Waveform view

87-17A

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Asi tak že se asi jestli proviním proviňoval nevím čím voni zanevřít za neni na pána boha to je tam opustil já ne to já jsem věděl jsem že sem udělal jakou chybu jsem hledal chybu v sobě ale našel sem a teprve když jsem tam stál před tím esesmanem a on mě slíbil že až zabije to jednoho že zabije potom mě co se nestalo nikomu z těch tisíc dvě stě studentů sem se tam byl než jenom mě a té zajímat se je takový privilegium takže já jsem měl jistotu že zemřu že měl v ruce revolver tam toho oko do kopal toho přede mnou a nakonec ho střelil a teďka šel na mě. Jenže když se na mě tak vytřeštil oči a utekl to je vedlejší jistější je že co se ve mně stalo že já jsem v té chvíli poznal že u teklo moje mládí a že jsem dospěl do třetího mistrovství které ukáže odejdeš kristus na té mistrovství ducha a že tam se hospodaří s lidským životem úplně jinak než jako se svým já jsem předtím tě devět let se považoval za svatýho já jsem přeci takový já n toto nedělám co tam ty ostatní a no a toho se musel být vyléčen a říkal tentokrát jsem věděl že nic nedělá a kdybych ste byli se mnou bývali v koncentráku oni ti moji spoluvězně říkali ty jsi jediný který je tady schopen nám pomáhat bez ohledu na sebe ale opravdu. Z ohledu na sebe to vám vysvětlím jak to bylo možné bez do na svoji vlastní život a přitom není to by vidět ani stopa úzkost obavy že přijde při tom o život a na třebas sem ošetřoval spáse a neměl jsem žádné léky a mohl jsem se na kali ne na to jsem naprosto nedbat nejmenší na své by zase nedbali na to že jsem šel kázat pili bludy ne vedlejšího bloku a to sem musel projít před na sebe namířenými strastem tou za den mě střed nestřelil a na každého jiného který tam vstoupil okamžitě stříleli čili z toho voni viděli že tady dějou soustavné zázraky a že já jsem absolutně činný že jako kdyby byl normálně na svobodě a tak řekli jak to že tak svobodný. A teď vám řeknu ten opak já jsem věděl že nic nedělá já jsem totiž v té chvíli přišlo se vzdal toho svýho života u toho esesmana vstoupil do stavu kdy do mého vědomí vstoupit ten věčný život do té míry že jsem poznal že ten věčný život je jiný činitelem že my jsme na té věčné existenci tak závislí že ani vteřinku bychom nedovedli bez mířit to pořád brát proudí tak prostě to mě ta věčnost proudí nejenom existencí ale také poznáním a také láskou citem jsem se točil že jsem předtím nikdy nemiloval a že sem se marně snažil milovat že jsem nepoznával a manit snažil pořádně poznávat protože bůh je to by to řekl branky který poznává a já skrze něj te pro čili já se jenom přidávám k tomu co on poznává nebo čím boži čili já jsem tam žil v. Opravdu v náruči boží těch pět měsíců potom se to stalo a neměl žil jsem nejmenším nebezpečí neměl se nejmenší potíže například neměl jsem hlad ačkoliv tam se jedna strašně málo a kdybych byl nebral ohled na svý spoluvězně tak jsem nemusel vůbec jíst prostě všecko za mě dělal pán bůh či tam už nemusel být nikdo době je přistupoval nějaká matka napři tom byla sice ale osobně tam nebyla nemusela přitom být protože už za mnou byl někdo jiný jak to že tam za mnou stála ta matka to je asi tím že než jsem šel do toho koncentráku to jsem nevěděl že se do koncentráku dostanu že ještě niko nikdo se koncentráku takhle hromadně nebral to byla práce sedmnácti stopa první svého druhu v tehdejší státu říši německy o. Tak já jsem to nevěděl že se do toho se ta kolem mamince jsem najednou vnuknutí řekl při posledním rozloučení čtrnáct dní před koncentrákem že mě čeká velice těžké těžká události v životě a že závislí taky na ní jak se bude chovat a podle toho jestli já z ní vyjdu na naživu nebo po smrti a ona řekla