Effects of electromagnetic fields (EMFs) on human cell lines were described in numerous studies, but still many questions remain unanswered. Our experiment was designed with the aim of studying the effects of EMFs on the metabolic activity of chondrocytes in vitro. Human chondrocyte in vitro cultures, cultured in medium supplemented with 20 % fetal calf serum, were exposed to static magnetic field (SMF) (intensity of 0.6 T) and pulsed electromagnetic fields (PEMF) (21.2 MHz period of 15 ms, burst duration of 2 ms, amplification 3 dBm (0.1 V) and maximum output of 250 W) continually for 72 h. After the exposure, viability was determined using the MTT test and compared with a nonexposed control culture. As compared to the control sample the exposure to SMF resulted in a statistically significant increase (p<0.001) in viability. However, the increase of viability after PEMF exposure was not significant. This could be due to the frequency dependent effect on human cells. The experiments demonstrated that magnetic fields, using the above parameters, have a positive effect on the viability of human chondrocytes cultured in vitro., Š. Štolfa, M. Škorvánek, P. Štolfa, J. Rosocha, G. Vaško, J. Sabo., and Obsahuje bibliografii
O tom jak se rodily první přístupy k udržení horkého fúzního plazmatu pomocí silných elektrických a magnetických polí., Through his whole scientific career, carried out mainly at FTI Kharkov in the Soviet Union, O. A. Lavrentev (1926-2011) studied thermonuclear plasma confinement. Initially an electrostatic confinement and later a magnetic electrostatic plasma confinement was proposed by him. However, he did not describe the transition from the first to the second type of confinement, e. g., from the spherical concentric purely electrostatic trap to the magnetic trap formed by spindle cusp fields with its slits plugged by electrostatic fields, which represents the simplest type of an electromagnetic trap. This article offers a hypothesis of how O. A. Lavrentev transformed the earlier concept into the later one., Milan Řípa, Miroslav Šos., and Obsahuje bibliografii
For five flares we have considered magnetic fields, measured in the flaring region and underlying sunspots. Main results:
a) magnetic field in flare is longitudinal, buf it is mainly transversal in fhe sunspol which the flare is situated on;
b) magnetic field strengths measured by Zeeman splitting of Ihe emission lines ol Fel, D1, and D-2 Nal, D3 Hel and Hα reach 1000-3000G, offen exeeeds ones determined by absorption lines in underlying sunspols;
e) it appears fhat in flare the magnetic field changes slowly wifh heighf, so far as its vaues estimated by emission lines of helium, hydrogen and metal are approximately equal.
We summarize the main results obtained by the joint effort of solar and stellar physicists in investigating solar and solar type activities in the low-mass main-sequence stars. We demonstrate the basic role of the magnetic field in this activity and the importance of its interaction with the convection and differential rotation of each star.
We compile the data obtained by ground-based optical, radio and space ohservations of these stars which provide some idea about the physical conditions in the stellar photospheres, chromospheres and coronae, their activity periodicities and relations of this activity to other stellar parameters. We discuss the possible depth of the
dynamo action in the Sun and stars in its relation to the convective zone. We present some results of the method of direct stellar magnetic field measurements in comparison with various indirect evidence of the action of stellar magnetic fields. We also show some observed differences both between the sun- and star-spots, and plages, and we bring information concerning stellar flares.
Finally, to compare the main behaviour of magnetic fields on the Sun and stars and the characteristics of the solar and stellar activities, we report some of the new observational results concerning the mutual relation of magnetic and other activities with torsional oscillations, various regularities in latitudinal and longitudinal background field concentration shifts, differential rotation and convection. We also summarize our current knowledge of active region energetics and developments.
Theoretical model calculations of magnetic elemcnts in the photospheric layers of solar active rcgions are cornpared with the results of observations. Emphasis is placed on small scale magnetic elements and an attempt is made to provide an
overview of the contributions that the current state of theory and observation can make to answering the following questions:
What is the field strength and the magnetic field structure of a magnetic element? Are magnetic elements inclined with respcct to
the vertical? Do magnetic canopies exist and how can they be explained? What are the diameters of magnetic elements? What
kinds of mass motions are present in magnetic flux concentrations and what role do they play for their structure and energetics?
How high is the temperature in magnetic elements and what are the underlying heating mechanisms?
Vesmír již dávno není pro fyziky jen doménou gravitační interakce. Elektromagnetické jevy ovlivňují chování vesmírných objektů neméně výrazně jako gravitace [1, 4] a hrají klíčovou roli při vzniku hvězd, sluneční a hvězdné aktivitě, v akrečních discích nebo při vytváření výtrysků. Magnetická pole tvoří obří pavoučí síť prolínající se vesmírem, na jejíž vlákna se napojují magnetické silokřivky z nejrůznějších zdrojů. Každý zdroj magnetického pole má uzavřené silokřivky, které se do zdroje vracejí, a otevřené silokřivky, které se napojují na silokřivky z jiných zdrojů. Nejinak je tomu například u střelky kompasu. Silokřivky v oblasti pólů se do magnetky již nevracejí a napojují se na magnetické silokřivky zemského pole. Právě proto míří magnetka severojižním směrem., Petr Kulhánek., and Obsahuje seznam literatury
Magnetické pole Země patří mezi fyzikální parametry životního prostředí, stejně jako veličiny meteorologické - teplota, tlak a vlhkost vzduchu, osvětlení, vítr, koncentrace iontů apod. Je tedy na místě uvažovat o tom, že může působit na živé organizmy včetně člověka podobně jako faktory meteorologické, zčásti též nezávisle na aktivitě sluneční. Meteorologické vlivy jsou známy od pradávna. Zkoumání vlivů geomagnetického pole je však mnohem mladšího data. Vždyť přístroje na spojité registrování intenzity geomagnetického pole byly sestrojeny teprve v 70.-80. letech 19. století, číselné vyjádření geomagnetické aktivity pomocí K-indexů se používá od roku 1932 a další metody hodnocení geomagnetické aktivity vznikly ještě později., Jaroslav Střeštík., and Obsahuje seznam literatury
Zdrojem magnetického pole Země je pohyb elektricky vodivých hmot ve vnějším jádře. Z velikosti jádra a hodnot fyzikálních parametrů vyplývá, že typickou časovou jednotkou těchto procesů jsou tisíce let. Z paleomagnetických výzkumů víme, že pole měnilo mnohokrát v minulosti svou polaritu. Intervaly mezi inverzemi se pohybovaly od desítek tisíců do desítek milionů let. Poslední inverze proběhla před 720 tisíci lety., Josef Bochníček, Pavel Hejda., and Obsahuje seznam literatury