EN | ES |

87-24B

87-24B

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
se o tebe jenom jednu hřivnu a kdyby se mi náhodou nepodařilo Z ní něco dalšího vydělat upadl bych u tebe v nemilost tak se mi radši zakopal abych neprodělal aspoň to co mám a to se si stalo této povídání nakonec ne ale já to říkám na začátek protože to je nejvíc důležitý tam je ten text přeložen je napřed že tam budou hřivnách o pěti a potom je to jedné ale on říká to si nemohl tou živu když si s neodvážil s ní hospodařit aspoň přeložit penězoměnce oni by ti dali nějaký rok a takhle nemáš ani hřivnu ani roku i no. A tak já ti říkám tomu neříkám hospodaření já to rozvádím tomu říkám zapálení a k tomu jsem tě nepovolal já jsem ti povalil hospodaření i když máš málo měl si s tím hospodařit a proto tě neznám jako svého služebníka a vyvrhnu tě do temnot vnějších kde bude pláč a skřípění zubů tolik text tohoto prvního a texty k ají se druhého který měl dvě hřivny hospodář ho pochválil že za dvě hřivny získal zase další dvě a říkal protože si získal další dvě hřivny přimět si o získal další dvě hřivny to nebyly ty dvě hřivny toho hospodáře ty tam předložil a s nimi ještě dvě další hřivny. Čili nic nenechal tomu kdo s těmi hřivnami hospodařil to je důležité abyste si toto uvědomili se to zachovali paměti a říkal mu za každou nově hospodaření hřivnu dostaneš jedno město ne nějaký počet hřiven a jedno město takže do mě dvě hřivny na hospodaření dostal dvě města do měl pět hřiven s podařený dostal pět měst a už to teďka rychleji ano abychom se dostali k tomu textu ticho logické mu a všimněte si na tom to podobenství že za hřivny které nebyly jejich a ze kterých na hospodařili stejný počet dalších hřiven že za ty hřivny on jim věnoval město. To by nám mělo připomínat nábožensky že je to příbytek u boha neboť to hospodáři tam symbolizoval jako bůh ne který přicházíme nevíme kdy a přichází ho už toho co se nevíme kdy a tak dále čili on za to toho služebníka který dobře hospodařil uvedl do města já bych řekl je to město toho hospodáře čili je to město věčné čili je to ten příbytek u boha o kterém mluví svatý pavel před v něm velká sláva připravena pro člověka od věčnosti to znamená ten příbytek je od věčnosti připraven a nenastal i ho esence nenastala teprve když se to říkalo nebo tak nějak nebo když ježíš kristus povstal a kázal tyto věci tak tohleto je nábožensky výklad samozřejmě já bych musel tento text takhle říkat já začli bych ho přečetl z bible aby tomu věřili že je to opravdu tak že by nebyl třebas ještě lí a potom bych se pustil do jeho psychologie ho výkladu a začal bych obdobně jako tam. Na tento život nebo do tohoto života jsme se nedostali z vlastní vůle když se toho vezme hodně mírně tak je to z vůle těch rodičů že ano a vy si přáli mi dítě my m na mysli ten nejdou ší případě že ty rodiče přáli dítě čili podle přání desku jsem se narodil nikdo se mě neptal který jsem se narodil z podepřeno rodičů jestli si přeju být na tom světě nebo nepřeji to ještě se rozhodl před mine takže sem přišel řek bych z doporučení. Z doporučení rodičů já mluvím doporučení za i protože jsem sem přišel zároveň z příkazu přírody ta matka neumí vyrobit dítě jedno jedna buňka nedělené je oplodnil a aniž ví ona ta matka jak se to děje příroda v ní působí tak příkaz ně tak že jste buňky se postupně přes živočich mozkem a podzemí stane za devět měsíců člověka. A tak čí je to příkaz je to příkaz přírody neboť ta příroda se nemýlí jakmile ji dodá k tomu svolení a to dal rodiče aby se dítě narodilo tak příroda