Waveform view
87-24B
Loading wave form: 0%
Speed: ⊖ 100% ⊕
|
|
fast_rewind
play_arrow
fast_forward
|
Zoom: ⊖ 200 pps ⊕
|
se
o
tebe
jenom
jednu
hřivnu
a
kdyby
se
mi
náhodou
nepodařilo
Z
ní
něco
dalšího
vydělat
upadl
bych
u
tebe
v
nemilost
tak
se
mi
radši
zakopal
abych
neprodělal
aspoň
to
co
mám
a
to
se
si
stalo
této
povídání
nakonec
ne
ale
já
to
říkám
na
začátek
protože
to
je
nejvíc
důležitý
tam
je
ten
text
přeložen
je
napřed
že
tam
budou
hřivnách
o
pěti
a
potom
je
to
jedné
ale
on
říká
to
si
nemohl
tou
živu
když
si
s
neodvážil
s
ní
hospodařit
aspoň
přeložit
penězoměnce
oni
by
ti
dali
nějaký
rok
a
takhle
nemáš
ani
hřivnu
ani
roku
i
no.
A
tak
já
ti
říkám
tomu
neříkám
hospodaření
já
to
rozvádím
tomu
říkám
zapálení
a
k
tomu
jsem
tě
nepovolal
já
jsem
ti
povalil
hospodaření
i
když
máš
málo
měl
si
s
tím
hospodařit
a
proto
tě
neznám
jako
svého
služebníka
a
vyvrhnu
tě
do
temnot
vnějších
kde
bude
pláč
a
skřípění
zubů
tolik
text
tohoto
prvního
a
texty
k
ají
se
druhého
který
měl
dvě
hřivny
hospodář
ho
pochválil
že
za
dvě
hřivny
získal
zase
další
dvě
a
říkal
protože
si
získal
další
dvě
hřivny
přimět
si
o
získal
další
dvě
hřivny
to
nebyly
ty
dvě
hřivny
toho
hospodáře
ty
tam
předložil
a
s
nimi
ještě
dvě
další
hřivny.
Čili
nic
nenechal
tomu
kdo
s
těmi
hřivnami
hospodařil
to
je
důležité
abyste
si
toto
uvědomili
se
to
zachovali
paměti
a
říkal
mu
za
každou
nově
hospodaření
hřivnu
dostaneš
jedno
město
ne
nějaký
počet
hřiven
a
jedno
město
takže
do
mě
dvě
hřivny
na
hospodaření
dostal
dvě
města
do
měl
pět
hřiven
s
podařený
dostal
pět
měst
a
už
to
teďka
rychleji
ano
abychom
se
dostali
k
tomu
textu
ticho
logické
mu
a
všimněte
si
na
tom
to
podobenství
že
za
hřivny
které
nebyly
jejich
a
ze
kterých
na
hospodařili
stejný
počet
dalších
hřiven
že
za
ty
hřivny
on
jim
věnoval
město.
To
by
nám
mělo
připomínat
nábožensky
že
je
to
příbytek
u
boha
neboť
to
hospodáři
tam
symbolizoval
jako
bůh
ne
který
přicházíme
nevíme
kdy
a
přichází
ho
už
toho
co
se
nevíme
kdy
a
tak
dále
čili
on
za
to
toho
služebníka
který
dobře
hospodařil
uvedl
do
města
já
bych
řekl
je
to
město
toho
hospodáře
čili
je
to
město
věčné
čili
je
to
ten
příbytek
u
boha
o
kterém
mluví
svatý
pavel
před
v
něm
velká
sláva
připravena
pro
člověka
od
věčnosti
to
znamená
ten
příbytek
je
od
věčnosti
připraven
a
nenastal
i
ho
esence
nenastala
teprve
když
se
to
říkalo
nebo
tak
nějak
nebo
když
ježíš
kristus
povstal
a
kázal
tyto
věci
tak
tohleto
je
nábožensky
výklad
samozřejmě
já
bych
musel
tento
text
takhle
říkat
já
začli
bych
ho
přečetl
z
bible
aby
tomu
věřili
že
je
to
opravdu
tak
že
by
nebyl
třebas
ještě
lí
a
potom
bych
se
pustil
do
jeho
psychologie
ho
výkladu
a
začal
bych
obdobně
jako
tam.
Na
tento
život
nebo
do
tohoto
života
jsme
se
nedostali
z
vlastní
vůle
když
se
toho
vezme
hodně
mírně
tak
je
to
z
vůle
těch
rodičů
že
ano
a
vy
si
přáli
mi
dítě
my
m
na
mysli
ten
nejdou
ší
případě
že
ty
rodiče
přáli
dítě
čili
podle
přání
desku
jsem
se
narodil
nikdo
se
mě
neptal
který
jsem
se
narodil
z
podepřeno
rodičů
jestli
si
přeju
být
na
tom
světě
nebo
nepřeji
to
ještě
se
rozhodl
před
mine
takže
sem
přišel
řek
bych
z
doporučení.
Z
doporučení
rodičů
já
mluvím
doporučení
za
i
protože
jsem
sem
přišel
zároveň
z
příkazu
přírody
ta
matka
neumí
vyrobit
dítě
jedno
jedna
buňka
nedělené
je
oplodnil
a
aniž
ví
ona
ta
matka
jak
se
to
děje
příroda
v
ní
působí
tak
příkaz
ně
tak
že
jste
buňky
se
postupně
přes
živočich
mozkem
a
podzemí
stane
za
devět
měsíců
člověka.
