EN | ES |

82-15

82-15

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Protože toto pojetí, jak jsem si teďka zjistil, je pro vás po mnohých stránkách nové a někdy dokonce nepřijatelné a máte k němu výhrady, tak já ho beru zpět v tom smyslu, ne, že bych myslel, že to tak není, ale nebudu na něm bazírovat nebo na něm stavět. Nýbrž já za nevěřícího jednodušším- jednoduchým způsobem, dost nepřesným pochopitelně podle mýho, ale jasným pro vás, budu považovat za nevěřícího každého, kdo vám řekne" já na Boha nevěřím, jo? A hotovo. A to je pro mě nevěřící. Vod této chvíle a po dobu té přednášky. Pro sebe, pro mě je to někdo jiný, jo? Pro mě je nevěřící ten věřící, který se neue podle své víry. To je podle mě nevěřící. Kdo zapírá svou víru, to je nevěřící. Svatý Petr, když zapřel Ježíše, byl nevěřící, ano? bylo to diktováno láskou k němu ke svatýmu ke k tomu petrovi že tu v té klid jo zapřel mu šlo o život a milovaným že ano to je fakt čí je kterými jenomže přístup je o žít ano že při cestě lásky nemusím zavrhnout minulou lásku nýbrž musím ji prohlubovat tutéž lásku prohlubovat cestě poznání musím si dovolit zavrhnout minulé poznání a říci: poznával jsem jako dítě když dítětem musím poznávat jinak musím poznávat nově nově se musí přistupovat k věci a nejenom hlouběji úplně nově. Kdyby byl svatý jan šel cestou poznání a ne cestou lásky tak by na tom rozhraní jako ti ostatní učedníci předtím křížem poznal že jak dosud poznávali ježíše svého učitele že ho poznával špatně neboť buď ho ten ježíš klam ale tím že zkrachoval v tom kříži a nebo on ho o ně poznával obojí je možné tak že by to bylo měsíce obojího že by váhal mezi tím jestli ho ten oklamán nebo nebo on se klamal v tom poznání to už není rozhodující ale důležité je že by byl musel projít tou krizí že na cestě poznání se přechází přes oblasti krizí kdežto na cestě. Já jsem tomu říkal přes nic ale než se člověk stane ničím to trvá to je terno práce to není to nejde tak samo že ano kdežto na cestě lásky je ničím tím že miluje už je apriori ničím a jenom se tento stav nič prohlubuje že on vedle milovaného je ničím na sebe úplně zapomíná zamilovaný člověk zapomíná sebe a myslí jenom na toho koho miluje ano a to je zárukou dokonalosti této cesty a proto ježíš přednostně kázal cestu lásky jako cestu budoucnosti jenže my vidíme dvacátém století. Že je třeba tuto cestu kombinovat s poznáním s tou důvodu že zatím lidstvo postoupil poznávání věcí tak daleko jak postoupil době ježíše krista a my si musíme pro člověka umět jít tam kde ten člověk je a on je na cestě poznávání věcí dál než byl době kristově a proto tak daleko za ním musíme jít proto já dneska vůbec mluvím o cestě poznání tak by stačilo klidně cesta lásky ne ale ona je dneska pro mnoho duší uzavřena které třebas dobře poznávají věci tohoto světa ale uzavřela se stará sy toho důvodu že nepoznávají ničího než věci tohoto světa a dokonaleji poznávají než se činná božské prase si náboženské a vědou se prohlubuje. Tady je otázka proč chtěl ježíš od ženy která přišla ke studni bodu jaký to má symbol člověk té ta žena který kterému vládne pět smyslů tetě mužů je člověk který chodí ke studni na čerpat vodu to znamená načerpat poznání pro ten život pěti smyslů musím také poznání nějaké to je ten člověk má vodu který která slouží k udržení poznání tohoto světa. A ježíš chce od té ženy tuto vodu protože říká kdyby ty si nepoznával tento svět nejsi schopen poznat něco vyššího když se musíš osvědčit v tom poznávání tohoto světa třeba že ho považuje za výhradní něco ne něco jedinečné ho toužil jiná věc protože neznáš nikoho než těch svých pět smyslů na tom nezáleží ale je důležité že poznáváš ten první krok na cestě poznání musí vycházet z tebe a více na tobě nemůže chtít než poznávat tenhleten svět vy se nemůže na člověku chtít a to stačí k tomu aby pro každého člověka který pozná tento svět přestože se vyžívá tím úplně neboť má pět smyslů to je dost na vyžití. Přestože se využít vyžívá plně ti čím to světě poznávání tohoto světa opravdu užívání tohoto ze tak je tam královský řečeno poznávání nějaké ostatní to není nybrž využít z tohoto světa tak do umim využívat tento svět a v tom smyslu poznává tak pro toho je připravena nabídka ježíše krista pro poznávání vyššího světa ano pro nikoho jiného proč tam nepřišel někdo jiný než žena pěti mužů protože jenom ten kdo vládne neboť je ovládána svými lépe člověk obráni pěti smysly to znamená dovede v tom chodit tak že slouží těm pěti smyslům. Ten se dosvědčuje v tomto malém a ten se může učit taky v tom velkém že mu to být aspoň nabýt to nic se udělat nemůže ze strany boží než je nám to nabízí tento svět e ti my člu na nabízí tuto možnost no každému kdo ty smysly rozvinul do je nerozvinul tomuto nabízí víš ti se to ne nabízí tento ještě nerozvinul ten se může ke kristu přiblížit ale nemůže se ocitnout jako ta žena dospělá v tom království boží. Dítě to je království boží v tom smyslu že ono je otevřenou studnou poznání z toho důvodu je jeho království boží vy jste například včera majaliho nebo josef kupertinský ho po této stránce je jejich to království boží že jsou dětmi ale víte dobře také co všechno ještě oni musí prodělat jakými periferii a jakými tragédii musí projít než toto z toho dětské pojetí dostanou do stadia dospělosti to je první krok pro ně už je to jakmile člověk sám se je tak už je pro něho království boží otevřeno dokud není tím dětem tak není otevřeno pochopitelně ale je to začátek cesty není to její konec ne Kdežto u této ženy nabídka ježíše krista znamená konečnou fázi věčného života budeš ho mít budete si to přát budeš mít ten život věčný je tam ještě maličkost která tam není změna a která je změna v životě ježíše krista a proto se nemůžeme dát jenom na slova ježíše krista nýbrž taky na jdi činy a na celýho životními jeho života že vždycky je třeba ještě aby se z té vůle vinu stav ne a teprve pak se to uskuteční. To že je to žena tak je tím řečeno že je to něco odvozeného od nesmrtelné duše lidská duše je odvozenina je vyslán ně nesmrtelné duše vy jste panna maria a tak dále takže ta smrtelná duše se všemi pěti smysly nevynechat jeden se všemi svými možnosti řečeno obecně. Má naději se dostat k bohu kdyby tam plně nerozvinulo cestě ch pět tak by ta naděje nebyla já bych to řekl takhle kdyby například někdo byl slepý a nemoh tento smysl rozvinout tak by napřed musel být ze své slepoty vyléčen aby moh rozvinout duchovní života to neznamená že by měl začít vidět ale že by přestal být slepý to je roz jenom rozvinutí všech pěti smyslů je možno znamená celého lidského života je možno dospět dál si se osvědčit v to malém. Tak před chvilinkou jsme mluvili o cestě poznání po linii rozhodnutí ano teď si promluvme o cestě poznání po linii vnitřní modlitby samozřejmě mámeli mluvit o linii cesty poznání po této stránce musíme si uvědomit co to je myšlenka jakou má funkci a co to jsou příkrov vědomí a co je za těmi přípravy. Tak především bych chtěl říct napřed definici celá cesta poznání není nic jiného než zbavování vědomí všech jeho příkrov řekli jsme si už že si příkrov se podoba jí hustému po vlaku mraků které nemají