My
křesťani
děláme
jednu
velkou
chybu,
že
nerozeznáváme
hřích
od
chyby.
A
chyba
je
tedy
širší
pojem
než
hřích,
rozumíte.
Kdyby
opravdu
pomocí
hříšnosti
se
člověk
dostal
do
pekla
a
pomocí
ctnosti
se
dostal
do
nebe,
to
by
byl
krásný
život.
Na
to
bych
se
hned
tedy
dal.
Ale
vono
to
neni
možné.
Protože
tam
se
dostaneme
jenom
když
nejednáme
chybně,
do
nebe.
A
když
jednáme
chybně,
tak
se
dostanem
do
pekla.
Prosím
berte
to
jak
to
říkám.
Jsou
to
obrazy,
ano?
Né
skutečnost,
je
to
stav.
My
se
často
chybným
způsobem
dostáváme
do
stavu
pekla
v
tomto
životě,
že?
No,
tak
já
si
nejvíc
cením
na
gnosticích,
že
ta
jejich
nejlepší
s-
stránka,
nejlepší
část
jejich,
ono
jich
bylo
moc
moc
sekt,
jedna
byla
níž,
druhá
byla
výš,
že
neznali
hřích
jako
my,
nýbrž
zdali
jenom
chybu.
Já
bych
to
řekl
takle.
Abych
se
toho
zbavil.
Když
bylo...
by
to
nebylo
vhod,
tak
s...
mě
držte,
jo?
Nepouštějte
mě,
já
všechno...
hledím
se
všeho
rychle
zbavit,
víte?
Sem
líný
tvor.
Hm,
ano.
A
musím
mít
všechno
se
stolu
s-
vodklizeno.
A
tak
vám
řeknu.
Jednou
Ježíš
přišel
k
člověku,
který
byl
vochrnutý,
ne?
A
byli
tam
taky
farizejové.
A
on
řekl
tomu
ochrnutému:
Odpouštějí
se
ti
hříchy.
Ne
chyby,
hříchy.
Ti
farizejové
se
na
to
dívali
a
říkají,
koukají
se
na
toho
mrzáka
a
říkají:
Ježíši,
tys
mu
odpustil
hříchy,
viď?
Ale
jak
se
to
pozná,
když
je
pořád
mrzák?
Když
je
pořád
mrzák.
Zřejmě
si
mysleli,
že
to
jejich
zmr-
že
to
zmrzačení
je
nějaká
karma
z
minulých
vtělení,
né?
Asi
tak,
ne?
Dá
se
to
nějak
vysvětlit.
A
že
dyž
zůstává
ta
karma,
že
tedy
zůstává
taky
to
provinění,
tedy
ten
hřích,
vina
za
ten
hřích,
že
nese
hřích,
vinu
na
ten
hřích.
Jindy,
já
se
k
tomu
vrátím,
k
tomudle
tomu,
ale
ještě
odbočim
trošičku.
Jindy
se
stalo,
že
od
narození
slepý
mládenec,
ne?
zase
byl
ve
shromáždění
farizejů,
a
byl
tam
ten
slepec
a
byli
tam
rodiče,
a
oni
ho
pokoušeli
Ježíše
Krista
a
říkali
mu,
čí
je
to
vina,
že
on
je
slepý
od
narození?
Je
to
vina
jeho,
to
znamená
jeho
předcházející
karmy?
To
je
jasný,
že?
A
nebo
vina
jeho
rodičů?
Karmy...
karma
rodičů,
který
se...
která
se
vrátí?
Říká
ani
jedno
ani
druhé.
Je
to
proto,
aby
se
ukázala
sláva
boží.
Ty
cho...
on
viděl
potom,
to
on
se
dostal
ještě
dalším
způsobem,
ale
ho
pustil
k
nějakému
rybníku
a
namazal
mu
ty
voči,
ne?
Ale
to
je
jedno,
ale
on
viděl.
Ale
ta
jeho
slepota
nebyla
karmou.
A
teďka,
nebyla
to
nějaká
odplata
za
nějaké
hříchy.
Ten...
to
to
to
my
křesťani
sme
nedomysleli.
Kdybysme
se
byli
dívali
na
tyhlety
věci
z
toho
evangelia,
sme
na
to
museli
přijít.
Jenže
to
my
nechceme.
My
katolíci
totiž
považuje
se
to
že
že
to
já
si
cítím
ponižovat,
ale
já
se
považuju
za
katolíka,
promiňte
mně.
My
katolíci
máme
tu
vlastnost,
že
sme
všichni
jak
tady
sme
kacíři.
Co
se
nám
nehodí
škrtneme,
rozumíte,
a
to
je
pravý
způsob
kacířství.
Co
se
nám
hodí
to
vykládáme,
ale
hnusně
dlouze
a
barvitě
a
květnatě,
a
to
co
se
nám
nehodí,
tak
to
vám
žádný
teolog
nevysvětlí.
Já
když
potřebu
dostat
nějakého
člověka
do
úzkých,
tak
mu
tyhlety
věci
předložím
a
úplně
vedle,
úplně
vedle.
Začne
nějak
blábolit
a
potom
se
od
vodporoučí,
ne?
No
tak
prostě,
to
s-,
já
taky
rozumem
bych
na
to
nepřišel,
kdepák.
Já
taky
neznám
rozumově.
Ale
vím,
že
když
tam
Ježíš
potom
toho
chromého
vyléčil
z
té
jeho
chromosti,
teprve
když
už
mu
předtím...
zbavil
ho
napřed
hříchu,
jo?
Takže
hříchy
nemají
nic
společný-
společného
s
karmou
nebo
s
odplatou,
tím
méně
s
věčnou
odplatou,
jak
my,
podle
dogmatiky
katolické
si
myslíme.
Časný...
nějaký...
nějaká
špatnost
časná,
špatný
hřích
časný,
způsobí
věčné
zavržení.
Tím
nám
vyhrožovali.
Já
si
pamatuju
už
od
útlého
mládí,
a
to
je
nemožné.
Tohleto,
to
mě
stačil
říct
jenom
jednou
ten
kněz,
a
už
jsem
mu
nevěřil.
To
sem
neměl
vůbec
žádný
ponětí
vo
něm-
vo
nějakém
náboženství,
ale
todleto
nebylo
s...
rozumné.
Co
to
bylo
za
Pána
Boha,
který
za
takový
malý-
za
takovou
maličkost
navěky
trestá.
A
tím
operujou,
dodneška.
To
je
nemožné.
Cože?
Neradi,
neradi.
Dostali
napomenutí
shora,
jo?
Ne
vode
mě,
shora,
od
papeže.
Aby...
aby
to
jako...
o
čem
se
má
mlčet.
To
je
další
kapitola,
o
které
se
má
mlčet.
Tím
se
věci
nenapraví,
že
se
o
tom
mlčí.
To
se
musí
vysvětlit,
a
ne,
o
tom
nemluvte.
To
je
hezké,
nemohl
zatím
by
jim
ukázat,
jak
to
to
mají
říkat,
tak
řekl,
nemluvte
vo
tom.
Hotovo.
To
je
další
další
pokyn
ke
kacířství
hlubšímu.
Nic
jinýho.
Já
asi
hodnotím
papeže,
vidíte
to?
Sem
pěknej
katolík.
A
to
ze
mě
má
asi
radost,
že
jo?
Ale
už
ze
mě
měl
radost
Jan
dvacátých
třetí,
který
dostal
moje
Evangelium
Svatýho
Jana
do
ruky,
a
dal
si
ho
přeložit
do
italštiny
a
říkal,
vzkázal
mně
latinsky,
jen
to
piš,
já
to
psát
nesmím.
Nesmím,
on
jako
papež
to
nesmí
psát.
Porušil
tradici,
on
si
nesmí
do-
ani
papež
si
nemůže
dovolit
porušit
tradici,
jo?
Tu
chybu.
rozdíl
mezi
hříchem
a
svou
veliké
Zásadní
rozdíl.
Byl
to
hřích,
že
já
sem
si
v
sedmnácti
lite-
letech
mysle-
já
to
musim
ukázat
na
příkladech,
jo?
Několik
příkladů,
až
vám...
až
jich
bude
dost,
tak
já
potom
přejdu
k
definici.
ano?
Ale
napřed
konkrétně.
Já
pudu...
já
budu
postupem
dedukčním
to
dělat,
jo?
Z
několika
případů
budu
dedukovat
potom
nějaký
pravidlo.
Když
sem
v
sedmnácti
letech
poznal,
že...
věděl
jsem,
že
můj
přecházející
život
do
sedmnácti
let
byl
planý,
zbytečný,
marný,
chybný,
chybný.
Především
chybný.
Byla
to
pravda?
Byla
to
subjektivní
chyba
zrovna
jako
všechno
vostatní.
To
bylo
na
tom
mým
poznání
chybné.
Ale
bylo
to
nutné,
byla
to
nutná
chyba.
Čili
já
bych
byl
neříkal,
že
hříchy
jsou
nutné,
ale
chyby
jsou
nutné,
víte?
V
tom,
v
tom
se
rozcházím.
Protože
člověk
nemůže
být
ve
nechybující,
to
není
v
jeho
podstatě
lidské.
Ten
musí
chybovat.
Jako
já
bych
tady
moh
matičce
mít
za
zlý,
že...
že
je
jí
líto
bratříka.
Kdyby
nebylo,
tak
je
to
nepřirozené,
tak
je
v
tom
nějaká
chyba.
Ale
ta
chyba
má
svůj
význam.
Moje...
ta
moje
chyba
v
sedmnácti
letech
měla
výchovný
význam.
Já
sem
se
mohl
pustit
toho
života
do
sedmnácti
let,
já
jsem
ho
mohl
zavrhnout,
já
jsem
mohl
vod
něho
vodejít
totálně
a
mohl
sem
se
dostat
do
nového
smyslu
života,
né?
se
podiví
narodil
tak
už
bych
tyhlety
chyby
nedělal
no
a
já
říkám,
kdybych
se
podruhý
narodil
tak
tak
ze
mě
bude
uklizečka,
protože
ten...
ta
se
má
dneska
dobře,
ale
možná
že...
možná
že...
se
mýlím,
víte?
že
je
to
chyba,
že?
Že
možná
uklízečky
nebudou
mít,
až
já
se
příště
narodim,
takový
postavení
jako
mají
dneska,
že
jo?
Kdepak
my
kantoři
a
uklizečky,
to
je
rozdíl,
paní
kolegyně.
Ty
sou...
ty
sou
žádaný,
ne?
To
s
námi
se
voře,
my
musíme
pořád
na
školení
a
ještě
nejsme
dost
vyškolený,
no.
Nó
vida.
To
tam
bude
udělal
u
u
toho
doktora
Urbana,
tak
sem
mu
přednes
nějakou...
svůj
nejhlavnější
hřích,
že
sem
to
neznal
jako
chybu,
ne ?
Sem
byl
katolicky
vychovaný
člověk,
tak
sem
říkal
nějvětším
hříchem
je,
že
sem
neuznával
Boha,
že
sem
si
bez
jeho
žil,
sedmnáct
let.
A
z
toho
mě
prosim
vás
dejte
rozhřešení,
protože
já
s
tím
hříchem
nechci
dál
žít
a
von
říkal,
to
hřích
neni.
Von
dobře
věděl,
že
to
hřích
není.
To
by
mohla
být
chyba,
říkal.
Ale
hřích
to
není.
Já
sem
říkal,
ale
když
to
nepovažujete
za
hřích,
tak
já
z
tý
jeho
zpovědnice
musím
vodejít,
protože
mě
to
tíží,
já
v
tom,
ať
to
říkám...
ať
to
nazýváte
chybou
nebo
hříchem,
já
v
tom
nechci
dál
žít.
Rozhřešte
mě!
A
von
mně
dal
rozhřešení
a
bylo
to
v
pořádku.
A
eště
sem
ho
víc
jako
překvapil,
když
sem
tak
přišel
po
druhé
a
říkal
sem
mu,
že
neumím
hřešit,
že
mně
to
nejde.
To
není
možný,
říkal.
To
mi
ještě
nikdo
neřek.
No
nejde
mi
to,
když
mi...
já
sem
nebudu
k
vám
chodit,
důstojný
pane,
protože
mně
nejde
hřešit,
co
já
bych
tady
dělal?
A
tak
si
mě
vyzpovídal
ze
všech
stran,
proč,
jak
mi
to
nejde,
málem
by
mě
byl
naučil
jak
hřešit,
ale
ono
mu
to
nešlo.
Nedom-
nedokázal
to
jako
kněz,
mít...
si
být...
to
by
přes
své
svědomí
nepřenesl,
a
tak
říkal,
jen
sem
choď
pořád
a
předstírej
zpověď
a
já
dycky
nakonec
řeknu:
ego
te
absolvo,
aby
to
lidé
slyšeli,
dávám
ti
rozhřešení,
ale
já
vlastně
rozhřešuju
tvoje
chyby.
A
no
a
to
bylo
vod
něho
velice
inteligentní
todleto.