potom dá příkaz takhle se to bude dít a jak se to neděje než podle příkazu přírody víte jak je to si kolik vykládám nikoliv nebo přírodovědecky to je stejné té pořádku na úrovni vědy ano nemohl by to takhle říkat a teď jestli to dítě se narodí tak samozřejmě rodiče ho učí aby se stalo. Právo platným své právním pro společnost užitečným tvorem lidským který by něco znamenal pro sebe i pro společnosti třebas pro prostě rodičů to už je vedlejší ale to dítě se může vrhnout nemusí to dělat a tak dále jenomže jestli je to příkaz té přírody. A mámeli si vyložit toto podobenství jako příkaz přírody tak ve svém výkladu musíme postupovat trošku jinak není to příkaz rodičů ty si nemohu přikázat jak se to dítě vyrob v tom mateřském těle to je věc plody to to nemůžou předložit účet dělej to takle neděje to takhle to není mě by ani mě to bude muž nebo žena nic ale ta příroda při kázala vlastně aby ten člověk vykonal ten svůj lidský úkol. Na tomto světě a co je ty lidským úkolem na tomto světě kdybyste mohl si myslet že je to narodit se něco ze provést dobrého necpat něho relativně dobrého vlastně špatného a se starou a umřít tak to je pochopení které je zcela správné a celá platné pro zvíře ale ne pro člověka lich chtěli tento recept na život přenést na člověka tak bychom člověku velice křivdil že člověk je víc než zvíře a čím je víc než zvíře že oproti zvíře ti si přeje sebe přerůst. Dítě dostává do hlavy už obecné škole a dalších školách a od svého prostředí něco co v něm by nezakotvil a co by ho ponechával na úrovni zvířete kdyby nebyly tyto vlivy okolí ale ty byly okolí ho nutí k tomu aby dětství přerostlo nikoliv zvířecím způsobem to znamená do půdou a institucí života nýbrž aby ho v tom mládí přerostlo do duševního mentálního života čím můžeme říct že člověk se stávám mentální bytostí že ano o prosti zvířeti v tom mnozí pochybují že. Jako něco jako mysl zvířete existuje to je chyba tam to existuje jenomže to zvíře nikdy nemá touhu sebe přerůst to chce zůstat na úrovni svého stáda nebo svého druhu a když ho náhodou člověk naučí něčemu jinému tak on to říkám mechanicky neví co to dělá ne a vrací se se ke svému způsobu takže tohleto není tedy způsob lidský člověk se od svého mládí je k tomu co se veden ale je tím veden taky svou podstatou sou přirozenosti lidskou je veden k tomu že chce být mezi kam dali třebas nejlepším nebo já nevím nebo nejhorším taky to je jedno ale předse přesto svoji úroveň takže on se pořád předbíhá on pořád ne kupředu to zvíře se zastaví na určité úrovni například ta opice která napřed se ví rychleji než člověku narození najednou zůstane stát a nikdo s nehnete to člověkem víme všecko celé prosím on si z něho bere něco jiného než to zvíře to zvíře s tím zabezpečuje to sou znalostí jenom existenci pozměněnou i ten si ve svém prostředí tak aby mohlo vyvézt zase další pokolení a podobně a aby zemřelo klidně ne takže to je jedna věc čím se liší člověk od zvířete a že se stane mentální bytostí. Myslící bytostí řekneme česky kdežto zvíře to myšlení tolik nepotřebuje lépe by tolik potřeba o jeho taky potřebuje a taky přemýšlí ale ne tolik není to jako vedoucí prstem jeho života například vidíme že vedoucím prvkem života psa jejich smysl a ne rozum vedoucím prstem třebas včelí která je velice schopná čtyřicetkrát starší než člověk na této planetě není zase rozumíte na nerozumné má ale všechny ty všechna ta čidla jako u nás z těch orgánech sou rozmístěná po celém těle to je decentralizovaný způsob řízení života a je přísně specializovaná ta včela