EN | ES |

87-07

87-07

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
My křesťani děláme jednu velkou chybu, že nerozeznáváme hřích od chyby. A chyba je tedy širší pojem než hřích, rozumíte. Kdyby opravdu pomocí hříšnosti se člověk dostal do pekla a pomocí ctnosti se dostal do nebe, to by byl krásný život. Na to bych se hned tedy dal. Ale vono to neni možné. Protože tam se dostaneme jenom když nejednáme chybně, do nebe. A když jednáme chybně, tak se dostanem do pekla. Prosím berte to jak to říkám. Jsou to obrazy, ano? Né skutečnost, je to stav. My se často chybným způsobem dostáváme do stavu pekla v tomto životě, že? No, tak já si nejvíc cením na gnosticích, že ta jejich nejlepší s- stránka, nejlepší část jejich, ono jich bylo moc moc sekt, jedna byla níž, druhá byla výš, že neznali hřích jako my, nýbrž zdali jenom chybu. Já bych to řekl takle. Abych se toho zbavil. Když bylo... by to nebylo vhod, tak s... mě držte, jo? Nepouštějte mě, já všechno... hledím se všeho rychle zbavit, víte? Sem líný tvor. Hm, ano. A musím mít všechno se stolu s- vodklizeno. A tak vám řeknu. Jednou Ježíš přišel k člověku, který byl vochrnutý, ne? A byli tam taky farizejové. A on řekl tomu ochrnutému: Odpouštějí se ti hříchy. Ne chyby, hříchy. Ti farizejové se na to dívali a říkají, koukají se na toho mrzáka a říkají: Ježíši, tys mu odpustil hříchy, viď? Ale jak se to pozná, když je pořád mrzák? Když je pořád mrzák. Zřejmě si mysleli, že to jejich zmr- že to zmrzačení je nějaká karma z minulých vtělení, né? Asi tak, ne? Dá se to nějak vysvětlit. A že dyž zůstává ta karma, že tedy zůstává taky to provinění, tedy ten hřích, vina za ten hřích, že nese hřích, vinu na ten hřích. Jindy, já se k tomu vrátím, k tomudle tomu, ale ještě odbočim trošičku. Jindy se stalo, že od narození slepý mládenec, ne? zase byl ve shromáždění farizejů, a byl tam ten slepec a byli tam rodiče, a oni ho pokoušeli Ježíše Krista a říkali mu, čí je to vina, že on je slepý od narození? Je to vina jeho, to znamená jeho předcházející karmy? To je jasný, že? A nebo vina jeho rodičů? Karmy... karma rodičů, který se... která se vrátí? Říká ani jedno ani druhé. Je to proto, aby se ukázala sláva boží. Ty cho... on viděl potom, to on se dostal ještě dalším způsobem, ale ho pustil k nějakému rybníku a namazal mu ty voči, ne? Ale to je jedno, ale on viděl. Ale ta jeho slepota nebyla karmou. A teďka, nebyla to nějaká odplata za nějaké hříchy. Ten... to to to my křesťani sme nedomysleli. Kdybysme se byli dívali na tyhlety věci z toho evangelia, sme na to museli přijít. Jenže to my nechceme. My katolíci totiž považuje se to že že to já si cítím ponižovat, ale já se považuju za katolíka, promiňte mně. My katolíci máme tu vlastnost, že sme všichni jak tady sme kacíři. Co se nám nehodí škrtneme, rozumíte, a to je pravý způsob kacířství. Co se nám hodí to vykládáme, ale hnusně dlouze a barvitě a květnatě, a to co se nám nehodí, tak to vám žádný teolog nevysvětlí. Já když potřebu dostat nějakého člověka do úzkých, tak mu tyhlety věci předložím a úplně vedle, úplně vedle. Začne nějak blábolit a potom se od vodporoučí, ne? No tak prostě, to s-, já taky rozumem bych na to nepřišel, kdepák. Já taky neznám rozumově. Ale vím, že když tam Ježíš potom toho chromého vyléčil z té jeho chromosti, teprve když už mu předtím... zbavil ho napřed hříchu, jo? Takže hříchy nemají nic společný- společného s karmou nebo s odplatou, tím méně s věčnou odplatou, jak my, podle dogmatiky katolické si myslíme. Časný... nějaký... nějaká špatnost časná, špatný hřích časný, způsobí věčné zavržení. Tím nám vyhrožovali. Já si pamatuju už od útlého mládí, a to je nemožné. Tohleto, to mě stačil říct jenom jednou ten kněz, a už jsem mu nevěřil. To sem neměl vůbec žádný ponětí vo něm- vo nějakém náboženství, ale todleto nebylo s... rozumné. Co to bylo za Pána Boha, který za takový malý- za takovou maličkost navěky trestá. A tím operujou, dodneška. To je nemožné. Cože? Neradi, neradi. Dostali napomenutí shora, jo? Ne vode mě, shora, od papeže. Aby... aby to jako... o čem se má mlčet. To je další kapitola, o které se má mlčet. Tím se věci nenapraví, že se o tom mlčí. To se musí vysvětlit, a ne, o tom nemluvte. To je hezké, nemohl zatím by jim ukázat, jak to to mají říkat, tak řekl, nemluvte vo tom. Hotovo. To je další další pokyn ke kacířství hlubšímu. Nic jinýho. Já asi hodnotím papeže, vidíte to? Sem pěknej katolík. A to ze mě má asi radost, že jo? Ale už ze mě měl radost Jan dvacátých třetí, který dostal moje Evangelium Svatýho Jana do ruky, a dal si ho přeložit do italštiny a říkal, vzkázal mně latinsky, jen to piš, já to psát nesmím. Nesmím, on jako papež to nesmí psát. Porušil tradici, on si nesmí do- ani papež si nemůže dovolit porušit tradici, jo? Tu chybu. rozdíl mezi hříchem a svou veliké Zásadní rozdíl. Byl to hřích, že já sem si v sedmnácti lite- letech mysle- já to musim ukázat na příkladech, jo? Několik příkladů, až vám... až jich bude dost, tak já potom přejdu k definici. ano? Ale napřed konkrétně. Já pudu... já budu postupem dedukčním to dělat, jo? Z několika případů budu dedukovat potom nějaký pravidlo. Když sem v sedmnácti letech poznal, že... věděl jsem, že můj přecházející život do sedmnácti let byl planý, zbytečný, marný, chybný, chybný. Především chybný. Byla to pravda? Byla to subjektivní chyba zrovna jako všechno vostatní. To bylo na tom mým poznání chybné. Ale bylo to nutné, byla to nutná chyba. Čili já bych byl neříkal, že hříchy jsou nutné, ale chyby jsou nutné, víte? V tom, v tom se rozcházím. Protože člověk nemůže být ve nechybující, to není v jeho podstatě lidské. Ten musí chybovat. Jako já bych tady moh matičce mít za zlý, že... že je jí líto bratříka. Kdyby nebylo, tak je to nepřirozené, tak je v tom nějaká chyba. Ale ta chyba má svůj význam. Moje... ta moje chyba v sedmnácti letech měla výchovný význam. Já sem se mohl pustit toho života do sedmnácti let, já jsem ho mohl zavrhnout, já jsem mohl vod něho vodejít totálně a mohl sem se dostat do nového smyslu života, né? se podiví narodil tak už bych tyhlety chyby nedělal no a já říkám, kdybych se podruhý narodil tak tak ze mě bude uklizečka, protože ten... ta se má dneska dobře, ale možná že... možná že... se mýlím, víte? že je to chyba, že? Že možná uklízečky nebudou mít, až já se příště narodim, takový postavení jako mají dneska, že jo? Kdepak my kantoři a uklizečky, to je rozdíl, paní kolegyně. Ty sou... ty sou žádaný, ne? To s námi se voře, my musíme pořád na školení a ještě nejsme dost vyškolený, no. Nó vida. To tam bude udělal u u toho doktora Urbana, tak sem mu přednes nějakou... svůj nejhlavnější hřích, že sem to neznal jako chybu, ne ? Sem byl katolicky vychovaný člověk, tak sem říkal nějvětším hříchem je, že sem neuznával Boha, že sem si bez jeho žil, sedmnáct let. A z toho mě prosim vás dejte rozhřešení, protože já s tím hříchem nechci dál žít a von říkal, to hřích neni. Von dobře věděl, že to hřích není. To by mohla být chyba, říkal. Ale hřích to není. Já sem říkal, ale když to nepovažujete za hřích, tak já z tý jeho zpovědnice musím vodejít, protože mě to tíží, já v tom, ať to říkám... ať to nazýváte chybou nebo hříchem, já v tom nechci dál žít. Rozhřešte mě! A von mně dal rozhřešení a bylo to v pořádku. A eště sem ho víc jako překvapil, když sem tak přišel po druhé a říkal sem mu, že neumím hřešit, že mně to nejde. To není možný, říkal. To mi ještě nikdo neřek. No nejde mi to, když mi... já sem nebudu k vám chodit, důstojný pane, protože mně nejde hřešit, co já bych tady dělal? A tak si mě vyzpovídal ze všech stran, proč, jak mi to nejde, málem by mě byl naučil jak hřešit, ale ono mu to nešlo. Nedom- nedokázal to jako kněz, mít... si být... to by přes své svědomí nepřenesl, a tak říkal, jen sem choď pořád a předstírej zpověď a já dycky nakonec řeknu: ego te absolvo, aby to lidé slyšeli, dávám ti rozhřešení, ale já vlastně rozhřešuju tvoje chyby. A no a to bylo vod něho velice inteligentní todleto. Že tento kněz poznal, že my když manipulujeme katolíci jenom s hříchem, tak to vlastně e... toho člověka neosvozobuje neosvo... zo... bujeme jeho chyb, čili kdybych já ani jeden hřích neudělal, jako že to neni