EN | ES |

Text view

89-07B

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
-si nepřála, ta si nepřála, abych to opsal, ale abych to napsal. A je to napsaný, tak je úplně spokojená a vůbec k něčemu už nedonu- nenu- nenutí. kdybych byl nebýval měl tu míru dalšího sebezáporu , větší míru sebezáporu než jako jsem měl předtím, tak jsem do dneška s tím nějak laboroval a do dneška jsem to dělal jako teďka například to jenom opisuju, to, co jsem dělal za dva dni, při tom že jsem to nedělal z vlastní iniciativy, a vlastní silou a vlastním odosobněním, nýbrž se za mně odosobňuje Pán Bůh, e-, tak to jde samo , ale teďka to samo nejde, protože já se zase sám musím odosobňovat. Nó, když jdu do takovýho Brna, tak to žádný odosobnění ne- nech- nechce, když jdu k tomu opisu, to si nedovedete představit, jak já musím bojovat s každým slovem svýho komentáře, který tam napsal. protože vono se to ukazuje být nesrozumitelné, co jsem napsal já jsem, já tomu rozumím, kdo nemá tu zkušenost , kterou já jsem při tom využíval, když jsem věděl, že ji využívám, protože to nebyla moje zkušenost to a byla zkušenost z vyšších oblastí- -tak ten tomu nerozumí. Takže já musím rozmělnit, něco musím škrtnout úplně, to tam vůbec nebude, ačkoliv je to velice důležitý. když to přeroste přes hranice, který někdo vyšší uzná za nevhodné, abych je překročoval, tak to já je škrtnu. Už jsem moc stránek tom zahodil, při tom že jsem to přpisoval, teďka. A nebyly špatné. Kdybys tam někdo byl, jako tady třebas tadyhle Vít, tak je bude sbírat! A bude říkat, přoč tuhleto neříkáš? protože ta konzervativnost našeho myšlení to nedovoluje. To by bylo pro to myšlení přílišný skok. A voni by říkali lidé, který by to četli, Tam udělal skok a ten nám nevysvětlil. to se tam nesmí stát. Svatá Terezie takové skoky ve svém výkladu nedělá. Ta trpělivě vyplňuje ty mezery postupně, pomalinku. No, tak zkrátka. Jak já investuju i zdola, kam až dosáhnu svým vědomím, do těch vyšších úrovní, třebas až do Manipury. Dál se asi nedostanu. Tak shora, když síla jde mně a jenom kvůli mně jde mně , hlavně kvůli mně, aby zakotvila tady v Muladhaře. Abych neztratil tohoto světa , abych moh' být , tak musím zanechat na těch vyšších úrovních něco. Takže ně- něco z té síly, aby jí tady nebylo příliš , aby mně život nepřerostl přes hlavu. Abych, aby mně prostě něco v hlavě neprasklo, jak se říká Abych to vydržel. pak jsou mi vděčnější ti, co jsou úrovni druhé. A zas jsou mi méně vděčni než ty co na úrovni čtvrté a na úrovni páté, a tak. Ty jsou mi nejvděčnější. tím chci říct: spolupráce, čím úroveň je pro mně snažší s tou vyšší úrovní, než s tou nižší. Že oni jsou vděčnější. po linie vděčnosti stojí mnou a základem každým člověkem, jenže vo tom neví. Takže vy tam necháváte stopu na těch úrovních nejvyšších, jako já všichni stejně všichni všem svou vám stejně vděčni. Jenomže, nechci říct zufale koukají na to, jak vo tom nevíte, jak jsou vděčni a že by vám chtěli odvděčit. Nejsou z toho zoufalí, to je, to je lidský, lidská pomůcka, řečnická. Nejsou z toho zoufalí, ale vědí, že to prostě nejde. Prosím. -že totiž, jakým já se mohu z této dál? Zdali pořádnou činností , to jsem říkal že ano a nebo nějakým druhem modlitby, to jsem neříkal, že ano, ale také to možné a nebo ještě nějakým jiným způsobem . My bychom potřebovali znát systém, kterým já přestanu civět na této úrovni. K tomu řekl Ježíš Kristus takle, takhle: Nechať mrtví pochovávají mrtvé. To znamená, všechno, co dělám pro tuto úroveň, jenom pro tuto úroveň, výhradně pro tuto úroveň já , já už nevím jak bych se dokonaleji vyjádřil. to je jednání mrtvého pro mrtvé. Je to pochovávání mrtvého. To, co já udělám pro toho živého, to má krátkou životnost. Von potřebuje, když se nají pomocí mně, znovu jídlo za chvilinku přijmout . A to už není to moje třeba, nýbrž nějaké . Čili, to je sysifovská práce, já žiju, denně dýchám, mě se krmím. Tímto způsobem se nemohu dostat dál. Zůstávám trčet na té úrovni Muladhary. Na té vidění tohoto světa jako jediné skutečnosti Čili, dělat to pořádně důležité z toho důvodu, že abych dělal něco pořádně na této , tak musím se na to plně