-si
nepřála,
ta
si
nepřála,
abych
to
opsal,
ale
abych
to
napsal.
A
je
to
napsaný,
tak
je
úplně
spokojená
a
vůbec
k
něčemu
už
nedonu-
nenu-
nenutí.
kdybych
byl
nebýval
měl
tu
míru
dalšího
sebezáporu
, větší
míru
sebezáporu
než
jako
jsem
měl
předtím,
tak
jsem
do
dneška
s
tím
nějak
laboroval
a
do
dneška
jsem
to
dělal
jako
teďka
například
to
jenom
opisuju,
to,
co
jsem
dělal
za
dva
dni,
při
tom
že
jsem
to
nedělal
z
vlastní
iniciativy,
a
vlastní
silou
a
vlastním
odosobněním,
nýbrž
se
za
mně
odosobňuje
Pán
Bůh,
e-,
tak
to
jde
samo
, ale
teďka
to
samo
nejde,
protože
já
se
zase
sám
musím
odosobňovat.
Nó,
když
jdu
do
takovýho
Brna,
tak
to
žádný
odosobnění
ne-
nech-
nechce,
když
jdu
k
tomu
opisu,
to
si
nedovedete
představit,
jak
já
musím
bojovat
s
každým
slovem
svýho
komentáře,
který
tam
napsal.
protože
vono
se
to
ukazuje
být
nesrozumitelné,
co
jsem
napsal
já
jsem,
já
tomu
rozumím,
kdo
nemá
tu
zkušenost
, kterou
já
jsem
při
tom
využíval,
když
jsem
věděl,
že
ji
využívám,
protože
to
nebyla
moje
zkušenost
to
a
byla
zkušenost
z
vyšších
oblastí-
-tak
ten
tomu
nerozumí.
Takže
já
musím
rozmělnit,
něco
musím
škrtnout
úplně,
to
tam
vůbec
nebude,
ačkoliv
je
to
velice
důležitý.
když
to
přeroste
přes
hranice,
který
někdo
vyšší
uzná
za
nevhodné,
abych
je
překročoval,
tak
to
já
je
škrtnu.
Už
jsem
moc
stránek
tom
zahodil,
při
tom
že
jsem
to
přpisoval,
teďka.
A
nebyly
špatné.
Kdybys
tam
někdo
byl,
jako
tady
třebas
tadyhle
Vít,
tak
je
bude
sbírat!
A
bude
říkat,
přoč
tuhleto
neříkáš?
protože
ta
konzervativnost
našeho
myšlení
to
nedovoluje.
To
by
bylo
pro
to
myšlení
přílišný
skok.
A
voni
by
říkali
lidé,
který
by
to
četli,
Tam
udělal
skok
a
ten
nám
nevysvětlil.
to
se
tam
nesmí
stát.
Svatá
Terezie
takové
skoky
ve
svém
výkladu
nedělá.
Ta
trpělivě
vyplňuje
ty
mezery
postupně,
pomalinku.
No,
tak
zkrátka.
Jak
já
investuju
i
zdola,
kam
až
dosáhnu
svým
vědomím,
do
těch
vyšších
úrovní,
třebas
až
do
Manipury.
Dál
se
asi
nedostanu.
Tak
shora,
když
síla
jde
mně
a
jenom
kvůli
mně
jde
mně
, hlavně
kvůli
mně,
aby
zakotvila
tady
v
Muladhaře.
Abych
neztratil
tohoto
světa
, abych
moh'
být
, tak
musím
zanechat
na
těch
vyšších
úrovních
něco.
Takže
ně-
něco
z
té
síly,
aby
jí
tady
nebylo
příliš
, aby
mně
život
nepřerostl
přes
hlavu.
Abych,
aby
mně
prostě
něco
v
hlavě
neprasklo,
jak
se
říká
Abych
to
vydržel.
pak
jsou
mi
vděčnější
ti,
co
jsou
úrovni
druhé.
A
zas
jsou
mi
méně
vděčni
než
ty
co
na
úrovni
čtvrté
a
na
úrovni
páté,
a
tak.
Ty
jsou
mi
nejvděčnější.
tím
chci
říct:
spolupráce,
čím
úroveň
je
pro
mně
snažší
s
tou
vyšší
úrovní,
než
s
tou
nižší.
Že
oni
jsou
vděčnější.
po
linie
vděčnosti
stojí
mnou
a
základem
každým
člověkem,
jenže
vo
tom
neví.
Takže
vy
tam
necháváte
stopu
na
těch
úrovních
nejvyšších,
jako
já
všichni
stejně
všichni
všem
svou
vám
stejně
vděčni.
Jenomže,
nechci
říct
zufale
koukají
na
to,
jak
vo
tom
nevíte,
jak
jsou
vděčni
a
že
by
vám
chtěli
odvděčit.
Nejsou
z
toho
zoufalí,
to
je,
to
je
lidský,
lidská
pomůcka,
řečnická.
Nejsou
z
toho
zoufalí,
ale
vědí,
že
to
prostě
nejde.
Prosím.
-že
totiž,
jakým
já
se
mohu
z
této
dál?
Zdali
pořádnou
činností
, to
jsem
říkal
že
ano
a
nebo
nějakým
druhem
modlitby,
to
jsem
neříkal,
že
ano,
ale
také
to
možné
a
nebo
ještě
nějakým
jiným
způsobem
. My
bychom
potřebovali
znát
systém,
kterým
já
přestanu
civět
na
této
úrovni.
K
tomu
řekl
Ježíš
Kristus
takle,
takhle:
Nechať
mrtví
pochovávají
mrtvé.
To
znamená,
všechno,
co
dělám
pro
tuto
úroveň,
jenom
pro
tuto
úroveň,
výhradně
pro
tuto
úroveň
já
, já
už
nevím
jak
bych
se
dokonaleji
vyjádřil.
to
je
jednání
mrtvého
pro
mrtvé.
Je
to
pochovávání
mrtvého.
To,
co
já
udělám
pro
toho
živého,
to
má
krátkou
životnost.
Von
potřebuje,
když
se
nají
pomocí
mně,
znovu
jídlo
za
chvilinku
přijmout
. A
to
už
není
to
moje
třeba,
nýbrž
nějaké
. Čili,
to
je
sysifovská
práce,
já
žiju,
denně
dýchám,
mě
se
krmím.
Tímto
způsobem
se
nemohu
dostat
dál.
Zůstávám
trčet
na
té
úrovni
Muladhary.
Na
té
vidění
tohoto
světa
jako
jediné
skutečnosti
Čili,
dělat
to
pořádně
důležité
z
toho
důvodu,
že
abych
dělal
něco
pořádně
na
této
, tak
musím
se
na
to
plně
soustředit.
se
na
to
plně
soustředím,
tak
pro
tu
věc,
kterou
dělám,
zapomínám
sebe
já
si
rozšiřuju
vědomí
a
tím
se
dostávám
k
horní
hranici
e-
té
Muladhary
dotýkám
se
těch
vyšších
sfér.
