Waveform view
78-Kaly-CD08-tr01
Loading wave form: 0%
Speed: ⊖ 100% ⊕
|
|
fast_rewind
play_arrow
fast_forward
|
Zoom: ⊖ 200 pps ⊕
|
Jestliže
někdo
má
toto
poznání
že
není
to
on
který
miluje
nýbrž
bůh
který
miluje
takže
on
je
schopen
něco
z
toho
malinko
reprodukovat
když
je
si
někdo
vědom
toho
že
on
nežije
nýbrž
jenom
do
tý
míry
že
do
jaké
míry
je
odvozen
jeho
život
od
života
božího
té
existence
si
vědom
že
on
nepoznává
jenom
že
poznává
jenom
do
té
míry
do
jaké
míry
se
přelévá
poznání
boží
do
něho
to
má
do
jaké
míry
je
schopen
ho
unést
toto
tuto
uvědomovací
sílu
nerozlišenou
boží
tak
pak
takovýto
člověk
zaručeně
nebude
domýšlivý
kdyby
vynikal
největší
moudrostí
a
všichni.
Jedním
klesaly
na
noh
na
kolena
hrůzou
nad
jeho
velikostí
moudrostí
já
nevím
čím
vším
tak
on
se
bude
divit
že
to
dělají
protože
všechna
úcta
jeho
i
jejich
by
měla
patřit
bohu
který
je
toho
původcem
ovšem
původcem
neviditelným
to
je
úžasná
pokora
na
straně
boží
že
on
nemůže
být
přistižen
příčinu
nikdy
protože
on
je
za
ně
v
podstatě
on
není
v
tom
v
tom
v
tom
projevu
je
jenom
podstatou
věcí
obsažen
a
ne
konkrétním
projevem
rozumíte
mi
a
my
jsme
svědky
jenom
těch
konkrétních
projevů
proto
si
vlastně
o
jednání
božím
vůbec
nemůžeme
udělat
správnou
představu
eště
být.
Teď
by
se
dalo
pochopit
jakým
způsobem
je
bůh
jediným
činitelem
my
si
o
sobě
myslíme
že
něco
děláme
šla
tady
mluvím
tak
si
myslím
že
mluvím
a
ani
vám
nenapadne
pomyslet
že
i
tady
je
bůh
jediným
činitelem
a
že
když
já
budu
mluvit
špatně
křivě
že
on
přitom
budu
jediným
činitelem
a
když
já
budu
mluvit
dobře
on
bude
jediným
činitelem
a
že
to
nebude
jeho
vina
že
já
jsem
to
pokroutil
nebo
řekl
dobře
on
při
tom
zůstává
činitelem
ale
v
podstatě
věci
neboť
oni
elektrárnou
která
mi
dodává
k
tomu
belgii
abych
já
tady
mluvil
ne
a
jako
jediným
činitelem
taky
jediným
mluvícím
tak.
Taky
v
tomto
smyslu
to
bys
museli
analogicky
už
provézt
a
tak
to
je
jedinou
existencí
takže
já
mu
mluvit
o
máje
ale
jenom
v
tomto
smyslu
mohu
mluvit
o
máje
jako
o
klamu
toto
všechno
je
klam
ovšem
pozor
na
na
není
to
tak
jak
se
nám
to
předkládá
zase
z
té
indie
nýbrž
jenom
podstata
veškeré
máji
je
neklamná
podstata
veškerých
projevů
i
efemerních
je
neklamná
to
je
vše
každá
relativnost
stojí
na
nějaké
na
nějakém
absolutní
nějaké
absolutní
prosím
upozorňuju
a
proto
my
můžeme
klidně
také
říci
že
toto
není
klam
nýbrž
je
to
skutečnost
pravá
jenomže
ne
jediná
a
ne
podstatná
nýbrž
odvozená
nebe
bylo
řečeno
místo
relativní
odvozená
mít.
To
kladná
odvozená
ano
nebo
závislá
je
tam
máme
nezávisle
pro
mě
na
na
se
na
to
tam
vystačí
hodilo
tento
matka
to
matematická
paralela
že
to
když
bůh
nasadí
jinou
hodnotu
tak
se
mění
ta
druhá
jsou
ty
řetězy
o
kterých
tady
mluvím
ano
ti
závislé
proměn
je
fu
mám
tady
dotaz
může
tato
bytost
naše
lidská
která
se
pohybuje
v
relativnu
ničem
jiném
než
v
projeveném
postihnout
nějaké
absolutno
napřed
absolutní
pravdu
nebo
tak
něco
která
v
tom
relativnu
není
obsažena
nikde
a
nikdy
se
tam
vratim
nevyskytne
není
tam
ani
se
nemůžeme
jít
do
tam
dopátrat
ta
tam
není.