soustředit. se na to plně soustředím, tak pro tu věc, kterou dělám, zapomínám sebe já si rozšiřuju vědomí a tím se dostávám k horní hranici e- té Muladhary dotýkám se těch vyšších sfér. Čili, zapírám sama sebe aniž myslím na sebezápor. když správně dělám věc, tak zapírám sebe e- Když například, a nejkrajnějším způsobem je to, milovat bližního, bez ohledu na sebe , cokoliv jste učinili nejmenšímu z bratří, mně jste , že ano, tak to je v pořádku. Tím se dostáváte za hranice A-B, za hranice svýho vědomí. e- Takže činností se dá dostat nahoru. A nemusíme znát vůbec žádný jiný systém, protože v té činnosti neni fakticky nějaká metoda. Kdybych to chtěl metodicky vyjádřit, tak řeknu, dělej to pořádně! Tak je to metoda! Ale protože se dělá něco jiného, takže i ta pořádnost musí vypadat při každé činnosti Ale musí to být vždycky děláno tak abych pokud možno nejméně dbal na sebe a nejvíc dbal na to, aby to bylo učiněno. Musím se předtím, samosebou, najíst a napít přeci jenom tom také , abych to vydržel, no ale, to je jenom údržba. Ale to hlavní je, že to dělám, ne? Tak to je, co se týče . Činnost může být posvěcená opravdovostí, že se té věci opravdově věnuju. takže protože se nedokážeme doopravdově něčemu věnovat, takže by bylo dobře, kdyby dítě už v mládí, vod mládí se učilo nějakému zájmu, kterému by se potom mohlo trvale věnovat tak aby v v něm zapomínalo na sebe , aby ho to bavilo, aby prostě v tom byl. No, tak to je jedna věc. Druhá věc , modlitbou. Jak se modlitbou mohu dostat kupředu . Modlitba už vode mně chce víc, než pouhá činost Ta chce, abych věděl, co modlitba je. Že je to obětování, napřed pohlcení mysli k Bohu, ne? Abych ne- nepřekračoval ten řád předložený v Otčenáši, ale je to především hledání království . Já za tím Bohem jdu! Kvůli Němu! A né sobě . Proto na třetím místě, nebo na ste na čtvrtém v Otčenáši je teprve přijď království tvé a přijde tam posvěť se jméno tvé, buď vůle tvá. Pokud já dbám na tu vůli a , a na to posvěcení jména, tak se nemohu dopustit toho abych hledal království pro sebe . Tam se nemodlím taky:"přijď pro mně království boží", neboť "přijď království boží " obecně, -něte si, to není žádná tisku. A tak to nedopadá, když to dělám z vlastní vůle, když chci e- spojení s bohem pro sebe , k osobní jako , jak to dělají Indové. To je základní jejich chyba. No, tak v musím, pokud se znám, jak se znám, a do té míry, jak se znám, já to musím ze všech stránek počítat, jestli mi můžete někudy uniknout, nějakou mezerou. Do té míry, jak se znáte, všechno, jak o sobě poznáte, že jste to vy, tím vším musíte k tomu bohu v modlitbě jít. Jestli modlitba tento charakter, tak vona zdaleka nevede tak rychle k k Bohu činnost to je lépe lépe být činný, než se modlit . Ale se dovedete takhle modlit, že celí Bohu odevzdáváte se znáte. Tak eště to není dokonalá modlitba, protože se neznáte. Když se budeme poznávat jenom jako tělo, ne, a něco tak vokolo toho, nějaká myšlenka, anebo nějaký pocit, tak to je málo! když postu- budete postupovat po té , tak se budete dokonaleji poznávat a budete obětovat tomu Bohu víc, než to Zase, vlivem těch lékařů jsem nebyl schopen jenom tělo obětovat, já jsem byl obětovat daleko víc než tělo, já jsem byl obětován, schopen obětovat myšlení. Takže, když jsem třebas se vyprazdňoval, tak to byla oběť Bohu , jsem nevěděl, že to je oběť Bohu. Já jsem obětoval i myšlení, já jsem nepotřeboval myslet. Že jsem potom dostal do koncentrace takzvané Tak mně ani jednou nedělalo potíž, zbavovat se cizích myšlenek, se kterými vy musíte bojovat a vypotřebujete na tom všechnu svoji sílu . Já jsem nikdy nepotřeboval ani špetku té síly k tomu, abych bojoval se svými myšlenkami. Ty prostě nepatří, protože já jsem je jednou obětoval. Já jsem se obětoval v té modlitbě tak, že - vobětoval myšlenku, to byla samozřejmá věc. Že jsem ji poctivě obětoval, ne nějak slovně, nýbrž fakticky jsem se jí vzdal, tak vona tam neměla přístup, vona nežila tu v té chvíli pro mě. Byla zamontovaná do toho úseku A-B, já jsem byl za ním. Takže neměla ke mně přístup. A nemá do dneska. Takže, když já k vám třebas teďka mluvím, pokud mě nepřerušíte, tak