možný, a dopouštěl se řady chyb, tak pořád spomaluju se na té cestě, ne? Já nesmím dělat ty chyby, já se musím vystříhat těch chyb. A přitom zase si musím být vědom, že ta chyba je na určitém stupni nutná. Že totiž žiju v dualismu, kde sou páry dvojec... dvojic, ty se drží za ručičku. Chyba s pravdou, ne? Vedle sebe. Takže já sem třebas poznal pravdu, že sem nesmrtelná bytost, ale chyba byla, že sem před... život před sedmnácti lety považoval za špatný, ne? Za chybný, což nebyla pravda. A kdybych to byl nepovažoval, tak to byla eště větší chyba, protože bych se od toho neodvrátil. Takhle sem měl k tomu hnus, odvrátil sem se vod toho a měl sem možnost jít novým způsobem, novým smyslem života, dopředu, ne? Pořád to říkám na jedno kopyto, aby se vám to hodně vlilo do hlavy, protože to sou zásady všeobecně platné. No. No, jeho žák, jeslti je to napravovatel, to já silně pochybuju, protože von ho v mnohém přijímá, ano? V mnohém ho vyvrací, v mnohém ho přijímá. On totiž, Freuda, jo? Ale von ho nebere tak jednostranně to... jako Freud, to libido je pro něho všechno. Ale pro toho Junga už ne, že? On si ale vymýšlí další kategorie, stereotypy a takový nějak hloup... a archetypy a já nevím co všecko. A to všechno jsou pomocný termíny, které ani jeden z nich není správně. Ani jeden z nich. Takže von se dopustil daleko víc chyb než pan Freud. A já ho nemohu tady vyvracet, protože bych musel si ho vzít do ruky a musel bych vám slovo za slovem, ale nebylo by pro těžké ho vyvrátit. On už má zase následovníky, Adlera a jiné, že ano? Ti zase vyvracejí už Junga, ano? Takhle to vypadá, když se o těch věcech spekuluje. Když se o těchto věcech spekuluje, tak to dopadá jako u toho filozofa jako u toho teologa. On nepříjde k správnému ponětí o věci. On dycky někde zabředne. Vždycky si pomůže nějakým termínem, aby se obalamutil. Oni se vzájemně balamutí. Takže já si ho nesmírně cením, Junga. Protože udělal krok z vědomí tohoto světa dál kousek. Ale já ho potírám zároveň v tom smyslu, že de do podvědomí a tam není řešení. Ale já myslím, že vě- je řešením nadvědomí a že tedy tam na to von nestačí. Na to nemá zkušenost. Já se na to dívám jako na něco co probíhá. Já si nemyslím, že Kristus byl jenom ukřižován někdy před dvěma tisíci lety na kříži, nýbrž že je vždycky znovu křižován při každém našem vzestupu duchovním, abychom se mohli dostat za kříž nahoru. Čili on to ukázal Svaté Terezii, prosim vás, to není z mé hlavy, ne? že kdyby nebylo té smrti Ježíšově na kříži pro ni aktuálně v tom o roku tisíc pět set padesát nebo tak nějak, že jo? takže ona by byla nevstala v těle z mrtvých. Ona vstala v těle z mrtvých. Existenčně, takže vona mohla o sobě říci, mýma rukama, že, pracuje Kristus, mýma nohama chodí Kristus, ale protože tělo nedovedla udržet jinak než že ho krmila, pro toho Ježíše potom krmila tělo, ona mu vydržovala tělo, aby se mohs- to tělo projevovat. Tak když ji jednou natrapírovali, že jí křepelku, tak čekali, esi bude tak slušná a nechá aspoň kousek, aspoň stehýnko, kdepák, ona to snědla všechno. Když křepelka tak křepelka. Vona věděla že musí, už přestala být asketičkou v tom primitivním slova smyslu, že musí se taky správně živit. Toto mnozí svatí křesťanští na to přišli až pozdě, třebas Svatý František, Svatý Bernard z Clairvaux a jiní, takže už měli podražené zdraví a umřeli podvýživou, předčasně. Os- tělo nějakého svatého neporušené po... třebas po staletích. Tak to není důkaz o tom, že šel existenční cestou, nebo že se v těle dostal do nebe, naopak důkaz, že se tam v těle nedostal. Opačně je to důkaz. Ale že v jeho těle probíhaly takové procesy, že nemohl... že se to tělo nemohlo z- rozložit, ano? On byl balzamován tím způsobem svého myšlení a těmi procesy, které v něm probíhaly. Ve stavu tohoto světa, tak to způsobuje zapomenutí na věčný život a toho stavu tohoto světa, takže to není naše chyba ani to není náš hřích. To je pokušení přicházející od Boha. A do toho se máme modlit na konci otčenáš, aby nám... aby nás od toho oprostil. Takže on ten člověk zapomíná proto, že do sebe vezme něco tak toporně hutného, že mu to nedovolují tu pružnost, se kterou by se mohl stýkat s Bohem nebo s věčným životem. Kdyby nejedl tyto věci, tak by os- zemřel, pochopitelně, tak si to nemůže dovolit. Čili to je neřešitelné po této stránce. To se musí řešit jinak a to sem ukázal jenom abyste si to řešili. To nebudu tady... to je strašně dlouhá přednáška. Ale Ježíš Kristus, mně de o něco jinýho, věděl o svém božském původu, na rozdíl od nás, my o tom nevíme. Já sem se o něm, jako on to věděl od narození, já jsem se vo tom nevěděl až v sedmnácti letech, dřív sem nevěděl, žes moje podstata je nesmrtelná, ne? a možná že jiný lidi o tom neví vůbec. Nebo si... nebo sem to... dočetli, kdežto já sem se to dovědě, já sem to nedočetl se. Sem to najednou poznával, ne? To je rozdíl, prosim vás, obrovský rozdíl. No ale to byl začátek věcí. Takže Ježíš Kristus ukázal tento proces, ne, nezačíná tak jak si to představujete, že on si neuvědomoval své božství. To si uvědomoval. Ten proces u něho tak neza- nezačínal. U nás takhle začíná, ano, ale u něho ne. On měl před námi předstih, protože on musel ten předstih mít, aby mohl všechno bez omylu ukázat, on všechno ukázal bez omylu. Kdežto my když to žijeme, třebas nejpoctivěji, tak to s- ukazujeme s velkými omyly. A kdybychom to s velkými omyly neukazovali, tak nejsme v dualismu a tak to neni pravdivé. My to musíme s omyly ukazovat. Já sem říkal, že tolikrát jsem se mýlil a pořád se mýlím a je to... je to, nechci se tím omlouvat, ale je to nutné se mýlit, abych mohl jít dál. Kdybych já nezavrhl býval v koncentráku svůj život, který byl proslulý svatostí, to by neza- nezavrhl jako nic, by jenom za nehýtek uznal ně- nějaké uznání sebe sama zůstalo, jesli přece jenom něco dělal správně, tak sem neprošel tím ohněm toho esesmana. On mě byl zabil. Ze- ze mě nezbylo vůbec nic, já jsem byl úplně ničím před tím esesmanem. Sem se považoval za nic. Že to byla chyba, to je jasné, ale chyba správná. V dualizmu, v tom za- v té zákonitosti dualismu musíme být vedeni pá- pořád páry dvojic, pořád páry dvojic, jo? Tak to je ten pojem chyby, to je ten nutný partner pravdy. Relativní chyba, relativní chyba je to dycky, nikdy ne absolutní, proto také není absolutní zavržení. A je to relativní pravda a není to absolutní pravda, nikdy, v dualismu to není absolutní pravda. Jenom na tom, co se na nás nabaluje, já tomu říkám balíky, né? nebo vlivy zevní nebo vlivy nějakých ideí, to bychom na tom byli strašně zle. Kdybychom byli do té míry tím poutáni, že bychom se nemohli za hranice toho hnout vůbec, to by bylo taky zle, ale tomu tak není. Ty balíky, který se na nás hrnou, ty sou našimi pomocníky. A v nejhorším případě tedy by měly jimi být. Takže když já sem si třebas představoval, že sem byl nějakým básníkem nebo spisovatelem francouzským. A tak to mě, to nebylo nic vznešeného. To byl písálek, že jo. Sice světového formátu, ale písálek, nic víc. No co to mělo s duchovním společného? Nic, no tak. Tak jak se to vyklá- tak nic, ne? Ale mně to velice pomohlo. Protože když já sem to považovat za svůj život, omylem za svůj život, nejenom za balík nějaký, to sem ještě nevěděl něco takovýho, že to ideje, který nám... nás posedají, to sem nevěděl, tak já sem se tím řídil. Já sem se dověděl přesně, jaké chyby dělal a já sem se jich vyvaroval. Teď si představte, kdybych to byl nevěděl, tak sem se nevyvaroval například tohoto. Asi v šestnácti letech přišli na to, že sem schopen napsat divadelní hru a dávali ji na di- v divadle, normálním Plzeňským divadle. Samozřejmě když v šestnácti letech někdo napíše nějakou hru, tak ho považujou za geniálního člověka, přestože to je hloupé eště, má to všechny nedostatky toho mládí, ale je to šestáctiletý člověk, tak se mu moc odpustí, ne? Mně taky moc odpustili a hned mě chtěli vzít do prádla, chtěli ze mě udělat spisovatele divadelních her a nebo dramaturga a já nevím co všechno. Ale protože já sem ale věděl, že mám úkol nikoliv společenský nýbrž vnitřní, tak sem to tvrdě vodmítal. Ale kdybych byl s... neznal život autora z mého předešlého vtělení, tak sem to neudělal. Když mu... když... tyto