A
tak
čí
je
to
příkaz
je
to
příkaz
přírody
neboť
ta
příroda
se
nemýlí
jakmile
ji
dodá
k
tomu
svolení
a
to
dal
rodiče
aby
se
dítě
narodilo
tak
příroda
potom
dá
příkaz
takhle
se
to
bude
dít
a
jak
se
to
neděje
než
podle
příkazu
přírody
víte
jak
je
to
si
kolik
vykládám
nikoliv
nebo
přírodovědecky
to
je
stejné
té
pořádku
na
úrovni
vědy
ano
nemohl
by
to
takhle
říkat
a
teď
jestli
to
dítě
se
narodí
tak
samozřejmě
rodiče
ho
učí
aby
se
stalo.
Právo
platným
své
právním
pro
společnost
užitečným
tvorem
lidským
který
by
něco
znamenal
pro
sebe
i
pro
společnosti
třebas
pro
prostě
rodičů
to
už
je
vedlejší
ale
to
dítě
se
může
vrhnout
nemusí
to
dělat
a
tak
dále
jenomže
jestli
je
to
příkaz
té
přírody.
A
mámeli
si
vyložit
toto
podobenství
jako
příkaz
přírody
tak
ve
svém
výkladu
musíme
postupovat
trošku
jinak
není
to
příkaz
rodičů
ty
si
nemohu
přikázat
jak
se
to
dítě
vyrob
v
tom
mateřském
těle
to
je
věc
plody
to
to
nemůžou
předložit
účet
dělej
to
takle
neděje
to
takhle
to
není
mě
by
ani
mě
to
bude
muž
nebo
žena
nic
ale
ta
příroda
při
kázala
vlastně
aby
ten
člověk
vykonal
ten
svůj
lidský
úkol.
Na
tomto
světě
a
co
je
ty
lidským
úkolem
na
tomto
světě
kdybyste
mohl
si
myslet
že
je
to
narodit
se
něco
ze
provést
dobrého
necpat
něho
relativně
dobrého
vlastně
špatného
a
se
starou
a
umřít
tak
to
je
pochopení
které
je
zcela
správné
a
celá
platné
pro
zvíře
ale
ne
pro
člověka
lich
chtěli
tento
recept
na
život
přenést
na
člověka
tak
bychom
člověku
velice
křivdil
že
člověk
je
víc
než
zvíře
a
čím
je
víc
než
zvíře
že
oproti
zvíře
ti
si
přeje
sebe
přerůst.
Dítě
dostává
do
hlavy
už
obecné
škole
a
dalších
školách
a
od
svého
prostředí
něco
co
v
něm
by
nezakotvil
a
co
by
ho
ponechával
na
úrovni
zvířete
kdyby
nebyly
tyto
vlivy
okolí
ale
ty
byly
okolí
ho
nutí
k
tomu
aby
dětství
přerostlo
nikoliv
zvířecím
způsobem
to
znamená
do
půdou
a
institucí
života
nýbrž
aby
ho
v
tom
mládí
přerostlo
do
duševního
mentálního
života
čím
můžeme
říct
že
člověk
se
stávám
mentální
bytostí
že
ano
o
prosti
zvířeti
v
tom
mnozí
pochybují
že.
Jako
něco
jako
mysl
zvířete
existuje
to
je
chyba
tam
to
existuje
jenomže
to
zvíře
nikdy
nemá
touhu
sebe
přerůst
to
chce
zůstat
na
úrovni
svého
stáda
nebo
svého
druhu
a
když
ho
náhodou
člověk
naučí
něčemu
jinému
tak
on
to
říkám
mechanicky
neví
co
to
dělá
ne
a
vrací
se
se
ke
svému
způsobu
takže
tohleto
není
tedy
způsob
lidský
člověk
se
od
svého
mládí
je
k
tomu
co
se
veden
ale
je
tím
veden
taky
svou
podstatou
sou
přirozenosti
lidskou
je
veden
k
tomu
že
chce
být
mezi
kam
dali
třebas
nejlepším
nebo
já
nevím
nebo
nejhorším
taky
to
je
jedno
ale
předse
přesto
svoji
úroveň
takže
on
se
pořád
předbíhá
on
pořád
ne
kupředu
to
zvíře
se
zastaví
na
určité
úrovni
například
ta
opice
která
napřed
se
ví
rychleji
než
člověku
narození
najednou
zůstane
stát
a
nikdo
s
nehnete
to
člověkem
víme
všecko
celé
prosím
on
si
z
něho
bere
něco
jiného
než
to
zvíře
to
zvíře
s
tím
zabezpečuje
to
sou
znalostí
jenom
existenci
pozměněnou
i
ten
si
ve
svém
prostředí
tak
aby
mohlo
vyvézt
zase
další
pokolení
a
podobně
a
aby
zemřelo
klidně
ne
takže
to
je
jedna
věc
čím
se
liší
člověk
od
zvířete
a
že
se
stane
mentální
bytostí.
Myslící
bytostí
řekneme
česky
kdežto
zvíře
to
myšlení
tolik
nepotřebuje
lépe
by
tolik
potřeba
o
jeho
taky
potřebuje
a
taky
přemýšlí
ale
ne
tolik
není
to
jako
vedoucí
prstem
jeho
života
například
vidíme
že
vedoucím
prvkem
života
psa
jejich
smysl
a
ne
rozum
vedoucím
prstem
třebas
včelí
která
je
velice
schopná
čtyřicetkrát
starší
než
člověk
na
této
planetě
není
zase
rozumíte
na
nerozumné
má
ale
všechny
ty
všechna
ta
čidla
jako
u
nás
z
těch
orgánech
sou
rozmístěná
po
celém
těle
to
je
decentralizovaný
způsob
řízení
života
a
je
přísně
specializovaná
ta
včela
pomocí
těchto
čidel
rozmístěná
ch
po
živ
po
svém
těle.