Že
tento
kněz
poznal,
že
my
když
manipulujeme
katolíci
jenom
s
hříchem,
tak
to
vlastně
e...
toho
člověka
neosvozobuje
neosvo...
zo...
bujeme
jeho
chyb,
čili
kdybych
já
ani
jeden
hřích
neudělal,
jako
že
to
neni
možný,
a
dopouštěl
se
řady
chyb,
tak
pořád
spomaluju
se
na
té
cestě,
ne?
Já
nesmím
dělat
ty
chyby,
já
se
musím
vystříhat
těch
chyb.
A
přitom
zase
si
musím
být
vědom,
že
ta
chyba
je
na
určitém
stupni
nutná.
Že
totiž
žiju
v
dualismu,
kde
sou
páry
dvojec...
dvojic,
ty
se
drží
za
ručičku.
Chyba
s
pravdou,
ne?
Vedle
sebe.
Takže
já
sem
třebas
poznal
pravdu,
že
sem
nesmrtelná
bytost,
ale
chyba
byla,
že
sem
před...
život
před
sedmnácti
lety
považoval
za
špatný,
ne?
Za
chybný,
což
nebyla
pravda.
A
kdybych
to
byl
nepovažoval,
tak
to
byla
eště
větší
chyba,
protože
bych
se
od
toho
neodvrátil.
Takhle
sem
měl
k
tomu
hnus,
odvrátil
sem
se
vod
toho
a
měl
sem
možnost
jít
novým
způsobem,
novým
smyslem
života,
dopředu,
ne?
Pořád
to
říkám
na
jedno
kopyto,
aby
se
vám
to
hodně
vlilo
do
hlavy,
protože
to
sou
zásady
všeobecně
platné.
No.
No,
jeho
žák,
jeslti
je
to
napravovatel,
to
já
silně
pochybuju,
protože
von
ho
v
mnohém
přijímá,
ano?
V
mnohém
ho
vyvrací,
v
mnohém
ho
přijímá.
On
totiž,
Freuda,
jo?
Ale
von
ho
nebere
tak
jednostranně
to...
jako
Freud,
to
libido
je
pro
něho
všechno.
Ale
pro
toho
Junga
už
ne,
že?
On
si
ale
vymýšlí
další
kategorie,
stereotypy
a
takový
nějak
hloup...
a
archetypy
a
já
nevím
co
všecko.
A
to
všechno
jsou
pomocný
termíny,
které
ani
jeden
z
nich
není
správně.
Ani
jeden
z
nich.
Takže
von
se
dopustil
daleko
víc
chyb
než
pan
Freud.
A
já
ho
nemohu
tady
vyvracet,
protože
bych
musel
si
ho
vzít
do
ruky
a
musel
bych
vám
slovo
za
slovem,
ale
nebylo
by
pro
těžké
ho
vyvrátit.
On
už
má
zase
následovníky,
Adlera
a
jiné,
že
ano?
Ti
zase
vyvracejí
už
Junga,
ano?
Takhle
to
vypadá,
když
se
o
těch
věcech
spekuluje.
Když
se
o
těchto
věcech
spekuluje,
tak
to
dopadá
jako
u
toho
filozofa
jako
u
toho
teologa.
On
nepříjde
k
správnému
ponětí
o
věci.
On
dycky
někde
zabředne.
Vždycky
si
pomůže
nějakým
termínem,
aby
se
obalamutil.
Oni
se
vzájemně
balamutí.
Takže
já
si
ho
nesmírně
cením,
Junga.
Protože
udělal
krok
z
vědomí
tohoto
světa
dál
kousek.
Ale
já
ho
potírám
zároveň
v
tom
smyslu,
že
de
do
podvědomí
a
tam
není
řešení.
Ale
já
myslím,
že
vě-
je
řešením
nadvědomí
a
že
tedy
tam
na
to
von
nestačí.
Na
to
nemá
zkušenost.
Já
se
na
to
dívám
jako
na
něco
co
probíhá.
Já
si
nemyslím,
že
Kristus
byl
jenom
ukřižován
někdy
před
dvěma
tisíci
lety
na
kříži,
nýbrž
že
je
vždycky
znovu
křižován
při
každém
našem
vzestupu
duchovním,
abychom
se
mohli
dostat
za
kříž
nahoru.
Čili
on
to
ukázal
Svaté
Terezii,
prosim
vás,
to
není
z
mé
hlavy,
ne?
že
kdyby
nebylo
té
smrti
Ježíšově
na
kříži
pro
ni
aktuálně
v
tom
o
roku
tisíc
pět
set
padesát
nebo
tak
nějak,
že
jo?
takže
ona
by
byla
nevstala
v
těle
z
mrtvých.
Ona
vstala
v
těle
z
mrtvých.
Existenčně,
takže
vona
mohla
o
sobě
říci,
mýma
rukama,
že,
pracuje
Kristus,
mýma
nohama
chodí
Kristus,
ale
protože
tělo
nedovedla
udržet
jinak
než
že
ho
krmila,
pro
toho
Ježíše
potom
krmila
tělo,
ona
mu
vydržovala
tělo,
aby
se
mohs-
to
tělo
projevovat.
Tak
když
ji
jednou
natrapírovali,
že
jí
křepelku,
tak
čekali,
esi
bude
tak
slušná
a
nechá
aspoň
kousek,
aspoň
stehýnko,
kdepák,
ona
to
snědla
všechno.
Když
křepelka
tak
křepelka.
Vona
věděla
že
musí,
už
přestala
být
asketičkou
v
tom
primitivním
slova
smyslu,
že
musí
se
taky
správně
živit.
Toto
mnozí
svatí
křesťanští
na
to
přišli
až
pozdě,
třebas
Svatý
František,
Svatý
Bernard
z
Clairvaux
a
jiní,
takže
už
měli
podražené
zdraví
a
umřeli
podvýživou,
předčasně.
Os-
tělo
nějakého
svatého
neporušené
po...
třebas
po
staletích.
Tak
to
není
důkaz
o
tom,
že
šel
existenční
cestou,
nebo
že
se
v
těle
dostal
do
nebe,
naopak
důkaz,
že
se
tam
v
těle
nedostal.
Opačně
je
to
důkaz.
Ale
že
v
jeho
těle
probíhaly
takové
procesy,
že
nemohl...
že
se
to
tělo
nemohlo
z-
rozložit,
ano?
On
byl
balzamován
tím
způsobem
svého
myšlení
a
těmi
procesy,
které
v
něm
probíhaly.
Ve
stavu
tohoto
světa,
tak
to
způsobuje
zapomenutí
na
věčný
život
a
toho
stavu
tohoto
světa,
takže
to
není
naše
chyba
ani
to
není
náš
hřích.
To
je
pokušení
přicházející
od
Boha.
A
do
toho
se
máme
modlit
na
konci
otčenáš,
aby
nám...
aby
nás
od
toho
oprostil.
Takže
on
ten
člověk
zapomíná
proto,
že
do
sebe
vezme
něco
tak
toporně
hutného,
že
mu
to
nedovolují
tu
pružnost,
se
kterou
by
se
mohl
stýkat
s
Bohem
nebo
s
věčným
životem.
Kdyby
nejedl
tyto
věci,
tak
by
os-
zemřel,
pochopitelně,
tak
si
to
nemůže
dovolit.
Čili
to
je
neřešitelné
po
této
stránce.
To
se
musí
řešit
jinak
a
to
sem
ukázal
jenom
abyste
si
to
řešili.
To
nebudu
tady...
to
je
strašně
dlouhá
přednáška.
Ale
Ježíš
Kristus,
mně
de
o
něco
jinýho,
věděl
o
svém
božském
původu,
na
rozdíl
od
nás,
my
o
tom
nevíme.
Já
sem
se
o
něm,
jako
on
to
věděl
od
narození,
já
jsem
se
vo
tom
nevěděl
až
v
sedmnácti
letech,
dřív
sem
nevěděl,
žes
moje
podstata
je
nesmrtelná,
ne?
a
možná
že
jiný
lidi
o
tom
neví
vůbec.
Nebo
si...
nebo
sem
to...
dočetli,
kdežto
já
sem
se
to
dovědě,
já
sem
to
nedočetl
se.
Sem
to
najednou
poznával,
ne?
To
je
rozdíl,
prosim
vás,
obrovský
rozdíl.
No
ale
to
byl
začátek
věcí.
Takže
Ježíš
Kristus
ukázal
tento
proces,
ne,
nezačíná
tak
jak
si
to
představujete,
že
on
si
neuvědomoval
své
božství.
To
si
uvědomoval.
Ten
proces
u
něho
tak
neza-
nezačínal.
U
nás
takhle
začíná,
ano,
ale
u
něho
ne.
On
měl
před
námi
předstih,
protože
on
musel
ten
předstih
mít,
aby
mohl
všechno
bez
omylu
ukázat,
on
všechno
ukázal
bez
omylu.
Kdežto
my
když
to
žijeme,
třebas
nejpoctivěji,
tak
to
s-
ukazujeme
s
velkými
omyly.
A
kdybychom
to
s
velkými
omyly
neukazovali,
tak
nejsme
v
dualismu
a
tak
to
neni
pravdivé.
My
to
musíme
s
omyly
ukazovat.
Já
sem
říkal,
že
tolikrát
jsem
se
mýlil
a
pořád
se
mýlím
a
je
to...
je
to,
nechci
se
tím
omlouvat,
ale
je
to
nutné
se
mýlit,
abych
mohl
jít
dál.
Kdybych
já
nezavrhl
býval
v
koncentráku
svůj
život,
který
byl
proslulý
svatostí,
to
by
neza-
nezavrhl
jako
nic,
by
jenom
za
nehýtek
uznal
ně-
nějaké
uznání
sebe
sama
zůstalo,
jesli
přece
jenom
něco
dělal
správně,
tak
sem
neprošel
tím
ohněm
toho
esesmana.
On
mě
byl
zabil.
Ze-
ze
mě
nezbylo
vůbec
nic,
já
jsem
byl
úplně
ničím
před
tím
esesmanem.
Sem
se
považoval
za
nic.
Že
to
byla
chyba,
to
je
jasné,
ale
chyba
správná.
V
dualizmu,
v
tom
za-
v
té
zákonitosti
dualismu
musíme
být
vedeni
pá-
pořád
páry
dvojic,
pořád
páry
dvojic,
jo?
Tak
to
je
ten
pojem
chyby,
to
je
ten
nutný
partner
pravdy.
Relativní
chyba,
relativní
chyba
je
to
dycky,
nikdy
ne
absolutní,
proto
také
není
absolutní
zavržení.
A
je
to
relativní
pravda
a
není
to
absolutní
pravda,
nikdy,
v
dualismu
to
není
absolutní
pravda.
Jenom
na
tom,
co
se
na
nás
nabaluje,
já
tomu
říkám
balíky,
né?
nebo
vlivy
zevní
nebo
vlivy
nějakých
ideí,
to
bychom
na
tom
byli
strašně
zle.
Kdybychom
byli
do
té
míry
tím
poutáni,
že
bychom
se
nemohli
za
hranice
toho
hnout
vůbec,
to
by
bylo
taky
zle,
ale
tomu
tak
není.
Ty
balíky,
který
se
na
nás
hrnou,
ty
sou
našimi
pomocníky.
A
v
nejhorším
případě
tedy
by
měly
jimi
být.
Takže
když
já
sem
si
třebas
představoval,
že
sem
byl
nějakým
básníkem
nebo
spisovatelem
francouzským.
A
tak
to
mě,
to
nebylo
nic
vznešeného.
To
byl
písálek,
že
jo.
Sice
světového
formátu,
ale
písálek,
nic
víc.
No
co
to
mělo
s
duchovním
společného?
Nic,
no
tak.
Tak
jak
se
to
vyklá-
tak
nic,
ne?
Ale
mně
to
velice
pomohlo.
Protože
když
já
sem
to
považovat
za
svůj
život,
omylem
za
svůj
život,
nejenom
za
balík
nějaký,
to
sem
ještě
nevěděl
něco
takovýho,
že
to
ideje,
který
nám...
nás
posedají,
to
sem
nevěděl,
tak
já
sem
se
tím
řídil.
Já
sem
se
dověděl
přesně,
jaké
chyby
dělal
a
já
sem
se
jich
vyvaroval.
Teď
si
představte,
kdybych
to
byl
nevěděl,
tak
sem
se
nevyvaroval
například
tohoto.
Asi
v
šestnácti
letech
přišli
na
to,
že
sem
schopen
napsat
divadelní
hru
a
dávali
ji
na
di-
v
divadle,
normálním
Plzeňským
divadle.
Samozřejmě
když
v
šestnácti
letech
někdo
napíše
nějakou
hru,
tak
ho
považujou
za
geniálního
člověka,
přestože
to
je
hloupé
eště,
má
to
všechny
nedostatky
toho
mládí,
ale
je
to
šestáctiletý
člověk,
tak
se
mu
moc
odpustí,
ne?
Mně
taky
moc
odpustili
a
hned
mě
chtěli
vzít
do
prádla,
chtěli
ze
mě
udělat
spisovatele
divadelních
her
a
nebo
dramaturga
a
já
nevím
co
všechno.
Ale
protože
já
sem
ale
věděl,
že
mám
úkol
nikoliv
společenský
nýbrž
vnitřní,
tak
sem
to
tvrdě
vodmítal.