scho... schopnosti projevil, tak naopak se jimi dal unést, že jo? A dělal všechno, aby se rozvinuly a dělal s tím divy, jo? No vidíte to, a kam ty divy došly, no. Tak to sem právě nechtěl. A kdybych se byl... kdyby byl nevěřil a byla to chyba v to věřil, že to byl mockrát předcházet život že se nese znovu nějakej balík, vjemy... copak je mi do toho, ne? do balíku. Tak jsem... tak sem to nebral tak vážně. A že sem to byl já, že sem v tom nechtěl pokračoval tak hloupě jako předtím, tak sem zrušil společenský život, že sem přes něj udělal škrt. Přitom sem zase dobře věděl, že nesmím vejít do kláštera. To... to se musí udělat nějaký kompromis. Tak sem udělal ten kompromis v tom smyslu, hledej především království boží. To je záležitost kompromisní, neříš...Ježíš Kristus neříká, hledej jen království boží, nýbrž především. Já sem říkal, je tohleto důležitější, že budeš dělat nějaký divadelní hry a nebo hledat to království boží. No a to sem jasně věděl, že to druhé, ne? Tak sem tamto opustil. Neříkal sem jim ten důvod pochopitelně a vodešel sem od toho divadla, nechal sem si jenom zatleskat ještě, to sem neodolal tedy. No, no tak bylo v tom odříkání. A to ... to je správná poznámka, co ste tady říkal. Kdybychom dělali opravu jenom to, co víme že děláme, kdyby to bylo všechno, co děláme, to by bylo zlé. Ale my děláme věci, o kterých nevíme, že je děláme. A to je možná někdy to důležitější než to, co vědomě děláme, co chceme udělat. To znamená, co chceme udělat, to děláme svou vlastní vůlí, ta je slabá. A to co nechceme udělat, tam naše vůle nezasahuje, a tam je síla v tom, takže dejme tomu ten esesman udělal něco, co by nikdo nedokázal vedle něho. Prosim vás, nebyl vůbec zasvěcenec, že ano, ale způsobil, že sem se vzdal tohoto života. Věděl, že to dělá? Věděl, že tento následek to bude mít? vůbec né. Čili to co nevěděl že dělá, bylo důležitější než to, co věděl že dělá, víte? A to je odpověď na todleto. Že my děláme věci a myslíme si, že s tím pomalinku dotáhneme někam, ale my děláme něco jiného, o čem nevíme, že nás to někam tahne. Že sme vedeni a tak dále. Tak dejme tomu i já sem vám často vykládal, možná že je to spojeno s tím ne asi, no tak mi to promiňte, o tom komunistovi z Napajedel, který celý život po post... po roku čtyřicet osm, samosebou dříve ne, když se začal pronásledovat církev a náboženství, začal ji pronásledovat, velice poctivě potírat, a protože si byl jist tím, že to je balamucení lidí, to náboženství. Ale byl si jist, že tomu tak je, to byla chybná jistota. Víte ale nevím koho tedy vobrátil na marxismus leninismus, to já nevím, tímhletím způsobem. Ale vím jenom, že sebe zachránil, sebe spasil. Protože když takle poctivě von bojoval proti církvi, a proti víře a proti náboženství a proti Bohu. A nebylo v tom nic vlastního, nýbrž bylo to vědomí že dělá správně, tak v okamžiku před smrtí, asi den měl zjevení Pána Ježíše, Panny Marie, mnohých svatých, nebe otevřené a žasl nad tím a říkal, já jsem sem mýlil, né? Něco poeobného co zažil dejme tomu Svatý Pavel, že jo? a on to uznal, že sem mýlil. Svolal své příbuzné, na víc nebylo už možno, když mu život utíkal rychle a těmto to vysvětlil. A já sem právě měl jednoho toho příbuznýho známýho, tak sem jim to všechno říkal. Detailně líčil ten svůj stav. A on odešel do stavu blaženosti. Neřikam, že to bylo nebe, ale byl to nějaký ráj. On se přeci jenom někam dostal, rozumíte? Tím že poctivě nemyslel na sebe, a myslel na věc, kterou považoval chybně za správnou. Ta chyba ho dovedla tam, vedle tam, vedle tam, tam někoho něco správného dovede, viďtě. Cesta lásky je tedy říkáte nejlepší, to bylo ukázáno na Svatém Janu, že ano, a že Ježíš Kristus ukázal, že prvním přikázáním milovati budeš Boha a potom bližního, že? A nenazval žádné jiné přikázání za první, než tohleto, čili máte zaručeně pravdu. Ale teď je otázka jenom, jak se to vezme. Jak se to... jesli to vezmeme podle Krista nebo podle člověka. Jeslti to vezmeme podle Krista, tak je to v pořádku. Tato cesta je nejlepší. A když se to vezme lidsky, tak to není nejlepší, tak je to velice problematické. Protože on říkal, milovati budeš Pána Boha z celého srdce svého, z celé mysli, z celé duše, z celé síly své. Ale jestliže... no to vůbec je ne... neuskutečnitelný, to je neuskutečnitelný. Ale milovati budeš bližníhojako sebe sama, to je neuskutečnitelný, jedno jako druhé je neuskutečnitelné, protože jestliže my si vezmeme Ježíše Krista jenom podle toho, co řekl, nic, téměř nic z toho nemůžeme uskutečnit, to vás na to upozorňuju, to nejde. Já když toto přečtu beznabohovi a řekne, z celého srdce milovat, jak to mohl dokázat? A já mu musím přizvukovat, že to není možné, musim. A milovat bližního jako sebe, jak bych mohl, když sebe cítím a bližního necítím, nemohu. Proč je to nemožné? Protože my dva tisíce let po Kristu si... se učíme z Krista jenom to co řekl o s... to co řekl jako komentář, jako doplněk ke svému životu. My... se na to chodí, víte, my katolíci, my sme... my sme takoví hříšní, takoví takoví kacíři, že co se nám nehodí škrtněme, shodíme to pryč, takže my například no... no vůbec zapomeneme, že říkal, příklad svůj dal sem vás, ne řeči. příklad tím životem dal příklad, a toto my nemůžeme ? protože my tomu nerozumíme, tomu příkladu, vůbec tomu k tomu aby rozuměl někdo tomu jeho životu jako příkladu k tomu je třeba aby ten život ježíšův prožil a ten život ježíšův prožít znamená umřít s ním na kříži svatá terezie to dokázala a nevy tuhleti ženský tak já vám řeknu já vo tom nemám ani páru ale ta to dokázala ta prožila ježíšův život celý. Tím že se to prozradila ne zcela do toho lotova někdo už ukázal nebo se to je do prožili to neřekl tak jasně jako ona ale vona s ním zemřela nově na kříži že ano no prosím vás taky s ním šla předtím než na ten kříž přešla Že v předškolní věku přeci našla ten obrázek před... u studny, že se ten Kristus ujmul... ujal se ma... takové ženy pěti mužů, ne? Té samaritánky. Takže ji napadlo, že když se ujal takové nehodné ženy, že se ujme i jí. A toto jí stačil jako správná cesta nastoupená k Bohu. Porozuměla tím rázem celému životu Ježíše Krista, že to byla láska, vtělené milosrdenství, a že pro každého z nás tu je. A pak se dívala na ten příklad Ježíšův a našla tam všechny dokumenty pro to. Hmm... aby to nebyly jenom slova.. To to je hezký co říkáte. Vypadá to pravdivě, ale není to návodné. Podívejte se, abych já mohl sledovat Ježíše Krista, tak si musím dát poradit. Svatá Terezie z Avily radí, duchovní pokrok není možný bez sebepoznání. Jež jestliže neznám sebe, nemohou duchovně pokračovat, říká Svatá Terezie. To je správné. S do jaké míry pokročí sebepoznání, do takové míry pokročí duchovní poznání taky. Já vám to ještě totéž vysvětlím slovy dominikánského sestry Tatraj? která žila v době Eckahrta. Eckhart o ní napsal. Takový traktát menší. A je to smyšlená zpověď, jo, kterou vám teď předvedu, ještě ji rozvedu, protože to považuju za velice dobrý dokument. A tam Tatraj přichází k Eckhartovi do zpovědnice. A přichází tzvláštním způsobem, Říká mu, důstojný pane, jdu k vám se vyzpovídat, protože mám moc tíživou záležitost na srdci. Ale než vám ji řeknu, tak se vás zeptám. Znáte mě? A on říkal neznám. A vona říká no když mě neznáte, tak mě nemůžete ani zpovídat, protože neznáte ani sebe. Neznáte sebe, tak co co do vás je? A von říká Tatraj, ty tomu správně rozumíš. Kdo nezná sebe, svou vnitřní podstatu, ten nezná... ten sebe vůbec nezná. On si musí poznávat sebe, a když zná sebe, může poznat i jiného. Na tom je postavena láska k bližnímu, na sebepoznání. Když já vím, že sem nesmrtelné podstaty a můj bližní ve své pravé podstatě je tímtéž, tak pak sem schopen ho taky milovat jako sebe. Dokud toto v sobě nepoznáváme, ne že my to máme nakukaný, to ne, že tomu věřim. To musim poznávat. Tak pak sem schopen milovat bližního. Čili já musím v životě zvládnout první mistrovství, který hlásal Ježíš Kristus. Sebepoznání. To o něho vyvrcholilo v Jordánu. To si tam projděte ten život a uvidíte co vám chybí. A potom teprve ukázal druhé mistrovství lásky k bližnímu. Miloval bližního jako sebe. Totiž když vůbec nic neudělal, co by měl... co by udělal pro sebe. Nic pro sebe nedělal. Ale za nehet nic pro sebe. Všechno pro bližního, ano? Říkal dokonce, když sem udělal něco... kdybyste viděli, že něco sem udělal pro sebe, nevěřte mně. A nic nenašli, co by byl pro sebe udělal, nic. Ani když mu šlo vo... vo život, tak nic pro sebe neudělal, že jo? Nesestoupil z kříže, a moh´. Nic pro sebe neudělal. Čili to byla pravá láska k bližnímu. Ale tohleto kdybychom věděli, že to je nemožné dokázat bez sebepoznání, no tak... sme na cestě. Když to nevíme, tak nemůžeme miloval bližního. To něco si nalháváme, že ho milujeme a že ta láska je pravá láska. Vždyť mu nerozumíme, protože rozumět cestě lásky znamená po ní jít. že je to tak je to uznání do tak je to na nedostanete vás potírám to nedostačuje vy musíte po té cestě jít ano prosím a teďka dál to není všecko Ježíš Kristus ukázal třetí, třetí mistrovství, mistrovství ducha. Že kdyby byl zůstal trčet na této úrovni, té lásky k bližnímu, tak by byl nemohl být spasitelem a on nás vede k tomu abychom mu pomáhali při jeho spasitelském úkolu. Čili my musíme přejít do té třetí fáze, do toto mistrovství ducha. A jak to učí? Na tom kříži a před ním těsně se vzdává všeho svého. Úcty těch svých přátel k sobě, úcty učedníků, jejich víry se vzdá. Oni mu přestali věřit, protože... mysleli si, že se nechá zabít. A tomu všechno nevadí, v se vzdává dokonce svého ducha. Na kříži ří... volá. Vzdávám se svého ducha, odevzdávám ti Bože svého ducha. Ne ducha božího, toho nemůže nikdo odevzdat. Tam je slovo svého. To znamená všechno co von záslužně přidal k tomu duchu božímu svým životem, to všechno mu vrací nazpátek bez nároku na nějakou odměnu. To je důležité, to je mistrovství ducha, ano? Tak tam začíná mistrovství ducha. No to já nebudu rozvádět, protože to je... velice důležitá, ale velice sáhodlouhá kapitola. A tomuto křesťani nerozumí. Nerozumí. Vni sebe nepoznávají především, tak nemůžou ostatní vůbec rozumět. Sebe nepoznávají. Poznáváte sebe? Nepoznáváte. Nepoznáváte. Jak? Dokažte mi to. To je začátek sebepoznání. No vy začá... čínáte teprve poznávat. Ale víte, co je konec toho sebepoznání? Že nejste nic. Že nejste nic. Že nejste nic, rozumíte? A to nepoznáváte. Protože kdybyste teďka přes... přeskočil na to nic, tak by bylo po vás vety, přátelé. Já vám to ani nepřeju. Po mně bylo veta tam v tom esesmanovi. Ten mě mohl klidně zabít, já sem byl nic, jo? Mohl sem za to, tím se nevytahuju, kdyby na mě sebe nevytáh esesman, tak já jsem to nedokázal. To byly okolnosti už u těch lékařů, za který já sem... já sem si ty lékaře taky nevymyslel, že ano. Nic z toho nebylo ze mě, nic. To se na vás nevytahuju, já vás jenom upozorňuju, že se mýlíte. A to je důležitý to vědět. Že já sem se na tomto světě zamiloval. Já jsem na tomto světě zamiloval do přírodních věd. A pro ně sem všeho ostatního nechal a věnoval sem se jenom těm přírodním vědám. A voni mně z těch přírodních věd, zase za to nemohu, sebrali, protože nebyly u nás peníze na vysokou školu, že jo? Tak mě dali na takovou školu, kde s maturitou se může vstoupit do života, to byla obchodní akademie, ne? To byla pro mě hrůza. Dokud sem se litoval, že se to takle stalo, tak žádný poznání nastalo. Jakmile sem přestal sebe litovat, už tu bylo poznání, že sem nesmrtelné podstaty. Tento článek vám jedině chybí. Taková absolutní zamilovanost. Tento svět má tu výhodu, že člo ji... člověka učí být zamilován. Nebo něčemu se komplexně věnovat. Vy ste nejlepší... vy ste nejlepší příspěvek v tomhletom zažil při ošetřování své manželky. Já si necením to, co ste zažil v tom... v tom lazaretu tak vysoko, jak ste nezištně se obětoval své ženě. Tam ste udělal hodně, rozumíte? Tam ste... tam ste si připravil tu půdu, protože ste ten sv... život opustil, rozumíte? V té nemocnici. Ano, ale to... to ste si způsobil tím, že ste to trénoval u tý manželky, rozumíte? Tam ste ho... to se... to je třeba aktivně opustit, ne když mě teče tak do bot, že nemohu, rozumíte? To je něco jinýho. Já sem například dejme tomu aktivně musel opustit ty přírodní vědy, rozumíte mně? To je rozdíl v tom nějaký. Já... nevím jeslti je vám to jasné, ale... tak tam vám někde... tamto to někde vadí. Ale po ten... v tomto mistrovství sebepoznání postup... přistupuje další mistrovství lásky k bližnímu jak k sobě samému a ta není možná bez dokonalého sebepoznání. A potom přistoupí mistrovství ducha, kdy já se zřeknu všechno, co sem svým duchem k tomu přidal. Prosím vás, vy máte dojem, že já tady hájím svoji nějakou vznešenost. Ne, já nehájím svoji vznešenost, protože já sem k tomu přišel jako slepý k houslím. Mně to... já sem na rozdíl od vás do všeho byl vnucen. Do všeho sem byl vmanévrován, ano? Vy všichni ste například dál, protože vy ste dobrovolně toto dělal manželce, že? Vy ste ji dobrovolně nezištně pomáhal. To je víc než já sem dělal v životě. Já sem byl zamilován do přírodních věd, tak to byla sebeláska, ne? To mně dělalo dobře, to mě šimralo po těle ne? A po duši hlavně, no. Protože to není žádná moje přednost, ale je to moje přednost, že sem to musel opustit? Taky né. Já se nepropadal tam, sem to musel opustit, to byly zevní podmínky, takzvané zevní, ne? Za nic nemohu. A to je velice výhodné, kdybych já za něco málo mohl z toho dobrého co co jako čím se vám zdá, že vynikám, tak bych byl strašně na tom zle. V to... právě proto musel Ježíš Kristus vzít těm učedníků tu víru, před tím než šel než vstoupil na ten kříž. Oni ji ztratili, protože viděli že on zkrachl. Tak voni zkrachli taky. Kdyby jim byl nevzal to nejcennější co měli, to je ta jejich... to byla ta jejich láska, to by ty moje přírodní vědy, víte? tak nemohli jít dál. Tám pod tím křížem voni sou v tom stádiu, já sem opustil přírodní vědy a už sem se přestal litovat. Než voni se přestali litovat, toto trvalo. Von musel jim dát svůj pokoj, aby se přestali litovat. Jakmile přinesl svůj pokoj, jak víte, ne? pokoj svůj dávám, tak se přestali litovat. To je důležité. A potom mohl na ně působit Duch svatý. Kdyby se byli litovali, tak na ně Duch svatý působit nemohl, rozumíte mně? Tak já ... voprav.... bod... jak já můžu za to, že sem se bez nároku na studium toto všechno dověděl, prosim vás? Může se někdo bez potřeby času tyto věci dovědět, jako já sem se to dověděl bez potřeby času? Sem na to nepotřeboval ani vteřinu, abych tyto věci věděl. A jasně zjišťuju, kde je u každýho chyba. A to si vzpomínám na jednu věc, že někdo za mě věděl, že se toto mám dovědět, A to byl například ten převoz... já tam... u toho převozu ten člověk. Když sem ho v přeškolním věku převážel, tak on mě řekl, budeš převozníkem. Já sem zaplesal, sem říkal, mě by to moc bavilo, to převážení přes řeku. Sem říkal, bude to na Vltavě. On viděl to dítě hloupý, no co se mnou mohl dělat? Ani na této řece, ani na jiné, ale bude to veliká řeka. A abys věděl, že tu moc budeš mít, tak ti dávám peníz. Dal mi peníz svatýho Kryštofa. Že budeš převážet Krista, prakticky. To mi neřekl ale k tomu. To sem si jenom na ten obraz potom díval a ve zralém věku jsem pochopil, že to je... že převážím Krista, ne sebe nebo někoho nebo tak. Že to... No a nejdůležitějším na tomhletom zjevu bylo to, že von prošel tím dvorem a nereagovaly na něho slepice, husy, pes, nic, kočka, prostě jako když tam nikdo není, prošel. A zmizel. Prosim vás, zaprvé. Promiňte mně, moje vřelá duše katolická, paní kolegyně, že já teďka budu potírat zázraky. Ani jeden z nich nepotřu, jenom je postavím na pravé místo. Co to byly ty zázraky? Voni jednali z moci boží. Já sem toho byl svědkem od útlého mládí, když sem poznával co je správné, ale ne rozumem. Nýbrž z dopuštění božího dneska bych řekl. Já sem nevěděl, že je to Pán Bůh to jsem taky nevěděl. To nevadí, tam nejsou tak choulostiví, aby se jim muselo titulovat, Pane Bože sem, Pane Bože tam, ? mi říká Pane, Pane. Já sem neviděl Pána Boha, ani sem na něj neveřil. To mu nevadilo. Nejsou žárliví ani nejsou nedůtkliví tam nahoře. Tak když sem jednal správně, tak sem měl moc to správně vykonat. A voni tedy dělali zázraky, protože měli k tomu moc od Ježíše Krista. To není nic zázračného. Já sem to nepovažoval nikdy za přirozené... za... za nadpřirozené. Ale upozorňuju vás nemám bohužel na to dneska svědky už. Všichni vymřeli. Že