Přesně
provádí
jak
by
to
neo
nedokázal
člověk
směr
třebas
med
a
všechno
co
s
tím
souvisí
ty
pásly
no
to
je
mistrovsky
dílo
a
kdybyste
se
nemůžete
se
zeptat
včely
jak
to
dělá
on
taky
neví
jako
ta
matka
neví
jak
se
to
dítě
v
ní
rodí
že
ano
ale
vona
to
vyrob
tak
včera
způsobem
že
je
to
podivuhodné
jeden
jedna
buňka
stejná
jako
druhá
že
šesti
bok
a
tak
dále
to
je
tedy
zázrak
přírody
protože
je
to
ji
vrozeno
ještě
bych
chtěl
se
všimnout
jedné
maličkosti
zvířeti
je
vlastně
všechno
vrozeno
kdežto
člověku
je
poměrně
málo
vrozeno
ale
poměrně
více
se
musí
k
tomu
naučit
v
tom
životě
takže
dejme
tomu
řeč
lidská
mu
není
vrozena.
A
můj
nějakou
řečí
musí
se
jí
naučit
zvíře
se
neučí
žádné
řeči
má
signál
je
to
jejich
ne
ale
to
je
mu
vrozena
kdybyste
osamostatnil
třebas
housenka
a
vyloučil
ho
ze
stáda
až
by
dorostlo
teprve
ho
pustil
ke
stádu
tak
byste
ke
své
radosti
zjistili
že
to
house
už
dospělé
rozumí
signál
těch
okolního
sí
přesně
tak
a
nikdy
je
neslyšelo
ty
signály
na
vás
štěbetal
ž
ho
máte
o
samostatně
svými
signály
vona
neví
že
je
k
tomu
nerozumíte
ne
na
mě
ještě
balit
s
se
to
může
naštěstí
rozuměl
svými
signalizaci
a
něk
měli
to
vrozeno.
A
a
tak
je
u
něho
vrozeno
všechno
a
na
to
vrozené
to
zvíře
nevyroste
kdežto
člověk
kdyby
nevyrostl
na
to
vrozené
tak
je
ubohým
zvířetem
u
bohy
zvíře
byl
by
zvířetem
ale
proti
tomu
projde
huse
kdyby
ještě
hlouběji
než
husa
takže
do
denně
ho
musí
vlít
všechno
rodiče
tak
vám
říkám
že
tady
začínáte
rozumět
programu
lidského
života
přerůstáme
sebe
jenomže
my
dobře
nevíme
kam
až
se
může
člověk
peru
sebe
přerůst
takže
ho
nutím
jenom
k
tomu
aby
se
uplatnil
v
tomto
životě
aby
se
přednost
v
tom
smyslu
že
by
se
naučil
číst
psát
počítat
co
bude
potřebovat
nějaké.
Základní
vlastnosti
aby
nabyl
které
se
hodí
pro
život
ve
společnosti
a
tak
dále
schopnosti
ty
pěstoval
ale
ne
tušíme
dneska
jak
jsme
tak
daleko
že
ještě
je
v
něm
něco
nějaké
nutkání
které
u
každého
člověka
tak
snadno
nepotřebujeme
ale
které
je
například
postřehnutelný
u
vědce
nebo
umělce
řek
bych
u
takových
špička
lidského
života
tyto
špička
jedinci
si
přejí
něco
pro
své
okolí
udělat.
Já
začnu
lehčím
způsobem
od
toho
umělce
ten
napřed
sleduje
vlastní
umělec
cit
nebo
vloh
a
pro
svou
radost
třebas
si
hraje
na
nějaký
nástroj
nebo
něco
skládá
nebo
něco
píše
ale
to
netrvá
dlouho
zjišťuje
že
jiným
to
také
dělá
dobře
a
to
je
pro
něho
potom
taková
objednal
společenská
těch
jeho
schopností
a
vědomostí
takže
dříve
nebo
později
každý
umělec
píše
nebo
skládá
pro
společnost
není
to
otázka
peněz
nýbrž
to
otázka
jeho
potřeby
to
je
společnosti
sloužit
a
tady
zase
je
ten
veliký
rozdíl
mezi
zvířetem
a
mezi
člověkem
zvíře.
Neví
o
té
symbioza
z
rostlin
stavem
a
za
člověkem
takže
s
touží
především
sobě
a
svému
stádu
nebo
svému
druhu
že
to
stádo
a
ten
druh
jeho
slouží
jiným
stádu
a
jiným
druhů
a
rostlinám
a
tak
dotoho
neví
nebo
že
udržuje
v
rovnováze
nějakým
to
neví
to
víme
my
dneska
přitom
židovském
bádání
ale
je
to
neví
tomu
nevadí
dělá
to
tak
bezvadně
že
touto
symbioza
spolužití
s
ostatním
přírodou
vzniká
i
rovnováha
v
přírodě
a
do
ji
dokáže
porušit
to
jedině
člověk
že
tomu
nerozumí
se
do
toho
vložit
svůj
vlastní
rozum
no
ta
je
rozum
na
to
nestačí
my
sme
si
té
ekologické
trošičku
sekat
vždycky
přírody
ne
už
to
děláme.