která které nemají vůbec žádné mezery takže nebe modré a to je symbol toho vědomí tak dokonale po krva jí že mě nikdy to modré nebe ze své pozice jelikož ne pod vraty nevidíme a řeknete taky už že a to jenom opakuji že tou pokroku mezi námi a nebem je jednak naše povídavé myšlení dále. Náš citový život a dále na smyslový život takže když i stoupáme po této cestě musíme se zmocňoval postupně a oddaloval tyto příkrov zmocňoval se jich za manipulaci se naučit se manipulovat s nimi a odvaha je abychom se dostali čistou vědomí protože jakmile se dostali nečisté vědomí tak od té chvíle můžeme mluvit že jsme na cestě poznání udělali tak podstatný krok že už s ní nikdy že už z ní nikdy nemůžeme se jít. Jak to myslím že je totiž ty mraky nejsou tady jenom proto abychom nepoznávali své vědomí ale jsou ochranu toho kdo po těmi mraky čí je aby nezahynul příliš tým jsem toho nebe tak řekl toho záření které odtamtud byli na bez mezer a na nás plýtval tak křesťanství řešilo tenhleten problém tím způsobem že se snažil především o odstranění překážek ze smyslů a odstranění překážek. Z mysli myšlenkových překážky a já si myslím že to nebylo tak úplně špatné jenomže prostředky kterými to dělalo nebyli úměrné tomu jejich snažení to snažení muselo být velice náročné a těžké těžkopádné když neznali prostředky který my se odstraňuje příkrov smyslový a při krok myšlenkovým přešel bych chtěl opravit některé názory třebas z tohoto si teďka tady četl že myšlenky jsou něčím podstatným že vidění tohoto světa je závislé jenom naše myšlení a tak dále to není pravda. Je sice pravda že kdybychom nemysleli tak bychom tento svět nedívali to je pravda o tom není pochyby ale není závislý toto vnímání jenom na tom našem myšlení že když toto myšlení odstraní me a za vám si jenom mysl která je za tím myšlením tak ne odstraníte vědomí o tomto světě nýbrž na budeme o něm vědomí daleko objektivněji než jak máme prostřednictvím rozumu a prostředním svými uvažování a citového života tento objektivní způsob přístupu k tomuto světu je umožněno právě tím odstranění těch příkrov které jsem tady mluvil. Tak teď o těch metodách jak příkrov odstranilo a kdy je bezpečně je odstranit především to co se mnou udělali lékaři že ostatní jenom jeden smysl v tom útlém věku eště že udělal jenom to a to byl smysl hmatu že z toho v těch nesčetných příkrov odstranili jenom smysl masu já jsem přestal hmatat no na jsem nepociťoval bolest a ta tak to nekončilo katastrof kdyby byl odstranili všechny smysly najednou tak ten člověk v tom vývojovém stádiu jak byl malé dítě nemohl dále existovat bez smyslu není možno existovat čivo me si že to příkrov jsou například smyslové jsou ochranu toho člověka protože bez smyslů samo sebou by nebylo možno vnímat entra nebylo by možný v něm vůbec žít ve smyslového života ne zprostředkovává téměř všecko co tady v tom světě je a on to teplo vá vá rozumově o. A proč tedy vůbec se do toho pouště a proto trvat ten smyslový příkrov křesťanští mystikové říkali že smysly nás pravou že nás odvádění že nás vedou k přeceňování jejich funkce a že koneckonců nám přednášel svět takový jak by ho ho neměli vidět třebas krásu nám předvádějí ve spojení s naší. Se klecí tak že se třebas muži líp žena že mě se líbí muž především tedy takhle a není to vůbec objektivní pohled nýbrž smysl smysly které nám nechávali vidět třebas mužové ženu a že mě muže takovýmto způsobem jsou ještě doplňovat nějakou sekreci nějakým hormony a takovou věcí a tím dostávají zabarvením které člověka dokonale spoutává například muže ze ženou že nožem a to mluvím jenom o jedné věci ale dokonale na nás udává celým tím co světem neboť vidíme třebas krásu jinou než takovou lehla ní a ona to také pouta ale. Je to ještě něco víc třebas já jsem se někde narodil a jak to mu nic co jsem vášním způsobem uznám musím za obecně za člověka protože mluvím tady o sobě a to z toho důvodu že nějak jsem si vytvořil určitou vazbu mezi zářením toho místa a mezi mým osobním zářením tímto způsobem této magnetu víceméně poznává třebas holub ka má ale tě když ho pustí ne dojet do svého rodiště nebo do mysl kde žil předtím neomylně pokud mu tam nezamanul te pod kříž do nějakým magnet toho úplně mate že jo to je věc jak to le to původu jenže u člověka tomu tak nemůže být to je složitější bytost než holub a ten je puzen předmětů právě pro tenhleten nějakým magnetu. A to způsobuje zaujatost pro něco co není podstatného na této cestě poznání a ne zaujatost nebo takovou vlažnost vůči tomu co vy tam mělo být důležitější a proto toto dobře poznali křesťanští mystici a teologové a proto se snažili o usměrnění smyslového života nedovolil i tomu člověku na tohleto pohlížet na tamhleto použil toto hmatat a tamto hmatat toto cítí a tamto cítit a tak dále doporučovali třebas něco cítit za se a něco necítit a on jim to měli se směrování dokonale. Já si myslím že to je způsob který je velice těžkopádný neboť nějakými doporučení mi se tato řízně ost smyslů s věcmi na které se smyslová činnost úplná se nezruší se sice zakáže a člověk se může zdržovat ale bude se muset dělat veliké násilí pravé zdržování se nepříliš sounáležitostí nespočívá v umělém zdržování se nýbrž samovolné odstupu a ten se dá získat jenom poznáním toho co je za těmito vztahy. A k tomu nemůže posloužit nic jiného než určitá úroveň modlitby například dejme tomu svatá marie markéta a kok byla upozorněn ježíšem kristem že se má soustředit na nejživější přece páně uvnitř svého nitra toto upozornění stačilo aby tomu přilnul a toho krista v sobě nalezla. Jenže když to kdokoliv po ní opakuje tak se to nikdy s ním nestane jako u té markétě protože jí to bylo dáno podle jejího založení odjinud než z jejich vůle které rozdíl člověk když se chopí příkladu svaté markétě tak to dělá po ze své vůle kdežto ona to ze své vůle nedělal pozor na to čili modlitba by měla vypadat vnitřní modlitba cestě podle milosti jinou manipulaci vůle zvolit než jaká byla dosavadní co se modlitby musí být jiná manipulace s vůlí postavou to ještě je to jednou a postupně znovu a znovu jiná ne pořád jednou zvolená a ponechána té úrovni toho můžete m svého poznání člověk poznání jak má jinak manipulovat s vůlí. Tak to sem řekl o prvním příkrov o těch smyslech dejme tomu u tý marie markéta ala ty smysly nestáli v cestě nýbrž ty smysly prospíval tože vona smyslově viděla ježíše krista v sobě ti umožňovala umožňovalo vyčetl aby jí byl přednější než cokoliv jiného aby poznávala obsah toho smyslového vnímání my nepoznáváme obsah smyslového vnímání jinak než svými řek bych pudy. Které úzce souvisí že smysly smyslu činností to nebyl vůbec žádný pod to bylo něco co je za podobným životem a za smyslovým životem takže to vznášel nový nebo nové světlo do smyslového života usměrnili ten smyslový život za ty smysly využíval ve jako nástroj kterým se člověk dostává za smyslu nad ně nad ně a zrovna tak je to smysly a ještě nemluvím o těch metodách modlitby ale z mysli je to taky tak jestliže člověk se snaží honit myšlenky. Čistě vyčistí svoji mysl aby musel ta žádná mysl myšlenka nepletlo tak toho nikdy nedosáhne vo vlastní vůlí na to je příliš slabá jeho lidská vůle