Waveform view

79-06-Praha-G

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Tato poslušnost mistra mistru má už význam opačný než jak ten mistr začínal žáka vést on ho vedl zdánlivě k sebe lásce to to to poslušnost ho vede odosobnění protože ten žák zjišťuje že se na něm chce aby nerozuměl věcem a by přesto byl poslušen protože kdyby věcem rozuměl tak by nebyl poslušen nikdy nemohl by být poslušen z toho důvodu že by jim rozuměl lidsky jako člověk který neví co dělá jenom jak na to ten mistr jde to je zbytečný vědět. Kdežto jestliže to dělá z poslušnosti tomu vůči tomu mistru tak jedná jako mistr proto že do toho nezasahuje ta pouhá jeho lidskosti on se nad věcmi zamýšlí ve formě starostlivosti. Nýbrž jenom ve formě funkční to znamená provést to a to je daleko důležitější než obyčejná stalo starost lidská to je těká a proto ten mistr začíná ho učit netěkala najít sama sebe a teprve pak z této úměrně nosti mysli přicházet bližnímu to je to je mistrovství způsob jednání to je záviděníhodný takhle dyby to evropani uměli. To by bylo jedinečně ovšem ježíš kristus tomu navádí k tomuto způsobu von nemá žákům nic za zlé než aby se že se se starali proč se staráte proč se obává te proč se strachujete nic ji žádný hřích jim prosím vás nevyčítal vůbec i tomu petrovi který ho zapřel odpustil už napřed ale záměrně mu odpustil už napřed říkal než toho za krátká mě zapřeli do tomuto řek jako houskami to prostě aniž mu to vyčítal a potom mu postavil si zástupcem to přeci je krásný příklad jak jinak hleděl na lidskou bytost než jak nám to dneska setak tanec předkládá možná jsem příliš na každým indickým způsobem myšlení ale já v tom vidím v tom ježíši kristu takovou jednotu vedení kterou my jsme už dávno ztratili ve toho že toho krista ne vykládali lidsky a ne pomocí zasvěcenců. Tak poslušnost potom vůči tomu mistru spočívá v tom že když jsem si vědom že jsem na to místo poslán tak na tom místu pracuji jeho prostředky jak to pořád říkám jeho prostředky a je to jeho pole kdyby například někdo přišel z indie do evropy ano taky byl na poli toho mistra a ne na poli svému základní neposlušnost spočívá v tom že člověk si je začíná být zase na svém poli tím se to ztratí všecko to je jeho až tam ve kterém ty si v evropě. A jakmile tuto poslušnost ztratíš tak ztratíš kontakt a budeme se tam znovu za trest může se to tak moc peněz zrovna tak to bylo u toho ježíše krista kdo tedy jednal jinak kdo se nespoléhá na jeho vedení tak ten dycky utonul copak si myslíte že tam na tom jezeře kde byla velká bouřka že trnuli protože byla bouřka ta bouřka byla protože voni byli malomyslnost byli malo my silní že bude věřím rozvláčně opačný všechny těžkosti které my máme jsme jsou tady proto že jsme neposlušným nevrní nevěřící a tak dále kdybychom byli věřící tak ovšem. Ve smyslu poslušnosti ne ve smyslu nějaké slepoty tak bychom ty bouřka nezažívali já sem se podívejte se vedení poslušnost o které tady mluvím má takové dva styčný body člověk nesmí odporovat vnitřně to o čem nějakým způsobem já říkám nějakým způsobem ví že je správné to je jeden bod. A za druhý musí sebe obětovat pro tu věc čili neodporovat a sebe obětovat jestliže jedno z toho vynechá tak je neposlušen aby sebe mohl obětovat k tomu je třeba aby dosáhl něčeho čemu se říká vnitřní mlčení jak jsme tady často říkal aby totiž ne debatovat o tom co provádí vnitřně aby nediktoval aby se ne rozhodoval by namáhal on sice udělá třebas tisíckrát chybu protože ze začátku tomu dobře nerozumí ale. Vytříbí se zá že později sám žasne jak je řízen celý jeho život naprostou dokonalosti jenom proto že ten člověk který je také řízen ztratil svou vlastní vůli abych tě promluvit o tom co je to ztráta vlastní vůle to neznamená že by ten člověk nic nedělal pak člověk který ztratí svou vlastní vůli toho udělá minimálně desetkrát víc než ten člověk který svou vlastní vůli má to není odevzdávání se tu do nějaké cizí vůle nýbrž to je opravdu obsahem poslušnosti já bych to nejradši předvedl na nějakém příkladu. V evropě má člověk proto těžký přístup k nebo špatný přístup k poslušnosti o kterém tady byla řeč že není schopen odstoupit sám od sebe kdežto mistr v indii od začátku vedení člověka vede od sebe napřed třebas ho nechá poznat sama sebe ale od toho který poznal jsem na sebe toho člověka vede pryč k tomu cíli duchovnímu který mu předložil a jestliže evropa. Není schopen pro mnoho z myšlenek který má v hlavě sledovat jednoho jediného jeden jediný cíl nýbrž má celou řadu starosti jak tomu říká jiných kterým se věnuje některým více některým méně tak je to nejenom roztěkaná mysl ale rozparcelovává vůle a takovým podrobností že nemůže nikde pořádně něco provést kdežto ind indický mistr napřed tu li sjednotí aby se mohla opustit. A ježíš kristus toto dělal také napřed je sjednotil ve víře ten mrtvý konec světa tu naléhavost se obrátit čím pokání a pak je odtamtud vyvedl k tomu úkolu že najednou chudáci musel dělat zázraky musely sloužit bližnímu ne v začátku co ta přišli pod jeho ruce s tím jak hodil tři roky a oni za čtrnáct dní po setkání s ježíšem udělali zázraky oni k tomu prostě měl aby takhle jednali to znamená velice prudce je odváděl od nich samotnýho. A jestliže člověk neumí odejít od sebe a on nemůže protože sebe nezná ve potřeb já mohu odměnu od toho o kom vím odkud duch nebo toho znám já nemůžu odejít od ně od něčeho co nevím co je odkud mám jít já musím květ odkud duch nedovede o té od sebe protože sebe nezná tak nemůže také nastoupit v jeho vědomí intuitivně způsob myšlení to znamená vedení o kterém říkám že intuitivně to překládám do chybně. To znamená vedení při kterém se člověk nestará a samovolně jedná podle takzvaného nápad ne nápad který on ale rozezná od obyčejného světského nápad tím že má naléhavost tento nápad sobě obsaženu naléhavost má tak velkou že je člověk ví že kdyby to neudělal že by přestoupil nějaký řád o kterém nedokáže říct proč tady je ale o kterém ví že tu je. Já bych rozlišit kvietismus který nesprávný směr křesťanství od správného způsobu myšlení a jednání také u nás v evropě musí lidská činnost vést k tomu aby člověk nic nedělal z vlastní vůle aby dělal všecko z vůle boží takže může říct že za tou terezií mýma rukama pracuje kristus mýma nohama chodí kristus když se jí divili proč toho tolik že toho tolik zastane kdežto nepravý způsob ničeho nedělání spočívá v tom že člověk opravdu my nedělá že stane že prostě nenosí. Kdo ztratí svoji vůli ten může být mnohonásobně činnější než do má vlastní vůlí protože jedná osvíceně z vůle toho kterého poznává ne a vlivem toho že jedná svět e tak celá řada lidí a situací mu pomáhá takže on přitom dělá méně než ostatní méně se namáhal vono to vychází rozumíte jenom proto že dá na ten způsob