Nádory štítné žlázy jsou nejčastějšími neoplaziemi endokrinního systému. Nejvíce zastoupeným typem nádorů štítné žlázy je papilární karcinom, u kterého jsou nalézány bodové mutace genů BRAF a RAS a RET/PTC přeskupení. Nejčastějšími molekulárně-genetickými změnami u folikulárního karcinomu jsou mutace RAS a PAX8-PPARγ přeskupení. Bodové mutace v RET proto-onkogenu jsou klíčové pro vývoj medulárního karcinomu štítné žlázy, kde se u familiární formy vyskytují zárodečné mutace a u sporadické formy mutace somatické. U nejagresivnějšího anaplastického karcinomu štítné žlázy jsou detekovány mutace BRAF a RAS a dále mutace v genech TP53 a CTNNB1. Díky zjištění genetických příčin vzniku nádorů štítné žlázy začaly být tyto geny a jejich mutace zkoumány jako nadějné terapeutické cíle. Mnoho látek ukázalo protinádorový efekt v preklinických studiích. Nejslibnějšími tyrozinkinázovými inhibitory jsou Vandetanib, Sunitinib a Sorafenib, které jsou zkoumány na tkáňových kulturách, zvířecích modelech a v klinických studiích u metastatických stadií karcinomů štítné žlázy., Thyroid cancer is the most frequent neoplasm of endocrine system. The major type of thyroid tumor is papillary thyroid carcinoma, in which point mutations in the BRAF and RAS genes and RET/PTC rearrangements are found. The most frequent molecular genetic changes in follicular thyroid carcinoma are mutations in the RAS genes and PAX8-PPARγ rearrangemets. Point mutations in the RET proto-oncogene are crucial for development of medullary thyroid carcinoma, where germ-line and somatic mutations occur in familial and sporadic form, respectively. Mutations in the BRAF and RAS genes and moreover mutations in the TP53 and CTNNB1 genes are also detected in the most aggressive anaplastic thyroid carcinoma. Thanks to the finding of genetic causes of thyroid cancer, these genes and their mutations begin to be investigated as promising therapeutic targets. Many compounds show anti-tumor effect in preclinical studies. The most promising tyrosine kinase inhibitors are Vandetanib, Sunitinib and Sorafenib, which are investigated in thyroid tumor cell-lines, animal models and clinical studies on patients with metastatic stage of thyroid cancer., Běla Bendlová, Šárka Dvořáková, Vlasta Sýkorová, Tereza Hálková, Eliška Václavíková, and Literatura 22
Článek se zabývá možnostmi terapie gastrointestinálního stromálního nádoru – jednoho z prvních solidních nádorů, u kterého byla chemická a radiační léčba zcela vytlačena cílenou biologickou léčbou. Primární „target“ léčbou u pokročilého inoperabilního gastrointestinálního stromálního nádoru představuje imatinib mesylát. Kromě přehledu klinických studií a léčebných výsledků odpovídá i na kontroverzní otázky – iniciální dávka imatinibu, prediktivní faktory, které možná povedou ke standardní primární eskalaci dávky, dále otázka pokračování v léčbě i po dosažení kompletní remise. Článek také poukazuje na další možnosti pokračování v biologické cílené terapii i po selhání imatinibu – užití sunitinibu, nilotinibu, mTOR., The article deals with possibilities of gastrointestinal stromal tumour therapy – one of the first solid tumour, whose chemical and radiation treatment was completely displaced by biologic treatment. Imatinib mesylát represents primary target treatment of progressed inoperable gastrointestinal stromal tumour. Except overview of clinical studies and treatment results the article responses to controversial questions – initial imatinib dosage, predictive factors, which cal lead to standards primary dosage escalation, question of treatment continuation after complete remission. The article also refers to others possibilities continuation in biological target therapy even after imatinib failure – use of sunitinib, nilotinib, mTOR perspective IPI-504., Zdeněk Linke, Jana Prausová, and Lit.: 27
