EN | ES |

78-Kaly-CD08-tr01

78-Kaly-CD08-tr01

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Jestliže někdo má toto poznání že není to on který miluje nýbrž bůh který miluje takže on je schopen něco z toho malinko reprodukovat když je si někdo vědom toho že on nežije nýbrž jenom do tý míry že do jaké míry je odvozen jeho život od života božího té existence si vědom že on nepoznává jenom že poznává jenom do té míry do jaké míry se přelévá poznání boží do něho to má do jaké míry je schopen ho unést toto tuto uvědomovací sílu nerozlišenou boží tak pak takovýto člověk zaručeně nebude domýšlivý kdyby vynikal největší moudrostí a všichni. Jedním klesaly na noh na kolena hrůzou nad jeho velikostí moudrostí já nevím čím vším tak on se bude divit že to dělají protože všechna úcta jeho i jejich by měla patřit bohu který je toho původcem ovšem původcem neviditelným to je úžasná pokora na straně boží že on nemůže být přistižen příčinu nikdy protože on je za ně v podstatě on není v tom v tom v tom projevu je jenom podstatou věcí obsažen a ne konkrétním projevem rozumíte mi a my jsme svědky jenom těch konkrétních projevů proto si vlastně o jednání božím vůbec nemůžeme udělat správnou představu eště být. Teď by se dalo pochopit jakým způsobem je bůh jediným činitelem my si o sobě myslíme že něco děláme šla tady mluvím tak si myslím že mluvím a ani vám nenapadne pomyslet že i tady je bůh jediným činitelem a že když já budu mluvit špatně křivě že on přitom budu jediným činitelem a když já budu mluvit dobře on bude jediným činitelem a že to nebude jeho vina že já jsem to pokroutil nebo řekl dobře on při tom zůstává činitelem ale v podstatě věci neboť oni elektrárnou která mi dodává k tomu belgii abych já tady mluvil ne a jako jediným činitelem taky jediným mluvícím tak. Taky v tomto smyslu to bys museli analogicky už provézt a tak to je jedinou existencí takže já mu mluvit o máje ale jenom v tomto smyslu mohu mluvit o máje jako o klamu toto všechno je klam ovšem pozor na na není to tak jak se nám to předkládá zase z té indie nýbrž jenom podstata veškeré máji je neklamná podstata veškerých projevů i efemerních je neklamná to je vše každá relativnost stojí na nějaké na nějakém absolutní nějaké absolutní prosím upozorňuju a proto my můžeme klidně také říci že toto není klam nýbrž je to skutečnost pravá jenomže ne jediná a ne podstatná nýbrž odvozená nebe bylo řečeno místo relativní odvozená mít. To kladná odvozená ano nebo závislá je tam máme nezávisle pro mě na na se na to tam vystačí hodilo tento matka to matematická paralela že to když bůh nasadí jinou hodnotu tak se mění ta druhá jsou ty řetězy o kterých tady mluvím ano ti závislé proměn je fu mám tady dotaz může tato bytost naše lidská která se pohybuje v relativnu ničem jiném než v projeveném postihnout nějaké absolutno napřed absolutní pravdu nebo tak něco která v tom relativnu není obsažena nikde a nikdy se tam vratim nevyskytne není tam ani se nemůžeme jít do tam dopátrat ta tam není. Je to možné to je právě to nezázračný co si nejvíc musíme cenit na lidské to si všem za to ne že ten vývoj toho relativního došel v člověku tak daleko že on může tento vývoj zvrátit že on může opustit celé relativno pro to vědomí které má které prýští ze zdroje a když se toho podrží tak se ocitne mimo veškerého relativna a najde pravdu přes to poušti jde to obojí rekapitulace cesty lásky pro pavla to je nadpis jo a my jsme tady celý týden povídali o. Cestě lásky abychom dokončili