který považujeme za správný odstoupit od sama sebe. Když například někdo dělá proti vlastní vůli něco o čem se mu nechce když nerozlišuje mezi příjemným a nepříjemným tak pak opravdu v pravém slova smyslu nedělá to co jiný kteří dělá to co mu zahodí a nedělá to co mu je nepříjemné co co mu je nepříjemné. Nedělá proto že je to proti němu je to proti jeho osobnosti a to co je jeho příjemné dělá proto že je že mu to ladí čili on vlastně je pravým člověkem který nic nedělá v tom křesťanském slova smyslu kdežto jestliže někdo nedělá nerozlišuje tyhlety kdy věci příjemné od nepříjemného tak dělá něco co není jeho vůle co se neřídí je to pro mě není to pro mě příjemné je to pro ně příjemné nýbrž. Je to potřebné a jestli je to potřebné a je to otázka poslušnosti tak nepotřebuju k tomu vlastní vůli naopak ji musím zapřít protože to třebas nepříjemné pro mě a v tom případě nemusím nakonec když to hodně daleko dopracuje vůbec nic dělat nýbrž ono to za mě se ve mně děje a ještě ve tabulí kteří spolupracuji tak jsme říkali před chvílí. Čím se liší různé cesty indických jog od křesťanské cesty zhruba jsme si řekli že křesťanská cesta je universální kdežto jóga je vždycky individuální záležitostí a proto se na křesťanské cestě dají vytyčil universálně platné body které se samozřejmě do určité míry do značné míry podoba každé individuální cestě indické říkám podoba je ně to analogie není to rovnosti. A tak teďka začnu tedy jak je to s tou českou cestou v křesťanství se začíná se stvořitelský úkolem božím to znamená člověk může se chápat boha z dvojího hlediska z jednoho jako boha stvořitele a z druhého hlediska jako boha který to stvořené nazpátek tahne do nestvořeného odkud to všechno vyšlo a tím se ta cesta celá dá rozdělit dobou velkých fází. První byla znázorněna starým zákonem že tam se všichni utíkali k bohu jako ke svému stvořiteli a hledali u něho pomoc v tom stvořeném ne nestvořeném proto tam ani ve starém zákoně nemáte nikde zprávu o nesmrtelné duši vůbec ne že tam se mluvilo jenom k této duši která zde vznikla a zde zaniká ke se tam ztotožňuje s duší duše je krev a tak dále tam říká takže jestliže křesťan začne svou cestou musí také od píky. Tak místo od sebepoznání jako to chtějí třebas indové on vychází z poslání tvůrčího božího on v první řadě na tom tvůrčím aktu božím se začne podílet vědomě se začne podílet on začne dotvořit do té míry jak je mu to dopřáno jeho lidskou podstatou a to znamená že se dostane do takzvaného rozvinutého lidského života a rozvinutý lidský život není jednorázová záležitost nýbrž. Takový okamžik rozvinutosti života třebas několikrát za den mu že nastat nebo jednou za život to je otázka jak si člověk tím životem počíná a z tohoto bodu je možno přejít do další fáze z jiného ne teprve když jako to řeknu zase podle historie hebrejské židovské když těm židům se stalo jako samozřejmé že musí poslouchat do podivte a že potom bude s nima zacházení jako oko za oko zub za zub a dělal už to jako samozřejmou věc. Tak dospěli do momentu kdy mohli nastoupit vyšší cestu ta spočívá v tom že se při volí k návratu do boha zvláštním způsobem to znamená kde se za tou druhou fází do tou druhou tváří boží ne už tvůrce nýbrž toho kdo miluje to tvor toto v tom smyslu že ho k sobě nazpátek táhne indové tomu říkají durga bohyní ničitelka neboť stvořené přivádí do nestvořeného to vypadá pro zevního pozorovatele jako ničení ano ve smíme stále svědky míní toho co se tam vytváří ve vesmíru v malé velkému buňky od buňky od živého organizmu malého až po vesmírové soustavy. Přivolení tohleto má podobu první podobu takovou že člověk z připojuje k tomu aby se z něho zrodil bůh aby se v něm narodil bůh aby se vědomí boží v něm začlo projevovat aby se tohleto mohlo uskutečnit k tomu je třeba aby přivolil absolutní trpět trpnosti to znamená k poprvně k podílení se na vůli boží. Neboť musí se předpokládat na této fázi že bůh si nepřát tvořit aby to bylo stvořeno nýbrž jeden z důvodů byl aby se to k němu mohlo vrátit nějakém novém vyšším stavu ano tento nový vyšší stav teď jde jestliže panna maria přivolila aby se z ní narodil ježíš syn boží tak člověk přivolujeme obdobným způsobem a obdobným způsobem jako ona zachovává podmínky těhotenství to znamená nesmí ho rušit nějakým zásahem. Volním jenom musí ten svůj duchovní život křižovat metody při životní nebudu tady líčit přes to v tom celkovém obsahu tučné nemám to ale jakmile jednou přijde ta chvíle že ten božský život se v nejhlubším nitru lidské duše narodí tak člověk to pozná tím že má nesmírnou radost z toho o které nemůže říct odkud pramení protože s tím nitrem nejhoršími se duše nemá tak. Dokonale spojení s takové dálky jako je zevní duše aby mohl přesně vědět se znám všechno děje jakmile to co zažívá tak musí začít další fáze že začne trhat opravdu prchal před veškerým protivení z rozumu o nes o musí přestat rozumovat a vzdávat se rozumování o tom co se v něm děje proč se to mě děje a jak tomu rozumět protože já už sem vám tady beztak říkal on tady usiluje on návrat k bohu k nestvořenému a za tím se v něm vytváří nové vědomí čili zdánlivě co úplně opačného. Proto pochopit v této fázi nelze dá se to pochopí jenom tím že se za vede další disciplína a to je poslušnost prostředí ve kterém člověk žije že to přestane člověk považovat to prostředí za své prostředí nýbrž za prostředí od boha dané ať jsou to rodiče anebo širší okolí jakmile se dostane až tak daleko že už samovolně dovede tuto poslušnost zachovávat. Tak by přešlapoval na místě kdyby to pořád pěstoval jenom touto poslušnosti víc chtěl vy stačit nemůže už vy stačit bohu poslušností prostřední když on musí od toho umět odejít jako by byl nikdy nebýval předtím poslušen oni na nikoho se s ní odhlédnout a musí se dát poučit svými strom v tomto momentu mistru je vždycky po ruce upozorňuju dycky po ruce není třeba se o to starat kde o seberu. A ten mistr mu dokáže že ne vlastní silou ten člověk nýbrž silou boží která se skrz toho mistra projevuje ten člověk začne mít vědomí že je synem božím jakmile nabyde to vědomí tak se je to to vědomí staví krutě proti vědomí že je člověk synem lidským a že on musí toto já které je zastává zcela opačná zo přemoci a to další fáze toho boje na poušti jakmile přemůže zalíbení v sobě a to je jedna nejběžnější tváří do tohoto poznání že já jsem synem z tohoto světa jakmile toto přemůže tak teprve potom může se dostat do stavu učitelského do fáze učitelské tak spočívá v tom. Že člověk už nekoná svou vůli ne rozdává příjemné od nepříjemného že všechno bere z rukou božích nejenom události okolnosti a všechny prostředky které má v ruce duševní schopnosti už nejsou jeho on se o svých tu ježíš se o svých učednících já dřeli že mu byly svěřeny otcem že si je