pomocí těchto čidel rozmístěná ch po živ po svém těle. Přesně provádí jak by to neo nedokázal člověk směr třebas med a všechno co s tím souvisí ty pásly no to je mistrovsky dílo a kdybyste se nemůžete se zeptat včely jak to dělá on taky neví jako ta matka neví jak se to dítě v ní rodí že ano ale vona to vyrob tak včera způsobem že je to podivuhodné jeden jedna buňka stejná jako druhá že šesti bok a tak dále to je tedy zázrak přírody protože je to ji vrozeno ještě bych chtěl se všimnout jedné maličkosti zvířeti je vlastně všechno vrozeno kdežto člověku je poměrně málo vrozeno ale poměrně více se musí k tomu naučit v tom životě takže dejme tomu řeč lidská mu není vrozena. A můj nějakou řečí musí se jí naučit zvíře se neučí žádné řeči má signál je to jejich ne ale to je mu vrozena kdybyste osamostatnil třebas housenka a vyloučil ho ze stáda až by dorostlo teprve ho pustil ke stádu tak byste ke své radosti zjistili že to house už dospělé rozumí signál těch okolního sí přesně tak a nikdy je neslyšelo ty signály na vás štěbetal ž ho máte o samostatně svými signály vona neví že je k tomu nerozumíte ne na mě ještě balit s se to může naštěstí rozuměl svými signalizaci a něk měli to vrozeno. A a tak je u něho vrozeno všechno a na to vrozené to zvíře nevyroste kdežto člověk kdyby nevyrostl na to vrozené tak je ubohým zvířetem u bohy zvíře byl by zvířetem ale proti tomu projde huse kdyby ještě hlouběji než husa takže do denně ho musí vlít všechno rodiče tak vám říkám že tady začínáte rozumět programu lidského života přerůstáme sebe jenomže my dobře nevíme kam až se může člověk peru sebe přerůst takže ho nutím jenom k tomu aby se uplatnil v tomto životě aby se přednost v tom smyslu že by se naučil číst psát počítat co bude potřebovat nějaké. Základní vlastnosti aby nabyl které se hodí pro život ve společnosti a tak dále schopnosti ty pěstoval ale ne tušíme dneska jak jsme tak daleko že ještě je v něm něco nějaké nutkání které u každého člověka tak snadno nepotřebujeme ale které je například postřehnutelný u vědce nebo umělce řek bych u takových špička lidského života tyto špička jedinci si přejí něco pro své okolí udělat. Já začnu lehčím způsobem od toho umělce ten napřed sleduje vlastní umělec cit nebo vloh a pro svou radost třebas si hraje na nějaký nástroj nebo něco skládá nebo něco píše ale to netrvá dlouho zjišťuje že jiným to také dělá dobře a to je pro něho potom taková objednal společenská těch jeho schopností a vědomostí takže dříve nebo později každý umělec píše nebo skládá pro společnost není to otázka peněz nýbrž to otázka jeho potřeby to je společnosti sloužit a tady zase je ten veliký rozdíl mezi zvířetem a mezi člověkem zvíře. Neví o té symbioza z rostlin stavem a za člověkem takže s touží především sobě a svému stádu nebo svému druhu že to stádo a ten druh jeho slouží jiným stádu a jiným druhů a rostlinám a tak dotoho neví nebo že udržuje v rovnováze nějakým to neví to víme my dneska přitom židovském bádání ale je to neví tomu nevadí dělá to tak bezvadně že touto symbioza spolužití s ostatním přírodou vzniká i rovnováha v přírodě a do ji dokáže porušit to jedině člověk že tomu nerozumí se do toho vložit svůj vlastní rozum no ta je rozum na to nestačí my sme si té ekologické trošičku sekat vždycky přírody ne už to děláme. Například teďka třebas jsou po staletí vyhubeni vyhubeni kočky v podobě rysů a tak dále třebas tady na šumavy v čechách je tam navádím protože se roz mohla vysoká zve v takovým způsobem že škodí celému okolí a jenom tihleti maso žerou jsou