Je
to
možné
to
je
právě
to
nezázračný
co
si
nejvíc
musíme
cenit
na
lidské
to
si
všem
za
to
ne
že
ten
vývoj
toho
relativního
došel
v
člověku
tak
daleko
že
on
může
tento
vývoj
zvrátit
že
on
může
opustit
celé
relativno
pro
to
vědomí
které
má
které
prýští
ze
zdroje
a
když
se
toho
podrží
tak
se
ocitne
mimo
veškerého
relativna
a
najde
pravdu
přes
to
poušti
jde
to
obojí
rekapitulace
cesty
lásky
pro
pavla
to
je
nadpis
jo
a
my
jsme
tady
celý
týden
povídali
o.
Cestě
lásky
abychom
dokončili
to
co
není
napsáno
tak
já
zrekapituluju
velice
stručně
celou
tu
cestu
lásku
protože
ty
to
nemáš
napsáno
a
řek
bych
asi
tohleto
cesta
lásky
oproti
cestě
činnosti
by
se
mohla
lišit
pro
člověka
činného
jenom
v
tom
že
by
konal
láskyplně
protože
většina
lidí
není
schopna
víc
než
toho
ovšem
pak
by
se
musel
smířit
s
tím
že
jeho
láska
by
byla
omezena
na
konání
a
konání
u
žádného
člověka
nemůže
být
soustavné
protože
vedle
konání
je
také
myšlení
a
ježíš
kristus
kladl
největší
důraz
právě
na
způsob
myšlení.
Tak
já
teď
se
pokusím
o
to
abych
vytyčil
normy
myšlení
na
cestě
lásky
a
v
tomto
případě
bude
třeba
abych
řekl
napřed
cíl
cílem
cesty
lásky
je
dostat
se
touto
metodou
to
znamená
láskou
k
vědomému
spojení
s
bohem
kdybychom
ještě
znovu
si
definovali
cestu
činnosti
tak
je
to
pomocí
činnosti
dostat
se
ke
spojení
s
bohem
ne
se
pomocí
činnosti
ke
spojení
s
bohem
to
je
podmínka
která
nevyžaduje.
Je
vůbec
lásku
ta
vyžaduje
jenom
disciplínu
když
si
někdo
zamane
a
trvá
na
tom
že
bude
sloužit
bohu
vším
co
dělá
tak
může
to
dělat
proti
své
vůli
dokonce
která
ho
má
třebas
k
tomu
aby
to
nedělal
a
v
tomto
smyslu
se
bude
odosobňovat
nebo
sebezapírat
a
nemusí
k
tomu
mít
láskyplný
poměr
k
bohu
on
s
tím
že
se
takhle
překonává
tak
sám
ze
sebe
vystupuje
sám
sebe
se
zbavuje
a
tím
sobě
vytváří
prostoru
pro
boha
a
on
bůh
tam
vstupuje
to
je
samočinné
kdežto
na
cestě
lásky
se
ta
prostora.
Pro
vstup
boží
vytváří
jiným
způsobem
tam
totiž
člověk
se
nenutí
nýbrž
je
puzen
když
je
to
opravdu
správně
vybraná
cesta
proto
se
tato
cesta
výtečně
hodí
pro
citově
založené
lidi
kteří
chtějí
zaměstnat
svůj
cit
lépe
než
dosud
účelněji
dokonaleji
samozřejmě
citový
člověk
má
této
cestě
zpočátku
veliké
výhody
a
ty
počáteční
fáze
zvláště
u
žen
přes
ty
jsou
citovější
velice
rychle
probíhají
ale
kupodivu
jak
snadná
je
na
počátku
tak
těžká
je
na
konci
zvláště
pro
citově
založené
lidi.
Protože
citovému
člověku
šlo
také
o
to
neříkám
jen
o
to
také
o
to
aby
uspokojil
sebe
za
tím
co
si
při
činnosti
tomu
člověku
je
to
dělá
správně
nemá
jít
o
uspokojení
sebe
a
jestli
to
uspokojení
nastává
tak
ho
má
obětovat
nemá
se
v
něm
utápět
a
to
je
poměrně
snadné
poměrně
říkám
tadyhle
uspokojení
na
cestě
lásky
se
považuje
za
průběžný
zjev
obyčejně
a
považuje
se
za
milost
od
boha
které
se
člověk
těžko
zříká
takže
na
ni
lpí
a
jí
poměřuje
účinek
cesty
já
jsem
si
kolikrát
zjistil
u
těchto
lidí
že
říkali
ten
a
ten
stav
nemám
tu
a
tu
milost
nepociťuju.
