Waveform view
82-15
Loading wave form: 0%
Speed: ⊖ 100% ⊕
|
|
fast_rewind
play_arrow
fast_forward
|
Zoom: ⊖ 200 pps ⊕
|
Protože
toto
pojetí,
jak
jsem
si
teďka
zjistil,
je
pro
vás
po
mnohých
stránkách
nové
a
někdy
dokonce
nepřijatelné
a
máte
k
němu
výhrady,
tak
já
ho
beru
zpět
v
tom
smyslu,
ne,
že
bych
myslel,
že
to
tak
není,
ale
nebudu
na
něm
bazírovat
nebo
na
něm
stavět.
Nýbrž
já
za
nevěřícího
jednodušším-
jednoduchým
způsobem,
dost
nepřesným
pochopitelně
podle
mýho,
ale
jasným
pro
vás,
budu
považovat
za
nevěřícího
každého,
kdo
vám
řekne"
já
na
Boha
nevěřím,
jo?
A
hotovo.
A
to
je
pro
mě
nevěřící.
Vod
této
chvíle
a
po
dobu
té
přednášky.
Pro
sebe,
pro
mě
je
to
někdo
jiný,
jo?
Pro
mě
je
nevěřící
ten
věřící,
který
se
neue
podle
své
víry.
To
je
podle
mě
nevěřící.
Kdo
zapírá
svou
víru,
to
je
nevěřící.
Svatý
Petr,
když
zapřel
Ježíše,
byl
nevěřící,
ano?
bylo
to
diktováno
láskou
k
němu
ke
svatýmu
ke
k
tomu
petrovi
že
tu
v
té
klid
jo
zapřel
mu
šlo
o
život
a
milovaným
že
ano
to
je
fakt
čí
je
kterými
jenomže
přístup
je
o
žít
ano
že
při
cestě
lásky
nemusím
zavrhnout
minulou
lásku
nýbrž
musím
ji
prohlubovat
tutéž
lásku
prohlubovat
cestě
poznání
musím
si
dovolit
zavrhnout
minulé
poznání
a
říci:
poznával
jsem
jako
dítě
když
dítětem
musím
poznávat
jinak
musím
poznávat
nově
nově
se
musí
přistupovat
k
věci
a
nejenom
hlouběji
úplně
nově.
Kdyby
byl
svatý
jan
šel
cestou
poznání
a
ne
cestou
lásky
tak
by
na
tom
rozhraní
jako
ti
ostatní
učedníci
předtím
křížem
poznal
že
jak
dosud
poznávali
ježíše
svého
učitele
že
ho
poznával
špatně
neboť
buď
ho
ten
ježíš
klam
ale
tím
že
zkrachoval
v
tom
kříži
a
nebo
on
ho
o
ně
poznával
obojí
je
možné
tak
že
by
to
bylo
měsíce
obojího
že
by
váhal
mezi
tím
jestli
ho
ten
oklamán
nebo
nebo
on
se
klamal
v
tom
poznání
to
už
není
rozhodující
ale
důležité
je
že
by
byl
musel
projít
tou
krizí
že
na
cestě
poznání
se
přechází
přes
oblasti
krizí
kdežto
na
cestě.
Já
jsem
tomu
říkal
přes
nic
ale
než
se
člověk
stane
ničím
to
trvá
to
je
terno
práce
to
není
to
nejde
tak
samo
že
ano
kdežto
na
cestě
lásky
je
ničím
tím
že
miluje
už
je
apriori
ničím
a
jenom
se
tento
stav
nič
prohlubuje
že
on
vedle
milovaného
je
ničím
na
sebe
úplně
zapomíná
zamilovaný
člověk
zapomíná
sebe
a
myslí
jenom
na
toho
koho
miluje
ano
a
to
je
zárukou
dokonalosti
této
cesty
a
proto
ježíš
přednostně
kázal
cestu
lásky
jako
cestu
budoucnosti
jenže
my
vidíme
dvacátém
století.
Že
je
třeba
tuto
cestu
kombinovat
s
poznáním
s
tou
důvodu
že
zatím
lidstvo
postoupil
poznávání
věcí
tak
daleko
jak
postoupil
době
ježíše
krista
a
my
si
musíme
pro
člověka
umět
jít
tam
kde
ten
člověk
je
a
on
je
na
cestě
poznávání
věcí
dál
než
byl
době
kristově
a
proto
tak
daleko
za
ním
musíme
jít
proto
já
dneska
vůbec
mluvím
o
cestě
poznání
tak
by
stačilo
klidně
cesta
lásky
ne
ale
ona
je
dneska
pro
mnoho
duší
uzavřena
které
třebas
dobře
poznávají
věci
tohoto
světa
ale
uzavřela
se
stará
sy
toho
důvodu
že
nepoznávají
ničího
než
věci
tohoto
světa
a
dokonaleji
poznávají
než
se
činná
božské
prase
si
náboženské
a
vědou
se
prohlubuje.
Tady
je
otázka
proč
chtěl
ježíš
od
ženy
která
přišla
ke
studni
bodu
jaký
to
má
symbol
člověk
té
ta
žena
který
kterému
vládne
pět
smyslů
tetě
mužů
je
člověk
který
chodí
ke
studni
na
čerpat
vodu
to
znamená
načerpat
poznání
pro
ten
život
pěti
smyslů
musím
také
poznání
nějaké
to
je
ten
člověk
má
vodu
který
která
slouží
k
udržení
poznání
tohoto
světa.
A
ježíš
chce
od
té
ženy
tuto
vodu
protože
říká
kdyby
ty
si
nepoznával
tento
svět
nejsi
schopen
poznat
něco
vyššího
když
se
musíš
osvědčit
v
tom
poznávání
tohoto
světa
třeba
že
ho
považuje
za
výhradní
něco
ne
něco
jedinečné
ho
toužil
jiná
věc
protože
neznáš
nikoho
než
těch
svých
pět
smyslů
na
tom
nezáleží
ale
je
důležité
že
poznáváš
ten
první
krok
na
cestě
poznání
musí
vycházet
z
tebe
a
více
na
tobě
nemůže
chtít
než
poznávat
tenhleten
svět
vy
se
nemůže
na
člověku
chtít
a
to
stačí
k
tomu
aby
pro
každého
člověka
který
pozná
tento
svět
přestože
se
vyžívá
tím
úplně
neboť
má
pět
smyslů
to
je
dost
na
vyžití.
Přestože
se
využít
vyžívá
plně
ti
čím
to
světě
poznávání
tohoto
světa
opravdu
užívání
tohoto
ze
tak
je
tam
královský
řečeno
poznávání
nějaké
ostatní
to
není
nybrž
využít
z
tohoto
světa
tak
do
umim
využívat
tento
svět
a
v
tom
smyslu
poznává
tak
pro
toho
je
připravena
nabídka
ježíše
krista
pro
poznávání
vyššího
světa
ano
pro
nikoho
jiného
proč
tam
nepřišel
někdo
jiný
než
žena
pěti
mužů
protože
jenom
ten
kdo
vládne
neboť
je
ovládána
svými
lépe
člověk
obráni
pěti
smysly
to
znamená
dovede
v
tom
chodit
tak
že
slouží
těm
pěti
smyslům.
Ten
se
dosvědčuje
v
tomto
malém
a
ten
se
může
učit
taky
v
tom
velkém
že
mu
to
být
aspoň
nabýt
to
nic
se
udělat
nemůže
ze
strany
boží
než
je
nám
to
nabízí
tento
svět
e
ti
my
člu
na
nabízí
tuto
možnost
no
každému
kdo
ty
smysly
rozvinul
do
je
nerozvinul
tomuto
nabízí
víš
ti
se
to
ne
nabízí
tento
ještě
nerozvinul
ten
se
může
ke
kristu
přiblížit
ale
nemůže
se
ocitnout
jako
ta
žena
dospělá
v
tom
království
boží.
Dítě
to
je
království
boží
v
tom
smyslu
že
ono
je
otevřenou
studnou
poznání
z
toho
důvodu
je
jeho
království
boží
vy
jste
například
včera
majaliho
nebo
josef
kupertinský
ho
po
této
stránce
je
jejich
to
království
boží
že
jsou
dětmi
ale
víte
dobře
také
co
všechno
ještě
oni
musí
prodělat
jakými
periferii
a
jakými
tragédii
musí
projít
než
toto
z
toho
dětské
pojetí
dostanou
do
stadia
dospělosti
to
je
první
krok
pro
ně
už
je
to
jakmile
člověk
sám
se
je
tak
už
je
pro
něho
království
boží
otevřeno
dokud
není
tím
dětem
tak
není
otevřeno
pochopitelně
ale
je
to
začátek
cesty
není
to
její
konec
ne
Kdežto
u
této
ženy
nabídka
ježíše
krista
znamená
konečnou
fázi
věčného
života
budeš
ho
mít
budete
si
to
přát
budeš
mít
ten
život
věčný
je
tam
ještě
maličkost
která
tam
není
změna
a
která
je
změna
v
životě
ježíše
krista
a
proto
se
nemůžeme
dát
jenom
na
slova
ježíše
krista
nýbrž
taky
na
jdi
činy
a
na
celýho
životními
jeho
života
že
vždycky
je
třeba
ještě
aby
se
z
té
vůle
vinu
stav
ne
a
teprve
pak
se
to
uskuteční.
To
že
je
to
žena
tak
je
tím
řečeno
že
je
to
něco
odvozeného
od
nesmrtelné
duše
lidská
duše
je
odvozenina
je
vyslán
ně
nesmrtelné
duše
vy
jste
panna
maria
a
tak
dále
takže
ta
smrtelná
duše
se
všemi
pěti
smysly
nevynechat
jeden
se
všemi
svými
možnosti
řečeno
obecně.
Má
naději
se
dostat
k
bohu
kdyby
tam
plně
nerozvinulo
cestě
ch
pět
tak
by
ta
naděje
nebyla
já
bych
to
řekl
takhle
kdyby
například
někdo
byl
slepý
a
nemoh
tento
smysl
rozvinout
tak
by
napřed
musel
být
ze
své
slepoty
vyléčen
aby
moh
rozvinout
duchovní
života
to
neznamená
že
by
měl
začít
vidět
ale
že
by
přestal
být
slepý
to
je
roz
jenom
rozvinutí
všech
pěti
smyslů
je
možno
znamená
celého
lidského
života
je
možno
dospět
dál
si
se
osvědčit
v
to
malém.
Tak
před
chvilinkou
jsme
mluvili
o
cestě
poznání
po
linii
rozhodnutí
ano
teď
si
promluvme
o
cestě
poznání
po
linii
vnitřní
modlitby
samozřejmě
mámeli
mluvit
o
linii
cesty
poznání
po
této
stránce
musíme
si
uvědomit
co
to
je
myšlenka
jakou
má
funkci
a
co
to
jsou
příkrov
vědomí
a
co
je
za
těmi
přípravy.