Například
teďka
třebas
jsou
po
staletí
vyhubeni
vyhubeni
kočky
v
podobě
rysů
a
tak
dále
třebas
tady
na
šumavy
v
čechách
je
tam
navádím
protože
se
roz
mohla
vysoká
zve
v
takovým
způsobem
že
škodí
celému
okolí
a
jenom
tihleti
maso
žerou
jsou
schopni
to
udržovat
v
rovnováze
a
už
se
tam
zabydlí
byli
na
slovenský
v
podobě
osm
set
kusů
a
teď
jsem
tady
i
v
čechách
už
na
šumavy.
Tak
tohleto
je
rozdíl
další
že
totiž
člověk
je
si
daleko
víc
vědom
než
více
soustavnosti
se
svým
okolím
kde
to
za
rámec
jeho
druhu
je
to
za
rámec
to
de
namnoze
i
národa
protože
jsou
světlo
občanem
taky
kde
to
někdy
i
za
rámec
třeba
naší
galaxie
než
co
tam
bádá
a
něco
takového
a
tohleto
samozřejmě
nemůžete
ověřte
chtít
pochopitelně
ale
to
nám
napovídá
o
to
mi
tu
den
něco
že
tady
je
nějaký
vývoj
u
toho
člověka
který
není
ještě
dokončený
a
o
tom
že
není
dokončený
to
se
budete
divit
mě
aspoň
nejlépe
svědčí
lidské
utrpení
a
lidské
štěstí.
Jak
jeho
štěstí
pocitu
štěstí
je
schopen
člověk
a
jak
jeho
zármutku
je
schopen
člověk
to
není
schopnost
zvíře
čili
ta
extaze
obojím
směrem
je
daleko
větší
než
u
toho
zvířete
to
znamená
ono
to
nám
napovídá
něco
o
rozpětí
těch
schopností
duševních
toho
člověka
který
je
daleko
větší
u
toho
zvířete
ale
nemůžeme
dost
dobře
předvídat
kde
to
končí
ale
víme
jednu
věc
že
většina
lidí
a
máte
tady
jednoho
před
sebou
právě
utrpení
a
já
sem
mu
měl
v
mládí
dost
když
mě
při
vědomí
operovali
čtrnáctkrát
že
to
jsem
křičel
pěkně.
Že
právě
utrpení
člověka
prudce
vychovává
ne
dycky
k
lepšímu
člověku
ale
člověku
který
chápe
věci
širším
rozsahu
než
ten
kdo
je
vychováván
jako
v
plenkách
nebo
aby
se
mu
nic
nestalo
a
tak
dále
jak
má
dneska
tendenci
to
dělat
lidská
společnost
já
nejsem
proto
abyste
dítě
týralo
nebo
mysle
podřizovali
takovým
násilný
věcem
jako
za
operovat
za
vědomí
jako
se
to
a
u
mě
ale
přesto
bych
nescho
při
výchově
dětí
aby
se
tomu
děti
zakazovalo
neplač
nebo
nerad
se
přílišně
vnu
nastolí
že
on
se
raduje
způsobem
nehezký
že
jo
že
se
čím
mládí
a
takhle
a
on
to
dělá
radost
nebo
dokonce
něco
rozbít
o
to
se
musí
samo
sebou
taky
k
rodit
ale
zaručeně
bych
určitou
míru
volnosti
tomu
děti
popřála
že
ono
tím
roste.
Mé
rodina
nemohla
pochopit
jak
já
jsem
třebas
asistovat
při
tom
když
moje
první
dítě
z
postil
ty
dětské
neuměl
ještě
chodit
shazovat
něco
co
se
mu
tam
dával
pořád
takle
vázlo
ven
jsem
zase
dal
dovnitř
on
to
zase
hodilo
ven
a
až
potom
se
přímo
vztekal
že
já
to
zase
házím
nazpátek
že
to
není
na
zemi
a
chtělo
my
na
zemi
tak
pak
jsme
eště
chvilinku
pokračoval
přestal
jsem
s
tím
já
jsem
od
tímto
způsobem
učil
nejenom
volnímu
pádu
že
do
toho
objevil
u
zase
čekat
až
bude
soudit
ten
nutný
nýbrž
já
jsem
ho
učil
vnitřně
růst
aby
totiž
to
dítě
se
naučilo.
Se
radovat
a
aby
se
naučilo
taky
rmoutit
ne
tak
násilím
jako
to
dělali
lékaři
na
mě
ale
když
se
mě
o
obojím
naučil
tak
to
dítě
pokaždé
takové
lekci
duševně
vzrostlo
já
si
pamatuju
jenom
na
svou
celým
mladší
a
dvě
ne
tam
mladší
je
anička
jak
přišla
z
nemocnice
po
velkých
popálenina
ch
na
ruce
něco
na
sebe
strhla
ono
nám
přišla
úplně
vyměněno
tichá
nemluvně
k
nám
se
nehlásila
seděla
na
boku
někde
v
rohu
kuchyně
a
jako
bychom
byli
cizí.
A
manželka
nad
tím
plakal
a
říkal
co
z
toho
dítěte
ten
týden
nebo
čtrnáct
dní
v
té
nemohli
si
udělalo
vždyť
ono
nás
nezná
jako
vlastní
rodiče
a
chová
se
tak
bázlivý
jako
by
někdo
chtěl
uhodit
nebo
co
no
to
bylo
velice
bolestivé
voni
to
možná
strhovala
a
podobně
tak
není
divu
tak
lidí
vola
na
všechny
těmi
dětmi
dětským
otčím
ale
co
jsme
pozorovali
jak
se
těch
čtrnáct
dní
duševně
vzrostla
ono
z
ní
bylo
dítě
o
rok
starší
mentálně
o
rok
starší
ona
o
rok
před
hodila
sama
sebe
takže
dejme
tomu
vlivem
toto
to
operace
bych
v
tom
zle
na
tom
dítěti
ona
když
šla
šesti
letech
do
školy
nešla
šesti
je
ta
do
školy
tak
ne
nějakým
zvláštním
nadání
ale
protože
mentálně
šla
tím
utrpením
kupředu
uměla
číst
a
psát
takže
si
čekal
božímu
něcoo
pohádky
nešla
do
školy
se
z
toho
měli
strach
že
to
tam
s
něco
strašnýho
stane
na
neodporovat
naštěstí
to
šlo
tam
se
teďka
v
praze
nějakého
petříka
nou
čáku
a
to
je
kloudně
ten
tak
naučil
předškolním
ku
číst
a
psát
ale
dneska
tam
nedává
pozor.