Nebo
tak
se
tím
opuštěn
s
tím
tak
nějak
a
to
znamená
když
řekne
já
s
tím
opuštěn
já
pociťuju
stagnaci
tak
mě
prozrazuje
že
před
tím
pociťoval
pociťoval
podškrtávám
pociťoval
nějakou
milost
podobě
nějakého
stavu
lásky
a
stagnace
tu
považuju
stagnaci
takový
stav
který
zažívám
třebas
já
když
jsem
takový
stav
lásky
nikdy
nepociťoval
třeba
a
on
už
to
považuje
za
stagnaci
čili
když
srovnávám
jeho
stav
třeba
se
svým
tak
řeknu
no
tak
to
bych
já
byl
ve
stagnaci
pořád
že
to
co
s
mě
říkal
že
jsi
pociťoval
to
já
jsem
jed
nepociťoval
ale
tím
ho
nezbavím
těchto
těžkostí
protože
on
se
jednou
naučil
to
pociťovat
a
těžko
se
od
toho
odpoutává
tito
lidé
také
se
dostávají
potom
na
vyšších
fázích.
Do
takového
stupně
pociťování
že
dokonce
odborné
terminologii
křesťanské
katolické
mystiky
této
mystické
teologie
se
mluví
o
duchovních
smyslech
že
člověk
nabývá
duchovní
smysly
a
že
to
vnímání
boha
má
smyslovou
povahu
já
jim
to
nechci
teologům
brát
ale
samozřejmě
když
to
tímto
způsobem
jde
kupředu
tak
to
má
za
následek
že
ta
například
modlitba
která
se
při
tom
pěstuje
a
většinou
tyto
stavy
nastávají
při
modlitbě
nikoliv
takhle
běžném
stavu
ledaže
je
člověk
dojat
něčím
něčím
vzat
jakým
dojmem
vnějšího
světa
tak
je
to
možné
ale
dejme
tomu
předpokládejme
pro
jednoduchý
žení
poměru
a
výkladu
že
to
zažívá
při
modlitbě
nebo
že.
V
to
má
že
takový
vliv
má
modlitba
že
on
něco
zažívá
tak
pak
obyčejně
dochází
k
tomu
že
on
přechází
k
něčemu
čemu
se
říká
modlitba
zvyšujících
se
citů
a
fiktivní
modlitba
a
na
tomto
stupni
modlitby
se
stává
tak
nedočkavý
že
celou
tu
fázi
kterou
na
cestě
činnosti
nebo
jiné
na
cti
poznání
známe
jako
modlitba
ticha
on
vynechává
pro
svou
nedočkavost
on
se
snaží
vystupňovat
svoje
pocity
ono
se
mu
to
daří
a
protože
ale
není
připraven
nemá
tu
fázi
tiché
modlitby
za
sebou
modlitby
ticha
za
sebou
to
znamená
to
zažití
to
ztotožnění
to
přelití
skutečnosti.
Vyšší
do
své
vlastní
to
přizpůsobení
vlastního
organizmu
myslím
hmotného
dokonce
tomu
návalu
vyšší
úrovně
tak
on
potom
přes
přechází
do
poloextatických
a
extatických
stavů
protože
ty
jediné
mohou
zachránit
ten
pocit
na
kterém
tolik
lpí
a
ho
ještě
zvýšit
takže
ty
jeho
extáze
jsou
také
citovými
extázemi
mystik
tohoto
druhu
většina
mystiků
tohoto
druhu
ve
středověku
i
novověku
zažívala
extáze
které
bychom
mohli
nazvat
citovými
extázemi
ani
všechny
extáze
nejsou
citového
původu
ale
většina
z
nich
je
citového
původu
a
můžeme
tedy
říci
že
když
někdo
přeskočí
pro
nedočkavost
pro
chtivost
nějaký
stupeň.
Tak
pak
způsobí
sobě
veliké
utrpení
protože
ten
jeho
organizmus
na
to
nestačí
tím
velice
trpí
který
ji
způsobem
a
že
on
je
třebas
po
takové
extázi
měsíc
nemocen
a
vážně
nebo
po
třetí
extázi
umírá
to
se
běžně
stává
nepřežije
to
kdyby
on
šel
třebas
cestou
poznání
tak
by
vůbec
extázi
mohl
vynechat
zvláště
citovou
a
postupně
by
přizpůsoboval
svůj
organizmus
tedy
to
by
bylo
nejideálnější
takhle
lásku
kombinovat
s
poznáním
je
zajímavo
že
to
bůh
trpí
bych
to
tak
řekl
tohleto
no
je
to
tím
že.
