Polární záře jsou konečným důsledkem řetězce událostí souvisících se sluneční aktivitou. Nabité částice se od Slunce šíří jako součást slunečního větru meziplanetárním prostorem. Malá část z nich je zachycena magnetosférami planet a některé z nich magnetosférou naší Země. Zejména elektrony pak interagují s horními vrstvami atmosféry a excitované atomy či molekuly kyslíku a dusíku způsobují při deexcitaci překrásné nebeské divadlo - polární záři. V článku jsou vysvětleny makroskopické a mikroskopické mechanismy vzniku polárních září včetně historie jejich výzkumu. Stručně jsou shrnuty výsledky expedice Aurora 2002 pořádané katedrou fyziky FEL ČVUT a sdružením Aldebaran Group for Astrophysics. Diskutovány jsou naše zkušenosti s fotografováním a pozorováním polárních září., Jakub Rozehnal, Petr Kulhánek., and Obsahuje bibliografii
Hledání extrasolárních planet je poměrně mladým a velmi rychle se rozvíjejícím odvětvím astronomie. Od prvního objevu roku 1995 bylo nalezeno 117 extrasolárních planet a řádově stovky hnědých trpaslíků. Současná teorie vzniku planet z protoplanetárních disků ukazuje, že vznik planet není ve vesmíru ničím výjimečným, zároveň však mnohé objevy extrasolárních planet naznačují, že tato teorie má doposud značné mezery. Planety mohou vznikat i přímou fragmentací zárodečného oblaku vlivem gravitačních nestabilit. Stručně jsou shrnuty základní poznatky o vzniku a vývoji planetárních systémů a hnědých trpaslíků, je uveden popis nejpoužívanějších detekčních metod., Jakub Rozehnal., and Obsahuje seznam literatury
Přesné informace o počátečních fázích vzniku a vývoje sluneční soustavy nelze získat zpětnou integrací pohybových rovnic, neboť se z dlouhodobého hlediska jedná o ljapunovský nestabilní systém, jehož časový vývoj je na počáteční podmínky extrémně citlivý. Pro modelování primordiálních fází planetárního systému je proto zapotřebí provést několik sad simulací jeho vývoje s různými hodnotami počátečních parametrů a na výsledná data nahlížet statisticky. Pro modelování vývoje sluneční soustavy lze využít symplektických integrátorů, tj. numerických schémat, která aproximují hamiltonovský systém při zachování jeho symplekticity., Jakub Rozehnal., and Obsahuje seznam literatury
Very Large Telescope (VLT) je zcela výjimečným dalekohledem postaveným organizací ESO na jižní polokouli v Atacamské poušti v chilských Andách ve výšce 2635 metrů. Jde o čtyři dalekohledy o průměru 8,2 metru, které v kombinovaném režimu odpovídají jednomu přístroji o průměru zrcadla 16 metrů. Do budoucna se plánuje ještě interferometrické propojení (VLTI - Very Large Telescope Interferometer) se základnou 200 metrů. Naše expedice PARACHI 2003 měla možnost VLT navštívit a vidět na vlastní oči současný stav tohoto astronomicky mimořádně cenného přístroje. and Petr Kulhánek, Jakub Rozehnal.