V hodovním sále prvního patra zámku je strop vyzdoben monumentální freskou s iluzivní architekturou a nebeským triumfem bohyně lovu Diany. Uprostřed je zobrazen spor mezi Jupiterem a Juno v přítomnosti sourozenců Apollóna a Diany. Spor se týká Amora, který na fresce vystupuje celkem třikrát. Jednak je součástí ústředního pole, kde sedí na jižní straně, pod Apollónem, připravený vystřelit ze svého luku střelu milostné vášně. Hned vedle, pod jižním obloukem iluzivní architektury je Amor zobrazen podruhé, v tomto výjevu jej jeho matka Venuše sama odzbrojuje a bere mu šíp. V protějším, severním, iluzivním oblouku Amora trestá Žárlivost a Cudnost. Tuto severo-jižní Amorovu osu kříží Dianina osa východo-západní. Na východě je zobrazená Diana uprostřed svých družek, na protější straně jsou dvě personifikace, z nichž jedna je tím, že se staví proti Amorovi definována jako jeho opak, čili Cudnost. Kopí Cudnosti míří na jižního Amora chystajícího se ke střelbě, obdobně jako kopí na kance, které drží putti pod Dianou, míří směrem na severního Amora, kterého trestá Žárlivost. Za žárlivostí letí další Cudnost, která je lukem a loveckými botami připodobněna k Dianě. Motiv trestu a Diany spojuje všechny výjevy na fabionu. Na severu je výjev s Dianou a Aktaiónem, s nímž bezprostředně souvisí potrestání Amora zobrazené nad ním, čímž je zdůrazněna souvislost mezi výjevem na stropě a obrazy na fabionu. Na východním fabionu je na severu trestající matka Diany (Latona proměňuje vesničany v žáby) a na jihu výjev s odhalením prohřešku Kallistó. Na potrestání Kallistó možná odkazuje výjev na sousedním jižním fabionu, kde je Dianin lov s medvědicí, v níž byla Kallistó proměněna. and Nástropní malbu můžeme interpretovat jako triumf Diany, neboli vítězství Cudnosti nad smyslnou láskou. Kallistó a Aktaión, kteří ohrozili Dianinu cudnost byli potrestáni, ale stejně byl potrestán i Amor, který všechno způsobil. Z bohů a bohyň Amorovi odolávala jenom Minerva a Diana (Lúkiános, Rozhovory bohů, 19). Autorem ideového programu maleb byl patrně sám vídeňský autor maleb, který byl evidentně velmi dobře obeznámen se vídeńským zámkem Lichtenštejnů, z jehož výzdoby převzal celou řadu motivů. Výjevy na západním fabionu jsou velmi neumělé a zjevně vznikly až po odchodu Werleho z Ohrady, každopádně nejsou jeho dílem.
Nástropní freska, střední část: v oblacích postava Jupitera, orel u nohou, v levé ruce drží blesky, na hlavě má korunu, kolem těla vlající drapérie. Nalevo od něj sedí nahá Juno, bozi se na sebe dívají a mohutně gestikulují, zjevně jsou ve sporu. Pod Jupiterem sedí Diana v oděvu s odhalenými ňadry, ve vlasech půlměsíc v pravé ruce luk, je obklopená družkami a putti s loveckými atributy (luk, kopí na kance, trubka). Nymfa sedící u Dianiných nohou ukazuje doleva, na jih, kde sedí na oblaku Amor v jedné ruce má luk a ve druhé šíp, který se chystá vystřelit. Nad Amorem je Apollón s lyrou, který na bůžka lásky shlíží, okolo Apollóna jsou putti. Na západní straně je dvojice žen s motýlími křídly, jedna má v levé ruce štít, v pravici kopí, a je bojovně obrácena směrem k Amorovi, který je zjevně předmětem sporu mezi Juno a Jupiterem. and Ve středu kompozice je Juno a Jupiter, kteří se přou o Amora. Na boha lásky ukazuje Dianina družka, Apollón se na něj dívá a vyráží na něj postava se štítem a kopím, která zjevně personifikuje Cudnost (Castitas). Malíř pro její postoj použil Marta z Francheschiniho obrazu v lichtenštenském paláci v Rossau-Vídni z let 1692-1700.