k tomu by neměl se nikdy odhodlat to znamená měl by nechat to svých myšlenek tak jak probíhá ne ale měl by ho pozměňovat jiné strany jinými prostředky než se všímat tohoto ku. Měl by pozměňovat novým obsahem mysli měl by mu dát nový obsah které my si protože to tak snažím vnutit vám nový obsah vašeho myšlení aby se snáze překonali ten běh myšlení které který navádí někam jinam než poznání věčný hodnot protože když třebas mě moje myšlenka na cokoliv na tomto světě nutí k tomu abych řešil věci které jenom vzdáleně souvisí duchovním poznáním tak mně to navádí já musím mít hlavní ku hledání království božího že ano a to je že jak která nepřevážel člověka ostatní myšlení protože není ničím vedena leda vůlí ve dejte království boží především není řečeno pro člověka který není žákem ježíšovým. Člověk, který není ježíšovi ještě nemůže především hledat království boží nemůže tomu prostě nejde on se k tomu může přimět svou vůlí ale on bude tisíckrát za den zapomínat a bude se toho vzdalovat a bude z toho nešťasten kýmkoliv mluvím kdo se k tomu vůlí nutí tak každý mi říká tohle co teď říkám a tedy jak na to má jít zase nebudu mluvit o systému modlitby za tím nedost sestra jako nedostal ale zase se musí dosáhnout toho že obsah myšlení bude takové jako ti. Že pře výší svou čistotou sou vznešenosti obsah ostatní obsah myšlenkového a a to samo uspořádá myšlení tak že nebude mít přístup myšlenka která do té sféry té kategorie se jim na boha nepatří do mé mysli a budu se snáze moci od ní oprostit čili nehonit myšlenku která tam nepatří ale nahradit ní myšlenkou která tam patří napřed to je první krok. Druhý krok ve světě myšlenkový je tak že kterákoli myšlenka i ta nejsvětější a s tím souvisí představa mě přikrývá boha ne přikrývá věčnost věčný život spojení s ním čili já nakonec musím vymýtit i tu nejsvětější myšlenku kdyby člověk měl třebas nejkrásnější představu o bohu a nejkrásněji dovedete myslet o bohu o věčný věcech tak i toto skvělé myšlení stojí mezi ním a bohem upozorňován na tam nesmí být při tom spojení žádná myšlenka na boha která by odpovídala lidské představě čili zase. Ke i co k tomu nejvíc pomáhá nejvíc tomu pomáhá vzdání se vlastní vůle ve prospěch vůle boží jestliže dávám přednost vůli boží to znamená odevzdávám se odevzdání trpná modlitba má tady tento smysl jestliže já se takhle odevzdávám ke su trpnou modlitbu tak ze sebe udělám první krok trpnosti a sedm další kroků udělá za mě ten ješi život ale musím ten první krok sám ze sebe udělat tak to je jak se manipuluje se s myslí ten vzali uče vzali smysly ovšem vzali mysl a teď ještě třeba vzít v úvahu citových život. Jak si to vy životem zacházet na cestě poznání citový život zdánlivě něco nejpříhodnější ho duchovní cestě protože mě to zaujme a zaujatost nevyzná že dosažitelné citem způsobuje že se pře přilnul k tomu co nedám ne tak to znamená že cit nesmí být odstraňování napřed cit musí být napřed pěstována to znamená. Řek bych zdokonalování citového života je takovým principem který nesmí být ani na cestě poznání opomíjení ono už se od vás chtěl předtím dokonalý myšlenkového světa který nakonec musí být opuštěn ne a teďka také citový život musí být napřed vy pěstována a pak musí být opuštěn a k tomu možná člověku nejvíc pomohou okolnosti protože jestli měl člověk citový poměr k bohu k věčnému životu a je potom opuštěn jako co stalo na kříži učedníky ježíšem mezi v tomto poměru mezi nimi je opuštěn tím mistrem a ten citový vztah není vyslyšen ale. Tak obyčejně se tím člověk velice rychle zbavuje té no své ho citového života ale bohužel také poměru k tomu osobnímu vedení a k tomu bohu a třebas o nedovede nahradit něčím lepším zdá se vůbec víry a zdá se vůbec další cesty to je velké nebezpečí přeje mého citového života je to výšin hraje hlavní roli čili doporučuje se aby napřed byl citový život usilovat a potom ale byl opuštěn. Dá se to křesťani to dělali tímto způsobem že citovým způsobem se dostali do extaze a tam už ten cit dále nezůstal nýbrž zůstal na určité úrovni a vyžil se tou extazi tím poznáním které za tím citem číhat jakmile ovšem cit který udržovali úroveň poznání na určité úrovni odpadl tak končila je extáze to byl veliký ostatek lidského života který se nedá odstranit pokud přes extaze člověk jde. No tak tím jsem řekl o těch prom sem o těch polích vědomí a já bych teďka promluvil vím o tom vědomí samotné jestliže se odstraní nějakými těm metodami které jsem zatím jenom načetl nařízení jenom co se má odstranit toto všechno co jsem já ostatní se odstraní ještě ten řekl přesně jak by to mělo být tak se objeví tady čisté vědomí jestliže by to vědomí přestalo existovat nebo se otupoval při tomto odstranění nánosů který jsem mluvil. Tak je to špatně zvolená cesta ne pochopená cesta nikoliv bohu nebo do věčnosti nýbrž se stal do jiné sféry než ten nejvyšší a ono tomu těžko zabránit aby k tomu to nedo dospělo protože člověk nemá obyčejně tak velkou touhu po těch věčnýho věcech aby přešel přes ty úrovně na kterých ho čeká zaujetí pro ně byl jsem se ke toho že lidé byli zaujati do do věci si my stavy vnitřními do té míry že pro ně zapomínali na ten cíl ten prostředek zaměnili za cíl a tamtoho slo a do smrti nikam nedostali a co je to čisté vědomí to čisté vědomí je prostě příkon. Uvědomovací síly která už není závislá na zprostředkování smyslovém rozumovém nebo citovém která tady prostě je a jestli je tady je tak víme že toto vědomí které tady najednou mém domem odvozeném vědomí je dycky tady bylo dycky tady bude čili cesta poznání je cestou přes čisté vědomí to je cesta poznání kdežto cesta lásky je cestou přes čistou lásku a cesta existenční bytí je cesta přes čisté bytí a ty metody odstraňování těch nánosů jsou obdobné ano. Například u mě to začlo odstraňování nějakého stavu k této existenci bylo to velice snadné v tom nízkém věku který jsem měl v tom věkem věku že je to ještě nebylo tak propojené všecko jsem to svět nebyl propojen s tím vědomím a to vědomí se snadno učistil od tohoto nánosu smyslového ale bylo toho málo bylo to jenom byl to mě do nesmysl ale už to mělo za následek že jsem sebe nepovažoval za tělo nýbrž sebe jsem považoval za mysl která odstraněna nebyla do toho který myslí. Je to správné nebo není to spaly anebo rozhodovat ale asi je to z počátku potřebné protože člověk se neumí zpočátku ztotožnit ještě přímo s tím věčným životem svým vědomím protože za tím co smyslovou činnost může odbavit poměrně brzo při vnitřní modlitbě myšlenkový svět tak brzo neodbavím a proto jeho vnitřní modlitba kde začíná tím že zase nějak modlit slovně nýbrž každá pravá ulití ná tím začíná mít jiný poměr k tomuto světu že si vytříbí poměr k tomuto světu novým způsobem. Já jsem navrhl ráno že bude se snažit o to aby stylizoval svůj život znamená bytě dal správně bez on na sebe jestliže jedná správně bez ohledu na sebe nebo co se mu zdá být správné dělá bez ohledu na sebe že sem to příjemné nebo nepříjemné tak odstraňuje příkrov který lpí na to vědomí který jsem nazval myšlenkovým přípravem. A potom už je velice snadné vyčistil mysl takovým způsobem aby na něm neměla konkrétní myšlenka jak to poznám že je to