Takže
to
už
i
velká
hlásí
to
je
výborný
inteligentní
vítě
ale
pozor
mi
dáváno
si
od
si
vyloženě
hraje
onoho
chodit
do
takové
dvou
lety
které
v
tomto
případě
on
je
ve
druhé
cíl
a
s
nimi
tam
s
vázána
na
čtvrté
přídavek
a
on
mě
říká
vědeckou
jiš
mě
tak
baví
ještě
to
co
tam
v
té
čtvrté
říkají
protože
to
bylo
všechno
umím
ne
tak
co
s
ním
tak
začátkem
školním
roku
přinesl
nějakou
pět
ku
ne
ale
užitek
říká
to
jenom
proto
abychom
neučil
dávat
pozor.
Takže
co
vám
tady
říkám
to
není
tak
jednoznačně
platné
ale
zhruba
pat
platí
že
utrpením
i
radostí
člověk
roste
roste
tolik
že
zvíře
které
tolik
radosti
svěří
a
tolik
žalu
svěří
ho
také
nemá
nemůže
vůbec
pro
to
taky
tak
rychle
růst
a
neroste
dorostl
někam
napřed
víme
to
slovu
že
se
dovede
radovat
a
že
to
bude
takový
velice
být
smutný
a
že
tím
taky
roste
jenom
že
mu
to
trvá
strašně
dlouho
on
je
ve
třiceti
letech
ještě
mládě
to
už
to
by
bylo
u
nás
pozdě
vy
ste
no
ale
já
se
nebudu
těchto
by
bylo
velice
zajímavé
kdybychom
si
spolu
o
tom
mohli
položit
já
jsem
o
tom
nebudu
dál
zmiňovat
já
mířím
někam
jinam.
Jsou
lidé
kteří
celým
životem
bychom
mohli
říct
svou
vychováváni
negativně
to
znamená
především
v
jejich
životě
hraje
roli
utrpení
a
jsou
lidé
kteří
jsou
vychováváni
pozitivně
všechno
radostné
je
podněcuje
k
něčemu
lepšímu
kdežto
tamto
co
je
zarmucuje
ty
lidi
to
je
přímo
nepo
něc
nýbrž
je
to
stráží
napřed
teprve
potom
když
je
to
radí
tak
je
to
podnítí
kdy
čemu
novému
až
si
pamatuji
je
to
zdají
já
musím
říci
já
osobně
jsem
odžít
svého
života
byl
především
aspoň
těch
prvních
letech
čtyřech
nebo
pěti
byl
jsem
veden
zármutkem
utrpením.
Čili
negativním
způsobem
takže
vím
co
tohleto
mělo
za
následek
v
mém
životě
že
mně
to
otevřeno
obzory
které
bych
byl
štěstí
nedosahoval
z
pomalé
to
ten
fyzický
život
takže
mně
nezabral
šesti
letech
protože
jsem
byl
při
slabé
tě
ale
jak
víte
pořád
sem
takové
slabé
dítě
ale
mělo
to
vnitřní
následky
to
utrpení
má
především
vnitřní
následky
že
totiž
člověka
člověku
se
otevírá
oblast
která
bible
zavřená
kdyby
člověk
na
trpěl
a
protože
zvíře
ne
nedovede
takhle
trpět.
Tak
tato
oblast
ustává
něho
zavřená
úplně
a
on
nezrozený
do
toho
do
čeho
vyroste
člověk
to
je
taky
jeden
z
důvodů
nejenom
ty
geny
nějaké
jestliže
teď
jsme
si
řekli
že
to
vypadá
pořád
jako
nepřetržité
růst
tak
vidíme
že
se
ten
růst
zastavuje
že
dospělý
člověk
zbraně
fyzicky
to
by
bylo
to
vedlejší
ale
že
třebas
čím
je
starší
tím
méně
se
mu
v
ce
prosím
to
je
výjimka
pan
hlava
ti
méně
chce
musel
něco
podnikat
víte
on
přestává
být
podnikat
von
přestává
zakouším
ty
prosím
v
tom
přestává
něco
chtít
on
se
prostě
jednoduše
připravuje
do
hrobu
kdyby
se
ten
pan
hádal
jenom
si
do
ho
vod
tak
už
je
dávno
je
protože
chorob
na
to
má
dost
ale
protože
pořád
něčím
žije
tak
tam
ještě
není
a
já
vám
mohu
říct
že
totéž
platí
o
mně
protože
pořád
pro
něco
žiju
tak
ještě
v
tom
hrobě
nejsem
ne.
Tak
já
s
vámi
dobře
cítím
a
je
mi
miloše
to
mohu
jako
prvním
lidem
na
světě
v
tomto
prostředí
zde
předvést
přednes
že
potom
to
pude
na
tu
pásku
potom
už
to
definitivě
ale
ale
mnoho
tam
nebude
z
toho
řečeno
co
je
řečeno
tady
pro
vás
vy
to
nepotřebuje
ani
odtamtud
si
získávat
protože
to
bylo
máte
na
pásce
vy
máte
možná
mu
na
si
to
přehrát
nebo
tak
něco
dělal.
