Anti-suit injunctions are rather unknown in the civil law legal system of the Czech Repbulic. The policy reasons for the rejection of anti-suit injunctions in the Czech Republic are rooted in the constitutional right of every person to assert, through the legally prescribed procedure, their rights before an independent and impartial court or, in specified cases, before another body. In other words, every person may commence proceedings before a competent court, or respectively before any court or another body (e.g. like an arbitral tribunal, etc.), which is then exclusively empowered to rule on its jurisdiction. Therefore, there is also no distinction between anti-suit injunctions in domestic and international litigation. Czech law does not have any alternative procedural or substantive devices that may have similar functions as anti-suit injunctions related to arbitration. It means that it is not possible to obtain a court order against a respondent prohibiting the respondent from commencing or continuing court proceedings in another forum in violation of an arbitration agreement., Alexander J. Bělohlávek., and Obsahuje bibliografické odkazy
Tento příspěvek se zaměřuje na vztah evropského a českého práva s ohledem na teorie ústavního pluralismu na základě judikatury Ústavního soudu České republiky. Jeho cílem je zjistit, do jaké míry je postup Ústavního soudu v souladu s teorií ústavního pluralismu Miguela Poiares Madura, respektive zjištění, zda je podle Ústavního soudu jeden právní řád nadřazen jinému, nebo ne. První část práce pojednává omožných přístupech ke vztahu vnitrostátního a evropského práva obecně. Poté následuje podrobnější popis Madurovy teorie. Ten se zaměřuje především na její východiska a rozbor základních pojmů, které tvoří podstatu této teorie.V dalších částech dochází k analyzování vybraných rozhodnutí Ústavního soudu České republiky týkajících se evropského práva na podkladě uvedené teorie, zejména na základě jejich tří principů: pluralismu, koherence a univerzality.Příspěvek se zaměřuje na otázky, které tvoří základ vztahu mezi evropským a českým právním řádem.Mezi tyto patří například otázky suverenity a přenosu pravomocí.Důležitou oblastí je také vztah Ústavního soudu ČR k Soudnímu dvoru Evropské unie a k jeho
evropským protějškům. and This contribution addresses the relationship between European and Czech law with regard to the theory of constitutional pluralism on the basis of the case law of the Constitutional Court of the Czech Republic. Its aim is to determine to what degree is approach of the Constitutional Court compatible with the Miguel Poiares Maduro’s theory of constitutional pluralism, respectively to determine whether the Constitutional Court considers that one legal order should prevail over another or not. The first section of the paper discusses the possible approaches to the relationship between national and European law generally followed by a more detailed description of Maduro’s theory. The description focused mainly on assumptions and analysis of the basic concepts that form the basis of this theory. In the next sections the selected decisions of the Czech Constitutional Court concerning European law are analyzed on the basis of the mentioned theory, in particular on the three basic principles: pluralism, coherence and universality. The contribution focuses on issues that form the basis of the relationship between European and Czech law. These issues include, for example, the questions of sovereignty and the transfer of powers. An important area is also the relationship between the Constitutional Court and the CJEU and also its relationship with his European counterparts.
Konvencionálne právo v podobe rozhodovacej činnosti ESĽP, ako súčasť široko chápaného európskeho práva, je vo vzťahu k vnútroštátnemu právu externým právom. Záväznosť judikatúry ESĽP a jej účinkov na vnútroštátne právo tradične naráža(la) na tri prekážky: individuálnu povahu rozhodnutí ESĽP; minimálny štandard vytvorený Dohovorom a judikatúrou k nemu a nakoniec dôležitosť vzťahu medzi medzinárodným a vnútroštátnym právom.Príspevok, na základe judikatúry samotného ESĽP, ako aj ústavných súdov členských krajín Rady Európy, poukazuje na prekonanie tejto paradigmy z čoho vyplýva, že každé rozhodnutie ESĽP má de facto účinok erga omnes; minimálny štandard je nutné chápať a aplikovať dynamicky a judikatúra ESĽP je nepriamo a sprostredkovane súčasťou práva ústavného aj v krajinách s formálne dualistickým vzťahom k medzinárodnému právu.Absolútne opustenie hierarchie prameňov práva sa však nejaví najvhodnejším riešením z titulu nepredvídateľného vývoja judikatúry ESĽP. Ako vhodný deskriptívny a normatívny koncept vo
vzťahu (nielen) judikatúry ESĽP a národného právneho poriadku je pluralizmus, pre ktorý je typické vzájomné preniknutie rôznych právnych režimov. Nevyhnutnou súčasťou pluralizmu je dialóg medzi súdmi a sudcami
najvyšších súdnych inštancií na národnej a nadnárodnej úrovni. Príspevok poukazuje nielen na nástroje, ktoré súdy a sudcovia majú k dispozícii a ich reálne využitie, ale aj na etický rozmer vzájomného dialógu. and Conventional law in the form of the case-law of the ECtHR, as a part of the european law sensu largo, is an external law towards national law.Binding force of the case-law and its effects in national law were traditionally limited by three assumptions: by individual nature of decisions rendered by the ECtHR, by minimal standard created by the ECHR and ECtHR and finally by importance of constitutional regulation towards international (external) law. The paper confronts these assumptions and based on the analyses of relevant case-law of the ECtHR and constitutional courts, suggests shifting the paradigm in a following way each decision of the ECtHR has de facto erga omnes effect; minimal standard must be perceived and applied dynamicly and case-law of the ECtHR is indirectly and implicitly part of the constitutional law including countries with dualistic relationship towards international law. However, absolute deconstruction of hierarchy of sources of law does not appear as most suitable solution mainly due to the uncertainty of development of the case-law of the ECtHR. The better descriptive and normative concept in relationship between case-law of the ECtHR and national legal order is pluralism resting on mutual coupling of different legal regimes. Inevitable part of the pluralist approach is a dialogue among judges and courts of supreme instances on national and supranational level. The paper mentions not only available instruments and their factual utilization shaping the dialogue, but also the ethical dimension of the dialogue itself.