nikdo, to co sem dělal po tom závanu s... toho správného, sem věděl, co je správné, tak voni řikali nadpřirozeně správné. Nikdy to nevypadlo jako přirozená věc. Vždycky to vypadá jako zázrak. Vždycky to vypadá jako zázrak. Například dejme tomu, to sem zažil v tom koncentráku, že von ode mě utekl, to byl zázrak. Nebo že třískal lidi a u mě se vždycky zastavil, to byl v očích těch vedlejších zázrak. Nebo že sem chodil před namířenou puškou a ona na mě nevystřelila, to byl zázrak. Ale žádný zázrak to nebyl. Já sem byl na jiné úrovni než kde se střílí. Jakýpak zázrak, já sem byl přirozeně někde jinde, tak se po mně střílet nemohlo. A tak bych moh všechny zázraky odůvodnit tímto způsobem. Všechny, já to nebudu dělat to, že to.. to ce... cesta do rána. zázrak se nikdy nestal, to je všechno přirozená záležitost. Jenomže na jiné úrovni a ta se prolíná s touhletou úrovní a my to nemůže jinak zprostředkovat si v hlavě, než jako že je to zázrak. Nenechte bych nadával na Ghose. Ale já hned nadávám. Podívejte se, Ghos, když mě roku třicet sedum čili třicet sedum vyzval k tomu, ke spolupráci s ním, tak to dělal z toho důvodu že já sem křesťan a on je hind. A on si přeje, aby byla všechna náboženství smířena, ano? Takže podle mého názoru to nemohl udělat on, protože nebyl křesťanem takovým, jako sem byl já. Já sem tehdy byl poctivým křetanem, eště ano? V roku třicet sedum. Já sem myslel dokonce, že sem svatý. Promiňte mi. Já... já vás lituju, že mě nevidíte v té době mý svatosti, protože byste viděli svatozář. To byste přišli si aspoň k něčemu, že ano. Dneska už to nevidíte. Já sem z tý sva- svatozáře spadl, jednadvacátého listopadu třicet devět. No ale ta ty svýho žáka, abych jeho spisy přeložil a komentoval. Nedal sem mu ani adresu, ani sem mu neřekl jméno a ty spisy mně přišly. To už je sám zázrak, viďte? Žádný zázrak. Ano, ano, žádný zázrak to není, je to přirozená záležitost. Ona ta přirozenost sahá dál než jak my tušíme. No a... tak to začlo. Takže jestli ten Ghos zemřel třebas roku padesátého, čili devět set... devět set padesát, tak já sem myslel, že už od něho mám pokoj. Protože zemřel, ne? Každopád... Roku osmdesát dva zemřel v Praze nějaký, měl to tam napsaný jeho jméno v mých spisech, inženýr v Praze a na smrtelném loži mi odkázal další jeho spis poslední, Syntéza jógy. A zase ho měl ten spis od toho Klímy a zase toutéž cestou jako já bez mé adresy a tak dále. A všechno to přišlo na mě. Mohl sem já jako odolat a mohl sem říct to dělat nebudu? Nemohl. A překládám, přestože sem říkal tomu dotyčnýmu nebo von už byl mrtev, ale té paní, co mi to přinesla o rok později, osmdesát tři. To abych si prodloužil život. To opravdu, to je tak velké dílo, že si musím prodloužit život. já jsem dneska potože život a že mám mám být po smrti, přátelé. Protože já sem nemohl slíbit nějakej Čeřínek, že já mám být po smrti. Jak já můžu něco slibovat do budoucnosti? Já nemůžu, nemůžu nikam jet. Já sem už já přesluhuju, někde na krchově, co co co. konce poctivě nadávat, když von mě drží tady s- před čas, že jo? A mně je tady dobře jako panu Křístkovi, stejně dobře. A nó, nic mi tady nechybí. Spolupracuju se Svatou Terezií, s Ghosem, Wattsem a s jinými, že? Tykáme si. Vždyť to člověku dělá dobře, ne? No a já mám teďka říct, jestli on tomu nerozuměl, hm? On tomu asi do té míry rozuměl jako tomu nerozumí Indové. Voni si neví rady jedině s jeho zázračnou činností, s ostatním vším si vědí rady. Jak že dělal zázraky? A to tedy do dneška nikdo z Indů nepochopil, ale Číňani to A to dělají u nich obyčejní fakírové. Jak vám říkám, když ovládnu pupek tak můžu dělat zázraky, na to nepotřebuju žádnou svatost. No. Pavel měl pohromadě u léčitele, u toho Stáni, před několika dny. Já sem mu říkal, podívejte se, léčitelství, nesmíte to přeceňovat, vy se nesmíste u toho zastavit, to není nic vysokého. Já vám teďka předvedu z pupku, ne z nějaký duchovní velikosti, jak já budu na kohokoliv z vás působit a zkusil sem to, a ten se div neskácel ze zi- ze židle na takové vzdálenosti jako vode mně pryč, že jo? Sem ho málem povalil, on říkal, vy byste mě povalil. Já sem seděl tady klidně, sem říkal vona nás pošlu síly ze svého pupku a vy řeknete co, co to bude a on říkal málem ste mě povalil, no. Sem říkal, si představ, když takle bych působil na nemocné, jak bych ho snadno léčil. A moh bych na to šup dělat léčitele. A proč ho nedělám? Že to není můj úkol. Já se musim moc držet zpátky, abych toto nedělal. Moc, protože umím dělat i diagnozu i umím léčit. Obojí. A nedělám to. Umím udělal lék lépe než lékaři, no, a mám na to svědky. No tak já se musím držet toho. Ježíš Kristus taky nepokračoval v zázračnosti dýl než tři roky. Ne, všechno má své místo, všechno má svůj čas. Ano, tak něco takový by mohla být pravda, říkám by mohla být, protože tam ten člověk v tom člunu věděl, jaký mám úkol, že ano? Něco něco tady bylo. Jenomže vono to tak není jak to říkáte. Vono to není něco do budoucnosti, nýbrž je to něco přítomného. Von zná dispozice toho člověka a von mě už našel po tom zásahu lékařů, jo? Já sem s tou chorou rukou převážel přes řeku, musíte si myslet. Mně bylo tedy maximálně pět let a nikdo mě nechtěl k veslu pustit, protože ta ruka bolela a neměl sem s ní nic dělat, né? Já sem převážel, když se nedívali, přes řeku, a to není malá řeka ta Vltava. Tam byla ještě velice prudká. Já sem musel vždycky nadject a potom teprve sject, abych to vůbec vytáh. No a takže on věděl, co se mnou udělali lékaři, víte? To von poznal. Tak to nemuselo být nějaký předurčení. Nýbrž to se prostě stalo, takže já vás v tomhletom opravuju. Já na žádný totiž předurčení nevěřím, na žádný předchozí cvo- prostě nevěřím. Na nic takového nevěřim, nic. A tak dlouho sem to hlásal, vidíte? A dneska vím, že sem se mýlil. Ten omyl byl správný. Já sem ho potřeboval a mnozí moji přátele to potřebovali, pže voni, například ten přítel Merta, který se mnou byl ve Francii, sem tam všechno poznával a věděl sem, že sem tam tento život nebyl. Sem tam poznával ten rodný dům toho spisovatele a dům, kde von zemřel a všecko, na dálku sem do poznal. To von říkal, no tak, vysupuju z katolický církve, protože vona nevěří na převtělování. Sem ho musel držet v katolický církvi, aby nevystoupil. Ne dříve než jsem poznal tuhletu pohádku říká nám o tom drakovi který na něj sice víte který měl ví vod toho motivy ctností nitce něco to tedy vidíte teďka jak jsem vykládal toto na to ta píseň o tele dál že jsem to přečetl já jsem začal číst píseň operace jsem ne se mi celou znal až do konce on se mě rovnou říct že už ji dávno vykládám je to cesta existenční celou existencí to je cesta kteří nějakou modlitbou jenom té málo že já toto řeknu nějakým řečeno řekl to je dost on se modlí on chodit dokonce a to je málo musí celým životem jít kdyby když má den čtyřiadvacet dohoda on by přijala třeba ježíš a jeden den než jednu hodinu ne e tak mě to chyba. Musí se životem jít že vám tady nadávám vadu rozumíte teď jsem nutné pro duchovní cestu být osvobozující ideu to je nutný a voni to přečtli tu kapitolu o koncentraci a toto si nevzali voni ty pozici nešpekuluj o to kde najít osvobozující ideu a že dokud nenajdou tak že nebudu se ani správně koncentrovat ani se nedostanou v bohu oni musí mít ideu pomocí níž by především hledali království boží no a když jsem jim to dal za příklad aby si o tom porozmýšlí co vám debatovat co je to nesmrtelná duše smrtelná duše a tak dále ale aby tohleto na to tam přišel tam to stavný podle mýho názoru. No a to říkám asi čtyřicet let a já jsem říkal bez ře dobře nějak včetně stáňovi kdyby se vyskytl jeden člověk na světě který by pomocí toho co jsem napsal byl spasen tak sem udělal dost eště se nevyskytl se nemyslete kam my bysme četli správně jedinou klín kterou jste napsal že my jsme tam našli všecko no to hezký a já jsem taky ho člověk je na našel. To je m měl následujte prosím vás tady je jedna věc nikdy jsem nechtěl a říct nikdy mě nikdo nenásledujte prosím vás protože kdybych já nevím chtěl aby se na něm konalo taková násilí jako se ho na mě co bych to na něm chtěl to už já znám jenom druhýho člověka podobnýho mě a to je pan kříska kterým se soustavně taková násilí dělal on už to tak bral