Mě
který
prošel
utrpením
velikým
utrpením
platí
to
co
říkají
indové
že
tento
dualistický
řád
je
taková
houpačka
čím
víc
se
vykonáš
na
stranu
utrpení
tím
si
schopen
větší
radosti
kdybychom
to
řekli
náboženské
a
ste
mu
dovolit
že
to
není
na
pásce
eště
tak
bych
řekl
blahoslavení
plačící
neboť
oni
budou
potěšeni
řekl
ježíš
kristus
že
církev
to
vyložil
jinak
toto
je
extempore
toje
tam
nebudu
uvádět
a
myslel
si
že
je
to
až
po
smrti
po
těšení
a
to
tam
nikde
není
řečeno
až
po
smrti
budeš
teprve
ne
budete
potěšeni
a
hned.
A
já
si
myslím
že
tím
pláčem
můžeme
rozumět
veškerou
činnost
která
je
namáhavé
to
nemusí
být
slzy
a
já
si
myslím
že
tak
vývoj
na
tohleto
jak
tady
pořád
to
všechno
roste
let
já
jsem
to
už
je
město
tady
že
ona
hoře
že
to
vyžadovalo
hodně
pláče
toho
mě
a
má
za
tím
já
vidím
si
a
složi
taky
radosti
samo
sebou
a
si
si
zámku
protože
tam
se
muselo
něčím
bojovat
o
něco
za
nic
se
muselo
jít
a
to
bez
bolestně
nejde
a
čím
je
člověk
starší
tím
větší
bolest
osobuje
ale
zase
to
způsobuje
větší
radost
uspokojení
a
takže
ona
se
to
ta
houpačka
se
rohu
na
plné
naplnil
s.
Tak
řekli
bychom
dál
je
tohleto
účelné
je
to
konečný
smysl
života
aby
se
takhle
koupal
mezi
radostí
a
žalm
když
si
přeložím
to
podobenství
které
jsem
tady
řekl
ježíšovo
do
bych
logické
řeči
a
jeli
pravda
co
on
řekl
bylo
bylo
lito
dobře
psychologie
vypozorované
tak
je
tam
něco
co
nám
zůstává
většinou
skryto.
Že
člověk
tady
hospodaří
s
něčím
co
není
jeho
v
to
že
všechno
od
síly
svěřeno
přírodou
příroda
na
diktovala
ten
jeho
způsob
života
rodiče
nevědí
jak
se
z
toho
zárodku
dělat
člověka
o
to
musí
za
mě
udělat
příroda
a
matka
taky
neumí
udělat
to
dítě
a
udělá
ho
že
jo
takže
tady
platí
že
my
vlastně
na
tomto
světě
hospodaříme
ale
omylem
se
domníváme
že
jsou
to
naše
věci
a
voni
jsou
to
věci
přírody
a
té
přírodě
to
patří
proto
člověku
je
tak
dobře
pokud
není
úplně
zkažena
v
přírodě
že
on
tam
také
patří
odtamtud
vyšel
a
tam
se
mu
nejlépe
žije.
Jestli
to
patří
přírodě
ten
náš
život
tak
taky
všechen
užitek
z
toho
našeho
života
patří
téže
přírodě
a
ona
s
námi
zúčtuje
ať
už
i
to
podobě
chorob
nebo
na
konec
podobě
smrti
tu
tu
to
podobenství
není
žádná
smrt
prosím
vás
uvedena
vedle
psychologie
velice
dobře
vyváženo
podobenství
tam
je
jenom
přišel
hospodář
a
účtovat
kolikrát
se
nás
život
stalo
co
si
dělal
let
že
ano.
To
je
účtování
a
myslím
že
právě
příroda
dovede
velice
nemilosrdně
účtovat
když
se
objeví
v
člověku
nějaká
závada
třebas
fyzická
ale
i
duševní
tak
by
si
mohl
spočíst
čím
si
to
postupně
za
vyňal
jak
do
toho
dorostl
kolik
chyb
udělal
kolik
hříšky
a
hříchů
se
dopustil
než
se
dostal
k
té
nebo
oné
chorobě
nebo
ch
těm
nebo
o
něm
těžkostem
no
je
to
přirozené
že
ten
organismus
chátrat
za
se
chová
sebelíp
a
musí
se
zemřít
ale
tady
jde
o
to
že
se
mu
to
tomu
slovu
jeví
jako
zúčtování
s
minulostí
tak
já
vím
říkají
mým
nosili
kteří
takhle
ke
mně
chodí
ke
zpovědi
že
sem
si
to
zavinil
ale
to
teďka
mohu
dělat.
No
tak
na
to
tady
odpovídat
odpověď
tomto
podobenství
není
ale
já
jenom
chci
říci
že
jestli
si
už
nepřivlastňuje
ten
svůj
život
tak
by
si
neměl
přivlastňovat
ani
účinky
toho
svého
života
to
znamená
neměl
by
si
říkat
to
sem
si
udělal
pro
sebe
a
já
myslím
pane
nabo
že
to
je
nejlepší
vaše
vlastnost
to.
