Dům měšťana Matěje Mydláře z let 1573 - 1577, třípatrový s loggií. Na jižním průčelí připojena polygonální věž s věžičkou, tzv. hvězdárnou, kterou dal zbudovat syn stavebníka, Daniel Mydlář. V průčelí do ulice reliéfní výzdoba. Na parapetu prvního patra a na podnožích sloupů - reliéfní medailony s ženskými figurami v dobovém oděvu představujících alegorie a ctnosti. Zleva doprava: sedící žena s palmovou ratolestí a holubicí (?) (Mír) a klečící žena (Víra); žena s přilbou a bubnem (Válka) a žena s mečem a vahami (Spravedlnost); žena se třemi dětmi (Láska) a žena se zrcadlem a hadem (Obezřetnost, Moudrost); žena s pelikánem (Charitas) a žena se sloupem (Síla), žena s korunou a žezlem (Moc)., Muchka 1990#, 290., and Alegorie ctností.
Měšťanský dům s gotickým jádrem (doložen 1592). Dnešní podoba z přelomu 18. a 19. století, kdy byl v majetku rodiny Rozvadovy (v letech 1787-1889). Fasáda empírová s figurální výzdobou. Na levém nároží sv. Florián, dále obdélné reliéfy s figurami: puti s květinami a ovocem - žena s žezlem a holubicí pijící z misky - puto a satyr s různými atributy (fascis, kaduceus, kotva, loď) - muž s trojzubcem a nádobou na vodu - puti s hrozny vína a ohýnkem v nádobě. Nad portálem svitek, písmena JK a holubice s ratolestí., Poche 1977#, s. 539-540., and Reliéfy střídavě zobrazují alegorie ročních dob a antická božstva. Zleva jaro a léto, Venuše, satyr a puto s atributy, Neptun, podzim a zima. Nad reliéfy v nadokenních obloucích hlavy antických imperátorů.
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Slavíčková 1991#., and Původní atributy - meč a štít, dnes chybí. Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese, která byla v 17. - 18. století velmi dobře známá z rytin. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická plastika byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků. Kromě replik antické plastiky, existovala i díla sochařů, kteří s předlohou zacházeli volněji, například sochy nad bránou hlavního vchodu do zámku Charlottenburg v Berlíně.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem, v jehož profilaci je svazek omotávaný stuhou. Po stranách pilastry s kandelábrovým ornamentem lemované na vnější straně pletencem. na zalameném kladí nad pilastry vázy, ve vlysu mezi nimi dva gryfové nesou chybějící nápisovou desku. Portál byl na nynější místo druhotně vsazen., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 56, obr. s. 144., and Po formální stránce je portál součástí skupiny obdobně koncipovaných portálů z té doby na Olomoucku (Litovel, Langův dům; Olomouc, fragment z Komenia aj.)
Nárožní patrový dům, původně volně stojící. Na obou nárožích fasády hlavního průčelí nika s postavou ženy. Po pravé straně vchodu žena v antické říze, levá ruka přidržuje drapérii, v pozdvižené pravici květinový věnec. V nice, po levé straně vchodu, žena v antické říze, v levé pozdvižené ruce drží pohár, pravou rukou svěšenou podél těla drží hada, který ovíjí její předloktí. and V budově byla od 18. století provozována živnost lékárenská. Pro místní šlechtu zde připravoval léky již od roku 1742 knížecí lékař, chirurg Pavel Konstantin Císař. V roce 1805 se změnila v lékárnu veřejnou a byla nazvána "U Anděla strážce". Kolem roku 1834 byla budova přestavěna novým majitelem, lékárníkem Františkem Linhartem a z té doby pocházejí obě plastiky na hlavní fasádě. Jsou inspirované antickým sochařstvím a souvisejí s lékárenskou živností provozovanou v domě. Bohyně Panakeia, s věncem květů může v tomto případě evokovat léčivé účinky rostlin (tato Asképiova dcera byla bohyní osvobozující od všech nemocí). Starořecká bohyně tělesného zdraví a čistoty Hygieia, krmící hada mlékem z misky, uctívaná v Římě jako Salus, byla považována za patronku lékárníků.
Nájemní řadový dům. Na strohé fasádě průčelí domu bez ozdob nad vchodem reliéf s postavami tří žen, uprostřed je nahá žena, obě ruce pozdvižené, z obou stran jí jakoby pomáhají vstát dvě ženy oblečené v antickém chitonu. and Inspirací je patrně zrození Venuše z mořské pěny nebo návrat Proserpiny na zem, základní schema je podobné jako na antickém řeckém reliéfu, na tzv. Ludovisi trůnu (sedící dívky nahrazeny stojícími). Tento reliéf byl nalezen v Římě v roce 1887, pak se dostal do vily Ludovisi (odtud název). Postavy dvou žen pomáhajících vstát třetí ženě jsou interpretovány jako zrození Venuše nebo Proserpina vracející se na zem z podsvětí.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Nad kolčím štítem s erbem zesnulého, nad nímž je kandelábrový oblouk nesený dvěma nahými okřídlenými putti. Reliéf je nepatrně obměněnou variací na náhrobek Viléma z Pernštejna v témže kostele., Hrubý 2003#, 128-130., and Styl reliéfu souvisí se sochařskou výzdobou portálu zámku v Pardubicích.