Nejhorší možná varianta

Title:

Nejhorší možná varianta
Srpen 1968
worst possible version
August 1968

Creator:

Tůma, Oldřich

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:409206ef-188b-3fe5-5dde-599f656704c0
uuid:409206ef-188b-3fe5-5dde-599f656704c0

Type:

article and TEXT

Description:

V centru úvah autora jsou předpoklady a důvody, které v srpnu 1968 vedly k vojenské intervenci Sovětského svazu a dalších čtyř států Varšavské smlouvy jakožto zásadní determinantě dalšího československého vývoje. Nejprve polemizuje proti dvěma interpretacím, jež mají společné to, že příčiny intervence hledají v sovětské politice. Autorem první z nich je český historik Jiří Fidler, který za rozhodující považuje vojenské zřetele, totiž snahu Kremlu změnit strategickou situaci ve střední Evropě rozmístěním sovětských vojenských jednotek a jaderných zbraní v Československu. Podle Tůmy je toto vysvětlení založeno na hypotézách a nemá oporu v pramenech. Za ještě vágnější a neopodstatněnější pak pokládá interpretaci, typickou pro západní kremlologii před rokem 1989, která vyvozuje intervenci z boje o moc mezi frakcemi v nejvyšším sovětském vedení. Rozhodnutí k vojenskému zásahu bylo podle jeho soudu výsledkem celkového sovětského hodnocení situace v Československu a jeho snahy udržet zdejší komunistický režim. Na tomto základě pak autor uvažuje o okolnostech, které – nejspíše ve svém souběhu – mohly intervenci zamezit. Významný brzdicí efekt v tomto směru přisuzuje případnému angažmá Spojených států, jejichž včasné varování před negativními důsledky intervence pro politiku uvolňování mezinárodního napětí mohlo sovětské rozhodování značně ztížit. Jisté možnosti ovlivnit události měli i reformní komunisté v Československu pod vedením Alexandra Dubčeka, jejichž lavírování mezi požadavky veřejnosti a tlakem Kremlu Sověty dráždilo a zároveň působilo dojmem bezradnosti. Oproti němu se nabízela buď cesta důraznějšího odporu vůči Moskvě, anebo taktických ústupků jejím nárokům. Třebaže by hrozba intervence nezmizela se srpnem 1968, za předpokladu respektování určitých spojeneckých závazků vůči Sovětům se Československo podle autora nemuselo nutně stát její obětí. V tom případě se vývoj mohl ubírat v zásadě dvojím směrem: buďto (pravděpodobně) by pokračoval rozklad komunistického systému a jeho postupná přeměna v pluralitní demokracii západního typu, anebo (méně pravděpodobně) by se reformní komunisté odhodlali zvrátit poměry násilím. Ať tak či tak, alternativní scénáře vývoje by podle autora byly určitě příznivější než realita dvacetileté ubíjející „normalizace“ pod záštitou sovětských tanků., This article mostly considers the conditions and reasons that culminated in the Soviet-led military intervention with four other Warsaw Pact states in August 1968 as the primary factor determining future Czechoslovak developments. The author first takes issue with two interpretations that point to the causes of the intervention as being in Soviet policy. The fi rst interpretation is by Jiří Fidler, a Czech historian, who considers paramount the military aspect, that is to say, the endeavour of the Kremlin to change the strategic balance in central Europe by deploying Soviet troops and nuclear weapons in Czechoslovakia. The author of the current article argues that this explanation is based on mere hypotheses unsupported by the archive records. He considers even more vague and unfounded the interpretation, typical of Western Kremlinologists before the Changes of late 1989, which sees the intervention as resulting from a power struggle amongst factions at the top level of the Soviet leadership. The decision to intervene militarily was, he argues, the result of an overall Soviet assessment of the situation in Czechoslovakia and the leadership’s endeavours to maintain the Communist régime here. On this basis, he then considers the circumstances that could – most probably in conjunction with each other – have prevented the intervention. An important factor that would have acted as a brake in this sense, he argues, was the possible involvement of the United States, whose timely warning of the negative consequences of the intervention for the policy of détente would have considerably complicated Soviet decision-making. Certain possible ways to infl uence events were also open to the Czechoslovak Reform Communists led by Alexander Dubček, whose waffling between the demands of the Czechoslovak public and the pressure of the Kremlin provoked the Soviets and also gave them the impression of Czechoslovak helplessness. By contrast, the Czechoslovak leaders could have chosen either to resist Moscow more openly or to retreat tactically to her demands. Although the threat of intervention would not have vanished with August 1968, if Czechoslovakia had honoured certain commitments towards its allies, namely, the Soviets, she would not, argues the author, have necessarily become the victim of Soviet intervention. In that event, developments could have taken essentially two directions: either the decay of the Communist system would have continued together with its gradual change into a pluralist Western-type democracy (the probable alternative) or the Reform Communists, and would have decided to change the situation by force (the less probable). In any event, the alternative to the actual developments would, according to the author, have defi nitely been preferable to the reality of the twenty years of “Normalization” under the aegis of Soviet tanks.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2008 Volume:15 | Number:2

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false