Tak
především
bych
chtěl
říct
napřed
definici
celá
cesta
poznání
není
nic
jiného
než
zbavování
vědomí
všech
jeho
příkrov
řekli
jsme
si
už
že
si
příkrov
se
podoba
jí
hustému
po
vlaku
mraků
které
nemají
která
které
nemají
vůbec
žádné
mezery
takže
nebe
modré
a
to
je
symbol
toho
vědomí
tak
dokonale
po
krva
jí
že
mě
nikdy
to
modré
nebe
ze
své
pozice
jelikož
ne
pod
vraty
nevidíme
a
řeknete
taky
už
že
a
to
jenom
opakuji
že
tou
pokroku
mezi
námi
a
nebem
je
jednak
naše
povídavé
myšlení
dále.
Náš
citový
život
a
dále
na
smyslový
život
takže
když
i
stoupáme
po
této
cestě
musíme
se
zmocňoval
postupně
a
oddaloval
tyto
příkrov
zmocňoval
se
jich
za
manipulaci
se
naučit
se
manipulovat
s
nimi
a
odvaha
je
abychom
se
dostali
čistou
vědomí
protože
jakmile
se
dostali
nečisté
vědomí
tak
od
té
chvíle
můžeme
mluvit
že
jsme
na
cestě
poznání
udělali
tak
podstatný
krok
že
už
s
ní
nikdy
že
už
z
ní
nikdy
nemůžeme
se
jít.
Jak
to
myslím
že
je
totiž
ty
mraky
nejsou
tady
jenom
proto
abychom
nepoznávali
své
vědomí
ale
jsou
ochranu
toho
kdo
po
těmi
mraky
čí
je
aby
nezahynul
příliš
tým
jsem
toho
nebe
tak
řekl
toho
záření
které
odtamtud
byli
na
bez
mezer
a
na
nás
plýtval
tak
křesťanství
řešilo
tenhleten
problém
tím
způsobem
že
se
snažil
především
o
odstranění
překážek
ze
smyslů
a
odstranění
překážek.
Z
mysli
myšlenkových
překážky
a
já
si
myslím
že
to
nebylo
tak
úplně
špatné
jenomže
prostředky
kterými
to
dělalo
nebyli
úměrné
tomu
jejich
snažení
to
snažení
muselo
být
velice
náročné
a
těžké
těžkopádné
když
neznali
prostředky
který
my
se
odstraňuje
příkrov
smyslový
a
při
krok
myšlenkovým
přešel
bych
chtěl
opravit
některé
názory
třebas
z
tohoto
si
teďka
tady
četl
že
myšlenky
jsou
něčím
podstatným
že
vidění
tohoto
světa
je
závislé
jenom
naše
myšlení
a
tak
dále
to
není
pravda.
Je
sice
pravda
že
kdybychom
nemysleli
tak
bychom
tento
svět
nedívali
to
je
pravda
o
tom
není
pochyby
ale
není
závislý
toto
vnímání
jenom
na
tom
našem
myšlení
že
když
toto
myšlení
odstraní
me
a
za
vám
si
jenom
mysl
která
je
za
tím
myšlením
tak
ne
odstraníte
vědomí
o
tomto
světě
nýbrž
na
budeme
o
něm
vědomí
daleko
objektivněji
než
jak
máme
prostřednictvím
rozumu
a
prostředním
svými
uvažování
a
citového
života
tento
objektivní
způsob
přístupu
k
tomuto
světu
je
umožněno
právě
tím
odstranění
těch
příkrov
které
jsem
tady
mluvil.
Tak
teď
o
těch
metodách
jak
příkrov
odstranilo
a
kdy
je
bezpečně
je
odstranit
především
to
co
se
mnou
udělali
lékaři
že
ostatní
jenom
jeden
smysl
v
tom
útlém
věku
eště
že
udělal
jenom
to
a
to
byl
smysl
hmatu
že
z
toho
v
těch
nesčetných
příkrov
odstranili
jenom
smysl
masu
já
jsem
přestal
hmatat
no
na
jsem
nepociťoval
bolest
a
ta
tak
to
nekončilo
katastrof
kdyby
byl
odstranili
všechny
smysly
najednou
tak
ten
člověk
v
tom
vývojovém
stádiu
jak
byl
malé
dítě
nemohl
dále
existovat
bez
smyslu
není
možno
existovat
čivo
me
si
že
to
příkrov
jsou
například
smyslové
jsou
ochranu
toho
člověka
protože
bez
smyslů
samo
sebou
by
nebylo
možno
vnímat
entra
nebylo
by
možný
v
něm
vůbec
žít
ve
smyslového
života
ne
zprostředkovává
téměř
všecko
co
tady
v
tom
světě
je
a
on
to
teplo
vá
vá
rozumově
o.
A
proč
tedy
vůbec
se
do
toho
pouště
a
proto
trvat
ten
smyslový
příkrov
křesťanští
mystikové
říkali
že
smysly
nás
pravou
že
nás
odvádění
že
nás
vedou
k
přeceňování
jejich
funkce
a
že
koneckonců
nám
přednášel
svět
takový
jak
by
ho
ho
neměli
vidět
třebas
krásu
nám
předvádějí
ve
spojení
s
naší.
Se
klecí
tak
že
se
třebas
muži
líp
žena
že
mě
se
líbí
muž
především
tedy
takhle
a
není
to
vůbec
objektivní
pohled
nýbrž
smysl
smysly
které
nám
nechávali
vidět
třebas
mužové
ženu
a
že
mě
muže
takovýmto
způsobem
jsou
ještě
doplňovat
nějakou
sekreci
nějakým
hormony
a
takovou
věcí
a
tím
dostávají
zabarvením
které
člověka
dokonale
spoutává
například
muže
ze
ženou
že
nožem
a
to
mluvím
jenom
o
jedné
věci
ale
dokonale
na
nás
udává
celým
tím
co
světem
neboť
vidíme
třebas
krásu
jinou
než
takovou
lehla
ní
a
ona
to
také
pouta
ale.
Je
to
ještě
něco
víc
třebas
já
jsem
se
někde
narodil
a
jak
to
mu
nic
co
jsem
vášním
způsobem
uznám
musím
za
obecně
za
člověka
protože
mluvím
tady
o
sobě
a
to
z
toho
důvodu
že
nějak
jsem
si
vytvořil
určitou
vazbu
mezi
zářením
toho
místa
a
mezi
mým
osobním
zářením
tímto
způsobem
této
magnetu
víceméně
poznává
třebas
holub
ka
má
ale
tě
když
ho
pustí
ne
dojet
do
svého
rodiště
nebo
do
mysl
kde
žil
předtím
neomylně
pokud
mu
tam
nezamanul
te
pod
kříž
do
nějakým
magnet
toho
úplně
mate
že
jo
to
je
věc
jak
to
le
to
původu
jenže
u
člověka
tomu
tak
nemůže
být
to
je
složitější
bytost
než
holub
a
ten
je
puzen
předmětů
právě
pro
tenhleten
nějakým
magnetu.
A
to
způsobuje
zaujatost
pro
něco
co
není
podstatného
na
této
cestě
poznání
a
ne
zaujatost
nebo
takovou
vlažnost
vůči
tomu
co
vy
tam
mělo
být
důležitější
a
proto
toto
dobře
poznali
křesťanští
mystici
a
teologové
a
proto
se
snažili
o
usměrnění
smyslového
života
nedovolil
i
tomu
člověku
na
tohleto
pohlížet
na
tamhleto
použil
toto
hmatat
a
tamto
hmatat
toto
cítí
a
tamto
cítit
a
tak
dále
doporučovali
třebas
něco
cítit
za
se
a
něco
necítit
a
on
jim
to
měli
se
směrování
dokonale.
Já
si
myslím
že
to
je
způsob
který
je
velice
těžkopádný
neboť
nějakými
doporučení
mi
se
tato
řízně
ost
smyslů
s
věcmi
na
které
se
smyslová
činnost
úplná
se
nezruší
se
sice
zakáže
a
člověk
se
může
zdržovat
ale
bude
se
muset
dělat
veliké
násilí
pravé
zdržování
se
nepříliš
sounáležitostí
nespočívá
v
umělém
zdržování
se
nýbrž
samovolné
odstupu
a
ten
se
dá
získat
jenom
poznáním
toho
co
je
za
těmito
vztahy.
A
k
tomu
nemůže
posloužit
nic
jiného
než
určitá
úroveň
modlitby
například
dejme
tomu
svatá
marie
markéta
a
kok
byla
upozorněn
ježíšem
kristem
že
se
má
soustředit
na
nejživější
přece
páně
uvnitř
svého
nitra
toto
upozornění
stačilo
aby
tomu
přilnul
a
toho
krista
v
sobě
nalezla.
Jenže
když
to
kdokoliv
po
ní
opakuje
tak
se
to
nikdy
s
ním
nestane
jako
u
té
markétě
protože
jí
to
bylo
dáno
podle
jejího
založení
odjinud
než
z
jejich
vůle
které
rozdíl
člověk
když
se
chopí
příkladu
svaté
markétě
tak
to
dělá
po
ze
své
vůle
kdežto
ona
to
ze
své
vůle
nedělal
pozor
na
to
čili
modlitba
by
měla
vypadat
vnitřní
modlitba
cestě
podle
milosti
jinou
manipulaci
vůle
zvolit
než
jaká
byla
dosavadní
co
se
modlitby
musí
být
jiná
manipulace
s
vůlí
postavou
to
ještě
je
to
jednou
a
postupně
znovu
a
znovu
jiná
ne
pořád
jednou
zvolená
a
ponechána
té
úrovni
toho
můžete
m
svého
poznání
člověk
poznání
jak
má
jinak
manipulovat
s
vůlí.
Tak
to
sem
řekl
o
prvním
příkrov
o
těch
smyslech
dejme
tomu
u
tý
marie
markéta
ala
ty
smysly
nestáli
v
cestě
nýbrž
ty
smysly
prospíval
tože
vona
smyslově
viděla
ježíše
krista
v
sobě
ti
umožňovala
umožňovalo
vyčetl
aby
jí
byl
přednější
než
cokoliv
jiného
aby
poznávala
obsah
toho
smyslového
vnímání
my
nepoznáváme
obsah
smyslového
vnímání
jinak
než
svými
řek
bych
pudy.
Které
úzce
souvisí
že
smysly
smyslu
činností
to
nebyl
vůbec
žádný
pod
to
bylo
něco
co
je
za
podobným
životem
a
za
smyslovým
životem
takže
to
vznášel
nový
nebo
nové
světlo
do
smyslového
života
usměrnili
ten
smyslový
život
za
ty
smysly
využíval
ve
jako
nástroj
kterým
se
člověk
dostává
za
smyslu
nad
ně
nad
ně
a
zrovna
tak
je
to
smysly
a
ještě
nemluvím
o
těch
metodách
modlitby
ale
z
mysli
je
to
taky
tak
jestliže
člověk
se
snaží
honit
myšlenky.
Čistě
vyčistí
svoji
mysl
aby
musel
ta
žádná
mysl
myšlenka
nepletlo
tak
toho
nikdy
nedosáhne
vo
vlastní
vůlí
na
to
je
příliš
slabá
jeho
lidská
vůle
k
tomu
by
neměl
se
nikdy
odhodlat
to
znamená
měl
by
nechat
to
svých
myšlenek
tak
jak
probíhá
ne
ale
měl
by
ho
pozměňovat
jiné
strany
jinými
prostředky
než
se
všímat
tohoto
ku.