Čili,
zapírám
sama
sebe
aniž
myslím
na
sebezápor.
když
správně
dělám
věc,
tak
zapírám
sebe
e-
Když
například,
a
nejkrajnějším
způsobem
je
to,
milovat
bližního,
bez
ohledu
na
sebe
, cokoliv
jste
učinili
nejmenšímu
z
bratří,
mně
jste
, že
ano,
tak
to
je
v
pořádku.
Tím
se
dostáváte
za
hranice
A-B,
za
hranice
svýho
vědomí.
e-
Takže
činností
se
dá
dostat
nahoru.
A
nemusíme
znát
vůbec
žádný
jiný
systém,
protože
v
té
činnosti
neni
fakticky
nějaká
metoda.
Kdybych
to
chtěl
metodicky
vyjádřit,
tak
řeknu,
dělej
to
pořádně!
Tak
je
to
metoda!
Ale
protože
se
dělá
něco
jiného,
takže
i
ta
pořádnost
musí
vypadat
při
každé
činnosti
Ale
musí
to
být
vždycky
děláno
tak
abych
pokud
možno
nejméně
dbal
na
sebe
a
nejvíc
dbal
na
to,
aby
to
bylo
učiněno.
Musím
se
předtím,
samosebou,
najíst
a
napít
přeci
jenom
tom
také
, abych
to
vydržel,
no
ale,
to
je
jenom
údržba.
Ale
to
hlavní
je,
že
to
dělám,
ne?
Tak
to
je,
co
se
týče
. Činnost
může
být
posvěcená
opravdovostí,
že
se
té
věci
opravdově
věnuju.
takže
protože
se
nedokážeme
doopravdově
něčemu
věnovat,
takže
by
bylo
dobře,
kdyby
dítě
už
v
mládí,
vod
mládí
se
učilo
nějakému
zájmu,
kterému
by
se
potom
mohlo
trvale
věnovat
tak
aby
v
v
něm
zapomínalo
na
sebe
, aby
ho
to
bavilo,
aby
prostě
v
tom
byl.
No,
tak
to
je
jedna
věc.
Druhá
věc
, modlitbou.
Jak
se
modlitbou
mohu
dostat
kupředu
. Modlitba
už
vode
mně
chce
víc,
než
pouhá
činost
Ta
chce,
abych
věděl,
co
modlitba
je.
Že
je
to
obětování,
napřed
pohlcení
mysli
k
Bohu,
ne?
Abych
ne-
nepřekračoval
ten
řád
předložený
v
Otčenáši,
ale
je
to
především
hledání
království
. Já
za
tím
Bohem
jdu!
Kvůli
Němu!
A
né
sobě
. Proto
na
třetím
místě,
nebo
na
ste
na
čtvrtém
v
Otčenáši
je
teprve
přijď
království
tvé
a
přijde
tam
posvěť
se
jméno
tvé,
buď
vůle
tvá.
Pokud
já
dbám
na
tu
vůli
a
, a
na
to
posvěcení
jména,
tak
se
nemohu
dopustit
toho
abych
hledal
království
pro
sebe
. Tam
se
nemodlím
taky:"přijď
pro
mně
království
boží",
neboť
"přijď
království
boží
" obecně,
-něte
si,
to
není
žádná
tisku.
A
tak
to
nedopadá,
když
to
dělám
z
vlastní
vůle,
když
chci
e-
spojení
s
bohem
pro
sebe
, k
osobní
jako
, jak
to
dělají
Indové.
To
je
základní
jejich
chyba.
No,
tak
v
musím,
pokud
se
znám,
jak
se
znám,
a
do
té
míry,
jak
se
znám,
já
to
musím
ze
všech
stránek
počítat,
jestli
mi
můžete
někudy
uniknout,
nějakou
mezerou.
Do
té
míry,
jak
se
znáte,
všechno,
jak
o
sobě
poznáte,
že
jste
to
vy,
tím
vším
musíte
k
tomu
bohu
v
modlitbě
jít.
Jestli
modlitba
tento
charakter,
tak
vona
zdaleka
nevede
tak
rychle
k
k
Bohu
činnost
to
je
lépe
lépe
být
činný,
než
se
modlit
. Ale
se
dovedete
takhle
modlit,
že
celí
Bohu
odevzdáváte
se
znáte.
Tak
eště
to
není
dokonalá
modlitba,
protože
se
neznáte.
Když
se
budeme
poznávat
jenom
jako
tělo,
ne,
a
něco
tak
vokolo
toho,
nějaká
myšlenka,
anebo
nějaký
pocit,
tak
to
je
málo!
když
postu-
budete
postupovat
po
té
, tak
se
budete
dokonaleji
poznávat
a
budete
obětovat
tomu
Bohu
víc,
než
to
Zase,
vlivem
těch
lékařů
jsem
nebyl
schopen
jenom
tělo
obětovat,
já
jsem
byl
obětovat
daleko
víc
než
tělo,
já
jsem
byl
obětován,
schopen
obětovat
myšlení.
Takže,
když
jsem
třebas
se
vyprazdňoval,
tak
to
byla
oběť
Bohu
, jsem
nevěděl,
že
to
je
oběť
Bohu.
Já
jsem
obětoval
i
myšlení,
já
jsem
nepotřeboval
myslet.
Že
jsem
potom
dostal
do
koncentrace
takzvané
Tak
mně
ani
jednou
nedělalo
potíž,
zbavovat
se
cizích
myšlenek,
se
kterými
vy
musíte
bojovat
a
vypotřebujete
na
tom
všechnu
svoji
sílu
. Já
jsem
nikdy
nepotřeboval
ani
špetku
té
síly
k
tomu,
abych
bojoval
se
svými
myšlenkami.
Ty
prostě
nepatří,
protože
já
jsem
je
jednou
obětoval.
Já
jsem
se
obětoval
v
té
modlitbě
tak,
že -
vobětoval
myšlenku,
to
byla
samozřejmá
věc.
Že
jsem
ji
poctivě
obětoval,
ne
nějak
slovně,
nýbrž
fakticky
jsem
se
jí
vzdal,
tak
vona
tam
neměla
přístup,
vona
nežila
tu
v
té
chvíli
pro
mě.
Byla
zamontovaná
do
toho
úseku
A-B,
já
jsem
byl
za
ním.
Takže
neměla
ke
mně
přístup.
A
nemá
do
dneska.
Takže,
když
já
k
vám
třebas
teďka
mluvím,
pokud
mě
nepřerušíte,
tak
já
mluvím
z
prázdné
mysli.
Úplně
prázdné
mysli.
A
tam
ta
myšlenka
nemá
co
dělat.
Já
ji
teprv
obaluju
myšlenkou.