správnou cestou že se moje vědomí ne otupujete jsem řikal nýbrž se rozšiřuje rozšiřuje se dvojím způsobem jednak že se smiřuje a jednak že přesahuje dosavadní rámec vědomí uvědomovací do víry zbystřil se v tom kristu že nemusím se podněcovat bdělosti ona tu sama je. V tom co se říká v křesťanství nadpřirozené tažení ta bdělost je tak velká že mě k sobě přitahuje že bez ní nemohu dál být a že po ní toužím po tom stavu bdělosti které jeden takový přiznat správné modlitby vnitřní a druhým příznakem je že rozšiřuje moje vědomí v tom smyslu že já chápu spojitosti ale živě nikoliv smýšlení se do nich do kterých jsem se spíše dříve musel vmýšlet teď už nepotřebuju protože jsou mi jasné že takové jsou já vidím spojitosti které se musíme neviděl ano a to je rozšiřování vědomí to je první krok oblasti o řval nedom já nemluvím otce šíře neveto takže to rozšířené bylo ni padá tak že se obrátí světlo a odtamtud pozoruju tenhleten svět odtamtud věčnosti přicházím na tento svět to znamená už jsem do věčnosti vešel a už odtamtud hledím na tento svět Tak to je asi tak úvodem o vnitřní modlitbě jaké má následky a jakými obecným prostředky ně řízena že je to to bojovali se těchhletěch příkrov pomocí vnitřní modlitby teď by se mělo konkrétně říci jak to má člověk dělat Třetím bod, o kterém bych chtěl promluvit na poznání by byla snaha o rovnováhu mezi vnitřní modlitbou a životem jestliže třebas volovi správně nějaký prostředek jako třebas já třeba nebo ty tu vnitřní modlitbou ale vono ho to hnout znemožňoval žít plně v tomto zevním světě tak já jsem dneska nečtu jsem nebyl proti tomu co jsem. Pro du jednal nerozumně nesprávně vhodně já jsem pro to radši to nedělat než vynechat hlavní složku vývojovou a to je tenhleten život mez lidmi a plně pro ně čili já budu zase znovu proti ten svatý pokání protože to se hodí pro lidi kteří nepochopili vůbec smysl tohoto života je to možná příjemnější cesta ale kdo tě má živit při tom. Ale jak může být někomu prospěšný obojí není možné a proto bych radil aby člověk především a to jsem nechal páně nakonec a tato patrně vůbec vyříkám máme ještě nějaký čas na to aby především dbal na to aby nikdy k této nerovnová ze nedošlo kde by člověk byl od tahá od něčeho být a při toho vám druhým tak že to podstatné od čeho nemá být od tahá mimo unikal a to podstatné je tento život poprvně ježíš kristus poprvně se všech avatarů který jsem přišli ukazoval na tuhletu to pozemského života. On asi se jim životem řekl v buď rád jestli člověkem které vesmíru nesmírná vymoženost vaš si každé hodiny každé chvíle to má pro tebe nesmírnou cenu vaši člověka který žije vedle sebe a sebe samého v tom smyslu že máš moc ost tento moment tuto chvíli tento přítomný okamžik řádně prožít a vrátit se ke mně teď jsem vyškrtnout ten když budeš chtít a potom s tou před tou místo vůle že by se tady vykládali ale kdyby ta rovnováha byla porušena tak já bych jednal to jsem se divím já jsem se asi té na tebe netroufal já bych jednal jako svatý filipinách. Protože ničím potom nezasluhuje je to krásné a mnozí lidé kteří mají možnost žít kláštery životem doví co za to dali ne jíco takového zažívali ale já bych jenom slibem neva nebyl bych sám o mě v tom pomáhali abych jenom fackoval protože on říkal té domnělé světicí žiješ ve tvorem si výš jaký je tady zvrhlý život kolik lidí potřebujete pomoz a ty stany přebývá ve vnitřní sladkost ch bažina už a ten mě napadne znovu zažívat a teďka se mnou půjdeš dokud ty do těch nejhorších brlohů bez dole a tam budeš obracet lidi a vyhnat je budova pozor buď bez toho či tam do extazí vy upadat nebude nikdo po statický stav žádné a ta už tu bídu lidí a budeš ji museli dělat napravovat a když to dokážeš. Tak můžeš jít pryč podle mě protože si k ne potřebuje nemůžeš vůbec krist sloužit že kristus takle sloužil člověku že prostě se nevyhýbal tomu trpícímu ne není trpící jenom ten který ví o se utrpení ale daleko větším trpíte je ten který vo tom neví že hrozně trpí jeho duše protože od vraceno věcem ne patřičným takhle k nim mluvil ano. A já jsem takhle asi se nedostal řeče a dneska ten bych to chtěl říct ano čili to co ty panna je dobrá pro lidi kteří žijou klášterním životem ale máš tady před sebou člověka který ten život duchovní že to uprostřed nebylo mu to někdy velice nepříjemné upozorňuju raději by byl tímto způsobem jak mi tady říkáš žil. Ale byl se jenom toho že je to nesprávné že to před tím dělo tisíce a ti se jiných a nejsou nám vůbec příkladem protože potřebovali utéct než života a já jsem pochopil že to je na tom nesprávné to utíká ze života že jí k rodu ital ta tady o obec prová všechna úskalí a v tom obětování úskalí který jsou do kola kolem rodu se naučí být dobrým letním a dobrým lodi vode nikde jinde každý musel obecnou chronos tak prosím to co je náš životě ten radost plný úskalí a zblízka obou zblízka né se vzdalovat odpovězen mých těsně vý zkuste a ne ztroskotal a když to sta znovu postavilo a znovu propadal jinak dostaneš dle moře plave a já myslím že právě cesta poznání. My se dal nejlépe to podobně moře plave kde člověk pluje než rok moři to jednou oko těch úskalí taky ale také naše rok moři kde nemáš žádné vodítko než kom pas než ti hnutí jedním směrem kterou musíš podřídit nejenom svou mysl celý ten korán všechny plat všechny návodným zná vlastnosti které máš ty musíš využít každý tam musí být na své místě aby ta loď toulá kam se má do proud ano asi tak a proto jsem proti jakékoliv nerovnová ze na této cestě a co tě prostě tomu bohu já vím že je to velice bodem je nehezké ale v podstatě je to správné já si myslím protože zvláště u člověka ale jako si ty který ne náhodou vystudoval lékařství. Ten má především povinnost v této oblasti se pohybovat a nebýt oklesťovat třebas svou i bohu svou vůlí nebo tohleto cítím takže ním tak aby nemohl plně sloužit proto já jsem i proti tomu aby ve svém povolání opisoval moje věci pro dětem proti to děje jenom tak nemoh dem říkat a posiluje o tom nic nevytahuje a jenom říkám že jsem tvrdě proti tomu jo protože jak říkala svatá terezie když křepelku tak četl ku když modlitbu tak modlitbu a já to tvoje povolání jako i svoje považuju za modlitbu kdyby už to v našem věku nebyla mysli a tvůj věk. Fyzický nýbrž duchovní kdyby už život nebyl modlitbou tak opravdu za mocné stojí kterou se musí stát modlitbou a právě se stav poznání my nám k tomu měla nejít pomáhat aby se stalo modlitbou a v tom musí být zařízeno absolutní rovnováha mezi životem a to co my nazýváme modlitbou aby se modlitba dostal do života a život to obě aby si vzájemně nepřekážely aby je tvého ne otupoval aby je do jeho násobil zvyšoval úroveň kvalitu. Aby kvalita života byla znásobení kolik to modlitby a kolika modlitby byla a tak dále opačně že to tak tak prosím vás to je asi úvodem k tomu co jsem dneska chtěl otec věci říct a o vlastní modlitbě která by bylo nová ze z duchovním snažení v životě bych si dovolil promluvit zase zítra to se o to nesmí být tak všechno najednou ne že bych se měl. Se říkám mě že člověk se ocitnou čistém vědomí si se především který snažit o to vás těch nánosů a tedy například smysl věčnosti ale ve smyslově činnosti