Platí
to
pravidlo
které
dobře
znal
ježíš
kristus
že
království
boží
násilí
trpí
a
násilím
je
dobýván
dobýváno
také
láskou
i
poživačnou
je
dobýváno
a
jinými
způsoby
může
být
dobýváno
samozřejmě
a
proto
se
stává
že
člověk
který
takhle
prudce
miluje
takhle
chtivě
smyslně
miluje
zůstává
pozadu
třeba
s
poznáním
do
té
míry
že
si
ponechává
všechny
bludy
které
se
zakořenily
třebas
v
křesťanské
tradici
o
pekle
nebi
o
ďáblech
všechno
a
to
ho
potom
pronásleduje
tím
se
potýká
a
tedy
ten
jeho
zápas
to
je
záležitost
na
kterou
kdybychom
se
dívali
z
blízka
tak
bychom
asi
dneska
takového
svatého
poslali
do
blázince.
Ve
středověku
se
to
nedělalo
protože
je
opovrhoval
za
blázna
božího
a
tolerovali
to
ale
museli
ho
separovat
tak
tím
jsem
chtěl
říci
že
na
cestě
lásky
velice
záleží
na
tom
aby
ten
člověk
trpělivě
než
se
setká
s
bohem
trpělivě
se
snažil
setkávat
se
správně
s
bližním
aby
rozdělil
spravedlivě
lásku
i
m
je
nositelem
mezi
sebe
a
bližního
takže
jsem
věnoval
velkou
kapitolu
nebo
širokou
kapitolu
setkání
s
bližním
nejtěžší
při
setkání
s
bližním
je
setkání
s
bližním
který
se
tváří
nepřátelsky
který
se
mi
jeví
jako
nepřítel
a
ještě
těžší
je
setkání
se
sama
sebou
protože
já
sám
sobě
jsem.
Si
někdy
přítelem
a
někdy
jsem
si
nepřítelem
ale
ježíš
kristus
říká
že
jenom
ten
je
ho
hoden
to
nenávidí
své
příbuzné
matku
bratry
příbuzné
a
kdo
nenávidí
dokonce
sebe
čili
on
tady
stanoví
normu
jakým
způsobem
se
odpoutat
od
toho
závaží
které
mě
přidržuje
při
zemi
a
znemožňuje
mi
styk
s
bohem
protože
by
ho
řekne
že
je
hoden
vlastně
ten
kdo
se
kdo
nenávidí
ty
příbuzné
kdo
nenávidí
sebe
já
to
obracím
protože
tak
ztra
taky
rozumět
tomu
tak
vlastně
říká
že
ten
maří
překážky
toho
učednictví
znamená
ten
se
může
stýkat
vědomě
s
tím
projevem.
Mým
tomu
říkáme
projeveným
bohem
jímž
byl
ježíš
to
byl
projevený
bůh
ovšem
on
jako
projevený
bůh
byl
méně
než
bůh
takže
já
začli
neříkám
projevený
a
ne
jemný
já
říkám
on
se
může
setkat
vlastně
s
pomocí
boží
rozumíš
ten
člověk
s
pomocí
boží
která
ho
vede
s
projevem
určitým
projevem
pomoci
boží
která
je
kterou
my
nazýváme
projeveným
bohem
ale
já
to
považuju
zrovna
tak
za
projev
boží
jako
je
tento
strom
anebo
něco
ně
a
to
nepovažoval
za
za
samotnýho
boha
rozumíte
mi
abyste
mně
chápali
proč
já
jsem
proti
pojmu
projevený
bůh
ano
já
si
to
řadím
řadím
do
kategorií
projevů
božích
ježíše
taky
řadím
do
kategorií
projevů
božích
protože
on
o
sobě
řekl
že
je
menší
než
otec
a
každý
projev
je
méně
než
než
původce.
A
teď
bych
jako
přišel
k
věci
setkání
já
začnu
třeba
setkání
s
bližním
a
bližním
my
totiž
nerovnoprávně
jednáme
s
bližním
a
jestliže
setkání
má
povahu
zrovnoprávnit
bližního
v
mých
očích
se
sebou
samým
tak
to
bych
jako
ve
zkratce
považoval
za
správné
setkání
s
bližním
samozřejmě
to
je
nesmírně
obtížný
úkol
protože
mě
musí
potom
na
tom
bližním
záležet
jako
na
mě
na
sobě
samém
a
ono
by
bylo
dobře
kdyby
zpočátku
člověk
který
toto
praktikuje.
Šel
vyhýbal
zbytečně
mnoha
stykům
s
lidmi
kdyby
je
omezil
napřed
na
ty
bližní
které
se
kterými
se
musí
setkat
a
teprve
potom
rozšířil
ten
styk
na
ostatní
to
nijak
nevylučuje
jeho
postavení
ve
společnosti
protože
já
nepovažuju
za
setkání
s
bližním
když
s
někým
spolupracuju
třeba
v
továrně
nebo
ve
škole
to
ještě
není
setkání
s
bližním
abyste
mi
rozuměli
co
já
to
mě
setkáním
byli
to
je
setkání
celobytostní
které
já
mám
na
mysli
a
toho
není
zapotřebí
když
já
spolupracuju
s
někým
a
jenom
mu
řeknu
toto
udělej
nebo
toto
nedělej
ne
anebo
se
vážně
do
rozumem
spolupráci
to
to
není
žádné
setkání
setkávání
s
bližním
je
například
setkání
s
vámi
nebo
setkání
s
rodiny.