to co není napsáno tak já zrekapituluju velice stručně celou tu cestu lásku protože ty to nemáš napsáno a řek bych asi tohleto cesta lásky oproti cestě činnosti by se mohla lišit pro člověka činného jenom v tom že by konal láskyplně protože většina lidí není schopna víc než toho ovšem pak by se musel smířit s tím že jeho láska by byla omezena na konání a konání u žádného člověka nemůže být soustavné protože vedle konání je také myšlení a ježíš kristus kladl největší důraz právě na způsob myšlení. Tak já teď se pokusím o to abych vytyčil normy myšlení na cestě lásky a v tomto případě bude třeba abych řekl napřed cíl cílem cesty lásky je dostat se touto metodou to znamená láskou k vědomému spojení s bohem kdybychom ještě znovu si definovali cestu činnosti tak je to pomocí činnosti dostat se ke spojení s bohem ne se pomocí činnosti ke spojení s bohem to je podmínka která nevyžaduje. Je vůbec lásku ta vyžaduje jenom disciplínu když si někdo zamane a trvá na tom že bude sloužit bohu vším co dělá tak může to dělat proti své vůli dokonce která ho má třebas k tomu aby to nedělal a v tomto smyslu se bude odosobňovat nebo sebezapírat a nemusí k tomu mít láskyplný poměr k bohu on s tím že se takhle překonává tak sám ze sebe vystupuje sám sebe se zbavuje a tím sobě vytváří prostoru pro boha a on bůh tam vstupuje to je samočinné kdežto na cestě lásky se ta prostora. Pro vstup boží vytváří jiným způsobem tam totiž člověk se nenutí nýbrž je puzen když je to opravdu správně vybraná cesta proto se tato cesta výtečně hodí pro citově založené lidi kteří chtějí zaměstnat svůj cit lépe než dosud účelněji dokonaleji samozřejmě citový člověk má této cestě zpočátku veliké výhody a ty počáteční fáze zvláště u žen přes ty jsou citovější velice rychle probíhají ale kupodivu jak snadná je na počátku tak těžká je na konci zvláště pro citově založené lidi. Protože citovému člověku šlo také o to neříkám jen o to také o to aby uspokojil sebe za tím co si při činnosti tomu člověku je to dělá správně nemá jít o uspokojení sebe a jestli to uspokojení nastává tak ho má obětovat nemá se v něm utápět a to je poměrně snadné poměrně říkám tadyhle uspokojení na cestě lásky se považuje za průběžný zjev obyčejně a považuje se za milost od boha které se člověk těžko zříká takže na ni lpí a jí poměřuje účinek cesty já jsem si kolikrát zjistil u těchto lidí že říkali ten a ten stav nemám tu a tu milost nepociťuju. Nebo tak se tím opuštěn s tím tak nějak a to znamená když řekne já s tím opuštěn já pociťuju stagnaci tak mě prozrazuje že před tím pociťoval pociťoval podškrtávám pociťoval nějakou milost podobě nějakého stavu lásky a stagnace tu považuju stagnaci takový stav který zažívám třebas já když jsem takový stav lásky nikdy nepociťoval třeba a on už to považuje za stagnaci čili když srovnávám jeho stav třeba se svým tak řeknu no tak to bych já byl ve stagnaci pořád že to co s mě říkal že jsi pociťoval to já jsem jed nepociťoval ale tím ho nezbavím těchto těžkostí protože on se jednou naučil to pociťovat a těžko se od toho odpoutává tito lidé také se dostávají potom na vyšších fázích. Do takového stupně pociťování že dokonce odborné terminologii křesťanské katolické mystiky této mystické teologie se mluví o duchovních smyslech že člověk nabývá duchovní smysly a že to vnímání boha má smyslovou povahu já jim to nechci teologům brát ale samozřejmě když to tímto způsobem jde kupředu tak to má za následek že ta například modlitba která se při tom