Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“., Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý raises some fundamental questions, according to Olšáková, which Czech historians have not yet been able to deal with properly. Particularly striking is the contradiction between Nejedlý’s actually weak influence on public events, as is increasingly suggested by Křesťan’s interpretation, and his image in contemporary Czech society, which, because of the frameworks of collective memory, has outlasted all the historical watersheds, and Nejedlý has come to look like a ‘demon’ of the arts and sciences in Czechoslovakia in the post-war period. First and foremost, he left his mark in this period by his conception of Czech history, which for a long time became part of school curricula, but also with his promoting Bedřich Smetana as the ‘most national’ of Czech composers, or his running the Czech school system after the Communist takeover in February 1948, which was perceived as synonymous with Sovietization. But it was, according to Olšáková, Nejedlý’s ideological conception of Czech national traditions which provoked the resistance of specialists and stimulated critical research and the formulation of different views of the past. For sociologists of memory, Křesťan’s understanding of the ‘second life’ of Nejedlý then raises questions, such as whether in Czech society’s attitude to the man a desire for the continuity of Czechoslovakia before and after the Second World War is not projected, or whether his exclusively collective image was not derived from the First Republic’s reverence for ‘Daddy Masaryk’ or from the ‘cult of the personality’ of the Soviet leader Stalin. Olšáková states that in terms of treatment and conception Křesťan’s biography is far superior to the usual Czech histories, but she ultimately has doubts about Křesťan’s assessment of Nejedlý as a politician and scholar ‘all alone., [autor recenze] Doubravka Olšáková., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Zpráva Kamila Bartoně je věnována muzikologické konferenci, která byla věnována sedmdesátému výročí od úmrtí hudebního vědce Vladimíra Helferta a uskutečnila se v Brně dne 18. listopadu 2015., Kamil Bartoň., Rubrika: Konference, and Cizojazyčné resumé není.
Autor hodnotí knihu Jiřího Křesťana, která v roce 2013 obdržela prestižní cenu Magnesia litera v oblasti „literatura faktu“, jako dosud nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografii Zdeňka Nejedlého (1878-1962). Připomíná některé tradované mýty, jež Křesťan díky téměř vyčerpávající heuristice a poctivému badatelskému přístupu dokázal vyvrátit. Mimořádně důkladně zpracoval zejména jeho osudy v první Československé republice a zcela nově pak ve válečném exilu v Sovětském svazu. Ve snaze o objektivitu si však podle Čorneje občas Nejedlého idealizuje a ve svém hermeneutickém přístupu „předporozumění“ (Vorverständnis) zachází až příliš daleko. Křesťana zajímá Nejedlý především jako občan a politik, téměř stranou ale ponechává Nejedlého-vědce, a to jako historika i muzikologa. Právě těmto stránkám jeho působení věnuje Čornej větší část své reflexe. Nastiňuje fáze jeho vědecké dráhy a pro dobu před první světovou válkou zdůrazňuje u něj prolnutí empiricko-kritické metody s duchovědnými podněty, jak se to zračí mimo jiné v jeho pracích o Richardu Wagnerovi a Gustavu Mahlerovi. Zamýšlí se nad jeho sbližováním s komunistickým hnutím mezi světovými válkami a nad tím, jak se projevilo v jeho vědecké práci po roce 1945, kdy začal zastávat vysoké politické funkce. Nejedlého snaha propojit historická a kulturní schémata založená v českém národním obrození 19. století se stalinským marxismem však podle Čorneje nepůsobila organicky ani přesvědčivě a na českou historiografii měla jen zanedbatelný vliv., The author assesses Jiří Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý (1878-1962), which won the prestigious Magnesia litera prize in the non-fiction category in 2013, as the most detailed, largest, factually reliable, and clearly best biography of this figure of Czech history so far. He points out some of the traditional legends, which Křesťan, thanks to his almost exhaustive and honest research, has been able to debunk. Křesťan offers an exceptionally thorough treatment of his subject, particularly Nejedlý’s fortunes in the first Czechoslovak Republic and, in a completely new way, his wartime exile in the Soviet Union. In his endeavour to be fair, however, Křesťan, according to Čornej, occasionally idealizes Nejedlý and goes too far in his Vorverständnis approach to the primary sources. Křesťan is chiefly interested in Nejedlý the citizen and politician, while leaving almost completely aside Nejedlý the historian and musicologist. To these aspects of Nejedlý’s work Čornej devotes the greater part of his article. He outlines the phases of Nejedlý’s career as a scholar and, for the period before the First World War, he emphasizes Nejedlý’s combining empirical-critical methods with psychological ones, as appears, among other places, in his works about Richard Wagner and Gustav Mahler. Čornej considers Nejedlý’s growing closer to the Communist movement between the world wars and how this is reflected in his scholarly works after 1945, when Nejedlý began to hold high political office. Nejedlý’s efforts to link together historical and cultural models, based on the Czech National Revival of the nineteenth century, together with Stalinist Marxism did not, however, according to Čornej, does not seem either organic or convincing, and ultimately had only an insignificant impact on Czech historiography., [autor recenze] Petr Čornej., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Příspěvek Jiřího Sehnala je zprávou z mezinárodní muzikologické konference, která se uskutečnila ve slovinské Lublani ve dnech 19. až 21. září 2011., Jiří Sehnal., Rubrika: Konference, and Cizojazyčné resumé není.