jako samozřejmou věc víte ten byl dál než my mysli všichni protože kdyby se byli v v jeho stavu tak to budeme tak těžce ne že bychom možná spáchali sebevraždu. Ale on už dosáhl samovolnosti tam kde ježíš kristus zasáhl samo von si vě třiceti letech že už se mohlo rozloučit se svou rodinou vono se a samovolnosti v tomto životě a on se s ním mu rozloučit on opravdu smířen odcházel to je vzor se vzor a na to upozorňuju tady za jeho přítomnosti vono mi to má za zlý že ho nemám tak vynášet ale je to bohužel tak a dej to také nebrala tak nebudete nad tím tak šťastná jako já jsem nad tím šťasten já při tom to styku s ním jsem velice šťastně za jsem za to velice vděčen že jsem ho takhle šťastný ho poznal jo protože on se vyrovnal s tím životem samovolnou cestou tak dlouho trpěl až i vůbec netrpěl ano víte dávám vám napřed čtení že tomu chtěli rozumět pan kříska ví tě rozumět a vám především to dávám napřed čtení země zaslíbení to marka země zaslíbení od narada jestli to nemáte povinně si to od někoho pučte jo on to má někde je to máte vidí kolem sebe se poctil žita. Velikou al malou na zádech a z té pod tou tíha vona ta holčička říká ve ruka se jmenovala ona říká prosím tě co to děláš proč to taháš a on říká to je těžký břemeno protože já ho ne nenese jenom za sebe ale za mnoho jiné kteří ho nedokážou sami ne zdát k nim a. Ona říká a to budeš pořád dělat to to je ve zkratce řečeno tam celá knížka že on říká ne až tě jednou uvidíš že ta kří mě ne tíží tak mě uvnitř naposled a vona jednou ho vidí po několika letech jak ten žito klaní jde lehkostí nese tu z kří na zádech a říká mu kdo tě vyložil ten základ v té síně že tak snadností kráčíš a von říkal nikdo mi c nevyložil ještě tam přiložili protože od té doby kdy je pro mě lehkosti tam může kdokoliv cokoliv přiložit a mě to ne tíží. Já vám řeknu to je pochopení života pana kříska on takhle nesl svůj život to je nám vzor toho můžete následovat mě ne já se do toho byl dycky vraždit je nedal sem proč prostě to není to příkladné nemoh přece někomu ti aby to následovalo a proto jsem si četla země zaslíbení byla a po té poznat i a ale já bych chtěl ten jiného proč moje cesta není směrodatné pro vás protože ježíš kristus vedl lidi cestou víry. A já jsem byl do sedmnácti let absolutně nevěřícím čili to nebyla cesta víry do šestadvaceti let jsem neuznával krista jako nejlepšího vůdce duchovního nýbrž indy ano to teprve od koncentráku když mě dokázal čím je v tom bezčasovém okamžiku kdy jsem vzdal svůj život ho uznávám jo čili já jsem nešel cestou víry já jsem šel cestou poznání a to není pro vás cesta protože vyjdete všichni jak vás znám cestou víry a na cestě víry která je daleko přirozenější proti ježíš kristus vedl cestou víry to je daleko přirozenější než cesta poznání z toho důvodu že my ať si myslíme nebo nemyslíme že věříme všichni věříme my se svou podstatou věřící protože kdyby člověk nevěřil v tento svět taky víra tak bych páchal sebevraždu a já jsem nikdy já jsem pokaždé operaci v tento svět přestal věřit po každého práce a matka mě musela tvrdě učit znovu věřit ten tomuto světu jako mému světu joze marně nenaučil nikdy úplně věřit. Já jsem nikdy neuvěřil že to moje tělo to ne ten nástroj mýho to co já ve mně myslí člově mě znal že to co to je to nedefinoval nebyl filozofem jsem byl dítětem takže pro vás je napodobitelné cesta ježíšova neboť von vedl cestou víry a všechny ty těžkosti na cestě víry tam ukazuje na svých učit učednících takže já jsem prodělával obdobné těžkosti ale ne na cestě víry a jenom obdobné těžkosti a není to pro vás příkladem to byla cesta poznání a je to cesta poznání protože. Máte naději že tedy jsem byl to převozníkem pasován tře vás převést u upozorňuji že nikoliv já nejsem převozníkem z vlastní iniciativy a z vlastní síly kdy se mi podařilo opravdu někoho převést že to podařilo a po já jsem převozníkem v koncentráku pět lidí se mi podařilo převést ale nikdy potom a nikdy předtím a jak se mi to podařilo ne mým přičiněním ale přičiněním těch kteří uvěřili. A ty věřili jedné věci že tam zahynou těch pět co jsem získal věřili tam zahynu stoprocentně věřil že tam za jenom měli o tom vysokou všech blou ne tam nezanedbá protože měli jistotu nám zahynou tak se vlastně vnitřně už se o života vzdal a tu podmínku vy nesplňujeme když ji splníte tak já budu správným převozníkem protože vy ste ji v plnili tak jsem já převozníkem přimějte se tu myšlenku a budete spaseni že ano ale budeteli chtít být spaseni. Nebudete spaseni to je další podmínka protože oni si nepsali být spaseni ten jiří došel doktor jiří došel mně řekl podívej se já vím že tady umřu a pak je mi jedno co budu dělat protože když mě navrhuje aby dělal tohleto a já jsem poznal že znáš moje nitro tak já ti věřím že by poradí dobře poraďte co chceš já tady beztak zahynu ale ať ať ať po pře smrtí že vám dobře ne tak jsem mu poradil co má dělat a on on se dostal na druhý břeh za na měsíce se dostal tam kam já za devět let no panečku a tak těžký podmínek škole se nežije a a se s ním setkal. A už se si setkat nemůže přejít všemi takže převážel jsem převážel byl jsem to já který se váže protože já jsem tam v tom koncentráku přeci nežil až je tam všichni viděli tam žije ve mně bůh jeho vůli jsem všechno jeho mohli sem všechno dělal ta to žijem ne já ti že mně kristus to nemyslel svatý pavel jinak než že se vzdal úplně své vůli takže konal vůli otcovu vůli boží uli kristu bez ohledu na sebe maria řiká sám ze sebe nemohu mít ano no no ano správně tak to se shodujeme náhodou jednou v tím ježíšem že jo no a tak je to tak že opravdu se nemohu těžké se sebou vytahovat těžce ale nemohu si říct že bych nebyl nástrojem se tem jenže sám se vyplácejí daří protože vy s nesleví že ty farizeové jak tady sedíte protože vám vy se přeci jenom ještě něco. Tomu zpovědníka i pokračuje v té zpovědi a říkají si tohleto ten eckhart říkán se stroj té kateřina česky sestra taji já jsem tě jenom zkoušel já sebe poznávám a tebe také poznávám ale chtěl jsem vědět jestli opravdově přicházíš sem z důvodů vnitřních anebo jenom ze zvědavosti a teď vím že je to důvod vnitřní vykládají dál a ona řekla ale teď důstojný pane mně asi zavrhnete a on říkal proč protože já jsem přestal a věřit i přestane věřit a jak se to stalo no já jsem se dostalo stavu do stavu nebyl ani pán bůh ani svatí ani andělé ale bylo tam božství a to znamená všechno bylo posvěceno bohem. A v tomto stavu jsem dosud takže já nevěřím já to božství ve všem vidím od té chvíle já daleko lépe sloužím bližnímu protože sloužit tomu božství v nich já jsem nikdy předtím nevěděl já se ta láska k bližnímu k sobě a teďka to vím on říkal prosím tě katraj jen to nikomu neříkej je to v pořádku že všechny myšlenky představy o bohu který mají lidé jsou nepravé představami právě je že vnitřek všeho je boží. No a toto je jenom o těch bylo kterého se halíře se dneska už je jasno že ta choroba je na postupu a zachová ti celý lidstvo možná ke a ty o ní ten nevěděl že to království boží vůbec nevěděla ale měla správnou osvobozující ideu prosím vás naučil to vod ní a každý pořádný svatý měl správnou osvobozující z jeho a proto se o svobodu tak se čte si životopis svatého dovědí se to. Teďka píšu jsem to došla s o koncentrace kapitole koncentrace a tam jsem psal o in der přístupná věřícím člověku já to budu opakovat ano tam máte tato nemám to máte napsaný tak ta svatá terezie v předškolním věku našla pumpovat obrázek kde ježíš kristus samaritánce ženě pěti mužů tedy ženě velice nehodné nabízí věčný život slasti obrazem domů zeptala se to to je rodiče řekli že ježíš kristus nabízel věčný život i takové hříšnici jakým byla tato samaritánka. A svatá terezie která věřila že to tak bylo že je tak milosrdný bůh řekla když je takhle milosrdný učí takovému hříšník tak je milosrdný vůči mně na to vsadili krk to byla ta osvobozující myšlenka já jsem tady na světě proto aby si mě bůh k sobě vzal v té osvobodit my není nebylo vod tý chvíle jinýho důvodů proč tady žije než aby šla k bohu celým životem jakými prostředky to už bylo jedno co ji do poradil to dělala na tom už to nezáleží nato na té té záleží že ona šla svým životem k bohu a víte že došla protože tady byla byla správná tady