Pojem effet utile se v poslední době dostal do módy, a to nejen v české právnické literatuře, ale zejména též v zahraničí. Hlavním důvodem je, že effet utile prostupuje celým právem EU, když se nevyskytuje pouze v case law SDEU, ale též v sekundárním právu, zejména v preambulích nařízení a směrnic, a v neposlední řadě též v rozhodnutích Komise. Je tak nanejvýš relevantní pokusit se o vysvětlení tohoto pojmu popisem jeho vzniku a vývoje, jakož i analýzou jeho obsahu a funkce. K čemu slouží pojem effet
utile? Jedná se o princip evropského práva, výkladovou metodu či svého druhu uměle vytvořenou klauzuli, která umožňuje SDEU prosazovat jeho účely? Jaké jsou podmínky aplikace effet utile a jaké jsou její následky? Je tento pojem v rozhodovací praxi SDEU používán i tehdy, když to v daném rozhodnutí není explicitně zmíněno? Lze případy jeho použití typizovat podle určitých kritérií? To vše jsou otázky, na něž se autoři tohoto článku pokusili najít odpovědi. Lze shrnout, že effet utile je specifickou výkladovou metodou,
jež je podmíněna mimo jiné právně politickými poměry v systémech uznávajících princip právního státu. Effet utile slouží ke zdůraznění určitého aspektu právní normy za účelem její aplikace ve smyslu tohoto aspektu a vychází tedy z teleologické metody výkladu, mnohdy při řešení konfliktu základních zájmů a principů, avšak vždy v rámci té fundamentální zásady, v jejímž smyslu je použit, a za současného respektování ostatních právních zásad, jež s jeho použitím nejsou v rozporu. and The notion effet utile has recently become fashionable not only in Czech legal literature, but especially abroad. The main reason is that effet utile permeates the whole EU law, since it is not present only in the case law of CJEU, but also in secondary law, particularly in preambles of regulations and directives, and – last but not least – in decisions of the Commission. Therefore, it is highly relevant to explain this notion through description of its origin and development as well as analysis of its content and functions. What does effet utile stand for? Is it a principle of European law, a method of interpretation or an artificially created clause of its kind, which enables the CJEU to promote its aims? What are the conditions and consequences of effet utile’s application? Is this notion employed in decision-making of the CJEU also in those cases, where it is not explicitly mentioned in its decisions? May the cases of its application be typified according to some criterions? The authors
of this article have tried to find answers to all these questions.We may conclude that effet utile is a specific method of interpretation conditioned inter alia by legal-political circumstances prevailing in legal systems based on rule of law. The role of effet utile is to accentuate certain aspect of a legal norm in order to apply it accordingly. Thus, effet utile emanates from the teleological method of interpretation, often solving a conflict between fundamental interests and principles, but always in the framework of the basic maxim it supposed to support while respecting other legal principles it is compatible with.