Politické hry s „nedokončenou revolucí”

Title:

Politické hry s „nedokončenou revolucí”
Účtování s komunismem v čase Občanského fóra a po jeho rozpadu (1989-1992)
Political games with the "unfinished revolution"
Setting accounts with Commmunism during and after the Civic Forum, 1989-92

Creator:

Suk, Jiří

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:81d82647-c4a1-642c-15fe-0c23cf2f9ba2
uuid:81d82647-c4a1-642c-15fe-0c23cf2f9ba2

Type:

article and TEXT

Description:

Studie je věnována zrodu a počáteční dynamice českého postkomunistického antikomunismu. Vychází ze zjištění, že v čase politického převratu v listopadu a prosinci 1989 zůstávala politika radikální diskontinuity okrajovým, prakticky neviditelným a neslyšitelným jevem v celkem klidných občanských nepokojích. Ve sdílené atmosféře „národního porozumění“, jež vyústila do historického kompromisu mezi starým socialistickým a novým demokratickým režimem, nebylo místa pro politiku radikálního účtování s komunistickou stranou a minulostí. O to překvapivější bylo, když se požadavky s těmito parametry (odevzdání majetku KSČ, postavení KSČ mimo zákon, potrestání zločinců a vlastizrádců) objevily jakoby zničehonic už na počátku roku 1990 a nabývaly na síle. Probudila se paměť a její četné zasuté vrstvy pronikaly do veřejného prostoru. Vpád temné, nepoznané a nevstřebané minulosti do umělé reality historického kompromisu vyvolával morální frustraci v řadách formující se politické elity. Od aktualizovaných vzpomínek politických vězňů na zločiny padlého režimu bylo blízko k aktuálním problémům s „nomenklaturními bratrstvy“ a „komunistickými mafiemi“ v regionech a podnicích po celé zemi. Volání po důslednějším účtování se čím dám tím častěji ozývalo z Občanského fóra jako vítězného politického hnutí a stalo se katalyzátorem jeho výrazného štěpení. Nikdy se však neproměnilo v určující politickou linii, dominantní místo mělo jen v programech méně významných stran a organizací – Klubu angažovaných nestraníků, Konfederace politických vězňů a dalších. Po rozpadu Občanského fóra na přelomu let 1990 a 1991 ztratil prudký antikomunismus na síle a pravicové nástupnické subjekty – především Občanská demokratická strana, Občanská demokratická aliance a Křesťanskodemokratická strana – přizpůsobily původně radikální požadavky reálné kompromisní politice vycházející ze skutečnosti, že Komunistická strana Čech a Moravy, podporována více než deseti procenty voličů, zůstává součástí demokratického politického systému. Nereflektovaná morální frustrace vyplývající ze zásadního rozporu mezi ideální (tj. důslednou) a reálnou (tj. omezenou) možností „politiky účtování“ se posunula do dalších let a jako veřejný problém trvá doposud., This article discusses the birth and early dynamics of Czech post-Communist anti-Communism. It is based on the recognition that during the political takeover in November and December 1989 the policy of radical discontinuity remained a marginal, practically invisible and inaudible phenomenon in the mostly restful period of civil unrest. In the generally shared atmosphere of ‘national understanding’, which led to the historic compromise between the old, Socialist régime and the new, democratic régime, there was no room for a policy of radically settling scores with the Communist Party and the past. It was all the more surprising, therefore, when demands along these lines (the relinquishing of Party property, the outlawing of the Party, the punishment of criminal and treasonous politicians) appeared as if out of nowhere as early as the beginning of 1990, and then intensified. Memory was awakened and its numerous previously buried levels now emerged in public life. The incursion of the dark, unrecognized, and unprocessed past into the artificial reality of historic compromise caused frustration with ethics in the ranks of the nascent political élite. It was but a small step from the political prisoners’ awakened memories of crimes committed by the recently defeated régime to the now current problems with the ‘nomenclature brotherhoods’ and ‘Communist mafias’ in the provinces and in businesses throughout the country. Calls for a thorough settling of scores were heard with increasing frequency from Civic Forum (Občanské fórum), the victorious political movement, and they eventually became the catalyst of the pronounced division within the Civic Forum. But these calls never turned into a decisive political strategy and they managed to hold a dominant place only in the programmes of the less important parties and organizations like the Club of Engage Non-Party Members (Klub angažovaných nestraníků – KAN) and the Confederation of Political Prisoners (Konfederace politických vězňů). After the break-up of Civic Forum in late 1990 and early 1991, radical anti-Communism ran out steam, and the right-of-centre political parties that emerged from the erstwhile Civic Forum – primarily the Civic Democratic Party, the Civic Democratic Alliance, and the Christian Democratic Party – adapted the originally radical demands to a realistic policy of compromise based on the fact that the Communist Party of Bohemia and Moravia, with the support of more than ten per cent of the electorate, remained a part of the democratic political system. The largely ignored sense of frustration, and with morals, stemming from the fundamental contradiction between the ideal (that is, comprehensive) possibilities of a policy of settling scores and the real (that is, limited) possibilities, was put off for later years, and remains a public problem to this day.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2009 Volume:16 | Number:2-3

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false