jak to no protože miluješ mě radši máš mě naší než boha a to musíš z toho musíš odstoupit a ona plakala říkal matka nemá právo mít ráda své dítě které tolikrát zachránila a sem říkal to právo má nesmí to přes přestanou přes úroveň lásky k bohu to tak ona to přijala splátek a to jsme se naposled před koncentrákem já věřím že kdyby tam v tom koncentráku byla tímto způsobem vědomí nestál za mnou že bych to byl taky nepřekoná ona tehdy stála vědomě za mnou a tím že mě přála. To přežije tak jsem to přežil se s ní podílela ho tu zkušenost tak byste se vrátil z koncentráku tak vona přesně věděl a že se vracím a tak dále teďka bych se ona co je to tedy mentální dospělost podle mého názoru to už jsou názory mentální dospělost je vědomí že moje mysl vědomí o tomto světě soustavně prýští vědomí zdrojového řekli s boha pokud věříte že a že kdyby neprýštila toto moje vědomí odtamtud tak by okamžitě zanikla čili mentální dospělost je stav ve kterém si člověk je. Jenom toho že je závislý jeho vědomí závislé na vědomí věčném ovšem v tom okamžiku sedmnácti letech jsem nebyl ještě mentálně dospělý úplně ale nýbrž jsem byl dítětem v té dospělosti pochopitelně že jsem byl už ji aspoň dítětem tam v té oblasti ale to se to nebyla vrcholná dospělost a ale v těch sestava letech už jsem byl mentálně dospělý proč protože jsem chápal že moje mysl prýští z boha moje láska plyš boha moje poznání píši z boha nebo z věčného života jak to jste nazvat a že je to asi obdoba toho jako ve mně funguje třebas klepáním srdce to jde bez mého vědomí a tam to také tak samozřejmě kdyby to člověk dělal. Tak dokonale jako ježíš kristus tak by mentální dospělost vypadala tak jako u něho mentální dospělost já to musím na něm prozradit vypadala takhle já vám to řeknu jako obraz jak je to líčeno v bibli ne to jako obraz to není skutečnost se obraz skutečnosti nebo obraz moudrosti a sem obraz vypadal takhle odešel od své rodiny vstoupil do jordánu dal se pokřtít od svatého jana křtitele a bylo slyšet hlas tento je syn můj milý ně že se mi zalíbilo to znamená když toto slyšel svatý jan křitel zřejmě to řekl sem mu žáku janovi který se potom stal žákem ježíšovým a tak se to dostalo taky do bible jinak jenom cestu si nedovedu představit tak pak je to pravda že takhle to vypadá s dospělosti tak by to mělo vypadat čin če vědomí. Že je závislý na bohu soustavně závislí na otci jak je tam řečeno symbolicky ale nejenom to že je také povinen poslouchat toto poznání být poslušen ježíš kristus v ničem od té chvíle se neviděl svou osobní vůlí nýbrž vůlí otcovou a tady jsem u hlavní takové překážky té dospělosti že osobní vůle musí jít stranou a to je velice těžká kapitola já jsem ji mockrát už napsal takže ji nebudu rozvádět ale tak za deset minut se s nimi pořádá aby bylo to další co řeknu srozumitelné a vypořádal se s tím ke. Mám dobré přátele kteří se snaží se s tou věčností setkat jako třebas nesmíte kali já bezelstně vůle pochopitelně já se to to nemohl jenže tady malinký rozdíl mezi mnou a jim že oni si to přejou se s ním setkat na si to nikdy nepřál a už se to nikdy přát nebudu v tom je sice malý rozdíl ale tak podstatný že pokud se se nevzdáte to vůle osobní protože to nejkrásnější co může mít tak se dostane do toho vědomého spojení víte toto přednesl ježíš kristus až na kříži že totiž tam odevzdal svého ducha to znamená všechno všeho se vzdal co měl k dispozici od otce boha a nebylo toho málo. S tím také byla osobní vůle osobní vůle mu chvilinku proti napovídal pro mě opustil a hned to jako zaplašil a řekl odevzdávám ti svého ducha které ten převrat v sobě provést je velice těžké a jsou k tomu nutné určité kroky a protože ježíš kristus svým životem o tom vykládá tak já se toho