Ale
kdybych
byl
s...
neznal
život
autora
z
mého
předešlého
vtělení,
tak
sem
to
neudělal.
Když
mu...
když...
tyto
scho...
schopnosti
projevil,
tak
naopak
se
jimi
dal
unést,
že
jo?
A
dělal
všechno,
aby
se
rozvinuly
a
dělal
s
tím
divy,
jo?
No
vidíte
to,
a
kam
ty
divy
došly,
no.
Tak
to
sem
právě
nechtěl.
A
kdybych
se
byl...
kdyby
byl
nevěřil
a
byla
to
chyba
v
to
věřil,
že
to
byl
mockrát
předcházet
život
že
se
nese
znovu
nějakej
balík,
vjemy...
copak
je
mi
do
toho,
ne?
do
balíku.
Tak
jsem...
tak
sem
to
nebral
tak
vážně.
A
že
sem
to
byl
já,
že
sem
v
tom
nechtěl
pokračoval
tak
hloupě
jako
předtím,
tak
sem
zrušil
společenský
život,
že
sem
přes
něj
udělal
škrt.
Přitom
sem
zase
dobře
věděl,
že
nesmím
vejít
do
kláštera.
To...
to
se
musí
udělat
nějaký
kompromis.
Tak
sem
udělal
ten
kompromis
v
tom
smyslu,
hledej
především
království
boží.
To
je
záležitost
kompromisní,
neříš...Ježíš
Kristus
neříká,
hledej
jen
království
boží,
nýbrž
především.
Já
sem
říkal,
je
tohleto
důležitější,
že
budeš
dělat
nějaký
divadelní
hry
a
nebo
hledat
to
království
boží.
No
a
to
sem
jasně
věděl,
že
to
druhé,
ne?
Tak
sem
tamto
opustil.
Neříkal
sem
jim
ten
důvod
pochopitelně
a
vodešel
sem
od
toho
divadla,
nechal
sem
si
jenom
zatleskat
ještě,
to
sem
neodolal
tedy.
No,
no
tak
bylo
v
tom
odříkání.
A
to ...
to
je
správná
poznámka,
co
ste
tady
říkal.
Kdybychom
dělali
opravu
jenom
to,
co
víme
že
děláme,
kdyby
to
bylo
všechno,
co
děláme,
to
by
bylo
zlé.
Ale
my
děláme
věci,
o
kterých
nevíme,
že
je
děláme.
A
to
je
možná
někdy
to
důležitější
než
to,
co
vědomě
děláme,
co
chceme
udělat.
To
znamená,
co
chceme
udělat,
to
děláme
svou
vlastní
vůlí,
ta
je
slabá.
A
to
co
nechceme
udělat,
tam
naše
vůle
nezasahuje,
a
tam
je
síla
v
tom,
takže
dejme
tomu
ten
esesman
udělal
něco,
co
by
nikdo
nedokázal
vedle
něho.
Prosim
vás,
nebyl
vůbec
zasvěcenec,
že
ano,
ale
způsobil,
že
sem
se
vzdal
tohoto
života.
Věděl,
že
to
dělá?
Věděl,
že
tento
následek
to
bude
mít?
vůbec
né.
Čili
to
co
nevěděl
že
dělá,
bylo
důležitější
než
to,
co
věděl
že
dělá,
víte?
A
to
je
odpověď
na
todleto.
Že
my
děláme
věci
a
myslíme
si,
že
s
tím
pomalinku
dotáhneme
někam,
ale
my
děláme
něco
jiného,
o
čem
nevíme,
že
nás
to
někam
tahne.
Že
sme
vedeni
a
tak
dále.
Tak
dejme
tomu
i
já
sem
vám
často
vykládal,
možná
že
je
to
spojeno
s
tím
ne
asi,
no
tak
mi
to
promiňte,
o
tom
komunistovi
z
Napajedel,
který
celý
život
po
post...
po
roku
čtyřicet
osm,
samosebou
dříve
ne,
když
se
začal
pronásledovat
církev
a
náboženství,
začal
ji
pronásledovat,
velice
poctivě
potírat,
a
protože
si
byl
jist
tím,
že
to
je
balamucení
lidí,
to
náboženství.
Ale
byl
si
jist,
že
tomu
tak
je,
to
byla
chybná
jistota.
Víte
ale
nevím
koho
tedy
vobrátil
na
marxismus
leninismus,
to
já
nevím,
tímhletím
způsobem.
Ale
vím
jenom,
že
sebe
zachránil,
sebe
spasil.
Protože
když
takle
poctivě
von
bojoval
proti
církvi,
a
proti
víře
a
proti
náboženství
a
proti
Bohu.
A
nebylo
v
tom
nic
vlastního,
nýbrž
bylo
to
vědomí
že
dělá
správně,
tak
v
okamžiku
před
smrtí,
asi
den
měl
zjevení
Pána
Ježíše,
Panny
Marie,
mnohých
svatých,
nebe
otevřené
a
žasl
nad
tím
a
říkal,
já
jsem
sem
mýlil,
né?
Něco
poeobného
co
zažil
dejme
tomu
Svatý
Pavel,
že
jo?
a
on
to
uznal,
že
sem
mýlil.
Svolal
své
příbuzné,
na
víc
nebylo
už
možno,
když
mu
život
utíkal
rychle
a
těmto
to
vysvětlil.
A
já
sem
právě
měl
jednoho
toho
příbuznýho
známýho,
tak
sem
jim
to
všechno
říkal.
Detailně
líčil
ten
svůj
stav.
A
on
odešel
do
stavu
blaženosti.
Neřikam,
že
to
bylo
nebe,
ale
byl
to
nějaký
ráj.
On
se
přeci
jenom
někam
dostal,
rozumíte?
Tím
že
poctivě
nemyslel
na
sebe,
a
myslel
na
věc,
kterou
považoval
chybně
za
správnou.
Ta
chyba
ho
dovedla
tam,
vedle
tam,
vedle
tam,
tam
někoho
něco
správného
dovede,
viďtě.
Cesta
lásky
je
tedy
říkáte
nejlepší,
to
bylo
ukázáno
na
Svatém
Janu,
že
ano,
a
že
Ježíš
Kristus
ukázal,
že
prvním
přikázáním
milovati
budeš
Boha
a
potom
bližního,
že?
A
nenazval
žádné
jiné
přikázání
za
první,
než
tohleto,
čili
máte
zaručeně
pravdu.
Ale
teď
je
otázka
jenom,
jak
se
to
vezme.
Jak
se
to...
jesli
to
vezmeme
podle
Krista
nebo
podle
člověka.
Jeslti
to
vezmeme
podle
Krista,
tak
je
to
v
pořádku.
Tato
cesta
je
nejlepší.
A
když
se
to
vezme
lidsky,
tak
to
není
nejlepší,
tak
je
to
velice
problematické.
Protože
on
říkal,
milovati
budeš
Pána
Boha
z
celého
srdce
svého,
z
celé
mysli,
z
celé
duše,
z
celé
síly
své.
Ale
jestliže...
no
to
vůbec
je
ne...
neuskutečnitelný,
to
je
neuskutečnitelný.
Ale
milovati
budeš
bližníhojako
sebe
sama,
to
je
neuskutečnitelný,
jedno
jako
druhé
je
neuskutečnitelné,
protože
jestliže
my
si
vezmeme
Ježíše
Krista
jenom
podle
toho,
co
řekl,
nic,
téměř
nic
z
toho
nemůžeme
uskutečnit,
to
vás
na
to
upozorňuju,
to
nejde.
Já
když
toto
přečtu
beznabohovi
a
řekne,
z
celého
srdce
milovat,
jak
to
mohl
dokázat?
A
já
mu
musím
přizvukovat,
že
to
není
možné,
musim.
A
milovat
bližního
jako
sebe,
jak
bych
mohl,
když
sebe
cítím
a
bližního
necítím,
nemohu.
Proč
je
to
nemožné?
Protože
my
dva
tisíce
let
po
Kristu
si...
se
učíme
z
Krista
jenom
to
co
řekl
o
s...
to
co
řekl
jako
komentář,
jako
doplněk
ke
svému
životu.
My...
se
na
to
chodí,
víte,
my
katolíci,
my
sme...
my
sme
takoví
hříšní,
takoví
takoví
kacíři,
že
co
se
nám
nehodí
škrtněme,
shodíme
to
pryč,
takže
my
například
no...
no
vůbec
zapomeneme,
že
říkal,
příklad
svůj
dal
sem
vás,
ne
řeči.
příklad
tím
životem
dal
příklad,
a
toto
my
nemůžeme ?
protože
my
tomu
nerozumíme,
tomu
příkladu,
vůbec
tomu
k
tomu
aby
rozuměl
někdo
tomu
jeho
životu
jako
příkladu
k
tomu
je
třeba
aby
ten
život
ježíšův
prožil
a
ten
život
ježíšův
prožít
znamená
umřít
s
ním
na
kříži
svatá
terezie
to
dokázala
a
nevy
tuhleti
ženský
tak
já
vám
řeknu
já
vo
tom
nemám
ani
páru
ale
ta
to
dokázala
ta
prožila
ježíšův
život
celý.
Tím
že
se
to
prozradila
ne
zcela
do
toho
lotova
někdo
už
ukázal
nebo
se
to
je
do
prožili
to
neřekl
tak
jasně
jako
ona
ale
vona
s
ním
zemřela
nově
na
kříži
že
ano
no
prosím
vás
taky
s
ním
šla
předtím
než
na
ten
kříž
přešla
Že
v
předškolní
věku
přeci
našla
ten
obrázek
před...
u
studny,
že
se
ten
Kristus
ujmul...
ujal
se
ma...
takové
ženy
pěti
mužů,
ne?
Té
samaritánky.
Takže
ji
napadlo,
že
když
se
ujal
takové
nehodné
ženy,
že
se
ujme
i
jí.
A
toto
jí
stačil
jako
správná
cesta
nastoupená
k
Bohu.
Porozuměla
tím
rázem
celému
životu
Ježíše
Krista,
že
to
byla
láska,
vtělené
milosrdenství,
a
že
pro
každého
z
nás
tu
je.
A
pak
se
dívala
na
ten
příklad
Ježíšův
a
našla
tam
všechny
dokumenty
pro
to.
Hmm...
aby
to
nebyly
jenom
slova..
To
to
je
hezký
co
říkáte.
Vypadá
to
pravdivě,
ale
není
to
návodné.
Podívejte
se,
abych
já
mohl
sledovat
Ježíše
Krista,
tak
si
musím
dát
poradit.
Svatá
Terezie
z
Avily
radí,
duchovní
pokrok
není
možný
bez
sebepoznání.
Jež
jestliže
neznám
sebe,
nemohou
duchovně
pokračovat,
říká
Svatá
Terezie.
To
je
správné.
S
do
jaké
míry
pokročí
sebepoznání,
do
takové
míry
pokročí
duchovní
poznání
taky.
Já
vám
to
ještě
totéž
vysvětlím
slovy
dominikánského
sestry
Tatraj?
která
žila
v
době
Eckahrta.
Eckhart
o
ní
napsal.
Takový
traktát
menší.
A
je
to
smyšlená
zpověď,
jo,
kterou
vám
teď
předvedu,
ještě
ji
rozvedu,
protože
to
považuju
za
velice
dobrý
dokument.
A
tam
Tatraj
přichází
k
Eckhartovi
do
zpovědnice.
A
přichází
tzvláštním
způsobem,
Říká
mu,
důstojný
pane,
jdu
k
vám
se
vyzpovídat,
protože
mám
moc
tíživou
záležitost
na
srdci.
Ale
než
vám
ji
řeknu,
tak
se
vás
zeptám.
Znáte
mě?
A
on
říkal
neznám.
A
vona
říká
no
když
mě
neznáte,
tak
mě
nemůžete
ani
zpovídat,
protože
neznáte
ani
sebe.
Neznáte
sebe,
tak
co
co
do
vás
je?
A
von
říká
Tatraj,
ty
tomu
správně
rozumíš.
Kdo
nezná
sebe,
svou
vnitřní
podstatu,
ten
nezná...
ten
sebe
vůbec
nezná.
On
si
musí
poznávat
sebe,
a
když
zná
sebe,
může
poznat
i
jiného.
Na
tom
je
postavena
láska
k
bližnímu,
na
sebepoznání.
Když
já
vím,
že
sem
nesmrtelné
podstaty
a
můj
bližní
ve
své
pravé
podstatě
je
tímtéž,
tak
pak
sem
schopen
ho
taky
milovat
jako
sebe.
Dokud
toto
v
sobě
nepoznáváme,
ne
že
my
to
máme
nakukaný,
to
ne,
že
tomu
věřim.
To
musim
poznávat.
Tak
pak
sem
schopen
milovat
bližního.
Čili
já
musím
v
životě
zvládnout
první
mistrovství,
který
hlásal
Ježíš
Kristus.
Sebepoznání.
To
o
něho
vyvrcholilo
v
Jordánu.
To
si
tam
projděte
ten
život
a
uvidíte
co
vám
chybí.
A
potom
teprve
ukázal
druhé
mistrovství
lásky
k
bližnímu.