Že
už
nikdy
já
se
musím
na
vás
dívat
zrovna
tak
jako
na
sebe
já
vám
musím
přát
zrovna
takový
užitek
z
toho
co
tady
dělám
jako
bych
si
ho
přál
pro
sebe
mě
musí
záležet
aby
jste
se
ocitli
na
té
úrovni
poznání
jako
jsem
na
ní
já
a
to
je
celobytostní
setkání
v
oboru
v
jakém
se
stýkáme
li
stýkáme
v
oboru
poznávacím
a
kdyby
šlo
o
jiný
obor
třeba
citový
nebo
dejme
tomu
činný
tak
tam
bych
zase
musel
například
při
činnosti
stejným
způsobem
pracovat
jako
vy
mít
stejnou
účast
na
práci
kterou
vy
konáte
to
by
bylo
celo
celobytostní
stýkání
s
bližním
na
úrovni
práce
činnosti
třeba
nebo.
To
byla
duše
duševní
činnost
zrovna
tak
a
no
tak
tak
tomu
asi
rozumíte
co
tím
myslím
tím
celobytostním
setkáváním
s
bližním
jiné
setkávání
s
bližním
je
nerozhodující
v
tomto
oboru
to
není
vlastně
setkání
a
já
si
nesmím
dělat
žádné
svědomí
že
s
tím
jsem
se
jenom
pozdravil
a
a
tam
na
tamtoho
jsem
ani
nepohlíd
protože
to
ne
to
na
cestě
nic
nemění
to
nějak
nezhoršuje
ani
nezlepšuje
ano
není
možný
abych
se
nepřirozeně
choval
ke
svému
okolí
a
musím
vám
taky
ohled
a
to
je
to
jednat
s
bližním
jako
se
sebou
samým
ohled
na
ně
aby
se
aby
je
to
neudivovalo
aby
je
to
nechávalo
klidnými
abych
já
se
neznemožňoval
v
jejich
společnosti.
Já
se
pokud
možno
musím
snažit
o
to
abych
vypadal
jako
každý
z
nich
to
musí
být
můj
vrcholný
zájem
přitom
ne
necelobytostním
setkání
ne
ale
když
se
s
ním
setkávám
celobytostně
tak
pak
už
mně
nesmí
záležet
na
to
by
vypadal
jako
oni
já
musím
se
s
ním
setkat
opravdu
tak
jak
kdybych
se
setkal
se
sebou
ulevovat
jim
při
jejich
činnosti
při
jejich
úkolech
a
to
bych
ulevil
sobě
a
tak
dále
jako
bych
odpočíval
pro
sebe
tak
propojí
pro
ně
tak
úplně
všechno
rovnocenně
dělat
tak
samo
sebou
že
každý
bližní
každý
člověk
se
kterým
přicházím
do
styku
jenom
bližním
a
co
by
dalšímu
z
bratří
mých
to
jsem
udělal
bohu
jenomže
chápej
většina
sty.
S
bližním
nevyžaduje
téhleté
oběti
a
bylo
by
to
nesmyslné
abych
pro
toho
něco
dělal
kdo
nic
nechce
abych
pro
něho
něco
dělal
všechno
co
dělám
z
ohledu
na
bližního
musí
být
úměrné
míře
setkání
já
neska
dím
setkávám
celobytostně
a
bylo
by
zbytečné
abych
setkával
celobytostně
stačí
když
se
pozdravím
s
bližním
například
do
si
není
celobytostné
setkání
té
pozdravení
a
do
těch
přitom
do
bývalo
na
té
ulici
co
si
řekne
nejsem
normální
že
jo
ne
nebo
ho
on
ode
mně
nečeká
nic
víc
než
pozdrav
třebas
a
někdo
dokonce
to
je
moje
rodina
od
nadávání
že
ano
tak
když
čekají
nadávání
tak
jim
vynadám
von
ji
říkají
není
ti
dneska
nic
že
je
na
nadávat
neměli
dojem
že
jsem
nemohl.