Centrum pro tyreoidální onkologii a endokrinní orbitopatie Medulární karcinom štítné žlázy tvoří 8–10 % všech tyreoidálních malignit. Vyskytuje se sporadicky, ale i familiárně v rámci mnohočetné endokrinní neoplazie typu 2 (MEN 2) ve 25–30 % případů s autozomálně dominantní dědičností na podkladě zárodečné bodové mutace RET proto-onkogenu. Základem léčby jak u familiární, tak i sporadické formy MTC je totální tyreoidektomie a odstranění veškeré přítomné nádorové tkáně. Po chirurgickém výkonu je v následném sledování pacientů s MTC provedeno měření kalcitoninu, nádorového markeru, který ukazuje na případné recidivy onemocnění. Kompletní remise je potvrzena neměřitelnou hladinou kalcitoninu. U pacientů se zvýšeným bazálním či stimulovaným kalcitoninem jsou prováděny zobrazovací metody (ultrazvuk krku, CT, scintigrafie, PET/CT). Vzdálené metastázy mimo oblasti krku se vyskytují v játrech, plicích, kostech a méně často v mozku. Chirurgický výkon představuje základní léčebné opatření u lokálních i vzdálených metastáz, pokud jsou resekabilní. V případě generalizace onemocnění lze provést u části nemocných terapii pomocí 131I-MIBG. Systémová chemoterapie je velmi málo účinná. Pacienti s familiárním MTC a jejich rodinní příslušníci musí mít provedené genetické vyšetření na zárodečnou bodovou mutaci RET proto-onkogenu., Medullarythyroidcarcinoma (MTC) accountsfor 8–10 % of allthyroidcancers. MTC ismainlysporadic, but anhereditarypattern (multipleendocrineneoplasia type 2 (MEN 2)) ispresent in 25–30 % of cases, as anautosomal-dominant traitdue to germlinemutations of the RET proto-oncogene. Theprimarytreatment of bothhereditary and sporadicforms of MTC istotalthyroidectomy and removal of allneoplastictissuepresent. Aftersurgery, measurements of serumcalcitonin as a tumourmarkerand carcinoembryonic antigen are markers in thepostsurgicalfollow-up of patientswith MTC as theyreflectthe presence of persistentorrecurrentdisease. Completeremissionisdemonstrated by undetectable and stimulatedserumcalcitoninmeasurement. In patiens withelevatedbasalcalcitoninorafterstimulation are performedimagingmethods (ultrasound of theneck, CT, scintigraphy, PET/CT).Metastasesoutsidetheneckmayoccur in the liver, lungs, bones and, lessfrequently, brain. Surgeryisthemaintreatmentforlocal and distantmetastaseswheneverfeasible. In generalisation of dinase are performedtheraphywith131I-MIBG in somecases. Systemicchemotherapyhas very limited efficacyorduration. Familialcasesmustbeidentified by searchingfor RET proto-oncogenemutations in the proband and in familymembers., Petr Vlček, and Literatura 11
Karcinom prostaty je jednou z hlavních příčin úmrtí souvisejících s nádorovým onemocněním u mužů a stále nevyléčitelným v metastatické formě. I přes počáteční odpověď na androgenní blokádu nemoc postupně graduje v hormonálně refrakterní onemocnění vytvářející kumulativní genetické změny v nádorových buňkách. Docetaxel jako první cytostatikum prokázalo malý benefit na přežití u metastatického hormonálně refrakterního karcinomu (HRCP). Ve snaze zlepšit přežití, několik nových léků cílených na proliferaci, angiogenezi, apoptózu je v současné době v prověřování jak v monoterapii, tak v kombinaci s cytostatiky. Klinické studie hodnotí inhibici růstu nádorových buněk prostaty vitaminem D v kombinaci s cytotoxickou léčbou. Inhibitory angiogeneze, stejně jako blokátory receptoru pro epidermální růstový faktor jsou také v rámci klinických zkoušek v různých kombinacích., Prostate cancer is one of the leading causes of cancer related death in men, and remains incurable in the metastatic setting. Despote the initial response to androgen deprivation, the disease gradually progresses to a hormone-refractory state due to cumulative genetic alterations in tumour cells. Docetaxel represents the first chemotherapeutic agent with small survival benefit for metastatic hormonerefractory prostate cancer (HRCP).In an attempt to improve survival benefit, several novel drugs targeting specific pathway involved in cel proliferation, angiogenesis, apoptosis are currently under investigation either as single agents or in combination with cytotoxic drugs. Clinical trials evaluate the inhibition of prostate cancer cells growth by vitamin D with cytotoxic therapy. Angiogenesis inhibitors as well as epidermal growth factor receptor blockage are also under clinical investigation in several combinations., Jana Katolická, and Lit.: 22
V kazuistice je popsán průběh onemocnění 55letého nemocného s neuroendokrinním tumorem a postižením jater, pankreatu, mezenteria, tenkého střeva a mediastina. Léčba spočívala v podávání analog somatostatinu a při progresi onemocnění byla přidána léčba sunitinibem., Case history of 55 years old man with neuroendocrine tumor of liver, pankreas, mesentery, small intestine and mediastinum is decribed. The treatment started with somatostatin analogs. The treatment with sunitinib was added due to progression of disease., Hana Šiffnerová, and Literatura 4