schopni to udržovat v rovnováze a už se tam zabydlí byli na slovenský v podobě osm set kusů a teď jsem tady i v čechách už na šumavy. Tak tohleto je rozdíl další že totiž člověk je si daleko víc vědom než více soustavnosti se svým okolím kde to za rámec jeho druhu je to za rámec to de namnoze i národa protože jsou světlo občanem taky kde to někdy i za rámec třeba naší galaxie než co tam bádá a něco takového a tohleto samozřejmě nemůžete ověřte chtít pochopitelně ale to nám napovídá o to mi tu den něco že tady je nějaký vývoj u toho člověka který není ještě dokončený a o tom že není dokončený to se budete divit mě aspoň nejlépe svědčí lidské utrpení a lidské štěstí. Jak jeho štěstí pocitu štěstí je schopen člověk a jak jeho zármutku je schopen člověk to není schopnost zvíře čili ta extaze obojím směrem je daleko větší než u toho zvířete to znamená ono to nám napovídá něco o rozpětí těch schopností duševních toho člověka který je daleko větší u toho zvířete ale nemůžeme dost dobře předvídat kde to končí ale víme jednu věc že většina lidí a máte tady jednoho před sebou právě utrpení a já sem mu měl v mládí dost když mě při vědomí operovali čtrnáctkrát že to jsem křičel pěkně. Že právě utrpení člověka prudce vychovává ne dycky k lepšímu člověku ale člověku který chápe věci širším rozsahu než ten kdo je vychováván jako v plenkách nebo aby se mu nic nestalo a tak dále jak má dneska tendenci to dělat lidská společnost já nejsem proto abyste dítě týralo nebo mysle podřizovali takovým násilný věcem jako za operovat za vědomí jako se to a u mě ale přesto bych nescho při výchově dětí aby se tomu děti zakazovalo neplač nebo nerad se přílišně vnu nastolí že on se raduje způsobem nehezký že jo že se čím mládí a takhle a on to dělá radost nebo dokonce něco rozbít o to se musí samo sebou taky k rodit ale zaručeně bych určitou míru volnosti tomu děti popřála že ono tím roste. Mé rodina nemohla pochopit jak já jsem třebas asistovat při tom když moje první dítě z postil ty dětské neuměl ještě chodit shazovat něco co se mu tam dával pořád takle vázlo ven jsem zase dal dovnitř on to zase hodilo ven a až potom se přímo vztekal že já to zase házím nazpátek že to není na zemi a chtělo my na zemi tak pak jsme eště chvilinku pokračoval přestal jsem s tím já jsem od tímto způsobem učil nejenom volnímu pádu že do toho objevil u zase čekat až bude soudit ten nutný nýbrž já jsem ho učil vnitřně růst aby totiž to dítě se naučilo. Se radovat a aby se naučilo taky rmoutit ne tak násilím jako to dělali lékaři na mě ale když se mě o obojím naučil tak to dítě pokaždé takové lekci duševně vzrostlo já si pamatuju jenom na svou celým mladší a dvě ne tam mladší je anička jak přišla z nemocnice po velkých popálenina ch na ruce něco na sebe strhla ono nám přišla úplně vyměněno tichá nemluvně k nám se nehlásila seděla na boku někde v rohu kuchyně a jako bychom byli cizí. A manželka nad tím plakal a říkal co z toho dítěte ten týden nebo čtrnáct dní v té nemohli si udělalo vždyť ono nás nezná jako vlastní rodiče a chová se tak bázlivý jako by někdo chtěl uhodit nebo co no to bylo velice bolestivé voni to možná strhovala a podobně tak není divu tak lidí vola na všechny těmi dětmi dětským otčím ale co jsme pozorovali jak se těch čtrnáct dní duševně vzrostla ono z ní bylo dítě o rok starší mentálně o rok starší ona o rok před hodila sama sebe takže dejme tomu vlivem toto to operace bych v tom zle na tom dítěti ona když šla šesti letech do školy nešla šesti je ta do školy tak ne nějakým zvláštním nadání