Bronzová socha: Bacchus (nahý, věnec na hlavě) drží ve zdvižené pravici větev vinné révy s hrozny, levici má za zády. Malý satyr (nahý, v lidské podobě) se snaží větev stáhnout k sobě. Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Sousoší Bakcha a satyra, ohlas Michelangelova Baccha, oslavovala s největší pravděpodobností požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady sousoší mezi Neptunovou fontánou a Salou terrena. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy.
Bronzová socha: rozkročený Láokoón (nahý, vous) drží před sebou pravicí hada s otevřenou tlamou, levicí drží hada za svými zády. U Láokoóntových nohou dva synové omotaní hadím tělem., Michalski 2004 - Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Láokoónta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Láokoónta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem, která oslavovala požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II. Adrian de Vries vytvořil sochu Láokoónta v roce 1625, původně pro fontánu před Salou terrenou, ale na Valdštejnovu žádost, o níž se sochař zmiňuje v dopise z února roku 1626, ji na fontáně nahradil sochou Neptuna. Slavná antická socha Láokoónta a synů (Vatikán) byla ihned po objevu v roce 1506 identifikována se sochou zmíněnou Pliniem, který napsal, že zdobila palác císaře Tita (nat. his. 36, 37). Tato explicitní císařská aura byla stejně důležitá, jako zobrazené téma. Láokoón byl trojský kněz, který se vzepřel božskému rozhodnutí, podle nějž jeho město mělo být dobyto Řeky. Za svou vzpouru byl ihned krutě potrestán - musel zemřít, protože Trója musela padnout, aby Aeneas musel zničené město opustit a dorazil do Itálie. Tento sled událostí později vyvrcholil vznikem Říma a římského impéria. Laokoon jakožto živoucí důkaz existence božího plánu ospravedlňoval císařskou vládu na zemi. Láokoón má v umění 16. století vždy negativní význam, jako symbol spravedlivě potrestaného přestupku. Sergiusz Michalski (Michalski 2004) byl první, kdo argumentoval, že Láokoón Adriana de Vries je narážkou na porážku vzbouřených českých stavů v bitvě na Bílé Hoře roku 1920.
Bronzová socha: Adónis (nahý, bezvousý) kráčí s ulovenou laní na zádech, u nohou lovecký pes. Adónis se sklání k Venuši. Nahá venuše sedí na pařezu, pravici vztahuje k Adónidovi, v levici drží malý věnec., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem, která oslavovala požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy. Ve století okolo 1600 bylo v malířství téma Venuše a Adonida velmi módní a najdeme je také v pražském dvorském umění císaře Rudolfa II. Nejčastěji byly zobrazovány dvě epizody mýtu, Venuši snažící se zastavit Adonida odcházejícího na osudový lov na kance a Venuši oplakávající mrtvého Adonina. Zobrazení Adonidova odchodu byla velmi stereotypní - sedící Venuše se snaží zastavit Adonida kráčejícího pryč, tak Adrian de Vries dvojici zobrazil na soše z roku 1621 (viz: Berlin, Bode-Museum, Vries, Venuše a Adonis). Pražské sousoší zdánlivě tomuto typu odpovídá, protože Venuše je rovněž zobrazena na zemi s rukama nařaženýma směrem ke jdoucímu Adonidovi. Pražský Adonis však neodchází, vrací se naopak z úspěšného lovu s úlovkem na ramenou. Adonidův triumfální návrat je zdůrazněn věncem ve Venušině ruce, který je ústředním motivem sousoší. Ve Valdštejnově době bylo standardní alegorické čtení mýtu o Adonidovi soustředěno na hrdinovo odmítnutí rady bohyně, jeho odchodu od Venuše a tragickým následkům, které mu to přineslo (Mander 1602, 88v). To činí z Adonida dokonalý protějšek Laokoonta, který rovněž bohy rovněž neuposlechl a musel za to zaplatit. Pražský Adonis se však bezpečně vrací s laní na ramenou a Venuše ho vítá věncem, protože udělal přesně to, co mu poradila. V zobrazení Adonida v 16. a 17. století nenajdeme další příklady jeho návratu z lovu s úlovkem na rameni či motivu Venuše s věncem. Zdá se, že Adrian de Vries převrátil tradiční ikonografický typ, ale ponechal mu jeho politické poselství. Zkrocený Adonis poslouchá svou božskou paní a je za to po zásluze odměněn, neboli vzdorný rebel je proměněn v řádného poddaného, jestliže poselství přeložíme do politické terminologie Valdštejnovy doby.