Měl
by
pozměňovat
novým
obsahem
mysli
měl
by
mu
dát
nový
obsah
které
my
si
protože
to
tak
snažím
vnutit
vám
nový
obsah
vašeho
myšlení
aby
se
snáze
překonali
ten
běh
myšlení
které
který
navádí
někam
jinam
než
poznání
věčný
hodnot
protože
když
třebas
mě
moje
myšlenka
na
cokoliv
na
tomto
světě
nutí
k
tomu
abych
řešil
věci
které
jenom
vzdáleně
souvisí
duchovním
poznáním
tak
mně
to
navádí
já
musím
mít
hlavní
ku
hledání
království
božího
že
ano
a
to
je
že
jak
která
nepřevážel
člověka
ostatní
myšlení
protože
není
ničím
vedena
leda
vůlí
ve
dejte
království
boží
především
není
řečeno
pro
člověka
který
není
žákem
ježíšovým.
Člověk,
který
není
ježíšovi
ještě
nemůže
především
hledat
království
boží
nemůže
tomu
prostě
nejde
on
se
k
tomu
může
přimět
svou
vůlí
ale
on
bude
tisíckrát
za
den
zapomínat
a
bude
se
toho
vzdalovat
a
bude
z
toho
nešťasten
kýmkoliv
mluvím
kdo
se
k
tomu
vůlí
nutí
tak
každý
mi
říká
tohle
co
teď
říkám
a
tedy
jak
na
to
má
jít
zase
nebudu
mluvit
o
systému
modlitby
za
tím
nedost
sestra
jako
nedostal
ale
zase
se
musí
dosáhnout
toho
že
obsah
myšlení
bude
takové
jako
ti.
Že
pře
výší
svou
čistotou
sou
vznešenosti
obsah
ostatní
obsah
myšlenkového
a
a
to
samo
uspořádá
myšlení
tak
že
nebude
mít
přístup
myšlenka
která
do
té
sféry
té
kategorie
se
jim
na
boha
nepatří
do
mé
mysli
a
budu
se
snáze
moci
od
ní
oprostit
čili
nehonit
myšlenku
která
tam
nepatří
ale
nahradit
ní
myšlenkou
která
tam
patří
napřed
to
je
první
krok.
Druhý
krok
ve
světě
myšlenkový
je
tak
že
kterákoli
myšlenka
i
ta
nejsvětější
a
s
tím
souvisí
představa
mě
přikrývá
boha
ne
přikrývá
věčnost
věčný
život
spojení
s
ním
čili
já
nakonec
musím
vymýtit
i
tu
nejsvětější
myšlenku
kdyby
člověk
měl
třebas
nejkrásnější
představu
o
bohu
a
nejkrásněji
dovedete
myslet
o
bohu
o
věčný
věcech
tak
i
toto
skvělé
myšlení
stojí
mezi
ním
a
bohem
upozorňován
na
tam
nesmí
být
při
tom
spojení
žádná
myšlenka
na
boha
která
by
odpovídala
lidské
představě
čili
zase.
Ke
i
co
k
tomu
nejvíc
pomáhá
nejvíc
tomu
pomáhá
vzdání
se
vlastní
vůle
ve
prospěch
vůle
boží
jestliže
dávám
přednost
vůli
boží
to
znamená
odevzdávám
se
odevzdání
trpná
modlitba
má
tady
tento
smysl
jestliže
já
se
takhle
odevzdávám
ke
su
trpnou
modlitbu
tak
ze
sebe
udělám
první
krok
trpnosti
a
sedm
další
kroků
udělá
za
mě
ten
ješi
život
ale
musím
ten
první
krok
sám
ze
sebe
udělat
tak
to
je
jak
se
manipuluje
se
s
myslí
ten
vzali
uče
vzali
smysly
ovšem
vzali
mysl
a
teď
ještě
třeba
vzít
v
úvahu
citových
život.
Jak
si
to
vy
životem
zacházet
na
cestě
poznání
citový
život
zdánlivě
něco
nejpříhodnější
ho
duchovní
cestě
protože
mě
to
zaujme
a
zaujatost
nevyzná
že
dosažitelné
citem
způsobuje
že
se
pře
přilnul
k
tomu
co
nedám
ne
tak
to
znamená
že
cit
nesmí
být
odstraňování
napřed
cit
musí
být
napřed
pěstována
to
znamená.
Řek
bych
zdokonalování
citového
života
je
takovým
principem
který
nesmí
být
ani
na
cestě
poznání
opomíjení
ono
už
se
od
vás
chtěl
předtím
dokonalý
myšlenkového
světa
který
nakonec
musí
být
opuštěn
ne
a
teďka
také
citový
život
musí
být
napřed
vy
pěstována
a
pak
musí
být
opuštěn
a
k
tomu
možná
člověku
nejvíc
pomohou
okolnosti
protože
jestli
měl
člověk
citový
poměr
k
bohu
k
věčnému
životu
a
je
potom
opuštěn
jako
co
stalo
na
kříži
učedníky
ježíšem
mezi
v
tomto
poměru
mezi
nimi
je
opuštěn
tím
mistrem
a
ten
citový
vztah
není
vyslyšen
ale.
Tak
obyčejně
se
tím
člověk
velice
rychle
zbavuje
té
no
své
ho
citového
života
ale
bohužel
také
poměru
k
tomu
osobnímu
vedení
a
k
tomu
bohu
a
třebas
o
nedovede
nahradit
něčím
lepším
zdá
se
vůbec
víry
a
zdá
se
vůbec
další
cesty
to
je
velké
nebezpečí
přeje
mého
citového
života
je
to
výšin
hraje
hlavní
roli
čili
doporučuje
se
aby
napřed
byl
citový
život
usilovat
a
potom
ale
byl
opuštěn.
Dá
se
to
křesťani
to
dělali
tímto
způsobem
že
citovým
způsobem
se
dostali
do
extaze
a
tam
už
ten
cit
dále
nezůstal
nýbrž
zůstal
na
určité
úrovni
a
vyžil
se
tou
extazi
tím
poznáním
které
za
tím
citem
číhat
jakmile
ovšem
cit
který
udržovali
úroveň
poznání
na
určité
úrovni
odpadl
tak
končila
je
extáze
to
byl
veliký
ostatek
lidského
života
který
se
nedá
odstranit
pokud
přes
extaze
člověk
jde.
No
tak
tím
jsem
řekl
o
těch
prom
sem
o
těch
polích
vědomí
a
já
bych
teďka
promluvil
vím
o
tom
vědomí
samotné
jestliže
se
odstraní
nějakými
těm
metodami
které
jsem
zatím
jenom
načetl
nařízení
jenom
co
se
má
odstranit
toto
všechno
co
jsem
já
ostatní
se
odstraní
ještě
ten
řekl
přesně
jak
by
to
mělo
být
tak
se
objeví
tady
čisté
vědomí
jestliže
by
to
vědomí
přestalo
existovat
nebo
se
otupoval
při
tomto
odstranění
nánosů
který
jsem
mluvil.
Tak
je
to
špatně
zvolená
cesta
ne
pochopená
cesta
nikoliv
bohu
nebo
do
věčnosti
nýbrž
se
stal
do
jiné
sféry
než
ten
nejvyšší
a
ono
tomu
těžko
zabránit
aby
k
tomu
to
nedo
dospělo
protože
člověk
nemá
obyčejně
tak
velkou
touhu
po
těch
věčnýho
věcech
aby
přešel
přes
ty
úrovně
na
kterých
ho
čeká
zaujetí
pro
ně
byl
jsem
se
ke
toho
že
lidé
byli
zaujati
do
do
věci
si
my
stavy
vnitřními
do
té
míry
že
pro
ně
zapomínali
na
ten
cíl
ten
prostředek
zaměnili
za
cíl
a
tamtoho
slo
a
do
smrti
nikam
nedostali
a
co
je
to
čisté
vědomí
to
čisté
vědomí
je
prostě
příkon.
Uvědomovací
síly
která
už
není
závislá
na
zprostředkování
smyslovém
rozumovém
nebo
citovém
která
tady
prostě
je
a
jestli
je
tady
je
tak
víme
že
toto
vědomí
které
tady
najednou
mém
domem
odvozeném
vědomí
je
dycky
tady
bylo
dycky
tady
bude
čili
cesta
poznání
je
cestou
přes
čisté
vědomí
to
je
cesta
poznání
kdežto
cesta
lásky
je
cestou
přes
čistou
lásku
a
cesta
existenční
bytí
je
cesta
přes
čisté
bytí
a
ty
metody
odstraňování
těch
nánosů
jsou
obdobné
ano.
Například
u
mě
to
začlo
odstraňování
nějakého
stavu
k
této
existenci
bylo
to
velice
snadné
v
tom
nízkém
věku
který
jsem
měl
v
tom
věkem
věku
že
je
to
ještě
nebylo
tak
propojené
všecko
jsem
to
svět
nebyl
propojen
s
tím
vědomím
a
to
vědomí
se
snadno
učistil
od
tohoto
nánosu
smyslového
ale
bylo
toho
málo
bylo
to
jenom
byl
to
mě
do
nesmysl
ale
už
to
mělo
za
následek
že
jsem
sebe
nepovažoval
za
tělo
nýbrž
sebe
jsem
považoval
za
mysl
která
odstraněna
nebyla
do
toho
který
myslí.
Je
to
správné
nebo
není
to
spaly
anebo
rozhodovat
ale
asi
je
to
z
počátku
potřebné
protože
člověk
se
neumí
zpočátku
ztotožnit
ještě
přímo
s
tím
věčným
životem
svým
vědomím
protože
za
tím
co
smyslovou
činnost
může
odbavit
poměrně
brzo
při
vnitřní
modlitbě
myšlenkový
svět
tak
brzo
neodbavím
a
proto
jeho
vnitřní
modlitba
kde
začíná
tím
že
zase
nějak
modlit
slovně
nýbrž
každá
pravá
ulití
ná
tím
začíná
mít
jiný
poměr
k
tomuto
světu
že
si
vytříbí
poměr
k
tomuto
světu
novým
způsobem.
Já
jsem
navrhl
ráno
že
bude
se
snažit
o
to
aby
stylizoval
svůj
život
znamená
bytě
dal
správně
bez
on
na
sebe
jestliže
jedná
správně
bez
ohledu
na
sebe
nebo
co
se
mu
zdá
být
správné
dělá
bez
ohledu
na
sebe
že
sem
to
příjemné
nebo
nepříjemné
tak
odstraňuje
příkrov
který
lpí
na
to
vědomí
který
jsem
nazval
myšlenkovým
přípravem.