pěstuje a většinou tyto stavy nastávají při modlitbě nikoliv takhle běžném stavu ledaže je člověk dojat něčím něčím vzat jakým dojmem vnějšího světa tak je to možné ale dejme tomu předpokládejme pro jednoduchý žení poměru a výkladu že to zažívá při modlitbě nebo že. V to má že takový vliv má modlitba že on něco zažívá tak pak obyčejně dochází k tomu že on přechází k něčemu čemu se říká modlitba zvyšujících se citů a fiktivní modlitba a na tomto stupni modlitby se stává tak nedočkavý že celou tu fázi kterou na cestě činnosti nebo jiné na cti poznání známe jako modlitba ticha on vynechává pro svou nedočkavost on se snaží vystupňovat svoje pocity ono se mu to daří a protože ale není připraven nemá tu fázi tiché modlitby za sebou modlitby ticha za sebou to znamená to zažití to ztotožnění to přelití skutečnosti. Vyšší do své vlastní to přizpůsobení vlastního organizmu myslím hmotného dokonce tomu návalu vyšší úrovně tak on potom přes přechází do poloextatických a extatických stavů protože ty jediné mohou zachránit ten pocit na kterém tolik lpí a ho ještě zvýšit takže ty jeho extáze jsou také citovými extázemi mystik tohoto druhu většina mystiků tohoto druhu ve středověku i novověku zažívala extáze které bychom mohli nazvat citovými extázemi ani všechny extáze nejsou citového původu ale většina z nich je citového původu a můžeme tedy říci že když někdo přeskočí pro nedočkavost pro chtivost nějaký stupeň. Tak pak způsobí sobě veliké utrpení protože ten jeho organizmus na to nestačí tím velice trpí který ji způsobem a že on je třebas po takové extázi měsíc nemocen a vážně nebo po třetí extázi umírá to se běžně stává nepřežije to kdyby on šel třebas cestou poznání tak by vůbec extázi mohl vynechat zvláště citovou a postupně by přizpůsoboval svůj organizmus tedy to by bylo nejideálnější takhle lásku kombinovat s poznáním je zajímavo že to bůh trpí bych to tak řekl tohleto no je to tím že. Platí to pravidlo které dobře znal ježíš kristus že království boží násilí trpí a násilím je dobýván dobýváno také láskou i poživačnou je dobýváno a jinými způsoby může být dobýváno samozřejmě a proto se stává že člověk který takhle prudce miluje takhle chtivě smyslně miluje zůstává pozadu třeba s poznáním do té míry že si ponechává všechny bludy které se zakořenily třebas v křesťanské tradici o pekle nebi o ďáblech všechno a to ho potom pronásleduje tím se potýká a tedy ten jeho zápas to je záležitost na kterou kdybychom se dívali z blízka tak bychom asi dneska takového svatého poslali do blázince. Ve středověku se to nedělalo protože je opovrhoval za blázna božího a tolerovali to ale museli ho separovat tak tím jsem chtěl říci že na cestě lásky velice záleží na tom aby ten člověk trpělivě než se setká s bohem trpělivě se snažil setkávat se správně s bližním aby rozdělil spravedlivě lásku i m je nositelem mezi sebe a bližního takže jsem věnoval velkou kapitolu nebo širokou kapitolu setkání s bližním nejtěžší při setkání s bližním je setkání s bližním který se tváří nepřátelsky který se mi jeví jako nepřítel a ještě těžší je setkání se sama sebou protože já sám sobě jsem. Si někdy přítelem a někdy jsem si nepřítelem ale ježíš kristus říká že jenom ten je ho hoden to nenávidí své příbuzné matku bratry příbuzné a kdo nenávidí dokonce sebe čili on tady stanoví normu jakým způsobem se odpoutat od toho závaží které mě přidržuje při zemi a znemožňuje mi styk s bohem protože by ho řekne že je hoden vlastně ten kdo se kdo nenávidí ty příbuzné