nemůže žít jak to tedy udělat že to je takhle než se něčeho člověk zbaví tak to musí zjevit ne čím je to jemnější tím sice po stávají nové překážky pro tu jemnost ve které on nutili nevidí jako překážku nýbrž ve zimě jsm slé vidí nějaký přínos ne ale hlavní metodou při tom jak se zbavovat smyslové činnosti je dělat jenom jednu věc. Když tedy smyslová činnost tak smyslová činnost hlavně smyslová činnost smyslově se do toho úplně zapojit a všechno ostatní podřídit té smyslové činnosti rozumovou činnost citovou činnost všecko nebo citový život ne podivit smyslové činnosti to je správné takže dejme tomu poslouchám bohu to je smyslová záležitost ten posled samotný ale já si musím spojit celou svou bytost abych z toho něco bylo čili tohleto propojení smyslové činnosti s ostatními nánosy pokud možno dokonale propojení způsobuje že já potom jako celek tomu ho všechno mohu odbavit takže jak jsem tady citoval za tou terezii když křepelku tak se byl mi smutno tak modlitbu všechno celá bytost celobytostně všecko dělat to je podivuhodné zase celobytostně co dělat a ne být poután při činnosti kterou které se mám plně věnovat něčím jiným třebas nějakou svatý patrno ne když já musím plnit tu činnost prožívat ano. A já si myslím že toto nám bezvadně ukázal ježíš kristus co von za tři roky všechno vyvedl znamená to byl intenzivní život že takhle intenzivně žít znamená dostat se k nějakým koncům neboť přes určitou míru intenzity to dále nemůžeš tahnout které rozvinutí života a jakmile jsem se tomu rozvinutí tak odtamtud když se ocitl na vrcholu je snadný přístup vyšším stupni kdežto kdy si hluboko pod vrcholem tak učíme veliký skok to veliké násilí čili podivuhodně zbavování se smyslového příkrov znamená smyslově plnění například. Teprve až se to propojí ostatní myšlenkou činností a přitom účinností autoři nový celek jemnější dokonalejší než když to bylo každý zvlášť a roztěkaný tak teprve pak se toho zbavovat tím že odtamtud skočím na vyšších stupeň neví to z o to je to snadný přechod dejme tomu poslouchá dvořáka muselo poslouchat několikrát ne se dostanu do takového stavu že mě to unese tak že už celá moje bytost je ti dvořáka stržen tím poslechne stržen ano. V tom momentu už ta hudba slepě stane stavem asi příbuzný stavem jako když ten komplikoval nebudu i kompromisu to není zapotřebí a sem reproduktorem a to je to požehnání například by že jsem reproduktorem nejenom smyslovým smy si to jenom přijímají ale zpracovává to moje mysl moje celá bytost to nějak zpracovávám o to to se mnou jak se říká málo ne to je to ztrhuju například nimi do způsobem se mnou mává třebas učim některý jeho a rinzaj dvořáka tak jiný autoři i klid čí třebas autoři třebas jako tady ten sebeza a to je jedno byli li a ke tebe například takový to že ten taky všechno neveto slyším mysli. Ne ne ne prvkem ten pode je no je to je také ale to mně nějak ne vábí ale o nene velice je pro mě důležitá melodií která má s podobat to kdo tam jedinečný na této jedná tak nemohli to mě u náš já si když potřebuju být lidé van se dět tam takhle a nemysli na tento svět tak to není potřebuju že by to moc potravin na tom světě u nich potřebuju měli od řeholi tý člověk odpočinou se od toho světa tak si dospívá na břeh kalů od teplo. A už jsem tam no takže to to není taková přímo čas tak to je léčím někdy je třeba napřed propojil věci které vzájemně proti člověk vlitá stojí platit dohromady a teprve z tohoto celkového balíku se zbavila abych nikdy člověk nebyl rozpolcen aby nikdy nešel jenom částí své bytosti než aby celobytostně patřil něčemu novému a to není možné když by to bylo jenom jednou složkou jeho bytosti k ve třeba i na cestě poznání i na cestě lásky tak kterékoliv se stěna bytost bytostí ten propojí se celý ano Prosím prosím vás máteli dojem že kážu satipatthána tak se mýlíte protože ta není určena pro člověka žijícího ve světě to je pro člověka který opravdu si to může skrytu své duše prožívat tak jak se to taky četl aby kdo to dělal a takový ramakrišna zaručeně tohleto měl za sebou a nepropadal tomu té touze takhle si jí vnitřně blaženě a jak ty myslí sjednocení ne. Nýbrž obětovat tuto vnitřní blaženost tomu člověku jako ježíš kristus to bylo obětování toho nitra člověku který trpěl není to pravda a ještě s mě prozradil že je to trošičku sužovali úroveň vý činnosti tak to mně stačilo k tomu abych to odsoudil rozumíš nebylo třeba tak by ale já jsem to tehdy asi takhle pochopil ano já jsem chtěl aby si když řekl o tak šel rozumíš to se chce to. Přikrývky vědomí mají různou úroveň ne že dejme tomu smyslové při jsou nejbližší člověku tomu způsobuje to je vlastně něco co je úvodem k rozumovému zpracování úvah a citovému životu ne a umožňuje mi to žít jenom pro tento svět a vnímat jenom tento svět a nebýt rušen něčím vyšším ve podstatě takle jenomže smyslu vý život se dá také využít jinak to je určité světlo od boha převzato a dobře víš že i světlo rozumu i světlo smyslů i světlo citů může sloužit k něčemu jinému. Že by zaměřeno někam jinam jako říká ramakrišna při té že svíce můžeš čista za vadit posvátné písmo nebo můžeš krát že aby se věděli dobře na tu svoji ou pet tak já si myslím že normálně člověk hloupí v tom světě při světle svého svých smyslů svého rozumu a svých citů přivlastňuje si to to je podle mého názoru sloupem kdežto člověk který si tímto světlem svítí někam jinam zaměřuje ho někam jinam chce ještě neodstraňuju ani zdaleka příkrov které tady byla řeč ale už má určité zaměření bytostí a není daleko od toho o stranit příkrá mluvím takhle proto že si myslím že mám před sebou lidi extempore z pozice víry. Ke všemu co tady říkám ne jako já z pozice nevíry všem jak jsem vám dneska prozradil také jsem věřil jenom se to jako víru neuvědomoval věřil jsem v existenci tohoto světa ne věřím v ní dosud a ne že by to byla iluze to je taky víra leda na na tu víru vůbec sáhnout říkám který byla tak opravován toto není iluze nýbrž je to skutečnost než je to z by dobře kdyby to co řeknu vám nějak žádným způsobem neoslabili. To co řekl ježíš kristus že první přikázání je příkaz lásky milovati boha budeš se o to se ho celý vyžije duši své asi své a milovati budeš bližního jako sebe jestli by něčem to co já tady říkám toto první přikázání v jeho dosahu zeslabovalo tak to klidně zavrhnete jako blud a věc nesprávnou já ovšem jsem nucen když mluvím o cestě poznání mluvit o ní jako bych to byla cesta jediná to je metodická pomůcka prosím vás to je tak ty ka ale nechci tím říci že je tomu tak. Nýbrž že se musím takhle tvářit abych moh ty principy vyčlenit z toho celku a teprve pak je začlenily já je napřed musím vyčlenit abych moh je vůbec definovat aby to mělo kontroly aby to mělo nějaké hranice ne co nemá hranice to není zachováno to musí být hraničí že za to budu ozářeni třeba od lásky já to budu orání šat od všeho ostatního o všech mohutností ostatních do ši duše a tak dále tak a teď se do toho pustím my musíme rozlišovat když jdeme cestou poznání zase musím říct to poznání není možno jít. Protože je to tak abstraktního jako se to poznání vůbec neexistuje nikdy na světě když už nanana říká že je na stroje poznávající tak má