klášter
vede
takže
jejich
zkušenosti
se
našemu
vědeckým
styčným
člověku
ne
zdají
být
směrodatné
protože
byli
získání
v
prostředí
uměle
vytvořenými
že
ano
které
na
ně
padalo
které
je
sugestivně
k
něčemu
mělo
takže
oni
si
mnoho
věcí
vsugeroval
proč
například
dejme
tomu
do
vás
tého
století
nebyla
žádná
stigmata
a
vod
svatýho
panečku
jak
je
to
naučil
svatý
františek
kdekdo
měl
stigmat
a
dodneška
je
má
nato
věci
říkají
tady
si
něco
po
svatým
svatým
františku
zase
svalovat
on
tam
tyto
uklovala
nemají
třebas
pravdu
v
devadesáti
procent
nemají
právě
do
jim
to
vysvětlí
do
ní
to
dokáže
že.
Dokáže
to
zase
jenom
do
má
zkušenosti
s
těmi
stigmaty
a
kdo
ví
že
nepravá
stigmata
vsugerovat
nemají
ty
následky
jako
pravá
Že
pravá
stigmata
mají
za
následek
poznání
kdežto
nepravá
stigmata
mají
za
následek
jenom
zážitek
tenhleten
obrovský
rozdíl
propast
rozdíl
že
ano
čili
opravdu
těmi
stigmaty
u
člověka
který
má
pravá
stigmata
se
něco
do
do
člověka
vlívám
něco
do
něho
nového
do
něco
se
nového
objevuje
kdežto
u
toho
druhého
si
to
jenom
řek
bych
mezí
nebo
ho
on
si
to
potom
trpí
což
je
taky
druh
samolibosti
do
utrpení
nachází
velikou
zla
že
ano
jako
některý
křesťanští
mystici
tak
tenhleten
způsob
přeci
jenom
je
subjektivní
ale
jestliže
by
se
jednou
jak
to
tady
říkám.
Dokázalo
experiment
ně
dovést
nejlepší
každé
třídy
ne
ty
nejhorší
žáky
ti
kteří
stojí
o
poznání
v
tom
svém
oboru
mele
nějakýho
boha
relativnímu
vrcholu
říkám
relativnímu
vrcholu
na
té
cestě
poznání
světského
tak
u
všech
by
se
dokázal
také
snadný
přechod
do
vyššího
stupně
rozumíte
u
všech
bez
rozdílu
ne
s
jednou
výjimkou
ale
museli
se
vybrat
nejlepší
nejlepší
protože
kdyby
někdo
jenom
maličko.
Byl
zamilován
ještě
do
něčeho
jiného
než
do
svého
oboru
tak
ta
část
té
bytosti
ta
část
zamilovanost
ne
něčeho
jiného
by
mu
vadila
ke
zvládl
němu
zvládnutí
toho
oboru
on
musí
být
faktické
ne
sem
oboru
jako
byl
třebas
aniž
ani
anetík
jako
byli
manželé
ilony
a
nedali
ani
na
svůj
vlastní
život
že
ano
ty
mohly
něco
dokázat
a
taky
voni
podával
neřestí
o
tom
přechodu
na
na
vyšší
stupeň
to
všichni
bez
rozdílu
všichni
jenomže
si
to
že
to
jsou
té
takových
to
je
známe
šest
asi
jedince
ve
dvacátém
století
a
na-na
sklonku
minulého
století
to
je
málo
na
důkaz
objektivní
málo
jako
a
říkám
kdyby
se
to
výběr
udělal
a
on
se
v
budoucnosti
udělá
protože
budou
tady
důkazy
že
by
se
to
mělo
udělat
budou
tady
příkazy.
Tak
se
to
udělá
protože
lidé
budou
chtít
né
poznávat
boha
ale
budou
chtít
pokračovat
na
té
úrovni
světského
poznání
dál
a
vono
jim
to
dá
nepude
už
se
dneska
a
to
je
naše
naděje
už
se
dneska
ukazuje
že
tým
pracovník
musí
rozhodovat
o
nějaké
věci
že
je
jeden
jedna
hlava
to
neobsáhne
tak
to
stává
tak
těžkopádným
že
voni
až
se
dostanou
na
ty
hranice
těžko
partií
to
dá
nebudou
tu
karmou
tlačit
tak
jak
si
všimnou
ty
voni
jsou
ještě
odstavil
známý
jiný
způsoby
chápání
takového
komplexně
jíco
a
za
jakých
okolností
který
by
k
tomu
dokázali
tak
si
to
exercicie
to
z
těch
starověkých
zkušeností -
zkušeností
a
vytvoří
z
toho
soustavu
vědeckou
soustavu
na
to
a
experimentovat
budou
na
lidech
pochopitelné
bytí
nebudou
moct
nedokáže
to
se
může
jenom
na
lidech
tam
se
hodně...z
toho
zblázní
protože
nebudou
mít
výběr
správný
kdy
měli
správný
výběr
tak
by
se
nikdo
přitom
nezvládl
ani
jeden
ne.
A
to
potom
způsobí
že
najednou
najdou
cestu
jak
se
od
toho
těžkopádného
rozhodování
k
dalšímu
pokud
dostanou
samovolné
mu
rozhodování
správnému
o
budoucnosti
třebas
techniky
vědy
a
všeho
ostatního
to
to
bude
mít
zároveň
mravní
dopad.
Protože
lidi
kteří
na
tuto
úroveň
nebudou
schopni
například
použít
techniku
na
ničení
vých
lidí
že
tam
na
té
úrovni
kdyby
toto
dělali
tak
z
ní
padnou
a
ten
žák
toho
pros
řekne
pane
byl
se
na
jestliže
vy
mě
máte
k
tomu
abych
já
to
použil
třebas
o
nějakou
energii
ničící
člověka.
Tak
já
okamžitě
ztrácím
možnost
se
tam
pohybovat
tím
způsobem
jako
se
tam
pohybuju
já
tam
ztrácím
možnost
duševního
pohybu
já
jsem
tam
invertní
já
se
tam
nehnu
tak
mně
musíte
dovolit
a
zbaven
mě
tohoto
úkolu
a
nechte
mě
v
tom
působit
tak
jak
já
chci
jak
já
mohu
to
takže
vono
to
potom
stane
do
jiných
kolejí
a
tak
dále
tak
toto
předpokládají
indové
a
jiní
že
ano
a
proto
říkají
nebylo
správné
předčasně
bourat
víru
protože
ještě
dohrál
svoji
roli
ale
vona
ji
brzo
roli
do
hraje
aspoň
tam
kde
ne
běžného
člověka
aspoň
u
těch
píše
k
lidí
kteří
budou
chtít
vést
lid
vodil
jako
třeba
dejme
tomu
kterýkoli....starověký
boha
věří.
Že
von
je
věděl
on
se
s
ním
stýkal
tak
taky
se
potom
ukáže
že
ten
člověk
který
vůbec
nebyl
vychováván
k
víře
poznává
věci
které
se
dříve
těžkopádně
dobývali
vírou
a
tisíckrát
se
zpracovány
padalo
a
von
nepotřebujeme
v
něho
padnou
protože
na
něm
nikdy
neseděl
že
například
nemohu
padnout
z
prstu
víry
protože
se
na
něm
nikdy
neseděl
o
vyu
jsem
se
nikdy
neopíral
to
ten
po
této
stránce
jsem
nějakým
takovým
předvojem
ale
musím
si
být
vědom
toho
co
s
ním
a
co
nesmím
indové
si
by
dobře
vědomi
toho
když
ji
svatá
písma
tisíce
let
před
naším
letopočtem
říkala
nechať
poučený
nepoučený
nemate.
Tak
prosím
v
tomto
smyslu
bych
to
chtěl
jako
uvést
na
pravou
míru
a
nesmíme
si
myslet
že
dělám
nějaký
tanec
sví
nýbrž
nemám
právo
zbourat
ty
činitele
kterými
běžně
můžete
být
doveden
někam
víra
kterou
já
jsem
nikdy
neměl
musí
ve
mně
vzbuzovat
vaše
víra
musí
mít
dodávat
úctu
protože
je
to
také
správná
cesta.
Jenomže
ježíš
kristus
se
k
této
cestě
stavěl
zvláštním
způsobem
on
nikdy
neučil
víru
sebou
nýbrž
ustavičně
opíral
o
důkazy
jakmile
nějakou
chvíle
nedělal
zázraky
tak
už
mu
přestali
věřit
a
proto
se
praví
v
evangeliu
svatého
jana
udělal
první
zázrak
uvěřili
v
něho
jeho
učedníci
oni
museli
uvěřit
že
za
ním
šli
a
uvěřili
znovu
když
udělal
zázrak
a
znovu
uvěřili
udělal
další
zá
roce
pořád
jak
je
přestane
dělat
přestali
věřit
tak
labilní
je
víra
musí
být
pořád
doplňovat
zkušenostmi
novými
a
já
vás
vedu
k
tomu
jenom
a
nemám
větší
právo
než
aby
vaše
víra
byla
podporováno
zkušenosti
já
vás
uvádím
k
tomu
jak
stisku
šesti
opatřit
abyste
posílily
svoji
víru.
Já
tohoto
nemám
zapotřebí
protože
víru
nemám
ne
nepotřebuju
posilovat
já
jsem
potřebuje
jenom
vyprazdňovat
i
od
víry
i
od
všeho
na
od
bídy
nemusím
protože
jí
nemám
né
ale
od
všeho
od
sebe
se
musím
vyprazdňovat
abych
mohl
tyto
věci
vysvětlil
aby
tady
jí
jasno
co
mohu
a
co
nemohu
ne
a
čím
mohu
být
lidem
pomocí
a
čím
jim
zabraňuji
nějaký
pokrok
naopak
a
tím
co
bych
co
jsem
tady
naznačil
a
co
bych
mohl
vysvětlit
co
bych
dokázal
vysvětlit
co
je
rozumějí
do
kazatelny
budu
velice
opatrně
v
budoucnosti
vykládat
aby
si
to
vzal
opravdu
aby
tomu
porozuměli
jenom
někdo
aby
tomu
všichni
neporozuměli
aby
to
nikdy
nestalo
proti
jejich
víře
to
bych
byl
nerad
protože
kdybych
já
zároveň
řekl
třebas
já
nebudu
mluvit
za
sebe
ale
budu
mluvit
starověkým
způsobem
abych
byl
bez
viny
jo
kdybych
já
řekl
pravá
pravé
tao
není
tao
po
němž
se
dá
kráčet
tak
bych
řekl
zdánlivě
co
proti
kristu
já
jsem
cesta.
A
pravá
cesta
není
cesta
po
které
se
daly
kráčet
po
kristus
nikdy
neřekl
ale
laoce
který
toto
napsal
měl
pravdu
protože
ono
se
sice
potom
kráčí
jak
ježíš
kristus
ukázal
a
dá
se
podle
ho
návodu
potom
oráče
a
jedině
tím
kráčím
se
nedostane
člověk
k
tomu
cíli
on
musí
také
při
tom
svém
pochodu
umět
stát
a
toto
zastavení
vědomé
na
pochodu
je
stejně
užitečné
jako
ten
pochod
sám
takže
těžko
bych
řekl
že
bylo
užitečnější
to
že
dělali
tři
roky
zázraky
než
to
že
ježíše
krista
zavrhli
přestali
v
něho
věřit.
A
nechali
ho
samotného
jít
na
kříž
ne
samotného
ani
jeden
to
tam
je
doprovodu
ano
o
trní
nepřál
když
on
si
to
ani
nepřál
tím
získali
ducha
svatýho
kupodivu
naprosto
ne
hodně
protože
pozice
ničeho
se
dostávám
do
další
úrovně
já
musím
to
co
bylo
dost
považovat
za
nic
a
tím
sebe
považuju
za
nic
a
tím
se
dostane
další
úroveň
já
to
napřed
samosebou
musím
dokonale
tak
až
je
to
úplně
dokonale
relativně
dokonale
ale
pak
to
musím
odvrhnou
tím
že
to
považuju
za
nic
pro
tu
vyšší
úroveň
je
rozumíte
neboť
na
tu
na
té
vyšší
úrovni
je
to
nad
ně
jejím
a
ne
na
vrcholu.