osvobodil a proto říkám že její příklad je směrodatné můj příklad jednat není protože to nebyla byla to osvobozující ideál nebyla to idea víry a ne. A proto to já vám teď předvedu jak je to těžké sledovat například mě ale potom vám řeknu jak je to lehké se vlastní ježíše krista protože on tu ideu propagoval celým svým životem a jak je to snadné proti ještě tomu sledovala tou terezii tyto tři příklad vám uvedu možná že to makoňovi vynechám a bude to je nesrovnatelné vůbec ale nevynechal toho ježíše krista protože bych se mohlo přetah čas aby se utekli a já bych byl nějak tak podívejte se ježíš kristus ukázal že ta idea nemůže zůstat stejná že se musí měnit. Z úměrně s pokrokem duchovním toho člověka ta svatá terezie například ze začátku si myslel že tedy musí boha milovat že musím milovat bližního a a tak dále a tak dále že musí dělat dobrotu že žít učit si s tím ctnostným životem to jí stačilo do určité doby to byla správná idea ale nestačil až do konce člověk obyčejně není schopen pojmout takovou ideu která by ho najednou celá a jedna a za prvně a hned na poprvé osvobodil a rozumíte ona je taky ne našla ale teprve když potom už byla tom tak zle že začla vyčítat pánu bohu co jsem ti dala že já jsem ctnostným životem. Milovala jsem bližního zapíral jsem se postila jsem se ale z lásky k životem žila no prostě všechno mu to vyčetl co všechno dál a já sem dneska na kraj svýho života a já sem vám tam nervu já nemohu se ani hnout mám hrozné bolesti v těle já už nemám bože co by ti dál a pán bůh jí řekl terezko a to je obměně té ideje prosím ale ne dřív než tou poznání než člověk všechno dá napřed musí člověk všechno dát to je správná idea a když tiše ho dál a dál nic nemůže dát jako u toho kříska všechno dál dal už nemohl nic znát tak když všechno takhle vyčerpá tak potom musí přijít k názoru že nic nedal neboť všechno co má ten člověk má vod boha to je můj propůjčeno. Uvědomte si při té příležitosti podobenství o hřivnách prosím vás ježíš kristus dokumentuje já a tím se omezuje na dokument jeho života ne na život ježíše krista protože to je strašně sáhodlouhé že on dokumentuje podobenství mi svůj život svůj život jak se má jak von šel a jak podle jeho máme my a von když tam rozdal ten hospodář sem nějakým sluhům hřivny jednomu jednu druhýmu dvě a třetímu pět odešel od toho a potom se vrátil a chtěl na nich vyúčtování tak si všimněte a to katolíkum bohužel uniklo já se divím na do se jim to že oni museli tu hřivnu odevzdat tu tutéž hřivnu museli odevzdat. A musel a i všechno co si s ní vydělali jo čili ono jistý hřivny nezbylo ale vůbec nic a to je té ta vyšší idea do je tohoto schopen jako ta svatá terezie a jako ježíš kristus že všechno odevzdal tam by se to dalo krásně ukázat detailně tam rozpracováno jeho životem jak všechno jak se no odevzdal že vůbec nebyl ničím a je je proč ho bohu postil všechno odevzdal jakékoliv předtím říkal že je jedno z bohem že jo nebyl najednou všechno odevzdal když všecko odevzdal tak pak všechno mě jako když já jsem všechno odevzdal v tom konce draku pokud jsem věděl že se že to sou jsem se znal já jsem sebe úplně nové vzdal jak jako ježíš kristus já sem se sebe tedy neznal kdyby byl sebe celý ona jak jsem o sebe celý odevzdat to dopadl seno ještě na se daleko líp. Jako se člo kristem že člověk je člověkem a ježíše kristu je ježíš kristus to příklad ne karma co není příklad já jsem si myslel že jsem všechno odevzdal já jsem nic si nechal pro sebe ne si představte kdyby oni si byli nechali ti služebníci toho hospodáře něco pro sebe jak by to bylo dopadlo to by bylo zlé vite i ten kdo si nic pro tebe nenechal jenom to zakopal a odevzdal tu původní hřivnu byl odkázán do temnot vnějších to znamená byl tak hloupý jako byl předtím nebyl spasen nebyl uvědomělý nebyl si vědom věčného života to je vedení do temnotě žádný peklo tam je umožní těch temnotách jejích my žijeme protože my takhle si necháme necháme každý den ze svýho života něco pro sebe. No to já vím že tato idea je těžko stavitel to už je napřed se musíme naučit to první první fázi umět milovat že mě ctnostně žít a tak a ne pro sebe že potom milovat by že a tak dále a potom teprve se toho všeho vzdát ale kdybychom se nedokázali všeho vzdát tak je to všechno marné a takhle máli pranicky života ve zkratce pochopení lidský v života příkladu ježíše od života ježíš život tam na tento příklad všeho se vzdal. Jo tak to by to tady je otázka někde tak těžce nemocen ve stáří třebas že rezignuje na život říká si je mi ten život něčemu lepší by doby bych umřel čemu je to já jsem vám čas to vykládal o jednom takovém muži byl to rychle lysý v plzni který byl v choroby ci a ten říkal dycky dyť já jsem hotový výrobě hnoje nic jiného nikomu nejsem k ničemu protože jsem tady v tom choroby si ani kou nemohu pomoct protože sem vochrnutý na půl těla sse šplhá okolo stěny a berou a tak prosím těch karlička řekni k čemu je ten život. A já si nemůžu být spasen a já taky vím pro spasen být nemohu protože já jsem minule v životě byl nějakým generální říkal dověděl se nikde nějakým zisk seanci já jsem napáchal moc věcí zlý a jsem zabil moc lidí a to kdybych tisíc dělení trpěl tak se nedivím nerezignoval na jakýkoliv pokrok když že rezignuje ten člověk na pokrok tak nemůže být spasen víte to ježíš kristus jasně ukazoval svým příkladem že kdo rezignoval na pokrok říkal se spásy říkal se. A on tam ukazuje že ky takové dvojic na jeden se říká vy se neříká se říkáte je na tom dobře neříkáte je na tom dobře tak nebudu ty příklady ukazovat protože to tam si můžete přečíst ježíši kristu v jeho podobenství ale on to ukázal svým životem že se nezříkal a proto ukazoval cestu spáse on se nezříkal toho života do té doby dokud se ho neměl z zříct to ovšem nevíme kdy se ho máme zříct tady se nemáme že je to otázka je velice široká jmenovat strašně dlouze promiňte mi ale když někdo se říká protože nevěří že by dejme tomu ten život k něčemu vůbec vedl já ti je to věci duchovní a neboť nebo světská že protože ho by nějak světský důležitý když si myslí že ani vědom ani druhém případě to není důležité aby tady žil tak pak nemůže být spasen tím svým životem rozumíte nemůže být není spasen ale jestliže například se stane to co s panem mysím. Že tedy se dá přemluvit aby ten svůj život nepovažoval za špatný a tu obou anebo zbytečný a to brzo můžete o něho udělat to praví ve že vám to udělat i uděláte pak může být tím životem dodatečně spasen protože podívejte se jestliže u toho báli si ho který věřil napřed ale si vtělení že se provinil velice že aby milion lidí třebas nějaký válce sme nakonec dokázali že je to omyl že kdyby měl být za všechno trestán tak by se to vůbec nikdy nebude by z toho nedočkal taková že milost není že buď je osud anebo je láska boží a protože ve dovede sebe obojí né obstojí ostudné existuje žádná choroba není osudná. To se musí mě to si musím uvědomit že za tím stojí aniž to víme láska boží on říkal ale jaká láska boží stojí za mou chorobou atak strašně trpím mám takových strašný bolesti a kdyby v tom byla ska boží tak by někam bůh nedovolil abych já na ně nadával to já mám ty hrozné bolestí tak na ně je takovým způsobem nadávám že já se nedivím že mě potom ještě si le víc než předtím já jsem říkal pane listí já by na vašim místě tak vedl ještě víc protože takové strašné bolesti bych nesnesl a já sem říkal co tady máte na stole a on tam měl piju. Kapky pijovi lékaře mu je dali že až bude tu bolest tak velkou se nebude moc vydržet tak aby si vzal nějakou kapky von ten člověk si žádnou kapka za tu dobu několika jsem tam byl ani jednu nevzal radši nadával na pána boha to bylo vod něho strašně hezký já jsem říkal vy ste dědičným mudrc místo aby se byla taky my nadává ten na pána boha to je krásné to se levá líbí on říká to se to se vám pěkně pěkná věc líbí ale jednou se stala jedna věc on říkal kdybyste nikdy my neslyšel jak já na pána boha nadávám ale kdybyste jednou mě si že jak já na to nám nedá aby se nedivil že já tady trpím a jednou jsem přišel ne všecka okamžik a von nadával na se oslíku dostal za dveřma on postě hlásit a byl tam sám e tam jenom jednu postoje někdo s nim nemoh nechtěl vydržet tak nedával ale takhle že já jsem vkročil a