to zamícháno svými jóga a není jenom znali nejde jenom rozumem nejde jenom chápání nejde jenom poznáním nýbrž kde i jinými vlastnostmi tak prosím berte na vědomí z já když řeknu když někdo se jí cestou poznání tak musí především se snažit aby poznání předcházelo všem ostatním schopnostem toho člověka to znamená i schopnosti milovat protože křesťanství je postaveno tak že schopnost milovat předchází ostatním schopnostem a zastiňuje to cestu poznání to by se neměl odít. A také poznání by nemělo zasívat cestu lásky já teď budu mluvit jen poznání co je třeba udělat k tomu aby poznání předcházelo tak že by vedlo člověka přímočařeji k bohu než jak dosud je veden kdybyste dovolili tak já bych se obrátil na pomoc k tomu co jsem zažil protože u mě vždycky od začátku cesty poznání předcházelo všem ostatním schopnostem. Které jsem měl a vlivem toho až na období dří nu od roku třicet tři sem do dneška až na blbí židů jsem nebyl v krizi takové že byl nevěděl co mám dělat přední jsem nevěděl ale ostatních padesát let padesát dva let jsem věděl ano bez přijdu čili mám právo trošičku z tohoto subjektivní hlediska považovat tu cestu za správnou a mohu tedy říct co bylo zapotřebí udělat aby takhle to poznání bylo tím vynikajícím vedoucím prvkem této cesty bylo třeba. Od začátku se od sebe vyprazdňoval od své vůle se vyprazdňovat zvláštním způsobem jestliže bych chtěl dělat to co chci aby se stalo a ne to co je správné přestože to já nechci tak i od začátku by byla tato cesta nemožná vlivem toho jak jsem vám říkal těch lékařů a dále jsem začal hned v tom předškolním věku dělat ne to co chci nýbrž to co jsem u vážil jako správné přestože třeba úvaha byla nesprávná a považoval se za správné notu správné nebylo to není tak velkou závadou na této cestě ze začátku důležité je že jsem tímto způsobem jsem vrcholně zbavoval své vlastní vůle že jsem svou vlastní vůle se naučil podřizovat vůli. Někoho jiného toho co jsem nepoznával jako boha nýbrž v čem jsem viděl autor já jsem viděl autor v poznání svých rodičů nebo svých příbuzných říc učitelů a tomu jsem se podřizovali ano řekli byste že jsem byl hloupý protože mě mohl radit špatně a já jsem si to neuměl převrat je to pravda bez lou dítě ale daleko větší cenu přitom mělo to že jsem od sebe odcházel že se musel zapomínat na své vlastní zájmy a musel jsem dávat přednost. Zájmu o prosazení spravedlivé věci tak jsem to považoval za spravedlivé jak oni to považoval provedl né přecito přebrali jenom malinko to přebral všechno co voni považoval za správné a pravda jsem já nepovažoval za správné spra ne z důvodu že by je to bylo nepříjemné nýbrž z důvodu že jsem světlem jediným které jsem měl pozici já to byl rozum a citem další světlo jsem to uznal za nesprávné co mě radili já to nebudu tady dlouze lišit co mě radili špatně a co jsem poddal za špatné rady a to byste se divili to já vám svatě řeknu něco ale to tam ne napíšeme jenom prvním krokem na cestě k tomu aby nás poznání vedlo považuju odstupňovány od sama sebe chcemeli odstoupit od sama sebe není nesmí to chápat jako nedbat na sebe Nýbrž že se to chápat jako podřídit sebe nějakému soudu který člověku připadá být hodnotnějšího než může být schopnost a úsudek jednoho jediného člověka takže já jsem si v útlém mládí už dal poradit o všech lidí co považují za správné a to jsem si přebíral tak aby to do nějaké soustavy která ve mně narůstala organicky z růstem toho člověka a jeho stanutí aby to do ní se vešlo aby to do ní pasovat to nebyl ne organický prvek takže už v předškolním věku se vytvořila organická u mě soustava zásad a předpokladům kterých se musím držet bez ohledu na sebe. Třebas jednou takovou zásadou bylo nedělat nic to člověk škodí ať je to člověk samotný anebo někomu jinému to jsem považoval za správnou zásadu když někomu někdo škodí tak to nedělat ať je to mě nebo druhému tak já to nebudu rozvádět nouze ale třebas jsem se dověděl že kouření škodí nebo alkohol škodí že ho mám je a tak dále zbavuje soudnosti a podobně tak jsem se toho definitivně zřekl a do dneška jsem to vydržel to bylo potom snadno když předškolním věku začne slově začal čas a to jsem řekl samosebou jenom něco co je evidentní ale v této soustavě bylo pamatovat i v maličkosti tady nebudu předvádět protože u každého je to individuální tohleto je obecně uznávaný že školí alkohol a škodí toužení viďte a to jsem mohl říct ale byly tam věci které byste neznali za správné a já jsem je za správné uznával třebas neškodil neživým věcem. Protože že se lidem zdají být ne neživé to nebylo pro mě tolik platné jako pro jiné lidi já sem říkal tenhleten čárek který mám z toho mince přeškolním věku jsem byl někde v někdy vinci za strýčkem ve světové válce to to mě to mohlo být let ani ne čtyři roky na návštěvě a dostal jsem takový čárek barev z obrazem toho náměstí to je ano vinci to bylo pro mě něco co by se dalo vyjádřit jako krásná vzpomínka tak se občas na ten čárek podíval nikdy jsem se netroufal z toho čáku se na. Pro to byl příliš posvátný ale pro mě a takový věci bylo v mém okolím mnoho prostě všechno se vytvořilo kon kolem mě jako život který jiní lidé za život nepovažovali co se se lidé za život nepovažovali to pro ně byl určitým způsobem život ten čárek byl pro mě ku života pro mě to byl u život to a to by bylo až nehezké nebo nezdravý li nám to všechno se vzdala by se na to nezdravý ale vono to do té soustavy patřilo tak například když je bylo asi tak osm let tak mé mamince se podařilo ten čárek rozbít já jsem plakal jako by mě neodumřela já jsem potom už ne plakal na smrtí lidí tolik jako nad tím žákem. A tedy v té soustavě byl určitý růst v tom té soustavě poznání musí být patrný růst co tam ze začátku platí jako něco nepřekročitelná ho později může být překážkou a nakonec se to nesmí vůbec plnit se plní něco nového to je růst je způsoben nikoliv vůle zase člověka nýbrž pro poznání které nabývá a které není přímo důsledky jeho vůle v žádném případě také jeho vůle tak abych to vysvětlil dál jestliže člověk takhle jak jsem tomu říkal lidově stylizuje život to znamená nedělá to co si přeje nýbrž to co je správné podle nějakého pannu který není z něho. Tak se dostává do situaci ve které se vyprazdňuje soustavně se vyprazdňuje a je v něm soustavně stále víc a víc místa pro něco pro to není místo u jiných lidí takže do vás se nic nevejde přátelé a do mně se pořád toho vít a víc vešlo protože vy se naplňuje te svým chtěním a toho jste plni dete za sem se svým chtěním ne naplňoval ne chtění totiž nad vane svých ti ale zvláštním způsobem to chtěl to co bylo správné i když se mě to nelíbilo to je ctění které člověka vyprazdňuje kdežto způsob jak vy se někdy stavíte k věcem tohoto světa není způsob který vás vyprazdňoval od vlastní vůle bylo to velice prudké vyprazdňování se od vlastní vůle a přecházejí na takovou manipulaci s vůlí která přichází od boha že mě to prudce přibližovalo k tomu poznání které se potom dostavilo sedmnácti letech ano. Čili jsem v tom v těle vodit obecné pravidlo jestliže jsem řekl že modlitba by měla být hlavním činitelem a k tomu mířím svým výkladem který by měl způsobit poznání a jestliže na to trvám