A
potom
už
je
velice
snadné
vyčistil
mysl
takovým
způsobem
aby
na
něm
neměla
konkrétní
myšlenka
jak
to
poznám
že
je
to
správnou
cestou
že
se
moje
vědomí
ne
otupujete
jsem
řikal
nýbrž
se
rozšiřuje
rozšiřuje
se
dvojím
způsobem
jednak
že
se
smiřuje
a
jednak
že
přesahuje
dosavadní
rámec
vědomí
uvědomovací
do
víry
zbystřil
se
v
tom
kristu
že
nemusím
se
podněcovat
bdělosti
ona
tu
sama
je.
V
tom
co
se
říká
v
křesťanství
nadpřirozené
tažení
ta
bdělost
je
tak
velká
že
mě
k
sobě
přitahuje
že
bez
ní
nemohu
dál
být
a
že
po
ní
toužím
po
tom
stavu
bdělosti
které
jeden
takový
přiznat
správné
modlitby
vnitřní
a
druhým
příznakem
je
že
rozšiřuje
moje
vědomí
v
tom
smyslu
že
já
chápu
spojitosti
ale
živě
nikoliv
smýšlení
se
do
nich
do
kterých
jsem
se
spíše
dříve
musel
vmýšlet
teď
už
nepotřebuju
protože
jsou
mi
jasné
že
takové
jsou
já
vidím
spojitosti
které
se
musíme
neviděl
ano
a
to
je
rozšiřování
vědomí
to
je
první
krok
oblasti
o
řval
nedom
já
nemluvím
otce
šíře
neveto
takže
to
rozšířené
bylo
ni
padá
tak
že
se
obrátí
světlo
a
odtamtud
pozoruju
tenhleten
svět
odtamtud
věčnosti
přicházím
na
tento
svět
to
znamená
už
jsem
do
věčnosti
vešel
a
už
odtamtud
hledím
na
tento
svět
Tak
to
je
asi
tak
úvodem
o
vnitřní
modlitbě
jaké
má
následky
a
jakými
obecným
prostředky
ně
řízena
že
je
to
to
bojovali
se
těchhletěch
příkrov
pomocí
vnitřní
modlitby
teď
by
se
mělo
konkrétně
říci
jak
to
má
člověk
dělat
Třetím
bod,
o
kterém
bych
chtěl
promluvit
na
poznání
by
byla
snaha
o
rovnováhu
mezi
vnitřní
modlitbou
a
životem
jestliže
třebas
volovi
správně
nějaký
prostředek
jako
třebas
já
třeba
nebo
ty
tu
vnitřní
modlitbou
ale
vono
ho
to
hnout
znemožňoval
žít
plně
v
tomto
zevním
světě
tak
já
jsem
dneska
nečtu
jsem
nebyl
proti
tomu
co
jsem.
Pro
du
jednal
nerozumně
nesprávně
vhodně
já
jsem
pro
to
radši
to
nedělat
než
vynechat
hlavní
složku
vývojovou
a
to
je
tenhleten
život
mez
lidmi
a
plně
pro
ně
čili
já
budu
zase
znovu
proti
ten
svatý
pokání
protože
to
se
hodí
pro
lidi
kteří
nepochopili
vůbec
smysl
tohoto
života
je
to
možná
příjemnější
cesta
ale
kdo
tě
má
živit
při
tom.
Ale
jak
může
být
někomu
prospěšný
obojí
není
možné
a
proto
bych
radil
aby
člověk
především
a
to
jsem
nechal
páně
nakonec
a
tato
patrně
vůbec
vyříkám
máme
ještě
nějaký
čas
na
to
aby
především
dbal
na
to
aby
nikdy
k
této
nerovnová
ze
nedošlo
kde
by
člověk
byl
od
tahá
od
něčeho
být
a
při
toho
vám
druhým
tak
že
to
podstatné
od
čeho
nemá
být
od
tahá
mimo
unikal
a
to
podstatné
je
tento
život
poprvně
ježíš
kristus
poprvně
se
všech
avatarů
který
jsem
přišli
ukazoval
na
tuhletu
to
pozemského
života.
On
asi
se
jim
životem
řekl
v
buď
rád
jestli
člověkem
které
vesmíru
nesmírná
vymoženost
vaš
si
každé
hodiny
každé
chvíle
to
má
pro
tebe
nesmírnou
cenu
vaši
člověka
který
žije
vedle
sebe
a
sebe
samého
v
tom
smyslu
že
máš
moc
ost
tento
moment
tuto
chvíli
tento
přítomný
okamžik
řádně
prožít
a
vrátit
se
ke
mně
teď
jsem
vyškrtnout
ten
když
budeš
chtít
a
potom
s
tou
před
tou
místo
vůle
že
by
se
tady
vykládali
ale
kdyby
ta
rovnováha
byla
porušena
tak
já
bych
jednal
to
jsem
se
divím
já
jsem
se
asi
té
na
tebe
netroufal
já
bych
jednal
jako
svatý
filipinách.
Protože
ničím
potom
nezasluhuje
je
to
krásné
a
mnozí
lidé
kteří
mají
možnost
žít
kláštery
životem
doví
co
za
to
dali
ne
jíco
takového
zažívali
ale
já
bych
jenom
slibem
neva
nebyl
bych
sám
o
mě
v
tom
pomáhali
abych
jenom
fackoval
protože
on
říkal
té
domnělé
světicí
žiješ
ve
tvorem
si
výš
jaký
je
tady
zvrhlý
život
kolik
lidí
potřebujete
pomoz
a
ty
stany
přebývá
ve
vnitřní
sladkost
ch
bažina
už
a
ten
mě
napadne
znovu
zažívat
a
teďka
se
mnou
půjdeš
dokud
ty
do
těch
nejhorších
brlohů
bez
dole
a
tam
budeš
obracet
lidi
a
vyhnat
je
budova
pozor
buď
bez
toho
či
tam
do
extazí
vy
upadat
nebude
nikdo
po
statický
stav
žádné
a
ta
už
tu
bídu
lidí
a
budeš
ji
museli
dělat
napravovat
a
když
to
dokážeš.
Tak
můžeš
jít
pryč
podle
mě
protože
si
k
ne
potřebuje
nemůžeš
vůbec
krist
sloužit
že
kristus
takle
sloužil
člověku
že
prostě
se
nevyhýbal
tomu
trpícímu
ne
není
trpící
jenom
ten
který
ví
o
se
utrpení
ale
daleko
větším
trpíte
je
ten
který
vo
tom
neví
že
hrozně
trpí
jeho
duše
protože
od
vraceno
věcem
ne
patřičným
takhle
k
nim
mluvil
ano.
A
já
jsem
takhle
asi
se
nedostal
řeče
a
dneska
ten
bych
to
chtěl
říct
ano
čili
to
co
ty
panna
je
dobrá
pro
lidi
kteří
žijou
klášterním
životem
ale
máš
tady
před
sebou
člověka
který
ten
život
duchovní
že
to
uprostřed
nebylo
mu
to
někdy
velice
nepříjemné
upozorňuju
raději
by
byl
tímto
způsobem
jak
mi
tady
říkáš
žil.
Ale
byl
se
jenom
toho
že
je
to
nesprávné
že
to
před
tím
dělo
tisíce
a
ti
se
jiných
a
nejsou
nám
vůbec
příkladem
protože
potřebovali
utéct
než
života
a
já
jsem
pochopil
že
to
je
na
tom
nesprávné
to
utíká
ze
života
že
jí
k
rodu
ital
ta
tady
o
obec
prová
všechna
úskalí
a
v
tom
obětování
úskalí
který
jsou
do
kola
kolem
rodu
se
naučí
být
dobrým
letním
a
dobrým
lodi
vode
nikde
jinde
každý
musel
obecnou
chronos
tak
prosím
to
co
je
náš
životě
ten
radost
plný
úskalí
a
zblízka
obou
zblízka
né
se
vzdalovat
odpovězen
mých
těsně
vý
zkuste
a
ne
ztroskotal
a
když
to
sta
znovu
postavilo
a
znovu
propadal
jinak
dostaneš
dle
moře
plave
a
já
myslím
že
právě
cesta
poznání.
My
se
dal
nejlépe
to
podobně
moře
plave
kde
člověk
pluje
než
rok
moři
to
jednou
oko
těch
úskalí
taky
ale
také
naše
rok
moři
kde
nemáš
žádné
vodítko
než
kom
pas
než
ti
hnutí
jedním
směrem
kterou
musíš
podřídit
nejenom
svou
mysl
celý
ten
korán
všechny
plat
všechny
návodným
zná
vlastnosti
které
máš
ty
musíš
využít
každý
tam
musí
být
na
své
místě
aby
ta
loď
toulá
kam
se
má
do
proud
ano
asi
tak
a
proto
jsem
proti
jakékoliv
nerovnová
ze
na
této
cestě
a
co
tě
prostě
tomu
bohu
já
vím
že
je
to
velice
bodem
je
nehezké
ale
v
podstatě
je
to
správné
já
si
myslím
protože
zvláště
u
člověka
ale
jako
si
ty
který
ne
náhodou
vystudoval
lékařství.
Ten
má
především
povinnost
v
této
oblasti
se
pohybovat
a
nebýt
oklesťovat
třebas
svou
i
bohu
svou
vůlí
nebo
tohleto
cítím
takže
ním
tak
aby
nemohl
plně
sloužit
proto
já
jsem
i
proti
tomu
aby
ve
svém
povolání
opisoval
moje
věci
pro
dětem
proti
to
děje
jenom
tak
nemoh
dem
říkat
a
posiluje
o
tom
nic
nevytahuje
a
jenom
říkám
že
jsem
tvrdě
proti
tomu
jo
protože
jak
říkala
svatá
terezie
když
křepelku
tak
četl
ku
když
modlitbu
tak
modlitbu
a
já
to
tvoje
povolání
jako
i
svoje
považuju
za
modlitbu
kdyby
už
to
v
našem
věku
nebyla
mysli
a
tvůj
věk.
Fyzický
nýbrž
duchovní
kdyby
už
život
nebyl
modlitbou
tak
opravdu
za
mocné
stojí
kterou
se
musí
stát
modlitbou
a
právě
se
stav
poznání
my
nám
k
tomu
měla
nejít
pomáhat
aby
se
stalo
modlitbou
a
v
tom
musí
být
zařízeno
absolutní
rovnováha
mezi
životem
a
to
co
my
nazýváme
modlitbou
aby
se
modlitba
dostal
do
života
a
život
to
obě
aby
si
vzájemně
nepřekážely
aby
je
tvého
ne
otupoval
aby
je
do
jeho
násobil
zvyšoval
úroveň
kvalitu.
Aby
kvalita
života
byla
znásobení
kolik
to
modlitby
a
kolika
modlitby
byla
a
tak
dále
opačně
že
to
tak
tak
prosím
vás
to
je
asi
úvodem
k
tomu
co
jsem
dneska
chtěl
otec
věci
říct
a
o
vlastní
modlitbě
která
by
bylo
nová
ze
z
duchovním
snažení
v
životě
bych
si
dovolil
promluvit
zase
zítra
to
se
o
to
nesmí
být
tak
všechno
najednou
ne
že
bych
se
měl.