já mluvím z prázdné mysli. Úplně prázdné mysli. A tam ta myšlenka nemá co dělat. Já ji teprv obaluju myšlenkou. Tak to je jediná potíž která u mě existuje a čím dál bude větší, protože tento organizmus bude topornější, senilnější, méně pružný, takže mně se to bude tíž překládat do češtiny. já budu koktat čím dál tím víc, tak to nemyslete, že je to nedostatek poznání. Nýbrž nedostatek transkripce. Což pro mě osobně bude vedlejší, ale pro vás ne. Například, pro mě by dneska bylo eště lehčí a snazší mluvit k vám španělsky. Že jsem momentálně pořád v té španělštině, ne? Ale co byste toho měli? Řekli by, ten člověk se vytahuje, protože my tomu nerozumíme. byly doby, kdy jsem, mně byla bližší francouzština. Okolnosti lidské ze mě udělaly takhle pružného člověka. Že když jsem šel na zkoušku italštiny, tak jsem byl Ital. Napřed jsem byl Italem, než jsem na tu zkoušku Když jsem šel na zkoušku španělštiny, byl jsem Španěl, když jsem šel na zkoušku francouzštiny, byl jsem Francouzem. tak dokonalým Francouzem, že mně odpustili i písemku. Já jsem na přírodovědecké fakultě, jsem výjimkou udělal státnici, ne na naší škole ekonomické jenom proto, že jsem uměl francouzsky tak dokonale, že mi odpustili písemku. Ovšem byl při tom člověk z Académie francais, který je přemluvil, ty naše rektory, ne? Jinak by mně to byli nedali. Dali mi jednotku zadarmo. Já jsem neuměl, hubu jsem měl francouzskou. A to, prosím, není nic zázračného. Jestli mám teďka hubu českou, to nepovažujete za zázrak. Tak mít hubu francouzskou stejné že a A já jsem v tom žil celý rok. Von mně dal takový mohutný studium, že já jsem neměl na školu ani s- , na tu vlastní školu ani e- Ani jsem se o to nestaral, tam jsem jenom dělal zkoušky. to jsem se , že jsem za rok nebyl schopen třebas ani se česky vyjadřovat. -jsem schopen dneska už se neumím francouzsky se vyjadřovat. To s-, to je dobře, že je takhle člověk pružný. To kdyby se nám všechno pletlo dohromady, to by bylo špatné. Musí ustoupit hned tomu, co potřebuju. A, e- chci, nevytahuje si, ale jenom vám říct, že ten organizmus musí být pružný, aby ostatní z toho něco měli. Ale to, co vy z toho máte to je vlastně jenom druh ozáření, nic víc. Nic z toho nebudete uskutečňovat, já vám s- za to vsadím krk! Že budete tak tupí, jako jste byli předtím, až vode mě vodejdete. Ale bude vám chvilinku hezky. Protože jste byli ozářeni, z té , neboť já z ní e- beru a vy, i když to nevíte, že z ní beru, e- nemůžete se vyhnout tomu záření, které se tady zpřítomňuje. Které se tady e-, vtěluje do té české Ale je tady veliký odpad, toho záření a to jde okolo, tak do šířky deseti kilometrů. Ale co je nejblíž, tak to jako..Například dejme tomu, paní Brtnová byla přítomna této , takové podobné, kterou jsem vedl ve Vrčeni u Nepomuku, čtrnáct, e- čtyři sta kilometrů vzdušnou čarou od Gottwaldova, a vona od Gottwaldova detailně zachytila všechno, co jsem jim tam říkal. Takže to jde do úrovni čtyry sta kilometrů, když je to živá a na, na ten, tu oscilaci, na ten kmitočet naměřená, nastražená, tak vona to ss-, třebas cítí na opačné straně světa . Ale to je výjimka, já myslím, tak deset kilometrů, by to osoba, která by tady chtěla s námi, to mohla cítit. Tak, nezáleží na tom, že vo tom nevíte, to prostě. . Tak a teď, prosím vás, znovu. nemůžete zabránit tomu, dodávali do těch vyšších úrovní zpětně všecko podle toho , kam se dostanete. Když bych se dostal, jako teďka se dostávám, e- tím, že k vám mluvím ze sedmé a realizuju to zde, tak se dostávám na sedmou . Tak momentálně ty všechny úrovně ze mě mají víc, než bych to vám nedával. Čili, mít soucit s bližním nebo lásku k bližnímu nebo dělat pro něho něco, znamená tisíckrát, milionkrát dělat víc pro tamty vyšší úrovně, přátelé! A voni jsou nesmírně vděční. A kdybyste je mohli vidět, tak v této chvíli se mě klaní andělé. Ne mně, ale tomu, že to, že to funguje! Že voni z toho něco mají! Ani kuře darmo nehrabe. Voni takhle taky hrabou tady, představte si to. -ště, že to neví, to byste si anděly potom nevážili, že jsou to hrabaři, e- hrabouši nebo hraboši, no. Je to všechno obdobné. Tak prosím vás, nemá cenu se stavět proti tomuto