také chopím nebudu vykládat ten celý život pochopíte ale tak aspoň ty styčný bod je abyste věděli otco se opírám tak on dycky řeknu o jde ježíš kristus jakmile byl pokřtěn v tom jordánu jakmile poznal sám sebe ve své vnitřní podstatě že je bohem tak šel na poušť nutil ho tam vejít duch jako jak se praví v bibli on sám z vlastní iniciativy tam nešel a aby se vypořádal se satanem co tam to je jako lidské já. To já které začátku jsme museli nechat virus které bylo sobecké do do značné míry a potom se naučilo třebas pomáhat taky bližnímu a vždycky tak v druhé řadě tak toto já muselo být odstavec protože v té chvíli kdy člověk pozná sám sebe jako věčnou bytost už přestane mít výchovný účinek to já to já musí přestat být někým kdo ví mě diktovala co mám dělat a co dělat nemám kdybyste si všímali toho co se tam dělal na té pouště s těmi čem kristem tak se tam dovídáte že ten satan pořád žádal to ježíše aby jeho poslouchal to znamená toto jsme měli možnost beztrestně zažívat do této dospělosti mentální tam nám naše já nařizovalo co mám dělat co a bylo to rozumné například. Že von třebas do studoval a že mám třebas já nevím co my děti a nebo všechno mi rozumně říkalo ale teďka už nemá do toho co mluvit teď se stává satanem když už musí vládnout bůh a ne to moje lidské já jsem to převrat když nastane tak musí musí ta atak to že já se odvrátím od toho já který mě poctivě sloužilo a budu považovat za satana za ďábla a budu s ním se muset k němu svatá satanovi takže ježíš se chová ke svému já jsem ten satan té poušti jako ke svému největším nepříteli a proto ti toto mu dobře rozuměl říkali toto jáčko té arcisatanáš není většího satanáše než tenhleten von ho přemohl a tím mohl se stát určitém takže to už byla mentální dospělost dokončeno já už v nevládne člově. Je ku to dycky já jsem už dohrálo svoji roli a že tam nastupuje něco vyššího co tomu člověku diktuje co má nebo jen napovídá co má dělat do své fyzické dospělosti bez této mentální dospělosti kterou bych nazval sebepoznáním dokonalým sebepoznáním tak ta dospělo vypadá všelijak ta dospělost přináší soustavnou řadu utrpení nesrovnatelně rozhodování tápání nerozhodnost a také nevědomosti až špatných postup prostě nejenom dobré to také přijímá přijímám že správné že taky to přichází ale také to co je nesprávné zřejmě na této cestě takže jestliže člověk není tak dalece. Mentálně vyspělý jako byl třebas Ježíš Kristus a jako nikdo z nás není tam je to ideálně líčeno tak vždycky je na té střední fázi já i vy veden stejnou měrou omyly jako klady a pravda mi a já bych vám chtěl říci a to si dobře patřit to vy to je ústřední věta žijeme v zákonu dualismu to znamená dualismu existuje celá řada dvoj párů dvojic relativního dobra naivní ho zla ve všech možných seancích láska nenávist tak dále a my jsme vychováváni oběma když vyvolává te totiž relativní dobro a chcete ho vyvolávat pochopitelně tak se zároveň bez vašeho při. Činění tam objeví relativní zlo protože existují mezi tím noci to znamená stav kdy si nevě neuvědomujete co s vámi děje a tam se potom děje něco o čem ježíš kristus říká symbolicky v tom podobenství o rozsévači říká tam že rozeznal hospodář dobré semeno a potom vyrostl i koukol takže tak to vypadá v našem životě že vyroste koukol oni to moc podaří říkali ti jeho pomocníci tak co máme vytrhat ten koukol říkal nevytrhávejte ten koukol zašlapali byste i tu pšenici i to obilí a nevyrostl by nic až to bylo všechno hotovo tak se to rozdělí na dvě strany je to jedno se spálil a to druhé se dá dost to do. A tak to má vypadat v tom lidském životě prosím vás není čte se duševně netrapte se že máte nejlepší někdy vůli něco dobrého vykonat a vono to vyvolá relativní zlo a nemůžete si pomoci