V někdejším Československu došlo po první i po druhé světové válce k dvěma pozemkovým reformám. První pozemková reforma, zahájená v roce 1919, byla na základě zákona č. 142/1947 Sb. revidována. Vzhledem k tomu, že tato revize proběhla v letech 1948 a 1951, uskutečnila se v režii komunistické strany, která se v Československu ujala moci 25. 2. 1948. Totéž platí i o druhé (nové) pozemkové reformě uskutečněné na základě zákona č. 46/1948 Sb. Ve snaze odčinit tehdejší zásahy do majetkových práv založily zákony schvalované po roce 1990 různým osobám práva na restituci majetku odňatého jim v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Aktuálně jde zvláště o zákon č. 248/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi. I v této souvislosti má význam zjistit, jakým okamžikem přešlo při uskutečňování zmíněných reforem na stát vlastnické právo. To je problematika, kterou se na základě analýzy dobové i novější judikatury a dalších pramenů zabývá tato studie. and After the first and second World War two land reforms took place in the former Czechoslovakia. The first land reform, launched in 1919, was, based on the Law no. 142/1947 Coll. revised.Given that this revision took place in 1948 and 1951 and under the auspices of the Communist Party, which
took power in Czechoslovakia on the 25the of February 1948. The same applies to the second (new) land reform carried out under Law no. 46 / 1948 Coll. In an effort to undo the former interference in property rights, the laws, approved after 1990, established to different persons the right to restitution
of property taken by the state in the period from 25th of February 1948 to the 1st of January 1990. Currently, it is the Act no. 248/2012 Coll.On the property settlement with churches which is important in this regard.Even in this context it is important to determine at what moment has the property right
been passed on the state during the implementation of the mentioned reforms. This is the question which, based on analysis of historical and recent case law and other sources, is considered in this study.
Zatímco nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. popisuje obsah vlastnického práva v § 1011 velmi stručně slovy: Vše, co někomu patří, všechny jeho hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím, pak dřívější občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl v tomto směru podrobnější, když stanovil, že vlastník je oprávněn v mezích zákona předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním (§ 123 cit. zákoníku). Šlo prakticky o zakotvení klasické vlastnické triády, což někteří právní teoretici kritizují
(jako veteš nebo dokonce výplod stalinismu). Autor tento negativní postoj nesdílí a snaží se dokázat na konkrétních případech, že mu tato triáda účinně pomáhala při úvahách o náplni vlastnického práva, o jeho elasticitě i o různých právních institutech, které tuto náplň omezují, případně doplňují. Dle jeho názoru je i nadále v právně-teoretických úvahách i v praxi použitelná. and While the new Civil Code (No. 89/ 2012 Coll.) describes the content of property rights in very brief words in § 1011: Everything belongs to someone, all of its tangible and intangible, is his property the former Civil Code (No. 40/1964 Coll.) on the other hand is more detailed in this matter, stating that the owner is entitled, within the boundaries of this law, to hold the subject of his property, use it, enjoy its fruits and benefits, and dispose of it (§ 123 cit. Code). It practically enshrines the classic triad of ownership, which some legal theorists criticize (as rags or even a figment of Stalinism).
The author does not share this negative attitude, and tries to prove using specific cases that this triad ha s effectively helped in considering the content of property rights, its elasticity or different legal institutions that restrict the content. In his opinion, this triad is still applicable in the legal- theoretical
considerations and practical application.