Se
tak
začnu
znovu
že
nadávat
rozumíš
je
a
to
není
přeci
celobytostní
setkání
ale
celobytostní
setkání
je
když
bližní
něco
ode
mně
potřebuje
umíš
a
nebo
když
já
potřebuju
něco
od
něho
já
nemám
právo
od
něho
žádat
to
je
těžší
případ
ne
víc
než
co
bych
žádal
od
sebe
on
má
sice
možnosti
jiné
a
potom
to
od
něho
žádám
ale
znám
míru
musím
znát
míru
jestli
by
to
jestli
bych
já
na
jeho
místě
byl
ochoten
a
při
založení
jestli
při
jeho
založení
jestli
by
mě
to
nerozčilovalo
jestli
mě
to
nedisgustovalo
neznechucovalo
ne
a
při
tomto
ohledu
je
to
setkání
celobytostní
rozumíš
takhle.
Takový
ohled
na
něho
jako
na
sebe
obousměrný
a
když
to
dodržuji
tak
samozřejmě
mohu
k
tomu
přidat
modlitbu
to
znamená
já
se
v
modlitbě
na
cestě
lásky
cvičím
v
tom
setkávat
se
s
bohem
současně
jak
se
cvičím
setkávat
s
bližním
jestli
dělám
pokroky
v
setkávání
s
bližním
tak
také
v
modlitbě
která
k
tomu
náleží
ještě
si
řekneme
jaký
druh
dělám
obdobné
pokroky
je
důležité
nepospíchat
zvláště
v
citovém
směru
a
nepřát
si
nějaký
zážitky
já
jsem
zásadně
proti
zážitkům
protože
to
je
poživačnost
to
je
tam
se
mohu
naučit
takové
poživačnosti
že
se
těžko
tomu.
Nebo
naučím
a
že
budu
do
smrti
toužit
po
tom
co
jsem
tehdy
zažil
a
jestliže
to
minulo
tak
je
to
správné
že
to
minulo
nemám
potom
neměla
tos
povídat
nemám
po
tom
znovu
toužit
hlavně
ne
znovu
toužit
mohu
na
tom
stavět
dál
a
nemám
po
tom
toužit
tak
podívej
se
jestliže
potom
v
té
modlitbě
správně
zařízené
stoupá
také
do
větší
míry
setkání
s
bohem
ne
tak
pak
se
to
vzájemně
prolíná
já
potom
míře
jak
se
setkávám
při
modlitbě
s
bohem
se
také
s
bližním
setkávám
jak
to
s
bohem
rozumíš
to
má
jít
impuls
má
být
ze
strany
modlitby
ale
má
to
před.
Já
se
do
styku
s
bližním
když
já
dělám
rozdíl
teď
se
modlim
to
je
setkání
s
bohem
a
teď
jdu
teď
jdu
do
styku
s
bližním
a
to
není
setkám
s
budeme
tak
to
je
chybné
tam
vzniká
nerovnováha
na
cestě
lásky
a
nastává
utrpení
protože
nějakým
způsobem
je
to
ve
mně
je
těžko
to
vysvětlovat
jak
je
to
ve
mně
spojitá
nádoba
a
na
jedné
straně
vzniká
přetlak
a
druhé
straně
vakuum
ne
a
ty
hladiny
se
hledí
vyrovnat
nějak
a
někdy
dokonce
výbuchem
takže
já
jsem
svědkem
výbušných
událostí
kolem
sebe
a
viním
z
toho
své
okolí
a
je
to
zaviněno
mojí
vnitřní
nerovnováhou
ničím
jiným
to
zrovna
tak
kdybych
já
například.
Bez
styku
s
bližním
se
snažil
s
ním
setkat
jako
s
bohem
a
modlitba
moje
by
zaostávala
že
bych
v
ní
se
s
bohem
nestýkal
nýbrž
bych
něco
mechanicky
dělal
třebas
přeříkával
jméno
boží
mechanicky
tak
musí
nastat
nerovnováha
která
způsobí
že
třebas
celá
moje
cesta
duchovní
zkrachuje
nebo
jiné
menší
těžkosti
nastanou
mě
nebudu
tady
všechny
vyjmenovávat
protože
člověk
je
kolikrát
schopen
když
se
mu
všechny
choroby
vyjmenujou
i
s
příznaky
že
je
potom
má
ne
já
radši
řeknu
že
je
to
celá
škála
těžkostí
a
tak
je
třeba
když
je
že
člověk
na
cestě
lásky
špekulovat
jak
modlitbu
vyrovnat
když
pokud
nevím
jak
opravdu
se
s.
Na
žitý
vyrovnat
ten
krok
to
je
modlitby
vyrovnat
s
tím
jak
se
setkávám
s
tím
bližním
jestliže
úroveň
mého
setkání
s
bližním
je
třebas
vyšší
než
úroveň
mé
modlitby
že
třebas
případ
právě
stáni
tak
to
je
nerovnovážné
on
se
totiž
dovede
to
zase
k
dobru
jeho
ve
styku
s
bližním
odosobnit
ale
ve
styku
s
bohem
ne
já
než
se
tím
do
setkání
s
nepřítelem
nebo
s
otravou
nebo
tak
něco
protivným
člověkem
tak
ještě
se
trošku
dotknutí
ustavičným
stykem
který
mám
sám
se
sebou
to
je
totiž
nesmírně
důležitá
záležitost
nesmí
přeceňovat
v
tom
smyslu
abych
si
myslel
že
mám
právo
žít
jenom
pro
sebe
a
já
už
vím
co
to
bylo
já
to
ruším
ale
to
nevadí
to
tam
může.