protože voni se drží za ručičku relativní dobro relativní zlo se drží za ručičku a nemůže jeden bez druhého působit když například ježíš kristus kázal v samé dobré věci křísil mrtví a ozval žádný co všechno dělal tak nakonec mi za to ukřižován relativní zlo se tím vzbudilo a to by se bylo nezbylo takové hrozné nenávisti kdyby byl ne se nevšíml bližního kdy byl neléčil to jim z toho hrozně proti srsti že něco takového dělá že voni to nedokázali udělat že ano tak on si přímo přál. Aby tohleto relativní zlo nastoupilo jako pomocník na té cestě kterou ukazuje nám čili svým životem na ježíš kristus provází kritický řádem tak abychom se z toho řádu vymanili teprve až se vymaní te z toho řádu tak to zlo relativní se neobjeví při relativní dobro takže dejme tomu já jsem v tom koncentráku byl pět měsíců v tom stavu za dualismem byl jsem vychováván jinak než duální neduálnu za dualismem jedině pozitivně a v tak v tom případě to co jsem tam dělal neslo žádné zlé následky nýbrž dobré to všichni viděli no tak tohleto nemohlo se stát například do. A vy ukazoval ježíš kristus tu cestu dualismem on musel být a my se byli také s ním svědky toho že cokoliv dobrého udělal se obrátilo v jeho neprospěch. Dejme tomu on se nedohodneme a to bylo nesmírně důležité že s nimi nedohonil protože dohoda by znamenal pozitivní záležitost jako takovou ale vono to zároveň volal nedo hodi s nimi proč se ne dohodli nedovedou se proto že cestu kterou ožil ježíš kristus a kterou nám nabízel voni sami nešli měli k ní klíč je jí zabraňovali po ní a tak to mu nemohli odpustit takže když potom byl soudem před soudem tak vy táhly proti mu argument že říkal prý. Roz počtu tento chrám a já ho ve třech dnech postavím a voni to tam přednesl jako chrámy různý že chtěl rozbít slámě rozený který voni budovali šestáctiletý let a on ho chtěl rozbít zničit nebo nechat ničit a že ho za tři dni by budu je a on opravdu za tři dni stal z mrtvých a on mluvil o svém zmrtvýchvstání a kdyby se mě k tomu aby mu zničili to jeho tělo ten jeho chrám boží a že ho ho do tři dni znovu vybuduju to taky udělal no tak tohleto bylo tak důležité protože on se proti tomu vůbec ne hájil když mu tam řekli toto se na tebe říká že si chtěl rozboří chrámy různém ský ani slovo neřekla proti tomu ačkoliv dobře věděl co tím chtěl říct. A ani proti té tomu druhému naše c neřekl prostě se ne hájil takže ten vrch ní soudce to byl podus to byl kons pilát a ten říkal co nemyslíš co je pravda a zase na to nepromluvil vůbec to nebudu vysvětlovat ale to jsem se jinde dlouze napřed už postile ale chci jenom k tomu podotknout že člověk musí tím svým životem rozbijete tenhleten chrám boží tak jak žije musí se dostat k okamžiku kdy bude rozbít jenom že se mu bohužel nestane že by ho za třídi s dal dohromady a že by zase žil dál. Tento ježíšův život prozrazuje něco co my nemůžeme reprodukovat ale co by se mělo to eticky dát produkovat a to je stáni z mrtvých v tomto světě víte vono se nesmí to písmo brát do slovně no se musí brát symbolicky já mohu za sebe tvrdit že se v tomto světě zemřel v tě se šestadvaceti to v tom koncentráku se vzdal toho života sem ho úplně a se o dělo odstoupil a že se úplně vzdal čili to byla vnitřní smrt a proto jsem vstal z mrtvých tehdy jsem stal z mrtvých a byl jsem živ v jiném světě než dualismu pět měsíců proč jenom byl mystic to tady nebudu vysvětlovat on se na to dneska to stalo možná že ne k vám vidím tam se dostanu. Ale mně jde o něco jiného že totiž ten člověk který nežije jako žil ježíš kristus pro život věčný brž pro tento svět a věří jenom tomuto světu ten ho vlastně hledá tenhleten život ne dál tam ten život věčný tak ho musí ztratit jak říkal ježíš kristus že tenhleten člověk se