Tak
to
je
jediná
potíž
která
u
mě
existuje
a
čím
dál
bude
větší,
protože
tento
organizmus
bude
topornější,
senilnější,
méně
pružný,
takže
mně
se
to
bude
tíž
překládat
do
češtiny.
já
budu
koktat
čím
dál
tím
víc,
tak
to
nemyslete,
že
je
to
nedostatek
poznání.
Nýbrž
nedostatek
transkripce.
Což
pro
mě
osobně
bude
vedlejší,
ale
pro
vás
ne.
Například,
pro
mě
by
dneska
bylo
eště
lehčí
a
snazší
mluvit
k
vám
španělsky.
Že
jsem
momentálně
pořád
v
té
španělštině,
ne?
Ale
co
byste
toho
měli?
Řekli
by,
ten
člověk
se
vytahuje,
protože
my
tomu
nerozumíme.
byly
doby,
kdy
jsem,
mně
byla
bližší
francouzština.
Okolnosti
lidské
ze
mě
udělaly
takhle
pružného
člověka.
Že
když
jsem
šel
na
zkoušku
italštiny,
tak
jsem
byl
Ital.
Napřed
jsem
byl
Italem,
než
jsem
na
tu
zkoušku
Když
jsem
šel
na
zkoušku
španělštiny,
byl
jsem
Španěl,
když
jsem
šel
na
zkoušku
francouzštiny,
byl
jsem
Francouzem.
tak
dokonalým
Francouzem,
že
mně
odpustili
i
písemku.
Já
jsem
na
přírodovědecké
fakultě,
jsem
výjimkou
udělal
státnici,
ne
na
naší
škole
ekonomické
jenom
proto,
že
jsem
uměl
francouzsky
tak
dokonale,
že
mi
odpustili
písemku.
Ovšem
byl
při
tom
člověk
z
Académie
francais,
který
je
přemluvil,
ty
naše
rektory,
ne?
Jinak
by
mně
to
byli
nedali.
Dali
mi
jednotku
zadarmo.
Já
jsem
neuměl,
hubu
jsem
měl
francouzskou.
A
to,
prosím,
není
nic
zázračného.
Jestli
mám
teďka
hubu
českou,
to
nepovažujete
za
zázrak.
Tak
mít
hubu
francouzskou
stejné
že
a
A
já
jsem
v
tom
žil
celý
rok.
Von
mně
dal
takový
mohutný
studium,
že
já
jsem
neměl
na
školu
ani
s- ,
na
tu
vlastní
školu
ani
e-
Ani
jsem
se
o
to
nestaral,
tam
jsem
jenom
dělal
zkoušky.
to
jsem
se
, že
jsem
za
rok
nebyl
schopen
třebas
ani
se
česky
vyjadřovat.
-jsem
schopen
dneska
už
se
neumím
francouzsky
se
vyjadřovat.
To
s-,
to
je
dobře,
že
je
takhle
člověk
pružný.
To
kdyby
se
nám
všechno
pletlo
dohromady,
to
by
bylo
špatné.
Musí
ustoupit
hned
tomu,
co
potřebuju.
A,
e-
chci,
nevytahuje
si,
ale
jenom
vám
říct,
že
ten
organizmus
musí
být
pružný,
aby
ostatní
z
toho
něco
měli.
Ale
to,
co
vy
z
toho
máte
to
je
vlastně
jenom
druh
ozáření,
nic
víc.
Nic
z
toho
nebudete
uskutečňovat,
já
vám
s-
za
to
vsadím
krk!
Že
budete
tak
tupí,
jako
jste
byli
předtím,
až
vode
mě
vodejdete.
Ale
bude
vám
chvilinku
hezky.
Protože
jste
byli
ozářeni,
z
té
, neboť
já
z
ní
e-
beru
a
vy,
i
když
to
nevíte,
že
z
ní
beru,
e-
nemůžete
se
vyhnout
tomu
záření,
které
se
tady
zpřítomňuje.
Které
se
tady
e-,
vtěluje
do
té
české
Ale
je
tady
veliký
odpad,
toho
záření
a
to
jde
okolo,
tak
do
šířky
deseti
kilometrů.
Ale
co
je
nejblíž,
tak
to
jako..Například
dejme
tomu,
paní
Brtnová
byla
přítomna
této
, takové
podobné,
kterou
jsem
vedl
ve
Vrčeni
u
Nepomuku,
čtrnáct,
e-
čtyři
sta
kilometrů
vzdušnou
čarou
od
Gottwaldova,
a
vona
od
Gottwaldova
detailně
zachytila
všechno,
co
jsem
jim
tam
říkal.
Takže
to
jde
do
úrovni
čtyry
sta
kilometrů,
když
je
to
živá
a
na,
na
ten,
tu
oscilaci,
na
ten
kmitočet
naměřená,
nastražená,
tak
vona
to
ss-,
třebas
cítí
na
opačné
straně
světa
. Ale
to
je
výjimka,
já
myslím,
tak
deset
kilometrů,
by
to
osoba,
která
by
tady
chtěla
s
námi,
to
mohla
cítit.
Tak,
nezáleží
na
tom,
že
vo
tom
nevíte,
to
prostě.
. Tak
a
teď,
prosím
vás,
znovu.
nemůžete
zabránit
tomu,
dodávali
do
těch
vyšších
úrovní
zpětně
všecko
podle
toho
, kam
se
dostanete.
Když
bych
se
dostal,
jako
teďka
se
dostávám,
e-
tím,
že
k
vám
mluvím
ze
sedmé
a
realizuju
to
zde,
tak
se
dostávám
na
sedmou
. Tak
momentálně
ty
všechny
úrovně
ze
mě
mají
víc,
než
bych
to
vám
nedával.
Čili,
mít
soucit
s
bližním
nebo
lásku
k
bližnímu
nebo
dělat
pro
něho
něco,
znamená
tisíckrát,
milionkrát
dělat
víc
pro
tamty
vyšší
úrovně,
přátelé!
A
voni
jsou
nesmírně
vděční.
A
kdybyste
je
mohli
vidět,
tak
v
této
chvíli
se
mě
klaní
andělé.
Ne
mně,
ale
tomu,
že
to,
že
to
funguje!
Že
voni
z
toho
něco
mají!
Ani
kuře
darmo
nehrabe.
Voni
takhle
taky
hrabou
tady,
představte
si
to.
-ště,
že
to
neví,
to
byste
si
anděly
potom
nevážili,
že
jsou
to
hrabaři,
e-
hrabouši
nebo
hraboši,
no.
Je
to
všechno
obdobné.
Tak
prosím
vás,
nemá
cenu
se
stavět
proti
tomuto
přirozenému
řádu
věcí.