kdo nenávidí sebe já to obracím protože tak ztra taky rozumět tomu tak vlastně říká že ten maří překážky toho učednictví znamená ten se může stýkat vědomě s tím projevem. Mým tomu říkáme projeveným bohem jímž byl ježíš to byl projevený bůh ovšem on jako projevený bůh byl méně než bůh takže já začli neříkám projevený a ne jemný já říkám on se může setkat vlastně s pomocí boží rozumíš ten člověk s pomocí boží která ho vede s projevem určitým projevem pomoci boží která je kterou my nazýváme projeveným bohem ale já to považuju zrovna tak za projev boží jako je tento strom anebo něco ně a to nepovažoval za za samotnýho boha rozumíte mi abyste mně chápali proč já jsem proti pojmu projevený bůh ano já si to řadím řadím do kategorií projevů božích ježíše taky řadím do kategorií projevů božích protože on o sobě řekl že je menší než otec a každý projev je méně než než původce. A teď bych jako přišel k věci setkání já začnu třeba setkání s bližním a bližním my totiž nerovnoprávně jednáme s bližním a jestliže setkání má povahu zrovnoprávnit bližního v mých očích se sebou samým tak to bych jako ve zkratce považoval za správné setkání s bližním samozřejmě to je nesmírně obtížný úkol protože mě musí potom na tom bližním záležet jako na mě na sobě samém a ono by bylo dobře kdyby zpočátku člověk který toto praktikuje. Šel vyhýbal zbytečně mnoha stykům s lidmi kdyby je omezil napřed na ty bližní které se kterými se musí setkat a teprve potom rozšířil ten styk na ostatní to nijak nevylučuje jeho postavení ve společnosti protože já nepovažuju za setkání s bližním když s někým spolupracuju třeba v továrně nebo ve škole to ještě není setkání s bližním abyste mi rozuměli co já to mě setkáním byli to je setkání celobytostní které já mám na mysli a toho není zapotřebí když já spolupracuju s někým a jenom mu řeknu toto udělej nebo toto nedělej ne anebo se vážně do rozumem spolupráci to to není žádné setkání setkávání s bližním je například setkání s vámi nebo setkání s rodiny. Že už nikdy já se musím na vás dívat zrovna tak jako na sebe já vám musím přát zrovna takový užitek z toho co tady dělám jako bych si ho přál pro sebe mě musí záležet aby jste se ocitli na té úrovni poznání jako jsem na ní já a to je celobytostní setkání v oboru v jakém se stýkáme li stýkáme v oboru poznávacím a kdyby šlo o jiný obor třeba citový nebo dejme tomu činný tak tam bych zase musel například při činnosti stejným způsobem pracovat jako vy mít stejnou účast na práci kterou vy konáte to by bylo celo celobytostní stýkání s bližním na úrovni práce činnosti třeba nebo. To byla duše duševní činnost zrovna tak a no tak tak tomu asi rozumíte co tím myslím tím celobytostním setkáváním s bližním jiné setkávání s bližním je nerozhodující v tomto oboru to není vlastně setkání a já si nesmím dělat žádné svědomí že s tím jsem se jenom pozdravil a a tam na tamtoho jsem ani nepohlíd protože to ne to na cestě nic nemění to nějak nezhoršuje ani nezlepšuje ano není možný abych se nepřirozeně choval ke svému okolí a musím vám taky ohled a to je to jednat s bližním jako se sebou samým ohled na ně aby se aby je to neudivovalo aby je to nechávalo klidnými abych já se neznemožňoval v jejich společnosti. Já se pokud možno musím snažit o to abych vypadal jako každý z nich to musí být můj vrcholný zájem přitom ne necelobytostním setkání ne ale když se s ním setkávám celobytostně tak pak už mně nesmí záležet na to by vypadal jako oni já musím se s ním setkat opravdu tak jak