dopouštíte chyby že si neuvědomuje že to co v něm mechanicky působí že to je vlastně to podstatné bez kterého by nemohl být živ že na tom úplně závislý na tom klepání se třeba a na co vůbec nemysleli na to myslel tak na to myslet lepší naopak ještě horší čili z toho je živ při všeho člověk živ z toho co vůbec nezpůsobuje svou osobní vůlí no čili v té dospělosti na jejím konci musí. Být požadavek splněn vzdát se osobní vůle a když se člověk nezdá osobní vůle takovým způsobem jak to navrhuje ježíš kristus tak nevstane z mrtvých v tomto světě já jsem sem draku se vzdal osobním vůle kdybych se vzdal osobní vůlí a nepoznával vůli jinou ke které jsem vám přimknout tam vznikla mezera na kterou bych moh taky zahynout to se mým případě nemohlo stát protože ta osobní vůle už upadala vod to zásahu těch lékařů kdy mě zbavili osobní vůle tam přece vrcholně jsem stál o tento život že se bránil aby mě operovali ne a když jsem se přestal bránit tak jsem se vzdal své osobní. Vůle že to bude byla teprve začátku ale tím jsem se naučil včas vzdávat osobní vůle takže nebylo pro mě takovým problémem v tom koncentráku šestadvaceti letech se znát osobní vůle ale kdybych byl neměl za to nějakou náhradnici hradu tak to bylo nesprávné nikdy se nevzdáte nezdá viďte osobní vůle pokud nemáte znalost vůli jiný dokonalou samotné vůle abyste se mohli anebo měli právo vzdát se své vlastní vůle a já tady pro ty do tu nebyli řeknu mezi článek že totiž po těch operacích za vědomí mě přicházeli chvíle kdy jsem chtěl něco v tomto životě prosadit jako každý člověk a když mně to nešlo prosadit. Tak jsem od toho odstoupil protože jsem si to srovnal v hlavě že je to něco podobného jako když se chtěli operovat lékaři já jsem se bránil a nebránil že není všechno na tom světě možné bránit a tak jsem odstoupil od toho co jsem nedokázal bránit a to bylo postupné navozování jiné vůle než osobní tam se začal jednat podle nějaké jiné vůle a to tady nebudu vykládat protože to je druhá kapitola která se netýká té mé přednášky a já jsem podle té vůbec začal jednat a tím jsem potíral svou osobní vůli tamto vůli sem potíral svou osobní potom se musel nasadit všechny páry své osobní vůle abych sám tu vůli moh prosadit to zajít čili vzdát se vlastní osobní vůle neznamená jí zavrhnout nýbrž použít. Svatý po slušně v tom duchovním vyšším úkolu a tak to je důležitá kapitola a já jsem teďka dostanu nakonec toho života bych vůbec tam někdy dostal protože on by se nemohlo stát že bych přestal přes určitý mez to s určitou bezčasovou tak když člověk žije takhle normálně pro tento svět a vůbec se nestará o věci duchovní že je jenom pro ten svět hledá tento život jakmile něco chybí honem běží k lékaři což je v pořádku ale není to v pořádku v tom smyslu že více mu jde o tento život než ten životu honí takže kdyby mu něco chybělo tak bude více nešťasten než když mu chybí poznání věčného života a to je tedy ne. Úměrně chybné a tak proto to člověka bych měl tuhletu poznámku dokud takhle tento život je mu přednější ne život věčný tak není schopen hledat především království boží neboť věčný život bych tak řekl nebo vládu věčného života v sobě a čili zemře jako zvíře k tomu se nedá zabránit jenomže není to tak beznadějné protože jak a tady mám lékaře já se doporučuji jeho úcty a přání a milosti a jsou hlasu souhlas prosím tě i když nebudeš souhlasit aby měli oni roz že s že spolu spolupracujeme že ten člověk jak se tady narodí na tento svět tak zároveň umírá odumírá. Moc věcí a já jsem to líčil za tím jenom jako že odumírají některé sklony postupně během života nebo některé schopnosti ve stáří člověk nemá možnost je sportovní výkon jako v mládí že ano je to v nejlepším pořádku a nesmíme si z toho dělat