Pískovcová socha: nahý Aktaión (plášť přes ruku) stojí se šípy v levici stojí v předklonu, pravou ruku si klade na prsa, u nohou pes., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Postava je vykládána jako Meleagros, ale předklon s rukou na prsou ukazuje na překvapeného Aktaióna. Pes u jeho nohou, který k němu oddaně vzhlíží, je předzvěstí konce hrdiny proměněného v jelena, jehož rozsápali vlastní psi. Socha tvořila patrně dvojici s Dianou, která je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka) odlétá s dopisem, který si tiskne na hruď, Amor mu přivazuje k noze křídla., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Vzorem nebyla antická socha ale bronzová soška, kterou Francois du Quesnoy vytvořil kolem roku 1600 pro antickou sbírku Giustiniani jako protějšek antické bronzové sošky Herkula (srov. Boudon-Machuel 2005, 29, 90-96). Rytina sošky se objevila v roce 1636 v albu antické sbírky Giustiniani jako jediné moderní dílo, sošku nakreslil také J. von Sandrart a rytinu začlenil do druhého dílu Teutsche Academie poublikovaného v roce 1679. O sošce se rovněž zmínil Bellori ve svém díle Vite de' pittori z roku z roku 1672 (Bellori 2005, 233). Originál, který vytvořil Francous du Quesnoy, se nedochoval, ale je známa celá řada odlitků a variant, soška Merkura a Kupida byla v 18. století nesmírně populární a často byla napodobována, protože tehdy byla považována za antické dílo (srov. Lingo 2007, 36), autorství du Quesnoye bylo znovu objeveno až na začátku 20. století.
Pískovcová socha: nahý muž ("Hektor") nese na zádech mrtvolu mladíka ("Troila")., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Socha je volnou kopií antického originálu, který byl nalezen v Římě, v Caracallových lázních. V době objevu byla socha opatřena hlavou s portrétními rysy císaře Commoda a byla považována za zobrazení Commoda jako gladiátora. Socha byla v letech 1550-1787 na dvoře paláce Farnese v Římě, v letech 1796-1826 byla převezena do Neapole, kde je dnes vystavena v archeologickém muzeu (srov http://mora.sns.it/index3_ricerca_opere.asp?Lang=ENG s.v. Ettore e Troilo).
Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcové sousoší: sedící nahé Léto (žena, věnec z klasů), v levici klasy v pozdvižené pravici hrozny. Vedle stojí nahý Podzim (mladík, věnec z hroznů) s vinnými hrozny okolo pasu a objímá Léto., Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Vilu Amerika koupil v roce 1729 hrabě Karel Josef Desfours, ale nemovitost patrně neudržoval, neboť její cena při prodeji v roce 1765 nápadně klesla.
Pískovcové sousoší: Zima (nahý muž polesedí nad ohřívadlem), objímá se s vedle stojícím nahým Jarem (květinový věnec) s květinami v ruce., Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Vilu Amerika koupil v roce 1729 hrabě Karel Josef Desfours, ale nemovitost patrně neudržoval, neboť její cena při prodeji v roce 1765 nápadně klesla.
Dnes činžovní dům s restaurací,. Stavebník pův. hrabě Vincenc Mansfeld-Fondi, pak Pavel Jindřich hr. Mansfeld-Fondi, dnešní přestavba 1735: František Ignác Prée a asi F. M. Kaňka. Sál s freskami od Pietra Scottiho (figury) a Gio.B.Zaista (architektura), asi 1736, Olympští bohové. Ve dvoře kašna se sochou Neptuna asi z dílny A. Brauna, kol. 1736. Zadní trakt přestavěn 1854.(Blažíček, Dílo, 172, 362). and Poche, Preiss 1973#, 77, 176, obr. 71, 72