My
do
těch
, investujeme
do
těch
úrovní
a
voni
vlivem
toho,
protože
nejsou
uzavřeným
okruhem
a
čím
dál
jsou,
čím
jsou
výše
, tím
jsou
méně
uzavřeni,
tím
vědoměji
jsou
otevřeni
vůči
ostatním
okruhům,
hlavně
těm
nižším,
tak
taková
astrální
úroveň,
e-,
ta
s-,
velice
má
z
toho,
že
já
to
tady,
například,
Ale
oponujou,
přesto,
horší
než
jste
vy,
protože
voni
ví
, já
tam
přeci
nejsem
a
voni
ví,
že
se
vodtamtuď
převtělujou
ne?
A
já
vím,
že
se
vodtamtuď
nepřevtělujou.
A
to,
to
jim
nebere,
to,
to
jako
tady
vy
by
ne
seberu
to,
jo.
Antipatii
vůči
těm,
těmto
věcem.
Ale
je
to
antipatie
vůči
okruhu.
Ten
okruh
musí,
to
jsem
si
neuvědomil,
ten
okruh
musí
být
uzavřen.
A
můžeš
se
bránit
jak
chceš,
ten
okruh
tady
funguje.
A
kdyby
nefungoval,
tak
jsi
neúplným
člověkem,
tak
nevíš
mnoho,
nemáš,
například,
mnoho
tušení,
které
tě
nebo
pře-
předvídání.
Nemáš
ani
tu
míru
inteligence,
neboť
inteligence
je
s-m-
je
způsob
předvídání.
Nebyl
by
jsi
inteligentní,
kdybys
neměl
schopnost
přijímat
shora,
cos
tam
investoval.
Neztrácí
se
nic
z
toho,
co
tam
investujete.
To
se
vám
vrací
trošku
v
jiné
podobě,
na-
kterou
ani
nepoznáte,
že
se
vám
to
vrátilo,
ale
vrací
se
vám
vlastně
jenom
co
jste
tam
investovali.
Když
tam
neinvestujete
nic,
tak
se
nic
nevrátí.
-ají.
My
máme
věčné
vědomí
v
, z
věčnosti
vědomí
, totéž,
co
máte
vy.
Naopak,
my
ho
užíváme
širším
způsobem,
než
vy,
takže
my
se
můžeme
na
něm
dávat
záležet
než
vy
a
dokonce
s
ním
s
ním
můžeme
udělat
víc
než
vy.
Takže,
dejme
tomu,
my
si
můžeme
přivolat
svatýho,
který
nám
tady
něco
vysvětlit.
Von
nás
tam
nemůže
sobě
k
sobě
vzít.
Von
vodejde
a
je
po
něm
veta.
Ale
to
my
nebereme
tak
tragicky
jako
ty,
že
to
je,
jsme
s-
odsouzeni
k
zániku,
nýbrž
že
prostě
na
tu
úroneň
zatím
nestačíme
a
že
tam
máme
dorůstat.
A
že
nás
nepřišel
poučovat
jenom
pro
nic
nic
nýbrž
, nýbrž
že
nás
chtěl
přiblížit
k
té
své
, tak
to
bereme.
No,
a
protože
jsme
nedokonalé,
tak
se
musíme
znovu
zrodit.
Tak
tady
se
očistíme,
jak
se
. No
a
moje
jediná
argumentace
proti
mně
je
tahleta.
Prosím
vás,
když
se
tam
očistíte
a
zmizíte
tam
zrakům
všech,
kteří
vás
tam
viděli,
..to
tam
není,
je
tam,
tam.
- když
se
tam,
když
se
zmizíte,
tak
myslíte,
že
to
přev-že
se
ten
člověk
vtělil?
Tak
sem
přichází
na
ten
svět
hotový
anděl,
úplně
čistý,
ale
je
to
popsaná
tabule,
tou
genezí,
tou
genetikou
li-
e-
těch
rodičů.
Projevujou
se
tam
ty
sklony
těch
rodičů,
že
ano,
všecko,
takže
není
vidět
nic
z
to,
té
čistoty,
nebo
je
to
zastřeno
a
je
vidět
e-,
tu
mrtvolu
že
ho
jo,
v
tom,
ze
které
se
to
narodilo.
No,
tak
na
to
nemají
zase
argument,
voni,
takže
my
se
rozcházíme
vždycky
po
dobrém,
tyto
argumenty
nevynášíme.
Tyto
trumfy
nevynášíme,
takže
se
nedohodneme.
Oni
si
myslí,
že
se
převtělujou
odtamtud,
já
si
myslím,
že
ne.
Že
se
převtěluje
jenom
idea.
A
ne
voni,
ne
hmota,
ani
ta
astrální.
-ského
o
převtělování
je
prvotřídně
materialisticky
pojatý
způsob
myšlení.
To
je
materializmus
domyšlený
do
konce.
Jenom
materializmus,
nic
víc.
Já,
jako
hmota
se
zase
jako
hmota
tady
objevím,
ne?
Není
pravda.
Nikdy
ta
hmota,
která
tady
jednou
byla,
se
tady
neobjeví.
To
nejsem
hmotně,
tělesně
nikdy
. To
by
bylo
strašně
špatné
a
nedokonalé.
Já
se
musím
objevit
v
té
hmotě,
která
je
mi
po
rodičích
dána.
Protože
já
musím
si
spolupracovat
především
tou
úrovní
ze
které
jsem
NYNÍ
vznikl,
nově!
A
ne
s
nějakou
indickou
nebo
minulou
nějakou,
já
nevím.
To
né.
To
je
mně
cizí.
Ale
odtamtud
si
mohu
vzít
nějaké
zkušenosti,
a
to
jsou
ty
ideje,
a
ty
se
zde
převtělit.
Na
to
Na
to
šli
jedním
způsobem
e-
ti
Egypťani
a
jiným
způsobem
s
tím
převtělováním
třebas
ti
Indové.
Že
ano.
No,
ale,
prosím.
Ale
Ono
totiž,
těm
věcem
z
tohoto,
z
této
rozumu,
z
A-B,
nemůžete
vůbec
rozumět.
Protože
ten
výběr
pro
to
na
tomto
světě
je
dělán
jiným
způsobem
jsou
tři
kategorie
lidí,
jak
jsem
vám
říkal.
Jedna,
Ježíš
Kristus,
která
z
vůle
Otcovy,
ten
Syn
z
vůle
Otcovy
sem
na
svět.
Aby
to
mohlo
stát,
nesmí
tom
fungovat
dualizmus
při
zrození
jiného
e-
Ta
Panna
Maria
nepoznala
muže.
Ta
nepotřebovala,
aby
dualismus
tak
hluboce
zasáhl
do
toho
zrození
jako
při
stvoření
člověka
takže
to
je
k-kategorie
první.