Vy
to
děláte
pro
sebe
jenom
do
té
míry
že
vám
to
dělá
rad
ale
víte
dobře
že
nebude
tady
věčně
a
že
by
to
někomu
mohlo
sloužit
a
to
si
vzpomeňte
se
mnou
na
heslo
nějakého
martina
ruka
který
říká
i
kdybych
věděl
že
bych
zítra
měl
zemřít
ještě
dnes
bych
postavil
strom
pro
koho
pro
koho
a
to
byla
jeho
dobrá
zásada
mele
taky
špatné
a
to
byla
výborná
sebe
ne
bych
postavil
strom
já
vás
prosím
vás
nechci
š
tvá
proti
manželce
ani
vás
nechci
stavět
na
nohy
vůbec
ne
ani
mám
nechci
prodlužovat
život
ani
trápení
ani
práci
na
chalupa
já
to
říkám
protože
tam
nám
lidí
konkrétně
aby
se
to
dobře
rozuměli
pořádku.
Tak
není
nevi
nesmíte
v
tom
vidět
ani
pochvalu
ani
ani
něco
jiného
ano
je
to
že
se
mi
nabízí
tento
příklad
ano
a
jestliže
ten
člověk
si
nepřivlastňuje
nebo
zase
si
nepřivlastňovat
ten
život
svůj
jako
by
byl
jenom
pro
něj
nýbrž
ho
odevzdává
třebas
budoucím
pokolení
to
je
jedno
tak
začne
žít
vyšším
životem
to
není
život
vědce
už
dnešního
ražení
té
život
je
nohou
to
není
ani
život
filozofa
aniž
vod
náboženského
člověka
to
je
ještě
větší
hloubka
protože
on
se
začne
doří
dotýkat
základu
života.
Zkuste
si
to
přátelé
toho
co
jste
z
největším
nasazení
svých
sil
největším
sebezáporem
provedli
zkuste
si
si
to
nepřivlastnili
jak
je
to
někomu
to
věnovat
já
už
nebudu
ukázat
na
vás
abyste
si
nemysleli
že
že
ho
to
nejá
o
tom
ale
vím
a
já
znám
nějakou
paní
kamenickou
v
plzni
velice
mnoho
peněz
si
viděla
protože
je
léčitelka
a
musí
tam
peníze
na
koš
lidi
že
ano
a
ona
vám
to
dovede
obratem
ruky
rozdat
takže
vona
pořád
nemá
nic
a
mohla
mi
mít
za
rok
nepřeháním
milion
nemá
nic.
A
když
jsem
ji
o
tom
říkal
tak
ona
říkal
já
jsem
byla
tak
od
ně
na
tím
že
jsem
že
se
mi
podařilo
někoho
uzdravit
že
kdyby
byla
od
ně
dáváno
ještě
tím
že
by
za
to
něco
měla
tak
by
to
nebylo
rovnováze
rovnováze
nebyl
to
rovnovážné
tak
se
mě
ptala
mám
za
to
brát
peníze
jsem
říkal
paní
kamenická
berte
peníze
že
kdybyste
peníze
nebrala
tak
by
to
lev
ji
nevážili.
A
když
to
bude
drahý
tak
oni
si
toho
budou
vážit
těch
vašich
léků
a
těch
vašich
a
a
budou
to
ctí
protože
říkal
přivtě
a
tam
na
to
nebudu
už
mít
a
tak
dále
že
a
a
vono
to
poctivě
dělat
já
jsem
totiž
dával
kolikrát
hodiny
zdarma
třeba
jazyku
ale
tu
se
ničemu
nenaučili
ale
když
to
bylo
v
nějaké
škole
ne
za
to
museli
platit
ne
že
se
neplatí
ale
nějaké
jazykové
škrt
se
panečku
učili
taky
si
čemu
naučili
protože
je
to
museli
zaplatit
já
jsem
takový
po
tvora
že
když
přijdu
do
hospody
a
do
něco
co
mě
nechutná
protože
to
za
platil
tak
taky
s
ním
ano
no
až
zkazím
žaludek
to
je
pravda
ale
to
je
si
keltská
tudleto
jo
tak
by
že
mém
rodin
jenom
jedna
moje
celá
to
to
schopnost
má
ale
jestli
je
to
schopnost
já
silně
pochybuju
ale
já
vám
to
říkám
jenom
proto
abyste
věděli
že
když
se
stane
to
co
v
tom
podobenství
je
znázorněno
že
si
ten
člověk
nepřivlastnili
nic
z
toho
pomocí
čeho
si
vydělal
další
hřivny
že
je
odměněn
jak
se
tam
říká
z
hůry
nebo
od
toho
hospodáře
tím
že
dostane
místo
jedné
hřivny
celé
město.
No
co
to
je
to
je
ukázka
toho
že
člověk
může
růst
až
za
své
lidství
že
se
může
úplně
přerůst
že
může
přestat
být
ti
obyčejným
člověkem
který
zde
žil
určitou
dobu
a
tady
taky
zemřel
já
jsem
takové
lidi
poznal
a
takže
mohu
mluvit
o
nich
jako
o
hrdinně
k
života
a
když
se
chce
jí
zeptal
proč
tak
šťastně
umírají
oni
říkali
protože
nic
nemám
a
protože
jsem
všechno
ze
svého
života
věnoval
ze
všeho
jsem
složil
účty
a
kdybych
byl
například
něco
dělal
co
by
se
mi
nedařilo
tak
jsem
nebyl
nešťastný
z
toho
že
se
mi
to
nedaří
ale
že
to
bude
buducnosti
k
ničemu
to
je
správné
ten
člověk
šťastně
umíral
no
ale.
Co
tím
chci
psychologie
říct
že
v
lidské
duši
sou
také
hlubiny
do
kterých
člověk
nemůže
vstoupit
ta
je
návod
na
to
leda
když
všechny
účinky
své
činnosti
je
se
všech
účinků
svý
činnosti
vzdává
ať
si
to
každý
zkusíte
věc
experimentu
vzdát
se
učím
svých
schopností
ve
prospěch
nějakého
celku
a
uvidíte
jak
přeroste
ještě
člověka
neboť
ten
člověk
už
se
stane
být
jenom
člověkem
a
začne
být
tím
dobrem
které
provedl.