kdybych se setkal se sebou ulevovat jim při jejich činnosti při jejich úkolech a to bych ulevil sobě a tak dále jako bych odpočíval pro sebe tak propojí pro ně tak úplně všechno rovnocenně dělat tak samo sebou že každý bližní každý člověk se kterým přicházím do styku jenom bližním a co by dalšímu z bratří mých to jsem udělal bohu jenomže chápej většina sty. S bližním nevyžaduje téhleté oběti a bylo by to nesmyslné abych pro toho něco dělal kdo nic nechce abych pro něho něco dělal všechno co dělám z ohledu na bližního musí být úměrné míře setkání já neska dím setkávám celobytostně a bylo by zbytečné abych setkával celobytostně stačí když se pozdravím s bližním například do si není celobytostné setkání té pozdravení a do těch přitom do bývalo na té ulici co si řekne nejsem normální že jo ne nebo ho on ode mně nečeká nic víc než pozdrav třebas a někdo dokonce to je moje rodina od nadávání že ano tak když čekají nadávání tak jim vynadám von ji říkají není ti dneska nic že je na nadávat neměli dojem že jsem nemohl. Se tak začnu znovu že nadávat rozumíš je a to není přeci celobytostní setkání ale celobytostní setkání je když bližní něco ode mně potřebuje umíš a nebo když já potřebuju něco od něho já nemám právo od něho žádat to je těžší případ ne víc než co bych žádal od sebe on má sice možnosti jiné a potom to od něho žádám ale znám míru musím znát míru jestli by to jestli bych já na jeho místě byl ochoten a při založení jestli při jeho založení jestli by mě to nerozčilovalo jestli mě to nedisgustovalo neznechucovalo ne a při tomto ohledu je to setkání celobytostní rozumíš takhle. Takový ohled na něho jako na sebe obousměrný a když to dodržuji tak samozřejmě mohu k tomu přidat modlitbu to znamená já se v modlitbě na cestě lásky cvičím v tom setkávat se s bohem současně jak se cvičím setkávat s bližním jestli dělám pokroky v setkávání s bližním tak také v modlitbě která k tomu náleží ještě si řekneme jaký druh dělám obdobné pokroky je důležité nepospíchat zvláště v citovém směru a nepřát si nějaký zážitky já jsem zásadně proti zážitkům protože to je poživačnost to je tam se mohu naučit takové poživačnosti že se těžko tomu. Nebo naučím a že budu do smrti toužit po tom co jsem tehdy zažil a jestliže to minulo tak je to správné že to minulo nemám potom neměla tos povídat nemám po tom znovu toužit hlavně ne znovu toužit mohu na tom stavět dál a nemám po tom toužit tak podívej se jestliže potom v té modlitbě správně zařízené stoupá také do větší míry setkání s bohem ne tak pak se to vzájemně prolíná já potom míře jak se setkávám při modlitbě s bohem se také s bližním setkávám jak to s bohem rozumíš to má jít impuls má být ze strany modlitby ale má to před. Já se do styku s bližním když já dělám rozdíl teď se modlim to je setkání s bohem a teď jdu teď jdu do styku s bližním a to není setkám s budeme tak to je chybné tam vzniká nerovnováha na cestě lásky a nastává utrpení protože nějakým způsobem je to ve mně je těžko to vysvětlovat jak je to ve mně spojitá nádoba a na jedné straně vzniká přetlak a druhé straně vakuum ne a ty hladiny se hledí vyrovnat nějak a někdy dokonce výbuchem takže já jsem svědkem výbušných událostí kolem sebe a viním z toho své okolí a je to zaviněno mojí vnitřní nerovnováhou ničím jiným to zrovna tak kdybych já například. Bez styku s bližním se snažil s ním setkat jako s bohem a modlitba moje by zaostávala že bych v ní se s bohem nestýkal nýbrž bych něco mechanicky dělal třebas přeříkával jméno