Že
Panna
Maria
si
nepotřebovala
přát,
aby
se
zrodil
z
ní
ježíš
kristus
ta
Panna
Maria
ani
vo
tom
nevěděla,
že
je
ně-
schopna
něčeho
takového
Říkala,
jak,
kterak
se
to
může
stát,
když
muže
nepoznávám,
né?
Ale
stalo
se
to,
protože
si
to
nepřála
a
dokud
si
to
přála,
tak
by
se
to
bylo
nestalo.
Ona
se
musela
vzdát
sama
sebe
tam
byl
stavný
a
s-
slibný
otá-
že
se
vzdala
své
vlastní
vůle
a
tím
se
stala
matkou
. To
je
první
kategorie,
do
té
nepatříme.
Druhá
kategorie
je
svatý
Jam
Křtitel.
Tam
si
to
oba
dva
rodiče
přálli,
aby
měli
to
tady
si
ani
ten
Josef,
ani
Panna
Maria
nepřáli.
Oni
vo
tom
vůbec
nevěděli,
že
mají
mít
toho
Syna
Božího,
to
by
si
ani
netroufali,
né?
, ale
tam
ta
Alžběta,
manželka
toho
Zachariáše
byla
devadesáti-
přes
devadesát
let
stará.
Ta
nemohla
mít
z
genetických
důvodů
dítě,
nemohla.
Takže
když
anděl
se
zjevil
e-
tomu
Zachariášovi,
manželovi
té
Alžběty,
tak
von
tomu
nevěřil.
Říkal,
kterak
může
mít
moje
žena
dítě,
když
je
už
neplodná,
je
stará,
ne,
a
tak
dále.
A
von
říkal,
protože
jsi
nevěřil,
do
chvíle
kdy
se
narodí
ti
syn,
který
bude
upravovat
cesty
Páně,
budeš
němý.
e-
Takže
tady
nastal
jenom
nějaký
útlum
té
dvojnosti.
Ta
dvojnost
byla
němá,
řečeno
Do
té
kategorie
také
nepatříme,
protože
muž
, který
oplodňuje
ženu
není
při
tom
němý.
Je
při
tom,
život
do
do
toho,
do
tý
ženy,
že
ano,
vkládá.
No,
tak
to
je
druhá
kategorie.
A
třetí
kategorie
je
člověk,
který
se
zrodí
vůle
nebo
proti
vůli,
to
je
stené,
rodičů.
Proti
vůli,
to
je
jako
když
si
to
přejou.
To
je
taky
projev
vůle.
Čili,
z
projevu
těch
dvou
se
ten
člověk
narodí.
Tak
bych
to
měl
správně
nazvat.
Ať
je
to
kladný
projev
nebo
záporn,
ano?
A
tedy
partenogeneze,
narození
z
panny
nehraje
žádnou
roli,
ale,
e-
ta
parthenon,
ta
panna
e-
se
objevuje
konci
tohoto
vývoje
genetického,
v
devátým
měsíci,
při
porodu,
na
prahu
života
pozemského
a
vkládá
do
života
pozemského
své
věčné
panenství,
nepotřebuje
dvojnost,
rozumíte?
Tu
nedualitu,
tu
neduálnost,
tu
nedvojnost,
vkládá
do
lidského
tvora,
jakmile
se
člověk
narodí.
Takže,
člověk
od
chvíle
narození
má
všechno,
co
měl
předtím
Ježíš
a
co
měl
předtím,
rozumíte,
ten
Jan.
Jenže
to
přijde
na
konec
a
to
má
na
celý
vývoj
lidského
organizmu
, protože
prvořadě
působí
to
hmotné
a
druhořadě
teprve
to
ostatní.
To
je
jako
přidáno
. č-
Tamto
bylo
prvořadé
u
Ježíše
Krista
a
druhořadé
teprve
to
hmotné.
Tak,
je
to
jasné?
Smrtelná,
nesmrtelná
duše
přistoupí
k
tomu
organizmu
v
, tak
to
dítě
nenechává
napospas
jenom
té
genetické
stránce
nebo
toho
rodu.
Nýbrž
přidává
okamžitě
tomu
určitý
sklon,
který
vyšší
než
genetický.
A
pomocí
a
e-
to
e-
z
příbuznosti
myšlenkových,
m-
já
tomu
říkám
balíku
myšlenkových
oblastí
e-
s
tou
genetickou
základnou.
Někdy
se
to
rozejde,
někdy
více,
někdy
méně,
když
to
dojde
moc
tak
to
dítě
to
dítě
zemře.
To
není
takové
jednání
aby
bylo
bezpečně
vedoucí
k
plnotučnému,
zralému
a
dost
dlouhotrvajícímu
to
jsme
viděli
tady,
to
se
nesetkaly.
Že
se
do
toho
zasáhlo
nějakým
způsobem
nežádoucím,
tak
se
to
nemohlo
setkat.
Pro
ten
nežádoucí
zásah,
z
vnějšku.
já
vám
řeknu,
ten
zásah
z
vnějšku
u
každýho
člověka
více
méně
existuje.
Nejenom
tady
u
toho
ce-
u
toho
syna
Protože
nikdy
se
člověk
nestane
v
útlém
mládí
vědomým
Bohu.
A
já
bych
se
byl
taky
nestal
vědomý
jeho,
kdyby
nezasáhli
bývali
lékaři.
To
si,
tím
se
nemohu
chlubit.
Čili,
to
byla
náprava
ee-
té
genetické
nedostatečnosti.
-spolupráce
se
všemi
úrovněmi,
proto
máte
organizmus
tak
zařízen.
Se
všemi
úrovněmi,
které
jsem
jmenoval,
se
se-,
se
všemi
sedmi
je
nutná,
z
toho
důvodu
, aby
se
usnadnil
přechod
té
Boží
síly
do
člověka
Kdybyste
ovšem
neměli
dostatek
zaujatosti
pro
Boha,
tak
by
se
mohlo
stát
něco
nežádoucího,
že
byste
ustrnuli
třebas
už
v
astrálu,
na
té
úrovni
a
vaše
zaujatost
by
byla
nasycena.
Že
by
si
měli
širší
moznost,
než
na
této
a
byli
byste
s
tím
do
konce
života
spkojeni.
Ale
kdybyste
se
ocitli,
jako
třebas
Stáňa
má
tu
schopnost
se
ocitnout
na
úr-
úrovni
čtvrté,
tak
byste
si,
já
ho
ovšem
držím
odtamtud
pryč,
nízko,
e-
tak
byste
se
tím
upokojili
na
celý
život.
A
tím
byste
si
znemožnili
m-
spojení
bohem
vědomé.
vopravdu
je
tady
v
tom
že
kdybyste
se
informovali
o
některé
té
a
o
vstupu
na
ni,
jako
třebas
ten
Došel,
otec
toho
Došla,
kterýho
já
jsem
měl
v
koncentráku,
se
informoval
vlivem
Keltů,
jak
se
vstupuje
na
úroveň
čtvrtou
a
ví-
lehce
tam
vstupoval
a
bavil
se
tam
třebas
celé
hodiny
a
celé
dni
na
různých
těch
božištích
s
těmi
Kelty.