říkal a von říkal pane boha se nestyděl ale mně se styděl říkal míří ty to poslouchal. Je to jsem nešťasten nepřestane následek ne pane vyšší my si to vod nedáváme po on říká to nemyslí že vášně sem říkal to myslím vážně teď ji předvedu rychle jak já umět na pána boha a já sem nedával tímto způsobem ty sprosté bože jak takle trápí toho nevinné rychle který si myslí že byl nějakým generálně který něco provedl když si to nemůže prověřit a když když si to nemůže být vědom tomu jeden jak kali tamhle nějakým směrem třeba si to prostě není pravda a ty ho za tohleto trestal že si myslí že je to to musí odbýt a ti von necháš také triky že že se nestýkat to je jsem mu začal vtav na tě nadávat pánubohu ale tak stane tě že po liší začal na mě zírat. A říkal ty na dáváš opravdu já nadává popravu já to nehraju to si ten pán bůh za slouží za to co ty trpí řeka nezaslouží tu chvíli věděl co má dělat v tu chvíli říkal tak cel ve dělat dál mě ta bolest vždycky trvá dvě až tři hodiny tentokrát jak jsem přestal dává ty se nedával za mě a líp než já tak mě já jsem přestal by to unavit já už nemůže dávat říkal to je v pořádku teď budeš chodit a ten den chodil. Čili ono to není prosím vás nějaká záležitost na kterou by mu tak jednoznačně odpovědět u takovýho člověka nesmíme vkládat ruce v klín a nesmíme ho nechat na klička když můžeme tak ho máme převrátit musíme se vy ovšem nějakou sílu i třebas takovou jako se měl já že jsem já jsem neměl jenou se než smrtelná boha nadávat mě to na pána maloval protože já jsem na něj nevěřil já na toho pána boha vašeho nevěřím já se neprovinil když mu nadávám lump jakkoliv já jsem proviním to není můj pán bůh s tím se rozloučit se mě by ty roky to na to už já nevěřím ten se ještě věřil babička mě k tomu nutí láska nevěřím bylo kolik čtyři roky nebo pět ale teď teď když se byli s mou tak to bylo asi tak nějakých to bylo vše nekoncentruje tak to bylo nějakých dvacet dva dvacet tři dvaceti. A možná že třicet já nevím nevím já jsem se padl nic na tom komu víra na lásce k bohu protože jako platí ne ten kdo mně říká pane pane přejde do království nebeskýho ani ten kdo na mě nadává si se nezbavuje te povinnosti o království voni se dostat míníme za ním musíme až na dáváme nebo ho milujeme a když nemilujeme bližního tak předstíráme lásku k bohu věřte mi to napřed musíte milovat bližního a já jsem tehdy osvědčovali lásku k bližnímu a to si ten pán bůh na mě cenil rozumíte mně protože já jsem kvůli já jsem nikdy na pan boha ne nadával pochopitelně když se na něj nevěřil na toho lidsky pojatého boha jsem nevěřil ale já jsem nadával kvůli pánu vůli pan listina upřímně on to bral a ne by bylo ne ze sebe než to že bude považovat za věřícího člověka by se se tady chodil plnými ústy náboženství ne a nuceně že nadávat to to já. A to obrátil naruby zase to není moje přednost protože mě čtrnáctkrát obrátili naruby lékaři a to začlo z brzo viďte úplně na rovně obrátit ta jak víte ne životem naruby obrácený život ten nese man taky zase naruby obrátil že sedmnáctý rok nanovo a bylo vrátil můj život naruby to byl přírodovědci tak něho dneska je z něho nezbylo na to by to všechno obrátil tak do bylo nic z toho tomu nechala vrch tam v tom zase to nic zůstalo navrch. A prosím vás tohleto vám říkám proto abyste si nemysleli že já vás musím to byste mě následovali ne následujte ježíše krista který ukázal že dovedl být tolikrát nic ko vyklá bylo zapotřebí předvedu vám to když se narodil jako bezmocné dítě v betlémě ve stáji ani neměl svou vlastní bit to byl jako nic ne když byl předtím vtěleným byl bohem to byl nic tam se poprvně straně když rodina a společnost ho vydržovala do ti let a on se od ní odvrátil protože věděl že má jiný úkol než zůstat v tom úzkém okruhu společnosti dal přednost k tomu co v té všemu dozrál. To znamená že neměl už matku že neměl bratry a tam se o tom vyjadřuje neměl místo kam by hlavy sklonil na tom světě neměl už zde domov jako nikdo z nás ten domu den nemá přátel já sem to právě měl tu čest že lékaři mě přesvědčovali že tady nemám domov rozumíte jak já se mu přišel ne jako ježíš sem to dělal dobrovolně ona to tažení jak dovol ně přirozeně k tomu dojít to je příklad panečku a ne nejle se ten vod lékařů to ne to nepředví. A potom se tím ničím stal na tom kříži když ani nevěděl proč ho pán pustil ne tak neměl ani to spojení které předtím měl nic neměl první oddáni toho svýho ducha tyto co toho vložil všechno odevzdal že ho se vzdal tak byl nic takže krýt v tomto tohoto se nebojte být dy nanovo ničím to vás ať má sto nepřipravuje k sou fakt nýbrž ať vám to poskytne tu největší naději kterou na světě člověk může mít liší na jenom jako nic se dostanete k tomu nic je boží a proto já vašeho boha neuznávám protože můj bůh je tím ničím a co je toto nic čemu já tedy co já poznávám to je nitro všeho to my nemůžeme poslat jako něco je to poznával jako něco. Tak nemůžeme tady vůbec žít v protože bychom tomu dali přednost a my se musíme dál přednost té nutné to nutný zlo tomuto životu abychom se něčemu naučili to jsem všechno vyložil tak ale měli to křesťani pochopit neměli takhle tvrdě pronásledovat hřích neni se k němu stravě jinak jako chybě a pak by ho byli pochopili širším způsobem že kdybyste vy počet ale tisíc hříchu tak nevypsatelný chyby který je člověk schopen spáchal a vy musíte chybami se svým životě počítat že se jsou nutným doprovodem tý pravdy která vás vede. Tak ale my jsme součástí trpící přírody celý svět říká svatý jan ve zjevení v těžkostech ku porodu pracuje dokud ze sebe nezrodí krista čili to je zákon já jsem tam v koncentráku viděl takové utrpení se co je proti to proti tomu té blízka těch dětí tam bez zbraně dospělí člověk byl zabíjen a nejenom mučen a tak dále a nemohl se vůbec příčit tomu nemohl k tomu odolat nemohl k tomu zabránit to byla obrovská moc těch esesmanů tý říše a kde bylo to milosrdenství boží kde bylo bylo tam zrovna tam bylo a nikde jinde jenže toto právě je ten pán bůh který ho vy neznáte a kterýho já uznávám. To je von a na toho já nevěřím o tom já vím protože já jsem se a proto se mohu tomu vašemu posílat při té modlo to není pravý bůh proto ta svatá nemá svatá tuto že na tak katrai ne říkal tam nebyl ani bůh ani svatý ani anděle a do tam božství a já od tý doby miluju bližního kamkoliv sem po té chvíli za jsem vzdal svůj život obrátil svou pozornost tam jsem viděl trpícího předtím jsem měl plný zuby vlastní utrpení tam jsem viděl utrpení takže sem jako prvního chytl do to a jiří ho došela. Mezi dneska lékaře že jo a viděl jsem v něm co si myslí proč se tam objevil a proč tam ta to že se něčím provinil to se o nic něco neprovinil ale na to vě se musí ukázat to říkám ve zkratce sláva boží to si tady na se na něm ukázal sláva boží a bylo tam moc utrpení ale ve mně nebyl někdo trpící protože ve mně žil jedině bůh v kožemi ten netrpí a já vám řeknu u pana kříska který netrpěl jako bychom trpěli by ho stavu už daleko dokonaleji žil bůh on si to to si ne nemůže člověk definovat o tom nemusí vědět ale on žije on mě daleko dokonaleji žil než konk z vás než ve mně než ve vás než ve protože toto co on dokázal se životem já bych nedokázal například já bych měl vada vůbec nic se dělalo za všechno museli nebere na mě s čím bídně tloukli a tím jsem víc pochopil bez učení se nikdy nic nebral. Tak to není to zaručeně ne prosím vás jen se na mě neteče já vám to říkám jenom proto pořád tou pořád na svůj život abych vás vodradil tímto způsobem to nedělejte u se se se svých chyb ne já ten jsem se jich tolik nadělal tak je pán bůh nezavrhl to je tomu se říká milosrdenství a když jsem si myslel že mě tam opustil že mě nechal na holičkách to byl největší projev jeho lásky protože mě nedal příležitost sebe opustit a ti že mně dal příležitost tím násilím sebe opustit a já jsem sebe nalezl v tom té vnitřní podstatě boží né dokonale ještě sedmnácti letech rozumíte mně takže teďka bych přešel k těm říkám jak toho přijdou ty děti no samozřejmě já nechci budeteli zorat to jich utrpení vím že je to utrpení a oni se nemohou vymknout z toho dualismu oni musí v tom dualismu živořil a umřít to to je mi jasné a jak na to vám potom já pohlížet.

Download XML • Download text • Waveform view