Studie se zabývá základními souvislostmi mezi některými osobnostními
charakteristikami matek a subjektivním vnímáním kojeneckého pláče. Představuje metodu Pocity z kojeneckého pláče (PKP) a její moţné vyuţití pro výzkumné účely. Výzkumný soubor tvořilo 125 respondentek. Sběr dat probíhal v 3. trimestru těhotenství a ve 4-8 týdnech po narození dítěte. Bylo zjištěno, ţe depresivita, rysová úzkostnost, mateřský selfesteem a výchovné postoje souvisejí s pocity, které v matce vyvolává pláč dítěte. and The study focuses on basic relations between some personality characteristics of mothers and their subjective perceptions of infant crying. It presents the method of Feelings about Infant Crying and discusses its possible utilization for research purposes. The data on 125 women who participated in the research were gathered during the third trimester of their pregnancy and between 4th and 8th week after delivery. The study revealed that depression, trait anxiety, maternal self-esteem and infant rearing attitudes correlate with maternal feelings about infant crying.
Zájem o tělo jako psychologický fenomén narůstá. Vnímání vlastního těla a spokojenost s ním jsou, jak vyplývá z řady výzkumných zjištění, významným faktorem sebepojetí a sebehodnocení. Diskrepance mezi reálným a ideálním tělem může vést např. k patologickým stravovacím návykům nebo excesivnímu cvičení, taktéž byla prokázána souvislost s depresí. První část předkládané studie shrnuje dosavadní výzkumné poznatky v oblasti faktorů individuálních, sociokulturních a faktorů souvisejících s rodinnými vztahy, které se podílejí na vzniku nespokojenosti s tělem. Především jsou diskutovány výsledky výzkumů zaměřených na psychologické a osobnostní faktory, roli genderu, přijetí genderové role, vliv vrstevníků a médií a vliv rodiny, který významně ovlivňuje vznik a výskyt nespokojenosti s tělem u adolescentů. Druhá část studie je zaměřena na souvislost mezi nespokojeností s tělem a výskytem depresivní symptomatologie v adolescenci. Je zmíněna teorie zesílení genderové socializace, Hankinovy konceptuální modely zahrnující stresory jako příčinu rozdílů v depresivitě mezi adolescentními dívkami a chlapci - mediační model (mediational – stress exposure model) a moderační model reakce na zátěžové situace (moderational – stress reactivity model), koncepci Nolen-Hoeksema a Girguse a význam citového pouta mezi rodiči a dětmi jako významného „nárazníku“ umožňujícího pozitivní percepci a hodnocení vlastního těla. and An interest of body as a psychological phenomenon is growing. Body perception and body satisfaction is one of important factors of self-conception and self-esteem. A discrepancy between the real and ideal body can cause pathological eating patterns, excessive exercises or even depression. The first part of the study summarizes some of the existing knowledge regarding individual, socio-cultural, and family related factors contributing on body image dissatisfaction. Especially, the results dealing with psychological factors, personality factors, the role of gender, gender role identification, the influence of peers, media, and family are discussed. The second part of the study focuses on the relationship between body image dissatisfaction and prevalence of depressive symptoms in adolescence. Gender intensification theory, Hankin’s conceptual models involving stressors as an explanation for the sex difference in depression: the mediational – stress exposure model and moderational – stress reactivity model, the conception of Nolen-Hoeksama and Girgus, and the magnitude of the emotional bond between parents and kids as an important buffer enabling the positive perception of body are mentioned.