Miloval
bližního
jako
sebe.
Totiž
když
vůbec
nic
neudělal,
co
by
měl...
co
by
udělal
pro
sebe.
Nic
pro
sebe
nedělal.
Ale
za
nehet
nic
pro
sebe.
Všechno
pro
bližního,
ano?
Říkal
dokonce,
když
sem
udělal
něco...
kdybyste
viděli,
že
něco
sem
udělal
pro
sebe,
nevěřte
mně.
A
nic
nenašli,
co
by
byl
pro
sebe
udělal,
nic.
Ani
když
mu
šlo
vo...
vo
život,
tak
nic
pro
sebe
neudělal,
že
jo?
Nesestoupil
z
kříže,
a
moh´.
Nic
pro
sebe
neudělal.
Čili
to
byla
pravá
láska
k
bližnímu.
Ale
tohleto
kdybychom
věděli,
že
to
je
nemožné
dokázat
bez
sebepoznání,
no
tak...
sme
na
cestě.
Když
to
nevíme,
tak
nemůžeme
miloval
bližního.
To
něco
si
nalháváme,
že
ho
milujeme
a
že
ta
láska
je
pravá
láska.
Vždyť
mu
nerozumíme,
protože
rozumět
cestě
lásky
znamená
po
ní
jít.
že
je
to
tak
je
to
uznání
do
tak
je
to
na
nedostanete
vás
potírám
to
nedostačuje
vy
musíte
po
té
cestě
jít
ano
prosím
a
teďka
dál
to
není
všecko
Ježíš
Kristus
ukázal
třetí,
třetí
mistrovství,
mistrovství
ducha.
Že
kdyby
byl
zůstal
trčet
na
této
úrovni,
té
lásky
k
bližnímu,
tak
by
byl
nemohl
být
spasitelem
a
on
nás
vede
k
tomu
abychom
mu
pomáhali
při
jeho
spasitelském
úkolu.
Čili
my
musíme
přejít
do
té
třetí
fáze,
do
toto
mistrovství
ducha.
A
jak
to
učí?
Na
tom
kříži
a
před
ním
těsně
se
vzdává
všeho
svého.
Úcty
těch
svých
přátel
k
sobě,
úcty
učedníků,
jejich
víry
se
vzdá.
Oni
mu
přestali
věřit,
protože...
mysleli
si,
že
se
nechá
zabít.
A
tomu
všechno
nevadí,
v
se
vzdává
dokonce
svého
ducha.
Na
kříži
ří...
volá.
Vzdávám
se
svého
ducha,
odevzdávám
ti
Bože
svého
ducha.
Ne
ducha
božího,
toho
nemůže
nikdo
odevzdat.
Tam
je
slovo
svého.
To
znamená
všechno
co
von
záslužně
přidal
k
tomu
duchu
božímu
svým
životem,
to
všechno
mu
vrací
nazpátek
bez
nároku
na
nějakou
odměnu.
To
je
důležité,
to
je
mistrovství
ducha,
ano?
Tak
tam
začíná
mistrovství
ducha.
No
to
já
nebudu
rozvádět,
protože
to
je...
velice
důležitá,
ale
velice
sáhodlouhá
kapitola.
A
tomuto
křesťani
nerozumí.
Nerozumí.
Vni
sebe
nepoznávají
především,
tak
nemůžou
ostatní
vůbec
rozumět.
Sebe
nepoznávají.
Poznáváte
sebe?
Nepoznáváte.
Nepoznáváte.
Jak?
Dokažte
mi
to.
To
je
začátek
sebepoznání.
No
vy
začá...
čínáte
teprve
poznávat.
Ale
víte,
co
je
konec
toho
sebepoznání?
Že
nejste
nic.
Že
nejste
nic.
Že
nejste
nic,
rozumíte?
A
to
nepoznáváte.
Protože
kdybyste
teďka
přes...
přeskočil
na
to
nic,
tak
by
bylo
po
vás
vety,
přátelé.
Já
vám
to
ani
nepřeju.
Po
mně
bylo
veta
tam
v
tom
esesmanovi.
Ten
mě
mohl
klidně
zabít,
já
sem
byl
nic,
jo?
Mohl
sem
za
to,
tím
se
nevytahuju,
kdyby
na
mě
sebe
nevytáh
esesman,
tak
já
jsem
to
nedokázal.
To
byly
okolnosti
už
u
těch
lékařů,
za
který
já
sem...
já
sem
si
ty
lékaře
taky
nevymyslel,
že
ano.
Nic
z
toho
nebylo
ze
mě,
nic.
To
se
na
vás
nevytahuju,
já
vás
jenom
upozorňuju,
že
se
mýlíte.
A
to
je
důležitý
to
vědět.
Že
já
sem
se
na
tomto
světě
zamiloval.
Já
jsem
na
tomto
světě
zamiloval
do
přírodních
věd.
A
pro
ně
sem
všeho
ostatního
nechal
a
věnoval
sem
se
jenom
těm
přírodním
vědám.
A
voni
mně
z
těch
přírodních
věd,
zase
za
to
nemohu,
sebrali,
protože
nebyly
u
nás
peníze
na
vysokou
školu,
že
jo?
Tak
mě
dali
na
takovou
školu,
kde
s
maturitou
se
může
vstoupit
do
života,
to
byla
obchodní
akademie,
ne?
To
byla
pro
mě
hrůza.
Dokud
sem
se
litoval,
že
se
to
takle
stalo,
tak
žádný
poznání
nastalo.
Jakmile
sem
přestal
sebe
litovat,
už
tu
bylo
poznání,
že
sem
nesmrtelné
podstaty.
Tento
článek
vám
jedině
chybí.
Taková
absolutní
zamilovanost.
Tento
svět
má
tu
výhodu,
že
člo
ji...
člověka
učí
být
zamilován.
Nebo
něčemu
se
komplexně
věnovat.
Vy
ste
nejlepší...
vy
ste
nejlepší
příspěvek
v
tomhletom
zažil
při
ošetřování
své
manželky.
Já
si
necením
to,
co
ste
zažil
v
tom...
v
tom
lazaretu
tak
vysoko,
jak
ste
nezištně
se
obětoval
své
ženě.
Tam
ste
udělal
hodně,
rozumíte?
Tam
ste...
tam
ste
si
připravil
tu
půdu,
protože
ste
ten
sv...
život
opustil,
rozumíte?
V
té
nemocnici.
Ano,
ale
to...
to
ste
si
způsobil
tím,
že
ste
to
trénoval
u
tý
manželky,
rozumíte?
Tam
ste
ho...
to
se...
to
je
třeba
aktivně
opustit,
ne
když
mě
teče
tak
do
bot,
že
nemohu,
rozumíte?
To
je
něco
jinýho.
Já
sem
například
dejme
tomu
aktivně
musel
opustit
ty
přírodní
vědy,
rozumíte
mně?
To
je
rozdíl
v
tom
nějaký.
Já...
nevím
jeslti
je
vám
to
jasné,
ale...
tak
tam
vám
někde...
tamto
to
někde
vadí.
Ale
po
ten...
v
tomto
mistrovství
sebepoznání
postup...
přistupuje
další
mistrovství
lásky
k
bližnímu
jak
k
sobě
samému
a
ta
není
možná
bez
dokonalého
sebepoznání.
A
potom
přistoupí
mistrovství
ducha,
kdy
já
se
zřeknu
všechno,
co
sem
svým
duchem
k
tomu
přidal.
Prosím
vás,
vy
máte
dojem,
že
já
tady
hájím
svoji
nějakou
vznešenost.
Ne,
já
nehájím
svoji
vznešenost,
protože
já
sem
k
tomu
přišel
jako
slepý
k
houslím.
Mně
to...
já
sem
na
rozdíl
od
vás
do
všeho
byl
vnucen.
Do
všeho
sem
byl
vmanévrován,
ano?
Vy
všichni
ste
například
dál,
protože
vy
ste
dobrovolně
toto
dělal
manželce,
že?
Vy
ste
ji
dobrovolně
nezištně
pomáhal.
To
je
víc
než
já
sem
dělal
v
životě.
Já
sem
byl
zamilován
do
přírodních
věd,
tak
to
byla
sebeláska,
ne?
To
mně
dělalo
dobře,
to
mě
šimralo
po
těle
ne?
A
po
duši
hlavně,
no.
Protože
to
není
žádná
moje
přednost,
ale
je
to
moje
přednost,
že
sem
to
musel
opustit?
Taky
né.
Já
se
nepropadal
tam,
sem
to
musel
opustit,
to
byly
zevní
podmínky,
takzvané
zevní,
ne?
Za
nic
nemohu.
A
to
je
velice
výhodné,
kdybych
já
za
něco
málo
mohl
z
toho
dobrého
co
co
jako
čím
se
vám
zdá,
že
vynikám,
tak
bych
byl
strašně
na
tom
zle.
V
to...
právě
proto
musel
Ježíš
Kristus
vzít
těm
učedníků
tu
víru,
před
tím
než
šel
než
vstoupil
na
ten
kříž.
Oni
ji
ztratili,
protože
viděli
že
on
zkrachl.
Tak
voni
zkrachli
taky.
Kdyby
jim
byl
nevzal
to
nejcennější
co
měli,
to
je
ta
jejich...
to
byla
ta
jejich
láska,
to
by
ty
moje
přírodní
vědy,
víte?
tak
nemohli
jít
dál.
Tám
pod
tím
křížem
voni
sou
v
tom
stádiu,
já
sem
opustil
přírodní
vědy
a
už
sem
se
přestal
litovat.
Než
voni
se
přestali
litovat,
toto
trvalo.
Von
musel
jim
dát
svůj
pokoj,
aby
se
přestali
litovat.
Jakmile
přinesl
svůj
pokoj,
jak
víte,
ne?
pokoj
svůj
dávám,
tak
se
přestali
litovat.
To
je
důležité.
A
potom
mohl
na
ně
působit
Duch
svatý.
Kdyby
se
byli
litovali,
tak
na
ně
Duch
svatý
působit
nemohl,
rozumíte
mně?
Tak
já ...
voprav....
bod...
jak
já
můžu
za
to,
že
sem
se
bez
nároku
na
studium
toto
všechno
dověděl,
prosim
vás?
Může
se
někdo
bez
potřeby
času
tyto
věci
dovědět,
jako
já
sem
se
to
dověděl
bez
potřeby
času?
Sem
na
to
nepotřeboval
ani
vteřinu,
abych
tyto
věci
věděl.
A
jasně
zjišťuju,
kde
je
u
každýho
chyba.
A
to
si
vzpomínám
na
jednu
věc,
že
někdo
za
mě
věděl,
že
se
toto
mám
dovědět,
A
to
byl
například
ten
převoz...
já
tam...
u
toho
převozu
ten
člověk.
Když
sem
ho
v
přeškolním
věku
převážel,
tak
on
mě
řekl,
budeš
převozníkem.
Já
sem
zaplesal,
sem
říkal,
mě
by
to
moc
bavilo,
to
převážení
přes
řeku.
Sem
říkal,
bude
to
na
Vltavě.
On
viděl
to
dítě
hloupý,
no
co
se
mnou
mohl
dělat?
Ani
na
této
řece,
ani
na
jiné,
ale
bude
to
veliká
řeka.
A
abys
věděl,
že
tu
moc
budeš
mít,
tak
ti
dávám
peníz.
Dal
mi
peníz
svatýho
Kryštofa.
Že
budeš
převážet
Krista,
prakticky.
To
mi
neřekl
ale
k
tomu.
To
sem
si
jenom
na
ten
obraz
potom
díval
a
ve
zralém
věku
jsem
pochopil,
že
to
je...
že
převážím
Krista,
ne
sebe
nebo
někoho
nebo
tak.
Že
to...
No
a
nejdůležitějším
na
tomhletom
zjevu
bylo
to,
že
von
prošel
tím
dvorem
a
nereagovaly
na
něho
slepice,
husy,
pes,
nic,
kočka,
prostě
jako
když
tam
nikdo
není,
prošel.
A
zmizel.
Prosim
vás,
zaprvé.
Promiňte
mně,
moje
vřelá
duše
katolická,
paní
kolegyně,
že
já
teďka
budu
potírat
zázraky.
Ani
jeden
z
nich
nepotřu,
jenom
je
postavím
na
pravé
místo.
Co
to
byly
ty
zázraky?
Voni
jednali
z
moci
boží.
Já
sem
toho
byl
svědkem
od
útlého
mládí,
když
sem
poznával
co
je
správné,
ale
ne
rozumem.
Nýbrž
z
dopuštění
božího
dneska
bych
řekl.
Já
sem
nevěděl,
že
je
to
Pán
Bůh
to
jsem
taky
nevěděl.
To
nevadí,
tam
nejsou
tak
choulostiví,
aby
se
jim
muselo
titulovat,
Pane
Bože
sem,
Pane
Bože
tam, ?
mi
říká
Pane,
Pane.
Já
sem
neviděl
Pána
Boha,
ani
sem
na
něj
neveřil.
To
mu
nevadilo.
Nejsou
žárliví
ani
nejsou
nedůtkliví
tam
nahoře.
Tak
když
sem
jednal
správně,
tak
sem
měl
moc
to
správně
vykonat.