sám nevybral když to byl jidáš je si nikoho z nich nevybral sám. A za takových okolností už ten člověk začíná s něčím co bychom řekli nicnedělání z vlastní vůle to je to pravé nic nedělání které není nebezpečné které není k věty sme protože on dělal daleko více než předtím ale nikoliv nám vlastní vůle čili nemusel se ani ji v nejmocnějším situacích namáhat třebas když křižuje mrtvého to by nám dalo určitou práci bychom byli dobří lékaři že ano že by byl tři dni v hrobě třebas jako lazar o kříži aby to nemělo špatné následky že ano na něho ono by to asi nešlo ale šlo mu to všechno z toho důvodu že nekoná svou vlastní vůli a ne svými prostředky jedna jedna prostředky otcovým. To mělo ovšem za následek že opět se vytvořila situace ve které se stal novým středem tou mocí kterou od otce měl a je třeba tuto moc od této moci otcovy která byla přechodně odevzdán se také umět vzdát ve velice obtížná záležitost a je znázorněna tím co předchází před křížem a na něm potom a po něm že to v tom přebývání hrobě tohleto když člověk provede tak je schopen vstát z mrtvých to znamená nebýt závislý na lidských na osobních prostředcích vedení. Tato fáze po zmrtvýchvstání ně fáze neosobního vedení která vrcholí sesláním ducha svatého na ty žáky duch svatý nemá podobu lidskou a není to lidské vedení to osobní vedení je to vedení neosobní a tak ježíš kristus v této joze integrace ti všechny prvky všech jo indických ale univerzálně je symbolismem z tého života naznačil jak za sebou mají jít a jakými prostředky se to má všechno dosahovat. Kde se mi tady otázka proč bůh nestvořil člověka tak dokonalého že musí postupně těmito fázemi procházet na to jednoduchá odpověď že to co v bibli je znázorněno jako akt stvoření šest dní tvořil a sedmi odpočíval to pořád probíhá to není něco co co se kdysi stalo nýbrž co se pořád děje že my jsme uprostřed tvůrčího díla božího my všichni nejsme na jeho konci čili tvůrčí akt jednání božího který pořád postupuje a také postupuje ruku v ruce s ním zároveň tažení boží k němu. Jediný tedy co mohu odpovědět že nejsme na konci cesty že jsme se narodili nebo že máme právo jako lidi zde žít v době kdy je bůh uprostřed práce tvůrčí a uprostřed práce láskyplného tažení v sobě bych ochranu na obranu indické my tě říci že jestliže ona vychází ze sebelásky jako s faktor nejcennějšího který nesmíme odvrhnou předčasně tak jedná správně kdežto já neříkám že to je křesťansky správné ale že ona jedná správně tam v indii jedná správně z toho důvodu že zná člověka. Jako sebe milujícího a zná cestu jak pomocí sebelásky se dostat na vrchol této sebelásky nic to neznáme myslíme si my si myslíme že vrchol sebelásky když člověk se stará jenom o sebe tak aby měl tady všechno pro to živobytí zařízeno aby měl dům třebas bohatství nějaký ne a všechno co s tím souvisí aby měl šťastně život a kdežto instituce tak aby ten člověk dával přednost lidem své sebelásky hledání věčného života abych v tom viděl nejvyšší vrchol sebelásky když se mu to podaří tomu indickému zasvěcenci. Aby ten člověk pro sebe hledal spásu tak on udělá mnoho těch začátečních kroků správně ale ocitne se v momentě kdy už sebeláska musí být odložena musí být jednou odložena v tomto momentu se ještě jana neocitla rozumíte pak ovšem ten zasvěcenec musí svou mocí působit tak aby toho žáka povznesl ze sebelásky dál to znamená on mu proto svoji vůli to je tak dělá věčné takže on ten sebe milující člověk na jednou přestaneme dávat sebe a začne milovat toho zasvěcence co. Von ho převede pomalinku do jiné sféry a jakmile začne milovat toho sice ne tak že mu dává ve všem přednost tak nakonec na sebe zapomíná a dělá všechno pro něj a to už je nadějná cesta a to ještě není konec věcí jenom říkám že to dělají dobře ovšem k tomu je třeba opravdu riskantní jednat s tím žákem být pořád u něho požádán hlídat protože se vrátka svou mohl vrhnout že bude třebas střádat peníze nebo bude třebas tyto světské statky střádat nějak dohromady dávat a to všechno by nevedlo k bohu on musí tu sebelásku vyžívat záměrně vědecky opravdu vědecky tak aby vedla k tomu bohu a to tento zasvěcenec dělá má tu jeho na starosti to dělá dobře jenomže je na jednom svém a samým počátku na už ho má ráda hrozně pro něho by udělá všechno možný to je mi jasné tak kdyby kdokoliv z nás mě rád a boha rád boha tak by to postavení bylo záviděníhodné věřte tomu. Opusť von to mu nový do zlý druhého července devatenáct set sedmdesát devět není antoníne vyčíslili si z důkladnosti to by vlastní což si přeješ vědět o své chorobě doufám že mi prominou mi sou marně na všech sumárně na všechny ty dotazy protože se všechny prolínají především si vzpomínám že vyjadřují tyto snad tím že se tím nenastala tak snadná příležitost k naléhavostí s ní by mohl od sestoupit jako se měla koncentrační tábor připojuji se k svaté terezii z avily že si člověk nemá přát utrpení. Dosti toho které si vědomě nepřivolal světlo rozumu je nejvyšším světem až po pud dokud nevládne nějakým rozšířeným vědomím a myslím že jsme poslouchal se to rozumu když si v roku tě se pracoval nebyl jsem sice nikdy přítomen týdenní jogický cviky ale slyšel jsem to je povede přátel provádějí sté dvakrát až třikrát tak rychle jak se mají provádět při svatém přijímání si sliby obětovat svůj život bohu nebo se života vzdal nato místě přání naprosto upřímné ale buď nebylo v soulad s celým obsahem tvé modlitby například modlitbu prosebnou nebo s obsahem prožívat nebo z obojí pak musel dojít k nějakému druhu krize bůh chtěl ale nezkouší. Tvých případech nerovnováhy dochází ke krizím jaksi zákon tě a samovolně my totiž často upřímně a bez stím co prohlašuje me to ale nejsme schopni z ostatních sil uskutečnit platno přiblížení uskuteční může mít povahu krize kterou si zažila tyto chyby při kterých člověk nějakým způsobem předepisuje bohu to on s nimi učinit nesou následky níž si byl svědkem důležité je jaké praktické poučení si z toho co se ti stalo při neseš a to ostatní záležitosti poslušnosti a samozřejmě to výkladu toho co se stalo jistě to chápeš jako volání krizí jako volání boží a pak z toho může snadno vyvodit důsledky. Pošlu však tyto události jako trest pak se dožije začatku řady trestu znamená se proze se nedostavuje z příčin které jsem uvedl to je ze způsobu hodnocení krize nýbrž z mnoha jiných příčin o kterých jsem částečně promluvil předešlých řádcích ale vše čeho ale věř všechno se nedá pro zodpovědět a překročili se určitý stupeň nápovědu zvláště když ona pochází z vyšší úrovně už bylo odpovězeno a dotazuji se nedostane dalších odpovědí protože však slovně odpověď vědecky znamená téměř stoprocentní okleštění moudrosti která za ním stojí na je bych ti zaujmout postoj dítěte které se drží ruky matčiny a nepouští se jí pak