Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Olej na dřevě (34,9 x 28,6 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů. Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II., zjednodušená varianta obrazu v Münsteru (Münster, Van Ravesteyn, Tři Grácie), větší varianta je v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349, 151, 7 x 101, 7 cm). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Na výrobě kulis malíři Jan Martin Schaumberger ze Salzburku; de Veerle (asi z Lince), Jan Aneis z Krumlova. Z kulis zachovány scény- Zahrada, Ulice, Vojenský tábor, Obležené město, Přístav, Měšťanský pokoj, Kabinet, Žalář, Slavnostní sál. and Záloha 1993#.
Olej na plátně (118 x 175 cm): nahá Venuše (perlový náhrdelník) se objímá s nahým Adonidem, drží ho za bradu a on ji drží ňadro. V popředí vlevo luk a toulec, nalevo putto nazdviháví závěs, pod nímž milenci sedí, další putto pod závěsem hraje na violu. Vpravo nahoře průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/98, and Výjev byl vykládán jako kosmická alegorie, ale pojetí ukazuje spíše na ilustraci bezstarostného spolužití Venuše a Adonida před jeho osudným lovem (Knihovna připisovaná Apollodórovi 3, 14, 4), jak ho líčí Ovidius v Proměnách (10, 530-539).
Olej na dřevě (28 x 22,5 cm): Herkules v ženských šatech (čepec, náušnice), za ním Omfalé (lví kůže), podává Herkulovi vřeteno., Fučíková 1997#, no. I/86, and O tématu srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Olej na plátně: nalevo sedící polonahá Venuše, obrácená zády k divákovi, ale otáčející se k němu. Napravo Bacchus (zvířecí kůže), dívá se na Venuši, v pravé pozdvižené ruce drží hrozen vína, v levici konvici. Mezi Venuší a Bacchem stojí čelem k divákovi Ceres (klasy ve vlasech, šaty s odhalenými ňadry), pravou ruku na rameni Venuše, levou ruku s ovocem na rameni Baccha. Za Venuší na zemi párek bílých holubic., Fučíková 1997#, I/87., and Patrně součást cyklu věnovaného Venuši a určeného pro některou z císařových komnat.