A
voni
tedy
dělali
zázraky,
protože
měli
k
tomu
moc
od
Ježíše
Krista.
To
není
nic
zázračného.
Já
sem
to
nepovažoval
nikdy
za
přirozené...
za...
za
nadpřirozené.
Ale
upozorňuju
vás
nemám
bohužel
na
to
dneska
svědky
už.
Všichni
vymřeli.
Že
nikdo,
to
co
sem
dělal
po
tom
závanu
s...
toho
správného,
sem
věděl,
co
je
správné,
tak
voni
řikali
nadpřirozeně
správné.
Nikdy
to
nevypadlo
jako
přirozená
věc.
Vždycky
to
vypadá
jako
zázrak.
Vždycky
to
vypadá
jako
zázrak.
Například
dejme
tomu,
to
sem
zažil
v
tom
koncentráku,
že
von
ode
mě
utekl,
to
byl
zázrak.
Nebo
že
třískal
lidi
a
u
mě
se
vždycky
zastavil,
to
byl
v
očích
těch
vedlejších
zázrak.
Nebo
že
sem
chodil
před
namířenou
puškou
a
ona
na
mě
nevystřelila,
to
byl
zázrak.
Ale
žádný
zázrak
to
nebyl.
Já
sem
byl
na
jiné
úrovni
než
kde
se
střílí.
Jakýpak
zázrak,
já
sem
byl
přirozeně
někde
jinde,
tak
se
po
mně
střílet
nemohlo.
A
tak
bych
moh
všechny
zázraky
odůvodnit
tímto
způsobem.
Všechny,
já
to
nebudu
dělat
to,
že
to..
to
ce...
cesta
do
rána.
zázrak
se
nikdy
nestal,
to
je
všechno
přirozená
záležitost.
Jenomže
na
jiné
úrovni
a
ta
se
prolíná
s
touhletou
úrovní
a
my
to
nemůže
jinak
zprostředkovat
si
v
hlavě,
než
jako
že
je
to
zázrak.
Nenechte
bych
nadával
na
Ghose.
Ale
já
hned
nadávám.
Podívejte
se,
Ghos,
když
mě
roku
třicet
sedum
čili
třicet
sedum
vyzval
k
tomu,
ke
spolupráci
s
ním,
tak
to
dělal
z
toho
důvodu
že
já
sem
křesťan
a
on
je
hind.
A
on
si
přeje,
aby
byla
všechna
náboženství
smířena,
ano?
Takže
podle
mého
názoru
to
nemohl
udělat
on,
protože
nebyl
křesťanem
takovým,
jako
sem
byl
já.
Já
sem
tehdy
byl
poctivým
křetanem,
eště
ano?
V
roku
třicet
sedum.
Já
sem
myslel
dokonce,
že
sem
svatý.
Promiňte
mi.
Já...
já
vás
lituju,
že
mě
nevidíte
v
té
době
mý
svatosti,
protože
byste
viděli
svatozář.
To
byste
přišli
si
aspoň
k
něčemu,
že
ano.
Dneska
už
to
nevidíte.
Já
sem
z
tý
sva-
svatozáře
spadl,
jednadvacátého
listopadu
třicet
devět.
No
ale
ta
ty
svýho
žáka,
abych
jeho
spisy
přeložil
a
komentoval.
Nedal
sem
mu
ani
adresu,
ani
sem
mu
neřekl
jméno
a
ty
spisy
mně
přišly.
To
už
je
sám
zázrak,
viďte?
Žádný
zázrak.
Ano,
ano,
žádný
zázrak
to
není,
je
to
přirozená
záležitost.
Ona
ta
přirozenost
sahá
dál
než
jak
my
tušíme.
No
a...
tak
to
začlo.
Takže
jestli
ten
Ghos
zemřel
třebas
roku
padesátého,
čili
devět
set...
devět
set
padesát,
tak
já
sem
myslel,
že
už
od
něho
mám
pokoj.
Protože
zemřel,
ne?
Každopád...
Roku
osmdesát
dva
zemřel
v
Praze
nějaký,
měl
to
tam
napsaný
jeho
jméno
v
mých
spisech,
inženýr
v
Praze
a
na
smrtelném
loži
mi
odkázal
další
jeho
spis
poslední,
Syntéza
jógy.
A
zase
ho
měl
ten
spis
od
toho
Klímy
a
zase
toutéž
cestou
jako
já
bez
mé
adresy
a
tak
dále.
A
všechno
to
přišlo
na
mě.
Mohl
sem
já
jako
odolat
a
mohl
sem
říct
to
dělat
nebudu?
Nemohl.
A
překládám,
přestože
sem
říkal
tomu
dotyčnýmu
nebo
von
už
byl
mrtev,
ale
té
paní,
co
mi
to
přinesla
o
rok
později,
osmdesát
tři.
To
abych
si
prodloužil
život.
To
opravdu,
to
je
tak
velké
dílo,
že
si
musím
prodloužit
život.
já
jsem
dneska
potože
život
a
že
mám
mám
být
po
smrti,
přátelé.
Protože
já
sem
nemohl
slíbit
nějakej
Čeřínek,
že
já
mám
být
po
smrti.
Jak
já
můžu
něco
slibovat
do
budoucnosti?
Já
nemůžu,
nemůžu
nikam
jet.
Já
sem
už
já
přesluhuju,
někde
na
krchově,
co
co
co.
konce
poctivě
nadávat,
když
von
mě
drží
tady
s-
před
čas,
že
jo?
A
mně
je
tady
dobře
jako
panu
Křístkovi,
stejně
dobře.
A
nó,
nic
mi
tady
nechybí.
Spolupracuju
se
Svatou
Terezií,
s
Ghosem,
Wattsem
a
s
jinými,
že?
Tykáme
si.
Vždyť
to
člověku
dělá
dobře,
ne?
No
a
já
mám
teďka
říct,
jestli
on
tomu
nerozuměl,
hm?
On
tomu
asi
do
té
míry
rozuměl
jako
tomu
nerozumí
Indové.
Voni
si
neví
rady
jedině
s
jeho
zázračnou
činností,
s
ostatním
vším
si
vědí
rady.
Jak
že
dělal
zázraky?
A
to
tedy
do
dneška
nikdo
z
Indů
nepochopil,
ale
Číňani
to
A
to
dělají
u
nich
obyčejní
fakírové.
Jak
vám
říkám,
když
ovládnu
pupek
tak
můžu
dělat
zázraky,
na
to
nepotřebuju
žádnou
svatost.
No.
Pavel
měl
pohromadě
u
léčitele,
u
toho
Stáni,
před
několika
dny.
Já
sem
mu
říkal,
podívejte
se,
léčitelství,
nesmíte
to
přeceňovat,
vy
se
nesmíste
u
toho
zastavit,
to
není
nic
vysokého.
Já
vám
teďka
předvedu
z
pupku,
ne
z
nějaký
duchovní
velikosti,
jak
já
budu
na
kohokoliv
z
vás
působit
a
zkusil
sem
to,
a
ten
se
div
neskácel
ze
zi-
ze
židle
na
takové
vzdálenosti
jako
vode
mně
pryč,
že
jo?
Sem
ho
málem
povalil,
on
říkal,
vy
byste
mě
povalil.
Já
sem
seděl
tady
klidně,
sem
říkal
vona
nás
pošlu
síly
ze
svého
pupku
a
vy
řeknete
co,
co
to
bude
a
on
říkal
málem
ste
mě
povalil,
no.
Sem
říkal,
si
představ,
když
takle
bych
působil
na
nemocné,
jak
bych
ho
snadno
léčil.
A
moh
bych
na
to
šup
dělat
léčitele.
A
proč
ho
nedělám?
Že
to
není
můj
úkol.
Já
se
musim
moc
držet
zpátky,
abych
toto
nedělal.
Moc,
protože
umím
dělat
i
diagnozu
i
umím
léčit.
Obojí.
A
nedělám
to.
Umím
udělal
lék
lépe
než
lékaři,
no,
a
mám
na
to
svědky.
No
tak
já
se
musím
držet
toho.
Ježíš
Kristus
taky
nepokračoval
v
zázračnosti
dýl
než
tři
roky.
Ne,
všechno
má
své
místo,
všechno
má
svůj
čas.
Ano,
tak
něco
takový
by
mohla
být
pravda,
říkám
by
mohla
být,
protože
tam
ten
člověk
v
tom
člunu
věděl,
jaký
mám
úkol,
že
ano?
Něco
něco
tady
bylo.
Jenomže
vono
to
tak
není
jak
to
říkáte.
Vono
to
není
něco
do
budoucnosti,
nýbrž
je
to
něco
přítomného.
Von
zná
dispozice
toho
člověka
a
von
mě
už
našel
po
tom
zásahu
lékařů,
jo?
Já
sem
s
tou
chorou
rukou
převážel
přes
řeku,
musíte
si
myslet.
Mně
bylo
tedy
maximálně
pět
let
a
nikdo
mě
nechtěl
k
veslu
pustit,
protože
ta
ruka
bolela
a
neměl
sem
s
ní
nic
dělat,
né?
Já
sem
převážel,
když
se
nedívali,
přes
řeku,
a
to
není
malá
řeka
ta
Vltava.
Tam
byla
ještě
velice
prudká.
Já
sem
musel
vždycky
nadject
a
potom
teprve
sject,
abych
to
vůbec
vytáh.
No
a
takže
on
věděl,
co
se
mnou
udělali
lékaři,
víte?
To
von
poznal.
Tak
to
nemuselo
být
nějaký
předurčení.
Nýbrž
to
se
prostě
stalo,
takže
já
vás
v
tomhletom
opravuju.
Já
na
žádný
totiž
předurčení
nevěřím,
na
žádný
předchozí
cvo-
prostě
nevěřím.
Na
nic
takového
nevěřim,
nic.
A
tak
dlouho
sem
to
hlásal,
vidíte?
A
dneska
vím,
že
sem
se
mýlil.
Ten
omyl
byl
správný.
Já
sem
ho
potřeboval
a
mnozí
moji
přátele
to
potřebovali,
pže
voni,
například
ten
přítel
Merta,
který
se
mnou
byl
ve
Francii,
sem
tam
všechno
poznával
a
věděl
sem,
že
sem
tam
tento
život
nebyl.
Sem
tam
poznával
ten
rodný
dům
toho
spisovatele
a
dům,
kde
von
zemřel
a
všecko,
na
dálku
sem
do
poznal.
To
von
říkal,
no
tak,
vysupuju
z
katolický
církve,
protože
vona
nevěří
na
převtělování.
Sem
ho
musel
držet
v
katolický
církvi,
aby
nevystoupil.
Ne
dříve
než
jsem
poznal
tuhletu
pohádku
říká
nám
o
tom
drakovi
který
na
něj
sice
víte
který
měl
ví
vod
toho
motivy
ctností
nitce
něco
to
tedy
vidíte
teďka
jak
jsem
vykládal
toto
na
to
ta
píseň
o
tele
dál
že
jsem
to
přečetl
já
jsem
začal
číst
píseň
operace
jsem
ne
se
mi
celou
znal
až
do
konce
on
se
mě
rovnou
říct
že
už
ji
dávno
vykládám
je
to
cesta
existenční
celou
existencí
to
je
cesta
kteří
nějakou
modlitbou
jenom
té
málo
že
já
toto
řeknu
nějakým
řečeno
řekl
to
je
dost
on
se
modlí
on
chodit
dokonce
a
to
je
málo
musí
celým
životem
jít
kdyby
když
má
den
čtyřiadvacet
dohoda
on
by
přijala
třeba
ježíš
a
jeden
den
než
jednu
hodinu
ne
e
tak
mě
to
chyba.
Musí
se
životem
jít
že
vám
tady
nadávám
vadu
rozumíte
teď
jsem
nutné
pro
duchovní
cestu
být
osvobozující
ideu
to
je
nutný
a
voni
to
přečtli
tu
kapitolu
o
koncentraci
a
toto
si
nevzali
voni
ty
pozici
nešpekuluj
o
to
kde
najít
osvobozující
ideu
a
že
dokud
nenajdou
tak
že
nebudu
se
ani
správně
koncentrovat
ani
se
nedostanou
v
bohu
oni
musí
mít
ideu
pomocí
níž
by
především
hledali
království
boží
no
a
když
jsem
jim
to
dal
za
příklad
aby
si
o
tom
porozmýšlí
co
vám
debatovat
co
je
to
nesmrtelná
duše
smrtelná
duše
a
tak
dále
ale
aby
tohleto
na
to
tam
přišel
tam
to
stavný
podle
mýho
názoru.
No
a
to
říkám
asi
čtyřicet
let
a
já
jsem
říkal
bez
ře
dobře
nějak
včetně
stáňovi
kdyby
se
vyskytl
jeden
člověk
na
světě
který
by
pomocí
toho
co
jsem
napsal
byl
spasen
tak
sem
udělal
dost
eště
se
nevyskytl
se
nemyslete
kam
my
bysme
četli
správně
jedinou
klín
kterou
jste
napsal
že
my
jsme
tam
našli
všecko
no
to
hezký
a
já
jsem
taky
ho
člověk
je
na
našel.