dostane od matky pokyny mnoho tvárnější a obsažnější než jsou slovní zaručeně například porozumí událostem. A nejen to dá se jim mi vést kdyby se jen jedenkrát kdyby ledna porozuměl a nezařídil se podle světla moudrosti pramene by vyhnal ho obro sou slabý a stal se nesrozumitelný pravomoc když přišel do chrámu a učil přistoupili k němu veliké ží a starší lidu a řekli jakou mocí to činí a kdo ti dal tuto moc ježíš jim odpověděl já vám dám jednu otázku jestliže ji odpovíte já vám povím jakou mocí to činím. Křesťanů odkud byl z nebe či lidí oni se mezi sebou dohadoval řekneme li z nebe řekne nám proč jste mu tedy nevěřili řekneme li však z lidí máme obavy se zástup ježíši hn mají jana za proroka odpověděli tedy ježíšovi nevíme tu jim řekl i on ani já vám nepomíjející to činím. Další část podobenství o dvou si nech co myslíte jeden člověk měl dva syny přišel a řekl prvnímu synu ji dnes pracovat na vinici a on odpověděl nechce se mi ale potom toho litoval a šel otec přišel k druhému a řekl mu to též on odpověděl ano pane ale nešel do stě dvou splnil vůli svého otce. Odpověděli ten první ježíšem řekl amen pravím vám pře celník a nevěstě vás předcházejí do božího království přišel k vám jan spravedlivý abyste mu nevěřili ale celník a nevěstky mu uvěřili by jste to viděli ale ani potom jste toto této ho nelitoval a nevěřili jste mu podobenství o zlých vinaře pole né podobenství je hospodář vyřadil vinici oběti zdí vykopal s měli aby stavěl strážní věž potom vinici pro na by našim a otce slova je se přiblížil čas ovoce poslal se služebníky k vinaře aby převzali. Aby převzali jeho díl rod ale vinaře jeho služebníky cítili jednoho z byli dloho zabili dalšího ukamenovali znovu poslal jste služebníky a to více než předtím ale založili s nimi právě tak nakonec tím poslaného syna řekl si budou mít ohled na mého syna by nařídil však když vzhlédli si na řekl si mezi sebou to je dědi proti té zabíjíme ho a dědictví bude naše a si čili ho viveka vinici a zabili. Když není přijde pán vinici co udělá těmi nam řekli mu zle bez milosti za hubí a vinici pro nejme jinými na dům kteří budou odvádět víno v určený čas ježíš jim řekl co ste nikdy nečetli písmem kámen který stavitel zavrhli ztracena mne úhelným hospodin to učinil a je to podivuhodné našich očích proto vám pravím že mám bude od nato království boží a bude dáno národu který ponese jeho ovocem dopadne na ten kámen roztříštěn se a na koho on padne toho za odlit jestli šel velkými a farizeové toto podobenství poznali že mluví o nich hleděli se ho zmocnit ale báli se zástup protože ty ho měli za produkt. To se často o ježíšovo pravomoc je úvodním kapitolou k těm dvěma na násilím podobenstvím podobenství od bohu činech a podobenství o lich vinaře čili mohlo by se vykládat napřed něco o těch podobenstvích a pak by se mohlo toto shrnout do toho sporu o ježíšovu pravomoc především bych chtěl ale začít jako tady je protože k tomu ostatnímu se dostaneme je zajímavo že nevěděli nebo chtěli vědět ale ze odkud má ježíš moc nebylo jim jasno že moc má od boha a. Já protože on viděl v tomto řek bych zánět proto i neodpověděl přímo ne že by byl nevěděl odkud má moc ale říkal já vám to povím dokud mě neodpovídá taky vy na otázku křesťanů odkud byl z nebe čit lidí oni mu na to neodpověděl protože tohle tady řečeno proč to je jasné ale napověděli jim také jakou mocí činí to co činí to znamená jestliže my si nedovedeme zodpovědět nebo nechceme odpovědět jednoznačně odkud pocházejí mší stavy nebo nižší vedení než bylo ježíšovo nebo nižší poznání než bylo ježíšovo to smýt tím se nevypořádám proto se tak než přesně sami pořád tak ani se nemůžeme dovědět odkud je to vyšší co k nám přichází pravé teď co mi tady dala dal někdo z vás tu otázku o tom vedení duchem a vedením osobním ježíšem to je něco takového jakmile bychom nerozuměli třeba se to osobní vedení těžko porozumíme se je to vedení duchem svatým tak já bych začal třeba zde. Nikdo pokud víme nic schopen udělat skok k neosobní vedení takový aby toto vedení bylo pro něho tak jasné že by se jim o konkrétně řídit třebas já jsem v těch sedmnácti letech byl poučen duchem svatým o tom není pochyby proto o tom nepochybuju protože jsem neslyšel ani hlas ani se neměl žádnou představu aniž jsem nic neviděl prostě jsem nevnímal smyslově ale nad jsem jistotu náhle o tom jaká je moje podstata a že mám dělat všechno aby tuto vnitřní podstatu dostal navenek do zevního života čili z toho usuzuju že to bylo vedení duchem svatým ovšem. Chvilkové nebo bezčasové na to nebylo třeba vůbec čas abych takovou velice závažnou věc na jednou pochopil a další za svou a nikdy nemusel z tohoto poznání slevit protože všechno ostatní poznání byla proti tomu patnáct méněcenné hned se mi nastolil také řád hodnot a tak dále ale jednu nevýhodu to mělo že jsem nedorostlo tohoto vedení soustavně to byl závan. Ducha svatého který by měl prostě vnuknout nový styl života ale nemohl mně konkrétně vést ve všech věcech protože to bylo poznání velice temné nevy povídal konkrétně toto máš udělat tam to nemoh na udělat to tam je obsaženo nebylo to sem musel potom zánět postupně nebo o to jsem se musel starat že taky dál ne jenom podnět který byl silnější než ostatní podněty které předtím ke mně přistoupili nebo potom přistupovali takže nebyli ničím už za ten základní podnět duchem nebyl ničím zastíněno. A já bych se teď hned pustil do tohoto podobenství po tomhletom úvodu křest janu mně připadá něco takového jako přede k osobnímu vedení božímu on je totiž tam na té poušti jak oni tomu říkají poušť dopouštěla do říkat tam na poušti zbavim stav mimo vesnici a postil se tam na té poušti poučoval slovy poučoval kázal měl a to je prosím začátek o kterém bychom nemohl ani cítit to osobní vedení bez mysl ježíšova. A tam se potom tebou podobali se nedovedli tady se ho vodkud měl jan tuhletu moc abychom museli jednoznačně říct že nebe to znamená provedena do mluvit srozumitelnější podle to se vám vysvětlil už nebe je stav to znamená já musel předtím se dostat dostat do stavu nebe to znamená do stavu poznání nezávislého na rozumu a na smysl i na cit to je jedna tvář nebe od těch ostatních nebudu mluvit že by to komplikoval zbytečně. Z tohoto stavu tedy on jednal a to je tady řečeno svém nebe jestliže ježíš byl dál než jan jakého stavu on jednal také ze stavu nebe mohl říct že ne ale nejen z toho protože je rozdíl jak člověk dosahuje a jakým prostě dosahuje nebe a mezi tím a mezi ježíšem který z nebe přichází vědomě ten si byl vědom že nebe přichází že z toho stavu přichází kdežto my než do něho vstoupíme nevíme že jsme už v něm byli a že se do něho vracíme než se do něho vlastníme to nikdy nevíme to jsme nevěřící zkrátka tak to je rozdíl mezi avatarem mezi vtělením