Se
říkám
mě
že
člověk
se
ocitnou
čistém
vědomí
si
se
především
který
snažit
o
to
vás
těch
nánosů
a
tedy
například
smysl
věčnosti
ale
ve
smyslově
činnosti
nemůže
žít
jak
to
tedy
udělat
že
to
je
takhle
než
se
něčeho
člověk
zbaví
tak
to
musí
zjevit
ne
čím
je
to
jemnější
tím
sice
po
stávají
nové
překážky
pro
tu
jemnost
ve
které
on
nutili
nevidí
jako
překážku
nýbrž
ve
zimě
jsm
slé
vidí
nějaký
přínos
ne
ale
hlavní
metodou
při
tom
jak
se
zbavovat
smyslové
činnosti
je
dělat
jenom
jednu
věc.
Když
tedy
smyslová
činnost
tak
smyslová
činnost
hlavně
smyslová
činnost
smyslově
se
do
toho
úplně
zapojit
a
všechno
ostatní
podřídit
té
smyslové
činnosti
rozumovou
činnost
citovou
činnost
všecko
nebo
citový
život
ne
podivit
smyslové
činnosti
to
je
správné
takže
dejme
tomu
poslouchám
bohu
to
je
smyslová
záležitost
ten
posled
samotný
ale
já
si
musím
spojit
celou
svou
bytost
abych
z
toho
něco
bylo
čili
tohleto
propojení
smyslové
činnosti
s
ostatními
nánosy
pokud
možno
dokonale
propojení
způsobuje
že
já
potom
jako
celek
tomu
ho
všechno
mohu
odbavit
takže
jak
jsem
tady
citoval
za
tou
terezii
když
křepelku
tak
se
byl
mi
smutno
tak
modlitbu
všechno
celá
bytost
celobytostně
všecko
dělat
to
je
podivuhodné
zase
celobytostně
co
dělat
a
ne
být
poután
při
činnosti
kterou
které
se
mám
plně
věnovat
něčím
jiným
třebas
nějakou
svatý
patrno
ne
když
já
musím
plnit
tu
činnost
prožívat
ano.
A
já
si
myslím
že
toto
nám
bezvadně
ukázal
ježíš
kristus
co
von
za
tři
roky
všechno
vyvedl
znamená
to
byl
intenzivní
život
že
takhle
intenzivně
žít
znamená
dostat
se
k
nějakým
koncům
neboť
přes
určitou
míru
intenzity
to
dále
nemůžeš
tahnout
které
rozvinutí
života
a
jakmile
jsem
se
tomu
rozvinutí
tak
odtamtud
když
se
ocitl
na
vrcholu
je
snadný
přístup
vyšším
stupni
kdežto
kdy
si
hluboko
pod
vrcholem
tak
učíme
veliký
skok
to
veliké
násilí
čili
podivuhodně
zbavování
se
smyslového
příkrov
znamená
smyslově
plnění
například.
Teprve
až
se
to
propojí
ostatní
myšlenkou
činností
a
přitom
účinností
autoři
nový
celek
jemnější
dokonalejší
než
když
to
bylo
každý
zvlášť
a
roztěkaný
tak
teprve
pak
se
toho
zbavovat
tím
že
odtamtud
skočím
na
vyšších
stupeň
neví
to
z
o
to
je
to
snadný
přechod
dejme
tomu
poslouchá
dvořáka
muselo
poslouchat
několikrát
ne
se
dostanu
do
takového
stavu
že
mě
to
unese
tak
že
už
celá
moje
bytost
je
ti
dvořáka
stržen
tím
poslechne
stržen
ano.
V
tom
momentu
už
ta
hudba
slepě
stane
stavem
asi
příbuzný
stavem
jako
když
ten
komplikoval
nebudu
i
kompromisu
to
není
zapotřebí
a
sem
reproduktorem
a
to
je
to
požehnání
například
by
že
jsem
reproduktorem
nejenom
smyslovým
smy
si
to
jenom
přijímají
ale
zpracovává
to
moje
mysl
moje
celá
bytost
to
nějak
zpracovávám
o
to
to
se
mnou
jak
se
říká
málo
ne
to
je
to
ztrhuju
například
nimi
do
způsobem
se
mnou
mává
třebas
učim
některý
jeho
a
rinzaj
dvořáka
tak
jiný
autoři
i
klid
čí
třebas
autoři
třebas
jako
tady
ten
sebeza
a
to
je
jedno
byli
li
a
ke
tebe
například
takový
to
že
ten
taky
všechno
neveto
slyším
mysli.
Ne
ne
ne
prvkem
ten
pode
je
no
je
to
je
také
ale
to
mně
nějak
ne
vábí
ale
o
nene
velice
je
pro
mě
důležitá
melodií
která
má
s
podobat
to
kdo
tam
jedinečný
na
této
jedná
tak
nemohli
to
mě
u
náš
já
si
když
potřebuju
být
lidé
van
se
dět
tam
takhle
a
nemysli
na
tento
svět
tak
to
není
potřebuju
že
by
to
moc
potravin
na
tom
světě
u
nich
potřebuju
měli
od
řeholi
tý
člověk
odpočinou
se
od
toho
světa
tak
si
dospívá
na
břeh
kalů
od
teplo.
A
už
jsem
tam
no
takže
to
to
není
taková
přímo
čas
tak
to
je
léčím
někdy
je
třeba
napřed
propojil
věci
které
vzájemně
proti
člověk
vlitá
stojí
platit
dohromady
a
teprve
z
tohoto
celkového
balíku
se
zbavila
abych
nikdy
člověk
nebyl
rozpolcen
aby
nikdy
nešel
jenom
částí
své
bytosti
než
aby
celobytostně
patřil
něčemu
novému
a
to
není
možné
když
by
to
bylo
jenom
jednou
složkou
jeho
bytosti
k
ve
třeba
i
na
cestě
poznání
i
na
cestě
lásky
tak
kterékoliv
se
stěna
bytost
bytostí
ten
propojí
se
celý
ano
Prosím
prosím
vás
máteli
dojem
že
kážu
satipatthána
tak
se
mýlíte
protože
ta
není
určena
pro
člověka
žijícího
ve
světě
to
je
pro
člověka
který
opravdu
si
to
může
skrytu
své
duše
prožívat
tak
jak
se
to
taky
četl
aby
kdo
to
dělal
a
takový
ramakrišna
zaručeně
tohleto
měl
za
sebou
a
nepropadal
tomu
té
touze
takhle
si
jí
vnitřně
blaženě
a
jak
ty
myslí
sjednocení
ne.
Nýbrž
obětovat
tuto
vnitřní
blaženost
tomu
člověku
jako
ježíš
kristus
to
bylo
obětování
toho
nitra
člověku
který
trpěl
není
to
pravda
a
ještě
s
mě
prozradil
že
je
to
trošičku
sužovali
úroveň
vý
činnosti
tak
to
mně
stačilo
k
tomu
abych
to
odsoudil
rozumíš
nebylo
třeba
tak
by
ale
já
jsem
to
tehdy
asi
takhle
pochopil
ano
já
jsem
chtěl
aby
si
když
řekl
o
tak
šel
rozumíš
to
se
chce
to.
Přikrývky
vědomí
mají
různou
úroveň
ne
že
dejme
tomu
smyslové
při
jsou
nejbližší
člověku
tomu
způsobuje
to
je
vlastně
něco
co
je
úvodem
k
rozumovému
zpracování
úvah
a
citovému
životu
ne
a
umožňuje
mi
to
žít
jenom
pro
tento
svět
a
vnímat
jenom
tento
svět
a
nebýt
rušen
něčím
vyšším
ve
podstatě
takle
jenomže
smyslu
vý
život
se
dá
také
využít
jinak
to
je
určité
světlo
od
boha
převzato
a
dobře
víš
že
i
světlo
rozumu
i
světlo
smyslů
i
světlo
citů
může
sloužit
k
něčemu
jinému.
Že
by
zaměřeno
někam
jinam
jako
říká
ramakrišna
při
té
že
svíce
můžeš
čista
za
vadit
posvátné
písmo
nebo
můžeš
krát
že
aby
se
věděli
dobře
na
tu
svoji
ou
pet
tak
já
si
myslím
že
normálně
člověk
hloupí
v
tom
světě
při
světle
svého
svých
smyslů
svého
rozumu
a
svých
citů
přivlastňuje
si
to
to
je
podle
mého
názoru
sloupem
kdežto
člověk
který
si
tímto
světlem
svítí
někam
jinam
zaměřuje
ho
někam
jinam
chce
ještě
neodstraňuju
ani
zdaleka
příkrov
které
tady
byla
řeč
ale
už
má
určité
zaměření
bytostí
a
není
daleko
od
toho
o
stranit
příkrá
mluvím
takhle
proto
že
si
myslím
že
mám
před
sebou
lidi
extempore
z
pozice
víry.
Ke
všemu
co
tady
říkám
ne
jako
já
z
pozice
nevíry
všem
jak
jsem
vám
dneska
prozradil
také
jsem
věřil
jenom
se
to
jako
víru
neuvědomoval
věřil
jsem
v
existenci
tohoto
světa
ne
věřím
v
ní
dosud
a
ne
že
by
to
byla
iluze
to
je
taky
víra
leda
na
na
tu
víru
vůbec
sáhnout
říkám
který
byla
tak
opravován
toto
není
iluze
nýbrž
je
to
skutečnost
než
je
to
z
by
dobře
kdyby
to
co
řeknu
vám
nějak
žádným
způsobem
neoslabili.
To
co
řekl
ježíš
kristus
že
první
přikázání
je
příkaz
lásky
milovati
boha
budeš
se
o
to
se
ho
celý
vyžije
duši
své
asi
své
a
milovati
budeš
bližního
jako
sebe
jestli
by
něčem
to
co
já
tady
říkám
toto
první
přikázání
v
jeho
dosahu
zeslabovalo
tak
to
klidně
zavrhnete
jako
blud
a
věc
nesprávnou
já
ovšem
jsem
nucen
když
mluvím
o
cestě
poznání
mluvit
o
ní
jako
bych
to
byla
cesta
jediná
to
je
metodická
pomůcka
prosím
vás
to
je
tak
ty
ka
ale
nechci
tím
říci
že
je
tomu
tak.
Nýbrž
že
se
musím
takhle
tvářit
abych
moh
ty
principy
vyčlenit
z
toho
celku
a
teprve
pak
je
začlenily
já
je
napřed
musím
vyčlenit
abych
moh
je
vůbec
definovat
aby
to
mělo
kontroly
aby
to
mělo
nějaké
hranice
ne
co
nemá
hranice
to
není
zachováno
to
musí
být
hraničí
že
za
to
budu
ozářeni
třeba
od
lásky
já
to
budu
orání
šat
od
všeho
ostatního
o
všech
mohutností
ostatních
do
ši
duše
a
tak
dále
tak
a
teď
se
do
toho
pustím
my
musíme
rozlišovat
když
jdeme
cestou
poznání
zase
musím
říct
to
poznání
není
možno
jít.