A
já
jsem
po
tím
já
jsem
nad
tím
co
se
už
překonal
a
tím
je
to
nic
no
takže
bych
chtěl
říci
mluví
o
ba
dva
pravdu
laoce
i
kristus
a
každý
mluví
k
ne
že
ten
laocem
měl
na
mysli
to
že
toho
při
všem
je
a
do
ničeho
nezasahuje
a
ježíš
kristus
měl
na
mysli
bůh
při
všem
je
a
do
všeho
zasahuje
a
oba
dva
měli
pravdu
jak
to
ale
srovnat
lidské
hlavě.
Protože
člověk
se
uvě
co
Člověk
si
uvědomuje,
že
kdyby
tím
způsobem
jak
může
zasáhnout
do
toho
dění
které
ve
které
my
tady
žijeme
tak
by
ho
celé
zvrátil
postavil
na
hlavu
kdyby
on
tady
nedomlouval
jako
tvůrce
který
zasahuje
jiným
způsobem
než
aktivním
který
na
pozadí
je
to
elektrárnou
která
dodává
proud
do
všeho
do
všeho
bytí
že
dyby
bych
chtěl
být
žárovku
a
ne
elektrárnou
ne
kdybych
chtěl
být
cestou
a
ne
elektrárnou
rozumíte
mně.
Po
které
se
nedá
kráčet
o
které
vůbec
nemusím
nic
vědět
že
kdyby
to
řekl
to
sem
tak
by
rušil
svoje
stvořené
všechno
mi
zrušil
Proto
se
modlíme
v
Otčenáši:"neuveď
nás
v
pokušení",
protože
to,
že
von
tohleto
nedělá
a
že
on
zároveň
je
cestou,
po
které
se
nedá
kráčet,
způsobuje,
že
existuje
tenhleten
svět.
A
je
to
pro
nás
veliké
pokušení,
do
kterého
bychom
neměli
být
uvedeni
a
měli
bychom
přesto
k
Bohu
kráčet.
To
znamená,
měli
bychom
překonat
tvůrčí
aspekt
Boží,
a
né
přitom
bojovat
proti
Bohu.
A
překonat
potom
spasitelský
aspekt
Ježíšův,
a
ne
bojovat
proti
Ježíši.
Abychom
se
dostali
k
vedení
Duchem
svatým,
neosobnímu
vedení.
A
tohleto
neosobní
vedení
v
Indii
je
v
plenkách.
Jenom
ti
Indové,
kteří
se
vymkli
tomu
tradičnímu
způsobu
přístupu,
že
si
sedli
k
nohám
mistrů,
když
se
dostali
na
tuto
úroveň
vedení
Ducha
svatého.
To
byl
například
Ramakrišna,
Šankaračárja
a
mnozí
jiní,
ale
bylo
jich
hrstka,
protože
ti
se
nespokojili
s
tím,
že
si
něco
vyseděli
u
nohou
mistrových.
Jako
chtěl
Ježíš
Kristus
aby
si
to
nevyseděli
u
jeho
nohou,
nýbrž
šli
za
tím,
za
to
dál,
ne?
Aby
už
byli
samorostlí.
No
a
on
mě
taky
před
takovou
samorostlost
Ježíš
Kristus
postavil.
Tam
je
postavil
na
jeho-
na
jejich
vlastní
nohy
a
oni
věděli,
že
nemají
žádný,
že
ano?
Tak
se
skryli
ze
strachu
o
svoji
existenci.
To
bylo
v
nejlepším
pořádku.
No
ale
říct
to
takhle,
to
je
slovo
do
pranice,
viďte?
Zkrátka,
jak
jsem
včera
byl
tady
jednou
paní
dotazován
na
každém
mezistupni
jest
nějaký
strážce
prahu,
jo?
Z
okultního
hlediska
řečeno.
To
je
to
nic,
které
hlídá
přechod,
ano?
Přes
které
se
musí
něčeho
nového
zase
přejít.
Tamto
se
musí
zrušit
jakoby
to
nic
nebylo
a
přejde
do
něčeho
nového.
Kdyby
byl
v
těch
sedmnácti
letech
považoval
těch
sedmnáct
let
svýho
života
za
něco,
za
co
jsem
je
považoval
předtím,
za
něco
hodnotného,
tak
jsem
se
přes
tento
bod
nedostal
dál.
Tak
jsem
dneska
k
vám
nemluvil.
že
jsem
to
začal
považovat
vlivem
toho
osvícení
svou
vlastní
vinou
že
to
že
je
pán
bůh
přepadl
abych
řek
mluvili
době
za
nic
za
obsluhovali
život
nebylo
to
tak
pravda
ale
důležité
je
jsem
to
do
to
považoval
pro
tu
chvíli
to
bylo
nutné
takhle
vidět
jako
nebyla
pravda
že
to
všechno
na
ni
co
ježíš
kristus
jim
tam
ukazoval
když
teďka
bez
mocně
plní
na
kříži
že
ano
ani
tam
nedokáže
ten
kříž
do
táhnout
na
tu
kalvárii
o
to
byla
strašná
ostuda
ne
toto
byla
degradace
ono
toho
bylo
zapotřebí
já
jsem
tehdy
potřeboval
a
nulová
svůj
předešlý
život
ne
a
začít
nová
čistým
štítí
a
tak
je
to
na
každým
stupni
ano.
A
to
je
ten
strážce
prahu
na
úrovni
mystické
když
jsem
tady
řekl
že
ten
dotyčný
na
kterého
sestoupil
duch
svatý
měl
za
sebou
všechno
co
prodělal
židovský
národ
co
byl
dělal
sám
ježíš
kristus
po
svém
narození
a
po
jordánu
a
v
té
době
co
chodil
s
tím
dotyčném
učedníkem
ty
tři
roky
tak
tím
jsem
chtěl
říci
že
to
nebyl
nějaký
speciálně
vyvolený
člověk
ta
vyvolenost
se
získává
duševním
postojem.
Čili
každý
z
nás
může
mít
za
sebou
všechno
co
má
židovský
národ
co
pro
a
židovský
národ
co
pro
dělal
ježíš
kristus
a
co
na
kříž
a
předtím
a
po
něm
všechno
může
mít
za
sebou
také
on
jestliže
duševně
zvolí
správný
postoj
k
tomu
co
ten
ježíš
kristus
nesl
my
totiž
uneseme
z
toho
co
ježíš
kristus
a
kdy
dos
k
no
tam
všichni
ostatní
přejde
jiných
návodech
prodělali
jenom
tehdy
když
sobě
překonáme
co
stojí
mezi
naší
úrovní
a
tou
kterou
voni
už
překonali
a
to
se
kupodivu
dá
provést
velice
rychle.
Řek
bych
za
vteřinu
nebo
bezčasovém
okamžiku
já
jsem
byl
ty
svědkem
toho
že
jsem
se
najednou
ocitl
na
jiné
úrovni
do
ze
se
některá
nezasluhoval
leda
tím
že
jsem
zrušil
úroveň
dosavadním
aniž
bych
spáchal
sebevraždu
pochopitelně
takže
dejme
tomu
v
těch
sedmnácti
letech
jsem
zrušil
svoji
dosavadní
život
bez
zneklidňování
té
důležité
a
tím
ve
mně
vznikl
prostor
pro
existenci
boží
po
uvědomování
si
než
jsem
se
boží
a
když
jsem
zrušil
svoji
hmotnou
existenci
se
vším
dohromady
i
s
tím
poznáním
které
jsem
mezi
tím
nabyli
s
tím
se
vším
jako
ti
učedníci
páně
všechno
co
měli
bylo
pro
ně
zrušeno
jako
by
to
nebylo.
Tak
jsem
v
tom
ko
tak
jsem
nedo
ocitl
na
úrovni
on
které
jsem
předtím
neměl
zase
tušení
že
ano
že
bůh
nebyl
pro
mě
jenom
stvořitelem
nýbrž
byl
pro
mě
milující
jediným
činitelem
a
tak
dále
a
ten
stav
trval
tehdy
pět
měsíců
ne
než
se
zrušil
čili
dost
dlouho
abychom
moh
experiment
využít
abych
mohl
o
tom
dneska
dost
odborně
mluvit
ne
protože
jsem
to
dost
dlouho
zažíval
tak
se
vám
chtěl
říci
abyste
si
nemysleli
že
vy
nejste
mezi
vyvoleným
jestli
kdyby
tomu
bylo
tak
že
byste
potřeboval
nějakou
zvláštní
vyvolenost
mnoho
povolaných
málo
vyvolených
jak
si
ká
se
písmu.
Tak
by
neplatilo
to
co
ježíš
kristus
řekl
třebas
ženě
po
studny
samaritánce
co
udělal
z
maří
magdalénou
když
se
mu
tam
vrhl
pod
nohy
a
tak
dále
že
okamžitě
zdvihl
někoho
kdo
chtěl
z
té
úrovni
na
které
byl
na
úroveň
úplně
jinou
dosavadní
život
složil
nohám
vzdal
ho
ten
nemohl
se
stát
něho
učedníkem
a
nemohl
se
vědomě
stýkat
tedy
s
bohem
než
je
do
té
například
pohřbít
ještě
svého
otce
tak
říkal
nechať
mrtví
podpořen
mrtvé
a
ti
ti
za
mnou
ne
když
to
ovšem
čerpat
tak
bylo
po
učednictví
takže
volání.
Je
něco
jiného
než
vyvolenost
a
vola
daných
je
mnoho
to
je
to
povolaných
mnoho
ale
málokdo
pozvaných
je
mnoho
ale
málokdo
vyslyší
ten
moment
jak
to
ježíš
kristus
ukázal
ne
vy
to
dvanáct
učedníků
a
vy
třebas
ani
ne
nebo
někdo
ještě
jedno
víc
ale
nebylo
jich
mnoho
vzhledem
k
tomu
konglomerátu
toho
národa
ne
on
nazval
taky
solí
země
omyl
oni
byli
v
té
chvíli
vyvolený
mi
a
ta
vyvolenost
končila
tam
kde
končila
vůle
lidská
která
byla
ochotna
poslechnout
toho
ježíše
když
jidáš
nebyl
ochoten
poslouchat
ho.
Tak
se
stal
drátem
ano
a
tohleto
vás
upozorňuju
že
žádná
vyvolenost
není
něčím
vysezené
nýbrž
musí
se
plnit
zákonitosti
toho
stavu
vyvolenosti
jak
jsem
tady
říkal
jak
se
neplní
tak
se
z
toho
padá
ano
říkal
věřících
si
řekne
no
povolaných
málo
vyvolených
a
kdo
mně
může
zaručit
že
já
jsem
vyvolený
že
nejsem
jenom
povolaní
a
proto
raději
abych
se
dopustil
chyb
nebudu
se
nějak
analogie
a
budu
dělat
jenom
to
co
jako
můj
stav
vyžaduje.
A
budu
na
mezi
vyvolanými
tak
to
zřejmě
nezáleží
na
mě
nýbrž
na
pánu
bohu
to
ateismu
to
je
předurčenost
nějaká
o
kterém
ví
svatý
pavel
tak
tady
prosím
ten
člověk
se
dopouští
chyby
která
je
ukázána
na
podobenství
o
hřivnách
že
třem
se
dali
hřivny
jednomu
jedna
jednomu
dvě
nemu
pět
ten
dostal
jenom
tu
jednu
říkal
si
no
já
toho
mám
tak
málo
že
já
z
toho
s
tím
moc
ne
nahospodařil
a
ten
hospodář
který
mi
to
svěřil
je
velice
přísným
kdybych
já
to
nahoru
prodělal
ten
by
mě
za
to
sl
za
kopám
raději
tři
ví
a
zakopal
se
ten
člověk
se
podobá
tomu
kdo
zakopal
hřivnu
se
samo
sebou
nikdy
mezi
vyvoleným
nebude
neboť
ježíš
kristus
když
totiž
ten
hospodář
přišel
nazpátek
a
vyžadoval
účtování
tak
tohoto
to
zakopal
hřivnu
poklad
tím
způsobem
ty
který
se
zakopal
hřivnu.