Tak
ten
bojoval
tvrdě
proti
mystice.
-že
říkal,
tam
já
nemusím
vůli,
já
se
nemusím
své
vůle
zříkat
a
to
je
. Vůle
lidská
je
tady
proto,
aby,
aby
se
užívala
a
ne,
aby
se
jí
člověk
zřekl.
za
vy,
tedy
mystikové,
se
zříkáte
úrovně
vů-
volní,
tak
vlastně
nepřirozeným
způsobem
si
počínáte.
Není
pravda
. Že
tato
lidské
vůle
s
pocitem
oddělenosti
spojená
e-
sice
od
Boha,
ale
protože
je
spojená
s
pocitem
oddělenosti,
e-
bohu
se
nechce
vrátit.
A
taky
se
nevrací.
No
prosím,
no.
Já
radši
mluvím
sám
aby
se
to
neprodlužovalo.
Podívejte
se,
do
jaké
míry
se
ten
astrál-
Já
to
musím
opakovat
totiž,
jednou
větou
dostává
do
té
věčnosti.
A
já
vám
řeknu,
nedostává
se
do
té
věčnosti.
Odpověď
na
to
je
tahleta:
Jakým
způsobem
se
do
věčnosti
dostává
vaše
hmotné
. Prach
jsi
a
v
prach
se
obrátíš.
Ono
je
sice
jemnější
než
to
tělo,
ale
také
je
tím
prachem.
Rozumíte?
Takže
zase
v
prach
nějaký
astrální
obrátí.
To
je,
to
se
neděje
nic
horšího,
než
že
umřete
tady
tělesně
a
buď
se
dáte
spálit
se
s-
zničí
všechno
na
prach.
Tedy,
to
není
nic
záhadného
a
nic
nepřirozeného.
Bylo
by
to
nepřirozené,
kdyby
to
bylo
jinak,
kdyby
například
anděl,
když
si
dožije
Manvantáru,
e-
se
nerozplynul.
To
je
po
něm
veta.
A
je
to
anděl.
Protože
to
je
taky
stvořené.
Co
je
stvořené
to
se
musí
rozplynout.
Čili
Indové
správně
, všechno
stvořené
se
rozplyne.
A
proto
m-
daleko
tíže
stýkají
s
astrálem,
než
například
ty.
Říkají,
proč
se
s
tím
zabývat,
když
to
je
stvořené
a
to
se
musí
rozplynout.
Že,
my
ho
dáváme
spálit,
toho
mrtvýho
hned,
ne?
Protože
tím
taky
pomůžeme,
aby
se
odosobnil,
aby
se
zbavil
toho
astrálu
a
ten
astrál
si
potom
dožije
ry-
jako
ry-
rychleji
ten
život
tam.
tak
to,
jo?
Já
bych,
ale
nechtěj
nade-
vode
mě
další
detailní
odpověď.
Prosím
tě,
nechtěj
vode
mě
já
mám
zakázáno
ji
říkat.
Ne,
že
bych
ji
neznal,
ale
já
mám
zakázáno
řík-
říkat
ji
na-
nahlas.
e-
Tak,
e-
konec
Manvantáry
neexistuje.
To
je
, který
si
vymysleli,
bylo
pochopitelnější,
že
něco
ve
vesmíru
existuje
a
přestává
to
vesmí-
. Prajala
vesmírová
noc,
Manvantara -
vesmírový
den,
dech,
vdech
boží
a
výdech
boží
, to
jsou
všechno
termíny,
který
nám
mají
pomoci
k
tomu,
abychom
tomu
snáze
rozuměli.
Ale
je
to
obraz
pravdy,
není
to
pravda
sama
a
Pravda
sama,
já
to
řeknu
jenom
jednou
větou
a
nechtějte
ode
mě
při-
přesnější
vysvětlení.
Pravda
je
je
taková,
že
nikdy
nenastane
vesmírová
noc,
že
by
všechno
přestalo
existovat,
nikdy
nenastane
konec
an-
Manvantáry,
začátek
noci
a
nikdy
se
všechno
neztratí,
e-
nýbrž
to
jenom
na
nějaké
úrovni,
na
kterékoliv
úrovni
přestane
být.
Na
kterékoliv
úrovni
přestane,
protože
Bůh
není
na
, ten
je
nad
nimi,
ten
nepřestane.
Ale
všechno
pomine.
a
země
pominou,
to
znamená,
na
kterékoliv
úrovni
to
být
, ale
u
ne
Takže,
to
by
potom,
a
to
tam
nemá
být,
měl
pravdu
Platón,
že
jsou
ideje,
který
jsou
věčné
a
z
těch
idejí
se-
Pán
Bůh
vytvoří
svět,
třebas.
To
zase
jenom
polopravda,
není
tomu
tak
, ale
pomáhalo
to
dobře
tisíciletí
těm
Řekům
a
jiným
k
tomu,
aby
, jakým
způsobem
je
to
zařízeno
s
tou
pomíjejícností.
Tak,
prosím,
já
bych
to
řek,
tu
větu
budu
opakovat
ve
zkratce
eště.
Jinou
řetu
neřeknu,
než
jednu
a
tutéž
Nikdy
nezačlo
stvoření,
nikdy
stvoření
nekončilo.
Proč?
Protože
Stvořitel
je
nekonečný,
nezačíná.
Jeho
stvoření
nezačlo,
jeho
stvoření
nekončí.
Ale
do
podob,
do
jakých
se
dostává
, to
je
vždycky
něco
nového.
To
není
opakování
toho
starého.
Hm?
Tečka.
se
Doktorská
branže.
Vy,
a
já
je
nebudu
jmenovat
dál.
Vy
jste
mi
dali!
Podívejte
se
na
tu
ruku!
To
jste
zavinili
vy!
Nebýt
vás,
tak
jsem
mrtev
a
je
po
mně
veta.
To
bych
byl
tehdy
umřel,
že
jo?
No,
vy
jste
mě
tady
zachránili
a
já
jsem
tady
ve
službě
a
už
dost
dlouho.
Přeci
to
už
je
otravné.
, to
jste
vy,
prevíti.
No,
ty
se
s
tím
nesouhlasíš?
Ty
tam
nepatříš,
do
tý
branže?
Sebereme
tě
glejt,
no.
Tak,
budeš
na
huntě.
Ale,
ale!
... Kdybyste
se
starali
poněkud
víc
o
to,
že
od
Boha
všechno
berete,
tak
byste
takový
otázky
vůbec
nekladli.
A
hleděli
byste
s
tím
hospodařit
jako
né
se
svým,
nýbrž
jsko
s
Božím.
