Jak židovská skupina karaitská začátkem středověku, tak protestanti a zvláště Čeští bratří v závěru středověku se řídili výlučně biblí a neuznávali pozdější tradice. Karité uplatňovali tyto zásady péčí o spolehlivé opisy hebrejské bible; vzorné opisy byly uznávány jako autoritativní i jejich rabanitskými kritiky. Karaitské rukopisy z Ben Ašerovy školy jsou základem nyní používaných vědeckých edic. Čeští bratří se věnovali pečlivému překládání bible do češtiny v 16. a začátkem 17. století. Jejich bible vydané v Kralicích na Moravě byly používány též katolickými vydavateli v době pritreformace. Toto strukturální srovnání dvou navzájem vzdálených jevů je předkládáno jako podnět k diskusi.