Pískovcová s přízední nice jižní stěny salla terreny. Nahý muž, kolem beder drapérie, stojí u kmene stromu, levicí se o nej opírá. V levé ruce drží luk, u jeho levé nohy kanec., Poche 1977#, 279., Koudelka 1999#., and Socha byla dosud interpretována jako Meleagros. Jedná se však nepochybně o Venušina milence Adonida, Venuše je na opačné straně severní stěny oranžerie. Mezi pár Adonida a Venuše je vložen jejich kladný protějšek, pár Apollóna a Diany. Formálně má socha blízko k soše stejného hrdiny, který je zobrazen ve Venušině blízkosti ve Vrtbovské zahradě v Praze.
Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcová socha Adónida (toulec přes rameno, v ruce luk), stojí opřený o pahýlu stromu, u nohou kanec., Vlček 1999#, 471-475., and Postava s lukem je vykládána jako Apollón, ale kanec u jeho nohou nepatří k atributům tohoto boha. Podle jiného výkladu kanec u lovcových nohou postavu definuje jako Meleagra. Ten tu však také není zobrazen, protože žena se psem umístěná na protější straně schodišťové rampy k lovci vztahuje ruku s toužebným výrazem v tváři, ale ten se od ní odvrací a dívá se vzhůru. Dvojice krásné ženy toužící po lovci, který o ni nestojí, naopak přesně odpovídá Venuši a Adónidovi, kteří byli v podobné situaci zobrazeni Reinerem na nástropní fresce v sale terreně. Srov. "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program" a "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Venuše a Adonis."
Pískovcová socha polonahé Juno, hledí vzhůru a objímá páva, který sedí na pařezu., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha nahého Jupitera, pravou ruku má zdviženou, vedle něj sedí na pařezu orel. Dívá se na naproti stojícího Merkura, jemuž je určeno gesto levé ruky s otevřenou dlaní a odtaženým ukazováčkem., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha Vulkána (dlouhé rozcuchané vlasy, plnovous), opřený o kladivo spočívající na pařezu, hledí vzhůru., Vlček 1999#, 471-475., and Braun pojal Vulkána stejně jako dříve na atice Clam-Gallasova paláce: jako božského umělce. Stojí opřený o atribut své profese, kladivo, okázale nedbá na svůj zevnějšek a hledí vzhůru, k nebesům, odkud přichází inspirace k jeho černému dílu. Rozdíl je pouze v tom, že na atice Clam-Gallasova paláce je opřený o kovadlinu, která byla v zahradě zaměněna za pro toto prostředí případnější pařez. Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha: Pán (vavřínový věnec na hlavě, kozí kůže přes rameno) stojí opřený o kmen stromu, ve zdvižené levici drží syrinx. and Vavřínový věnec na hlavě ukazuje na souvislost s hudební soutěží mezi Pánem a Apollónem, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Bronz statue: Adonis (naked) strides with a catched hind on his shoulders, by his legs a dog. He bends down to Venus. Naked Venus sits on a tree stump, she raises her right hand to Adonis, in her left she holds a wreath. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr celebrating the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Over a hundred-year period around 1600, Venus and Adonis was a very fashionable theme in painting and we often find it in the Prague Court art of Rudolf II. Two moments were most often illustrated from the myth, Venus trying to stop Adonis departing for the fateful boar hunt and Venus lamenting his death. The representation of Adonis' departure was noticeably stereotyped; we see again and again a sitting Venus trying to embrace Adonis who walks away, in this way Adrian de Vries represented the couple in 1621 (Bückenburg, today Berlin). The Prague statue seemingly conforms to this type, because Venus is also represented on the ground and she raises her hands towards the walking Adonis. But Adonis is not departing, he is returning from a successful hunt with game over his shoulder. Adonis' triumphal return was highlighted by the wreath in Venus' raised hand, which occupies a central position in the group. In Wallenstein's time the standard allegorical reading of the Adonis myth was centred on the hero's refusal of divine counsel, his departure from Venus and its tragic consequence (Mander 1602, 88v). This makes Adonis a perfect counterpart to Laocoon, who also did not obey and had to pay for it. But Prague's Adonis is safely returning from a hunt with a stag on his shoulders and Venus greets him with a wreath, because he did exactly what he had advised him. In depictions of Adonis in 16th and 17th century we do not find other examples of Venus with a wreath or the motif of hero's return from hunt with a small animal on his shoulders. It seems as if Adriaen de Vries reversed the traditional iconographical type, but retained its political message. The tamed Adonis obeys his divine master and is justly rewarded, or, when we translate it into contemporary political terminology, the obstinate rebel is turned into a dutiful subject. It is possible to imagine the statues of Laocoon and the Wrestlers standing side by side in the Wallenstein garden, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. Next to the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated, in Czech lands very topical theme after the defeat of Czech estates in 1620.