Search

Start Over Creator Mervart, Jan

1. “Dissatisfied breadwinners” in search of the human being: how gender inequality was seen - and not seen - in Czechoslovak marxist humanism

Creator:
Mervart, Jan
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Marxist humanism, gender, emancipation, and Czechoslovakia
Language:
Czech
Description:
In East-Central Europe, Marxist humanism embodied one of the most promising theoretical developments of the 1960s. While respecting the unquestionable value of this intellectual current, this article highlights the contradiction between the emancipatory proclamations of humanist intellectuals and their reluctance to recognize certain prevalent forms of oppression. After comparing the humanist approach toward gender-structured themes in the former Czechoslovakia with the contrasting techno-optimist approach, the latter group is shown to have been more sensitive toward women’s issues. Th e article concludes that there was an intrinsic problem in Marxist humanist theory that contributed to this historical shortcoming in its emancipatory eff orts.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

2. Druhé ''vyhnání'' Ivana Svitáka z Československé akademie věd

Creator:
Mervart, Jan
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Ivan Sviták, Radovan Richta, normalization, and Czechoslovak Academy of Sciences
Language:
Czech
Description:
Obnovení pořádku v Československé akademii věd patřilo mezi prvořadé úkoly československé normalizace. Některé instituce byly ''očištěny'' dříve, jiné později, každopádně propuštění Ivana Svitáka z Filosofického ústavu v létě 1969 představovalo precedens, podle něhož bylo o nedlouho později postupováno vůči vědcům ocitnuvším se v kapitalistické cizině. Hlavně se ale jednalo o symbolický akt likvidace nepohodlného exponenta ''pravice a kontrarevoluce''. Svitákova institucionální exkomunikace vypovídá mnohé o samotných normalizačních mechanismech i tehdejších aktérech. Publikovaná korespondence odhaluje myšlenkový svět hlavního aktéra, jeho odpor vůči technokracii, byrokracii i zdeformovanému socialismu, přibližuje jeho pracovní plány a do jisté míry i představy o fungování společnosti demokratického socialismu. Úřední strohost Richtových listů oproti tomu nese jisté stopy cynismu expertně orientovaného vědce, který nepřipouští výraznější projevy odstředivých tendencí a vyžaduje ''klid na práci''. Edice je chápána jako příspěvek k intelektuálním dějinám, stejně jako k dějinám vědní politiky a rané normalizace., The restoration of order in the Czechoslovak Academy of Sciences was among the chief tasks of the so-called ''normalization'' process in Czechoslovakia after the end of the Prague Spring. Some institutions were ''cleansed'' sooner, some later, but the expulsion of Ivan Sviták from the Philosophy Institute in the summer of 1969 set a precedent that would later be used in dealing with other scholars who went to capitalist countries after the military invasion of Czechoslovakia in August 1968. Above all, Sviták’s expulsion was a symbolic act that represented the elimination of ''rightwing and counterrevolutionary'' elements. Sviták’s institutional excommunication sheds light both on the mechanisms of normalization, on Sviták as an individual, and on then-director of the Philosophy Institute Radovan Richta. The correspondence presented here reveals Sviták’s intellectual world: his distaste for technocracy, bureaucracy and deformed socialism; his work projects; and to some extent his vision of democratic socialist society. In contrast to Sviták, Richta’s administrative curtness shows the cynicism of expert-minded scientists, who were prepared to fight any disruptive tendencies and who required normalized ''peace for work.'' The publication of these documents is understood as a contribution to intellectual history as well as to the history of science policy and to the history of the early period of Czechoslovak normalization. (Translated by Jan Mervart), and Překlad resumé: Jan Mervart
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