Protože
je
to
tak
abstraktního
jako
se
to
poznání
vůbec
neexistuje
nikdy
na
světě
když
už
nanana
říká
že
je
na
stroje
poznávající
tak
má
to
zamícháno
svými
jóga
a
není
jenom
znali
nejde
jenom
rozumem
nejde
jenom
chápání
nejde
jenom
poznáním
nýbrž
kde
i
jinými
vlastnostmi
tak
prosím
berte
na
vědomí
z
já
když
řeknu
když
někdo
se
jí
cestou
poznání
tak
musí
především
se
snažit
aby
poznání
předcházelo
všem
ostatním
schopnostem
toho
člověka
to
znamená
i
schopnosti
milovat
protože
křesťanství
je
postaveno
tak
že
schopnost
milovat
předchází
ostatním
schopnostem
a
zastiňuje
to
cestu
poznání
to
by
se
neměl
odít.
A
také
poznání
by
nemělo
zasívat
cestu
lásky
já
teď
budu
mluvit
jen
poznání
co
je
třeba
udělat
k
tomu
aby
poznání
předcházelo
tak
že
by
vedlo
člověka
přímočařeji
k
bohu
než
jak
dosud
je
veden
kdybyste
dovolili
tak
já
bych
se
obrátil
na
pomoc
k
tomu
co
jsem
zažil
protože
u
mě
vždycky
od
začátku
cesty
poznání
předcházelo
všem
ostatním
schopnostem.
Které
jsem
měl
a
vlivem
toho
až
na
období
dří
nu
od
roku
třicet
tři
sem
do
dneška
až
na
blbí
židů
jsem
nebyl
v
krizi
takové
že
byl
nevěděl
co
mám
dělat
přední
jsem
nevěděl
ale
ostatních
padesát
let
padesát
dva
let
jsem
věděl
ano
bez
přijdu
čili
mám
právo
trošičku
z
tohoto
subjektivní
hlediska
považovat
tu
cestu
za
správnou
a
mohu
tedy
říct
co
bylo
zapotřebí
udělat
aby
takhle
to
poznání
bylo
tím
vynikajícím
vedoucím
prvkem
této
cesty
bylo
třeba.
Od
začátku
se
od
sebe
vyprazdňoval
od
své
vůle
se
vyprazdňovat
zvláštním
způsobem
jestliže
bych
chtěl
dělat
to
co
chci
aby
se
stalo
a
ne
to
co
je
správné
přestože
to
já
nechci
tak
i
od
začátku
by
byla
tato
cesta
nemožná
vlivem
toho
jak
jsem
vám
říkal
těch
lékařů
a
dále
jsem
začal
hned
v
tom
předškolním
věku
dělat
ne
to
co
chci
nýbrž
to
co
jsem
u
vážil
jako
správné
přestože
třeba
úvaha
byla
nesprávná
a
považoval
se
za
správné
notu
správné
nebylo
to
není
tak
velkou
závadou
na
této
cestě
ze
začátku
důležité
je
že
jsem
tímto
způsobem
jsem
vrcholně
zbavoval
své
vlastní
vůle
že
jsem
svou
vlastní
vůle
se
naučil
podřizovat
vůli.
Někoho
jiného
toho
co
jsem
nepoznával
jako
boha
nýbrž
v
čem
jsem
viděl
autor
já
jsem
viděl
autor
v
poznání
svých
rodičů
nebo
svých
příbuzných
říc
učitelů
a
tomu
jsem
se
podřizovali
ano
řekli
byste
že
jsem
byl
hloupý
protože
mě
mohl
radit
špatně
a
já
jsem
si
to
neuměl
převrat
je
to
pravda
bez
lou
dítě
ale
daleko
větší
cenu
přitom
mělo
to
že
jsem
od
sebe
odcházel
že
se
musel
zapomínat
na
své
vlastní
zájmy
a
musel
jsem
dávat
přednost.
Zájmu
o
prosazení
spravedlivé
věci
tak
jsem
to
považoval
za
spravedlivé
jak
oni
to
považoval
provedl
né
přecito
přebrali
jenom
malinko
to
přebral
všechno
co
voni
považoval
za
správné
a
pravda
jsem
já
nepovažoval
za
správné
spra
ne
z
důvodu
že
by
je
to
bylo
nepříjemné
nýbrž
z
důvodu
že
jsem
světlem
jediným
které
jsem
měl
pozici
já
to
byl
rozum
a
citem
další
světlo
jsem
to
uznal
za
nesprávné
co
mě
radili
já
to
nebudu
tady
dlouze
lišit
co
mě
radili
špatně
a
co
jsem
poddal
za
špatné
rady
a
to
byste
se
divili
to
já
vám
svatě
řeknu
něco
ale
to
tam
ne
napíšeme
jenom
prvním
krokem
na
cestě
k
tomu
aby
nás
poznání
vedlo
považuju
odstupňovány
od
sama
sebe
chcemeli
odstoupit
od
sama
sebe
není
nesmí
to
chápat
jako
nedbat
na
sebe
Nýbrž
že
se
to
chápat
jako
podřídit
sebe
nějakému
soudu
který
člověku
připadá
být
hodnotnějšího
než
může
být
schopnost
a
úsudek
jednoho
jediného
člověka
takže
já
jsem
si
v
útlém
mládí
už
dal
poradit
o
všech
lidí
co
považují
za
správné
a
to
jsem
si
přebíral
tak
aby
to
do
nějaké
soustavy
která
ve
mně
narůstala
organicky
z
růstem
toho
člověka
a
jeho
stanutí
aby
to
do
ní
se
vešlo
aby
to
do
ní
pasovat
to
nebyl
ne
organický
prvek
takže
už
v
předškolním
věku
se
vytvořila
organická
u
mě
soustava
zásad
a
předpokladům
kterých
se
musím
držet
bez
ohledu
na
sebe.
Třebas
jednou
takovou
zásadou
bylo
nedělat
nic
to
člověk
škodí
ať
je
to
člověk
samotný
anebo
někomu
jinému
to
jsem
považoval
za
správnou
zásadu
když
někomu
někdo
škodí
tak
to
nedělat
ať
je
to
mě
nebo
druhému
tak
já
to
nebudu
rozvádět
nouze
ale
třebas
jsem
se
dověděl
že
kouření
škodí
nebo
alkohol
škodí
že
ho
mám
je
a
tak
dále
zbavuje
soudnosti
a
podobně
tak
jsem
se
toho
definitivně
zřekl
a
do
dneška
jsem
to
vydržel
to
bylo
potom
snadno
když
předškolním
věku
začne
slově
začal
čas
a
to
jsem
řekl
samosebou
jenom
něco
co
je
evidentní
ale
v
této
soustavě
bylo
pamatovat
i
v
maličkosti
tady
nebudu
předvádět
protože
u
každého
je
to
individuální
tohleto
je
obecně
uznávaný
že
školí
alkohol
a
škodí
toužení
viďte
a
to
jsem
mohl
říct
ale
byly
tam
věci
které
byste
neznali
za
správné
a
já
jsem
je
za
správné
uznával
třebas
neškodil
neživým
věcem.
Protože
že
se
lidem
zdají
být
ne
neživé
to
nebylo
pro
mě
tolik
platné
jako
pro
jiné
lidi
já
sem
říkal
tenhleten
čárek
který
mám
z
toho
mince
přeškolním
věku
jsem
byl
někde
v
někdy
vinci
za
strýčkem
ve
světové
válce
to
to
mě
to
mohlo
být
let
ani
ne
čtyři
roky
na
návštěvě
a
dostal
jsem
takový
čárek
barev
z
obrazem
toho
náměstí
to
je
ano
vinci
to
bylo
pro
mě
něco
co
by
se
dalo
vyjádřit
jako
krásná
vzpomínka
tak
se
občas
na
ten
čárek
podíval
nikdy
jsem
se
netroufal
z
toho
čáku
se
na.
Pro
to
byl
příliš
posvátný
ale
pro
mě
a
takový
věci
bylo
v
mém
okolím
mnoho
prostě
všechno
se
vytvořilo
kon
kolem
mě
jako
život
který
jiní
lidé
za
život
nepovažovali
co
se
se
lidé
za
život
nepovažovali
to
pro
ně
byl
určitým
způsobem
život
ten
čárek
byl
pro
mě
ku
života
pro
mě
to
byl
u
život
to
a
to
by
bylo
až
nehezké
nebo
nezdravý
li
nám
to
všechno
se
vzdala
by
se
na
to
nezdravý
ale
vono
to
do
té
soustavy
patřilo
tak
například
když
je
bylo
asi
tak
osm
let
tak
mé
mamince
se
podařilo
ten
čárek
rozbít
já
jsem
plakal
jako
by
mě
neodumřela
já
jsem
potom
už
ne
plakal
na
smrtí
lidí
tolik
jako
nad
tím
žákem.
A
tedy
v
té
soustavě
byl
určitý
růst
v
tom
té
soustavě
poznání
musí
být
patrný
růst
co
tam
ze
začátku
platí
jako
něco
nepřekročitelná
ho
později
může
být
překážkou
a
nakonec
se
to
nesmí
vůbec
plnit
se
plní
něco
nového
to
je
růst
je
způsoben
nikoliv
vůle
zase
člověka
nýbrž
pro
poznání
které
nabývá
a
které
není
přímo
důsledky
jeho
vůle
v
žádném
případě
také
jeho
vůle
tak
abych
to
vysvětlil
dál
jestliže
člověk
takhle
jak
jsem
tomu
říkal
lidově
stylizuje
život
to
znamená
nedělá
to
co
si
přeje
nýbrž
to
co
je
správné
podle
nějakého
pannu
který
není
z
něho.
Tak
se
dostává
do
situaci
ve
které
se
vyprazdňuje
soustavně
se
vyprazdňuje
a
je
v
něm
soustavně
stále
víc
a
víc
místa
pro
něco
pro
to
není
místo
u
jiných
lidí
takže
do
vás
se
nic
nevejde
přátelé
a
do
mně
se
pořád
toho
vít
a
víc
vešlo
protože
vy
se
naplňuje
te
svým
chtěním
a
toho
jste
plni
dete
za
sem
se
svým
chtěním
ne
naplňoval
ne
chtění
totiž
nad
vane
svých
ti
ale
zvláštním
způsobem
to
chtěl
to
co
bylo
správné
i
když
se
mě
to
nelíbilo
to
je
ctění
které
člověka
vyprazdňuje
kdežto
způsob
jak
vy
se
někdy
stavíte
k
věcem
tohoto
světa
není
způsob
který
vás
vyprazdňoval
od
vlastní
vůle
bylo
to
velice
prudké
vyprazdňování
se
od
vlastní
vůle
a
přecházejí
na
takovou
manipulaci
s
vůlí
která
přichází
od
boha
že
mě
to
prudce
přibližovalo
k
tomu
poznání
které
se
potom
dostavilo
sedmnácti
letech
ano.
Čili
jsem
v
tom
v
těle
vodit
obecné
pravidlo
jestliže
jsem
řekl
že
modlitba
by
měla
být
hlavním
činitelem
a
k
tomu
mířím
svým
výkladem
který
by
měl
způsobit
poznání
a
jestliže
na
to
trvám
tak
musím
proto
důvody
proč
protože
jsem
přišel
na
to
až
jsem
se
začal
modlit
v
těch
sedmnácti
letech.