Autor vyzvedává dvě zřetelné přednosti Křesťanovy rozsáhlé biografie, a to samotné úsilí věnovat se maximálně zevrubně důležité a dosud málo vyložené postavě českých moderních dějin, jíž Zdeněk Nejedlý byl, a snahu dostávat se Nejedlému „pod kůži“ s využitím mnoha často neznámých dokumentů osobní povahy. V jeho posouzení knihy však převažuje kritika, především teoretického a metodologického charakteru. Polemizuje s Křesťanovým rozhodnutím sledovat spíše Nejedlého jednání v různých situacích a vztazích než vývoj jeho názorů, neboť tím podle něj rezignoval na postižení hlubších souvislostí a kontextů tohoto jednání a ulpěl většinou na popisném výčtu faktů a detailů, pro jejichž hierarchizaci mu chybí formulace autorského hlediska významu a důležitosti. Ve svém podání tak podle Havelky jako by podlehl nectnostem pozitivistického přístupu historických prací právě Zdeňka Nejedlého. Křesťan sice řadu životopisných údajů o něm upřesnil či prohloubil, zůstal ale většinou v zajetí citovaných svědectví, aniž by cítil potřebu dešifrovat kontexty jejich vzniku. Ve svém sympatizujícím pohledu se přitom zastavuje před rozborem následků Nejedlého vlivu a rozhodnutí, takže portrét jeho osobnosti vyznívá nekriticky a omluvně. Navíc v něm citelně chybí postižení Nejedlého role ve vývoji české vědy. Jako zásadní nedostatek pak Havelka autorovi vytýká absenci prosopografické perspektivy, která by Nejedlého činy a dílo ukázala jako součást nebo reprezentaci obecnějších českých, případně i evropských kolektivních charakteristik a postojů své doby., b1_The author emphasizes two obvious strengths of Křesťan’s large biography of Zdeněk Nejedlý - namely, the mere effort it takes to devote oneself to as thorough a treatment as possible of this important and still little discussed figure of modern Czech history, which Nejedlý certainly was, and, second, the endeavour ‘to get to the heart of Nejedlý’ by using many often unknown documents of a personal nature. In his assessment of the biography, however, the author is mainly critical, particularly about the lack of theoretical basis and method. He takes issue with Křesťan’s decision to discuss Nejedlý’s behaviour in various situations and relationships rather than to trace the development of Nejedlý’s views, because, according to Havelka, the author has thereby abandoned any ambitions to identify the deeper connections and contexts of this behaviour, and has clung mostly to a descriptive enumeration of facts and details, and cannot put them into a hierarchy because he has failed to formulate his own standpoint on Nejedlý’s meaning and importance. In his treatment, according to Havelka, Křesťan thus seems to have given in to the vices of the positivistic approach of Nejedlý’s own writings on history. Though Křesťan has made more precise much biographical information about him, or has at least provided more detail, he has, mostly remained prisoner to quoted testimonies, without feeling a need to decipher the contexts of their origin. In his sympathizing look he fails to analyse the consequences of Nejedlý’s influence and decisions, so that his portrait seems uncritical, apologetic. Moreover, the portrait palpably fails to identify Nejedlý’s role in the development of Czech scholarship., b2_Havelka sees the absence of a prosopographical perspective as a fundamental shortcoming, for that would have shown Nejedlý’s works and deeds as part of, or as a representation of, more general collective Czech and, sometimes, European characteristics and attitudes of the times., [autor recenze] Miloš Havelka., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Zpráva Petry Kolátorové je věnována mezinárodní muzikologické konferenci k výročí narození hudebního vědce a duchovního Dobroslava Orla, která se uskutečnila ve dnech 23. až 25. dubna v Ronově nad Doubravou., Petra Kolátorová., Rubrika: Konference, and Cizojazyčné resumé není.
Studie Kateřiny Nové se zabývá vzájemnými vztahy mezi dirigentem Václavem Talichem a hudebním vědcem Otakarem Šourkem, které vykládá s pomocí dochované korespondence těchto osobností., The friendship between the music writer, critic, and organizer Otakar Šourek and the world-famous conductor Václav Talich lasted nearly 50 years. We can get an idea of the intensity of their friendship by studying their mutual correspondence. Šourek always deeply admired Talich, and he tried to support him with all of his might (although not unconditionally). Talich, on the other hand, respected Šourek, and he confided in him about his everyday cares and joys, but in their correspondence we also find deep reflections about the music of Antonín Dvořák or comments about current politics and social issues. Talich’s letters thus give us a glimpse beneath the surface of the daily life of one of the most prominent Czech conductors., Kateřina Nová., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 319, anglický abstrakt 301.
The music critic, writer, and organizer Otakar Šourek was bound to the world-famous conductor Václav Talich by a close friendship practically throughout their lifetimes. The study of their mutual correspondence provides valuable information about their experiences during the difficult years of the Nazi occupation and following the Communist putsch. Šourek was Talichs advisor and confidant, and even during the hardest years, he always expressed his support for Talich and gave him practical assistance. Talich greatly valued Šourek for his personal character and for the work he had done in the field of Dvořák scholarship. The article is a continuation of a study published in Hudební věda 49 (2012), No. 3, pp. 301-320., Kateřina Nová., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 143-144.