hlavu a nesmím litovat že to není možné a nesmíte sebe dělat mladíka nebo mladici to by bylo nesprávné to bys to by se mohlo taky zničit tak tohleto je důležité pochopit takhle život je jak probíhá tak moudrý že nás zbavuje sama sebe všech našich schopností všech našich předností takže když máme poměrně dlouhý život před sebou a když nejsme malicherně když se zoufale nedrží jenom tohoto života tak se stane že my jsme připraveni spra. A jak okamžiku smrti že totiž před tou smrtí už nemáme potom nic z toho co jsme dříve měli neděláme si z toho hlavu nelitujete se té správný stav a nechceme už zařizovat vni nic v tom v tom oboru co jsme už ztratili že takhle odejdeme tak jsme stařecké mou dřív moudří stařec nelituje že je starý nýbrž je rád že může hospodařilo z málem protože už bylo to velice zatěžovalo kdyby muselo spolčila celým tím vehiklem který měl na starosti během toho produktivního věku a postupně hospodaří i s tím málem a to se pořád z ten ujelo toho nezbyde nic a když dojde k normální lidské smrti ne násilím nýbrž pomalé. Smrti tak by to ideálně mělo já řeknu napřed ideál tak by to ideální by mělo dopad na takhle že ten člověk se vzdal všech schopností které měl v tomto světě kterou byli propůjčen on ví že to bylo něco si měl hospodařit a že to není jeho že se měl smířit s tím že bude v okamžiku smrti ničím a že nebude vědět protože nevěřil na posmrtný život co bude potom i toto je zapotřebí aby nevěřil ten nebo aby mu to asi tu ale i když předtím byl věřící věci ukázala tak jak že by o tu víru musel přijít k tomu okamžiku smrti když ten věřící v okamžiku smrti přijde od tuhletu horu že po smrti už nic není že se o tu víru že toto je. Jiný život a potom po smrti už není tak je to v nejlepším pořádku protože on je dokonale připraven ke smrti ovšem když se nelituje a když nemíní tady na tom světě ještě něco zařídit kdyby mně co maličko ště ještě něco zařídit tak ať to prosím vás rychle zařídí ale a s tím nechodí do hrobu protože to mu způsob potom po smrti nesmírné potíže a především v okamžiku smrti nesmírné potíže se kterých se nikdy už nemůže dostat tam opravdu bude potom mrtvý ale jestliže on odstoupí od svého života bez lítosti nad sebou jako že už ho žil do z dlouho a že to stačí tak to dopadne tak jako se mnou třebas si té operaci v sedmdesát tých letech já jsem přistupoval k operaci lety přestavá. A ti kámen už jsem nepotřeboval protože ty následky se kterými hrozily lékaři se nedostavovaly ale já jsem tam ušel jenom z experiment důvodů na tu operaci aby si prověřil jak to vypadá v okamžiku smrti když se člověk opravdu vzdá celého života absolutně vzdá a nebude si od něho od toho života nic žádat tak se především musel se vypořádat svou rodinou pochopitelně že ta svým je přála mít tak jsem manželce říkal podívej se než jsem šel na tu operaci podívej se já du na tu operaci s tím že se neví vrátit už jsme spolu žili do z dlouho vod roku čtyřicet pět do roku sedmdesát o tu svou leta přeci ne tak to už by to mělo stačit a vona si myslel že a jako do tam na jistou smrt. A takže jsem takhle jsem se rozloučil svou rodinou manželka plakala všecko plakalo vokolo ně a já jsem si šel do té operace pro tu pro ten pocit fyzické smrti sem tam absolutně vyrovnaný neměl jsem žádné požadavky na tento život nevěl jsem už jsem to životě vůbec nic provést vůbec nic ale sliboval jsem si od dosavadního života jednu věc a to jsem možná si neměl slibovat že vědomě přejdu do věčného života no tak se mi to podařilo během té operace která trvala asi půl hodiny jsem byl vědomě věčnou bytostí to mělo blahé následky pochopitelně ale bylo by to bývalo mělo daleko lepší následky kdybych si to byl vůbec nepřál jako jsem si to nepřál třebas v tom