Že
modlitba
jak
se
mi
tehdy
pojal
má
zvláštní
účinek
daleko
prudčeji
mě
vyprazdňovat
je
zbavovat
sama
sebe
než
pouhá
stylizace
života
čili
já
jsem
vlastně
tehdy
v
sedmnácti
letech
odstoupil
od
toho
prostředku
stylizace
života
to
znamená
od
těch
tisíci
sedmi
set
let
jak
si
počínal
židovský
národ
a
přesto
jsem
do
jiné
fáze
do
fáze
která
byla
poznamenán
u
ježíše
na
rozdíl
v
betlémě
a
životem
do
třiceti
let.
Takže
vám
musím
prozradit
že
jsem
v
té
době
když
to
začlo
nevěděl
co
budu
dělat
jak
ta
modlitba
bude
vypadat
nebo
jakým
prostředkem
se
dostanu
k
tomu
bohu
tomu
vědomí
o
bohu
o
podstatě
člově
ve
smrtelné
po
člověk
se
to
ve
ke
vědění
které
není
člověka
to
jsem
nevěděl
já
sem
jenom
věděl
že
je
to
nutné
abych
takové
vědění
měl
a
že
také
budu
mít
možnost
se
k
tomu
prostředku
dostat.
A
netrvalo
víc
než
několik
k
tomu
prostředku
jsem
se
dostal
a
co
to
nebyl
prostředek
který
jsem
si
vy
si
byl
vymyslel
nebo
nýbrž
prostředek
který
jsem
získal
odjinud
tak
se
to
mělo
zase
povahu
stylizace
jako
tamto
předtím
nebo
se
to
mně
prostředky
od
vinu
získal
se
to
byl
ká
vzor
podle
kterého
jsem
se
řídil
a
zase
to
nebyl
ještě
prostředek
který
by
byl
zasahoval
dokonale
nebo
stejně
dokonale
celý
život.
Takže
bylo
třeba
k
tomu
prostředku
postupně
něco
ještě
při
a
já
zůstanu
u
té
modlitby
modlitba
mystická
to
znamená
která
spojuje
člověka
poznání
s
bohem
musí
mít
povahu
sebeobětování
to
už
je
jedno
že
se
přitom
něco
říká
nebo
neříká
že
co
formuluje
nebo
opomene
musí
mít
povahu
sebeobětování
jako
tam
ta
stylizace
předtím
já
jsem
pochopil
tu
modlitbu
snadno
a
dobře
a
správně
a
hluboce
že
jsem
věděl
že
předtím
jsem
se
obětoval
nějakému
příkazu
který
byl
mimo
mě
zásadně
dělat
se
správné
bez
ohledu
na
sebe
a
že
teď
musím
na
úrovni
modlitby
dělat
po
té
ano
odtamtud
řídit
svůj
život
takže
teď
jsem
se
dostal
teprve
výkladu
situaci
kdy
vám
chci
proti
tak
taková
modlitba
má
vypadat
obecně
protože
říkal
vám
jak
to
u
mě
iao
nemá
cenu
já
chci
vytyčil
obecné
principy
modlitby
která
je
sebeobětování.
Obecně
řečeno
duchovní
poznání
vede
jenom
ta
modlitba
která
vyprazdňuje
člověka
od
něho
samotného
a
vytváří
v
něm
prostor
do
kterého
by
měl
vstoupit
bůh
u
ať
se
svým
poznáním
nebo
se
svou
láskou
k
tomu
nemůžeme
li
k
to
at
ale
musí
tam
ta
volná
prostora
tou
modlitbou
vznikat
jak
to
uděláte
to
už
je
na
vás
ale
jestliže
vaše
modlitba
nemáte
charakter
jakou
má
mít
třebas
už
ta
stylizace
života
že
má
u
vás
způsobovat
vyprázdnění
od
sama
sebe
od
své
vlastní
vůle
čili
taková
modlitba
nemá
cenu
nevede
k
poznání.
Už
stylizace
života
vede
k
poznání
jestliže
vyprázdni
člověka
od
něho
samého
když
on
tak
je
poslušen
zákona
který
stojí
nad
ním
že
na
sebe
musí
dokonale
zapomenout
aby
ho
mohl
plnit
je
to
třebas
nesmyslné
co
dělá
když
toto
pozorovatel
objektivně
hledí
zvnějšku
ale
pro
něho
to
má
subjektivně
velikou
cenu
protože
ho
to
vyprazdňuje
aby
tváří
něm
prostor
pro
existenci
něčeho
vyššího.
Jestliže
člověk
po
tom
sebe
vyprázdnění
třebas
pouhou
stylizací
po
narození
ježíše
v
betlémě
a
po
nastoupení
této
modlitby
která
člověka
má
už
prudčeji
vypracoval
o
sama
sebe
tu
modlitbu
buď
lajdácky
provádí
nebo
mechanicky
provádí
tak
už
jednou
se
ocitl
na
úrovni
ze
které
se
dá
jedině
spadnout
a
nebo
jít
dál
nedá
se
na
ní
zastavit
každá
vyšší
úroveň
než
lidská
má
tu
povahu
že
na
ní
nemůžete
zůstat
stát
já
nevím
proč
ale
to
je
zákon
deme
buď
z
ní
spadnout
anebo
po
ní
jít
dál.
A
jestliže
z
ní
spadnete
tak
to
má
účinek
přechodového
utrpení
to
znamená
vy
přicházíte
z
té
vyšší
úroveň
na
nižší
toto
přechodové
utrpení
má
daleko
trčí
dopad
na
člověka
než
když
odněkud
stoupá
nahoru
to
mně
mělo
být
přirozenější
nahoru
s
tou
padneš
padat
dolů
čili
většina
utrpení
mystiků
spočívala
v
tom
že.
Kráčeli
na
určité
úrovni
modlitby
nevěděli
jak
s
ní
dál
nikdo
jim
ne
poradil
a
voni
se
vzpěčoval
tu
modlitbu
vylepšit
to
se
mně
stalo
na
každém
stupni
i
vnitřní
modlitby
že
tam
teďka
nerovnová
nerovnováha
mezi
modlitbou
a
potřebou
toho
vzestupu
celým
životem
i
tou
modlitbou
v
tom
že
já
jsem
třebas
trval
na
přeříkávání
jména
božího
blaha
z
toho
vznikalo
veliké
utrpení
a
dokud
jsem
nepovolal
tomu
tažení
přestat
mluvit
při
té
modlitbě
a
přejít
do
oblasti
ticha
kam
mě
to
pudil
tak
jsem
jenom
trpěl
jsem
se
musel
přemáhat
a
ne
co
všechny
to
nebudu
tady
vykládat
nechci
osobní
záležito
zastavovat
ale
jenom
z
toho
vyvozovat
obecnou
zkušenost
já
říkám
že
modlitba
vnitřní
nebo
mystická
člověka
spojit
s
bohem.
Je
úspěšná
jenom
tedy
představuje
sebe
ve
samo
sebou
vyprazdňuje
vás
od
sebe
samého
ale
není
účinná
ani
v
tom
případě
když
člověk
není
poslušen
toho
poznání
které
z
ní
vyplývá
z
té
modlitby
vyplývá
celá
škála
poznání
konkrétního
poznání
toto
dělej
tamto
nedělej
a
to
je
poznání
které
je
dokumentováno
i
okolnostmi
ve
kterých
žije
jako
by
celé
okolí
přisluhovali
a
bylo
komentátorem
jeho
vnitřního
stavu.
Takže
najednou
všichni
kolem
vám
potvrzuje
správnost
toho
co
jste
se
dověděli
nechtějí
nevědí
co
činí
a
chodí
vám
to
podržovat
ve
vám
to
říkají
tento
předvádějí
ne
buď
aktivně
uprosit
nebo
negativně
ale
vždycky
velice
lapidárně
takže
když
se
uhnout
a
nechcete
poslechnout
poznání
které
jsem
vám
dostalo
je
to
jedině
vaše
vina
to
je
při
tom
této
cestě
poznání
velice.
Řek
bych
prvek
do
učí
na
tělo
protože
nikde
se
neposlušnost
tak
ne
trestá
jako
tady
na
cestě
poznání
jestliže
má
pr
poznání
být
vedoucím
prvkem
tak
musí
být
člověk
ho
poslušen
jak
ho
není
poslední
tak
nemůže
tuto
funkci
zastávat
poslušen
být
tohoto
neznamená
že
by
to
bylo
něco
stereotypní
ho
co
by
dneska
platilo
stejně
jako
zítra
nýbrž
způsobem
jak
jsem
byl
třebas
poslušen
před
padesáti
lety
nesmím
být
poslušen
neska
protože
mám
větší
míru
poznání
například
tehdy
se
mohu
být
poslušen
tímto
způsobem
jedinou
cenu
má
věčný
život
a
všechno
co
s
ním
úzce
souvisí
a
dělat
všechno
pro
zdokonalení
chápání
a
zažívání
toho
věčného
života
pro
spojení
s
ním
tedy
všechno
ostatní
mě
nechávat
toto
už
dneska
nesmím
takhle
dělat.
Tehdy
když
jsem
měl
zůstat
naživu
musela
mě
matka
mi
ta
musela
mě
nutit
do
tohoto
světského
života
abych
tady
vydržel
být
živ
dnes
k
kdo
za
mnou
nechodí
a
nikdo
mě
nutí
aby
žil
v
tomto
světě
já
už
musím
dbát
na
tento
svět
stejnou
měrou
jako
na
to
co
je
poznání
toho
věčného
života
a
vono
už
mně
to
kupodivu
nevadí
že
stejnou
měrou
dbám
který
by
mně
to
zastavilo
ten
věčný
život
já
tomu
věříme
že
to
bylo
ve
zastihli
málo
ale
to
nebylo
dokonalé
poznání
to
byla
spíše
nějaká
potřeba
anebo
nedokonalost
a
temnost
toho
začátečního
poznání
obojí
dohromady
a
ještě
o
jiných
prvků
k
tomu
roli.
A
dejme
tomu
když
jsem
ti
roku
třicet
devět
se
spoléhal
dokonale
už
na
osobní
vedení
že
mě
nic
nechybělo
při
tom
osobní
vedení
vůbec
nic
tak
jsem
musel
být
v
tohoto
způsobu
plnění
vyveden
třeba
čtrnáct
dní
se
dostal
před
koncentrákem
tak
jsem
věděl
pomocí
tohoto
vnitřního
vedení
že
se
ocitám
před
velkým
nebezpečí
života
věděl
jsem
proč
se
ke
mně
to
nebezpečí
blíží.