ale protože mentálně šla tím utrpením kupředu uměla číst a psát takže si čekal božímu něcoo pohádky nešla do školy se z toho měli strach že to tam s něco strašnýho stane na neodporovat naštěstí to šlo tam se teďka v praze nějakého petříka nou čáku a to je kloudně ten tak naučil předškolním ku číst a psát ale dneska tam nedává pozor. Takže to už i velká hlásí to je výborný inteligentní vítě ale pozor mi dáváno si od si vyloženě hraje onoho chodit do takové dvou lety které v tomto případě on je ve druhé cíl a s nimi tam s vázána na čtvrté přídavek a on mě říká vědeckou jiš mě tak baví ještě to co tam v té čtvrté říkají protože to bylo všechno umím ne tak co s ním tak začátkem školním roku přinesl nějakou pět ku ne ale užitek říká to jenom proto abychom neučil dávat pozor. Takže co vám tady říkám to není tak jednoznačně platné ale zhruba pat platí že utrpením i radostí člověk roste roste tolik že zvíře které tolik radosti svěří a tolik žalu svěří ho také nemá nemůže vůbec pro to taky tak rychle růst a neroste dorostl někam napřed víme to slovu že se dovede radovat a že to bude takový velice být smutný a že tím taky roste jenom že mu to trvá strašně dlouho on je ve třiceti letech ještě mládě to už to by bylo u nás pozdě vy ste no ale já se nebudu těchto by bylo velice zajímavé kdybychom si spolu o tom mohli položit já jsem o tom nebudu dál zmiňovat já mířím někam jinam. Jsou lidé kteří celým životem bychom mohli říct svou vychováváni negativně to znamená především v jejich životě hraje roli utrpení a jsou lidé kteří jsou vychováváni pozitivně všechno radostné je podněcuje k něčemu lepšímu kdežto tamto co je zarmucuje ty lidi to je přímo nepo něc nýbrž je to stráží napřed teprve potom když je to radí tak je to podnítí kdy čemu novému až si pamatuji je to zdají já musím říci já osobně jsem odžít svého života byl především aspoň těch prvních letech čtyřech nebo pěti byl jsem veden zármutkem utrpením. Čili negativním způsobem takže vím co tohleto mělo za následek v mém životě že mně to otevřeno obzory které bych byl štěstí nedosahoval z pomalé to ten fyzický život takže mně nezabral šesti letech protože jsem byl při slabé tě ale jak víte pořád sem takové slabé dítě ale mělo to vnitřní následky to utrpení má především vnitřní následky že totiž člověka člověku se otevírá oblast která bible zavřená kdyby člověk na trpěl a protože zvíře ne nedovede takhle trpět. Tak tato oblast ustává něho zavřená úplně a on nezrozený do toho do čeho vyroste člověk to je taky jeden z důvodů nejenom ty geny nějaké jestliže teď jsme si řekli že to vypadá pořád jako nepřetržité růst tak vidíme že se ten růst zastavuje že dospělý člověk zbraně fyzicky to by bylo to vedlejší ale že třebas čím je starší tím méně se mu v ce prosím to je výjimka pan hlava ti méně chce musel něco podnikat víte on přestává být podnikat von přestává zakouším ty prosím v tom přestává něco chtít on se prostě jednoduše připravuje do hrobu kdyby se ten pan hádal jenom si do ho vod tak už je dávno je protože chorob na to má dost ale protože pořád něčím žije tak tam ještě není a já vám mohu říct že totéž platí o mně protože pořád pro něco žiju tak ještě v tom hrobě nejsem ne. Tak já s vámi dobře cítím a je mi miloše to mohu jako prvním lidem na světě v tomto prostředí zde předvést přednes že potom to pude na tu pásku potom už to definitivě ale ale mnoho tam nebude z toho řečeno co je řečeno tady pro vás vy to nepotřebuje ani odtamtud si získávat protože to bylo máte na pásce vy máte možná mu na si to přehrát nebo tak