Gasotransmitters represent a subfamily of the endogenous gaseous signaling molecules that include nitric oxide (NO), carbon monoxide
(CO), and hydrogen sulphide (H2S). These particular gases share many common features in their production and function, but they fulfill their physiological tasks in unique ways that differ from those of classical signaling molecules found in tissues and organs. These gasotransmitters may antagonize or potentiate each other’s cellular effects at the level of their production, their downstream molecular targets and their direct
interactions. All three gasotransmitters induce vasodilatation, inhibit apoptosis directly or by increasing the expression of anti-apoptotic genes, and activate antioxidants while inhibiting inflammatory actions. NO and CO may concomitantly participate in vasorelaxation, anti-inflammation and angiogenesis. NO and H2S collaborate in the regulation of vascular tone. Finally, H2S may upregulate the heme oxygenase/carbon monoxide
(HO/CO) pathway during hypoxic conditions. All three gasotransmitters are produced by specific enzymes in different cell types that include cardiomyocytes, endothelial cells and smooth muscle cells. As translational research on gasotransmitters has exploded over the past years, drugs that alter the production/levels of the gasotransmitters themselves or
modulate their signaling pathways are now being developed. This review is focused on the cardiovascular effects of NO, CO, and H2S. Moreover, their donors as drug targeting the cardiovascular system are briefly described.
ncreased systemic vascular resistance is responsible for blood pressure (BP) elevation in most forms of human or experimental hypertension. The enhanced contractility of structurally remodeled resistance arterioles is mediated by enhanced calcium entry (through L type voltagedependent calcium channels - L-VDCC) and/or augmented calcium sensitization (mediated by RhoA/Rho kinase pathway). It is rather difficult to evaluate separately the role of these two pathways in BP control because BP response to the blockade of either pathway is always dependent on the concomitant activity of the complementary pathway. Moreover, vasoconstrictor systems enhance the activity of both pathways, while vasodilators attenuate them. The basal fasudil-sensitive calcium sensitization determined in rats deprived of endogenous renin-angiotensi n system (RAS) and sympathetic nervous system (SNS) in wh ich calcium entry was dose- dependently increased by L-VDCC opener BAY K8644, is smaller in spontaneously hypertensive rats (SHR) than in normotensive Wistar-Kyoto (WKY) rats. In co ntrast, if endogenous RAS and SNS were present in intact rats, fasudil caused a greater BP fall in SHR than WKY rats. Our in vivo experiments indicated that the endogenous pressor systems (RAS and SNS) augment calcium sensitization mediated by RhoA/Rho kinase pathway, whereas the endogenous vasodilator systems (such as nitric oxide) attenuate this pathway. However, the modulation of calcium entry and calcium sensitization by nitric oxide is strain-dependent because NO deficiency significan tly augments low calcium entry in WKY and low calcium sensitization in SHR. Further in vivo and in vitro experiments should clarify the interrelationships between endogenous vasoactive systems an d the contribution of calcium entry and/or calcium sensitization to BP maintenance in various forms of experimental hypertension., J. Zicha ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Olejomalba na dřevě (96 x 110 cm): ženy uctívající zlatou sochu Cerery sedící na trůnu (koruna z klasů, roh hojnosti, odhalená ňadra). Socha je na kamenném soklu, na němž stojí obětní nádoby. Před sochou matrona s knihou, za ní stojí a klečí další obětnice (kadidelnice, kniha). V pravém dolním rohu klečí žena s košíkem plodů vedle snopů obilí. Za oltářem skupina žen okolo klečící ženy s obilím na míse. Před sochou a za sochou hořící pochodně na podstavci. Výjev je situován do přírodního rámce, nalevo v průhledu kruhový oltář a před ním skupina žen uctívající další sochu pod baldachínem, za toutp sochou trubači a standarta zakončená měsíčním srpkem. Nad sochou Cerery dva Amorové, jeden se zapálenou pochodní, druhý s lukem., Zlatohlávek 2009#, s. 175-6, O 37., and Obraz neilustruje žádný konkrétní antický text, i když identita hlavní kultovní sochy je jasně definovaná (koruna z klasů, roh hojnosti, dále zapálené pochodně, obilí na míse, snop obilí na zemi). Popisům kultu Cerery v antických pramenech rovněž odpovídá skutečnost, že se kultu účastní výlučně ženy.
Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.