Zůstat
ale
zjistil
jsem
si
že
když
se
chtělo
od
středověkého
mystika
když
si
toho
že
ho
má
mystické
sklony
že
má
sklony
spojit
se
s
bohem
že
po
tom
touží
když
se
od
něch
od
něho
chtělo
aby
dosáhl
nějakého
stupně
tak
první
co
v
tom
klášteře
udělali
že
ho
separovali
že
ho
oddělili
od
ostatních
lidí
že
mu
dali
možnost
si
to
tiše
v
komůrce
tu
vnitřní
modlitbu
odbývat
nebýt
rušen
a
já
bych
řekl
že
přestože
jsem
proti
tomu
okleštění
toho
života
klášterem
jsem
pro
to
rozvinutí
života
všestranného
jsem
proto
všestranný
života
tak
bych
přece
jenom
považoval
za
správné
aby
zvláště
na
cestě
lásky
nikdo
při
vnitřní
modlitbě
nebyl
další
přítomen
aby
ten
člověk
byl
ponechat.
A
sám
sobě
aby
pravidelně
tuto
modlitbu
pěstoval
aby
nevynechával
aby
pokud
možno
vždycky
zaujal
stejnou
pozici
nemyslím
hmotnou
na
tom
tolik
nezáleží
ale
postoj
duševní
pozici
vnitřní
aby
totiž
jeho
vnitřní
východisko
bylo
kontinuální
aby
nevycházel
pořád
aby
si
nevynalézal
nová
východiska
aby
aby
stupňoval
vých
sílu
která
je
uzavřena
v
určitém
východisku
aby
ji
stupňoval
aby
to
ti
to
východisko
využil
maximálně
si
se
třebas
mě
by
třeba
při
modlitbě
vnitřní.
Na
cestě
lásky
odnášelo
k
bohu
otčenáš
a
to
řekne
jenom
způsobem
tak
bych
u
tohoto
východiska
při
vnitřní
modlitbě
měl
zůstat
tak
dlouho
dokud
mě
toto
otčenáš
vynáší
nebo
povznáší
podivuje
k
bohu
a
jakmile
my
nebude
pozorovat
ve
ustoupit
ale
de
odcházet
od
toho
východiska
jo
to
je
meditativní
východisko
dokud
jako
nedo
vydá
sebe
všecko
a
totéž
platí
třeba
o
meditaci
která
rozjímání
která
při
vnitřní
modlitbě
lásky
hraje
velkou
roli
já
bych
meditaci
kterou
si
pomáhám
ke
koncentraci.
Si
zaujetí
při
koncentraci
měl
tak
dlouho
opakovat
až
z
ní
vykřesám
všecko
se
z
ní
vykřesat
dá
jakmile
my
nechává
meditace
tupým
tak
musím
přejít
k
jiné
další
požadavek
na
meditaci
je
abych
vždycky
z
meditace
pocházel
ke
stejnému
předsevzetí
protože
toto
předsevzetí
představuje
formuluje
představuje
moji
touhu
která
potom
má
přežívat
ve
chvíli
koncentrace
neboť
koncentrace
na
boha
na
cestě
lásky
nepředstavuje
už
nic
jiného
než
odevzdání
takže
na
cestě
lásky
se
má
rozjímat
v
modlitbě
a
přecházet
chvilkově
do
zaujat.
Z
toho
vstupu
k
bohu
přístupu
k
bohu
a
dokud
když
ta
zaujatost
mine
znovu
ji
roznítit
rozjímáním
se
stejným
cílem
abych
se
zaujal
pro
styk
s
bohem
rozumíte
mně
já
vám
tady
líčím
obecné
rysy
modlitby
na
cestě
lásky
a
to
jsem
potřeboval
tam
vsunout
protože
když
mluvím
o
rovnováze
mezi
modlitbou
a
mezi
skutky
mezi
stykem
s
bližním
tak
musím
vám
taky
říct
když
si
dovedete
vystavit
jak
se
chovat
bližnímu
to
už
myslím
že
je
snadný
ale
nevíte
jak
se
chovat
k
tomu
k
tomu
bohu
jak
tam
si
počínat
abych
tam
byl
stejně
vřelý
jako
jsem
ve
styku
s
bližním
já
vím
že
bližnímu
mám
celobytostně
při.
