Lidská práva tzv. druhé generace nejsou právy absolutními a v zásadě se jich lze domáhat jen vmezích prováděcích zákonů.Ústavní soud však považuje i tato práva za práva základní, byť s ohledem na čl. 41 Listiny základních práv a svobod nejsou aplikovatelná přímo. Sama Listina je však živým organismem; proto je nutné zvažovat, zda zásahem do sociálního práva nedošlo k porušení základního práva na lidskou důstojnost. Jde zejména o případy, kdy zásah do sociálního práva dosahuje takové intenzity, že se dotýká jeho vlastní podstaty. Legální definice pojmu „lidská důstojnost“ sice neexistuje. Její pojetí je však rozpracováno v uznávaném komentáři k Listině a v judikatuře Ústavního soudu. S ochranou lidské důstojnosti souvisí i ústavní princip rovnosti. Ochrana principu rovnosti bývá spojena i se zákazem diskriminace; ta může nabýt takového stupně, že vyvolá i porušení základního práva na lidskou důstojnost. Tu vyvstala otázka možné existence tzv. kolektivní diskriminace, např. u větší skupiny zaměstnanců konkrétního pracoviště; při materiálním pohledu na právo diskriminaci takového druhu a priori vyloučit nelze. Zde se argumentuje i čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která stížnosti
skupiny osob připouští. and Human rights of the so-called second generation are not absolute and in principle can be claimed only within the limits of implementing laws.However, Constitutional Court also consideres these rights as fundamental rights, despite Article 41 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
which makes them not directly applicable. The Charter itself is a living organism; it is therefore necessary to consider whether by intervening into social law, fundamental right to human dignity was not infringed. This is particularly the case where the intervention of social rights reaches such
intensity that touches its own merits. The legal definition of “human dignity” still does not exist. Its concept is elaborated in the acclaimed commentary on the Charter and in the jurisprudence of the Constitutional Court. Protection of human dignity is related to the constitutional principle of equality. Protecting the principle of equality is also associated with the prohibition of discrimination; it can acquire such a degree that causes a breach of the fundamental right to human dignity. That raised the question of the possible existence of multiple discrimination, for example in a larger group of employees of a particular workplace; from the material law point of view, discrimination of this kind can not be excluded a priori.
Článek podrobuje kritické analýze metodu přezkumu sociálních práv Ústavním soudem, který používá tzv. test racionality.Na základě rozboru judikatury Ústavního soudu o sociálních právech a příkladů přezkumu sociálních práv v zahraničí článek dospívá k závěru, že test racionality je vhodným testem pro judikování sociálních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod, avšak za splnění určitých podmínek. Za prvé, že budeme řádně chápat, co se zkoumá v jednotlivých krocích testu, a jejich obsah přizpůsobíme tomu, že u sociálních práv jde zpravidla o judikování pozitivních závazků. Za druhé, že poslední krok testu racionality budeme chápat jako vyvažování protichůdných zájmů, byť deferenční. Za třetí, že budeme systematičtěji a konzistentně přistupovat k definování jádra sociálních práv, neboť jde o klíčový krok, a poté u jádra aplikovat horizontální test proporcionality. and The Article critically analyses the method of judicial review of social rights used by the Czech Constitutional Court, the so called “reasonability test”. Based on the analysis of the case-law of the Czech Constitutional Court and examples from other jurisdictions, the article concludes that the reasonability test is a suitable method for adjudicating social rights guaranteed by the Czech Charter of Fundamental Rights if certain conditions are fulfilled. First, we need to understand correctly what the content of each step of the reasonability test is, especially taking into account that adjudicating social rights involves mostly positive obligations. Second, the last step of the test includes weighing, even though deferential, of competing legitimate interests. Third, we need a more systematic and consistent approach to defining the core of social rights and then a horizontal proportionality test should be applied while adjudicating issues touching the core issues.