Nárožní čtyřpatrová budova s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Na fasádě průčelí do Podmaniczky utca jsou jednak fresky, z nich dvě pole představují alegorie Architektury a Sochařství a figurální reliéfy, se střídavě se opakujícími kruhovými medailony, které se opakují i na fasádě do Jókai u. Na dvou obdélných reliéfech jsou putti provozující různé umělecké činnosti související se stavebnictvím. Někteří putti jsou nazí, někteří oblečení do krátkých tunik. Reliéf vlevo od vchodu: dva putti spolu tvoří naznačený pilastr, třetí putto staví zeď, čtvrtý modeluje z hlíny plastiku. Reliéf vpravo od vchodu: dva putti u tabule, jeden z nich na ní kreslí plány, na zemi leží svitky, další skupinku tvoří trojice putti se svitky, pravítkem a trojúhelníkem, za nimi architektura kostela, šestý puto tvoří sloupovou hlavici. V medailonech fiktivní portrétní hlav významných antických (a jedné křesťanské) osobností. V medailonech jsou umístěny mužské a ženské fiktivní portréty s nápisy - "Alcaeus, Semiramis, Caesonia, Socrates, Ptolemaeus, Triphon"., Ráday 1998, s. 314, obr. 186-187., and Dekorace fasády je zaměřena na činnosti spojené se stavitelstvím, v různých činnostech jsou angažováni putti. Fiktivní portréty zachycují známé antické osobnosti. Jejich zobrazení na fasádě nájemního domu má připomínat vzdělanost jeho obyvatel. Alkaios z Mytilény na Lesbu (620 - 658 př. Kr.), byl řecký lyrický básník; Semírámis, historická osoba, královna Šammuramat (9. stol. př. Kr.) byla později ztotožněná s předoasijskou bohyní lásky Ištar, přičítala se jí výstavba Babylonu a visutých zahrad (v Evropě byla uctívána Svobodnými zednáři); Caesonia Milonia, byla bývalá prostitutka, která se později stala manželkou císaře Caliguly (zmíněna v díle "Dvanáct císařů" od Suetonia). Sókratés (470 - 399 př. Kr.), původně vyučený sochař, později významný řecký filosof, který byl za kritiku Athénské demokracie odsouzen k smti, jíž se dobrovolně podrobil. Jeho postoj naprosté poslušnosti vůči zákonům státu, byl vzorem občanské kázně; Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (100 - 170), významný řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec. Mladík Trifón (225 - 250) původem z Frýgie v Malé Asii, se stal slavným poté, co vyléčil dceru císaře Gordiana, jako oběť pronásledování křesťanů byl později prohlášen za svatého a byl uctíván na Balkáně.
Reliéf, tepaný měděný plech, v. 25 cm, š. 28 cm., Horejc 2016, s. 180., and Ve stejné sbírce je i kresba, návrh na kovovou mříž, v jejíž střední části je kresba realizovaného reliéfu.
Reliéf, polychromovaná sádra, barevné sklo, v. 91 cm, š. 65 cm. Sedící spící chlapec, hlava dozadu zvrácená - "Znavený cupido"., Horejc 2016, s. 167., and Varianta z pálené hlíny v Severočeském muzeu v Liberci, inv. č. PK 4586.
Bronzový reliéf, v. 33 cm, š. 45, 5 cm. Nahý muž a žena na loži v objetí, u lože malý Eros., Horejc 2016, s. 177., and Alternativní název Venuše a Adonis. K plastice existuje i kresba z roku 1915.
Ve věnci je otištěno 26 mincí (mezi nimi dva Géniové), nad nimi dva reliéfy: ZV strana Herkules zápasící se lvem, SJ strana Herkules bojuje s hydrou, nad výjevy kolem celého pláště akantový vlys. Na plášti zvonu zobrazen Ferdinand I. a Anna Jagellonská po stranách krucifixu. Na krku putti s královnou Annou a Ferdinandem I. nesou královské klenoty - korunu a žezlo u Ferdinanda, korunu u Anny, výjev vraždění neviňátek. V koruně hlava fauna., Merhautová 1994#, 166., and Autorem zvonu byl Tomáš Jaroš z Brna, činný v Praze od roku 1540, kde též odléval zpívající fontánu v královské zahradě na Pražském hradě. Vsazování mincí bylo v renesanci běžné (na př. zvon Kryštof v Rychnově nad Kněžnou, 1581).
Řadový nájemní dům, na fasádě průčelí figurální reliéfy: Na obou nárožích tympanon s reliéfem. Vlevo odpočívající žena (Diana) za ní jelen, vedle ní had, toulec na šípy, v ruce drží šíp, u jejích nohou zajíc. Vpravo mladík (Bakchus) kolem něho vinná réva, u jeho nohou keramická nádoba a Pan hrající na píšťaly. Na menších trojúhelných dekoračních štítech v patře Pan s číší. and Výzdoba ve stylu klasicizující secese
Soubor budov skladů Národního divadla. Fasáda do Apolinářské ulice se štukovými reliéfy v kruhových rámcích. Ženské postavy oděné do staročeských krojů s různými atributy jako Múzy. Tanec (žena s tamburínou); Hudba (žena s lyrou); Drama (žena s maskou na temeni, svitek, vavřínové snítky, meč)., Baťková 1998, s. 325, and Typické atributy múz, postavy jsou však oblečeny do staroslovanských oděvů, naznačena starobylost české kultury.
Fragmentárně dochovaná deska (původně tympanon) s figurálním reliéfem. Ttrůnící Kristus (Maiestas Domini) s apoštoly Petrem, charakterizovaným ratolestí a klíči a Pavlem s ratolestí a knihou. Vedle Kristovy hlavy stojí jméno Kristovo řecky - IC XC - i v latinizované podobě: IhS XPS. and V 11. století se i v českých zemích objevuje architektonická sochařská dekorace církevních staveb, reliéfní figurální plastika která představuje prvotřídní evropský standard. Nejstarší u nás dochovaný reliéf pochází z Předhradí na Poděbradsku, původně to patrně byla součást tympanonu portálu kostelíka na přemyslovském hradisku Oldříši zbudovaného podle Dalimilovy kroniky knížetem Oldřichem (1012 -1034). Zvláštní styl nízkého reliéfu lze chápat jako projev doznívání biblického tabu sochařského zobrazování, jež bylo v době předpokládaného vzniku reliéfu v byzantském umění obcházeno právě nízkým reliéfem. Předlohou mohly být byzantské slonoviny nebo malířské dílo, nástěnnou či knižní malbu předchozího století, na což ukazuje nejen lineární styl, ale i schéma zobrazení ratolesti v rukou světců. ??
Pediment se štukovým reliéfem (v. 198, š. 560 cm): Orfeus sedí a hraje na lyru, kolem něho sedí různá zvířata., Denkstein 1958#, 154, č. k. 185, obr. 168, 169., and Reliéf s Orfeem pochází z klasicistní budovy veřejné tančírny na ostrově Štvanici v Praze, zbořené r. 1909. Orfeus hrající zvířatům byl inspirován antickým příběhem, souvisel však patrně také s názvem a původním společenským využitím ostrova. Od 16. století tu byla dřevěná kruhová budova, která do roku 1802 sloužila jako amfiteátr, v němž byla pro zábavu štvána zvěř (jeleni, medvědi, kozy, oslíci).