A
ne
další
aspoň
peněz
no
mě
sum
aby
voni
s
ní
hospodařili
sám
neuměl
a
aby
se
to
to
nějaký
úrov
ne
tak
ty
se
dopustil
tak
velké
chyby
že
budeš
uvržen
do
temnot
vnějších
kde
bude
pláč
a
skřípění
zubů
on
říká
do
temnot
vnějších
to
znamená
staré
staneš
tím
vnějším
ne
vyvoleným
člověkem
který
v
těžkostech
si
tu
žije
že
jo
na
tom
v
tomto
temu
vnějším
nižší
ten
o
té
mimo
mimo
boha
mimo
vědomí
boha
vnitřní
jest
větle
nižší
je
ta
a
tam
bude
samo
sebou
pláč
a
skřípění
zubů
tak
jako
v
každém
světském
životě
tam
nikdy
všechno
neklape
že
ano.
Tak
von
ježíš
kristus
na
to
dává
zpověď
ovšem
ta
předurčenost
ten
satan
ismus
to
je
těžko
vysvětlit
zvláště
evangelíkům
protože
oni
velice
opomíjejí
evangelia
a
velice
bazírovat
svatém
pavlu
pro
ně
výklad
ježíšův
je
konkretizováno
listy
a
po
školským
svatého
pavla
jednotlivými
cítím
říkají
si
kdyby
jsme
taky
takovou
jednou
církví
ne
a
rádi
bychom
byli
církví
pavlovi
já
se
nedivím
to
byl
ještě
skvěle
ná
církev
živil
takový
svatý
jako
je
svatý
pavel
a
protože
voni
svatým
pavle
vykládal
ježíše
krista
a
ne
ježíšem
kristem
pavla.
Víte
tak
se
dopouští
téhleté
chyby
že
jeho
termín
předurčenosti
špatně
chápou
rozumíte
on
si
nevykládal
pavla
pavle
on
si
vykládal
své
věci
jak
on
je
chápal
bude
dřívějšího
světce
ní
jaké
mělo
u
klamali
a
pomocí
ježíše
krista
a
ne
pomocí
starého
zákona
snažil
se
o
to
totiž
někdy
mu
to
sil
trošičku
ale
snažil
se
o
to
poctivě
takže
voni
by
měli
také
postupovat
tak
že
by
se
vrátili
k
ježíši
kristu
a
pomocí
ježíše
krista
by
si
měli
vykládat
svatýho
pavla
aby
přišel
aby
přišli
na
správný
řek
bych
termín
nebo
na
správné
ohraničeni
termínu
předurčenosti
a
jinak
musí
si
zoufal
když
to
třebas
po
svatého
pavla
od
své
řečeno
s
je
to
to
zdali
pak
může
hrne
udělat
ze
sebe
hrnce
že.
A
svatý
pavel
je
úplně
pravdu
člověk
se
nikdy
nestane
bohem
nýbrž
jenom
spolupracovníkem
vycházející
dílny
boží
rozumíte
to
je
ten
rozdíl
oproti
indům
kteří
chtějí
splynout
bohem
než
to
křesťani
ne
nemají
za
cíl
podle
ježíše
krista
že
to
je
splynout
s
bohem
nýbrž
stát
se
stále
dokonalejší
mi
spolupracovníky
božími
mít
u
něho
příbytek
ze
kterého
by
vyráží
k
tomu
pomáhání
ne
té
spolupráci
bych
tak
řekl
takže
to
ty
pavle
měl
pravdu
jenom
se
to
nesmí
odstranit
o
té
hotov
učení
še
krista
ne
se
to
oddělit
rozumíte
ne
se
to
od
dělí
tak
to
vypadá
jako
člověk
nic
nemůže
že
ano
neboť
není
hledím
není
stvořitelem
není
bohem
nesmí
se
na
něj
hrát
ne.
Ale
on
přitom
narážet
na
ten
ta
vnější
poměry
že
lidé
a
von
při
té
situaci
předtím
byl
než
se
stal
učedníkem
páně
že
lidé
tedy
nabyli
nějaké
poznání
nějakým
zasvěcováním
který
tedy
kleslo
si
mysleli
o
sobě
že
jsou
bohové
ne
a
tak
jako
bohové
byli
uctíváni
dejme
tomu
kde
kterému
císaři
římském
se
dostala
takového
zasvěcení
jo
to
voni
mu
dovolat
měl
peníze
tak
byl
zasvěcen
ne
například
dejme
tomu
první
císaři
hned.
To
byl
co
za
to
je
cíl
nebyl
zasvěcencem
ne
a
vono
to
na
něm
nebylo
moc
vidět
lite
tomu
se
se
nestal
on
byl
jsem
sem
takového
druhu
jako
jim
byl
třebas
svatý
pavel
než
se
stal
učedníkem
páně
on
o
tom
zasvěcení
svém
svatý
pavel
stal
že
už
tehdy
před
tím
nesetkal
s
ježíšem
byl
ve
třetím
nebi
zdali
v
těle
nebo
mimo
ně
nemohu
že
říci
velice
vznešené
zasvěcení
velice
vznešený
stav
zažíval
a
co
ono
mu
to
vstoupil
do
hlavy.
A
von
tam
svatý
je
křesťané
nebo
je
to
koncentrovat
píle
ano
tak
to
dopadlo
protože
protože
se
postavil
na
tu
úroveň
porodila
ho
duchovně
ne
kterou
tehdejší
světa
žal
za
vrchol
vrchol
děláno
sti
duchovním
nebyl
tomu
cho
on
potom
poznal
že
to
vrchol
není
rozumíte
takže
von
z
této
pozice
nově
poznalo
člověka
mluvil
a
oni
si
to
musí
dovolit
oni
v
taky
na
toho
pavla
musí
posvětit
oni
si
musí
říct
že
to
byl
extatik
který
už
mě
zasebou
spojení
s
bohem
silou
ve
extatické
a
ten
ještě
něčím
křesťany
ten
je
zabíjel
ne
takhle
to
dopadá.
A
toho
si
pavel
byl
dobře
vědom
a
proto
říkal
že
nic
že
je
nejposlednější
učedníků
páně
že
se
strašně
diví
že
se
k
němu
bůh
sklonil
a
že
ho
ježíš
kristus
vzal
mezi
učedníky
protože
von
si
to
nikam
nezasluhoval
vyvrhl
úplně
z
já
mil
ov
bych
tak
řekl
takže
když
on
propagoval
třebas
já
se
musím
zmenšovat
aby
se
bůh
mohl
ze
mě
narůstat
ježíš
kristus
tak
mluvil
ze
své
zkušenosti
osobní
že
totiž
byl
předtím
příliš
ještě
něčím
ano
když
se
stal
tím
učedníkem
páně
a
z
toho
musel
ze
všeho
slevit.
Kdežto
jiným
pochodem
se
dá
daleko
snáze
od
sebe
odstoupit
než
mohl
svatý
pavel
který
už
my
za
sebou
velikou
duchovní
minulost
tomu
bylo
zatěžko
od
sebe
odstupovat
to
sem
musel
jenom
umenšovat
pořád
kdežto
dejme
tomu
u
takového
svatého
jana
nebylo
třeba
vůbec
tohoto
duševního
pochodu
rozumíte
jako
svatý
a
pavla
svatý
jan
se
nepotřeboval
nějak
umenšovat
ten
od
začátku
ježíše
krista
miloval
způsobem
jakým
ho
nemiloval
žádný
z
učedníků
ježíš
kristus
to
dobře
věděl
tak
ho
nechával
po
blíž
sama
sebe.
A
když
potom
nastala
předtím
než
na
sta
smrti
ježíše
krista
nebo
na
nic
tak
bylo
tak
voni
s
už
věděli
učedníci
páně
že
všichni
se
jdou
násilnou
smrtí
z
tohoto
života
to
už
mi
o
tom
vědění
jedině
svatý
jan
žení
kori
tak
se
ptali
je
k
tomu
vni
přijdou
ne
a
on
říkal
vyhýbal
na
to
vám
nedám
odpověď
protože
a
teďka
to
doplňuju
to
co
tam
není
napsáno
že
na
to
mám
může
oproti
jenom
duch
svatý
a
ne
já
jako
spasitel.
A
ten
mám
odpoví
všecko
co
dosud
nevíte
a
ten
jim
odpověděl
tímto
způsobem
jestliže
vy
ste
si
se
všichni
rozprchli
okamžiku
kdy
já
jsem
měl
na
kříži
ze
strachu
o
své
živobytí
aby
vás
nepřečetl
ke
mně
a
taky
vás
nepohřbil
křižovali
tak
dále
tak
svatý
jan
ne
ten
už
ztratil
sama
sebe
dávno
tím
že
mě
miloval
a
nemiloval
sebe
ztratil
dávno
sám
sebe
takže
když
přišel
pod
kříž
tak
už
tam
nepřišel
jan
nýbrž
to
jsem
přišel
já
já
my.
To
jsem
byl
já
podobě
svatého
jana
který
přišel
pod
kříž
a
ten
neměl
co
ztratit
ten
nemohl
být
ukřižován
ten
se
přibližuje
optimálně
způsobem
ke
kříži
a
já
jsem
vám
já
vám
dám
důkaz
o
tom
že
jsem
to
byl
já
neboť
co
se
mu
to
řekl
hledat
ka
tvá
čili
to
byla
matka
ježíšova
čili
jan
byl
ježíšem
upozorňuju
na
na
to
on
překonal
tetu
fázi
toho
boje
těžkého
láskou
cesta
lásky
kterou
předtím
svatý
pavel
nezná
kterou
ho
naučil
teprve
ježíš
kristus.
Touto
cestou
lásky
se
ubíral
svatý
a
od
začátku
než
to
svatý
pavel
teprve
potom
toho
ježíš
kristus
popadl
bych
tak
řekl
tam
nepřeje
na
mákem
ne
tak
v
tom
je
ten
rozdíl
a
oni
by
si
neměli
v
neměli
by
se
všímat
jenom
svatýho
pavla
nýbrž
všech
učedníků
a
celého
života
ježíše
krista
u
mě
to
vysvětlit
to
přišli
na
správný
rozsah
toho
termínu
předurčenosti
ano
proč
byl
potom
předurčen
k
tomu
aby
nezemřel
násilnou
smrtí
protože
už
nebyl
že
už
nebyl
svůj
co
mohlo
u
něho
jeho
užít
když
už
on
nebyl
von
byl
spasený
ježíšem
jakmile
zemřít
násilnou
smrtí
vůbec
nemohl
No
to
je
ve
se
ramakrišna
říkal
já
to
zopakuju
že
jste
říkal
vy
když
se
jde
nemohou
nechtějí
nebo
nemohou
se
ti
že
k
tomu
bohu
a
mysli
to
přejeme
my
to
pojídáním
přejeme
co
s
tím
má
máme
dělat
víme
že
se
to
třebas
jinak
dobří
lidé
ne
říkal
nejlépe
je
hodit
jednou
zámku
ne
když
tam
se
bojí
vlezt
sami
když
dva
dělají
totéž
není
to
totéž
vy
zaprvé
nevíte
kde
teče
posvátný
dak
takže
tam
někoho
nemůžete
hodit
a
nejste
na
vlaku
který
má
tu
schopnost
tam
někoho
hodit
té
hodit
někoho
do
toho
proudu
to
je
záležitost
velice
nechci
říct
obtížná
ale
riskantní
protože
byl
takový
jeden
člověk
nějaký
lékař
jak
dobře
víte
který
chodil
za
ramakrišnou
a
opravoval
je
který
zasvěcen
on
říkal
ho
to
drahý
kriste
máš
tak
strašně
že
to
se
cení
nepřežije
to
se
člověk
nesmí
tolikrát
aby
mohl
být
zasvěcen.
A
von
říkal
já
chci
být
a
to
nemůže
ve
tyto
ne
náš
dobře
matka
kali
by
se
mně
udál
být
tebe
a
a
ty
máš
tu
moc
jiné
si
zase
tělo
tamtoho
se
vodil
tamto
se
stěl
a
mě
ne
buď
tak
dobrý
a
se
tě
tak
on
na
ně
se
s
ním
soustřeďoval
přenesl
svoji
moc
soustřeďovací
na
něho
a
skutek
sání
začal
vnitřně
umírat
ale
tak
těžce
vnitřně
umírat
že
měl
strach
že
umře
a
byl
by
asi
fyzicky
umřel
a
tak
ho
prosil
ramakrišna
aby
přestal
že
se
vzdává
tohoto
poznání
jenom
aby
ho
pustil
že
chce
být
živ
to
mou
potom
říkal
vidíš
a
si
živ
zase
je
se
nepodařilo
tebe
do
gándhí
ne
že
ty
tam
prostě
nechceš
když
se
bojí
o
sebe
jeden
mí
klovat
v
tom
hand.
A
ježíš
kristus
měl
se
svými
učedníky
nějaký
záměr
proč
ho
mohl
mít
to
nebyla
žádná
předurčenost
nýbrž
to
byl
záměr
boží
kdo
se
dal
těch
učedníků
a
já
bych
tedy
ji
dal
se
nedal
přivézt
ho
tam
na
takovou
úroveň
kterou
musí
napřed
spasitel
připravit
totiž.
To
je
úroveň
daleko
vyšší
než
takových
těch
jiných
zasvěcenců
kteří
před
jeho
žáky
existovaly
třebas
například
gamaliela
který
zasvěcovali
svatého
pavla
teď
ještě
šavel
tak
to
byl
v
době
ježíše
krista
velký
zasvěcenec
všeobecně
uznávaný
a
tenhleten
člověk
neměl
připraveno
před
sebou
to
co
tihleti
žáci
ježíšovi
a
proto
ježíš
mohl
říct
si
protože
jsem
ne
nebylo
bližní
koho
kdo
by
se
osobně
o
to
postaral
aby
se
to
tam
připravilo.
Totiž
je
tady
jedna
důležitá
věc
já
vám
napřed
přečtu
než
vám
to
vysvětlím
je
vám
že
svatý
jan
ježíš
ať
se
vaše
srdce
nech
je
věřte
v
boha
věřte
i
ve
mně
kdo
mě
mého
otce
je
mnoho
příbytků
kdyby
nebylo
řekl
bych
vám
to
odcházím
vám
připravit
místo
a
když
odejdu
a
připravím
vám
jisto
zase
přijdu
a
vezmu
si
vás
k
sobě
abyste
i
vy
byli
tam
kde
jsem
já
cestu
kam
já
jdu
znáte
čili
ježíš
kristus
ukázal
cestu
kam
den
už
byl
cestou
tu
cestu
znali
ale
nebyli
v
tom
místě
kam
je
z
těl
přivést
takovéto
výroky
velice
odvážné
symbolické
samozřejmě
církev
svatá
vzala
doslova
a
považovala
právě
pro
tyto
výroky
tohoto
druhu
nebe
za
místo.
Jenomže
ujišťuji
vás
že
tím
žádné
místo
nemyslel
a
že
to
ale
nemohl
jinak
vysvětlit
než
místem
a
příbytkem
to
se
za
chvilinku
dovíte
protože
mluvil
k
lidem
kteří
žili
v
místě
a
v
nějakém
příbytku
tak
jejich
terminologií
a
jejich
představou
je
přiblížil
k
tomu
co
se
mělo
stát
do
té
míry
jak
se
vůbec
dalo
upozorňuju
vás
že
bychom
my
dneska
anebo
ježíš
kristus
na
našem
místě
nemusel
tímto
způsobem
vykládat
věci
nemusel
mohl
by
ale
nemusel
protože
už
dneska
je
člověk
schopen
myslet
jinak
než
tak
krutě
hmotně.
Tak
přízemní
jako
o
příbytku
o
místu
a
podobně
je
schopen
pochopit
že
jde
o
stav
tehdy
k
tomu
měl
lidé
velice
daleko
a
nemohli
to
pochopit
proto
například
dejme
tomu
když
jeho
učedníci
za
ním
šli
a
ještě
poslali
taky
své
matky
aby
se
to
dověděli
tak
chtěli
věc
kde
budou
na
jaké
místě
budou
sedět
v
tom
ano
svý
božím
jak
se
tam
budou
mít
ale
se
to
bude
dost
okázalé
místo
a
tak
podobně
a
ty
matky
dokonce
mezi
sebou
sou
sou
pili
že
sem
si
jimi
syny
o
nějaké
lepší
místo
království
boží
že
ano.
Tak
tohleto
všechno
přesvědčilo
církev
že
šlo
o
místo
to
je
neblahé
před
přesvědčení
protože
oni
totiž
nevzdali
evangelium
ježíše
krista
jako
symbolické
říkání
symbolické
vysvětlení
faktu
já
nevím
proč
tak
nedůsledně
jednali
protože
museli
některé
věci
když
se
mluvilo
o
podobenstvích
symbolicky
vzít
museli
ano.
Najednou
jeho
podobenství
brali
symbolicky
a
jeho
život
symbolicky
nebrali
měli
to
všechno
povýšit
na
jednu
jedinou
platformu
ano
a
to
neudělali
život
ježíšův
brali
doslova
protože
symbolismu
jeho
života
se
nevyznal
voni
se
trošičku
malinko
vyznal
v
symbolismu
jeho
smrti
na
kříži
a
ta
smrt
na
kříži
byla
symbolem
spasitelské
ho
úkolu
ježíše
krista
tak
že
skrze
tu
krev
pro
lito
a
smrt
na
kříži
spasil
jak
říká
do
dneška
církev
svět.
Jenomže
to
nejsou
sice
na
omylu
ale
nikdo
není
spasen
do
se
k
tomu
spasiteli
nepřidá
nedá
se
totiž
nikdy
vykládat
kristus
jedním
výrokem
nebo
jedním
a
k
té
jedním
činem
nýbrž
ježíš
kristus
se
správně
ná
vykládat
jenom
vším
co
udělal
a
vším
co
řekl
nesmí
se
oddělit
to
co
řekl
od
toho
co
udělal
je
nám
la
jednota
činů
a
slov
ale
bys
to
oddělil
od
toho
co
řekl
a
když
to
dohromady
nehraje
tak
někde
je
náš
výklad
chybný.
Že
například
dejme
tomu
se
neshoduje
pasuje
e
se
říkáme
špatně
česky
k
sobě
jeho
číny
jeho
slovem
tak
buď
i
špatně
vysvětlujeme
jeho
čím
anebo
si
špatně
vysvětlujeme
jeho
slovo
ale
nikde
není
chyba
u
ježíše
krista
nýbrž
je
chyba
ve
vykladači
a
tak
tak
by
byla
také
chyba
kdybychom
si
vložili
tohleto
jakože
připravil
místo.
Protože
on
na
jiném
místě
říkal
království
božím
že
v
žádném
místě
není
že
není
z
tohoto
světa
ale
že
v
žádné
místě
není
kdyby
kdokoliv
ho
ukázal
tam
nebo
na
nebi
nebo
na
zemi
nebo
já
nevím
kdekoliv
jinde
takže
ho
tam
nikdo
nenajde
do
království
boží
to
království
je
tady
říkal
před
vámi
stojí
to
království
to
jsem
já
to
je
to
království
boží
a
k
tomu
čili
jít
ke
kristu
následovat
krista
následovat
ježíše
krista
to
bylo
hledání
království
božího
čili
jaké
pak
místo
to
jsou
měli
v
ve
tří
do
hrudi
nebo
to
prostě
z
ní
vůbec
ne
chtěl
ne
který
mě
je
to
myslel
úplně
jinak
oni
opomenul
ho
vzít
celého
a
proto
podlehli
tomu
konkrétnímu
názvu
že
přišel
připravit
níž
to
co
to
znamená.
On
totiž
napřed
je
přešel
umřel
na
kříži
oni
nic
takového
ještě
nezažili
a
umřel
na
kříži
jenom
proto
aby
jim
připravil
místo
a
už
teďka
tím
místem
budu
manipulovat
jako
když
to
není
místo
a
já
chápu
že
už
víte
že
to
místo
není
aby
jim
připravil
stav
do
kterého
on
vstupuje
čili
on
vstupuje
do
stavu
z
toho
přechodného
pobytu
na
tomto
světě
ve
kterém
voni
ještě
nebyli
ale
kde
mají
připraveno
také
místo
v
tomto
stavu.
Neboť
u
boha
je
mnoho
příbytků
to
znamená
nebojte
se
že
bude
vaše
individualita
smazána
já
jsem
nepřišel
proto
abyste
s
bohem
splynuli
nýbrž
jak
vidíte
z
mého
počínání
že
se
vás
od
začátku
vedl
k
tomu
abyste
se
mnou
spolupracovali
na
spasitelském
úkolu
aby
se
také
křísili
mrtvé
abyste
uzdravovali
abyste
odpouštěli
dycky
abyste
křtili
ke
všemu
je
od
začátku
měl
k
tomu
co
sám
dělal.
Čili
vidíte
že
vás
vedu
někam
jinam
než
k
nějakému
odpočinku
než
nějakému
splynutí
nebo
nějaké
rozplynutí
vás
vedou
k
vyšším
míře
spolupráce
než
jaké
jste
schopni
mění
totiž
my
aniž
to
víme
spolupracujeme
aspoň
s
tou
funkcí
boží
kterou
nazýváme
tvůrce
musíme
protože
sami
rozvíjíme
svůj
život
a
to
je
určitým
způsobem
tvůrčí
život
vůči
spolupráce
s
tvoř
stvořením
božím
které
pořád
probíhá.
A
tedy
tím
se
liší
tahleta
nauka
od
nauky
indické
nauky
většiny
indických
mistrů
musíte
si
uvědomovat
jednu
věc
že
nauka
indická
je
nauka
starověká
která
přežila
té
poslední
přežívá
jich
starověkých
nauk
všechny
ostatní
už
dávno
byly
zapomenutí
nebo
když
nebyly
zapomenout
tak
už
se
ne
praktikuji
dejme
tomu
kde
jsou
a
zničí
zasvěcenci
kde
jsou
egypt
zasvěcenci
kde
jsou
jejich
mysterií
domine
a
my
jsme
například
navštívili
takových
dům
mysterií.
Kde
v
itálii
který
se
zachoval
a
kam
nebyl
normálně
přístup
ale
dneska
protože
je
to
součást
pompejí
tak
se
do
toho
domu
dá
vstoupit
a
je
tam
na
obrazech
znázorněno
jak
ten
člověk
byl
zasvěcován
od
začátku
až
do
konce
tak
tímto
způsobem
ježíš
kristus
nezasvěcení
to
způsobem
zasvěcují
ještě
indové
to
znamená
oni
si
vybíral
z
mnoha
lidí
kteří
přicházejí
a
touží
po
zasvěcení
to
už
jí
po
spojení
s
bohem
vybírej
jenom
ty
každý
mi
myst
si
vybíral
jenom
ty
kteří
jsou
jemu
podobní
aby
je
vůbec
mohl
vést
a
potom
do
takové
míry
si
vybírá
jak
na
to
stačí
protože
on
nestačí
na
všechny
lidi
nýbrž
je
na
určitý
malinký
počet
každý
mistr
ano
kdežto
ježíš
kristus
ukazoval
poprvně
kolektivní
cestu
to
znamená
jak
celý
svět
může
býti
spasen.
Základ
toho
musíme
vidět
už
ve
starém
zákoně
kdy
celý
národ
se
snažil
o
to
aby
se
u
nich
zrodil
nes
si
dáš
poprvně
v
historii
lidstva
to
indové
nikdy
nezažili
celý
národ
se
snažil
o
to
aby
ze
sebe
zrodil
mesiáše
než
to
v
indii
se
spasitel
nebo
avatar
jak
tomu
říkají
boží
vtělení
boží
lidsky
zrodilo
jenom
tehdy
aby
napravilo
to
co
se
tam
špatného
dělo
když
upadla
mravností
říká
se
bhagavagítě
přicházím
já
abych
věci
napravil
říká
o
sobě
krišna
ne.
Teď
poprvně
nepřišel
ježíš
kristus
jako
avatar
jako
vtělení
boží
proto
aby
napravil
události
nýbrž
aby
naplnil
starý
zákon
znamená
aby
ho
povýšil
na
vyšší
úroveň
aby
lidi
se
dostali
dál
aby
li
se
stali
tam
kam
von
v
ukázkou
svého
života
pokud
bude
následování
v
tom
a
svou
komentářem
k
tomu
pokud
ho
budou
následovat
dostal
lidi
tam
kam
on
jde
o
ukázal
že
jde
k
duchu
na
mu
říkal
utěšiteli
nebo
posvětit
li
se
přikládá
praktik
to
znamená
pomocníků
nebo
tak
nějak
ne
to
znamená
kde.
K
tomu
spojuje
se
s
funkcí
boha
který
pomáhá
lidem
k
poznání
je
to
zakončení
té
dlouhé
cesty
které
kterou
lidstvo
prodělal
od
pádu
v
ráji
neboť
tam
tuleten
budeme
vykládat
že
to
legendárně
vysvětleno
ale
dál
to
to
se
ty
konkrétněji
tam
je
řečeno
že
sáhli
po
sto
poznání
kterými
nikam
ne
a
proto
se
dostali
na
úroveň
na
které
jsme
my
a
teď
ježíš
kristus
zase.
Vytahuje
člověka
z
této
úrovni
nazpátek
k
tomu
poznání
ovšem
ne
člověka
proviní
víc
mu
se
jako
provinili
nebo
nýbrž
tahleta
člověka
který
už
je
toho
práv
který
už
se
toho
hoden
toho
aby
poznával
ano
proto
o
nim
na
každém
kroku
říká
ba
je
dávno
abyste
věděli
a
tam
ty
mají
už
slyšen
a
neslyší
že
mají
voči
a
nevidí
a
tak
dále
vy
jste
solí
země
a
podobně.
Takže
on
tady
říká
naje
na
na
dějou
věc
nebude
z
vás
žádná
metafyzická
kaše
po
smrti
vy
kteří
za
mnou
jdete
nýbrž
budete
mít
svůj
příbytek
to
znamená
budete
se
mnou
spolupracovat
v
né
mém
domě
to
znamená
na
jeho
úrovni
je
a
sem
si
v
že
to
úroveň
vědomí
úroveň
pozná
na
jeho
úrovni
budete
blít
a
odtamtud
budete
spolupracovat
z
toho
příbytku
ta
budete
mít
záštitu
ustavičnou
mě
ne
ten
mi
ina
jako
záštitu
a
odtamtud
budete
moc
spolupracovat
tak
to
je
vysvětlení
zhruba
této
části
evangelia
svatého
jana
a.
Kdo
věří
ve
mně
i
ten
bude
konat
skutky
které
já
konám
ba
ještě
větší
bude
konat
protože
já
odcházím
k
otci
no
tak
to
je
velice
duchaplně
opravdu
odborně
řečeno
takže
se
nedivím
že
si
tady
ten
kdo
mě
tu
ten
dotaz
dává
počkal
do
věří
ve
mně
ještě
větší
bude
konat
věci
nebo
skutky
než
já
konám
protože
já
odcházím
k
otci
on
totiž
říká
tím
svým
životem
ne
tímto
výrokem
že
zase
k
tomu
duchu
svatému
kterého
seslal
potom
apoštolům
přicházel
přes
otce
to
znamená
přes
jinou
funkci
než
ducha
svatého
že
se
nedá
vejít
do
té
funkce
do
toho
stavu
kde
člověk
podíl
se
na
činnosti
ducha
svatého
vejít
jinak
než
řek
bych
by
to
řekl
lidově
přes
příbytek
otcův
takže
on
když
se
v
době
těsně
po
smrti
zjevil
poprvně
nějaké
ženě
na
zahradě
jaké
zahradnici
nebo
tak
já
nedo
tam
byl
tak
říkal
nedo
týkají
se
mně
protože
já
teprve
odcházím
k
obci
já
jsem
na
cestě
k
otci
co
by
se
bylo
stalo
kdyby
se
ho
byla
dotkla
to
si
dovedu
představit
byla
by
tím
okovy
na
ale
on
tady
říká
znovu.
A
ještě
větší
budete
konat
skutky
než
já
protože
já
jsem
za
tím
šel
k
otci
a
teprve
s
otcem
půdu
k
duchu
svatému
to
znamená
bůh
nakonec
té
nejvyšší
fázi
musí
jednat
ve
všech
funkcích
ve
všech
třech
funkcí
nesmí
jenom
funkci
stvořitele
jinak
by
převáděl
pořád
věci
na
tento
svět
pořád
se
ta
jenom
vyvíjelo
a
odcházel
by
to
vlastně
od
boha
všechno
rozvíjelo
byste
směrem
od
něho
pryč
nýbrž
on
musí
zároveň
být
spasitelem
všechno
co
ze
sebe
vyvinul
musí
sobě
táhnout.
A
to
by
také
ještě
nestačilo
on
musí
bůh
zastávat
jinou
funkci
ještě
že
musí
do
toho
vnukat
světlo
poznání
aby
lidé
nebyly
slepý
nýbrž
aby
vědomě
mohli
s
bohem
spolupracovat
že
nevědomě
s
bohem
spolupracujeme
všichni
totiž
ať
jsme
nevěrci
a
nebo
věřící
všichni
spolupracujeme
není
to
jinak
možné
ten
kdo
nadává
na
pána
boha
nevěří
spolupracuje
stejně
dobře
účinně
jako
ten
kdo
si
myslí
že
v
něho
věří
a
jemu
se
modlí
protože
bohu
nelze
odporovat
to
je
jediný
náš
úděl
jediná
naše
karma
na
které
se
nedá
nic
nic
že
když
náš
pán
bůh
dotahl
vývojově
až
do
toho
stádia
lidství
tak
je
to
stádium
vývojové
které
nás
předurčuje
ke
spojení
s
bohem
tak
naším
údělem
je
jak
říká
svatý
jan
všechna
údolí
budou
vyrovnáno
všechny
party
budou
srovnán
ne
to
znamená
všechno
je
připraveno
ke
spojení
s
bohem.
Ale
nemůžete
to
stát
dříve
dokud
lidstvo
ze
sebe
nezrodí
krista
do
té
doby
bude
v
těžkostech
ku
porodu
pracovat
tolik
svatý
jan
na
jiném
místě
to
cituju
ve
zjevení
svatého
jana
ano
proč
tedy
budou
dělat
větší
skutky
než
on
to
si
tady
podškrtl
teď
jsem
se
konečně
dostal
až
k
tomuto
této
odpovědi
protože
dokud
on
šel
k
otci
a
dokud
od
otce
bral
moc
k
tomu
co
dělal
tak
to
byla
moc
tvůrčí
rozumíte
to
byla
moc
poznamenáno
tou
hlavní
funkcí
boží
třebas
když
von.
Křísil
mrtvé
to
byl
tvůrčí
akt
když
on
třebas
léčil
těžce
nemocné
tvůrčí
akt
něco
jiného
bylo
když
odpouštěl
hřích
to
už
nebyl
tvůrčí
a
to
byl
a
spasitelský
že
ano
a
něco
jim
ale
co
nedělal
to
vůbec
nedělal
to
jest
co
potom
dělali
jeho
učedníci
že
měli
moc
skrze
své
lidství
způsobit
sestoupením
ducha
svatého
na
třebas
na
celé
zástupy
a
ty
potom
křtili.
To
znamená
oni
se
dostali
do
stádia
kdy
dělali
větší
skutky
než
je
ježíš
pokud
mezi
nimi
žil
že
toto
se
ani
jednou
nestalo
za
jeho
života
všechny
možné
zázraky
to
zase
jmenovány
ale
na
zástupy
tam
nikdy
duch
svatý
ne
sestupuje
a
voni
hromadně
nekřtil
šlo
ni
individuálně
křtí
jenom
že
toho
kdo
je
přijal
a
toho
kdo
je
nepřijal
předtím
od
toho
odcházejí
že
jo.
Kdežto
tady
poprvně
oni
dělají
větší
skutky
než
ježíš
kristus
protože
ježíš
kristus
říkal
to
že
jsem
někoho
léčil
nebo
kří
se
mi
to
bylo
méně
ří
se
mu
odpustil
hříchy
rozumíte
a
oni
tím
že
pokřtili
toho
člověka
tak
oni
mu
odpouštěli
hříchy
rozumíte
to
je
místo
oni
nepovídal
oni
rovno
jim
odpouštěli
hříchy
neboť
viděli
že
duch
s
tím
souhlasím
aby
se
mi
odpustili
hřích
aby
byli
osvobozeni
od
sama
sebe
on
je
pro
tu
chvíli
aspoň
osvobozovali
od
nich
samých
a
tím
jim
uvolňovaly
cestu
až
k
bohu
až
ke
spojení
s
bohem.
To
byla
opravdu
vznešená
akce
tehdejší
křest
a
vůbec
je
to
ničem
nepodobá
dnešnímu
způsobu
čistě
zmaterializovaný
mu
čistě
zmechanizovaného
a
tak
řek
bych
instituci
ona
litoval
mu
ano
tedy
takhle
si
to
ježíš
kristus
nepředstavoval
když
mluvil
o
tom
že
se
každý
má
zrodit
z
vody
a
z
ducha
zaručeně
nějaké
pokřtění
jenom
vodou
to
nebylo
to
co
dělali
apoštolové
ano
oni
sice
používali
vody
oni
používali
sebe
jako
prostředníka
oni
to
že
byli
nositeli
toho
ducha
mohli
přenést
toho
ducha
aspoň
části
určité
jak
to
lidi
unesli
na
ty
lidi
které
křtili
oni
také
používali
vody
to
je
najednou
místě
psáno
vše
křtili
protože
tam
bylo
hodně
vody
ne
čili
z
toho
zase
vyvozuji
některé
církve
se
musí
lidi
ponořovat
celý
do
vody
ne
ten
zbytek
to
je
to
zbytečný
balastru
tato
nepochopili
podstatu
věci.
No
ale
chtěl
jsem
vás
upozornit
že
ježíš
kristus
sám
dával
na
na
vědomí
že
odpouštět
hříchy
je
víc
než
křísit
se
ba
z
mrtvých
ano
a
když
voni
odpouštěli
hříchy
rozvazovat
a
svazovalo
na
zemi
i
na
nebi
tak
činil
víc
než
co
činil
on
protože
on
většinou
většinou
od
něho
lidi
nechtěli
nic
jiného
než
aby
byli
uzdraveni
hrstka
lidí
si
přála
a
to
byli
jeho
učedníci
ska
lidí
na
svoje
mě
si
přála
spásu
a
ostatní
si
přáli
být
uzdraveni
a
jakmile
by
uzdravili
tak
od
něho
odcházeli
a
vůbec
se
o
ně
už
dál
starali
kde
se
malomocných
a
jeden
se
vrátil
aspoň
poděkovat
ne
tak
to
dopadalo.
A
naopak
když
někdo
si
přál
jenom
být
uzdraven
tak
nemohl
být
spasen
přitom
že
tu
sílu
boží
odvedl
svou
vůlí
k
tomu
svému
uzdravení
a
nepřevedl
do
oblasti
kde
to
způsobovalo
poznání
kdežto
učedníci
páně
byli
vychováváni
tím
co
se
tam
stalo
k
tomu
aby
to
nepřevedl
na
tělesnou
schránkou
oni
brž
aby
to
převáděl
na
spásu
a
proto
mohli
přijmout
ducha
svatého
a
dělat
potom
z
toho
větší
skutky
ano
stačí
von
eště
jednou
budu
opakovat
jo
promiňte
mi
za
tím
co
on
po
celé
cestě
ukazoval
jak
jak
jde
od
si.