božím a mezi člověkem jedno z mnoha rozdílu pochopitelně. A teď bych promluvil o tom dalším podobenství o dvou ty nech se ptal se ten otec dvou činů a chtěl aby šli na vinici pracovat jeden z nich slíbil a nešel druhý umí nechtělo se mu ale přesto šel to je z té to tě to několik a vy ta je zmínka velice. Pěkná o celém průběhu historie židovského národa židovský národ jak jsme si už řekli sladkém hnutí slo jedna první díl tisíciletí se snažil o to aby se uprostřed něj narodil mesiáš řekl ano tedy že budou na vinici protože máli se u nich nalít mezi na to je závazné vůči těm u kterých se narodí to na té pozvání na vinici to je poznání ke službě bohu a kdyby byli toto nelíbil že budou že sloužit bohu tak by se byl u nich ježíš nezadal toto že to ale slíbili tak se narodil. Byli a za ježíšem než li tak já myslím že toto je velice zřetelné toto totiž bych chtěl teď tohleto převést do praktického života zdali my taky nejsme tím synem který slibuje a nejde na vinici protože nám vždycky jde daleko lépe něco prohlašovat upřímně prohlašovat že třebas to a to uděláme sami sebe řekneme sem se ze zapře sebe já nevím co všechno ve udělal budeme dělat ale zůstane u toho považováni to zcela běžná chyba které se bezelstně dopouštíme že od prohlášení je daleko uskutečnění nebo poznání toho co je správné je daleko k tomuto provést kdyby totiž šlo o ideální člověka který by se na ideálním způsobem vést tak by stačilo aby se mu řeklo aby věděl co nemá dělat takovýmto způsobem ideálně veden ho s vedení člověkem byl stokrát tomu ten jeho dají modlit on říkal jenom co nemá dělat nikdy mu neřekl co má dělat protože sokrates měl by si panu. Která stačila a vždycky stačila k tomu aby nedělal to co neměl dělat víte kdybychom opravdu nedělali to co nemá nedělat a věděli co nemáme dělat a té poměrně snadné vědět co nemáme dělat tak bychom se dostali naprostou jistotou k tomu co máme dělat a to co máme dělat bychom nemuseli ani vlastní silou už konat nýbrž by to kons bylo boží v na to vás upozorňuju jenže my nemáme takovou disciplínu jako mě stokrát té aby stačilo na říct toto nedělej nebo abychom věděli toto nemáme dělat a podle toho se hledí a nedělali to co je lidí co kouří a tak dále že. A no mnoho to podrobnosti maličkost dělají o čem o kterých ví že je nemají dělat nedovedou si to odžít kdyby lidé nedělali to co ví že nemají dělat tak by se samočinně dostali poznání boha věřte tomu a já si myslím že toto byl hlavní důvod proč já jsem v sedmnácti letech do toho spadl bylo tam bezprostředně bezprostřední důvod byl že jsem se nemohl jmenovat k tomu přírodovědec ale vzdáleným a trvalý důvod byl ten že jsem od útlého mládí dělal co se nemělo dělat přímo jsem se toho bál dělat něco co se nemělo dělat všechny ty lupičem co dělali okolo mě kam rádi nic z toho jsem nedělal nic opravdu nic. A kolikrát z velkým sebe zapřeli ale opravdu jsem se řídit jenom podle toho co jsem neměl dělat to sem nedělalo podle tohoto pravila pro toho negativní ho pravila a tak jsem dorostl v jednom eště okolností které se nahradí a to už bylo všechno zaviněno tím tímhletím tak jsem dorostl k tomu že se mě spadlo poznání já jsem toho zatím nikdy nevykládal že to bych chtěl vyložit taky poznání že ho ale nevím jestli vůbec napíšu tak to právě vám aspoň říkám abyste viděli že toto jsem neříkal zatím ačkoliv vo tom vím protože vlivem těch lékařů a tak dále sám napověděl částečné a toto se nedopověděl sem dělal sebe tak abych nikdy nedělal to co jsem neměl dělat to se všech ptal okolo sebe jestli je to má dělat nebo nemá dělat a voni se věřil tak to o matce a babičce že věřil že mají pravdu že vědí co se má dělat se nemá dělat než neříkej to to neděle jak sem to nedělal. Samosebou od ně taky říkali co mám dělat není pochyby ale daleko důležitější bylo že jsem zachovával aspoň to co jsem neměl dělat že sem nedělal že už jsem nedělal co jsem je dělat to není tak velká závada začátku na této cestě protože člověk není tak dokonalý aby i nebo ani nemá ten čas ani nemá ty prostředky v ruce vaší už to bylo dítě a i dospělý člověk aby mohl dycky vykonat sama udělat to to není tak velký velké neštěstí ale dělat něco co nemá dělat o čem je nemá na té hotové neštěstí to člověka vrcholně vzdaluje od boha a nepřibližuje ho to tomu spojovací mostu. Prosím vás tohleto říkám poprvně takhle votevřeně protože opravdu nevymyslel napíšu po tom poznání něco a je důležité aby se to to věděli já to možná chtěli ještě do toho o tom že toto tak je to to ského jha tak aby se tam aspoň bylo v tomto rozsahu vám to neska tady vykládám tak teď prosím když ten první syn řekl já půjdu a nešel tak se podobal tomu židovskému národu který po tisíciletí je sliboval že půjde za mesiášem a nešel a já myslím že to hlavní důvod proč ani v našem případě se nedostaneme dál než za. Narození v betlémě a dále nám to nejde jelikož tam mě to abychom od té chvíle za tím šli my si to přivlastňujeme to co získáme tvrzení jenom těkáme zjistíme tady v nás jenom život tím a to jasně a dovíme ho zuby nehty a té konat opačného něco než jak je zde řečeno to jsme do tý chvíle říkali já půjdu na více a teď říkáme ten zeslabí nýbrž je je aby nám staví se nějak sloužil nebo ten bůh nebo prostě všechno souvisí. A já mám dotaz když někdo ví co nemá dělat a je ochoten to taky nedělat jestli je to obecně platné co se nemá dělat nebo se to řídí podle individuálního případu podle postavení každého z nás které je které je rozdílné já bych chtěl říct katolická církev ve myslela soustavu hříchu ne už je v podstatě postavena na starém zákoně de svatému a tak dále. A to je to to člověk nemá dělat a je například nepokradeš s ním ji nevezmeš jména bože a ne moje a něco málo co bude dělat třeba budeš mít rád toho otce nebo to matku tříštit a tak podobně tak tohleto je věřit v jednoho boha nadevše a nebo je to brát nadarmo čili tam je pože je přikázání dejme tomu a toto zhruba řeknu negativní povahy a po vyčkat je tam pozitivní povahy a to tam benevolenci o by děti to věci jako stejně hodnotné to znamená nezáleží na tom Jakou tu soustavu si člověk udělá hlavně aby ta soustava objímal a všechno jeho myšlení a všechno jeho konání aby tam nebyly mezery v tom smyslu že by člověk byl na rozpacích přímý se to může se to nebo nemá se to jestliže mám ovšem jasno třeba chybnou chybné jasno na tom nezáleží že toto mám nebo toto nemám dělat tak je to v nejlepším pořádku že se tím řídím. Čili je to absolutně individuální a bude mít samozřejmě svou morálky každý straní třebas který vůbec nevěří na to kterákoli strana jestliže se bude držet je předpisů strany a bude si myslet že se to má a nebude dělat to co se nemá dělat tak bude se přibližovat tak k bohu jako někdo to dělá z náboženských důvodů upozorňuju sváže sem