To
je
m
měl
následujte
prosím
vás
tady
je
jedna
věc
nikdy
jsem
nechtěl
a
říct
nikdy
mě
nikdo
nenásledujte
prosím
vás
protože
kdybych
já
nevím
chtěl
aby
se
na
něm
konalo
taková
násilí
jako
se
ho
na
mě
co
bych
to
na
něm
chtěl
to
už
já
znám
jenom
druhýho
člověka
podobnýho
mě
a
to
je
pan
kříska
kterým
se
soustavně
taková
násilí
dělal
on
už
to
tak
bral
jako
samozřejmou
věc
víte
ten
byl
dál
než
my
mysli
všichni
protože
kdyby
se
byli
v
v
jeho
stavu
tak
to
budeme
tak
těžce
ne
že
bychom
možná
spáchali
sebevraždu.
Ale
on
už
dosáhl
samovolnosti
tam
kde
ježíš
kristus
zasáhl
samo
von
si
vě
třiceti
letech
že
už
se
mohlo
rozloučit
se
svou
rodinou
vono
se
a
samovolnosti
v
tomto
životě
a
on
se
s
ním
mu
rozloučit
on
opravdu
smířen
odcházel
to
je
vzor
se
vzor
a
na
to
upozorňuju
tady
za
jeho
přítomnosti
vono
mi
to
má
za
zlý
že
ho
nemám
tak
vynášet
ale
je
to
bohužel
tak
a
dej
to
také
nebrala
tak
nebudete
nad
tím
tak
šťastná
jako
já
jsem
nad
tím
šťasten
já
při
tom
to
styku
s
ním
jsem
velice
šťastně
za
jsem
za
to
velice
vděčen
že
jsem
ho
takhle
šťastný
ho
poznal
jo
protože
on
se
vyrovnal
s
tím
životem
samovolnou
cestou
tak
dlouho
trpěl
až
i
vůbec
netrpěl
ano
víte
dávám
vám
napřed
čtení
že
tomu
chtěli
rozumět
pan
kříska
ví
tě
rozumět
a
vám
především
to
dávám
napřed
čtení
země
zaslíbení
to
marka
země
zaslíbení
od
narada
jestli
to
nemáte
povinně
si
to
od
někoho
pučte
jo
on
to
má
někde
je
to
máte
vidí
kolem
sebe
se
poctil
žita.
Velikou
al
malou
na
zádech
a
z
té
pod
tou
tíha
vona
ta
holčička
říká
ve
ruka
se
jmenovala
ona
říká
prosím
tě
co
to
děláš
proč
to
taháš
a
on
říká
to
je
těžký
břemeno
protože
já
ho
ne
nenese
jenom
za
sebe
ale
za
mnoho
jiné
kteří
ho
nedokážou
sami
ne
zdát
k
nim
a.
Ona
říká
a
to
budeš
pořád
dělat
to
to
je
ve
zkratce
řečeno
tam
celá
knížka
že
on
říká
ne
až
tě
jednou
uvidíš
že
ta
kří
mě
ne
tíží
tak
mě
uvnitř
naposled
a
vona
jednou
ho
vidí
po
několika
letech
jak
ten
žito
klaní
jde
lehkostí
nese
tu
z
kří
na
zádech
a
říká
mu
kdo
tě
vyložil
ten
základ
v
té
síně
že
tak
snadností
kráčíš
a
von
říkal
nikdo
mi
c
nevyložil
ještě
tam
přiložili
protože
od
té
doby
kdy
je
pro
mě
lehkosti
tam
může
kdokoliv
cokoliv
přiložit
a
mě
to
ne
tíží.
Já
vám
řeknu
to
je
pochopení
života
pana
kříska
on
takhle
nesl
svůj
život
to
je
nám
vzor
toho
můžete
následovat
mě
ne
já
se
do
toho
byl
dycky
vraždit
je
nedal
sem
proč
prostě
to
není
to
příkladné
nemoh
přece
někomu
ti
aby
to
následovalo
a
proto
jsem
si
četla
země
zaslíbení
byla
a
po
té
poznat
i
a
ale
já
bych
chtěl
ten
jiného
proč
moje
cesta
není
směrodatné
pro
vás
protože
ježíš
kristus
vedl
lidi
cestou
víry.
A
já
jsem
byl
do
sedmnácti
let
absolutně
nevěřícím
čili
to
nebyla
cesta
víry
do
šestadvaceti
let
jsem
neuznával
krista
jako
nejlepšího
vůdce
duchovního
nýbrž
indy
ano
to
teprve
od
koncentráku
když
mě
dokázal
čím
je
v
tom
bezčasovém
okamžiku
kdy
jsem
vzdal
svůj
život
ho
uznávám
jo
čili
já
jsem
nešel
cestou
víry
já
jsem
šel
cestou
poznání
a
to
není
pro
vás
cesta
protože
vyjdete
všichni
jak
vás
znám
cestou
víry
a
na
cestě
víry
která
je
daleko
přirozenější
proti
ježíš
kristus
vedl
cestou
víry
to
je
daleko
přirozenější
než
cesta
poznání
z
toho
důvodu
že
my
ať
si
myslíme
nebo
nemyslíme
že
věříme
všichni
věříme
my
se
svou
podstatou
věřící
protože
kdyby
člověk
nevěřil
v
tento
svět
taky
víra
tak
bych
páchal
sebevraždu
a
já
jsem
nikdy
já
jsem
pokaždé
operaci
v
tento
svět
přestal
věřit
po
každého
práce
a
matka
mě
musela
tvrdě
učit
znovu
věřit
ten
tomuto
světu
jako
mému
světu
joze
marně
nenaučil
nikdy
úplně
věřit.
Já
jsem
nikdy
neuvěřil
že
to
moje
tělo
to
ne
ten
nástroj
mýho
to
co
já
ve
mně
myslí
člově
mě
znal
že
to
co
to
je
to
nedefinoval
nebyl
filozofem
jsem
byl
dítětem
takže
pro
vás
je
napodobitelné
cesta
ježíšova
neboť
von
vedl
cestou
víry
a
všechny
ty
těžkosti
na
cestě
víry
tam
ukazuje
na
svých
učit
učednících
takže
já
jsem
prodělával
obdobné
těžkosti
ale
ne
na
cestě
víry
a
jenom
obdobné
těžkosti
a
není
to
pro
vás
příkladem
to
byla
cesta
poznání
a
je
to
cesta
poznání
protože.
Máte
naději
že
tedy
jsem
byl
to
převozníkem
pasován
tře
vás
převést
u
upozorňuji
že
nikoliv
já
nejsem
převozníkem
z
vlastní
iniciativy
a
z
vlastní
síly
kdy
se
mi
podařilo
opravdu
někoho
převést
že
to
podařilo
a
po
já
jsem
převozníkem
v
koncentráku
pět
lidí
se
mi
podařilo
převést
ale
nikdy
potom
a
nikdy
předtím
a
jak
se
mi
to
podařilo
ne
mým
přičiněním
ale
přičiněním
těch
kteří
uvěřili.
A
ty
věřili
jedné
věci
že
tam
zahynou
těch
pět
co
jsem
získal
věřili
tam
zahynu
stoprocentně
věřil
že
tam
za
jenom
měli
o
tom
vysokou
všech
blou
ne
tam
nezanedbá
protože
měli
jistotu
nám
zahynou
tak
se
vlastně
vnitřně
už
se
o
života
vzdal
a
tu
podmínku
vy
nesplňujeme
když
ji
splníte
tak
já
budu
správným
převozníkem
protože
vy
ste
ji
v
plnili
tak
jsem
já
převozníkem
přimějte
se
tu
myšlenku
a
budete
spaseni
že
ano
ale
budeteli
chtít
být
spaseni.
Nebudete
spaseni
to
je
další
podmínka
protože
oni
si
nepsali
být
spaseni
ten
jiří
došel
doktor
jiří
došel
mně
řekl
podívej
se
já
vím
že
tady
umřu
a
pak
je
mi
jedno
co
budu
dělat
protože
když
mě
navrhuje
aby
dělal
tohleto
a
já
jsem
poznal
že
znáš
moje
nitro
tak
já
ti
věřím
že
by
poradí
dobře
poraďte
co
chceš
já
tady
beztak
zahynu
ale
ať
ať
ať
po
pře
smrtí
že
vám
dobře
ne
tak
jsem
mu
poradil
co
má
dělat
a
on
on
se
dostal
na
druhý
břeh
za
na
měsíce
se
dostal
tam
kam
já
za
devět
let
no
panečku
a
tak
těžký
podmínek
škole
se
nežije
a
a
se
s
ním
setkal.
A
už
se
si
setkat
nemůže
přejít
všemi
takže
převážel
jsem
převážel
byl
jsem
to
já
který
se
váže
protože
já
jsem
tam
v
tom
koncentráku
přeci
nežil
až
je
tam
všichni
viděli
tam
žije
ve
mně
bůh
jeho
vůli
jsem
všechno
jeho
mohli
sem
všechno
dělal
ta
to
žijem
ne
já
ti
že
mně
kristus
to
nemyslel
svatý
pavel
jinak
než
že
se
vzdal
úplně
své
vůli
takže
konal
vůli
otcovu
vůli
boží
uli
kristu
bez
ohledu
na
sebe
maria
řiká
sám
ze
sebe
nemohu
mít
ano
no
no
ano
správně
tak
to
se
shodujeme
náhodou
jednou
v
tím
ježíšem
že
jo
no
a
tak
je
to
tak
že
opravdu
se
nemohu
těžké
se
sebou
vytahovat
těžce
ale
nemohu
si
říct
že
bych
nebyl
nástrojem
se
tem
jenže
sám
se
vyplácejí
daří
protože
vy
s
nesleví
že
ty
farizeové
jak
tady
sedíte
protože
vám
vy
se
přeci
jenom
ještě
něco.
Tomu
zpovědníka
i
pokračuje
v
té
zpovědi
a
říkají
si
tohleto
ten
eckhart
říkán
se
stroj
té
kateřina
česky
sestra
taji
já
jsem
tě
jenom
zkoušel
já
sebe
poznávám
a
tebe
také
poznávám
ale
chtěl
jsem
vědět
jestli
opravdově
přicházíš
sem
z
důvodů
vnitřních
anebo
jenom
ze
zvědavosti
a
teď
vím
že
je
to
důvod
vnitřní
vykládají
dál
a
ona
řekla
ale
teď
důstojný
pane
mně
asi
zavrhnete
a
on
říkal
proč
protože
já
jsem
přestal
a
věřit
i
přestane
věřit
a
jak
se
to
stalo
no
já
jsem
se
dostalo
stavu
do
stavu
nebyl
ani
pán
bůh
ani
svatí
ani
andělé
ale
bylo
tam
božství
a
to
znamená
všechno
bylo
posvěceno
bohem.
A
v
tomto
stavu
jsem
dosud
takže
já
nevěřím
já
to
božství
ve
všem
vidím
od
té
chvíle
já
daleko
lépe
sloužím
bližnímu
protože
sloužit
tomu
božství
v
nich
já
jsem
nikdy
předtím
nevěděl
já
se
ta
láska
k
bližnímu
k
sobě
a
teďka
to
vím
on
říkal
prosím
tě
katraj
jen
to
nikomu
neříkej
je
to
v
pořádku
že
všechny
myšlenky
představy
o
bohu
který
mají
lidé
jsou
nepravé
představami
právě
je
že
vnitřek
všeho
je
boží.
No
a
toto
je
jenom
o
těch
bylo
kterého
se
halíře
se
dneska
už
je
jasno
že
ta
choroba
je
na
postupu
a
zachová
ti
celý
lidstvo
možná
ke
a
ty
o
ní
ten
nevěděl
že
to
království
boží
vůbec
nevěděla
ale
měla
správnou
osvobozující
ideu
prosím
vás
naučil
to
vod
ní
a
každý
pořádný
svatý
měl
správnou
osvobozující
z
jeho
a
proto
se
o
svobodu
tak
se
čte
si
životopis
svatého
dovědí
se
to.
Teďka
píšu
jsem
to
došla
s
o
koncentrace
kapitole
koncentrace
a
tam
jsem
psal
o
in
der
přístupná
věřícím
člověku
já
to
budu
opakovat
ano
tam
máte
tato
nemám
to
máte
napsaný
tak
ta
svatá
terezie
v
předškolním
věku
našla
pumpovat
obrázek
kde
ježíš
kristus
samaritánce
ženě
pěti
mužů
tedy
ženě
velice
nehodné
nabízí
věčný
život
slasti
obrazem
domů
zeptala
se
to
to
je
rodiče
řekli
že
ježíš
kristus
nabízel
věčný
život
i
takové
hříšnici
jakým
byla
tato
samaritánka.