něco dělal. Mě který prošel utrpením velikým utrpením platí to co říkají indové že tento dualistický řád je taková houpačka čím víc se vykonáš na stranu utrpení tím si schopen větší radosti kdybychom to řekli náboženské a ste mu dovolit že to není na pásce eště tak bych řekl blahoslavení plačící neboť oni budou potěšeni řekl ježíš kristus že církev to vyložil jinak toto je extempore toje tam nebudu uvádět a myslel si že je to až po smrti po těšení a to tam nikde není řečeno až po smrti budeš teprve ne budete potěšeni a hned. A já si myslím že tím pláčem můžeme rozumět veškerou činnost která je namáhavé to nemusí být slzy a já si myslím že tak vývoj na tohleto jak tady pořád to všechno roste let já jsem to už je město tady že ona hoře že to vyžadovalo hodně pláče toho mě a má za tím já vidím si a složi taky radosti samo sebou a si si zámku protože tam se muselo něčím bojovat o něco za nic se muselo jít a to bez bolestně nejde a čím je člověk starší tím větší bolest osobuje ale zase to způsobuje větší radost uspokojení a takže ona se to ta houpačka se rohu na plné naplnil s. Tak řekli bychom dál je tohleto účelné je to konečný smysl života aby se takhle koupal mezi radostí a žalm když si přeložím to podobenství které jsem tady řekl ježíšovo do bych logické řeči a jeli pravda co on řekl bylo bylo lito dobře psychologie vypozorované tak je tam něco co nám zůstává většinou skryto. Že člověk tady hospodaří s něčím co není jeho v to že všechno od síly svěřeno přírodou příroda na diktovala ten jeho způsob života rodiče nevědí jak se z toho zárodku dělat člověka o to musí za mě udělat příroda a matka taky neumí udělat to dítě a udělá ho že jo takže tady platí že my vlastně na tomto světě hospodaříme ale omylem se domníváme že jsou to naše věci a voni jsou to věci přírody a té přírodě to patří proto člověku je tak dobře pokud není úplně zkažena v přírodě že on tam také patří odtamtud vyšel a tam se mu nejlépe žije. Jestli to patří přírodě ten náš život tak taky všechen užitek z toho našeho života patří téže přírodě a ona s námi zúčtuje ať už i to podobě chorob nebo na konec podobě smrti tu tu to podobenství není žádná smrt prosím vás uvedena vedle psychologie velice dobře vyváženo podobenství tam je jenom přišel hospodář a účtovat kolikrát se nás život stalo co si dělal let že ano. To je účtování a myslím že právě příroda dovede velice nemilosrdně účtovat když se objeví v člověku nějaká závada třebas fyzická ale i duševní tak by si mohl spočíst čím si to postupně za vyňal jak do toho dorostl kolik chyb udělal kolik hříšky a hříchů se dopustil než se dostal k té nebo oné chorobě nebo ch těm nebo o něm těžkostem no je to přirozené že ten organismus chátrat za se chová sebelíp a musí se zemřít ale tady jde o to že se mu to tomu slovu jeví jako zúčtování s minulostí tak já vím říkají mým nosili kteří takhle ke mně chodí ke zpovědi že sem si to zavinil ale to teďka mohu dělat. No tak na to tady odpovídat odpověď tomto podobenství není ale já jenom chci říci že jestli si už nepřivlastňuje ten svůj život tak by si neměl přivlastňovat ani účinky toho svého života to znamená neměl by si říkat to sem si udělal pro sebe a já myslím pane nabo že to je nejlepší vaše vlastnost to. Vy to děláte pro sebe jenom do té míry že vám to dělá rad ale víte dobře že nebude tady věčně a že by to někomu mohlo sloužit a to si vzpomeňte se mnou na heslo nějakého martina ruka který říká i kdybych věděl že bych zítra měl zemřít ještě dnes bych postavil strom pro koho pro koho a to byla jeho dobrá