Dvorní rada Rudolfa II., J. M. Wacker von Wackenfels vydal po císařově smrti ilustrovaný leták s oslavnou básní na svého panovníka. and Antické tradice, s. 90, č.k. 64
Malba na měděném plechu (29 x 39 cm). Figurální scéna s Dianou a Aktaiónem v krajině., Slavíček 1993#, 241-242., and Hrabě Felix Vršovec získal před rokem 1718 ze sbírky hraběte Johanna Sept. Jörgera, Norimberk. V nostické sbírce v letech 1718-1945.
Malba na měděném plechu ( 29 x 39 cm). Figurální scéna v krajině. Vlevo, pod baldachýnem, skupina nymf a plastika říčního boha s nádobou na vodu. Jedna ze sedících nymf drží v levé ruce hřeben, v pravici zrcadlo, ve kterém se odráží tvář druhé sedící nymfy. Zády ke skupině Diana, stojí v potoce (ve vlasech perly a srpek měsíce), před ní Aktaion se psem a již rostoucím parožím na hlavě, Diana se chystá vetřelce postříkat vodou z potoka. Vpravo pětice nymf. Nad výjevem dva letící putti., Seifertová, Ševčík 1997#, s. 87, č.k. 8a., Seifertová 2001#, 68, č. k. 58., and Dílo bylo věnováno sběrateli J. S. Jörgerovi, do roku 1718 ve sbírce Felixe hraběte Vršovce, pak ve sbírce hraběte Nostice v Praze. Motiv česající se nymfy je zřejmě převzat z grafiky Aegidia Sadelera podle obrazu Josefa Heintze Diana a Aktaion (Vídeň, Kunsthistorisches Museum).
ICONOLOGIA/ DI CESARE RIPA PERUGINO/ Cav.re De S.ti Mauritio, et Lazzaro,/ Nella quale si descrivono diverse Imagini,/ di Virt?, Vizi, Affetti, Passioni humane, Arti, Discipline, Humori, Elementi,/ Corpi Celesti, Provincie d'Italia, Fiumi,/ Tutte le parti del Mondo, ed altre infinite materie./ OPERA/ UTILE AD ORATORI, PREDICATORI, POETI, PITTORI, SCULTORI,/ Disegnatori, e ad ogni studioso, per inventar Concetti, Emblemi, ed Imprese,/ per divisare qualsivoglia apparato nuttiale, funerale, trionfale./ Per rappresentare poemi drammatici, e per figurare co' suoi propri simboli/ ci? che pu? cadere in pensiero humano./ AMPLIATA ULTIMAMENTE DALLO STESSO AUTORE DI/ CC imagini, e arricchita di molti discorsi pieni di varia erudizione;/ e con nuovi intagli, e con Indici copiosi nel fine./ DEDICATA ALL'ILLUSTRISSIMO SIGNOR/ FILIPPO SALVIATI./ IN SIENA, Appresso gli Heredi di Matteo Florimi, 1613./, Slavíček 1993#, 306., and Knihovna Salvatori Pellegrino, později nostická knihovna. Kniha emblémů vyšla poprvé roku 1593, roku 1603 v Římě se 151 dřevorytovými ilustracemi.
Bronz statue: Bacchus (naked, wreath) holds in his right hand a branch with grapes, is left hand behind his back. Small satyr (naked, human body) tries to pull the branch down. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and The group of Bacchus and the little Satyr, an echo of Michelangelo's Bacchus, celebrated the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row of sculptural groups between the Neptun fountain and Sala terrena. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., and the complex celebrated Emperor Ferdinand II and his victory over Czech estates.
Bronz statue: Laocoon (naked, beard) stands with legs apart and with his left hand pushes away from his face a snake's head, maw wide open. With his left he holds the snake's body behind his back. By Laocoon's legs there are his two sons with the snake coiled around their limbs. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr celebrating the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., Michalski 2004#, Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and In 1625 Adrien de Vries made a statue of Laocoon for the fountain in front of Sala Terrena, but at Wallenstein's request, to which sculptor alludes in his letter of February 1626, it was replaced by Neptune. Since its discovery in 1506 the famous ancient statue had been identified with that which was mentioned by Pliny, who wrote that it decorated the palace of the emperor Titus (Natural History 36, 37). This explicit imperial connection was as important as the theme of the statue. Laocoon was the Trojan priest who revolted against the gods' decision that his city must be captured by Greeks and he was immediately cruelly punished. Laocoon had to die because Troy had to be burned to allow Aeneas to arrive to Italy, this sequence of events later leading to the birth of Rome and its empire. Laocoon, as a token of God's plan, thus legitimised the imperial rule on earth. When the theme of Laocoon appears in 16th century art, it is always in a negative context, as an example of justly punished transgression. Sergiusz Michalski (Michalski 2004) was the first who argued that Adrian de Vries' Laocoon alluded to the defeat of the Bohemian estates in the Battle of White Mountain in 1620.