přirozenému řádu věcí. My do těch , investujeme do těch úrovní a voni vlivem toho, protože nejsou uzavřeným okruhem a čím dál jsou, čím jsou výše , tím jsou méně uzavřeni, tím vědoměji jsou otevřeni vůči ostatním okruhům, hlavně těm nižším, tak taková astrální úroveň, e-, ta s-, velice má z toho, že já to tady, například, Ale oponujou, přesto, horší než jste vy, protože voni ví , já tam přeci nejsem a voni ví, že se vodtamtuď převtělujou ne? A já vím, že se vodtamtuď nepřevtělujou. A to, to jim nebere, to, to jako tady vy by ne seberu to, jo. Antipatii vůči těm, těmto věcem. Ale je to antipatie vůči okruhu. Ten okruh musí, to jsem si neuvědomil, ten okruh musí být uzavřen. A můžeš se bránit jak chceš, ten okruh tady funguje. A kdyby nefungoval, tak jsi neúplným člověkem, tak nevíš mnoho, nemáš, například, mnoho tušení, které tě nebo pře- předvídání. Nemáš ani tu míru inteligence, neboť inteligence je s-m- je způsob předvídání. Nebyl by jsi inteligentní, kdybys neměl schopnost přijímat shora, cos tam investoval. Neztrácí se nic z toho, co tam investujete. To se vám vrací trošku v jiné podobě, na- kterou ani nepoznáte, že se vám to vrátilo, ale vrací se vám vlastně jenom co jste tam investovali. Když tam neinvestujete nic, tak se nic nevrátí. -ají. My máme věčné vědomí v , z věčnosti vědomí , totéž, co máte vy. Naopak, my ho užíváme širším způsobem, než vy, takže my se můžeme na něm dávat záležet než vy a dokonce s ním s ním můžeme udělat víc než vy. Takže, dejme tomu, my si můžeme přivolat svatýho, který nám tady něco vysvětlit. Von nás tam nemůže sobě k sobě vzít. Von vodejde a je po něm veta. Ale to my nebereme tak tragicky jako ty, že to je, jsme s- odsouzeni k zániku, nýbrž že prostě na tu úroneň zatím nestačíme a že tam máme dorůstat. A že nás nepřišel poučovat jenom pro nic nic nýbrž , nýbrž že nás chtěl přiblížit k té své , tak to bereme. No, a protože jsme nedokonalé, tak se musíme znovu zrodit. Tak tady se očistíme, jak se . No a moje jediná argumentace proti mně je tahleta. Prosím vás, když se tam očistíte a zmizíte tam zrakům všech, kteří vás tam viděli, ..to tam není, je tam, tam. - když se tam, když se zmizíte, tak myslíte, že to přev-že se ten člověk vtělil? Tak sem přichází na ten svět hotový anděl, úplně čistý, ale je to popsaná tabule, tou genezí, tou genetikou li- e- těch rodičů. Projevujou se tam ty sklony těch rodičů, že ano, všecko, takže není vidět nic z to, té čistoty, nebo je to zastřeno a je vidět e-, tu mrtvolu že ho jo, v tom, ze které se to narodilo. No, tak na to nemají zase argument, voni, takže my se rozcházíme vždycky po dobrém, tyto argumenty nevynášíme. Tyto trumfy nevynášíme, takže se nedohodneme. Oni si myslí, že se převtělujou odtamtud, já si myslím, že ne. Že se převtěluje jenom idea. A ne voni, ne hmota, ani ta astrální. -ského o převtělování je prvotřídně materialisticky pojatý způsob myšlení. To je materializmus domyšlený do konce. Jenom materializmus, nic víc. Já, jako hmota se zase jako hmota tady objevím, ne? Není pravda. Nikdy ta hmota, která tady jednou byla, se tady neobjeví. To nejsem hmotně, tělesně nikdy . To by bylo strašně špatné a nedokonalé. Já se musím objevit v té hmotě, která je mi po rodičích dána. Protože já musím si spolupracovat především tou úrovní ze které jsem NYNÍ vznikl, nově! A ne s nějakou indickou nebo minulou nějakou, já nevím. To né. To je mně cizí. Ale odtamtud si mohu vzít nějaké zkušenosti, a to jsou ty ideje, a ty se zde převtělit. Na to Na to šli jedním způsobem e- ti Egypťani a jiným způsobem s tím převtělováním třebas ti Indové. Že ano. No, ale, prosím. Ale Ono totiž, těm věcem z tohoto, z této rozumu, z A-B, nemůžete vůbec rozumět. Protože ten výběr pro to na tomto světě je dělán jiným způsobem jsou tři kategorie lidí, jak jsem vám říkal. Jedna, Ježíš Kristus, která z vůle Otcovy, ten Syn z vůle Otcovy sem na svět. Aby to mohlo stát, nesmí tom fungovat dualizmus při zrození jiného e- Ta Panna Maria nepoznala muže. Ta nepotřebovala, aby dualismus tak hluboce zasáhl do toho zrození jako při stvoření člověka takže to je k-kategorie první. Že Panna Maria si nepotřebovala