Nastropní freska, jižní část: v oblacích sedí Venuše, v pravé ruce drží luk a levou rukou bere Amorovi šíp. Amor stojí vedle Venuše a drží šíp za spodní konec. Nalevo od dvojice putti s holubicemi. and Výjev je pojat jako samstatné zobrazení, s hlavním výjevem je spojen tím, že je umístěn vedle Amora chystajícího se ke střelbě, který je předmětem sporu mezi Jupiterem a Juno. Autor malby skupinu Venuše a Amoria téměř doslova převzal od Marcantonia Franceschiniho, který stejný motiv zobrazil v letech 1692-1700 na stropě zámku Rossau-Vídni. Na Franceschiniho fresce byla Venuše zobrazena jako planetární božstvo a odzbrojování Amora bylo pouze sekundárním tématem, v Ohradě tvořilo hlavní smysl výjevu, který je umístěn tak, že tvoří pár s výjevem potrestání Amora na severní straně.
Nástropní freska, severní část. Nalevo je Cudnost oblečená v bleděmodrou řízu a červený šál, má motýlí křídla a drží luk, na nohou má řemínkovén sandály. Cudnost a Žárlivost (bleděmodrá říza, jedno ňadro odhalené, ptačí křídla), v ruce polovinu zlomeného luku, pronásledují Amora, který drží druhou část zlomeného luku, na zádech má toulec se šípy. and Výjev zobrazuje Žárlivost trestající Amora, zjevně na popud Juno, která je zobrazena ve středu fresky. Pro skupinu Amora a Žárlivosti Werle téměř doslova převzal kompozici stejného námětu zobrazenou Marcantoniem Franceschinim na stropě zámku Lichtenštejnů v Rossau-Vídni. Obraz je nezvěstný, ale zachovaly se přípravné studie (Louvre, Cabinet des Dessins) a zmínky v korespondenci s objednavateli. V dopise ze 12. listopadu 1692 autor námět vysvětluje: "Na stropě je zobrazen Mars a Venuše na nebi, vedle Marta je Žárlivost, jejíž výraz vyjadřuje vůli Amora potrestat nebo vlastníma rukama uškrtit. Mars a Diana jsou zobrazeni, jak se radují z trestu, který následoval po smrti Aktaióna" (Miller 1991, s. 91). Výjev s potrestáním Amora odůvodňuje zobrazení výjevu s Dianou a Aktaiónem, který je v jeho bezprostřední blízkosti, na severním fabionu hodovní síně na zámku Ohrada. Žena s motýlími křídly, která letí za Žárlivostí je personifikace Dianiny cudnosti, protože má lovecké atributy, luk a řemínkové boty stejného typu jako Diana. Na protější (jižní) straně stropu je zobrazen výjev s obdobným významem: Venuše odzbrojuje Amora.
Pískovcové sousoší. Na skalisku dvě ležící postavy říčního boha s nádobou na vodu, drží se za ruce a každý drží štít s erbem, nad nimi imperátor na koni, na hlavě vavřínový věnec. and Autor se mohl inspirovat Berniniho dvěmi jezdeckými sochami. Reliéfem římského císaře Konstantina (Scala Regia, Vatikán), nebo sochou Ludvíka XIV., kterou Bernini posléze přetvořil v jezdeckou sochu Římana vrhajícího se do propasti (Marcus Curtius).
Kašna, uprostřed dolní vany dvě mužské postavy s plnovousem, podpírají horní nádrž v podobě mísy, mezi nimi dva delfíni, v míse dětská figura (Tritón?), drží na řetěze dva okřídlené draky.