Studie se v širším rámci zaměřuje na vztah víry ve spravedlivý svět k aspektům životní spokojenosti. Konkrétně se věnuje tomu, jakým způsobem víra ve spravedlivý svět vstupuje do vztahu mezi depresivitou a jedincem prožívanou psychosociální zátěží. Pro ověření tohoto předpokladu byl použit mediační model, ve kterém byla depresivita zavedena jako prediktor, prožívaná psychosociální zátěž jako závisle proměnná a osobní a obecný aspekt víry ve spravedlivý svět jako mediátory. Výzkumný vzorek zahrnoval 266 patnáctiletých respondentů (136 dívek, 130 chlapců), kteří dlouhodobě participují na mezinárodním longitudinálním výzkumu ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood). Výsledky ukazují, že osobní víra ve spravedlivý svět je částečným mediátorem vlivu depresivity na prožívanou míru zátěže ve smyslu protektivního faktoru; tedy zmírňuje vztah mezi depresivitou a mírou prožívané zátěže. V případě obecné víry ve spravedlnost je tento vztah jen marginální. and The paper focuses on mutual relations of the belief in a just world and various life satisfaction aspects. More specifically, the function of the belief in a just world in relation between depressivity and experienced psychosocial stress is explored. Structural model assuming mediational effect of personal and general belief in a just world on relation between depressivity and psychosocial stress was successfully verified. Study sample consisted of 266 15-years-old Czech adolescents (136 girls, 130 boys), participating on international project “ELSPAC” (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood). Results show partial mediation effect of personal belief in justice and only a marginal mediation effect of general belief in justice.
Studie zjišťuje, zda existuje souvislost mezi charakteristikami matek – mateřskou rysovou úzkostností (STAI-T), mateřskou depresivní symptomatologií (BDI-II) a mateřským sebehodnocením (MSRI-s) a popisovanou mírou plačtivosti kojence. Psychologické charakteristiky matek byly zjišťovány pomocí výpovědí o sobě v dotaznících ve třetím měsíci těhotenství. Matky vyplňovaly záznamy o pláči kojenců mezi čtvrtým a osmým týdnem po porodu. Byly zjištěny souvislosti mezi mateřskou rysovou úzkostností a mateřským sebehodnocením (po porodu) a subjektivní úrovní plačtivosti kojence. Nebyla nalezena žádná souvislost mateřských charakteristik s popisovanou dobou plačtivosti kojence.
Studie se zabývá vztahem těhotných žen k jejich očekávanému dítěti. U vzorku 339 žen ve třetím trimestru těhotenství byla zkoumána spojitost vztahu k očekávanému dítěti s úzkostností, depresivitou, kvalitou partnerského vztahu a s vyhýbavostí a úzkostností citové vazby k partnerovi. Byl kontrolován vliv parity, plánovanosti a chtěnosti dítěte a věku matky. Nejsilnějším prediktorem vztahu k očekávanému dítěti byla kvalita partnerského vztahu ženy, které hodnotily svůj partnerský vztah jako kvalitní, pociťovaly silnější vztah k očekávanému dítěti. Byl prokázán také vliv parity (prvorodičky pociťovaly k očekávanému dítěti silnější vztah než vícerodičky) a plánovanosti dítěte (ženy, jejichž těhotenství bylo plánované, pociťovaly k očekávanému dítěti mírně silnější vztah). Ve výzkumu byla poprvé použita nová škála k měření vztahu k očekávanému dítěti, která překonává některé limity dosavadních metod. Metoda měří různé aspekty vztahu k dítěti v oblasti emoční, kognitivní i behaviorální. and Our study deals with the mother-foetus relationship (MFR) and its connection to chosen mother‘s characteristics. The relationship of MFR and anxiety, depression, quality of partnership, attachment-related avoidance and attachment-related anxiety was investigated on a sample of 339 pregnant women (third trimester). The effect of parity, pregnancy planning, desire for a child and the women’s age were taken into account. Quality of the partnership was the strongest predictor of MFR. Women who considered their relationship with their partner to be functional had a stronger relationship to their unborn baby. Primiparae had a slightly stronger MFR than multiparae and a planned pregnancy is associated with a slightly stronger MFR. The present study uses the new scale of MFR for the first time. The scale overcomes some limits of the older scales and measures different aspects of MFR including emotional, cognitive and behavioural one.