toto ctil tuto pravidlo sem nedělal to se nemá dělat bez ohledu na náboženské důvody to nebylo nábožensky motivováno nýbrž to byla jenom víra v mé rodiče a úcty prostředí ne to kok které taky bylo vedle mě. V tom že to co říkají je správné a spravedlivé i když v tom nebylo a já jsem věděl že to co mně říkají že nemám dělat že nebudu dělat a ne kriticky jsem to vzal tak jak to překládá jakto opravdu to jsem byl dítě no tak ale ne každý tě byl takový protože mně umožnilo právě ta ruka neumožňuje to že já jsem neměl tu důvěru ostatním dětem jako mají děti když já jsem se s nimi nesměl hrát ne takže já se k nim nepřiblížil jako jiné dí se přiblíží k dětem. Já jsem nebyl jenom jediná čekal já jsem to smyslu osamoceně přes ma nemáteli to bych byl pana to ruka oni si se bál že bych ji omylem tak mě zakazovali se s nimi rád v tom rozhodujícím období se formuluje lidská povaha já jsem nebyl vydán nebezpečí že by mě někdo namlouvali věci které se nemají dělat které staří lidé nebo do svědomí latemu jsem si šel jenom to co mě říkali dospělý de že se nemá nebo má dělat rozumíte mi o to jsem měl snazší pozici než vy že byste podléhali ulici nebo dětem a podal si to vodit se vzájemně potíraly často ne mě toho k tomu tak nebylo byla veliká výhoda že to je čistě individuální toto všecko. Ale měli jste vy daleko těžší život než já v tom smyslu že jste byli ve dvou o nich lidsky ze začátku samo sebou není možno vysvětlovat narodí nebo ježíšem mladý já od něho chtít aby měl nějaké objektivní hledisko a vy ho vůbec schopen zaujmout on má individuální osobní hledisko které se liší od ostatních a poněkud tedy od mocné ale trošku. A protože sem má tak rád tak hájí tím co dělá nebo tím co nedělá taky sama sebe obhajuje sama sebe kolikrát člověk nejedná vůbec tak aby se říkal to toho co nemá dělat a zase dělat to co má dělat nýbrž na že se řízeno víc sám se sebou se svým svědomím omluvit se sám před sebou dyť já sem udělal co jsem mohl a upozorňuju vás že jestliže člověk dospěje k tomuto vývojem stádiu že všechno dělá jenom na svou obhajoba ne trošku objektivně. Nýbrž čistě svatýho desku sebe obhajoba aby by tak vědomí u toho vývoj trvá daleko déle než u člověka který na to jde objektivně pro znamená který hledá pravdu který se snaží objektivněji vystihnout a následovat čili proto jsem doporučoval u každého člověka že nejlepší prostředek pro to aby se ze sebe dostal je jít pro nějakou věc a ne jenom pro sebe. Mít nějakou zálibu a pro tu zapomínat na sebe třeba to nejnižší způsob samosebou ale přesto už tam je zdravý začátek že například někdo já nevím pěstuje růži na tak má ty růži ne a zapomene pro ty uličky na sebe opomene třeba že i na něj pršet jiná záda to je správné todleto to správný začátek kdežto kdyby ty lžičky pěstoval jenom proto aby sou sedm vytřela zrak to by byl individuální přístup k tomu pěstování růži v tom nešlo o věci že mu šlo o něho o my sebe obhajoba před mi soudce taková to a sebe obhajoba může nestát ve všech případech na jeho u těch ruší ne to tady uvedl ale ve všech životních situacích čili. Jisto je že objektivní mu způsobu praktikování této zásady nedělat to co se nemá dělat nedospěje nikdo nikdy musíme se smířit s tím že aspoň některý případech bude jednat objektivněji než se obvykle jedná pokud mu půjde o věci tady je jediná jediné hledisko správné aby někomu šlo o spravedlivý život aby mu šlo o láskyplný život a to jsou měřítka která učim z jeho jednání objektivně správné jednání jiná hlediska to nezruší samosebou i nějaké hledisko vědecké by to mohlo zaručit protože kdyby byl tak zabořen do nějakého vědeckého oboru. A třeba se nějakého řemeslné ho problému že by byl tak zaujat že by ji jiného neznal než to tam a přitom na sebe tak to by taky splnilo ten účel sebezáporu a čili by ho to rozdal v oběví pravdě nakonec roz rozdíl na úrovni na mě dovoleno vlastní vůle cokoliv udělat když je to dobré když to neodpověz vrostli a lásky plnému jednání a kdežto ježíši vůbec nebylo dovolena aby z vlastní vůle něco udělal ten vlastní bude vůbec nic nedělal a kdyby byl něco z vlastní vode udělal tak spadl té úrovni na které byl on musel být zajedno s otcem tom smyslu že vůbec tou vlastní vůli nikdy nekonal říma to je něco co my nedokážeme vůbec provést a z toho jenom chodu že ta že neznáme vůli boží a že když ji začínáme třebas poznávat tak že my jsme se schopni ji plnit že to příliš silné na nás já jsem například poznával vůli boží začal sami poznal vůli boží že mě pánbůh cesy vzít ne ale bylo to tak silné že jsem od toho ustupoval to jsem se o sebe bál. Muselo to do do koncentráku než se se toho zbavil ne ve okolnosti se by tvrdě vychovával v tom by se ztratil pro sebe a našeho pro boha nebylo třeba říct ale potopa budeš na to řekl ne a potom přece šel tak je to příklad člověka který se dovede zapřít což tedy ježíš kristus na každém ptal zapři sama sebe že ten člověk neměl opravdu nechtěl ale zapřel se a šel a to myslím že je to pravé nemusíme chtít ale umět se zapřít a udělat to co se udělat v to je výklad velice jednoduchý ale velice závažný není třeba hlava do další slova. Tak o potopá která se nevinen týká historie židovského národa neboť to byl pověstný tím že kamenovat proroky a to byly služebníci páně kteří byli posláni na vinici před synem přeci ne božím před téže a některé vyhnali někde nezabili to ukamenovali přesně tak jak to líčí ježíš toto podobenstvím a věštecký způsobem který čí také v budoucnosti že to to budu dělat dovoleno ti že také toho syna božího popravil tak je to učinili a to byl důvod proč jim nebylo svěřeno království boží a bylo svěřena těm kteří toto nedělali a že se stali potom následovníky ježíšovými nebo kristovým. Že to já myslím že teď už ten výklad velice snadný potom co jsme co to přede stali protože už to z toho vyplývá ale kdybychom neznali tu historii ježíšova života že ježíš už tady prozrazuje že už on posílal on to byl tedy poslal služebníky své mezi židovský národ v tom to byli takové jednolitá nechápal ideový ten život ježíšův už v doby před jeho narozením jevem tak bychom si to těžko takhle představili správně. I před tím by to vykazoval být ukončený to by z toho ho na dodat že toto dvě podobenství jsou se kterým příkladem toho jak ježíš dovedl když nemohl nebo nechtěl odpovědět přímo tutéž věc vyjádřit podobenstvími ona by podobenství totiž vysvětluji dokonale protože ta který dovede číst podobenství kdo má uši slyšen. Jaká moc a odkud pocházela moc ježíšova a je tam řečeno od otce a nebyla to moc začínající jeho narozením nýbrž to byla moc která se už předtím zjevila v moci proroků zasvěcenců které dejme tomu někdy čas italsky národ vyháněli kamenovali zabíjel a mohl potom prozradit že v tomto smyslu budou jednat i v budoucnosti že