přát, aby se zrodil z ní ježíš kristus ta Panna Maria ani vo tom nevěděla, že je ně- schopna něčeho takového Říkala, jak, kterak se to může stát, když muže nepoznávám, né? Ale stalo se to, protože si to nepřála a dokud si to přála, tak by se to bylo nestalo. Ona se musela vzdát sama sebe tam byl stavný a s- slibný otá- že se vzdala své vlastní vůle a tím se stala matkou . To je první kategorie, do té nepatříme. Druhá kategorie je svatý Jam Křtitel. Tam si to oba dva rodiče přálli, aby měli to tady si ani ten Josef, ani Panna Maria nepřáli. Oni vo tom vůbec nevěděli, že mají mít toho Syna Božího, to by si ani netroufali, né? , ale tam ta Alžběta, manželka toho Zachariáše byla devadesáti- přes devadesát let stará. Ta nemohla mít z genetických důvodů dítě, nemohla. Takže když anděl se zjevil e- tomu Zachariášovi, manželovi té Alžběty, tak von tomu nevěřil. Říkal, kterak může mít moje žena dítě, když je už neplodná, je stará, ne, a tak dále. A von říkal, protože jsi nevěřil, do chvíle kdy se narodí ti syn, který bude upravovat cesty Páně, budeš němý. e- Takže tady nastal jenom nějaký útlum té dvojnosti. Ta dvojnost byla němá, řečeno Do té kategorie také nepatříme, protože muž , který oplodňuje ženu není při tom němý. Je při tom, život do do toho, do tý ženy, že ano, vkládá. No, tak to je druhá kategorie. A třetí kategorie je člověk, který se zrodí vůle nebo proti vůli, to je stené, rodičů. Proti vůli, to je jako když si to přejou. To je taky projev vůle. Čili, z projevu těch dvou se ten člověk narodí. Tak bych to měl správně nazvat. Ať je to kladný projev nebo záporn, ano? A tedy partenogeneze, narození z panny nehraje žádnou roli, ale, e- ta parthenon, ta panna e- se objevuje konci tohoto vývoje genetického, v devátým měsíci, při porodu, na prahu života pozemského a vkládá do života pozemského své věčné panenství, nepotřebuje dvojnost, rozumíte? Tu nedualitu, tu neduálnost, tu nedvojnost, vkládá do lidského tvora, jakmile se člověk narodí. Takže, člověk od chvíle narození má všechno, co měl předtím Ježíš a co měl předtím, rozumíte, ten Jan. Jenže to přijde na konec a to má na celý vývoj lidského organizmu , protože prvořadě působí to hmotné a druhořadě teprve to ostatní. To je jako přidáno . č- Tamto bylo prvořadé u Ježíše Krista a druhořadé teprve to hmotné. Tak, je to jasné? Smrtelná, nesmrtelná duše přistoupí k tomu organizmu v , tak to dítě nenechává napospas jenom té genetické stránce nebo toho rodu. Nýbrž přidává okamžitě tomu určitý sklon, který vyšší než genetický. A pomocí a e- to e- z příbuznosti myšlenkových, m- já tomu říkám balíku myšlenkových oblastí e- s tou genetickou základnou. Někdy se to rozejde, někdy více, někdy méně, když to dojde moc tak to dítě to dítě zemře. To není takové jednání aby bylo bezpečně vedoucí k plnotučnému, zralému a dost dlouhotrvajícímu to jsme viděli tady, to se nesetkaly. Že se do toho zasáhlo nějakým způsobem nežádoucím, tak se to nemohlo setkat. Pro ten nežádoucí zásah, z vnějšku. já vám řeknu, ten zásah z vnějšku u každýho člověka více méně existuje. Nejenom tady u toho ce- u toho syna Protože nikdy se člověk nestane v útlém mládí vědomým Bohu. A já bych se byl taky nestal vědomý jeho, kdyby nezasáhli bývali lékaři. To si, tím se nemohu chlubit. Čili, to byla náprava ee- té genetické nedostatečnosti. -spolupráce se všemi úrovněmi, proto máte organizmus tak zařízen. Se všemi úrovněmi, které jsem jmenoval, se se-, se všemi sedmi je nutná, z toho důvodu , aby se usnadnil přechod té Boží síly do člověka Kdybyste ovšem neměli dostatek zaujatosti pro Boha, tak by se mohlo stát něco nežádoucího, že byste ustrnuli třebas už v astrálu, na té úrovni a vaše zaujatost by byla nasycena. Že by si měli širší moznost, než na této a byli byste s tím do konce života spkojeni. Ale kdybyste se ocitli, jako třebas Stáňa má tu schopnost se ocitnout na úr- úrovni čtvrté, tak byste si, já ho ovšem držím odtamtud pryč, nízko, e- tak byste se tím upokojili na celý život. A tím byste si znemožnili m- spojení bohem vědomé. vopravdu je tady v tom že kdybyste se informovali o některé té a o vstupu na ni, jako třebas ten