Tato práce pojednává o některých klíčových aspektech diagnostických kritérií pro MPN podle klasifikace Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2008, přičemž většina poznámek se omezuje na onemocnění polycythaemia vera (PV). Při analýze hlavních kritérií poznamenáváme, že existují pacienti s PV, jejichž erytrocytóza může být dokumentována pouze měřením objemu erytrocytární masy a nikoli měřením koncentrace hemoglobinu nebo hematokritu. Probíráme reprodukovatelnost histopatologie pro diagnostiku různých stadií MPN, existenci normálních hladin EPO u pacientů s PV, specifitu růstu endogenních erytroidních kolonií (EEC) pro diagnózu PV a naše současné znalosti týkající se cytogenetiky a molekulární biologie PV a jiných MPN a jejich patofyziologie. Rovněž analyzujeme různé prognostické ukazatele morbidity (trombóza) a mortality u PV – vysokou hladinu hematokritu, leukocytózu a procentuální zastoupení buněk s mutací JAK2V617F. V případě esenciální trombocytemie (ET) komentujeme rozlišení pravé ET a “časné PMF”. V závěru stručně shrnujeme obecně přijímaná doporučení European LeukemiaNet (ELN) pro léčbu Ph-negativní MPN na základě nové stratifikace rizika, na důkazech založené riziko kancerogeneze u hydroxyurey a racionální doporučení pro výběr konkrétních léků., In this paper, we discuss some critical parts of the World Health Organization (WHO) 2008 criteria for classification of MPNs classification, with most of the remarks limited to polycythemia vera (PV). When analyzing the major criteria, we note that there are PV patients whose erythrocytosis can only be documented by red cell mass measurements and not by hemoglobin concentration or hematocrit measurements. We discuss the reproducibility of histopathology for the diagnosis of different stages of MPNs, the existence of normal EPO levels in PV patients, the specificity of Endogenous erythroid colony (EEC) growth for PV diagnosis and our current knowledge of the cytogenetics and molecular biology of PV and other MPNs and their pathophysiology. We also analyze various prognostic morbidity (thrombosis) and mortality markers in PV – high hematocrit level, leukocytosis and percentage of cells with the JAK2V617F mutation. In essential thrombocythemia (ET), we comment on the distinction of true ET and “early PMF”. At the end, we briefly summarize the generally accepted new risk stratification European Leukemia Network (ELN) treatment recommendations for Ph-negative MPNs, evidence-based risk of carcinogenesis for hydroxyurea and rational recommendations for the selection of individual drugs., Karel Indrak, Josef Prchal, and Literatura 31
Antikoagulační léčba warfarinem a dalšími deriváty dikumarolu vykazuje významnou interindividuální i intraindividuální variabilitu. Potřebná dávka warfarinu z velké části závisí i na vrozených dispozicích každého jedince. Dávku prokazatelně ovlivňují genetické varianty cytochromu P450 2C9 (CYPP2C9) a reduktázy epoxidu vitaminu K (VKORC1). Ovlivnění dalšími polymorfi smy je předmětem výzkumu. Zdá se, že zahrnutí výsledků genetického testování do algoritmů pro výpočet potřebné úvodní dávky warfarinu by mohlo být přínosem. Podobně znalost polymorfi smů může upozornit na pacienty s vysokým rizikem předávkování a tím i krvácivých komplikací. Dosud to však není jednoznačně prokázané., Sensitivity to anticoagulation treatment by warfarin shows a wide inter-individual and intra-individual variability. The proper warfarin dose also depends largely on inherited predispositions. The dose is signifi cantly infl uenced by genetic variants of cytochrome P450 2C9 (CYPP2C9) and vitamin K epoxide reductase (VKORC1). Other possible polymorphism effects are under investigation. It seems that including genetic testing into algorithms for calculating of the required warfarin dose could be benefi cial. Similarly, knowledge of polymorphisms could alert us to patients with a high risk of overdosing and bleeding complication. If there is a benefi t of genetic testing remains controversial till now., Matýšková M., Čech Z., and Lit.: 35