Text dokumentuje změny v léčebných výsledcích i nákladech u tří hematologických nemocí, mnohočetného myelomu, difuzního velkobuněčného B lymfomu a chronické myeloidní leukemie. Počátkem 90. let 20. století byla zlatým léčebným standardem u myelomu kombinace Alkeran a prednison. V polovině 90. let minulého století léčebné výsledky u mladších nemocných výrazně zlepšila vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací. V prvním desetiletí následujícího tisíciletí se zlepšily výsledky po zavedení talidomidu do iniciální léčby u pacientů nevhodných pro transplantaci a očekává se zlepšení i ve skupině mladších nemocných díky kombinaci nových léků s autologní transplantací. Pro nemocné s difuzním velkobuněčným lymfomem bylo jednak průlomem zavedení vysokodávkované chemoterapie s autologní transplantací do léčebného postupu, ale hlavně zavedení nového léku ? monoklonální protilátky antiCD20, rituximabu, do iniciální léčby. Pro nemocné s chronickou leukemií byla zlatým standardem počátkem 90. let 20. století léčba hydroxyureou. Ta ustoupila novému zlatému standardu ? interferonu ?, a ten byl počátkem nového tisíciletí nahrazen specifickým blokátorem bcr-abl tyrozinové kinázy ? imatinibem. Text dokladuje v tabulkách i grafech léčebný přínos jednotlivých jmenovaných alternativ a náklady na tyto léky., Zdeněk Adam, Jiří Vorlíček, Zdeněk Kořístek, Zdenka Adamová, and Lit.: 27
Autor považuje tázání po alternativách dějinného vývoje za jasně stanovených obecných podmínek za přirozenou součást historického myšlení. V této studii se prostorem virtuálně historických úvah stává „sametová revoluce“, tedy krátké období pádu komunistického režimu a prosazení demokracie v Československu v listopadu a prosinci 1989. Autor hledá v historických pramenech vývojové křižovatky a pokouší se v základních obrysech naznačit směry či cesty, jimiž se političtí aktéři a společnosti mohli vydat, ale nevydali. Vychází přitom vždy z předpokladu, že se změnil jeden důležitý faktor uplynulého dění. Nejprve si klade otázku, zdali se rýsovala nějaká možnost zásadní změny ještě před listopadem 1989, a řeší ji s ohledem na vyzařování vlivu Gorbačovovy „perestrojky“. Za její legitimní potenciální československé aktéry označuje vyloučené reformní komunisty soustředěné kolem Klubu pro socialistickou přestavbu Obroda, kteří navazovali na ideály „pražského jara“ 1968, avšak „normalizačním“ režimem byli potlačeni stejně jako každá jiná opozice. Za situace, kdy Sovětský svaz z vlastního rozhodnutí přestal dění v ostatních státech východního bloku přímo ovlivňovat, což v Československu znamenalo petrifikaci „konzervativních“ mocenských struktur, vidí Suk šanci reformistů jako velmi malou. Poté se zabývá základními interpretacemi „sametové revoluce“ jako spiknutí, které se vyskytly během devadesátých let. Jádro studie tvoří zvažování pravděpodobnosti, konkrétní podoby a případných důsledků následujících šesti vývojových potencialit: 1. po brutálním policejním zásahu 17. listopadu 1989 na Národní třídě by se neroznesla falešná zpráva o zabití studenta Martina Šmída, která mobilizovala československou veřejnost; 2. vedení Komunistické strany Československa by se uchýlilo k nějaké variantě násilného řešení situace s pomocí armády podle „čínského vzoru“; 3. v revolučních dnech by se spojilo dosavadní komunistické vedení s bývalými reformními komunisty za účelem udržení pozic socialismu; 4. v prosinci 1989 by Občanské fórum ve Federálním shromáždění neprosadilo zvolení Václava Havla prezidentem republiky a místo toho by v příštích měsících o prezidentovi rozhodovali občané v přímé volbě mezi několika kandidáty, jak to navrhovala komunistická strana; 5. Občanské hnutí a Veřejnost proti násilí jako revoluční reprezentace by odmítly kompromisní předání moci v podobě jednání u „kulatého stolu“ a místo toho by si diktovaly podmínky vítěze, včetně zavedení většinového volebního systému; 6. političtí aktéři „sametové revoluce“ by se hned v prvních měsících efektivně, soustředili na problém vyrovnání s komunistickou minulostí, který v podobě ostrého antikomunismu začal od ledna 1990 začal otřásat politickou scénou a zůstává dodnes velmi palčivý., The consideration of hypothetical alternatives to historical development in clearly established general conditions are, the author believes, a natural part of historical thinking. In this article he looks at the ‘Velvet Revolution’, that short period from the collapse of the Communist régime to the pushing through of a democracy in Czechoslovakia in November and December 1989, which for him becomes the space for such hypothetical reflections. In the historical records he seeks the key junctures in developments, and tries to outline the directions or paths that the political actors and members of the public could have set out on, but did not. In each case he starts from the assumption that one important factor of the previous events has changed. First of all, he asks whether a possibility of fundamental change had begun to emerge even before 17 November 1989, and he seeks to answer the question with regard to the influence of Gorbachev’s perestroika. He calls the Reform Communists, who had been expelled from the Party, the legitimate potential Czechoslovak actors of perestroika. These Communists were based around the Klub pro socialistickou přestavbu Obroda (Renewal, the Club for Socialist Restructuring), and sought to continue the ideals of the ‘Prague Spring’ of 1968. Like every other potential opposition group, however, they were kept down by the ‘normalization’ régime. In circumstances in which the Soviet Union, of its own accord, was ceasing to intervene directly in the affairs of the other Soviet bloc states (which in Czechoslovakia meant the petrification of the ‘conservative’ structures of power), the reformists’ chances were, the author argues, very limited. He then considers the fundamental interpretations, which emerged in the 1990s, of the Velvet Revolution as a conspiracy. The core of the article is a consideration of the probability, the concrete forms, and possible consequences of six possible outcomes of developments: (i) after the brutal police action against the demonstrators on Národní třída, Prague, on 17 November 1989, the would not have led to the spreading of the false report about the killing of a student named Martin Šmíd which mobilized the Czechoslovak public; (ii) the leadership of the Czechoslovak Communist Party would have tended to some kind of violent solution to the crisis with the help of the army on the ‘Chinese model’; (iii) in the revolutionary days the existing Communist leadership would have joined forces with the former reform Communists with the aim of preserving a Socialist régime; (iv) in December 1989 the Civic, and Forum would not have managed to get the Federal Assembly to elect Václav Havel President of Czechoslovakia, and in the following months the president would have been elected by popular vote from amongst several candidates, as had been proposed by the Communist Party; (v) the Civic Forum and the Public Against Violence as the revolutionary representatives would have rejected the compromise solution of handing over power at ‘Round Table’ negotiations, and would instead have dictated the terms and conditions of the victory, including the introduction of a plurality electoral system; (vi) the political actors of the ‘Velvet Revolution’ would, in the first month, have effectively concentrated on the problem of coming to terms with the Communist past, which, in the form of uncompromising anticommunism, began from January 1990 onwards to convulse the political scene, and remains a sore point to this day.
Zlomeniny krčku stehenní kosti u seniorů představují medicínský, sociální a ekonomický problém. V předkládané práci je vyhodnocen soubor 411 pacientů, kterým byla v období 1. 1. 1996 až 31. 12. 2006. implantována endoprotéza kvůli zlomenině krčku stehenní kosti. V souboru bylo 71 % žen a 29 % mužů, byl patrný meziroční nárůst počtu pacientů, zejména v dekádě mezi 70 a 80 roky věku. V 91 % byla implantována totální, v 9 % cervikokapitální endoprotéza. Autoři se zaměřili na vyhodnocení komplikací léčby. 85 % pacientů bylo bez komplikací, v 11 % byly komplikace interního stavu, ve 4 % ortopedické komplikace (3 % luxací, 0,5 % povrchových infektů, 0,5 % aseptického uvolnění). 56 % pacientů bylo propuštěno do domácí péče, na Rehabilitační kliniku bylo přeloženo 24 % pacientů a 20 % pacientů bylo propuštěno do LDN. Diskutovány jsou možnosti konzervativní a operační léčby. V prevenci se zdůrazňuje nejen terapie osteoporózy, ale zejména nutnost komplexní péče o seniory, z hlediska léčby pak odpovědná indikace s vědomím možných rizik jak konzervativního, tak operačního postupu. Nezbytná je dobře fungující následná zdravotní a sociální péče., Femoral neck fractures in seniors have their own medical, social and economic problems. We evaluated 411 patients (71 % women and 29 % men) who were treated of arthroplasty due to femoral neck fracture in period 1. 1. 1996?31. 12. 2006. We observed a rising number of patients each year, especially in the decade between 70 and 80 years of patient?s age. 91 % patients were treated of a total hip arthroplasty, 9 % patients were treated of a hemiarthroplasty. We evaluated the complications of our treatment. 85 % patients were without any complications, 11 % patients had complications of their internal status, 4 % patients had the orthopaedics complications (3 % dislocations, 0.5 % superficial infections, 0.5 % aseptic loosenings). 56 % patients were discharged home, 24 % patients were discharged to the Department of Rehabilitation and 20 % patients had a sequential therapy in medical institutions. We discussed the conservative and operative possibilities of treatment. We emphasised not only the treatment of osteoporosis but especially the necessity of the comprehensive care of seniors. As for the treatment we emphasised the necessity of the responsible indication of both conservative and operative treatment, possible complications were kept in mind. Good working sequential medical and social care is essential., Tomáš Kučera, Karel Karpaš, and Lit.: 16
Zlomeniny lopatky představují otevřenou kapitolu traumatologie pohybového aparátu. Jejich pochopení není možné bez základních anatomických a klinických znalostí. Značná část zlomenin lopatky je sdružena s dalšími závažnými poraněními, především hrudníku. Zásadní pro diagnostiku a léčebný postup je rtg vyšetření, především obě Neerovy projekce a 3D CT rekonstrukce. Dosud používané klasifikace je třeba revidovat, neboť nereflektují reálné typy zlomenin. U dislokovaných zlomenin je nutno zvážit operační léčbu. Ta není urgentní a lze ji provést až do tří týdnů po primárním úrazu. Vzhledem k tomu, že jde o závažný, ale řídký typ poranění, je lépe tyto zlomeniny koncentrovat na specializovaná pracoviště., Scapular fractures are still a challenge in traumatology of the musculoskeletal apparatus. Their proper understanding is impossible without fundamental anatomical and clinical knowledge. A considerable part of scapular fractures is associated with other severe injuries, particularly to the chest. Essential for diagnosis and treatment of these fractures is radiographic examination, primarily both Neer projections and 3D CT reconstructions. The classifications used so far should be revised as they do not reflect real types of these fractures. Operative treatment should be considered in displaced scapular fractures. Such treatment is not urgent as these fractures may be operated on within up to three weeks of the primary injury. Due to the fact that this is a severe but rare injury, they should be referred to specialized centres., and J. Bartoníček, M. Tuček, O. Naňka
This study presents to the professional public a previously-unknown source for the history of Czech Renaissance music, deposited in the Ondfiej Horník collection in the Music History Division of the Czech Museum of Music (of the National Museum) in Prague under the designation NM-ČMH XXIX D 139. In 2009 this set of twenty folios was restored and then divided into five unrelated parts, namely: (a) a fragment of a part book from Rakovník, (b) a torso of polyphonic motets with the Psalm texts Chval duše má Hospodina (Praise the Lord, My Soul) and Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina (Blessed Are Those Who Fear the Lord), (c) the alto part from a motet Slunéčko krásné vzešlo jest (The Beautiful Sun Has Risen), (d) a torso of the alto part from a Christmas motet, and (e) a draft of a request with the textual incipit ‘Benedictus’. The fragments come approximately from the years 1580–1620 and are of Czech origin.