boží mechanicky tak musí nastat nerovnováha která způsobí že třebas celá moje cesta duchovní zkrachuje nebo jiné menší těžkosti nastanou mě nebudu tady všechny vyjmenovávat protože člověk je kolikrát schopen když se mu všechny choroby vyjmenujou i s příznaky že je potom má ne já radši řeknu že je to celá škála těžkostí a tak je třeba když je že člověk na cestě lásky špekulovat jak modlitbu vyrovnat když pokud nevím jak opravdu se s. Na žitý vyrovnat ten krok to je modlitby vyrovnat s tím jak se setkávám s tím bližním jestliže úroveň mého setkání s bližním je třebas vyšší než úroveň mé modlitby že třebas případ právě stáni tak to je nerovnovážné on se totiž dovede to zase k dobru jeho ve styku s bližním odosobnit ale ve styku s bohem ne já než se tím do setkání s nepřítelem nebo s otravou nebo tak něco protivným člověkem tak ještě se trošku dotknutí ustavičným stykem který mám sám se sebou to je totiž nesmírně důležitá záležitost nesmí přeceňovat v tom smyslu abych si myslel že mám právo žít jenom pro sebe a já už vím co to bylo já to ruším ale to nevadí to tam může. Zůstat ale zjistil jsem si že když se chtělo od středověkého mystika když si toho že ho má mystické sklony že má sklony spojit se s bohem že po tom touží když se od něch od něho chtělo aby dosáhl nějakého stupně tak první co v tom klášteře udělali že ho separovali že ho oddělili od ostatních lidí že mu dali možnost si to tiše v komůrce tu vnitřní modlitbu odbývat nebýt rušen a já bych řekl že přestože jsem proti tomu okleštění toho života klášterem jsem pro to rozvinutí života všestranného jsem proto všestranný života tak bych přece jenom považoval za správné aby zvláště na cestě lásky nikdo při vnitřní modlitbě nebyl další přítomen aby ten člověk byl ponechat. A sám sobě aby pravidelně tuto modlitbu pěstoval aby nevynechával aby pokud možno vždycky zaujal stejnou pozici nemyslím hmotnou na tom tolik nezáleží ale postoj duševní pozici vnitřní aby totiž jeho vnitřní východisko bylo kontinuální aby nevycházel pořád aby si nevynalézal nová východiska aby aby stupňoval vých sílu která je uzavřena v určitém východisku aby ji stupňoval aby to ti to východisko využil maximálně si se třebas mě by třeba při modlitbě vnitřní. Na cestě lásky odnášelo k bohu otčenáš a to řekne jenom způsobem tak bych u tohoto východiska při vnitřní modlitbě měl zůstat tak dlouho dokud mě toto otčenáš vynáší nebo povznáší podivuje k bohu a jakmile my nebude pozorovat ve ustoupit ale de odcházet od toho východiska jo to je meditativní východisko dokud jako nedo vydá sebe všecko a totéž platí třeba o meditaci která rozjímání která při vnitřní modlitbě lásky hraje velkou roli já bych meditaci kterou si pomáhám ke koncentraci. Si zaujetí při koncentraci měl tak dlouho opakovat až z ní vykřesám všecko se z ní vykřesat dá jakmile my nechává meditace tupým tak musím přejít k jiné další požadavek na meditaci je abych vždycky z meditace pocházel ke stejnému předsevzetí protože toto předsevzetí představuje formuluje představuje moji touhu která potom má přežívat ve chvíli koncentrace neboť koncentrace na boha na cestě lásky nepředstavuje už nic jiného než odevzdání takže na cestě lásky se má rozjímat v modlitbě a přecházet chvilkově do zaujat. Z toho vstupu k bohu přístupu k bohu a dokud když ta zaujatost mine znovu ji roznítit rozjímáním se stejným cílem abych se zaujal pro styk s bohem rozumíte mně já vám tady líčím obecné rysy modlitby na cestě lásky a to jsem potřeboval tam