Nárožní nájemní dům. Nad portálem vchodu figurální reliéf: uprostřed hlava mladíka s paprsčitě vlajícími vlasy (Sol (?)), po obou stranách fantastická zvířata. V 1. patře mezi okny figurální sochařská výzdoba: zleva stojící mladík s oštěpem, uprostřed dvojice - nahá dívka s rohem hojnosti (Fortuna), za ní stojí mladý muž, opírá se o kaduceus na dlouhé tyči (Merkur), po pravé straně dívka (s přeslicí (?).
Nárožní nájemní dům, čtyřpatrový. Hlavní vchod do Náplavní ulice s tympanonem, na něm plastika muže a ženy s atributy (pádlo ?). Ve dvoře v nice plasika ženy nesoucí amforu zdobenou figurálním reliéfem. and Baťková 1998, s. 663.
Trojkřídlová nárožní budova, třípatrová, vybudovaná jako Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ve dvou nárožních nikách 2. patra jsou umístěny plastiky: mladík s věncem vinné révy na hlavě (Bakchus), v pozdvižené levici miska, v pravé ruce vinný hrozen, ze kterého ujídá malý chlapec (Pan) sedící u jeho nohou; nahá dívka, která si přidržuje účes a kolem beder draperii (Venuše Caelestis); nahá dívka s rukama na prsou a v klíně, u jejích nohou delfín (Venuše Medici); tančící Faun, v obou rukou má kastaněty, pravá noha spočívá na nožní klapačce; obě nároží zdobí ještě mezi okny prvního patra dva shodné oválné reliéfy s figurálním výjevem. První zleva je starý muž sedící za chlapcem, který přináší obětiny bustě Athény (alegorie úcty k výtvarnému vzdělání); na druhém reliéfu okřídlený mladík v obou rukou drží vavřínový věnec, věncem v levici věnčí dívku, která drží svitek a bustu, nad mladíkem hvězda (Génius umělecké inspirace); nad vchodem v nástavcí kladí dvě ležící postavy žena (Úsvit) a muž (Soumrak). V přízemí na klenácích oken střídavě hlava Medúzy a hlava Jupitera., Vlček 1996, s. 170 - 171., and Architektonické řešení je inspirováno italskými renesančními palácovými stavbami, nicméně účel budovy se odrazil v některých detailech, například velká ateliérová okna a především sochařská výzdoba s připomínkou jmen slavných výtvarných umělců minulosti. Předlohou tří ze čtyř soch jsou antické plastiky: Venuše "Medici" (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 89), Venuše "Caelestis" (Florencie, Uffizi, Haskell-Penny 1984, č.k. 88) a faun; antická plastika tančícího fauna hrajícího na typický hudební nástroj scabellum (nožní klapačka) a kastaněty, byla asi původně částí sousoší s nymfou, kterou hrou vyzýval k tanci (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 39). Socha Bakcha je kopií renesanční plastiky Jacopo Sansovina (mezi 1511 - 1518), který se inspiroval sochou Michelangela (1497), ten se však při tvorbě svého Bakcha inspiroval jako jeden z prvních renesančních sochařů antickými plastikami, které byly umístěny v zahradě Medicejů v Římě (kromě samotného námětu je to například i motiv malého Pana okusujícího tajně hrozen, který drží Bakchus v pravé ruce). Antikou jsou inspirovány i oba reliéfy: motiv učitele a žáka v obětní scéně s Athénou. Alegorie Soumraku a Úsvitu jsou kopiemi Michelangelových soch.
Řadový čtyřpodlažní nájemní dům, nad vchodem ve druhém patře dvojice ženských alegorických postav v antické drapérii. Vlevo stojící žena, ve vlasech diadém, v levé ruce kamennou desku, pravá ruka přidržuje bohatou drapérii (Historie). Prostovlasá žena vpravo drží v pravé ruce květinový věnec, levá ruka přidržuje drapérii (Fama). and Nájemní dům z konce 19. století představuje typickou stavbu, která na neo-renesančním průčelí prezentuje nad vchodem ženské alegorické postavy. Jsou inspirovány římskými sochami stojících žen, múz, nebo bohyň (nejčastěji např. Ceres, Flora, Juno) s atributy evokujícími novodobé alegorie. S věncem je v antice nejčastěji zobrazována prostovlasá Flora, ale v této souvislosti, nad vchodem nájemního domu, má věnec spíše význam obecně určující postavu jako Slávu - "dobrou pověst", která se vztahuje k obyvatelům domu (Fama), jejímž protějškem je Historie. Stejné téma a stejně vypracované najdeme rovněž na domě v Bathory utca 27, takže se evidentně jedná o stejnou dílnu.
Vila v zahradě. Na fasádě hlavního průčelí prvky antického architektonického tvarosloví - portál zdoben vejcovcem, nad portálem vázy. Na nároží ve druhém patře je fasáda sochařsky ozdobená alegorickou postavou nahé ženy, která drží v pravé ruce srp, za ní obilné klasy (Úroda). and Stejný typ plastické dekorace fasády, personifikace úrody, je použit na fasádě nedalekého bloku nájemních činžovních domů (Kisrókus utca, Keleti Károly utca). Jedná se tedy patrně o sériově vyráběnou sochu uplatněnou v širším okolí bez zvláštního výběru funkce domu (vila, nájemní činžovní dům).
Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, budova se sochařskou výzdobou směrem do boční ulice. Ve třetím patře po obou stranách okna ženské alegorické figury. Žena upravující si drapérii na pravém rameni, pod levým loktem drží patrně knihu (Kleió?); žena s květinami a plody v záhybech drapérie po levé ruce (Thaleia ?); žena s tamburínou a flétnou (Euterpé); žena s knihou a rydlem (Kalliopé). and Múzy, dcery dcery Mnemosyny (Paměti) a Jupitera byly zobrazovány s různými atributy: Kalliopé (Krásnohlasá), s voskovou tabulkou a rydlem; Euterpé (Utěšitelka) s flétnou; Melpomene (Pěvkyně), s tragickou škraboškou a břečťanovým věncem; Thaleia (Kvetoucí) s pastýřskou holí a komickou škraboškou; Erató (Milostná) s kytharou; Terpsichore (Křepčivá) s lyrou, nebo jen tančící; Kleió (Zvěstovatelka) se svitkem a knihou, múza dějepisu; Urania (Nebešťanka) se zemským globem; Polymnia (Zpěvohojná) bez atributů, halící se do šatů. Postavy múz byly nejčastěji zobrazovány na fasádách veřejných budov, nicméně mohly se objevit i na fasádě obyčejného nájemního domu. V 19. století již atributy nebyly tak striktně přidělovány jednotlivým postavám.
Původní klasicistní budova vybudovaná podle plánů Pollacka, byla na průčelí zdobena antikizujícími plastikami a reliéfy, byla však zničena v letech 1848-1849. Pak podle plánů Feszla vybudována nová, dvoupodlažní budova (1865). Za II. světové války opět poničena, rekonstrukce byla dokončena v roce 1980. Původní funkcí budovy byla zábava, koncertní a taneční sál. Dnes je využívána jako koncertní síň a galerie. Sochařská výzdoba: na sloupech nároží tančící dívky, nad vstupní arkádou zleva postava nahého pastýře s kloboukem na hlavě, v levé ruce má píšťaly, v pravé hůl, na ní přehozené rouno; postava dívky v antické drapérii s dvojitou píšťalou v rukách (múza); dívka s tamburínou (múza, nebo najáda), dívka s lyrou, na hlavě vavřínový věnec (múza); dívka s věncem na hlavě; nahý mladík držící činely., Déry 1991, s. 44, 185; Török 1997, 104-105; http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and Fasáda budovy je zdobena plastikami, vešměs s národní tématikou, většinou odkazuje na hrdiny národní minulosti. Nicméně některé plastiky jsou inspirovány antikou - socha pastýře se syrinx, múzy, tančící najády. Současníci budovu vnímali se smíšenými pocity (příliš neobvyklá stavba, příliš maďarská, hlavní fasáda příliš holá). Ilustrativní je dobový popis turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869. "Reduta na nábřeží. Kamenný tento obr, jehož sloh jest jakási podivná směs gotiky a byzantiky, shromažďující v ohromných svých sálech ročně na tisíce zábavy a tance milovného obecenstva maďarského, svědčí o veliké štědrosti obce, která se nezdráhala, obětovati bohyni tance více než jeden milion zlatých. Stavbu reduty provedl mezi lety 1859-65 pešťský architekt Feszl. Vstupme do reduty. Široké schody, vedoucí hlavním vchodem, rozdělují se v polovici své výšky na dvě větve, jež vedou na široký okrouhlý koridór, překlenutý stropem, jejž zdobí cyklus překrásných maleb na obmýtce, představující maďarskou národní báchorku o "kouzelné Heleně" (Tündér Ilona), provedený malíři Lotzem a Thanem. Jednotlivá skupení cyklu tohoto, jichž jest 12, jsou malována vesměs v zlatém poli. Kolmé zdi předsíně jsou pokryty alegorickými obrazy, představujícími hudbu, tanec, poesii, humor a lásku. Hudba jest znázorněna lýrou, nad níž se vznáší slavík; láska zkoumá levým svým ukazováčkem ostří šípu, co mezi tím Amor nad ní již druhý šíp z toulce svého vytahuje. Divné to znázornění lásky a přece snad pravdivé? Pravý obdiv vzbuzuje však hlavní sál, jehož délka obnáší 100, šířka 50 a výška 65 střevíců. Přeskvostné jeho upravení vrcholí ve čtyrech nárožních obrazech na stropu od M. Thana, znázorňujících alegoricky dle koncepce Rubensovy (vždy muž a žena) čtyři hlavní řeky království Uherského. Dunaj se vyznačuje mohutností svých dvou representantů, nad Tisou vznáší se v jasných mlhách délibáb (fatamorgana uherských pust) a po boku representanta Drávy stojí žena v srbském národním oděvu. Za párem, představujícím Sávu, stojí pohraničné znamení, římský terminus a v pozadí se vypíná kupole turecké mečety. Na severním konci sálu jsou na obou proti sobě stojících stěnách ještě dvě památné malby na obmítce, z nichž představuje jedna, provedená Moricem Thanem, "Attilovy hody" dle líčení římského historika Prisca a druhá krále Matyáše Korvína, jak vítězí v turnaji nad českým rytířem Holubářem (!) od Alexandra Wagnera. Pozornost naši poutaly zvláště "hody Attilovy". Zasmušilý král Hunů sedí zde na skvostném trůnu obklopen svými bojovníky a naslouchá zpěvům svých bardů; opěvujících hrdinské činy otců a válečnou slávu dob minulých. V předu jest vyobrazena skupina hrdina, ještš v plném květu mužného věku a jeden vážný sedící starec s bílým vousem; v tváři oněch dychtivosť po boji, zraky jiskrné, pěstě zaťaté - v tváři tohoto melancholický klid - zadumal se do časů dávnominulých. Jak divně se asi nese Attila, tento zasmušilý "bič boží", uprostřed párků tančících "frangais"."