A
tam
nejsou
hranice
protože
člověk
kryla
nějaké
dobro
nemůže
dělat
dobro
absolutní
by
jenom
relativní
je
otázka
jestli
tato
relativita
nemá
někde
pokračování
víte
já
si
myslím
že
lidský
život
tak
jak
ho
vidím
dnes
písem
ti
pěti
letech
je
řada
posloupnost
která
nervu
k
nekonečnou
blíží
se
k
nekonečný
nikdy
se
s
ním
nespojí
ale
jak
jsme
toho
z
té
nekonečné
přírody
vyšli
tak
se
do
ní
zase
vracíme
a
vracíme
se
jiní
než
jsme
z
ní
vyšli
o
něco
jsme
obohacení
zkušeností
tohoto
života
a
proto
mohl
vedle
tohoto
podobenství
ježíš
dat
jiné
podobenství
o
marnotratném
synu
dete
marnotratný
syn
který
všechno
promrhal
aby
všechno
povaha
bylo
že
sem
najednou
byl
daleko
lépe
vítán
v
otcovském
domě
než
ten
syn
který
tam
zůstal
a
kdy
jsme
promarnil
buďte
bez
starosti
mi
které
jak
tady
sme
všichni
promarníme
celý
tento
život
ale
vono
promarnění
a
promarnění
je
rozdíl
když
to
děláme
jako
ten
utr.
Ve
nich
vy
ste
do
svých
mostem
mysleno
ho
ten
dech
nedbala
ještě
bych
jeden
strom
postavil
kdybych
věděl
zítra
zemřu
tak
je
to
v
pořádku
tak
takhle
by
to
tam
asi
chtěl
říct
otcem
ale
do
takového
takové
řeči
kterou
tam
provedu
bylo
by
ta
možno
ještě
něco
dodat
no
tak
já
tam
ještě
něco
dodám
tomu
by
se
dalo
dodat
eště
tak
všeobecně
tohleto
toto
se
může
člověk
experiment
přesvědčit.
To
se
mi
řešit
že
to
má
ten
následek
že
utrpení
na
kterým
se
jenom
trápí
takovýmu
utrpení
sem
odkud
on
dostane
ale
utrpení
které
obětuje
pro
nějakou
dobrou
věc
si
to
musí
třebas
trpět
že
něčemu
slouží
to
má
jiný
charakter
a
jiné
následky
takže
já
nevěřím
že
lidé
kteří
v
této
válce
tolik
trpěli
že
umřeli
nadarmo
nevěřím
já
jsem
přeci
viděl
v
tom
koncentračním
táboře
minimálně
sto
lidí
bezbranný
ch
denně
umírat
to
málo
má
tu
příležitost
protože
když
je
ve
válce
tak
umře
taky
třeba
na
sem
tam
neumřel
tak
se
tam
viděl
denně
umět
a
musím
říct
že
nikdo
z
nich
neumřel
marně.
Ta
oběť
stojí
za
námi
ale
já
se
vrátím
k
tomu
lidskému
životu
ne
v
koncentračním
táboře
nýbrž
obyčejném
a
my
totiž
nám
psychologie
chybí
jedna
zkušenost
kterou
bychom
mohli
nabýt
a
tou
zkušeností
je
že
my
si
třetinu
svého
života
pro
žijeme
v
krkem
spánku
o
kterém
nevíme
nic
jiného
než
že
tam
jsme
zahálel
že
jsme
byli
v
klidu
a
odpočíval
jsme
máme
se
probudili
buď
rozdávání
anebo
osvěžení
to
je
málokterý
misku
jeli
to
třetina
života
tak
by
ho
se
měli
o
to
více
zajímat
a
tu
bych
chtěl
říci
že
ta
třetina
života.
Jak
věří
indové
a
mají
na
to
důkazy
je
vstupem
do
kořene
života
člověk
jako
strom
přes
zimu
si
denně
potřebuje
odpočinout
kořeny
svého
bytí
nebudete
si
odtamtud
nic
jiného
než
odpočinutí
ale
kdybych
ho
nebylo
tak
by
se
záhy
unavil
a
umřel
by
čili
spánek
je
stejně
důležitý
jako
bdělý
stav
a
já
na
to
navážu
vedle
toho
spánku
beze
snu
je
taky
spánek
ze
snem
a
v
tom
spánku
ze
snem
dochází
k
nějakému
takovému
obecnému
jevu
jako
krátce
časem
to
musím
vysvětlit
si
ismus
roli
který
první
vznikly
do
podvědomí
říká
usnulo.
Jeden
můj
přítel
měl
jednou
sen
že
z
věnuji
na
poprav
on
popad
nějakou
nádob
z
vodou
a
běžel
k
tomu
požádal
se
přitom
z
toho
snu
a
sou
zjistil
že
vedle
voni
vok
a
ono
se
mu
to
dramatizovalo
do
toho
muži
jde
na
poklade
li
si
na
poklad
tak
se
stal
sou
teda
který
vedle
něho
spal
kolikrát
jak
dlouho
ten
zve
zvlnil
a
von
říkal
sotva
třikrát
za
hrnuli
ty
už
se
probudí
a
ztopil
z
ho
a
tam
to
bylo
dlouhé
v
tom
snu
on
si
běžel
on
tam
nemohl
v
pořád
doběhnout
a
tak
dál.
Text view •
Help