koncentráku takže po jisté stránce to nebylo tak do. Dokonale jako v tom koncentráku před tím ale mělo to zase jiné účinky které to tam to koncentráku nemělo protože jsem přeci už jenom měl něco měl za sebou ale já vám to říkám abyste si nemysleli že to úplná bachřatí se já teďka budu mu říkat okamžiku smrti já si to dovedu živě představit totiž že totiž to musí dopadnout člověkem tekoucími operaci že když si od toho světa vůbec nic že žádá když sebe nelituje a když způsobí aby se všichni s tím smířil že von odchází to musí způsobit tak když ho vidí umírat ono se způsobeno samo sebou tak pak se musí objevit vědomí věčného života to se okamžiku jak jak mě dali tu nestali tak místo aby upadlo bez vědomí tak já jsem opak do vědomí věčného života Upadl tedy do vědomí věčného života já jsem po celou tu dobu té operace byl věčnou bytostí vědomě věčnou bytostí takže když jsem vodtamtud vodešel a to bylo asi jedno hodina odpolední tak ještě to mělo v noci ten následek že ta sestra ty nato která mně přišla v noci kontrolovat svoji tam neměl co dělat na seno zvědavosti mně viděla celého září cho říkala jestlipak ste si vědom toho že celý září te to bylo tím že jsem pořád ještě v té věčnosti žil že jsem prý v noci závisí musím ji věřit protože neměla hladce na ce to normální žena čili to byl takový jenom důkaz pro ni že jsem něco prožil jsem jim to potom měl příležitost vysvětlit že jsem protože věčný život vědomí věčný život tak vědomí jako. Třebas v tom koncentráku ale za jiných okolností zase uměle navozená lékaři bych tak řekl tam mě pomohli lékaři tam je pomohl esesman nikdy jsem při tom nebyl sám že jo dycky jsem měl nějakého výtečného pomocníka takže když to takhle dopadne te té ideální případ tak ono takhle může dopadnout s každým z vás protože je nerozumné aby to aby se se drželi toho světa když víte že vám uniká mezi prsty ten život tak to máte pustit a eto pustit a nemáte to držet a když tuto moudrost zachováte okamžiku smrti jenom samo sebou že víte že už jako je konec ne dříve živé se toho máte držet ale tam to máte pustit a když to pustíte tak se zřítí do věčného života čili já si myslím že většina lidí kteří podle tohoto receptu se zachovají a oni se po něho zachovají. Protože musí že přejdou do věčného života čili ji víte tak malý procento lidí kteří se s věčným životem setkali během tohoto života a říkáte ten zoufale jak malém postil jíst dostane není to tak pravda já myslím že devadesát devět procent všech lí se v okamžiku smrti dostává do té věčné jak tomu říkáte blaženosti a vím že to byla že není a je to co víte zbaveno dostávám se tam přirozenou cestou vlivem toho že věřili v tento život jenom v tento pozemský život a tam se této víry zdali se vším všudy si že by tam něco chtěl ještě vyvést ne nedávná umíral nějaký do cenit jenom horka praskne žita a vono mu to nešlo umřít a ono mu to nešlo umřít proto že ho eště na tom světě něco chtěl zařídit tak jsme. To mu a měl už lehkém je deset let a bylo nejvyšší čas umřít tak jsem mu radil vem nějaké jiné paní křesla své která měla přístup a ve nějaké david nech dopisy četli mysli aby prostě zanechal všech těch tužeb něco ještě na té fakultě udělat že on neměl ji není pouta než s tou fakulta a teprve když toto pouto přetrhl a pomohla mu k to ještě jedna střeva celku pece dělaná a která má za sebou extazi takže věděl jak se na to má jít netkne tak a po smrti to je době ale ta marta do vědo áno v tom pomohla a on nakonec přešel na druhou stranu a je zajímavé že čtyři dni po smrti potom telefonovat normálně lidem jo je ma paní v plzni. Co se s ním všechno dělo ale to jsem nedám do tohoto to by to vypadá naprosto blaho ročně že ale jisto že udělal veliký pokrok v okamžiku smrti tím