Došel, otec toho Došla, kterýho já jsem měl v koncentráku, se informoval vlivem Keltů, jak se vstupuje na úroveň čtvrtou a ví- lehce tam vstupoval a bavil se tam třebas celé hodiny a celé dni na různých těch božištích s těmi Kelty. Tak ten bojoval tvrdě proti mystice. -že říkal, tam já nemusím vůli, já se nemusím své vůle zříkat a to je . Vůle lidská je tady proto, aby, aby se užívala a ne, aby se jí člověk zřekl. za vy, tedy mystikové, se zříkáte úrovně vů- volní, tak vlastně nepřirozeným způsobem si počínáte. Není pravda . Že tato lidské vůle s pocitem oddělenosti spojená e- sice od Boha, ale protože je spojená s pocitem oddělenosti, e- bohu se nechce vrátit. A taky se nevrací. No prosím, no. Já radši mluvím sám aby se to neprodlužovalo. Podívejte se, do jaké míry se ten astrál- Já to musím opakovat totiž, jednou větou dostává do té věčnosti. A já vám řeknu, nedostává se do té věčnosti. Odpověď na to je tahleta: Jakým způsobem se do věčnosti dostává vaše hmotné . Prach jsi a v prach se obrátíš. Ono je sice jemnější než to tělo, ale také je tím prachem. Rozumíte? Takže zase v prach nějaký astrální obrátí. To je, to se neděje nic horšího, než že umřete tady tělesně a buď se dáte spálit se s- zničí všechno na prach. Tedy, to není nic záhadného a nic nepřirozeného. Bylo by to nepřirozené, kdyby to bylo jinak, kdyby například anděl, když si dožije Manvantáru, e- se nerozplynul. To je po něm veta. A je to anděl. Protože to je taky stvořené. Co je stvořené to se musí rozplynout. Čili Indové správně , všechno stvořené se rozplyne. A proto m- daleko tíže stýkají s astrálem, než například ty. Říkají, proč se s tím zabývat, když to je stvořené a to se musí rozplynout. Že, my ho dáváme spálit, toho mrtvýho hned, ne? Protože tím taky pomůžeme, aby se odosobnil, aby se zbavil toho astrálu a ten astrál si potom dožije ry- jako ry- rychleji ten život tam. tak to, jo? Já bych, ale nechtěj nade- vode mě další detailní odpověď. Prosím tě, nechtěj vode mě já mám zakázáno ji říkat. Ne, že bych ji neznal, ale já mám zakázáno řík- říkat ji na- nahlas. e- Tak, e- konec Manvantáry neexistuje. To je , který si vymysleli, bylo pochopitelnější, že něco ve vesmíru existuje a přestává to vesmí- . Prajala vesmírová noc, Manvantara - vesmírový den, dech, vdech boží a výdech boží , to jsou všechno termíny, který nám mají pomoci k tomu, abychom tomu snáze rozuměli. Ale je to obraz pravdy, není to pravda sama a Pravda sama, já to řeknu jenom jednou větou a nechtějte ode mě při- přesnější vysvětlení. Pravda je je taková, že nikdy nenastane vesmírová noc, že by všechno přestalo existovat, nikdy nenastane konec an- Manvantáry, začátek noci a nikdy se všechno neztratí, e- nýbrž to jenom na nějaké úrovni, na kterékoliv úrovni přestane být. Na kterékoliv úrovni přestane, protože Bůh není na , ten je nad nimi, ten nepřestane. Ale všechno pomine. a země pominou, to znamená, na kterékoliv úrovni to být , ale u ne Takže, to by potom, a to tam nemá být, měl pravdu Platón, že jsou ideje, který jsou věčné a z těch idejí se- Pán Bůh vytvoří svět, třebas. To zase jenom polopravda, není tomu tak , ale pomáhalo to dobře tisíciletí těm Řekům a jiným k tomu, aby , jakým způsobem je to zařízeno s tou pomíjejícností. Tak, prosím, já bych to řek, tu větu budu opakovat ve zkratce eště. Jinou řetu neřeknu, než jednu a tutéž Nikdy nezačlo stvoření, nikdy stvoření nekončilo. Proč? Protože Stvořitel je nekonečný, nezačíná. Jeho stvoření nezačlo, jeho stvoření nekončí. Ale do podob, do jakých se dostává , to je vždycky něco nového. To není opakování toho starého. Hm? Tečka. se Doktorská branže. Vy, a já je nebudu jmenovat dál. Vy jste mi dali! Podívejte se na tu ruku! To jste zavinili vy! Nebýt vás, tak jsem mrtev a je po mně veta. To bych byl tehdy umřel, že jo? No, vy jste mě tady zachránili a já jsem tady ve službě a už dost dlouho. Přeci to už je otravné. , to jste vy, prevíti. No, ty se s tím nesouhlasíš? Ty tam nepatříš, do tý branže? Sebereme tě glejt, no. Tak, budeš na huntě. Ale, ale! ... Kdybyste se starali poněkud víc o to, že od Boha všechno berete, tak byste takový otázky vůbec nekladli. A