tak musím proto důvody proč protože jsem přišel na to až jsem se začal modlit v těch sedmnácti letech. Že modlitba jak se mi tehdy pojal má zvláštní účinek daleko prudčeji mě vyprazdňovat je zbavovat sama sebe než pouhá stylizace života čili já jsem vlastně tehdy v sedmnácti letech odstoupil od toho prostředku stylizace života to znamená od těch tisíci sedmi set let jak si počínal židovský národ a přesto jsem do jiné fáze do fáze která byla poznamenán u ježíše na rozdíl v betlémě a životem do třiceti let. Takže vám musím prozradit že jsem v té době když to začlo nevěděl co budu dělat jak ta modlitba bude vypadat nebo jakým prostředkem se dostanu k tomu bohu tomu vědomí o bohu o podstatě člově ve smrtelné po člověk se to ve ke vědění které není člověka to jsem nevěděl já sem jenom věděl že je to nutné abych takové vědění měl a že také budu mít možnost se k tomu prostředku dostat. A netrvalo víc než několik k tomu prostředku jsem se dostal a co to nebyl prostředek který jsem si vy si byl vymyslel nebo nýbrž prostředek který jsem získal odjinud tak se to mělo zase povahu stylizace jako tamto předtím nebo se to mně prostředky od vinu získal se to byl ká vzor podle kterého jsem se řídil a zase to nebyl ještě prostředek který by byl zasahoval dokonale nebo stejně dokonale celý život. Takže bylo třeba k tomu prostředku postupně něco ještě při a já zůstanu u té modlitby modlitba mystická to znamená která spojuje člověka poznání s bohem musí mít povahu sebeobětování to už je jedno že se přitom něco říká nebo neříká že co formuluje nebo opomene musí mít povahu sebeobětování jako tam ta stylizace předtím já jsem pochopil tu modlitbu snadno a dobře a správně a hluboce že jsem věděl že předtím jsem se obětoval nějakému příkazu který byl mimo mě zásadně dělat se správné bez ohledu na sebe a že teď musím na úrovni modlitby dělat po té ano odtamtud řídit svůj život takže teď jsem se dostal teprve výkladu situaci kdy vám chci proti tak taková modlitba má vypadat obecně protože říkal vám jak to u mě iao nemá cenu já chci vytyčil obecné principy modlitby která je sebeobětování. Obecně řečeno duchovní poznání vede jenom ta modlitba která vyprazdňuje člověka od něho samotného a vytváří v něm prostor do kterého by měl vstoupit bůh u ať se svým poznáním nebo se svou láskou k tomu nemůžeme li k to at ale musí tam ta volná prostora tou modlitbou vznikat jak to uděláte to už je na vás ale jestliže vaše modlitba nemáte charakter jakou má mít třebas už ta stylizace života že má u vás způsobovat vyprázdnění od sama sebe od své vlastní vůle čili taková modlitba nemá cenu nevede k poznání. Už stylizace života vede k poznání jestliže vyprázdni člověka od něho samého když on tak je poslušen zákona který stojí nad ním že na sebe musí dokonale zapomenout aby ho mohl plnit je to třebas nesmyslné co dělá když toto pozorovatel objektivně hledí zvnějšku ale pro něho to má subjektivně velikou cenu protože ho to vyprazdňuje aby tváří něm prostor pro existenci něčeho vyššího. Jestliže člověk po tom sebe vyprázdnění třebas pouhou stylizací po narození ježíše v betlémě a po nastoupení této modlitby která člověka má už prudčeji vypracoval o sama sebe tu modlitbu buď lajdácky provádí nebo mechanicky provádí tak už jednou se ocitl na úrovni ze které se dá jedině spadnout a nebo jít dál nedá se na ní zastavit každá vyšší úroveň než lidská má tu povahu že na ní nemůžete zůstat stát já nevím proč ale to je zákon deme buď z ní spadnout anebo po ní jít dál. A jestliže z ní spadnete tak to má účinek přechodového utrpení to znamená vy přicházíte z té vyšší úroveň na nižší toto přechodové utrpení má daleko trčí dopad na člověka než když odněkud stoupá nahoru to mně mělo být přirozenější nahoru s tou padneš padat dolů čili většina utrpení mystiků spočívala v tom že. Kráčeli na určité úrovni modlitby nevěděli jak s ní dál nikdo jim ne poradil a voni se vzpěčoval tu modlitbu vylepšit to se mně stalo na každém stupni i vnitřní modlitby že tam teďka nerovnová nerovnováha mezi modlitbou a potřebou toho vzestupu celým životem i tou modlitbou v tom že já jsem třebas trval na přeříkávání jména božího blaha z toho vznikalo veliké utrpení a dokud jsem nepovolal tomu tažení přestat mluvit při té modlitbě a přejít do oblasti ticha kam mě to pudil tak jsem jenom trpěl jsem se musel přemáhat a ne co všechny to nebudu tady vykládat nechci osobní záležito zastavovat ale jenom z toho vyvozovat obecnou zkušenost já říkám že modlitba vnitřní nebo mystická člověka spojit s bohem. Je úspěšná jenom tedy představuje sebe ve samo sebou vyprazdňuje vás od sebe samého ale není účinná ani v tom případě když člověk není poslušen toho poznání které z ní vyplývá z té modlitby vyplývá celá škála poznání konkrétního poznání toto dělej tamto nedělej a to je poznání které je dokumentováno i okolnostmi ve kterých žije jako by celé okolí přisluhovali a bylo komentátorem jeho vnitřního stavu. Takže najednou všichni kolem vám potvrzuje správnost toho co jste se dověděli nechtějí nevědí co činí a chodí vám to podržovat ve vám to říkají tento předvádějí ne buď aktivně uprosit nebo negativně ale vždycky velice lapidárně takže když se uhnout a nechcete poslechnout poznání které jsem vám dostalo je to jedině vaše vina to je při tom této cestě poznání velice. Řek bych prvek do učí na tělo protože nikde se neposlušnost tak ne trestá jako tady na cestě poznání jestliže má pr poznání být vedoucím prvkem tak musí být člověk ho poslušen jak ho není poslední tak nemůže tuto funkci zastávat poslušen být tohoto neznamená že by to bylo něco stereotypní ho co by dneska platilo stejně jako zítra nýbrž způsobem jak jsem byl třebas poslušen před padesáti lety nesmím být poslušen neska protože mám větší míru poznání například tehdy se mohu být poslušen tímto způsobem jedinou cenu má věčný život a všechno co s ním úzce souvisí a dělat všechno pro zdokonalení chápání a zažívání toho věčného života pro spojení s ním tedy všechno ostatní mě nechávat toto už dneska nesmím takhle dělat. Tehdy když jsem měl zůstat naživu musela mě matka mi ta musela mě nutit do tohoto světského života abych tady vydržel být živ dnes k kdo za mnou nechodí a nikdo mě nutí aby žil v tomto světě já už musím dbát na tento svět stejnou měrou jako na to co je poznání toho věčného života a vono už mně to kupodivu nevadí že stejnou měrou dbám který by mně to zastavilo ten věčný život já tomu věříme že to bylo ve zastihli málo ale to nebylo dokonalé poznání to byla spíše nějaká potřeba anebo nedokonalost a temnost toho začátečního poznání obojí dohromady a ještě o jiných prvků k tomu roli. A dejme tomu když jsem ti roku třicet devět se spoléhal dokonale už na osobní vedení že mě nic nechybělo při tom osobní vedení vůbec nic tak jsem musel být v tohoto způsobu plnění vyveden třeba čtrnáct dní se dostal před koncentrákem tak jsem věděl pomocí tohoto vnitřního vedení že se ocitám před velkým nebezpečí života věděl jsem proč se ke mně to nebezpečí blíží. Mohl jsem to říct i svým nejbližším matce a tak dále to nad tím plakala ne nevěděl jsem konkrétně a to nebe řeší vyvede ale věděl jsem nebude a že to že bude obživou