zabijou i syna božího a tím se řeknou vlastně toho dědictví které jim přinesl. Tak tady to co právě máte v ruce ten text ten se týká rozboru části tradice samo sebou prováděli se rozbor neprovádí se zároveň konečná syntéza takže do té doby dokud se bude provádět ono to bude tady nedostatek budete vytýkala že se to rozkládá jenom do prvků které vlastně ruší tradici nebo že ji cítit nebo po ní mapu to je špatný dojem protože kdybych si to tradice nevážil tak bych ji celou neuvedl nebo bych tam uváděl no ty. Věci kterými se ona kompromitují já tam uvádím i kladné stránky všechno prostě co oni tam píšou v té tradici co to je shrnutí to ice ve dvacátém století všechno uvádím protože si nesmírně vážím těch zkušeností které přeci jenom jsou velice staré to je jedna věc že si jich vážím na druhé straně uznávám však že celý ten systém je dneska postaven na principech které jsou neudržitelné a. Čím dál budu méně udržitelné ožil né a že tedy se čím dál tím méně lidi bude moci jimi řídit jestliže například ee tomu ale taky kterou překládám je kniha velice čtenáře třeba deseti říká daná do jiný jazyků ranci má osm roku dvacet osm kdy byla napsána by to vydání vyšlo měla už sedmé vydání prosím vás to znamená že to nebyla knížka určená pro několik málo lidí když má neska sedum vydání dokud dvacet osm kolikáté by nám má už neska tak je to úzká pro široké kolik samá širokou publicitu a proto ty rady po takové široké forem musí být ji vážný trošičku jinak než tak úzce tradičně a jak bych máte dojem pro velice úzký počet lidí tak to je první věc za druhé že já tato stezce je vidět že vůbec nedbají na tu hierarchii hodnot kterou stanovil ježíš kristus. A ta hierarchie hodnot je dána tím že chtěl od nás především hledat království boží pak ale musel vysvětlit co to království boží je a jak se do toho království boží to tak nebylo třeba vůbec vymýšlet nových principů uměl ch když všecky byly dány v tom poučení vše krista samozřejmě to poučení které on dál bylo symbolické to znamená jestliže chtěl aby bylo obecně platné nemohl jednat jinak než matematik který zná má svou symboliku a pomocí nich obecně uvádí člověka do řešení konkrétních případů. No budete sem tady ráno hned vzorec třebas který jediný a ta máte na ty vy puma pro beránky na druhou ne a na druhou plody a ve pos de na druhou to je obecný vzorec podle kterého všechny dvojčleny celkem mohu řešit na druhou ona druhou a kdyby toto jiný vzorů matematice nebylo tak by konkrétní řešení matematická byla velice obtížná totiž vlivem těchto vzorů se dá celá matematika spoutat to nějakých principů obecných podle kterých se postupuje A to nejenom v oblasti matematiky elementární ale i dokonce v oblasti matematiky uší jak se tomu říkal dříve to znamená i tam platí totéž co tady v té elementární se v tom nějaké byli podle vy vaší interní a k mu umožňují na co se dostat do jiného náručí ten kterém mohu zacházet čísly nově a způsobem takovým který kdyby to šlo pomocí o jemná ní matematiky tak by šlo by to taky na tadyten no a tohoto si měli být vědomi ti slova které tradice že budou tady princip ježíšovi. Které se nemohou zrušit které se nemohou obejít nanejvýš nemohou vykládat ne na úrovni elementární na úrovni elementární anebo na úrovni vyšším jako třebas nižší elementární matematiku a vyšší matematice tak obdobně a oni se snaží vykládat principy jak si myslí ježíšovi na úrovni vyšším o takovým nějakým vyšší logickým matematiky ovšem pak je třeba aby aspoň ti kteří to na této úrovni řikají aby tím principům dobře rozuměli elementární základně nikdo nemůže ty principy uplatňovat vyšším způsobem když se neon neumí uplatnit ale mentálně a on jim chybí pojetí toho co je to elementární použití těchto principů. Co to ho to co toho elementárním použitím těchto principů to co prvořadě jíš kristus těla lite především království boží říkal lidství byl tak by říkal nějak pro budoucnost nějak pro záhrobní život nýbrž teď ho nedejte hledejte a naleznete on říká to znamená neodkazuje na posmrtný život kdyby si byli na podkladě tohoto let království boží přešli výklad z toho elementární ho výklady blesk co je to království boží aby byli pochopili a už jednoho jediného nebo podobenstí Co to vlastně na ně chtěl například někdo měl ztracení poklad někde na svém poli všeho nechal a hledal až to našel a pak se těšil z toho že ho našel a pozval všechny jsou tedy na tu oslavy tak je tady vidět u toho pozvání těch soustře a tak dále věže to je aktuální záležitost to se následování této to není něco ne to je to není nedění do budoucího zrodí života že to pohled tohoto života úkol pro tento život jestliže tento princip oni nezachovávají a oni ho nezachovávají tak nemohou potom nad tím na tom postavit něco vyššího nebo neosobně vyššího to nejde. Tak to je jedna věc a voni sice správně na dají modlitbu nad činnost to bylo dáno klášterním životem ale nemohou dobře poradit jak tu modlitbu skloubit se životem ne další princip totiž byl ježíšův kterého se okrajové samo sebou pořád do týkají o něm vědí že doporučoval aby byla cesta harmonicky sladěna tak musí dobýt dvojí tah zdola nahoru a shora dolů zrozen nějakou nějakým ctnostným mravným životem se snaží o zlepšení životních podmínek v tom smyslu mravní a náboženském. Abych si aby člověk podával ruku k bohu tohleto samo sebou má být podání ruky bohu a ne pěstování ctností to je jenom prostředek každém případě prostředek to tam sice někde mezi řádky oni říkají ale není to tak zásadní princip by to měl být na druhé straně je tu modlitba která která je přes tou shora dolů to znamená jestliže modlitba nemá nezačíná těmi nejvyšším principy jak ježíš kristus navrhoval v otčenáši. A ne sestupuje si to nejvyšší principu těm přízemním pozemským slepá že vezdejší a tak dále tam potom zadní části otčenáše tak pak je to modlitba která zhora nic nepřivádí tomu člověku dolů je že například dejme tomu člověk nezačne tu modlitbu tím povznesením mysli otče náš pole se jí mysli poznamenám neocitne se tou povznesení mysli na jiné úrovni než na které dělá cokoliv na tomto světě tak to nezačne být vůbec modlitba prosím modlit že se třeba teprve tehdy když moje mysli povznese na k bohu jestliže není tak to není modlitba a mohu plácat pyskama jak chci celý otčenáš mohu mu dobře rozumět celému ale jesliže to není povznesení si k bohu tak to není otčenáš není to pomoc shora dolů. A teprve poctiví těchto dvou principů shora dolů zdola nahoru se může docílit harmonické cesta a pak je na místě všecko co oni říkají třebas ale běda je si někdo radí pěstuje dali ducha svatého to vždycky tady stává nebezpečí že ten člověk si ty tady bude nesmírně cenit protože budou něčím daleko lepším sto pozná na tomto světě pak samozřejmě si je přivlastňuji a to je