vsunout protože když mluvím o rovnováze mezi modlitbou a mezi skutky mezi stykem s bližním tak musím vám taky říct když si dovedete vystavit jak se chovat bližnímu to už myslím že je snadný ale nevíte jak se chovat k tomu k tomu bohu jak tam si počínat abych tam byl stejně vřelý jako jsem ve styku s bližním já vím že bližnímu mám celobytostně při. Kupovat to jste pochopili snadno ale jak co to je celobytostně přistupovat k bohu o tom obyčejně člověk nemá páru tak já vám to tady teď vysvětluju ano a to kapitola mimochodem nebyla ještě v cestě lásky vůbec zmiňována a bude to tam je to to modlitby se tam ještě nezmiňoval zatím říkám jenom setkání s bližním dělo tak dále ale teďka co píšu to setkání s bohem tam už to bude muset být takže to teprve dostanete do ruky a to se tam opravdu nemohli ještě číst ale já budu pokračovat v tom jestli je vám tedy jasno co představuje nebo jak má vypadat modlitba lásky tak pak musím také říci že čím více pokračujete v této modlitbě čím větší pokroky děláte tím menší část tam zaujímá rozjímací pasáž a tím větší část ta pasáž odevzdanosti a odevzdal. A to si to není nic nedočkavého který to není to není už ta chtivost smyslná rozumíte těch kterou tam ze začátku třeba plníme ne možné to je dovoleno ale později je to opravdu tiché očekávání já bych totiž nebo tiché odevzdání tak to je lepší aby totiž nerad aby i ten kdo je na cestě lásky přeskočil modlitbu ticha protože už začal by upadat do extazí já neříkám že to není hezké o to neska mě to neúnosné ve dvacátém století když byste někde v kanceláři nebo někde na pracovišti pravil do extáze to se tam mohlo stát prosím a potom není to žádoucí ze stanoviska pojmu sladké jho protože jestliže ježíš kristus pojímal svojí cestu jako sladké jho a on ji tak pojímal. Tak nebral v úvahu takové vyšplíchnutí vůle jako je extáze to to nebral stavu on si cenil trvalý postoj jo on šel od každého aby mu každý někdo trvale patřil a ne aby se chvilinku zmohl na dokonalejší patření protože to musí přeskočit nějaký stupeň vývojový a ta nerovnováha se jeví jako vytržení vytržení z věčem následného a napasování něčeho jiného tomu se říká extaze tak já bych chtěl dělat jedinou reformu v mystice aby lidi neupadali do extáze ne to bych chtěl to myslím že jde protože je na cestě poznání to každému šlo tak proč by to nešlo na. Řády i v evropě třebas benediktinský kde se nekonali ani smyslové účinky stigmat a tak dále tam nikdy nebyly ani extáze a byly řády a dosahovalo se poznání boha a byly řády jako třeba františkánský kde se tohleto všechno konalo se vším příslušenstvím a s velikým utrpením já nejsem proti svatému františku naopak já si ho velice vážím no ale je to časově překonaná forma rozumíte která by byla vhodná někam do kláštera tam by se mohla ještě pořád dneska pěstovat anebo při službě chudým jako to dělali oni protože ti by možná i když ten svatý před nimi padl na kolena a nebo prožíval nějakou extázi tak by. Mu to odpustili protože by pociťovali to dobrodiní toho co jim dělá jakékoliv charitativní činnosti se toto uneslo ale člověk nemá dneska možnost při normálním průběhu svého života vítě nou charitativně činný já myslím že povolání vaše nikdo z vašeho okolí nechápe jako charitativní činnost že vůbec ne a takže my musíme se umět přizpůsobit a to je nutné tomu svému okolí nesli být nápadní to by tak dva bažina jsme nápadní ale vadí to v tom smyslu toho utrpení které týkala kterému chceme zabránit.

Download XML • Download text • Waveform view