hleděli byste s tím hospodařit jako né se svým, nýbrž jsko s Božím. A to byste měli zodpovězeno, zrovna jako . Kdybych hospodařil se vším se svým , tak bych nevěděl, tak bych byl tak blbej, s odpuštěním, jako jste vy dva doktoři, jako jsou všichni ostatní. Vy se držíte za ručičky, a je mi to trapný, jak dlouho se vydržíte držet. No, tak slepý slepýho se rád drží, voni vědí, že k sobě patří . A prosím vás, tohoto společenství se nedržte. To je nesprávné, neboť padnete do jámy a zahynete. Já vás tam lovit v té jámě A protože, o mně platí jenom jedna věc, že mezi slepými jednooký je králem. No, a já jsem tím jednookým. Ale chtěl bych vám říct, spolehněte se, že Pán Bůh tomu nerozumí, ale ví, co dělá lépe než lépe, než by se dalo rozumem rozuměti. Že ten to zařídil tak, že nikomu se nekřivdí. Že ta nepravá individualita, která vznikla zde, na tomto světě a dohasíná někde v astrálu, na jiných úrovních, ne jenom na té. Že ta má právo a povinnost sejít, jako sem přišla. Neboť začla, ze začla , předtím nebyla. Tak taky musí končit. Že nekončí stejně v okamžiku smrti všechno, je to zaviněno jenom tím, že všechno je závislé na jiném druhu hmoty. Co je závislé z toho našeho vědomí na jemnějším druhu hmoty, to vydrží. Dýl za lidskou smrt. co je za, méně závislé na té hmotě třebas astrální, jako je elementární, to vydrží eště dýl, a co závisí na čtvrté úrovni jako třebas ti zasvěcenci e-m-, keltští, ty vydrží třicet tisíc let, tady svázáni jsouce s horou, třebas a A nevadí jim tato vazba. Naopak, jsou z toho krásně živi. Tak to na věci nemění, že se to všechno zničí. A je to spravedlivé, protože to vzniklo, tak to musí zaniknout. Co vzniklo, to zanikne. Tady je jasná odpově Já jsem tady vznikl, tak tady musím taky zaniknout. Ale co nevzniklo, to je ta nesmrtelná moje ta je, ta je věčná ta nebyla před narozením, ta , tak ta nemůže taky zahynout. Čili tomá být moje starost, abych, co nevidět tou smrtelnou duší nepřešel do Satana, do pozice Satana, nýbrž do pozice oddané která se obrací k Bohu a s ním splyne. Udělat to včas, po Jordánu, utkat se s tím Satanem a vzít mu tu moc, neklanět se mu, nepovažovat ho za svého vládce, nýbrž považovat za svého vládce Boha. A jak ty musíš jednat jinak, než ostatní lidé. , co se chce na tebe, od navíc a z čeho jsi občas zoufalá, a není to dávno, co jsi byla tak pěkně zoufalá! Tak, podívej se to je to to je ten boj s vlastním já, který musíš potřít. Kterýho musíš potřít. Ty tomu ne- nebudeš teďka věřit, co ti řeknu. kdybys potřela to svoje já, zapomněla na něj, zapomněla na svou, že je to tvoje trýzeň. Nic není naše. Ani naše ani naše trýzeň, ani náš Janíček, to je všechno vod Boha. Tak ti bude toto břemeno sňato. Jako jsem byl, když se ocitne člověk jenom na úrovni Anahaty, čtvrté, tak nemůže mít bolest. Ty Keltové říkají , a co, co nám to vytýkáš, že my jsme zůstali na této trčet! My necítíme žádnou bolest. Nás přepadli kdysi Germáni. E-, co je to česky vyklučili? Nás vv- vy.. Co je to česky, já jsem teďka poslouchal ru- slovenský rozhlas, - existence, ne? Já to musím opisovat Přemyslovi, já to v č- eště v češtině nemám pro to význam. Některý slova- vykořenit, vykynožiti, hmhm, staročesky to eště věděli říkat, hezky. A e- To bys koukala, ne, že by jsi pobila Janíčka, vůbec ne. To řešení neznáš, ale nebylo pro mě potíží, když mě třebas děti zlobily, a zlobila třebas manželka a neposlouchala, šest let vůbec neposlouchala, dělala si s těmi dětmi, co chtěla, a- já s- ve mně to kolikrát kypělo, protože já jsem představoval tu výchovu úplně jinak, než jim všechno povolovat. A, a vono to přesto dobře dopadlo, ale netušil jsem, jaký závěr to má, až se to stalo že , že ta manželka za těch šest let se vobrátí na jinou víru, to znam- opustila sama sebe . Ne úplně, ale do takové míry jak bylo zapotřebí a to ji zbavilo potíží, zase za další čtyry , celkem to bylo šest, devět, deset let, tento vývoj, než opustila sama sebe takže vedle mně netrpěla. Vona eště dneska po smrti říká, jak jsem se měla vedle tebe, tak já se tady nemám a tam nic z toho utrpení zde na světě nemá! Tam po té její krásné domácnosti nikdo nešlape. Tady jsme jí to vždycky zašlapali, že jo. Vona to musela znovu uklízet. Já tam vlezl do té její domácnosti, já koukal, já jsem vopravdu vstoupil jenom na práh, a v- vodpíchl jsem se vod zemi abych se mohl vznášet tak deset centimetrů nad zemí a tak jsem chodil po její domácnosti, protože jsem se bál tam šlápnout. A vona se zjevila v tom otvoru dveřním a : To koukáš! Já koukal, to bys zasluhovala. Kdybys byla hmotná jako já, tak dostaneš na zadek po druhý v protože tady nemá taková domácnost s takovým úklidem co dělat. Máš si všímat něčeho jinýho, máš jiné . Máš směrem dolů. Jenom né k té úrovni jenom své, ale nám , všímej si nás víc a méně mydli tu domácnost, že ano. No, tak už mně ji podruhý neukazovala. já ti Ale kdepak, Já ti něco prozradím. Já jsem měl v úmyslu tebe vdát za mýho syna , jenže von se neměl k ničemu, ty ses neměla k ničemu tehdy, když jsme se viděli týden. vůbec jste vo sebe nezavadili. A to způsobilo, že jsem vás dohromady nedal. Ale kdybych byl vás dal dohromady, tak jsi měla děti a jsi s nimi tyto potíže. Ovšem, tak výbornou Klárku by jsi neměla v naší rodině. To bys neměla. To je veleduch! To ty nevíš ještě, ale von je. Ale to je daleko nejlepší člověk z těch, co já znám. I když bude třebas dělat vylomeniny hrozný, tak to pořád v mých očích nejlepší člověk. Protože musí vyvážit tu nerovnováhu vzniklou tím bratříkem a musí to stejně nést jako ty A někdy to nese eště líp než ty a protože si neklade žádnou vinu, protože tu si klást nemůže . Ona není na tom líp v tom smyslu e- jiném, že si nemůže klást vinu a ty si ji můžeš opsas, opsat. Takže, jakápak by byla, prosím tě, jaká by byla situace, kdyby sis byla vzala toho Jendu. Neměla bys dítě takhle chorobné, neměla. Protože to je vazba genetická, za kterou nemůžeš. To je svázání nepatřičné s nějakou genezí, nějakým genetickým základem toho manžela a tvýho. A kdyby byla jiná vazba, možná, že by byli voba dva imbecilové, to je možný. Ale nebylo by to takovýdle, jako ta- jako teď. Ale dala by sis zase vinu, protože jsi taková č- takovej člověk, kterej všechno svede na sebe . Ty jsi takovej hromosvod. To nesmíš dělat, v nejsme hromosvodem. Ne, nebuď hromosvodem! Ne, nebuď tolik ženská, tolik trpná že je všechno musíš svést sebe , to není pravda. Nejsi oddělenou bytostí a čím méně se budeš cítit oddělenou a čím více tvorem vesmírovým, tak tím snazší bude tvůj úděl. Naopak, budeš osvobozovat toho Janíčka. Tedy, kdyby vono záviselo jenom na Janíčkovi, tak se vůbec s ním nedá nic dělat, ale vono závisí tom mnoho, je důležité totiž, abyste brali na vědomí, že to je vlvem prostředí a že taky závisí moc na tom prostředí. Podívejte se, on dojde do tý nemocnice a tam ho mají třeba čtyři neděle a von je den potom dobrý a za den už ne zase Že toto prostředí mu nevyhovuje, to si musíš přiznat. To je tvoje vina. Ale jak to máš udělat jinak, to nejde. A nemysli, že kdyby si ho nechali tam trvale , že by to udělali trvale . Oni by ho ubíjeli. Voni, von byl proto den dobrý, protože měl v sobě útlum. Útlum! Já si je stejně ho Oni ho utlumili. Oni mu sebrali to, e- já, které se příliš cítí sebou. A protože se cítí s takovým člověkem na tom jsoucím sebou, tak je to zlý. -dětí, budeš šťastná a ten Janíček taky. A kdovíco se všechno ještě , protože von má před sebou teprve pubertu a to se potom stane Von si dodělá tu svou individualitu, jo? Ta není dodělaná, ta je víc nedodělaná než u jinýho člověka, to je jasný. A ona bude o to nové, to znamená o pohlavní bude, bude obohacena. Čili, to bude veliké obohacení. Jako pro jiného je to věc tápání, a takže u něho to bude ucelení té bytosti jo? Tomu já věřím. Já jsem taky vod začátku to nikdy netajil, že si neslibuju nic do té doby, než von bude v této sféře věkové. No. Všechen omyl, který jsi produkoval, je způsoben pocitem oddělenosti od těchto úrovní. Ten pocit zůstal, jenomže víš, že je ne-, nesprávný. To je málo. Takže s tím budeš pořád laborovat, pokud ten pocit oddělenosti budeš mít. Tak já ti radím, sedmou úroveň, né, a budeš mít po těchto potížích. Vy nic nepijete a mě potom tý vody je líto a já to vypiju všecko, co tady

Download XML • Download text • Waveform view