Mohl
jsem
to
říct
i
svým
nejbližším
matce
a
tak
dále
to
nad
tím
plakala
ne
nevěděl
jsem
konkrétně
a
to
nebe
řeší
vyvede
ale
věděl
jsem
nebude
a
že
to
že
bude
obživou
na
to
na
této
planetě
a
musel
jsem
a
věděl
jsem
to
jenom
proto
abych
se
abych
mohl
zařídit
všecko
co
by
odstranilo
překážky
pro
splnění
dalšího
úkolu
který
spočívá
v
tom
že
nebudu
takhle
osobně
veden
že
to
nebude
vedení
které
především
by
sloužilo
mě
ten
přechod
osobního
vedení
do
neosobního
vede
řek
bych
přes
určité
poznání
že
spása
nekyne
člověku
který
si
je
přeje
pro
sebe
nebo
který
především
má
rád
sebe.
Já
to
z
lásky
k
sobě
třebas
stejnou
měrou
jako
z
lásky
k
bohu
teprve
tehdy
jsem
pochopil
že
ten
princip
lásky
miluj
pána
boha
především
a
potom
bližního
je
správná
ji
árie
hodnot
že
by
nebylo
správné
milovat
obojí
na
stejné
úrovni
napřed
musí
být
milovat
boha
a
potom
sebe
a
bližního
stejnou
měrou
ano
do
tý
doby
jsem
to
nepěstovala
tohleto
do
tý
doby
jsem
měl
rád
stejně
sebe
asi
jako
třebas
toho
pána
boha.
Si
myslel
že
pán
bůh
je
tady
se
kvůli
mně
nebo
tak
nějak
možná
že
to
přeháním
trošičku
a
tak
asi
nebylo
ale
já
vám
to
spaní
takhle
říkám
přeháním
abyste
pochopili
co
tam
je
třeba
na
rozhraní
mezi
osobním
a
neosobním
vedením
zařídit
že
je
třeba
poznat
že
já
nepoznávám
že
já
nemiluju
že
já
neexistuju
že
on
existuje
on
poznává
on
miluje
a
já
jsem
ředním
kterým
se
to
celí
ten
cení
k
není
nic
jana
iluze
té
cení
prostě
to
sedí
a
není
to
nic
víc
ano
sedí
je
také
skutečnost
se
nic
skutečnost
je
ale
je
to
jenom
celník.
A
to
jsem
takhle
dřív
nebo
dva
ti
já
pán
ty
pán
tedy
byl
na
této
úrovni
zůstal
a
umřel
v
té
chvíli
tak
se
nedostal
do
ráje
tam
opravdu
platí
já
pán
ty
pán
třicet
tisíc
let
zdržení
to
vypadalo
tak
ale
tam
v
tom
koncentráku
jsem
se
po
tvrdě
přesvědčil
že
na
cestě
poznání
musí
být
člověku
všechno
za
to
aby
mu
mohlo
být
třebas
o
něco
více
zase
dodáno
ale
už
ne
pro
něho
nýbrž
pro
nějaký
širší
celek
To
znamená
zase
umenšení
ve
vůli
zase
jiná
manipulace
s
vůlí
a
tak
bych
ještě
k
té
modlitbě
chtěl
říct
modlitba
duchovní
která
vede
k
vzrůstající
mu
poznání
musí
mít
znak
nejenom
sebe
vyprazdňování
ale
stále
nového
a
dokonalejšího
ovládání
vůle
protože
jestliže
má
člověk
nějakou
vůli
tak
jí
má
od
boha
té
vyčleněna
z
vůle
boží
když
s
ní
vládne
pro
sebe
nebo
pro
své
zájmy
tak
je
to
nejhorší
co
si
může
dělat
to
je
házení
perle
sviním
to
nejlepším
slova
smyslu
ale
postupně
se
musí
tomu
odnaučit
a
nakonec
musí
dělat
všechno
kvůli
tomu
bohu
ne
a
nic
úly
sobě
jako
ježíš
kristus
říkal
jestli
pro
sebe
něco
dělám
nevěřte
mě
on
pro
sebe
nic
nedělal
on
se
dokonce
byl
ochoten
zmařit
nemyslel
přitom
na
sebe
to
je
zhruba
takový
průřezu
modlitbou
která
by
byla
podle
mého
názoru
hlavním
in
polem
pro
vzrůstající
poznání
zůstali
ního
poznání
tak
by
podněcovali
příkon
poznávací
síly
oproti.
Obočí
indii
se
tady
jednomu
z
vás
zdá
že
to
mám
nějak
obrácen
v
hlavě
že
dávám
přednost
vairagia
uskutečnění
před
poznávání
rozeznávání
co
je
správné
a
co
je
nesprávné
prosím
k
tomu
poznávání
co
je
správné
a
nesprávné
jsem
říkal
že
se
naučí
člověk
dopracovat
čili
dávám
přednost
já
rozeznávat
se
správné
tomu
co
je
správné
a
co
je
nesprávné
tomu
přednost
dávám
ale
dělám
to
záměrně
tak
že
předpokládám
že
oprava
v
tom
třebas
chabém
mínění
o
tom
co
je
správné
a
správně
může
nastat
jenom
tehdy
když
já
dám
možnost
tomu
vyššímu.
Co
ve
mně
může
lepším
způsobem
poznávat
než
světlo
mého
rozumu
v
právo
do
toho
mluvit
a
já
mu
to
právo
udělej
jenom
tehdy
to
předpoklad
který
musím
splnit
se
hypotéza
u
spojeno
tehdy
když
sebe
vyprázdním
se
od
sebe
vyprázdnění
čili
musím
při
té
stylizaci
života
kterou
třeba
začnu
cestu
poznání
budu
na
těle
představte
by
se
začnu
hl
radši
jinak
já
musím
občas
udělat
nějaký
akt
prudší
ho
sebezáporu
pučí
ho
sebeobětování
to
musím
udělat
abych
prostě
popohnaly
věci
kupředu
a
to
způsobí
že
aspoň
chvilkově
budu
prázdnější
než
jindy.
A
že
v
tom
momentu
budu
také
poznal
jí
a
jestliže
z
tohoto
světa
momentu
to
poznání
vy
nesu
nepostavím
po
bere
to
světlo
vynes
ven
ne
pro
jiný
ještě
lidi
napřed
pro
sebe
budu
se
jí
řídit
tímto
způsobem
ho
vynes
ven
abych
se
jim
pohoří
je
to
znamená
přivede
ho
do
tohoto
světa
a
tam
mohlo
no
uskutečňovat
tak
mohu
říct
že
za
tuto
milost
vezmu
milost
novou
a
tamty
se
bohužel
budu
muset
zříct
a
dostanu
toto
milost
jinou
jako
s
těmi
hřivnami
které
se
musím
říct
a
dostanu
hřivny
ne
ne
a
je
to
je
teče
krista
krásně
naznačeno
mám
tady
repliku
říkám
prý
že
moment
vyprázdnění
je
při
tom
nejdůležitější
ale
když
se
člověk
snaží
vyprázdnit
od
sama
sebe
tak
to
má
ten
neblahý
účinek
že
je
tímto
přáním
plný
ano
a
tím
je
naplněn
jenom
jinou
kvalitou
ale
je
zase
naplněn.
Přátele
nikoliv
jestliže
se
si
přeje
se
vyprázdnit
ne
svou
vlastní
vůlí
ale
opouštěním
vlastní
vůle
tak
se
na
naplňuje
nýbrž
se
opravdu
pracuje
a
já
jsem
byl
při
tom
výkladu
na
to
abyste
pochopili
že
si
nestanovil
vlastní
řád
kterým
jsem
se
řídil
a
nikdy
nikdo
to
byl
aspoň
trošičku
duchovně
založen
neříkal
vytvořit
vlastní
řád
a
tím
se
říct
nikdy
dycky
bylo
třeba
někoho
druhého
to
byl
ten
řád
který
nepocházel
z
toho
člověka
který
se
jim
řídil
nikdy
ne
a
člověk
se
vyprazdňuje
tím
že
poslouchá
něco
co
není
jeho
že
ze
sebe
vychází
protože
po
poslouchajíce
není
jeho
čím
není
on
sám
a
co
mu
dá
někdy
obrovskou
potíž
to
poslouchat
opravdový
sebezápor
Věř
mi
to
bylo
to
mu
třeba
sebe
tisíc
sedm
set
let
aby
ten
sebezápor
někam
dospěl
ne
u
těch
to
židovského
ale
dospěl
protože
to
bylo
správné
protože
ten
národ
se
nenaplakal
i
lámat
naro
se
vyprazdňoval
od
sama
sebe
a
dostal
tam
prana
tak
velké
že
jsem
mohl
u
nich
i
ten
mesiáš
kdyby
tam
nebylo
po
něm
plně
místo
tak
tam
narodil
jakmile
si
ho
chtěli
ale
přesto
že
to
tam
přestalo
být
pro
něho
místo
rozumíš
jo
chtěli
mít
pro
sebe
se
stalo
tam
být
místo
takže
další
let
se
možná
opomenul
přitom
říct
které
jsem
při
mnoho
nemluvil
trošku
ano
ale
nezdůraznil
jsem
ho
ten
řád.
Nesmí
být
pro
člověka
stanoven
nýbrž
já
ho
musím
plnit
v
úcty
k
tomu
řádu
ve
starým
zákoně
na
to
si
tam
jako
že
směli
pána
boha
strach
že
ho
považovali
za
proto
soustře
kterým
všechno
trestá
do
třeti
až
to
toho
pokolení
není
třeba
takhle
hrubě
na
to
jít
ale
zaručeně
musí
to
být
úcta
nějakým
pojem
zjednaná
ústa
řádu
který
není
země
a
když
jsem
poznával
třebas
v
těch
sedmnácti
letech
nějakých
řád
který
zřejmě
nebyl
země.
Tak
vám
musím
prozradit
že
jsem
se
jim
nemohl
naplňovat
protože
nebyl
můj
já
jsem
za
ním
z
úcty
k
němu
museli
a
s
velikým
třesením
těla
a
z
úcty
jsem
za
ním
šel
to
mě
opravdu
zbavovalo
sama
sebe
způsobem
pro
mě
překvapivým
že
mě
to
tolik
bere
že
je
to
tolik
sebe
zbavuje
sem
si
říkal
takhle
bych
se
toto
pane
bože
nemyslíš
aby
se
jeho
podniku
sem
chtěl
tady
zůstat
a
ono
to
neslo
on
neslevil
musíte
aby
byl
celý
jeho
a
co
mně
šlo
strašně
drzý
čili
já
mám
zkušenost
opačnou
než
jaký
mi
tady
řečeno
že
opravdu
tím
že
člověk
ctí
řád
jiný
než
který
si
sám
vytvořil
že
se
tím
opravdu
vyprazdňuje
ano.
Jestliže
však
to
ctění
řádu
nějakého
se
strhne
na
sebeúctu
jako
třebas
ježíš
kristus
ukazoval
tam
toho
jednoho
který
se
modlil
před
v
tom
chrámu
a
říkal
ještě
že
nejsem
jako
tamten
bublina
no
já
všechno
plnil
má
měl
ústup
sobě
vlivem
plnění
toho
řádu
tak
té
hotová
zvrhlost
to
je
na
hlavu
všechno
postaveno
on
nesmí
přitom
ztratit
z
vědomí
že
to
nemá
vést
k
návrat.
Text view •
Help