A
to
byste
měli
zodpovězeno,
zrovna
jako
. Kdybych
hospodařil
se
vším
se
svým
, tak
bych
nevěděl,
tak
bych
byl
tak
blbej,
s
odpuštěním,
jako
jste
vy
dva
doktoři,
jako
jsou
všichni
ostatní.
Vy
se
držíte
za
ručičky,
a
je
mi
to
trapný,
jak
dlouho
se
vydržíte
držet.
No,
tak
slepý
slepýho
se
rád
drží,
voni
vědí,
že
k
sobě
patří
. A
prosím
vás,
tohoto
společenství
se
nedržte.
To
je
nesprávné,
neboť
padnete
do
jámy
a
zahynete.
Já
vás
tam
lovit
v
té
jámě
A
protože,
o
mně
platí
jenom
jedna
věc,
že
mezi
slepými
jednooký
je
králem.
No,
a
já
jsem
tím
jednookým.
Ale
chtěl
bych
vám
říct,
spolehněte
se,
že
Pán
Bůh
tomu
nerozumí,
ale
ví,
co
dělá
lépe
než
lépe,
než
by
se
dalo
rozumem
rozuměti.
Že
ten
to
zařídil
tak,
že
nikomu
se
nekřivdí.
Že
ta
nepravá
individualita,
která
vznikla
zde,
na
tomto
světě
a
dohasíná
někde
v
astrálu,
na
jiných
úrovních,
ne
jenom
na
té.
Že
ta
má
právo
a
povinnost
sejít,
jako
sem
přišla.
Neboť
začla,
ze
začla
, předtím
nebyla.
Tak
taky
musí
končit.
Že
nekončí
stejně
v
okamžiku
smrti
všechno,
je
to
zaviněno
jenom
tím,
že
všechno
je
závislé
na
jiném
druhu
hmoty.
Co
je
závislé
z
toho
našeho
vědomí
na
jemnějším
druhu
hmoty,
to
vydrží.
Dýl
za
lidskou
smrt.
co
je
za,
méně
závislé
na
té
hmotě
třebas
astrální,
jako
je
elementární,
to
vydrží
eště
dýl,
a
co
závisí
na
čtvrté
úrovni
jako
třebas
ti
zasvěcenci
e-m-,
keltští,
ty
vydrží
třicet
tisíc
let,
tady
svázáni
jsouce
s
horou,
třebas
a
A
nevadí
jim
tato
vazba.
Naopak,
jsou
z
toho
krásně
živi.
Tak
to
na
věci
nemění,
že
se
to
všechno
zničí.
A
je
to
spravedlivé,
protože
to
vzniklo,
tak
to
musí
zaniknout.
Co
vzniklo,
to
zanikne.
Tady
je
jasná
odpově
Já
jsem
tady
vznikl,
tak
tady
musím
taky
zaniknout.
Ale
co
nevzniklo,
to
je
ta
nesmrtelná
moje
ta
je,
ta
je
věčná
ta
nebyla
před
narozením,
ta
, tak
ta
nemůže
taky
zahynout.
Čili
tomá
být
moje
starost,
abych,
co
nevidět
tou
smrtelnou
duší
nepřešel
do
Satana,
do
pozice
Satana,
nýbrž
do
pozice
oddané
která
se
obrací
k
Bohu
a
s
ním
splyne.
Udělat
to
včas,
po
Jordánu,
utkat
se
s
tím
Satanem
a
vzít
mu
tu
moc,
neklanět
se
mu,
nepovažovat
ho
za
svého
vládce,
nýbrž
považovat
za
svého
vládce
Boha.
A
jak
ty
musíš
jednat
jinak,
než
ostatní
lidé.
, co
se
chce
na
tebe,
od
navíc
a
z
čeho
jsi
občas
zoufalá,
a
není
to
dávno,
co
jsi
byla
tak
pěkně
zoufalá!
Tak,
podívej
se
to
je
to
to
je
ten
boj
s
vlastním
já,
který
musíš
potřít.
Kterýho
musíš
potřít.
Ty
tomu
ne-
nebudeš
teďka
věřit,
co
ti
řeknu.
kdybys
potřela
to
svoje
já,
zapomněla
na
něj,
zapomněla
na
svou,
že
je
to
tvoje
trýzeň.
Nic
není
naše.
Ani
naše
ani
naše
trýzeň,
ani
náš
Janíček,
to
je
všechno
vod
Boha.
Tak
ti
bude
toto
břemeno
sňato.
Jako
jsem
byl,
když
se
ocitne
člověk
jenom
na
úrovni
Anahaty,
čtvrté,
tak
nemůže
mít
bolest.
Ty
Keltové
říkají
, a
co,
co
nám
to
vytýkáš,
že
my
jsme
zůstali
na
této
trčet!
My
necítíme
žádnou
bolest.
Nás
přepadli
kdysi
Germáni.
E-,
co
je
to
česky
vyklučili?
Nás
vv-
vy..
Co
je
to
česky,
já
jsem
teďka
poslouchal
ru-
slovenský
rozhlas,
- existence,
ne?
Já
to
musím
opisovat
Přemyslovi,
já
to
v
č-
eště
v
češtině
nemám
pro
to
význam.
Některý
slova-
vykořenit,
vykynožiti,
hmhm,
staročesky
to
eště
věděli
říkat,
hezky.
A
e-
To
bys
koukala,
ne,
že
by
jsi
pobila
Janíčka,
vůbec
ne.
To
řešení
neznáš,
ale
nebylo
pro
mě
potíží,
když
mě
třebas
děti
zlobily,
a
zlobila
třebas
manželka
a
neposlouchala,
šest
let
vůbec
neposlouchala,
dělala
si
s
těmi
dětmi,
co
chtěla,
a-
já
s-
ve
mně
to
kolikrát
kypělo,
protože
já
jsem
představoval
tu
výchovu
úplně
jinak,
než
jim
všechno
povolovat.
A,
a
vono
to
přesto
dobře
dopadlo,
ale
netušil
jsem,
jaký
závěr
to
má,
až
se
to
stalo
že
, že
ta
manželka
za
těch
šest
let
se
vobrátí
na
jinou
víru,
to
znam-
opustila
sama
sebe
. Ne
úplně,
ale
do
takové
míry
jak
bylo
zapotřebí
a
to
ji
zbavilo
potíží,
zase
za
další
čtyry
, celkem
to
bylo
šest,
devět,
deset
let,
tento
vývoj,
než
opustila
sama
sebe
takže
vedle
mně
netrpěla.
Vona
eště
dneska
po
smrti
říká,
jak
jsem
se
měla
vedle
tebe,
tak
já
se
tady
nemám
a
tam
nic
z
toho
utrpení
zde
na
světě
nemá!
Tam
po
té
její
krásné
domácnosti
nikdo
nešlape.
Tady
jsme
jí
to
vždycky
zašlapali,
že
jo.