A
svatá
terezie
která
věřila
že
to
tak
bylo
že
je
tak
milosrdný
bůh
řekla
když
je
takhle
milosrdný
učí
takovému
hříšník
tak
je
milosrdný
vůči
mně
na
to
vsadili
krk
to
byla
ta
osvobozující
myšlenka
já
jsem
tady
na
světě
proto
aby
si
mě
bůh
k
sobě
vzal
v
té
osvobodit
my
není
nebylo
vod
tý
chvíle
jinýho
důvodů
proč
tady
žije
než
aby
šla
k
bohu
celým
životem
jakými
prostředky
to
už
bylo
jedno
co
ji
do
poradil
to
dělala
na
tom
už
to
nezáleží
nato
na
té
té
záleží
že
ona
šla
svým
životem
k
bohu
a
víte
že
došla
protože
tady
byla
byla
správná
tady
osvobodil
a
proto
říkám
že
její
příklad
je
směrodatné
můj
příklad
jednat
není
protože
to
nebyla
byla
to
osvobozující
ideál
nebyla
to
idea
víry
a
ne.
A
proto
to
já
vám
teď
předvedu
jak
je
to
těžké
sledovat
například
mě
ale
potom
vám
řeknu
jak
je
to
lehké
se
vlastní
ježíše
krista
protože
on
tu
ideu
propagoval
celým
svým
životem
a
jak
je
to
snadné
proti
ještě
tomu
sledovala
tou
terezii
tyto
tři
příklad
vám
uvedu
možná
že
to
makoňovi
vynechám
a
bude
to
je
nesrovnatelné
vůbec
ale
nevynechal
toho
ježíše
krista
protože
bych
se
mohlo
přetah
čas
aby
se
utekli
a
já
bych
byl
nějak
tak
podívejte
se
ježíš
kristus
ukázal
že
ta
idea
nemůže
zůstat
stejná
že
se
musí
měnit.
Z
úměrně
s
pokrokem
duchovním
toho
člověka
ta
svatá
terezie
například
ze
začátku
si
myslel
že
tedy
musí
boha
milovat
že
musím
milovat
bližního
a
a
tak
dále
a
tak
dále
že
musí
dělat
dobrotu
že
žít
učit
si
s
tím
ctnostným
životem
to
jí
stačilo
do
určité
doby
to
byla
správná
idea
ale
nestačil
až
do
konce
člověk
obyčejně
není
schopen
pojmout
takovou
ideu
která
by
ho
najednou
celá
a
jedna
a
za
prvně
a
hned
na
poprvé
osvobodil
a
rozumíte
ona
je
taky
ne
našla
ale
teprve
když
potom
už
byla
tom
tak
zle
že
začla
vyčítat
pánu
bohu
co
jsem
ti
dala
že
já
jsem
ctnostným
životem.
Milovala
jsem
bližního
zapíral
jsem
se
postila
jsem
se
ale
z
lásky
k
životem
žila
no
prostě
všechno
mu
to
vyčetl
co
všechno
dál
a
já
sem
dneska
na
kraj
svýho
života
a
já
sem
vám
tam
nervu
já
nemohu
se
ani
hnout
mám
hrozné
bolesti
v
těle
já
už
nemám
bože
co
by
ti
dál
a
pán
bůh
jí
řekl
terezko
a
to
je
obměně
té
ideje
prosím
ale
ne
dřív
než
tou
poznání
než
člověk
všechno
dá
napřed
musí
člověk
všechno
dát
to
je
správná
idea
a
když
tiše
ho
dál
a
dál
nic
nemůže
dát
jako
u
toho
kříska
všechno
dál
dal
už
nemohl
nic
znát
tak
když
všechno
takhle
vyčerpá
tak
potom
musí
přijít
k
názoru
že
nic
nedal
neboť
všechno
co
má
ten
člověk
má
vod
boha
to
je
můj
propůjčeno.
Uvědomte
si
při
té
příležitosti
podobenství
o
hřivnách
prosím
vás
ježíš
kristus
dokumentuje
já
a
tím
se
omezuje
na
dokument
jeho
života
ne
na
život
ježíše
krista
protože
to
je
strašně
sáhodlouhé
že
on
dokumentuje
podobenství
mi
svůj
život
svůj
život
jak
se
má
jak
von
šel
a
jak
podle
jeho
máme
my
a
von
když
tam
rozdal
ten
hospodář
sem
nějakým
sluhům
hřivny
jednomu
jednu
druhýmu
dvě
a
třetímu
pět
odešel
od
toho
a
potom
se
vrátil
a
chtěl
na
nich
vyúčtování
tak
si
všimněte
a
to
katolíkum
bohužel
uniklo
já
se
divím
na
do
se
jim
to
že
oni
museli
tu
hřivnu
odevzdat
tu
tutéž
hřivnu
museli
odevzdat.
A
musel
a
i
všechno
co
si
s
ní
vydělali
jo
čili
ono
jistý
hřivny
nezbylo
ale
vůbec
nic
a
to
je
té
ta
vyšší
idea
do
je
tohoto
schopen
jako
ta
svatá
terezie
a
jako
ježíš
kristus
že
všechno
odevzdal
tam
by
se
to
dalo
krásně
ukázat
detailně
tam
rozpracováno
jeho
životem
jak
všechno
jak
se
no
odevzdal
že
vůbec
nebyl
ničím
a
je
je
proč
ho
bohu
postil
všechno
odevzdal
jakékoliv
předtím
říkal
že
je
jedno
z
bohem
že
jo
nebyl
najednou
všechno
odevzdal
když
všecko
odevzdal
tak
pak
všechno
mě
jako
když
já
jsem
všechno
odevzdal
v
tom
konce
draku
pokud
jsem
věděl
že
se
že
to
sou
jsem
se
znal
já
jsem
sebe
úplně
nové
vzdal
jak
jako
ježíš
kristus
já
sem
se
sebe
tedy
neznal
kdyby
byl
sebe
celý
ona
jak
jsem
o
sebe
celý
odevzdat
to
dopadl
seno
ještě
na
se
daleko
líp.
Jako
se
člo
kristem
že
člověk
je
člověkem
a
ježíše
kristu
je
ježíš
kristus
to
příklad
ne
karma
co
není
příklad
já
jsem
si
myslel
že
jsem
všechno
odevzdal
já
jsem
nic
si
nechal
pro
sebe
ne
si
představte
kdyby
oni
si
byli
nechali
ti
služebníci
toho
hospodáře
něco
pro
sebe
jak
by
to
bylo
dopadlo
to
by
bylo
zlé
vite
i
ten
kdo
si
nic
pro
tebe
nenechal
jenom
to
zakopal
a
odevzdal
tu
původní
hřivnu
byl
odkázán
do
temnot
vnějších
to
znamená
byl
tak
hloupý
jako
byl
předtím
nebyl
spasen
nebyl
uvědomělý
nebyl
si
vědom
věčného
života
to
je
vedení
do
temnotě
žádný
peklo
tam
je
umožní
těch
temnotách
jejích
my
žijeme
protože
my
takhle
si
necháme
necháme
každý
den
ze
svýho
života
něco
pro
sebe.
No
to
já
vím
že
tato
idea
je
těžko
stavitel
to
už
je
napřed
se
musíme
naučit
to
první
první
fázi
umět
milovat
že
mě
ctnostně
žít
a
tak
a
ne
pro
sebe
že
potom
milovat
by
že
a
tak
dále
a
potom
teprve
se
toho
všeho
vzdát
ale
kdybychom
se
nedokázali
všeho
vzdát
tak
je
to
všechno
marné
a
takhle
máli
pranicky
života
ve
zkratce
pochopení
lidský
v
života
příkladu
ježíše
od
života
ježíš
život
tam
na
tento
příklad
všeho
se
vzdal.
Jo
tak
to
by
to
tady
je
otázka
někde
tak
těžce
nemocen
ve
stáří
třebas
že
rezignuje
na
život
říká
si
je
mi
ten
život
něčemu
lepší
by
doby
bych
umřel
čemu
je
to
já
jsem
vám
čas
to
vykládal
o
jednom
takovém
muži
byl
to
rychle
lysý
v
plzni
který
byl
v
choroby
ci
a
ten
říkal
dycky
dyť
já
jsem
hotový
výrobě
hnoje
nic
jiného
nikomu
nejsem
k
ničemu
protože
jsem
tady
v
tom
choroby
si
ani
kou
nemohu
pomoct
protože
sem
vochrnutý
na
půl
těla
sse
šplhá
okolo
stěny
a
berou
a
tak
prosím
těch
karlička
řekni
k
čemu
je
ten
život.
A
já
si
nemůžu
být
spasen
a
já
taky
vím
pro
spasen
být
nemohu
protože
já
jsem
minule
v
životě
byl
nějakým
generální
říkal
dověděl
se
nikde
nějakým
zisk
seanci
já
jsem
napáchal
moc
věcí
zlý
a
jsem
zabil
moc
lidí
a
to
kdybych
tisíc
dělení
trpěl
tak
se
nedivím
nerezignoval
na
jakýkoliv
pokrok
když
že
rezignuje
ten
člověk
na
pokrok
tak
nemůže
být
spasen
víte
to
ježíš
kristus
jasně
ukazoval
svým
příkladem
že
kdo
rezignoval
na
pokrok
říkal
se
spásy
říkal
se.
A
on
tam
ukazuje
že
ky
takové
dvojic
na
jeden
se
říká
vy
se
neříká
se
říkáte
je
na
tom
dobře
neříkáte
je
na
tom
dobře
tak
nebudu
ty
příklady
ukazovat
protože
to
tam
si
můžete
přečíst
ježíši
kristu
v
jeho
podobenství
ale
on
to
ukázal
svým
životem
že
se
nezříkal
a
proto
ukazoval
cestu
spáse
on
se
nezříkal
toho
života
do
té
doby
dokud
se
ho
neměl
z
zříct
to
ovšem
nevíme
kdy
se
ho
máme
zříct
tady
se
nemáme
že
je
to
otázka
je
velice
široká
jmenovat
strašně
dlouze
promiňte
mi
ale
když
někdo
se
říká
protože
nevěří
že
by
dejme
tomu
ten
život
k
něčemu
vůbec
vedl
já
ti
je
to
věci
duchovní
a
neboť
nebo
světská
že
protože
ho
by
nějak
světský
důležitý
když
si
myslí
že
ani
vědom
ani
druhém
případě
to
není
důležité
aby
tady
žil
tak
pak
nemůže
být
spasen
tím
svým
životem
rozumíte
nemůže
být
není
spasen
ale
jestliže
například
se
stane
to
co
s
panem
mysím.
Že
tedy
se
dá
přemluvit
aby
ten
svůj
život
nepovažoval
za
špatný
a
tu
obou
anebo
zbytečný
a
to
brzo
můžete
o
něho
udělat
to
praví
ve
že
vám
to
udělat
i
uděláte
pak
může
být
tím
životem
dodatečně
spasen
protože
podívejte
se
jestliže
u
toho
báli
si
ho
který
věřil
napřed
ale
si
vtělení
že
se
provinil
velice
že
aby
milion
lidí
třebas
nějaký
válce
sme
nakonec
dokázali
že
je
to
omyl
že
kdyby
měl
být
za
všechno
trestán
tak
by
se
to
vůbec
nikdy
nebude
by
z
toho
nedočkal
taková
že
milost
není
že
buď
je
osud
anebo
je
láska
boží
a
protože
ve
dovede
sebe
obojí
né
obstojí
ostudné
existuje
žádná
choroba
není
osudná.
To
se
musí
mě
to
si
musím
uvědomit
že
za
tím
stojí
aniž
to
víme
láska
boží
on
říkal
ale
jaká
láska
boží
stojí
za
mou
chorobou
atak
strašně
trpím
mám
takových
strašný
bolesti
a
kdyby
v
tom
byla
ska
boží
tak
by
někam
bůh
nedovolil
abych
já
na
ně
nadával
to
já
mám
ty
hrozné
bolestí
tak
na
ně
je
takovým
způsobem
nadávám
že
já
se
nedivím
že
mě
potom
ještě
si
le
víc
než
předtím
já
jsem
říkal
pane
listí
já
by
na
vašim
místě
tak
vedl
ještě
víc
protože
takové
strašné
bolesti
bych
nesnesl
a
já
sem
říkal
co
tady
máte
na
stole
a
on
tam
měl
piju.
Kapky
pijovi
lékaře
mu
je
dali
že
až
bude
tu
bolest
tak
velkou
se
nebude
moc
vydržet
tak
aby
si
vzal
nějakou
kapky
von
ten
člověk
si
žádnou
kapka
za
tu
dobu
několika
jsem
tam
byl
ani
jednu
nevzal
radši
nadával
na
pána
boha
to
bylo
vod
něho
strašně
hezký
já
jsem
říkal
vy
ste
dědičným
mudrc
místo
aby
se
byla
taky
my
nadává
ten
na
pána
boha
to
je
krásné
to
se
levá
líbí
on
říká
to
se
to
se
vám
pěkně
pěkná
věc
líbí
ale
jednou
se
stala
jedna
věc
on
říkal
kdybyste
nikdy
my
neslyšel
jak
já
na
pána
boha
nadávám
ale
kdybyste
jednou
mě
si
že
jak
já
na
to
nám
nedá
aby
se
nedivil
že
já
tady
trpím
a
jednou
jsem
přišel
ne
všecka
okamžik
a
von
nadával
na
se
oslíku
dostal
za
dveřma
on
postě
hlásit
a
byl
tam
sám
e
tam
jenom
jednu
postoje
někdo
s
nim
nemoh
nechtěl
vydržet
tak
nedával
ale
takhle
že
já
jsem
vkročil
a
říkal
a
von
říkal
pane
boha
se
nestyděl
ale
mně
se
styděl
říkal
míří
ty
to
poslouchal.