že se už vzdal sám sebe to je nutné a vypadalo to absolutně beznadějně předtím budu jsem sebe neznal k tomu dodat než začnu odpovídat ne vaše dotazy že toto lidská církev doporučuje jednu modlitbu od náhlé smrti osvoboď nás pane nečekané náleží osvoboď nás pane to je velice důležitá modlitba ta myšlenka je velice důležitá při té modlitbě a protože. A kdyby náhodou někdo do toho okamžiku s mezi dostal náhle nečekané tak by tuto přípravu odevzdanosti nemoh provést k tomu on potřebuje nějaký čas čili toto co vám pravím je proto jenom pro devadesát devět procent lidí připraveno a ne proto jedno protože to jedno procento prochází smrtí nečekaně a náhle víc nene jedno procento a proto se dostanu do zkušenosti kdežto příprava na smrt u toho pacienta vypadá tak solidně že ten pacient přestože má eště hodinu přes smrti všelijaké touhy a něco chce provést se všechno vymaže tím že je vnitřně připravován na tu smrt že on nemá v okamžiku smrti samotné tyto touhy nemyslí na minulost nemysli na budou. No a žije jenom v přítomnosti třebaže velice slabě vědomě že já ne žije v ní a ono se říká slabě vědomě ž tohleta mozková kůra není dostatečně i nerovná to je ale není dostatečně zásobení kyslík takže nepřednesl ku co se v člověku děje a na to ani rozhodující on se a pravděpodobně intenzivně zažívá ten okamžik smrti daleko intenzivně než cokoliv předtím tady zažíval ale není vázán na minulost a na budou to a jenom na to co právě zažívá ovšem když musíte do hlavy nebo zvete automobilu nebo se takovýho tak to to se nemůže stát čili tato nahrát je jako špatná čili když to se čtu. Devadesát devět procent pomalé smrti a jedno procento té náhlé tak je to celkem sto procent nikdo není vynechán z toho požehnání a ten kdo odejde to jedno procento který odejdou toho národ smrtí nesmíte si o něm myslet že to je s nimi eště taky tak beznadějné že tedy dělají výjimku v tom řádu protože s nějakým lékařem který tady není se mě příležitost to byl lékař který je to do do centra s plzeňské univerzitě pražské karlovi se mně přitom otec to věcech dlouze pojednával několik hodin a on mně říkal já poznám pacienta protože pořád k němu chodí pacienti kteří mnozí z nich totiž mřou. A já poznám na něm kdy odchází já poznám na něm už půl roku předtím nebo rok možná že on je na odchodu tak je si o tom povídali a on říkal dějou se tam změny u toho člověka které on ještě sám nepostřehuje ale já protože jsem zvyklý na ten pohled na takové umírající a připravuji si na smrt já mohu zaručit že člověk který vo tom neví že je připravován na smrt jo takže když tam někdo umře mu třebas pod nožem a on byl širokém nebo prostě na tu chorobu kterou on tam nevyléčil tak to není násilná smrt to není smrt náhlá té smrt dávno připravována a ten který náhle umře ale ne nože nýbrž o ně se třebas přejede. Neměl na to také připravován rozumíte také připravován ten opomene celou řadu příkazů že by neměl to nebo ono dělat protože je upoma nebo připomínám jemu aby se tomu nebo onomu vyhnul by dostalo aby se dostal k té prekérní kdyby násilí musel zemřít to tomtoto světě já to říkám proto že jsem tuto zkušenost také měl já jsem věděl že my v koncentráku jsem ještě nevystoupil koncentrák hrozí smrt a tak jsem to řek téma se čtrnáct dní předtím než jsem stal to koncentráku dostal takže toto tušení nebo dokonce jsem mě vědění každý člověk má má takové verze vůči něčemu a to tomuto mír vyhovět to by neměl dělat podle má verzi odpor to by neměl dělat to je. A přípravou připadá smrt totiž jo a to se někdy děje třebas od útlého mládí podle toho jak dlouhý bude jeho život protože neříkám že osud předepsán ale jsou ve stáni pomocí genů a všeho toho ostatního to je nebude...

Edit utterance

Text view • Help