konec neboť prostředek se stane cílem a oni se mnou nahoře. To chvíli vidíme u těch velice potí pracovník jako třebas u boha sama mého sůzo že on v těch extázích nestal a že dokonce radí na tom blaženém přebývání se má zůstat to je hrůza že ho neudělali svatým že ho nechali s blahoslavený on měl pravdu von zažíval vysoké věci a mluvil dvou prostí boží a tam se dovídáte ale ta moudrost mluvil a přesně ústy tehdejší tradice to je podezřelá to znamená ta jeho interpretace to je to moudrosti byla veskrze lidská a ve skrze tradiční a nikdy netroufal tu trati předstoupit a to udělal velikou chybou toho je třeba trošičku řízeno protože ta věc nedělali vždycky osvícení lidé. Je to sobotu jako tady se mu navrhuje postupuje opravdu tradičně nedělá tak velkou chybu snahu dobrou vy ste se mu to nedá vyčítat ovšem je pravda že se většinou nezačal ještě modlit to je jasné protože vlastně pitvali svědomí nebo obra se sám sebou tohleto je věc kterou možná chybně dělal kde klid bude komu má protože si myslel že má prosti boha o všechno možné a a když se slova si to tím způsobem že přeci když má. Jít k bohu tak musí si vyprosit k tomu prostředky kterým by se tam dostal a základní prostřed je zdraví život klid spokojenost a tak dále nebo zneklidnění na a nedostatek nedostatek všeho druhu ruší to cestu o tom není pochyby tak takhle pojatá prosebná modlitba je chybně pojatá protože ta musí mít vždycky postavení druhořadé který te především království boží a vše ostatní vám bude přidáno kdyby tedy vy tam možnost prostě. Ti kdo šli za za bohem ve jménu ježíše krista je k říkali si můžete o cokoliv prosím a bude vám dáno ale běda když nešli prvořadě za ním když nebyl jeho učedníci nebylo jen přidáno a nebylo to nemělo bylo to nemilosrdenství boží nýbrž neši kons nik protože člověk si může přeci něco přát co by mohlo porušit tu cestu co by mohlo vzati dokonce co by se mohlo stát nepřekonatelnou překážkou pokroku že on neví co si má přát dobře ale jestliže především si přeje. To co ježíš kristus a to má být obsahem prosby na prvním místě aby vešel do království božího aby ho našel aby všemi prost ho mohl hledat tak pak má právo také prosit o to ostatní prosím uzná za vhodné ale za jiných okolností nikoliv vyčlenit si prosebnou modlitbu jako zvláštní část vnitřní modlitby nepovažuju za správné protože je nebezpečí že člověk bude modlit o něco co není žádoucí aby se splnilo neboť není moudrý dále dělá si z boha sluhu to taky nemoudré prosím to. Ten dotaz není patrny lépe nejlepší vůbec neprosit protože otec ví co nám má dáte já bych tuto otázku zpovědi podivný že to není nejlepší jednání nejlepší jednání pokud člověk má potřebu něčeho jiného ještě než království božího o to prosit protože je upřímně upřímnou modlitbě ta první vlastnost kterou je třeba pěstovat a nikdy ji neopomíjet protože jestliže já mám opravdu potřebu něco v tomto světě dobýt a jestliže. Bych to opravdu chtěl dělat v rámci vůle boží tak by bylo opravdu dobře o to prosit tím že by se měla stát vůle boží ne že ne naší ale jeho a takhle formulovat tu modlitbu protože jinak je to nepoctivě šilhat po něčem jiném a ne vyslovit to protože se obává to vyslovit to nepovažuju za správné a jít za něčím za čím něco ne táhne ono totiž opravdu je nutné mít život pokud možno klidný. A ten neplete způsoboval často touha miloše splněným a ty ruší jak to tam to obrázku jsme viděli na tom jednom hradu ne to srdce naše máme v rukou svých a je poután statky pozemským rozkoší a tak dále musíme si uvědomit že opravdu jenom ježíš kristus to znamená bůh a jeho moc boží může tuto tato pouta před tou proto je nutné také shora dolů na to jít a ne jenom to a nahoru samo sebou ta cesta zdola nahoru to je její součást je také pro sedím odlit ba že totiž zdola volám nahoru. A jestliže věřte v říši přeju určitý věci zařídit tomto světě především proto že mě vadí na cestě k bohu tak se nedopouštím žádný si by na to modliba v každém případě má své oprávnění jestliže si ale přejou jenom proto že se již žádosti může se bez nich nechci obejít dosti okrášlit tento pozemský život je mi tak pak je to správně postavená pro sednout ba. Aby to nějak prakticky rozvedl jak vám se mockrát řekl tak sedmnácti letech jsem byl tím pánem bohem navštívím a on mě zvěstoval nikoliv slovy že první věc člověka jest uvést to království boží do tohoto pozemského života se samozřejmě je na druhé straně tady byl člověk který toto sedmnáct let nedělal vůbec ani to nepotřeboval dělat tak bytost ním třeba vybojovat nějaký boj aby se poddal aby za tímhletím cílem šel neboť ten člověk byl proti tomu jak říká svatý pavel du zajisté připravena ale tělo je slabé a to byl můj případ já jsem nebyl tak silen ani po tomhletom zvěstování božím tak italové prvním předpokladem lidského života správným a tak jsem nemohl se po celý devět prvních let života obejde z prosebné modlitby samo sebou já jsem tu prosebnou modlitbu formuloval trošku jinak jsi říkal co ti člověče chybí. Aby sledoval ten cíl který tě byl ukázáno jako prvořadý chybí tě láska k bohu ty jsem máš radši než toho pána boha čili tvoje prosebná modlitba musí vyprat podle toho tak já jsem celý nevede prosebnou modlitbu vedle vnitřní modlitby byl soustředění pěstoval a to v tom smyslu pane bože dopustil popřej mi aby tebe miloval víc než sebe a my se s cokoli třeba předci prosebná modlitba to nebylo žádné tlela vnitřní modlitba a o to jsem prosil upřímně devět a bylo mi to veliké potíže občas abych do toho nezamíchal taky nějakou jinou prosbu o věci který byli aktuálnější zase mi zdáli by toho že jsem třeba měl umřít dokud třicet na zimu že jo a nebo někdo umíral v rodině nebo nějaké těžkosti byli všelijaké ne. A kdybych byl za ně prosil tak možná že bibli vyslyšeni já nevím dalo mi to velikou práci sebe přemoct a neprosit o ně prosim u tuto větší lásku než cokoliv jiného protože jsem na tom trval na té poslední modlitby a nikdy se neopustil tak mám dojem že to způsobilo že sem se dostal toho koncentráku a tam je pánbůh ukázal co je to láska jeho že mě řekl vlastně nebudete slyšet se žádné slovo ty nikdy milovat nebudeš ale nic si z toho nedělej já jsem který tě miluju a já jsem který miluju čili já milovat to by nepřestanu a jít si jakýkoliv a při se od tuhletu lásku. A já ti teďka ukáže co je co je to moje láska moje láska je především moudrá než to lidská láska není možná tak neví ne jak máme ho matko ho má milovat do si to za slouží nebo kam má umístit než to maska jemu naprosto plyne všude kde je pro ni místo do se pro ni uprázdní z toho i když je to rada to je jedno že to pro nás zaživa lidská u nehodné ho člověka i tam tato láska vplývá do takového tvora a tak mi to ukázal pods tom koncentráku že ta láska.

Edit utterance

Text view • Help