Vona
to
musela
znovu
uklízet.
Já
tam
vlezl
do
té
její
domácnosti,
já
koukal,
já
jsem
vopravdu
vstoupil
jenom
na
práh,
a
v-
vodpíchl
jsem
se
vod
zemi
abych
se
mohl
vznášet
tak
deset
centimetrů
nad
zemí
a
tak
jsem
chodil
po
její
domácnosti,
protože
jsem
se
bál
tam
šlápnout.
A
vona
se
zjevila
v
tom
otvoru
dveřním
a
: To
koukáš!
Já
koukal,
to
bys
zasluhovala.
Kdybys
byla
hmotná
jako
já,
tak
dostaneš
na
zadek
po
druhý
v
protože
tady
nemá
taková
domácnost
s
takovým
úklidem
co
dělat.
Máš
si
všímat
něčeho
jinýho,
máš
jiné
. Máš
směrem
dolů.
Jenom
né
k
té
úrovni
jenom
své,
ale
nám
, všímej
si
nás
víc
a
méně
mydli
tu
domácnost,
že
ano.
No,
tak
už
mně
ji
podruhý
neukazovala.
já
ti
Ale
kdepak,
Já
ti
něco
prozradím.
Já
jsem
měl
v
úmyslu
tebe
vdát
za
mýho
syna
, jenže
von
se
neměl
k
ničemu,
ty
ses
neměla
k
ničemu
tehdy,
když
jsme
se
viděli
týden.
vůbec
jste
vo
sebe
nezavadili.
A
to
způsobilo,
že
jsem
vás
dohromady
nedal.
Ale
kdybych
byl
vás
dal
dohromady,
tak
jsi
měla
děti
a
jsi
s
nimi
tyto
potíže.
Ovšem,
tak
výbornou
Klárku
by
jsi
neměla
v
naší
rodině.
To
bys
neměla.
To
je
veleduch!
To
ty
nevíš
ještě,
ale
von
je.
Ale
to
je
daleko
nejlepší
člověk
z
těch,
co
já
znám.
I
když
bude
třebas
dělat
vylomeniny
hrozný,
tak
to
pořád
v
mých
očích
nejlepší
člověk.
Protože
musí
vyvážit
tu
nerovnováhu
vzniklou
tím
bratříkem
a
musí
to
stejně
nést
jako
ty
A
někdy
to
nese
eště
líp
než
ty
a
protože
si
neklade
žádnou
vinu,
protože
tu
si
klást
nemůže
. Ona
není
na
tom
líp
v
tom
smyslu
e-
jiném,
že
si
nemůže
klást
vinu
a
ty
si
ji
můžeš
opsas,
opsat.
Takže,
jakápak
by
byla,
prosím
tě,
jaká
by
byla
situace,
kdyby
sis
byla
vzala
toho
Jendu.
Neměla
bys
dítě
takhle
chorobné,
neměla.
Protože
to
je
vazba
genetická,
za
kterou
nemůžeš.
To
je
svázání
nepatřičné
s
nějakou
genezí,
nějakým
genetickým
základem
toho
manžela
a
tvýho.
A
kdyby
byla
jiná
vazba,
možná,
že
by
byli
voba
dva
imbecilové,
to
je
možný.
Ale
nebylo
by
to
takovýdle,
jako
ta-
jako
teď.
Ale
dala
by
sis
zase
vinu,
protože
jsi
taková
č-
takovej
člověk,
kterej
všechno
svede
na
sebe
. Ty
jsi
takovej
hromosvod.
To
nesmíš
dělat,
v
nejsme
hromosvodem.
Ne,
nebuď
hromosvodem!
Ne,
nebuď
tolik
ženská,
tolik
trpná
že
je
všechno
musíš
svést
sebe
, to
není
pravda.
Nejsi
oddělenou
bytostí
a
čím
méně
se
budeš
cítit
oddělenou
a
čím
více
tvorem
vesmírovým,
tak
tím
snazší
bude
tvůj
úděl.
Naopak,
budeš
osvobozovat
toho
Janíčka.
Tedy,
kdyby
vono
záviselo
jenom
na
Janíčkovi,
tak
se
vůbec
s
ním
nedá
nic
dělat,
ale
vono
závisí
tom
mnoho,
je
důležité
totiž,
abyste
brali
na
vědomí,
že
to
je
vlvem
prostředí
a
že
taky
závisí
moc
na
tom
prostředí.
Podívejte
se,
on
dojde
do
tý
nemocnice
a
tam
ho
mají
třeba
čtyři
neděle
a
von
je
den
potom
dobrý
a
za
den
už
ne
zase
Že
toto
prostředí
mu
nevyhovuje,
to
si
musíš
přiznat.
To
je
tvoje
vina.
Ale
jak
to
máš
udělat
jinak,
to
nejde.
A
nemysli,
že
kdyby
si
ho
nechali
tam
trvale
, že
by
to
udělali
trvale
. Oni
by
ho
ubíjeli.
Voni,
von
byl
proto
den
dobrý,
protože
měl
v
sobě
útlum.
Útlum!
Já
si
je
stejně
ho
Oni
ho
utlumili.
Oni
mu
sebrali
to,
e-
já,
které
se
příliš
cítí
sebou.
A
protože
se
cítí
s
takovým
člověkem
na
tom
jsoucím
sebou,
tak
je
to
zlý.
-dětí,
budeš
šťastná
a
ten
Janíček
taky.
A
kdovíco
se
všechno
ještě
, protože
von
má
před
sebou
teprve
pubertu
a
to
se
potom
stane
Von
si
dodělá
tu
svou
individualitu,
jo?
Ta
není
dodělaná,
ta
je
víc
nedodělaná
než
u
jinýho
člověka,
to
je
jasný.
A
ona
bude
o
to
nové,
to
znamená
o
pohlavní
bude,
bude
obohacena.
Čili,
to
bude
veliké
obohacení.
Jako
pro
jiného
je
to
věc
tápání,
a
takže
u
něho
to
bude
ucelení
té
bytosti
jo?
Tomu
já
věřím.
Já
jsem
taky
vod
začátku
to
nikdy
netajil,
že
si
neslibuju
nic
do
té
doby,
než
von
bude
v
této
sféře
věkové.
No.
Všechen
omyl,
který
jsi
produkoval,
je
způsoben
pocitem
oddělenosti
od
těchto
úrovní.
Ten
pocit
zůstal,
jenomže
víš,
že
je
ne-,
nesprávný.
To
je
málo.
Takže
s
tím
budeš
pořád
laborovat,
pokud
ten
pocit
oddělenosti
budeš
mít.
Tak
já
ti
radím,
sedmou
úroveň,
né,
a
budeš
mít
po
těchto
potížích.
Vy
nic
nepijete
a
mě
potom
tý
vody
je
líto
a
já
to
vypiju
všecko,
co
tady