zásada mele taky špatné a to byla výborná sebe ne bych postavil strom já vás prosím vás nechci š tvá proti manželce ani vás nechci stavět na nohy vůbec ne ani mám nechci prodlužovat život ani trápení ani práci na chalupa já to říkám protože tam nám lidí konkrétně aby se to dobře rozuměli pořádku. Tak není nevi nesmíte v tom vidět ani pochvalu ani ani něco jiného ano je to že se mi nabízí tento příklad ano a jestliže ten člověk si nepřivlastňuje nebo zase si nepřivlastňovat ten život svůj jako by byl jenom pro něj nýbrž ho odevzdává třebas budoucím pokolení to je jedno tak začne žít vyšším životem to není život vědce už dnešního ražení té život je nohou to není ani život filozofa aniž vod náboženského člověka to je ještě větší hloubka protože on se začne doří dotýkat základu života. Zkuste si to přátelé toho co jste z největším nasazení svých sil největším sebezáporem provedli zkuste si si to nepřivlastnili jak je to někomu to věnovat já už nebudu ukázat na vás abyste si nemysleli že že ho to nejá o tom ale vím a já znám nějakou paní kamenickou v plzni velice mnoho peněz si viděla protože je léčitelka a musí tam peníze na koš lidi že ano a ona vám to dovede obratem ruky rozdat takže vona pořád nemá nic a mohla mi mít za rok nepřeháním milion nemá nic. A když jsem ji o tom říkal tak ona říkal já jsem byla tak od ně na tím že jsem že se mi podařilo někoho uzdravit že kdyby byla od ně dáváno ještě tím že by za to něco měla tak by to nebylo rovnováze rovnováze nebyl to rovnovážné tak se mě ptala mám za to brát peníze jsem říkal paní kamenická berte peníze že kdybyste peníze nebrala tak by to lev ji nevážili. A když to bude drahý tak oni si toho budou vážit těch vašich léků a těch vašich a a budou to ctí protože říkal přivtě a tam na to nebudu už mít a tak dále že a a vono to poctivě dělat já jsem totiž dával kolikrát hodiny zdarma třeba jazyku ale tu se ničemu nenaučili ale když to bylo v nějaké škole ne za to museli platit ne že se neplatí ale nějaké jazykové škrt se panečku učili taky si čemu naučili protože je to museli zaplatit já jsem takový po tvora že když přijdu do hospody a do něco co mě nechutná protože to za platil tak taky s ním ano no až zkazím žaludek to je pravda ale to je si keltská tudleto jo tak by že mém rodin jenom jedna moje celá to to schopnost má ale jestli je to schopnost já silně pochybuju ale já vám to říkám jenom proto abyste věděli že když se stane to co v tom podobenství je znázorněno že si ten člověk nepřivlastnili nic z toho pomocí čeho si vydělal další hřivny že je odměněn jak se tam říká z hůry nebo od toho hospodáře tím že dostane místo jedné hřivny celé město. No co to je to je ukázka toho že člověk může růst až za své lidství že se může úplně přerůst že může přestat být ti obyčejným člověkem který zde žil určitou dobu a tady taky zemřel já jsem takové lidi poznal a takže mohu mluvit o nich jako o hrdinně k života a když se chce jí zeptal proč tak šťastně umírají oni říkali protože nic nemám a protože jsem všechno ze svého života věnoval ze všeho jsem složil účty a kdybych byl například něco dělal co by se mi nedařilo tak jsem nebyl nešťastný z toho že se mi to nedaří ale že to bude buducnosti k ničemu to je správné ten člověk šťastně umíral no ale. Co tím chci psychologie říct že v lidské duši sou také hlubiny do kterých člověk nemůže vstoupit ta je návod na to leda když všechny účinky své činnosti je se všech účinků svý činnosti vzdává ať si to každý zkusíte věc experimentu vzdát se učím svých schopností ve prospěch nějakého