Je
to
jsem
nešťasten
nepřestane
následek
ne
pane
vyšší
my
si
to
vod
nedáváme
po
on
říká
to
nemyslí
že
vášně
sem
říkal
to
myslím
vážně
teď
ji
předvedu
rychle
jak
já
umět
na
pána
boha
a
já
sem
nedával
tímto
způsobem
ty
sprosté
bože
jak
takle
trápí
toho
nevinné
rychle
který
si
myslí
že
byl
nějakým
generálně
který
něco
provedl
když
si
to
nemůže
prověřit
a
když
když
si
to
nemůže
být
vědom
tomu
jeden
jak
kali
tamhle
nějakým
směrem
třeba
si
to
prostě
není
pravda
a
ty
ho
za
tohleto
trestal
že
si
myslí
že
je
to
to
musí
odbýt
a
ti
von
necháš
také
triky
že
že
se
nestýkat
to
je
jsem
mu
začal
vtav
na
tě
nadávat
pánubohu
ale
tak
stane
tě
že
po
liší
začal
na
mě
zírat.
A
říkal
ty
na
dáváš
opravdu
já
nadává
popravu
já
to
nehraju
to
si
ten
pán
bůh
za
slouží
za
to
co
ty
trpí
řeka
nezaslouží
tu
chvíli
věděl
co
má
dělat
v
tu
chvíli
říkal
tak
cel
ve
dělat
dál
mě
ta
bolest
vždycky
trvá
dvě
až
tři
hodiny
tentokrát
jak
jsem
přestal
dává
ty
se
nedával
za
mě
a
líp
než
já
tak
mě
já
jsem
přestal
by
to
unavit
já
už
nemůže
dávat
říkal
to
je
v
pořádku
teď
budeš
chodit
a
ten
den
chodil.
Čili
ono
to
není
prosím
vás
nějaká
záležitost
na
kterou
by
mu
tak
jednoznačně
odpovědět
u
takovýho
člověka
nesmíme
vkládat
ruce
v
klín
a
nesmíme
ho
nechat
na
klička
když
můžeme
tak
ho
máme
převrátit
musíme
se
vy
ovšem
nějakou
sílu
i
třebas
takovou
jako
se
měl
já
že
jsem
já
jsem
neměl
jenou
se
než
smrtelná
boha
nadávat
mě
to
na
pána
maloval
protože
já
jsem
na
něj
nevěřil
já
na
toho
pána
boha
vašeho
nevěřím
já
se
neprovinil
když
mu
nadávám
lump
jakkoliv
já
jsem
proviním
to
není
můj
pán
bůh
s
tím
se
rozloučit
se
mě
by
ty
roky
to
na
to
už
já
nevěřím
ten
se
ještě
věřil
babička
mě
k
tomu
nutí
láska
nevěřím
bylo
kolik
čtyři
roky
nebo
pět
ale
teď
teď
když
se
byli
s
mou
tak
to
bylo
asi
tak
nějakých
to
bylo
vše
nekoncentruje
tak
to
bylo
nějakých
dvacet
dva
dvacet
tři
dvaceti.
A
možná
že
třicet
já
nevím
nevím
já
jsem
se
padl
nic
na
tom
komu
víra
na
lásce
k
bohu
protože
jako
platí
ne
ten
kdo
mně
říká
pane
pane
přejde
do
království
nebeskýho
ani
ten
kdo
na
mě
nadává
si
se
nezbavuje
te
povinnosti
o
království
voni
se
dostat
míníme
za
ním
musíme
až
na
dáváme
nebo
ho
milujeme
a
když
nemilujeme
bližního
tak
předstíráme
lásku
k
bohu
věřte
mi
to
napřed
musíte
milovat
bližního
a
já
jsem
tehdy
osvědčovali
lásku
k
bližnímu
a
to
si
ten
pán
bůh
na
mě
cenil
rozumíte
mně
protože
já
jsem
kvůli
já
jsem
nikdy
na
pan
boha
ne
nadával
pochopitelně
když
se
na
něj
nevěřil
na
toho
lidsky
pojatého
boha
jsem
nevěřil
ale
já
jsem
nadával
kvůli
pánu
vůli
pan
listina
upřímně
on
to
bral
a
ne
by
bylo
ne
ze
sebe
než
to
že
bude
považovat
za
věřícího
člověka
by
se
se
tady
chodil
plnými
ústy
náboženství
ne
a
nuceně
že
nadávat
to
to
já.
A
to
obrátil
naruby
zase
to
není
moje
přednost
protože
mě
čtrnáctkrát
obrátili
naruby
lékaři
a
to
začlo
z
brzo
viďte
úplně
na
rovně
obrátit
ta
jak
víte
ne
životem
naruby
obrácený
život
ten
nese
man
taky
zase
naruby
obrátil
že
sedmnáctý
rok
nanovo
a
bylo
vrátil
můj
život
naruby
to
byl
přírodovědci
tak
něho
dneska
je
z
něho
nezbylo
na
to
by
to
všechno
obrátil
tak
do
bylo
nic
z
toho
tomu
nechala
vrch
tam
v
tom
zase
to
nic
zůstalo
navrch.
A
prosím
vás
tohleto
vám
říkám
proto
abyste
si
nemysleli
že
já
vás
musím
to
byste
mě
následovali
ne
následujte
ježíše
krista
který
ukázal
že
dovedl
být
tolikrát
nic
ko
vyklá
bylo
zapotřebí
předvedu
vám
to
když
se
narodil
jako
bezmocné
dítě
v
betlémě
ve
stáji
ani
neměl
svou
vlastní
bit
to
byl
jako
nic
ne
když
byl
předtím
vtěleným
byl
bohem
to
byl
nic
tam
se
poprvně
straně
když
rodina
a
společnost
ho
vydržovala
do
ti
let
a
on
se
od
ní
odvrátil
protože
věděl
že
má
jiný
úkol
než
zůstat
v
tom
úzkém
okruhu
společnosti
dal
přednost
k
tomu
co
v
té
všemu
dozrál.
To
znamená
že
neměl
už
matku
že
neměl
bratry
a
tam
se
o
tom
vyjadřuje
neměl
místo
kam
by
hlavy
sklonil
na
tom
světě
neměl
už
zde
domov
jako
nikdo
z
nás
ten
domu
den
nemá
přátel
já
sem
to
právě
měl
tu
čest
že
lékaři
mě
přesvědčovali
že
tady
nemám
domov
rozumíte
jak
já
se
mu
přišel
ne
jako
ježíš
sem
to
dělal
dobrovolně
ona
to
tažení
jak
dovol
ně
přirozeně
k
tomu
dojít
to
je
příklad
panečku
a
ne
nejle
se
ten
vod
lékařů
to
ne
to
nepředví.
A
potom
se
tím
ničím
stal
na
tom
kříži
když
ani
nevěděl
proč
ho
pán
pustil
ne
tak
neměl
ani
to
spojení
které
předtím
měl
nic
neměl
první
oddáni
toho
svýho
ducha
tyto
co
toho
vložil
všechno
odevzdal
že
ho
se
vzdal
tak
byl
nic
takže
krýt
v
tomto
tohoto
se
nebojte
být
dy
nanovo
ničím
to
vás
ať
má
sto
nepřipravuje
k
sou
fakt
nýbrž
ať
vám
to
poskytne
tu
největší
naději
kterou
na
světě
člověk
může
mít
liší
na
jenom
jako
nic
se
dostanete
k
tomu
nic
je
boží
a
proto
já
vašeho
boha
neuznávám
protože
můj
bůh
je
tím
ničím
a
co
je
toto
nic
čemu
já
tedy
co
já
poznávám
to
je
nitro
všeho
to
my
nemůžeme
poslat
jako
něco
je
to
poznával
jako
něco.
Tak
nemůžeme
tady
vůbec
žít
v
protože
bychom
tomu
dali
přednost
a
my
se
musíme
dál
přednost
té
nutné
to
nutný
zlo
tomuto
životu
abychom
se
něčemu
naučili
to
jsem
všechno
vyložil
tak
ale
měli
to
křesťani
pochopit
neměli
takhle
tvrdě
pronásledovat
hřích
neni
se
k
němu
stravě
jinak
jako
chybě
a
pak
by
ho
byli
pochopili
širším
způsobem
že
kdybyste
vy
počet
ale
tisíc
hříchu
tak
nevypsatelný
chyby
který
je
člověk
schopen
spáchal
a
vy
musíte
chybami
se
svým
životě
počítat
že
se
jsou
nutným
doprovodem
tý
pravdy
která
vás
vede.
Tak
ale
my
jsme
součástí
trpící
přírody
celý
svět
říká
svatý
jan
ve
zjevení
v
těžkostech
ku
porodu
pracuje
dokud
ze
sebe
nezrodí
krista
čili
to
je
zákon
já
jsem
tam
v
koncentráku
viděl
takové
utrpení
se
co
je
proti
to
proti
tomu
té
blízka
těch
dětí
tam
bez
zbraně
dospělí
člověk
byl
zabíjen
a
nejenom
mučen
a
tak
dále
a
nemohl
se
vůbec
příčit
tomu
nemohl
k
tomu
odolat
nemohl
k
tomu
zabránit
to
byla
obrovská
moc
těch
esesmanů
tý
říše
a
kde
bylo
to
milosrdenství
boží
kde
bylo
bylo
tam
zrovna
tam
bylo
a
nikde
jinde
jenže
toto
právě
je
ten
pán
bůh
který
ho
vy
neznáte
a
kterýho
já
uznávám.
To
je
von
a
na
toho
já
nevěřím
o
tom
já
vím
protože
já
jsem
se
a
proto
se
mohu
tomu
vašemu
posílat
při
té
modlo
to
není
pravý
bůh
proto
ta
svatá
nemá
svatá
tuto
že
na
tak
katrai
ne
říkal
tam
nebyl
ani
bůh
ani
svatý
ani
anděle
a
do
tam
božství
a
já
od
tý
doby
miluju
bližního
kamkoliv
sem
po
té
chvíli
za
jsem
vzdal
svůj
život
obrátil
svou
pozornost
tam
jsem
viděl
trpícího
předtím
jsem
měl
plný
zuby
vlastní
utrpení
tam
jsem
viděl
utrpení
takže
sem
jako
prvního
chytl
do
to
a
jiří
ho
došela.
Mezi
dneska
lékaře
že
jo
a
viděl
jsem
v
něm
co
si
myslí
proč
se
tam
objevil
a
proč
tam
ta
to
že
se
něčím
provinil
to
se
o
nic
něco
neprovinil
ale
na
to
vě
se
musí
ukázat
to
říkám
ve
zkratce
sláva
boží
to
si
tady
na
se
na
něm
ukázal
sláva
boží
a
bylo
tam
moc
utrpení
ale
ve
mně
nebyl
někdo
trpící
protože
ve
mně
žil
jedině
bůh
v
kožemi
ten
netrpí
a
já
vám
řeknu
u
pana
kříska
který
netrpěl
jako
bychom
trpěli
by
ho
stavu
už
daleko
dokonaleji
žil
bůh
on
si
to
to
si
ne
nemůže
člověk
definovat
o
tom
nemusí
vědět
ale
on
žije
on
mě
daleko
dokonaleji
žil
než
konk
z
vás
než
ve
mně
než
ve
vás
než
ve
protože
toto
co
on
dokázal
se
životem
já
bych
nedokázal
například
já
bych
měl
vada
vůbec
nic
se
dělalo
za
všechno
museli
nebere
na
mě
s
čím
bídně
tloukli
a
tím
jsem
víc
pochopil
bez
učení
se
nikdy
nic
nebral.
Tak
to
není
to
zaručeně
ne
prosím
vás
jen
se
na
mě
neteče
já
vám
to
říkám
jenom
proto
pořád
tou
pořád
na
svůj
život
abych
vás
vodradil
tímto
způsobem
to
nedělejte
u
se
se
se
svých
chyb
ne
já
ten
jsem
se
jich
tolik
nadělal
tak
je
pán
bůh
nezavrhl
to
je
tomu
se
říká
milosrdenství
a
když
jsem
si
myslel
že
mě
tam
opustil
že
mě
nechal
na
holičkách
to
byl
největší
projev
jeho
lásky
protože
mě
nedal
příležitost
sebe
opustit
a
ti
že
mně
dal
příležitost
tím
násilím
sebe
opustit
a
já
jsem
sebe
nalezl
v
tom
té
vnitřní
podstatě
boží
né
dokonale
ještě
sedmnácti
letech
rozumíte
mně
takže
teďka
bych
přešel
k
těm
říkám
jak
toho
přijdou
ty
děti
no
samozřejmě
já
nechci
budeteli
zorat
to
jich
utrpení
vím
že
je
to
utrpení
a
oni
se
nemohou
vymknout
z
toho
dualismu
oni
musí
v
tom
dualismu
živořil
a
umřít
to
to
je
mi
jasné
a
jak
na
to
vám
potom
já
pohlížet.