na to na této planetě a musel jsem a věděl jsem to jenom proto abych se abych mohl zařídit všecko co by odstranilo překážky pro splnění dalšího úkolu který spočívá v tom že nebudu takhle osobně veden že to nebude vedení které především by sloužilo mě ten přechod osobního vedení do neosobního vede řek bych přes určité poznání že spása nekyne člověku který si je přeje pro sebe nebo který především má rád sebe. Já to z lásky k sobě třebas stejnou měrou jako z lásky k bohu teprve tehdy jsem pochopil že ten princip lásky miluj pána boha především a potom bližního je správná ji árie hodnot že by nebylo správné milovat obojí na stejné úrovni napřed musí být milovat boha a potom sebe a bližního stejnou měrou ano do tý doby jsem to nepěstovala tohleto do tý doby jsem měl rád stejně sebe asi jako třebas toho pána boha. Si myslel že pán bůh je tady se kvůli mně nebo tak nějak možná že to přeháním trošičku a tak asi nebylo ale já vám to spaní takhle říkám přeháním abyste pochopili co tam je třeba na rozhraní mezi osobním a neosobním vedením zařídit že je třeba poznat že já nepoznávám že já nemiluju že já neexistuju že on existuje on poznává on miluje a já jsem ředním kterým se to celí ten cení k není nic jana iluze té cení prostě to sedí a není to nic víc ano sedí je také skutečnost se nic skutečnost je ale je to jenom celník. A to jsem takhle dřív nebo dva ti já pán ty pán tedy byl na této úrovni zůstal a umřel v té chvíli tak se nedostal do ráje tam opravdu platí já pán ty pán třicet tisíc let zdržení to vypadalo tak ale tam v tom koncentráku jsem se po tvrdě přesvědčil že na cestě poznání musí být člověku všechno za to aby mu mohlo být třebas o něco více zase dodáno ale už ne pro něho nýbrž pro nějaký širší celek To znamená zase umenšení ve vůli zase jiná manipulace s vůlí a tak bych ještě k té modlitbě chtěl říct modlitba duchovní která vede k vzrůstající mu poznání musí mít znak nejenom sebe vyprazdňování ale stále nového a dokonalejšího ovládání vůle protože jestliže má člověk nějakou vůli tak jí má od boha té vyčleněna z vůle boží když s ní vládne pro sebe nebo pro své zájmy tak je to nejhorší co si může dělat to je házení perle sviním to nejlepším slova smyslu ale postupně se musí tomu odnaučit a nakonec musí dělat všechno kvůli tomu bohu ne a nic úly sobě jako ježíš kristus říkal jestli pro sebe něco dělám nevěřte mě on pro sebe nic nedělal on se dokonce byl ochoten zmařit nemyslel přitom na sebe to je zhruba takový průřezu modlitbou která by byla podle mého názoru hlavním in polem pro vzrůstající poznání zůstali ního poznání tak by podněcovali příkon poznávací síly oproti. Obočí indii se tady jednomu z vás zdá že to mám nějak obrácen v hlavě že dávám přednost vairagia uskutečnění před poznávání rozeznávání co je správné a co je nesprávné prosím k tomu poznávání co je správné a nesprávné jsem říkal že se naučí člověk dopracovat čili dávám přednost já rozeznávat se správné tomu co je správné a co je nesprávné tomu přednost dávám ale dělám to záměrně tak že předpokládám že oprava v tom třebas chabém mínění o tom co je správné a správně může nastat jenom tehdy když já dám možnost tomu vyššímu. Co ve mně může lepším způsobem poznávat než světlo mého rozumu v právo do toho mluvit a já mu to právo udělej jenom tehdy to předpoklad který musím splnit se hypotéza u spojeno tehdy když sebe vyprázdním se od sebe vyprázdnění čili musím při té stylizaci života kterou třeba začnu cestu poznání budu na těle představte by se začnu hl radši jinak já musím občas udělat nějaký akt prudší ho sebezáporu pučí ho sebeobětování to musím udělat abych prostě popohnaly věci kupředu a to způsobí že aspoň chvilkově budu prázdnější než jindy. A že v tom momentu budu také poznal jí a jestliže z tohoto světa momentu to poznání vy nesu nepostavím po bere to světlo vynes ven ne pro jiný ještě lidi napřed pro sebe budu se jí řídit tímto způsobem ho vynes ven abych se jim pohoří je to znamená přivede ho do tohoto světa a tam mohlo no uskutečňovat tak mohu říct že za tuto milost vezmu milost novou a tamty se bohužel budu muset zříct a dostanu toto milost jinou jako s těmi hřivnami které se musím říct a dostanu hřivny ne ne a je to je teče krista krásně naznačeno mám tady repliku říkám prý že moment vyprázdnění je při tom nejdůležitější ale když se člověk snaží vyprázdnit od sama sebe tak to má ten neblahý účinek že je tímto přáním plný ano a tím je naplněn jenom jinou kvalitou ale je zase naplněn. Přátele nikoliv jestliže se si přeje se vyprázdnit ne svou vlastní vůlí ale opouštěním vlastní vůle tak se na naplňuje nýbrž se opravdu pracuje a já jsem byl při tom výkladu na to abyste pochopili že si nestanovil vlastní řád kterým jsem se řídil a nikdy nikdo to byl aspoň trošičku duchovně založen neříkal vytvořit vlastní řád a tím se říct nikdy dycky bylo třeba někoho druhého to byl ten řád který nepocházel z toho člověka který se jim řídil nikdy ne a člověk se vyprazdňuje tím že poslouchá něco co není jeho že ze sebe vychází protože po poslouchajíce není jeho čím není on sám a co mu dá někdy obrovskou potíž to poslouchat opravdový sebezápor Věř mi to bylo to mu třeba sebe tisíc sedm set let aby ten sebezápor někam dospěl ne u těch to židovského ale dospěl protože to bylo správné protože ten národ se nenaplakal i lámat naro se vyprazdňoval od sama sebe a dostal tam prana tak velké že jsem mohl u nich i ten mesiáš kdyby tam nebylo po něm plně místo tak tam narodil jakmile si ho chtěli ale přesto že to tam přestalo být pro něho místo rozumíš jo chtěli mít pro sebe se stalo tam být místo takže další let se možná opomenul přitom říct které jsem při mnoho nemluvil trošku ano ale nezdůraznil jsem ho ten řád. Nesmí být pro člověka stanoven nýbrž já ho musím plnit v úcty k tomu řádu ve starým zákoně na to si tam jako že směli pána boha strach že ho považovali za proto soustře kterým všechno trestá do třeti až to toho pokolení není třeba takhle hrubě na to jít ale zaručeně musí to být úcta nějakým pojem zjednaná ústa řádu který není země a když jsem poznával třebas v těch sedmnácti letech nějakých řád který zřejmě nebyl země. Tak vám musím prozradit že jsem se jim nemohl naplňovat protože nebyl můj já jsem za ním z úcty k němu museli a s velikým třesením těla a z úcty jsem za ním šel to mě opravdu zbavovalo sama sebe způsobem pro mě překvapivým že mě to tolik bere že je to tolik sebe zbavuje sem si říkal takhle bych se toto pane bože nemyslíš aby se jeho podniku sem chtěl tady zůstat a ono to neslo on neslevil musíte aby byl celý jeho a co mně šlo strašně drzý čili já mám zkušenost opačnou než jaký mi tady řečeno že opravdu tím že člověk ctí řád jiný než který si sám vytvořil že se tím opravdu vyprazdňuje ano. Jestliže však to ctění řádu nějakého se strhne na sebeúctu jako třebas ježíš kristus ukazoval tam toho jednoho který se modlil před v tom chrámu a říkal ještě že nejsem jako tamten bublina no já všechno plnil má měl ústup sobě vlivem plnění toho řádu tak té hotová zvrhlost to je na hlavu všechno postaveno on nesmí přitom ztratit z vědomí že to nemá vést k návrat.

Download XML • Download text • Waveform view