celku a uvidíte jak přeroste ještě člověka neboť ten člověk už se stane být jenom člověkem a začne být tím dobrem které provedl. A tam nejsou hranice protože člověk kryla nějaké dobro nemůže dělat dobro absolutní by jenom relativní je otázka jestli tato relativita nemá někde pokračování víte já si myslím že lidský život tak jak ho vidím dnes písem ti pěti letech je řada posloupnost která nervu k nekonečnou blíží se k nekonečný nikdy se s ním nespojí ale jak jsme toho z té nekonečné přírody vyšli tak se do ní zase vracíme a vracíme se jiní než jsme z ní vyšli o něco jsme obohacení zkušeností tohoto života a proto mohl vedle tohoto podobenství ježíš dat jiné podobenství o marnotratném synu dete marnotratný syn který všechno promrhal aby všechno povaha bylo že sem najednou byl daleko lépe vítán v otcovském domě než ten syn který tam zůstal a kdy jsme promarnil buďte bez starosti mi které jak tady sme všichni promarníme celý tento život ale vono promarnění a promarnění je rozdíl když to děláme jako ten utr. Ve nich vy ste do svých mostem mysleno ho ten dech nedbala ještě bych jeden strom postavil kdybych věděl zítra zemřu tak je to v pořádku tak takhle by to tam asi chtěl říct otcem ale do takového takové řeči kterou tam provedu bylo by ta možno ještě něco dodat no tak já tam ještě něco dodám tomu by se dalo dodat eště tak všeobecně tohleto toto se může člověk experiment přesvědčit. To se mi řešit že to má ten následek že utrpení na kterým se jenom trápí takovýmu utrpení sem odkud on dostane ale utrpení které obětuje pro nějakou dobrou věc si to musí třebas trpět že něčemu slouží to má jiný charakter a jiné následky takže já nevěřím že lidé kteří v této válce tolik trpěli že umřeli nadarmo nevěřím já jsem přeci viděl v tom koncentračním táboře minimálně sto lidí bezbranný ch denně umírat to málo má tu příležitost protože když je ve válce tak umře taky třeba na sem tam neumřel tak se tam viděl denně umět a musím říct že nikdo z nich neumřel marně. Ta oběť stojí za námi ale já se vrátím k tomu lidskému životu ne v koncentračním táboře nýbrž obyčejném a my totiž nám psychologie chybí jedna zkušenost kterou bychom mohli nabýt a tou zkušeností je že my si třetinu svého života pro žijeme v krkem spánku o kterém nevíme nic jiného než že tam jsme zahálel že jsme byli v klidu a odpočíval jsme máme se probudili buď rozdávání anebo osvěžení to je málokterý misku jeli to třetina života tak by ho se měli o to více zajímat a tu bych chtěl říci že ta třetina života. Jak věří indové a mají na to důkazy je vstupem do kořene života člověk jako strom přes zimu si denně potřebuje odpočinout kořeny svého bytí nebudete si odtamtud nic jiného než odpočinutí ale kdybych ho nebylo tak by se záhy unavil a umřel by čili spánek je stejně důležitý jako bdělý stav a já na to navážu vedle toho spánku beze snu je taky spánek ze snem a v tom spánku ze snem dochází k nějakému takovému obecnému jevu jako krátce časem to musím vysvětlit si ismus roli který první vznikly do podvědomí říká usnulo. Jeden můj přítel měl jednou sen že z věnuji na poprav on popad nějakou nádob z vodou a běžel k tomu požádal se přitom z toho snu a sou zjistil že vedle voni vok a ono se mu to dramatizovalo do toho muži jde na poklade li si na poklad tak se stal sou teda který vedle něho spal kolikrát jak dlouho ten zve zvlnil a von říkal sotva třikrát za hrnuli ty už se probudí a ztopil z ho a tam to bylo dlouhé v tom snu on si běžel on tam nemohl v pořád doběhnout a tak dál.

Download XML • Download text • Waveform view