Kresba (16 x 27, 9 cm): Paridův soud, všechny tři bohyně jsou zobrazeny nahé, nalevo sedí Juno, vedle stojí Minerva (přilba, štít, oštěp), napravo Venuše se dvěma amoretti po stranách. Nahý Paris sedí uprostřed a předává jablko Venuši., Fučíková 1997#, I/270., and Kompozici Parida a Venuše Spranger převzal z Raffaelovy malby Adama a Evy na stropě Stanza della Segnatura ve Vatikánu.
Dva muži v antické zbroji, pravý se žezlem, překračuje padlého Kentaura. Levý ukazuje dolů na vlčici u jeho nohou, u níž sedí nahé dítě. V pozadí charakteristické stavby antického Říma (chrámy, pyramida, sloup s reliéfní výzdobou)., Fučíková 1997#, I/135., Fusenig 2010#, 3., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě, 2. patro, mezi 1. a 2. oknem (srov. Exemplum: Palazzo Milesi). Výjev zobrazoval bezesporu mýtické postavy. Vzhledem k charakteristickým římským stavbám v pozadí to mohl být Romulus a Remus, ale u vlčice je jenom jedno dítě a pod druhým válečníkem leží zabitý Kentaur, který v tomto mýtu nevystupuje. Vzhledem k těmto skutečnostem se patrně nejednalo o ilutraci mýtu, ale o alegorický výjev oslavující mýtické počátky Říma, což by odpovídalo ideové koncepci celé fasády.
Kotalík 1982#, s. 94, č.k. 74d. and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. prostřední výjev), srov. Exemplum: Palazzo Milesi.
Kresba (13,3 x 33,3 cm): V levém rohu sedí polonahá žena s rohem hojnosti (Abundantia), zleva do prava jde průvod obětníků, mužů a žen, s dary Niobé: košíky, konvice, koza, kůň., Fučíková 1997#, I/134., Fusenig 2010#, 5., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. první výjev zleva), srov. Exemplum: Palazzo Milesi. Inspirací byl příběh o Niobé známý z Ovidiových Proměn. Ovidius sice výslovně nezmiňuje, že by se Niobé nechala uctívat jako bohyně, ale Vasari takovým způsobem výjev na fasádě Palazzo Milesi interpretoval. Napravo vlys pokračuje obrazem Niobé řečnící k Thébanúm,
Kresba (18 x 42,4 cm). Uprostřed na ozdobném oltáři socha Niobe, z obou stran k ní přicházejí Thébané, klaní se, poklekají a přinášejí darem sošku. Nalevo od sochy stojí kněz z pláštěm přes hlavu, za ním jeho pomocník s truhličkou., Fučíková 1997#, I/134., Fusenig 2010#, č. 4., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. prostřední výjev), srov. Exemplum: Palazzo Milesi. Monochromní malba napodobující kamenný reliéf byla na originále kombinována se zlatou napodobující reliéfy bronzové. Inspirací byl příběh o Niobé známý z Ovidiových Proměn. Ovidius sice výslovně nezmiňuje, že by se Niobé nechala uctívat jako bohyně, ale Vasari takovým způsobem výjev na fasádě Palazzo Milesi interpretoval. Nalevo vlys pokračuje obrazem Niobé řečnící k Thébanúm, napravo zobrazením Latony, jak žádá své děti, aby ji pomstily.
Kresba rudkou (18, 2 x 17, 7 cm): čtyřspřeží pádící dolů, za ním nahý Pluto (zezadu) držící vzpozející se Proserpinu., Fučíková 1997#, I/196, and Možná studie k obrazu z doby před rokem 1605 (Dresden, Heintz, Únos Proserpiny).
Kresba perem (17, 2 x 11, 9 cm): Diana a čtyři nymfy se koupají v jezírku pod vodopádem. Nahoře na můstku Aktaión opřený o oštěp, dívá se na koupající se ženy, vedle Aktaióna pes., Fučíková 1997#, I/180, and Příběh z antické mytologie je sekundární, kresbě dominuje zobrazení divoké přírody.
Kresba (41, 96 x 23, 9 cm): nahý satyr (věnec vinné révy nan hlavě), stojí opřený o vysoký podstavec., Prag um 1600#, I, č. 213 s. 354., and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky". Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy zobrazující Pana učícího Dafnida (3319). Kresba není kopie, ale variace na téma antické sochy, která zobrazovala Pothos, boha touhy a žádostivosti. Ztracený řecký originál, který vytvořil Skopas pro Afrodítin chrám v Megaře (Paus. 1, 43, 6), je známý z několika římských kopií. V letech 1550-1562 je v Římě, v Palazzo Farnese, doložena socha, která je dnes v Neapoli (Museo Nazionale inv. n. 6253), v inventáři Villa Medici z roku 1588 jsou zachyceny dvě kopie podle téhož ztraceného originálu, které jsou dnes ve Florencii, v Uffizi (inv. n. 155 a 261). Ve Florencii, v Palazzo Vecchio je ještě jeden exemplář, který také mohl pocházet římské medicejské vily. Obě sochy ve Ville Medici byla již na konci 16. století zařazeny mezi slavné římské antické sochy (Franzini 1596, tab. F 09 a G 07). Heintz antický vzor oživil a změnil jeho význam také tím, že postavě doplnil revový věnec.
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou má mezi nohama. Vlevo architektura., Fučíková 1997#, I/201, and Jedna z přípravný kreseb k nedochovanému obrazu, viz: Praha, NG, Heintz, Léda s labutí.
Kresba: nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo., Kaufmann 1988#, no. 7.45., and Jedna z přípravný kreseb k nedochovanému obrazu, viz: Praha, NG, Heintz, Léda s labutí.