Oni
potom
když
už
jednou
získali
ducha
svatého
neukazovali
cestu
k
duchu
svatému
on
sám
o
sobě
řekl
že
je
nevede
k
sobě
nýbrž
k
otci
že
a
že
je
ale
předává
duchu
svatému
to
znamená
skrze
tu
funkci
která
byla
vyšší
než
tvůrčí
a
vyšší
než
spasitelská
neboť
řekl
není
za
mnou
nemůžete
eště
přijíti
až
vám
sestupovat
ducha
svatého
tak
ježíš
kristus
jednou
řekl
pomněte
že
dokud
nebudete
jako
jedno
z
maličkých
těchto
nevede
se
dotalo
tví
nebeského
nechte
maličký
přijdi
ke
mně
neboť
oni
jejich
e
království
nebeské
ne
a
tak
dále
že
to
tam
dál
rozvedl
toto
jsem
sice
mockrát
vysvětloval
ale
já
doufám
že
to
zase
vysvětlím
nějak
jinak
a
že
to
bude
soulad
si
s
tím
co
jsem
předtím
už
napsal
nebo
řekl.
Je
totiž
jedno
jisté
že
dítě
ještě
nemá
tak
rozvinuté
svoje
jáství
jako
dospělý
člověk
že
totiž
dítětem
můžete
ještě
cloumat
vono
důvěřuje
třebas
kde
by
dospělý
člověk
nedůvěřoval
říká
mo
ještě
hloupé
ne
eště
nemá
to
já
tak
stroze
ukutá
jako
dospělý
člověk
který
se
už
ztotožnil
se
svým
tělem
to
považuji
to
považuje
za
sebe.
A
taky
za
svoje
já
to
považuje
to
všechno
nebudu
vyvracet
je
to
omyl
za
omylem
no
ale
to
nevadí
ale
s
takovým
člověkem
se
nedá
hnout
nebo
těžce
se
dá
hýbat
směrem
ke
království
božímu
to
že
on
se
drží
křivě
nějakého
ztotožnění
které
není
faktem
které
je
lživé
ten
je
klamné
kdyby
se
necítil
být
tělem
nýbrž
kdyby
tělo
považoval
za
prostředek
k
tomu
dobytí
království
nebeského
takový
by
s
ním
byla
snazší
řeč
a
teď
se
podíváme
na
dítě
když
se
dítě
narodí
na
tento
svět
tak
ještě
má
to
já.
Tak
řek
bych
slabě
při
vtělené
k
tělu
že
ono
se
jenom
hlásí
o
život
o
potřeby
životní
křičí
když
má
hlad
nebo
žízeň
když
je
nespokojen
se
se
dá
slova
takového
ne
malé
dítě
ale
nemá
žádné
další
požadavky
vyšší
nechce
aby
byl
aby
byl
jiným
způsobem
středem
tohoto
světa
nýbrž
jenom
aby
se
udržel
té
pude
bez
zákony
který
ho
nutí
k
tomu
všemu
co
tam
dělá
a
neschopnost
se
jinak
vyjádřit
tak
ten
pud
sebezáchovy
vyjadřuje
řikam
třebas
to
je
dorozumívají
prostředek
von
si
brzo
zjistí
že
ten
kří
přivolá
třebas
ten
nápoj
a
nebo
to
ostatní
co
chce
mít.
Ale
postupně
se
ten
člo
člověk
rozvine
v
takové
já
které
se
cítí
pánem
sama
sebe
pánem
svého
těla
a
tak
asi
ve
třech
letech
už
je
tento
a
hotov
tento
a
spojení
hmoty
jáčkem
které
je
fakticky
nikoliv
hmotné
podstaty.
A
má
to
ten
následek
že
to
dítě
v
takových
třech
letech
je
k
nevydržení
protože
zkouší
kolik
jako
to
já
může
si
dovolit
a
to
zkouší
až
do
úplné
dospělosti
že
totiž
dospělý
člověk
už
ví
co
může
nebo
co
nemůže
dostat
před
sen
je
to
jiná
věc
a
myslí
si
že
na
to
má
právo
a
že
to
je
to
jediné
co
mu
na
tomto
světě
k
ne
z
čeho
je
živ
a
když
to
nemá
umírá.
K
tomuto
pojetí
dítě
malé
ještě
nepřišlo
malé
dítě
je
podobno
někomu
do
ještě
já
nemá
takhle
stroze
spojeno
s
tělem
mě
o
tom
přesvědčil
například
lékaři
v
tom
raném
věku
že
když
mě
zbavili
pocitu
tělesnosti
tak
z
toho
já
usuzuju
že
u
malého
dítěte
je
možno
toho
ducha
osvobodit
snáze
než
u
dospělého
člověka
bych
to
řekl
ještě
jiným
způsobem
méně
ses
rozum
ten
ale
hlubším
když
si
tomu
nebudete
rozumět
tak
já
to
potom
ještě
jednou
vysvětlím
já
se
pokusím
na
vyšší
úrovni
o
té
světit
když
člověk
vstupuje
na
tento
svět.
Tak
si
sebou
přináší
dispozice
nikdo
není
ne
popsaná
tabule
ne
proto
se
znás
všichni
by
vinou
nějakým
rozvinout
se
jakým
jiným
způsobem
a
tenhleten
člověk
když
přijde
na
svět
teprve
začne
uplatňovat
v
těle
ty
vrozené
vlastnosti
nebo
ty
připravené
dispozice
některé
se
mu
podaří
uskutečnit
jiné
se
mu
nepodaří
uskutečnit
a
podle
toho
vznikne
jeho
individualita
která
je
hotova
tak
v
době
dospělosti
a
někdo
nedospěje
ani
do
smrti
nejdelší
je
dítěte
ještě
do
takže
tam
je
samo
hloubka
že
i
takový
starý
člověk
někdy
je
dítětem
a
že
ten
má
být
království
nebeském
že
že
očích
jiných
lidí
blázna
třebas.
Takže
ježíš
kristus
ukazuje
na
dítě
jako
na
někoho
kdo
ještě
vlastnosti
nebo
schopnosti
nebo
dispozice
nepoužil
pro
tento
svět
ne
eště
nevyužil
hlavně
třebas
pohlavním
životě
a
to
bych
spojení
světem
netuší
a
proto
je
ještě
daleko
svobodnější
než
člověk
dospělý
který
už
tohoto
všeho
využil
a
spojil
se
nejenom
půdy
ale
ve
kterým
svým
chtěním
s
tímto
světem.
A
proto
on
ukazuje
na
dítě
jako
na
někoho
kdo
ještě
daleko
svobodnější
ale
do
se
může
když
je
v
takovémto
stavu
dostat
do
království
nebeského
ale
upozorňuju
vás
na
jednu
maličkost
že
on
tam
říká
dokud
nebudete
jak
jako
jedno
z
maličkých
těchto
nevěnoval
sví
nebeské
on
neříká
dokud
nebudete
dítětem
a
říká
dokud
nebudete
jako
dítě
to
to
znamená
nebudete
v
takovém
stavu
snadné
odpoutanosti
jako
je
dítě
zkuste
si
například
jsem
to
zkusil
na
svých
dětech
třeba
že
moje
dna
celá
asi
tak
v
jednom
a
půl
roku
se
dostal
do
nemocnice
a
za
dobu
asi
deseti
dnů
na
nás
úplně
zapomněl
nebo
když
třeba
se
ocitl
za
babičky
a
potom
babička
se
s
ní
vracela
třebas
jiného
města
k
nám
ona
se
měla
jenom
babičce
a
na
nás
už
zapomněla
z
toho
je
vidět
že
to
dítě
není
tak
spoután
s
někým
jako
my
dospělí
lidé
my
takhle
chodem
že
ano
my
jsme
poutáni
s
takovým
učím
způsobem.
Méně
zruši
temný
způsobem
a
tak
on
měl
na
mysli
být
jako
dítě
které
snadno
odejde
od
všeho
co
od
všeho
dospělý
člověk
by
se
nemohl
vzdálit
ani
na
chvíli
dospělý
člověk
má
rozum
jak
se
říká
jakpak
bych
já
mohl
tohoto
zanechat
tento
rozum
vadí
na
této
cestě
protože
nechce
se
od
něho
si
se
primitivní
aby
odešel
od
své
rodiny
a
všeho
možného
ale
chce
se
aby
se
snadno
odpoutávat
aby
mohl
pojmout
vyšší
smysl
života
aby
za
ním
mohl
jít
aby
v
tom
nepřekážely
takzvané
starosti
protože
dokud
člověk
řeší
jednu
starost
za
druhou
tak.
Pak
sceluje
svoji
vůli
voni
rozparcelovává
do
malinkých
kousky
von
nikdy
při
ničem
není
celý
on
ví
až
udělám
toto
budu
muset
dělat
tamto
a
tak
dále
kdežto
dobývání
království
boží
se
děje
za
úplně
jiných
předpokladům
tam
buď
celý
dům
anebo
tam
vůbec
ne
dojdu
dítě
je
schopno
celé
za
někým
jít
že
ano
co
což
by
lidé
považovali
za
nerozumné
u
dospělého
člověka
dítě
se
chopí
matky
a
má
dojem
že
je
bez
čí
je
to
nesmyslné
počínání
hlediska
dospělých
lidí
že
to
může
to
dítě
při
lasky
když
se
drží
matky
ne
ale
ono
to
mu
věří.
Ono
je
takový
důvěry
ho
důvěry
plné
že
ano
je
a
proto
být
jako
dítě
být
takhle
důvěře
držet
se
toho
ideálu
duchovního
na
který
ježíš
kristus
ukázal
je
spasitel
né
stačí
to
všechen
ve
všech
svoje
mění
chudým
a
následuj
mě
ne
stačí
nebo
ještě
dál
to
jde
nestane
současný
dobře
tak
tady
ježíš
kristus
dobře
ví
že
člověka
nelze
i
při
nejlepší
vůli
z
obou
dvou
stran
přivést
ke
stavu
kde
by
všechno
co
má
rozdal
uda
následoval
ježíše
krista
to
by
nikdo
nedokázal.
Jak
to
že
to
dokázali
ti
apoštolové
ti
učedníci
páně
protože
sami
by
to
byli
nedokázali
ale
byli
uchopení
tou
mocí
boží
tím
příkladem
ježíšovým
bože
viděli
jeho
zázraky
měli
jeho
veliko
slyšeli
jeho
hlas
ve
kterém
byla
síla
uskutečnění
a
to
nebyl
po
to
nebyla
pouhá
řeč
tak
proto
za
ním
šli
nejlépe
by
se
dalo
vykládat
s
tím
případem
jak
získal
třebas
svatého
matouše
svatý
matouš
nebyl
celník
a
žil
prostopášnice
o
ježíši
a
chtěl
ho
pokoušet
chtěl
mu
ukázat
že
s
ním
nic
nepodíval
ho
pozval
do
společnosti
svých
hýřil
nevěřte
k
a
hlas
tomu
ne
a
když
tam
byl
ji
v
takovém
rozpoložení
nádherné.
Tak
si
tam
přivedl
ježíše
a
říkal
mu
vidíš
ty
jsi
přišel
k
nemocným
my
jsme
z
toho
hlediska
nemocní
tak
pro
ty
si
přišel
tak
tady
nás
máš
buď
tak
dobrý
a
převeď
nás
zdravá
z
toho
co
my
tady
děláme
máš
volnou
svobodnou
ruku
všichni
se
tomu
máli
pochopitelně
připlula
zdraví
v
podnapilí
stavu
a
do
více
tam
ještě
všechno
přitom
dělali
toho
prostě
si
dovedeme
představit
objímal
se
tam
a
tak
dále
no
a
ježíš
kristus
říkal
dobře
ale
budete
mně
muset
nějakou
chvíli
slyšet
on
že
by
matou
řekl
ticho
mistr
chce
promluvit
mrtvi.