6. Karel Kosík a Dialektika konkrétního

Creator:
Mervart, Jan
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, články, model:article, and TEXT
Subject:
Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce, Kosík, Karel, 1926-2003, mezinárodní konference, intelektuálové, filozofie, international conferences, intellectuals, philosophy, Praha (Česko), Prague (Czechia), 12, and 00
Language:
Czech
Description:
In 1963 Karel Kosík, a Czech neomarixt philosopher, published his trailblazing book, Dialectics of the Concrete. Both Marxist and non-Marxist thinkers were impacted in Czechoslovakia and throughout the world. The Institute of Philosophy hosted an international conference to explore Kosik’s seminal work in breadth and depth. In his book, Kosík strove to re-think the basic concepts of the Marxist philosophical tradition and to employ them in analyzing social reality. The wide array of issues he explored are still relevant today. Included are mystification of the "pseudo-concrete"; the social role of art; the conception of reality as a concrete totality; the conception of the human being as an onto-formative being (i.e., one that forms human and extra-human reality in its totality); the systematic connection between labor and temporality; the relationship between praxis and labour and the explanatory power of the dialectical method. This conference took place July 4-6, 2014 at Villa Lanna. and Jan Mervart.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7. Nové aspekty „pražského jara” ve staronovém pojetí českých soudobých dějin

Creator:
Mervart, Jan
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Knihu Jiřího Hoppeho Opozice ’68: Sociální demokracie, KAN a K 231 v období Pražského jara (Praha, Prostor 2009) hodnotí autor jako nesporný faktografický přínos pro poznání československého roku 1968, polemizuje však s interpretačním rámcem, do nějž je faktografie vsazena. Hoppe totiž implicitně přijímá totalitární model historického výkladu komunistického období v Československu, v němž vládnoucí strana po celou dobu stála proti společnosti. Jestliže Hoppe tvrdí, že vznikající občanská společnost stála v roce 1968 na prahu revoluce směřující k demokracii a tržní ekonomice a že komunističtí reformátoři se svou snahou zabránit vzniku politické opozice zpronevěřili deklarovaným reformám, vztahuje platnost zmíněného modelu i na období „pražského jara“. Přitom je problematické poměřovat postoje reformních komunistů dnešními liberálními hodnotami; analýza jejich programových východisek by dokázala, že nepřekračovala hranice leninismu. Jestliže jejich cílem nebyla liberální demokracie, ale „socialistická demokracie“, pak nelze jednoduše tvrdit, že se zpronevěřili reformám. Na druhé straně Hoppe zůstává bezradný v hodnocení radikálně reformních snah například Městského výboru KSČ v Praze, které by narušily jeho dichotomický obraz „pražského jara“. Slabinou jeho přístupu je, že neotevírá cestu k dalším otázkám ani ke komplexnějšímu odkrytí povahy společenských procesů pražského jara 1968., The author considers Jiří Hoppe’s Opozice ’68: Sociální demokracie, KAN a K 231 v období Pražského jara (Prague: Prostor 2009) to be a definite contribution to what we know about the Czechoslovak events of 1968 in terms of facts. Nonetheless he takes issue with the interpretational framework in which these facts have been placed here. Hoppe, according to him, has implicitly accepted the totalitarian model of the historical interpretation of the Communist period in Czechoslovakia, when the ruling party stood against society throughout the period. Though Hoppe claims that nascent civil society in 1968 was on the threshold of a revolution aiming at democracy and a market economy, and that the Reform Communists were, in their efforts to prevent the emergence of a political opposition, unfaithful to their own declared reforms, the validity of this model also relates to the period of the ‘Prague Spring’. At the same time it is problematic to measure the attitude of the Reform Communists against today’s liberal values; an analysis of the starting points of their programme would demonstrate that those points did not go beyond the bounds of Leninism. Though their aim was ‘socialist democracy’, rather than liberal democracy, one cannot simply claim that they betrayed the reforms. On the other hand, Hoppe is nonplussed when he tries to assess the radical reform efforts, for example, of the Prague Municipal Committee of the Czechoslovak Communist Party, for they would mar his dichotomous picture of the Prague Spring. The weakness of his approach is that it does not open the way to other questions or even to a more complex revealing of the nature of the social processes of the Prague Spring of 1968., and Diskuse
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public