Pískovcová socha nahého mladíka, pravicí se opírá o luk, přes bedra aranžována drapérie, u pravé nohy pes., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Socha byla restaurována. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Podle Kořána (1999, 123-124) mužská figura představuje Helia a spolu s vedle stojící sochou Venuše má představovat alegorii Dne a Noci. Plastika však nepochybně představuje Venušina milence Adonida. Autor se dokonce inspiroval antickou plastikou (původně jen torzo), v době nálezu za Adonida považovanou. Sochu ze sbírky kardinála Mazarina, která byla tehdy známá jako Adonis, pro něho restauroval flámský sochař François Duquesnoy (+1643). Pak přešla do sbírky markýze de La Meilleraye, knížete de Mazarin, který dílo poškodil v záchvatu šílenství (1670). (Inventaire de tous les meubles du cardinal Mazarin, septembre 1653, no. 18).
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Čtvrtá zleva, pískovcová socha stojící ženy, krátký lehký lovecký oděv, na čele srpek měsíce, na zádech toulec se šípy. Pravá ruka se opírá o luk stojící na pařezu po jejím pravém boku., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Šestá zleva, stojící pískovcová socha nahého vousatého muže, na hlavě koruna, kolem těla vlající plášť, jehož cíp bůh zdvíhá praví. Na zemi orel s rozepjatými křídly, Jupiter se opírá o jeho levou peruť., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Socha Jupitera se nápadně podobá plastice stejného boha z dílny M. B. Brauna (zejména zdvižená ruka s drapérií), umístěné roku 1714 na atice Clam-Gallasově paláce v Praze (srov. olympos. cz, Praha, Clam-Gallasův palác, Jupiter). Není proto vyloučeno, že dílo bylo vytvořeno ještě v dílně M. B. Brauna.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Druhá zleva pískovcová socha, postava nahé ženy, kolem těla vlající drapérie, na hlavě hradební koruna, v levé ruce drží klíč. Tělo je natočeno vpravo k pařezu, na kterém spočívají bulvy tuřínu, které drží oběma rukama., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Hradební koruna, klíč a plody země, postavu charakterizují jako bohyni matky Země. Zajímavý je atribut bohyně - bulvy, které má vedle sebe na pařezu jsou patrně bulvy kořenové zeleniny brukve řepky tuřínu (Brassica napobrassica), jedné z nejstarších kulturních plodin. Klíč souvisí (symbo městských bran) jistě souvisí i s "otvíráním a zamykáním" plodnosti země během ročních dob.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. První zleva Neptun: pískovcová socha nahého vousatého muže, vlající plášť, na hlavě koruna, v levé ruce trojzubec, který spočívá na hlavě delfína ležícího u jeho levé nohy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Třetí zleva pískovcová socha stojící nahé ženy (ňadra plochá) s ovinutou drapérií kolem těla, hlava otočena k levému rameni, levici klade na koš s ovocem, který leží na sloupku u její levé nohy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi.
Pískovcová socha stojící na horním konci zábradlí prostředního schodiště, které vede na druhý parter zahrady. Oblečená ženská postava - Venuše, u jejích nohou stojí dítě - Amor, který se drží drapérie matčina oděvu a pravicí ukazuje na ní ukazuje. Venuše má pravou ruku na temeni jeho hlavy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Autorství a datace sousoší není jednoznačně určeno. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Tato plastika zachycuje vztah mezi zlobivým dítětem a matkou, která se na něho hněvá a peskuje ho. Existuje řada zobrazení připomínajících událost, kdy Amor způsobil své matce utrpení z lásky a matka se proto na něho zlobí. Venuše se jednou při hře se svým synem poranila o jeho šíp. Zlobila se na něho, odstrčila jej, ale ještě než se rána zahojila, spatřila Adonise, do kterého se ihned díky zranění Amorovým šípem zamilovala. K tomuto námětu často odkazuje Venuše, která Amora odzbrojuje, bere mu jeho nebezpečnou zbraň. Téma bylo zobrazováno již v antice, ale zejména v období baroka a rokoka bylo ve velké oblibě. Formálně lze odkázat například na kresbu Paola Farinati, Výchova Amorova. Nejedná se o lascivní erotiku (srov. "Amor se chová pohoršlivě: zdvihá matce roucho a prstem jí ukazuje do klína", srov. Kořán 1999, 124). Kupido, patrně i v tomto případě (stejně jako u jiných podobných děl) gestem ruky naráží na ránu, kterou způsobil své matce při hře, jejímž důsledkem byla láska k Adonidovi (srov. např. Carracci). Ostatně socha Adonida stojí v parku vedle Venuše.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Pátá zleva, pískovcová socha vousatého muže, který se opírá o pařez. Kolem těla vlající plášť, figura je natočena vlevo k pařezu, na němž spočívá kovadlina. Vulkán drží v pravé ruce kladivo, na zemi leží kleště, na těle pařezu jsou vytesány blesky., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi.