Kant and the problem of self-identification

Title:

Kant and the problem of self-identification
Kant a problém sebeidentifikace

Creator:

Forgione, Luca

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:6304f2af-7d07-490c-a359-8c22cafffb6a
uuid:6304f2af-7d07-490c-a359-8c22cafffb6a

Subject:

empirical apperception, Kant, self-identification, self-reference, transcendental apperception, and Wittgenstein

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

Ever since Strawson’s The Bounds of Sense, the transcendental apperception device has become a theoretical reference point to shed light on the criterionless self-ascription form of mental states, reformulating a contemporary theoretical place tackled for the first time in explicit terms by Wittgenstein’s Blue Book. By investigating thoroughly some elements of the critical system the issue of the identification of the transcendental subject with reference to the I think will be singled out. In this respect, the debate presents at least two diametrically opposed attitudes: the first – exemplified in the works by Hacker, Becker, Sturma and McDowell – considers the features of the I think according to Wittgenstein’s approach to the I as subject while the second, exemplified by Kitcher and Carl, criticizes the various commentators who turn to Wittgenstein in order to interpret Kant’s I think. The hypothesis that I will attempt at articulating in this paper starts off not only from the transcendental apperception form, but also from the characterizations of empirical apperception. It may be assumed that Kant’s reflection on the problem of self-identification lies right here, truly prefiguring some features of Wittgenstein’s uses of I, albeit from different metaphysical assumptions and philosophical horizons., Od té doby, co se Strawson's The Bounds of Sense , transcendentální apercepční zařízení stalo teoretickým referenčním bodem, který vrhl světlo na nekritickou sampodepsanou formu mentálních stavů, přeformuloval současné teoretické místo, které bylo poprvé výslovně řečeno Wittgensteinovou Modrou knihou . Při důkladném zkoumání některých prvků kritického systému bude vybrána otázka identifikace transcendentálního subjektu s odkazem na to, co si myslím. V tomto ohledu debata představuje alespoň dva diametrálně odlišné postoje: první - ilustrovaný v dílech Hacker, Becker, Sturma a McDowell - uvažuje o vlastnostech myslím podle Wittgensteinova přístupu k I jako předmětu.zatímco druhý, ilustrovaný Kitcherem a Carlem, kritizuje různé komentátory, kteří se obrátí na Wittgensteina, aby si mohli interpretovat Kantův názor . Hypotéza, kterou se v tomto článku pokusím artikulovat, vychází nejen z transcendentální apercepční formy, ale iz charakterů empirické apercepce. Lze předpokládat, že Kantova úvaha o problému sebeidentifikace spočívá právě zde, skutečně předurčující některé rysy Wittgensteinova použití I , byť z různých metafyzických předpokladů a filosofických horizontů., and Luca Forgione

Language:

Slovak

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Organon F: filozofický časopis | 2015 Volume:22 | Number:2

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false