Abstract: By action model, we understand any logic-based representation of effects and executability preconditions of individual actions within a certain domain. In the context of artificial intelligence, such models are necessary for planning and goal-oriented automated behaviour. Currently, action models are commonly hand-written by domain experts in advance. However, since this process is often difficult, time-consuming, and error-prone, it makes sense to let agents learn the effects and conditions of actions from their own observations. Even though the research in the area of action learning, as a certain kind of inductive reasoning, is relatively young, there already exist several distinctive action learning methods. We will try to identify the collection of the most important properties of these methods, or challenges that they are trying to overcome, and briefly outline their impact on practical applications., Abstrakt: Podle akčního modelu chápeme logickou reprezentaci efektů a předpokladů vykonatelnosti jednotlivých akcí v rámci určité domény. V kontextu umělé inteligence jsou tyto modely nezbytné pro plánování a cílené automatizované chování. V současné době jsou akční modely běžně ručně psány odborníky domény předem. Vzhledem k tomu, že tento proces je často obtížný, časově náročný a náchylný k chybám, má smysl nechat agenty seznámit se s účinky a podmínkami akcí z vlastních pozorování. I když je výzkum v oblasti akčního učení, jako určitý druh indukčního uvažování, relativně mladý, existuje již několik výrazných metod učení. Pokusíme se identifikovat sbírku nejdůležitějších vlastností těchto metod., and Michal Čertický
In his paper, Aleksander proposed five axioms for the presence of minimal consciousness in an agent. The last two of these were planning and affective evaluation of plans, respectively. The first three axioms - depiction, imagination and attention - have already been implemented in neural models in the laboratory at Imperial College. The present paper describes efforts to model the last two axioms in a similar manner, i.e., through digital neuromodelling.
a1_Studie zkoumá obnovu manažerské vědy v Československu po roce 1956 a její činnost v rámci reformní politiky šedesátých let. Druhá část článku pak sleduje proměny teorie řízení po roce 1968 a zaměřuje se na zavádění sociálního plánování a jeho vztah k podnikovému řízení. Teorie řízení je zde představena jako expertní činnost, která ovlivňovala dobové představy o organizaci hospodářského života, od vytváření složitých systémů plánování a řízení po snahu ustavit profesi socialistického manažera. Záměrem autora je popsat šíři této expertní činnosti a současně analyzovat její politické funkce v různých etapách vývoje státního socialismu. Pokus o vytvoření manažerské vědy odpovídající zvláštnostem socialistického hospodářství podle něj vedl k rozdílným představám o metodách a cílech ekonomického řízení, včetně různého pojetí socialistického manažerství., a2_Reformní politika šedesátých let umožnila rozsáhlou recepci západní manažerské vědy, vybudování institucionální základny a vytvoření expertní kultury, která čerpala ze značně rozdílných odborných perspektiv od psychologie po systémové inženýrství. Reformní manažerská věda propagovala socialistické podnikatelství, jehož uskutečnění vyžadovalo decentralizaci hospodářství a vytvoření ekonomického systému založeného na interakci mezi plánem a trhem. „Konsolidovaná“ manažerská věda sedmdesátých let pak reagovala na odklon od tržního socialismu a návrat k centrálnímu plánování vytvořením odlišného pojetí socialistického manažerství. Úkolem manažera bylo zabezpečit hospodářskou a organizační efektivitu srovnatelnou s výkonem kapitalistické firmy a současně naplňovat sociálně-politické strategie socialistického režimu prostřednictvím sociálního plánování., The study examines the revivalof the management science in Czechoslovakia after 1956 and its activities in the context of political reforms of the 1968. The second part of the article monitors changes of the theory of management since 1968, focusing on the introduction of social planning and its relation to corporate management. The theory of management is presented as an expert activity which was influencing then existing concepts and ideas of the organization of economic life, form the development of complex planning and management systems to efforts aimed at establishing the profession of a socialist manager. The author´s goal is to describe the scope of the expert activity referred to above and also to analyze its politicial functions in different stages of the development of state socialism. He claims the attempt to create a management science consistent with specific feature of socialist economy led to different concepts and perceptions of methods and objectives of economic management, including different concepts of socialist managership. The reform policy of the 1960s permitted a vast receptions of Western management science, development of an institutional base, and creation of an expert culture drawing from a number of different professional disciplines, from psychology to system engineering. The reform managrement science was promoting socialist entrepreneurship: the idea requiered economic decentralization and the creation of a system based on an interaction between the plan and the market. The "consolidated" management science of the 1970s responded to a departure from the market socialism and a return to a central planning system by producing a different concept of socialist managership. The manager´s mission was to ensure a level of economic and organizational efficiency comparable to that of a capitalist enterprise and, at the same time, implement socio-political strategies of the socialist regime through social planning., Vítězslav Sommer., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy