Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“., Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý raises some fundamental questions, according to Olšáková, which Czech historians have not yet been able to deal with properly. Particularly striking is the contradiction between Nejedlý’s actually weak influence on public events, as is increasingly suggested by Křesťan’s interpretation, and his image in contemporary Czech society, which, because of the frameworks of collective memory, has outlasted all the historical watersheds, and Nejedlý has come to look like a ‘demon’ of the arts and sciences in Czechoslovakia in the post-war period. First and foremost, he left his mark in this period by his conception of Czech history, which for a long time became part of school curricula, but also with his promoting Bedřich Smetana as the ‘most national’ of Czech composers, or his running the Czech school system after the Communist takeover in February 1948, which was perceived as synonymous with Sovietization. But it was, according to Olšáková, Nejedlý’s ideological conception of Czech national traditions which provoked the resistance of specialists and stimulated critical research and the formulation of different views of the past. For sociologists of memory, Křesťan’s understanding of the ‘second life’ of Nejedlý then raises questions, such as whether in Czech society’s attitude to the man a desire for the continuity of Czechoslovakia before and after the Second World War is not projected, or whether his exclusively collective image was not derived from the First Republic’s reverence for ‘Daddy Masaryk’ or from the ‘cult of the personality’ of the Soviet leader Stalin. Olšáková states that in terms of treatment and conception Křesťan’s biography is far superior to the usual Czech histories, but she ultimately has doubts about Křesťan’s assessment of Nejedlý as a politician and scholar ‘all alone., [autor recenze] Doubravka Olšáková., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Autor hodnotí knihu Jiřího Křesťana, která v roce 2013 obdržela prestižní cenu Magnesia litera v oblasti „literatura faktu“, jako dosud nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografii Zdeňka Nejedlého (1878-1962). Připomíná některé tradované mýty, jež Křesťan díky téměř vyčerpávající heuristice a poctivému badatelskému přístupu dokázal vyvrátit. Mimořádně důkladně zpracoval zejména jeho osudy v první Československé republice a zcela nově pak ve válečném exilu v Sovětském svazu. Ve snaze o objektivitu si však podle Čorneje občas Nejedlého idealizuje a ve svém hermeneutickém přístupu „předporozumění“ (Vorverständnis) zachází až příliš daleko. Křesťana zajímá Nejedlý především jako občan a politik, téměř stranou ale ponechává Nejedlého-vědce, a to jako historika i muzikologa. Právě těmto stránkám jeho působení věnuje Čornej větší část své reflexe. Nastiňuje fáze jeho vědecké dráhy a pro dobu před první světovou válkou zdůrazňuje u něj prolnutí empiricko-kritické metody s duchovědnými podněty, jak se to zračí mimo jiné v jeho pracích o Richardu Wagnerovi a Gustavu Mahlerovi. Zamýšlí se nad jeho sbližováním s komunistickým hnutím mezi světovými válkami a nad tím, jak se projevilo v jeho vědecké práci po roce 1945, kdy začal zastávat vysoké politické funkce. Nejedlého snaha propojit historická a kulturní schémata založená v českém národním obrození 19. století se stalinským marxismem však podle Čorneje nepůsobila organicky ani přesvědčivě a na českou historiografii měla jen zanedbatelný vliv., The author assesses Jiří Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý (1878-1962), which won the prestigious Magnesia litera prize in the non-fiction category in 2013, as the most detailed, largest, factually reliable, and clearly best biography of this figure of Czech history so far. He points out some of the traditional legends, which Křesťan, thanks to his almost exhaustive and honest research, has been able to debunk. Křesťan offers an exceptionally thorough treatment of his subject, particularly Nejedlý’s fortunes in the first Czechoslovak Republic and, in a completely new way, his wartime exile in the Soviet Union. In his endeavour to be fair, however, Křesťan, according to Čornej, occasionally idealizes Nejedlý and goes too far in his Vorverständnis approach to the primary sources. Křesťan is chiefly interested in Nejedlý the citizen and politician, while leaving almost completely aside Nejedlý the historian and musicologist. To these aspects of Nejedlý’s work Čornej devotes the greater part of his article. He outlines the phases of Nejedlý’s career as a scholar and, for the period before the First World War, he emphasizes Nejedlý’s combining empirical-critical methods with psychological ones, as appears, among other places, in his works about Richard Wagner and Gustav Mahler. Čornej considers Nejedlý’s growing closer to the Communist movement between the world wars and how this is reflected in his scholarly works after 1945, when Nejedlý began to hold high political office. Nejedlý’s efforts to link together historical and cultural models, based on the Czech National Revival of the nineteenth century, together with Stalinist Marxism did not, however, according to Čornej, does not seem either organic or convincing, and ultimately had only an insignificant impact on Czech historiography., [autor recenze] Petr Čornej., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
We feature an interview with Pavel Kindlmann, professor of ecology at Charles University in Prague, Czech Republic, who performs research on various aspects of biodiversity as head of the Biodiversity Research Centre in Šumava National Park in the Bohemian Forest. Bark beetles, which have become a heated issue with a political dimension, are the focus of his study. On one side, some experts demand that natural processes be allowed to take their course, even if that menas the bark beetle would destroy most of that forest. On the other side, experts are insisting on intervention. Anti-intervention forces are supporting the Biodiversity Research Centre. and Luděk Svoboda.
František Hrubý., KČSN, Přílohy: Výběr z žerotínských korespondencí (41 listů z let 1594-1649), Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík, and Část. latinský a německý text