A
on
řekl
podobné
s
království
boží
otci
který
pro
pustil
syna
dal
mu
jeho
podíl
neboť
si
si
to
přál
a
ten
si
odešel
do
světa
všechno
promarnil
vyklá
zkrátka
podobenství
o
marnotratném
synu
vykládal
ho
směrem
k
tomu
matoušovi
to
znamená
vložil
do
toho
tu
míru
uskutečnění
která
v
tom
byla
neboť
on
věděl
že
si
jde
pro
člověka
marnotratného
a
on
ho
provedl
tou
marnotratní
on
ho
von
von
mu
ukázal
tu
marnotratný
plné
svět
jaký
nikdy
předtím
neviděl
takže
on
se
o
třásl
hrnu
sem
kterým
se
předtím
nikdy
neopsal
nemu
to
dělalo
dobře
ne.
A
teď
po
vyvedl
zase
s
tím
marnotratným
synem
na
cestu
do
otcova
domu
rozumíte
a
nechal
ho
tam
přijít
slavil
tamním
tu
oslavy
dal
mu
ten
prsten
všechno
takhle
cítil
to
na
sobě
že
toto
je
možnostech
lidských
cítil
matou
ještě
ne
svatý
a
ježíš
řekl
nemám
dál
co
bych
k
tomu
to
řekl
více
práva
ste
mně
nedali
odcházím
a
odešel
matou
se
popadl
za
hlavu
chytl
ho
na
ulici
a
říkal
mu
mistře
s
mým
být
svým
žákem
neboť
já
jsem
pochopil
že
to
je
pravý
smysl
života
neboť
on
mu
jenom
nepromluvil
to
slyšet
nýbrž
on
jeho
duší
vedl
on
mu
to
ukázal
co
je
to
být
narozený
sem
odejít
si
s
nějakým
majetkem
od
boha
jo
a
přijít
zase
nazpátek
bez
toho
majetku.
Takže
rozdat
všechen
majetek
chudým
to
nemusí
být
tak
primitivně
pojato
jako
že
všechno
popadnu
co
mám
vy
si
pán
to
někde
na
ulici
a
chudí
vezměte
si
to
nebo
du
za
nimi
a
všechno
ji
rozdáme
protože
zase
si
musíme
říct
ježíše
celého
že
on
nedovoloval
svým
učedníkům
aby
všechno
rozdali
že
on
měl
jidáše
který
se
stal
o
pokladu
a
ten
jde
že
tak
dobře
a
tak
svědomitě
že
dycky
měli
na
stravou
na
všechno
co
potřebovali
to
byl
svědomí
tý
člověk.
Takže
oni
nebyli
nikdy
bez
peněz
a
nikdy
nebyli
bez
prostředků
který
by
byli
uhájili
svůj
život
tak
že
po
to
stalo
jidáš
velice
poctivě
ježíšo
tím
pověřil
o
ekonomickou
stránkou
kdy
dáš
je
předobrazem
ekonomika
středu
by
ho
tady
přednášíme
je
to
báječný
tedy
náš
svatý
který
opravdu
který
si
úplný
nejste
řekne
ekonomika
že
ano
to
nevadí
ale
máme
jidáše
svatýho
no
to
se
na
dělat
tak
to
víte
každý
má
někoho
jiného
my
se
tam
je
takovéhle
ho
ale
když
tam
zacheus
malý
postavou
ale
velice
bohatý
svými
statky
když
se
ježíš
kristus
kolem
vystoupil
na
strom
aby
ho
mohl
vidět
že
ho
chtěl
patřit
byl
zvědav
a
viděl
ho
taky
ježíš
kristus
zaměřil
zrovna
k
tomu
stromu
přišel
pod
ni
a
řekl
za
he
slez
neska
duch
tobě
večeřet.
A
když
ho
mocně
ho
ctil
ve
měl
na
to
opakovali
ho
tam
ze
všech
stran
jeho
učedníky
to
nebylo
snadné
že
by
takovou
kartičky
panečku
a
voni
s
ničím
si
jako
nedělali
újmu
víte
to
nebyli
asketové
on
asketismus
nebude
to
je
omyl
křesťanství
tak
když
to
dojeli
tak
zacheus
říkal
mistře
všechno
co
tady
je
je
tvoje
všechno
rozdej
chudým
a
já
už
nic
nechci
taky
prosím
ježíš
krista
nedělal
nic
jiného
nic
neříká
než
tam
jed
a
pil
ale
ono
přeci
z
něho
tiše
a
taková
sláva
i
při
obyčejným
příbytku
že
my
začnu
s
tím
byl
úplně
jat
a
chtěl
všechno
rozdat.
Se
s
né
za
ve
já
to
doplňující
mi
slovy
prosím
vás
toto
tam
teďka
bude
řečeno
tam
není
napsáno
ano
ne
zachei
si
už
vnitřně
všechno
rozdal
o
to
mi
tu
nejde
abys
všechno
rozdal
mně
jde
o
toho
ducha
aby
tě
nic
na
tom
světě
nepatřilo
ty
tu
máš
přeci
čeleď
má
váš
tu
rodinu
to
by
bylo
nehezké
kdyby
si
je
o
žebra
čil
klidně
si
půlku
nech
půlku
synem
a
to
bylo
veliké
bohatství
a
půlku
dáme
na
ty
dobročinné
účely
jak
si
učili
a
zacheus
dále
zůstal
boháčem
a
nevadilo
mi
neda.
No
a
ustanovil
že
jeho
srdce
přitom
nebylo
a
jak
jinde
ježíš
kristus
ukazuje
čili
rozdat
mění
chudým
není
vždycky
možno
chápat
jako
faktické
odevzdání
té
málo
té
málo
odevzdat
takhle
rozdat
to
že
by
toho
člověk
taky
mohl
litovat
a
jeho
lítost
by
způsobila
že
on
by
byl
vlastně
bohatý
totiž
rostla
všechno
co
mám
chudým
není
neznamená
jenom
hmotný
majetek
peníze
nebo
statky
nýbrž
to
znamená
nepřivlastňovat
se
nic
z
toho
co
mám
k
dispozici
a
tu
na
na
pomoc
přichází
podobenství
o
hřivnách
jednat
jako
ti.
Ho
z
toho
ti
řekněme
ti
lidé
kteří
dostali
od
hospodáře
který
odcházel
nějaké
hřivny
to
znamená
my
bychom
se
měli
považovat
za
chudé
v
tom
smyslu
že
nic
z
toho
co
máme
k
dispozici
není
naše
této
pravé
odevzdání
dyť
všechno
máme
od
boha
a
nic
není
naše
když
fakticky
nic
není
naše
nýbrž
tím
hospodaříme
jako
s
propůjčeným
poženu
hřivnou
od
boha
tak
jsme
nejsme
bohatí
ale
když
máme
třebas
rozum
lepší
než
jiný
člověk
tak
se
bohatí
že
neprojdeme
do
království
božího
blaho
slavným
tebe
otče
že
si
to
věci
nezjevil
moudrým
tohoto
světa.
Ty
byli
bohatí
si
lidé
ty
neprošlapané
nebeský
protože
bohatí
svou
moudrostí
rozumíte
když
si
něco
zakládá
někdo
na
své
moudrosti
tak
je
bohatší
než
když
má
milióny
a
neprojde
on
musí
vědět
že
všechno
má
od
boha
propůjčeno
já
jsem
znal
duševní
velikán
jeden
z
nich
byl
napřed
u
nás
ve
škole
skvělý
profesor
gotvaldově
ne
a
když
potom
byl
před
smrtí
tak
ztratil
schopnost
řeči
byl
po
tvé
ten
šlakem
že
a
když
jsem
člověk
k
němu
do
nemocnici
ještě
s
ním
člověkem
kterého
on
dobře
neznal
tak
mě
jenom
ukázal
abych
ho
představili
že
nebyl
schopen
říct
já
jsem
jenom
tak
a
tak
a
abych
o
něm
řekl
co
o
něm
vím
a
já
jsem
mu
říkal
to
byl
nejlepší
profesor
na
stav.
A
víc
jsem
neřekl
skvěle
ovládal
svou
věc
ale
nejenom
tou
umělecky
ale
podat
a
jeho
žáci
na
něho
nikdy
nezapomenu
taky
že
ne
nedovoluje
ani
my
který
jsme
s
ním
čili
protože
by
jsme
všichni
horší
než
on
ale
on
ve
stáří
nebyl
bohatý
on
byl
chudý
protože
on
se
s
tím
smířil
že
už
toho
nikdy
nebude
potřebovat
on
mě
to
napsala
přát
mohla
a
říkal
já
už
to
nemám
to
mně
bylo
půjčené
děkuji
ti
za
to
že
se
to
těmi
dem
takhle
vysvětlil
každý
vy
si
měl
uvědomovat
že
to
má
všechno
propůjčeno
na
čas
a
že
s
tím
hospodařím
jako
pro
někoho
jiného
a
kéž
by
nehospodařil
pro
sebe
Když
ten
jeden
z
těch
tří,
kterým
byly
svěřeny
hřivny
si
tu
svou
hřivnu
zakopal,
byl
za
to
tvrdě
napomenout
a
byl
uvržen
do
temnot
vnějších,
to
znamená
do
stejné
nevědomosti
jako
byl
předtím.
To
znamená
k
tomu
skřípání
zubů
a
pláči,
jaké
je-
jaké
jsou
způsobovány
tím,
že
ti
lidé
nerozumí
věcem,
neví
proč
se
to
s
ním
děje.
On
trpí
a
neví
proč,
ne?
A
to
je
temnost
vnější
a
ta
je
údělem
každého,
kdo
nerozdá
všechno
chudým,
těm
kdo
to
potřebují
totiž,
ne?
Tak
když
je
někdo
učitelem,
tak
potřebují
vědomosti
jí
tak
tak
je
rozdává.
Když
je
někdo
lékařem,
rozdává
ty
svoje
vědomosti
a
tak
dále.
Když
někdo
je
v
kanceláři,
rozdává
svoje
vědomosti
ve
prospěch
té
společnosti
a
podobně
nebo
se
stará
třebas
o
vnoučata.
Já
nevím,
co
všechno
může
člověk
dělat,
ale
zaručeně
hospodařit
s
ním
nikoli
jako
se
svým,
nýbrž
jako
za
propůjčen-
s
propůjčeným
od
Boha.
A
musí
to
odevzdat
zase
jemu.
Takže
dejme
tomu,
kdybych
měl
třebas
vnoučata
a
těšil
se
z
nich
pro
sebe.
a
nejednal
s
nimi
jako
vod-
vod-
pro-
s
propůjčenými
od
Boha,
tak
bych
byl
bohatý,
rozumíte?
Ale
kdybych
se
třebas
oženil
a
vzal
si
tu
ženu
jenom
protože
mně
ji
svěřil
Bůh
a
rovněž
tak
i
děti,
že
mně
je
svěřil
Bůh,
tak
bych
za
to
nebyl
trestán
a
nestal
bych
se
bohatým
a
nevyplývalo
by
z
toho
pro
mě
utrpení
jako
pro
jiné
lidi.
To
nemá
být
vypočítavost,
ale
to
jsou
fakta,
která
jsem
na
sobě
zažil.
Jak
to
myslel,
tohle
to
bohatství
je
nejsnáze
patrno
z
tohoto:
když
s
ním
chodili,
tak
jim
zakázal,
dokud
byl
mezi
nimi
jako
živý
vtělený
Bůh,
zakázal,
aby
nosili
měšec,
aby...
aby
učinkovali
s
penězi,
aby
nosili
meč
a
opasek,
aby
se
totiž
zajišťovali
na
cestu,
že
jejich
zajištěním
byl
on,
jedině
on.
Ale
potom
než
od
nich
odešel,
tak
řekl:
já
jsem
vám
dosud
říkal,
abyste
nevzali
ani
měšec
ani
peníze
ani
opasek
ani
meč,
teďka
dodám
jednu
větu
k
tomu,
protože
jsem
byl
vámi,
rozumíte?
To
tam
není.
Ale
je
tam
zase:
ale
až
tady
nebudu
s
vámi,
tak
si
vemte
i
ten
měšec
i
ten
opasek
i
ty
peníze
i
ten
meč.
Budete
se
potřebovat
bránit.
Budou
vás
šikanovat,
budou
vás
ne
popravovat,
budou
vás
honit,
budou
vás
mučit.
Všechny
možné
věci
budou
dělat
a
nebudete
li
se
hájit,
neuhájíte
svůj
život,
jo?
A
takže
užívání
všech
lidských
prostředků
pro
sebeobranu
není
majetek,
rozumíte?
To
není
majetek,
nýbrž
člověk
jednou,
když
se
dostane
do
stavu
lidství
a
k
tomu
bylo
třeba
miliardu
let
vývoje,
musí
si
toho
velice
vážit,
tak
musí
také
tento
svůj
život
umět
obhájit.
A
pokud
se
mu
nedostává
světla
a
osobní
pomoci
Boží
a
jim
se
té
pomoci
osobní
nedostávalo,
protože
neosobní
pomoc
Duchem
svatým
je
něco
jiného
než
osobní
pomoc.
Ono
se
mim
té
osobní
pomoci
potom
už
nedostávalo.
Dostávalo
se
jim
vyšší
pomoci,
kterou
by
člověk
za
pomoc
nepokládal,
protože
není
to
konkrétní,
že
ano?
Takže
on
se
nedostávalo
té
nižší
pomoci,
tak
tu
vyšší
pomoc
museli
zastat
vším
tím
nižším,
co
jiným
lidé
jako
pomocníka
používají,
celý
tento
svět
jejich,
který
spočívá
v
tělesném
zdraví,
v
penězích,
v
majetku
a
tak
dále.
Voni
potřebovali,
aby
mohli
obhájit
život
a
i
to
učení
Ježíše
Krista.
Proto
například
svatý
Petr
zakládal
komuny,
ale
ne
v
tom
smyslu,
aby
nikdo
ani
on
nic
neměl,
nýbrž
on
dobře
věděl,
že
on
nikdy
pobo-
po
bohatství
už
nebude
toužit.
Tak
když
nařídil,
aby
všichni
všechen
majetek
prodali
a
složili
ho
k
jeho
nohám,
tak
jim
za
to
slíbil,
že
se
o
ně
bude
starat,
rozumíte,
z
toho
majetku.
Že
oni
všechno
budou
v
budoucnosti
jemu
skládat
k
nohám
nebo
do
té
ústř-
ústřední
pokladny,
když
tam
s
nima
nebyl,
a
odtamtud
podle
potřeb
jim
bude
rozdávat.
Tedy
pravý
komunismus,
prosím,
stoprocentní
komunismus.
Proto
já
jsem
se
například
s
italskými
komunisty
nemohl
nikdy
domluvit
o
tom,
proč
u
nás
jako
církev
není
ve
flóru
a
v
Itálii
jako
jsou
kněží
komunisti
třebas,
jsem
chtěl
říci,
ne?
Hlásí
se
veřejně
ke
komunismu,
že
říkají
Ježíš
byl
prvním
komunista
a
dokonalý
komunista.
Do
toho
máme
daleko
že
deme
za
za
Kristem,
proto
jsme
komunisti,
ano?
S
tím
má
církev
veliký
potíže,
protože
takhle
na
to
nenahlíží,
že?
No
ale
tam
se
dokonce
stalo,
že
když
dva
manželé
přišli
a
něco
zalhali,
něco
si
nechali,
kdyby
to
tak
tak
padli
mrtvi
k
zemi.
Takhle
přísně
se
trestalo,
že
někdo
něco
chtěl
mít.
Ale
mít
to
tím
způsobem,
že
to
dává
celku
k
dispozici
a
má
z
toho,
co
potřebuje,
není
ten
neblahý
majetek,
ten
majetek,
který
překáží
ke
vstupu
do
království
Božího.
Oni
to
mají,
jako
by
to
neměli,
protože
to
všechno
odevzdají,
rozumíte?
Proto
například
Ramakrišna
řekl:
jo,
král
Džanaka,
který
byl
velikým
boháčem,
to
je
jeden
z
mála
lidí,
kteří
toto
dokázali.
Za
našich
dob
žije,
říkal
on,
jiný
takový
velikán.
Já
se
na
něj
musím
podívat.
To
je
nesmírný
boháč,
to
je
milionář
a
ono
se
o
něm
říká,
že
je
zasvěcenec,
že
je
člověkem
spojeným
Bohem.
I
šel
za
ním,
za
Rabidranáthem
Thákurem,
otcem
Rabidranátha
nebo
dědečkem
Rabidranátha
Thákura,
pardon,
dědečkem.
A
přišel
k
němu
a
říkal:
Rabindranáte,
já
jsem
se
dozvěděl
že
ty
jsi
člověkem
spojeným
s
Bohem,
dovol
mně,
abych
se
o
tom
přesvědčil,
protože
tvoje
bohatství
mě
o
tom
nepřesvědčuje.
Já
musím
být
absolutně
chudý,
abych
s
tou
matkou
Kali
mohl
komunikovat.
Kdybych
měl
cokoliv
svého,
tak
nejsem
u
matky,
tak
jsem-
mé
srdce
je
u
toho,
co
mám.
On
říkal:
přesvědč
se,
jak
chceš.
On
mu
odhalil
prsa,
podíval
se
do
jeho
a
zjistil,
že
tam
prochází
hadí
síla
nahoru.
Takže
říkal:
ano,
všechno
v
nejlepším
pořádku,
ty
jsi
svatý.
deset
se
být
kam
se
neviděli
a
potom
už
ale
říkal
sem
posluchačů
co
si
vás
von
je
svatý
a
von
je
spojený
s
bohem
a
von
má
ten
majetek
chápete
to
lidi
já
ne
já
musím
být
v
kdo
my
školské
není
já
bych
to
dokázal
ně
by
to
s
tou
podo
hlavy
já
mám
ještě
radost
dokonce
z
vás
že
vás
mám
ale
on
asi
všechno
co
má
vůbec
nemá
a
takhle
vychovával
své
syny
a
svých
devět
vnuk
že
neboť
ty
jeho
jeden
chemik
ty
oné
bližní
po
sani
na
cestu
k
bohu
všechny
oni
patrná
zla
poslední
na
cestu
k
bohu
ale
individuálně
ne
tedy
na
jedno
kopyto
jeden
šel
cestou
umění
jeden
šel
například
s
tou
hudby
jenom
cestou
básnit
jeden.
Ramena
čáku
šel
cestou
básníkem
ne
ale
přes
hudbu
protože
u
nich
hudba
karla
velikou
roli
celé
a
rodině
takže
oni
začal
ráno
skládat
nějakou
báseň
tak
si
zpíval
a
shodil
tak
si
nevadil
zpíval
zpíval
až
z
toho
vyplynulo
vás
cení
ne
tak
že
kdyby
si
někdy
četli
on
sem
to
von
překlad
jeho
sbírka
tak
kterou
stal
dobro
u
cenu
a
to
je
vitální
žal
ne
oslavy
matky
věčné
pilně
tak
věřte
že
před
tím
vším
by
měl
předcházet
zpěv
který
on
si
konal
na
té
zahradě
a
jestli
byste
chtěli
správně
pochopit
kterémukoliv
tomu
verš
který
tam
je
moje
je
to
přeloženo
nerovná
a
to
je
dobra
v
tomto
neporučil
ten
maje
že.
Tak
si
vzývejte
písečku
kterou
máte
rádi
a
potom
si
přečtěte
jenom
jednu
pasáž
ne
dvě
pak
si
za
spěl
to
znovu
a
při
ptal
a
tak
a
tedy
nedá
vedla
stav
velice
mnoho
tak
takhle
to
dopadalo
s
lidmi
kteří
neměli
majetek
přestože
se
vzdá
li
být
boháči
ano
tomu
ještě
dodat
takže
odpovídám
na
dotaz
jak
to
že
si
mohl
dovolit
ježíš
kristus
příkazem
říci
buď
ten
dokonalý
jako
otec
můj
v
nebesích
dokonce
řekl
né
neslevil
nic
jako
otec
nebe.
Jak
mohl
toto
stanovit
jako
příkaz
když
nikdo
není
toho
schopen
nikdo
i
o
sobě
řekl
že
je
menší
než
otec
osobě
a
že
není
dobrý
to
znamená
taky
ani
ženě
dokonalý
a
od
nás
najednou
si
tady
chtěl
abych
ho
li
dokonalosti
jako
otec
nebe
to
je
slovo
do
pranice
a
na
druhé
straně
zrovna
tak
příkře
menoval
milujete
pána
boha
svého
celého
celého
ze
vším
sly
své
ze
vší
duše
své
a
ze
vší
síly
své
přátele
sebrat
všechnu
svoji
síly
sílu
takové
lásce
celé
své
srdce
všechny
city
celou
svou
duši
znáš
i
své
schopnosti
dyť
to
není
maličkost
to
nikdo
nedokáže.
A
on
tyto
věci
stanovil
jako
cílově
nikoliv
jako
něco
co
se
dosahuje
během
cesty
on
to
určil
jako
cíl
člověka
protože
věděl
že
provádí
člověka
jeho
špatnostmi
jeho
malosti
jeho.
Lpění
na
bohatství
na
sobě
samém
na
sebe
lásce
že
ho
odvádí
tím
že
ho
učí
brát
kříž
zapírat
sama
sebe
a
následovat
ježíše
krista
a
ví
dobře
že
do
sebe
jsem
si
o
zapírá
sama
sebe
a
přitom
bude
následovat
jeho
že
se
mu
podaří
sebe
zapřít
moci
toho
koho
následuje
on
to
nesmí
jedno
od
druhého
odpojil
kdyby
se
snažil
o
to
sám
sebe
ztratit
a
za
poměrem
krista
byste
tím
stalo
co
si
se
svatou
terezií
že
nemohla
vnitřně
umřít
protože
to
dělala
vlastní
silou
ne
a
teprve
když
to
dělal
silou
boží
tak
to
šlo
to
samotná
to
vysvětlil
to
vsadit
čili
dokonalost
se
dá
dokázat
ne
když
je
člověk
ve
stavu.
Jaké
byl
ježíš
kristus
jak
si
ukazoval
ukazoval
ten
vývoj
od
jordánu
až
po
kříž
nýbrž
když
je
zajedno
s
otcem
takovým
způsobem
jak
byl
po
vzkříšení
a
po
na
nebe
vstoupení
ano
a
on
chce
abychom
také
vstoupili
na
nebe
abychom
tam
měli
také
u
boha
příbytek
ne
čili
nemůže
nemůže
stanovit
žádný
nižší
úkol
by
se
provinil
proti
svému
učení
protože
kroky
mohou
být
i
nedokonale
a
budou
nedokonalé
a
mezi
spasen
bych
tak
řekl
bylo
také
stát
velice
nízko
to
na
věci
nic
nemění
protože
je
tady
odevzdanost
bohu
která
způsobuje
milost.
Která
je
nekonečná
ne
a
proto
je
možno
abyste
člověk
dostal
k
tomu
ideálu
který
je
tam
určen
a
může
to
vzít
příkazem
protože
doufá
že
kdo
ten
příkaz
bude
číst
nebo
kdo
se
o
něm
doví
se
také
doví
o
jeho
životu
jeho
příkladu
o
tom
všem
co
mezitím
se
má
stát
než
se
to
cílově
dosáhne
když
si
člověk
vezme
jenom
jednu
větu
ježíše
krista
tak
ustrne
a
to
nemusí
být
zrovna
tahleta
věta
kterákoliv
jiná
ale
když
si
jdeme
z
kontextu
v
kontextu
ho
životem
a
z
jeho
ostatním
výroky
tak
se
ničeho
nezáleželo
ví
muže
bude
li
jednou
někdo
ničím
a
jako
nic
se
dostane
jak
říká
eckhart
přirozenosti
boží
která
je
také
nic
ve
smyslu
chápání
člověka
tak
opravdu
má
nekonečné
možnosti
ne
dokud
bude
něc
něčím
malinkým
aspoň
tak
toho
nedosáhne
ale
když
se
napřed
stane
ničím
tak
pak
bude
moci
být
také
vším.