Kupovat
to
jste
pochopili
snadno
ale
jak
co
to
je
celobytostně
přistupovat
k
bohu
o
tom
obyčejně
člověk
nemá
páru
tak
já
vám
to
tady
teď
vysvětluju
ano
a
to
kapitola
mimochodem
nebyla
ještě
v
cestě
lásky
vůbec
zmiňována
a
bude
to
tam
je
to
to
modlitby
se
tam
ještě
nezmiňoval
zatím
říkám
jenom
setkání
s
bližním
dělo
tak
dále
ale
teďka
co
píšu
to
setkání
s
bohem
tam
už
to
bude
muset
být
takže
to
teprve
dostanete
do
ruky
a
to
se
tam
opravdu
nemohli
ještě
číst
ale
já
budu
pokračovat
v
tom
jestli
je
vám
tedy
jasno
co
představuje
nebo
jak
má
vypadat
modlitba
lásky
tak
pak
musím
také
říci
že
čím
více
pokračujete
v
této
modlitbě
čím
větší
pokroky
děláte
tím
menší
část
tam
zaujímá
rozjímací
pasáž
a
tím
větší
část
ta
pasáž
odevzdanosti
a
odevzdal.
A
to
si
to
není
nic
nedočkavého
který
to
není
to
není
už
ta
chtivost
smyslná
rozumíte
těch
kterou
tam
ze
začátku
třeba
plníme
ne
možné
to
je
dovoleno
ale
později
je
to
opravdu
tiché
očekávání
já
bych
totiž
nebo
tiché
odevzdání
tak
to
je
lepší
aby
totiž
nerad
aby
i
ten
kdo
je
na
cestě
lásky
přeskočil
modlitbu
ticha
protože
už
začal
by
upadat
do
extazí
já
neříkám
že
to
není
hezké
o
to
neska
mě
to
neúnosné
ve
dvacátém
století
když
byste
někde
v
kanceláři
nebo
někde
na
pracovišti
pravil
do
extáze
to
se
tam
mohlo
stát
prosím
a
potom
není
to
žádoucí
ze
stanoviska
pojmu
sladké
jho
protože
jestliže
ježíš
kristus
pojímal
svojí
cestu
jako
sladké
jho
a
on
ji
tak
pojímal.
Tak
nebral
v
úvahu
takové
vyšplíchnutí
vůle
jako
je
extáze
to
to
nebral
stavu
on
si
cenil
trvalý
postoj
jo
on
šel
od
každého
aby
mu
každý
někdo
trvale
patřil
a
ne
aby
se
chvilinku
zmohl
na
dokonalejší
patření
protože
to
musí
přeskočit
nějaký
stupeň
vývojový
a
ta
nerovnováha
se
jeví
jako
vytržení
vytržení
z
věčem
následného
a
napasování
něčeho
jiného
tomu
se
říká
extaze
tak
já
bych
chtěl
dělat
jedinou
reformu
v
mystice
aby
lidi
neupadali
do
extáze
ne
to
bych
chtěl
to
myslím
že
jde
protože
je
na
cestě
poznání
to
každému
šlo
tak
proč
by
to
nešlo
na.
Řády
i
v
evropě
třebas
benediktinský
kde
se
nekonali
ani
smyslové
účinky
stigmat
a
tak
dále
tam
nikdy
nebyly
ani
extáze
a
byly
řády
a
dosahovalo
se
poznání
boha
a
byly
řády
jako
třeba
františkánský
kde
se
tohleto
všechno
konalo
se
vším
příslušenstvím
a
s
velikým
utrpením
já
nejsem
proti
svatému
františku
naopak
já
si
ho
velice
vážím
no
ale
je
to
časově
překonaná
forma
rozumíte
která
by
byla
vhodná
někam
do
kláštera
tam
by
se
mohla
ještě
pořád
dneska
pěstovat
anebo
při
službě
chudým
jako
to
dělali
oni
protože
ti
by
možná
i
když
ten
svatý
před
nimi
padl
na
kolena
a
nebo
prožíval
nějakou
extázi
tak
by.
Mu
to
odpustili
protože
by
pociťovali
to
dobrodiní
toho
co
jim
dělá
jakékoliv
charitativní
činnosti
se
toto
uneslo
ale
člověk
nemá
dneska
možnost
při
normálním
průběhu
svého
života
vítě
nou
charitativně
činný
já
myslím
že
povolání
vaše
nikdo
z
vašeho
okolí
nechápe
jako
charitativní
činnost
že
vůbec
ne
a
takže
my
musíme
se
umět
přizpůsobit
a
to
je
nutné
tomu
svému
okolí
nesli
být
nápadní
to
by
tak
dva
bažina
jsme
nápadní
ale
vadí
to
v
tom
smyslu
toho
utrpení
které
týkala
kterému
chceme
zabránit.
Text view •
Help