Die Causa Karel Domin. Eine Fallstudie zu den politisch motivierten Veränderungen in der Zusammensetzung der akademischen Gemeinde in den Jahren 1945-1948.
Ve druhé polovině 19. století se jedním z dokladů rozvoje české vědy stali vznik národní akademie věd a umění v roce 1890, který byl umožněn velkorysým mecenášským příspěvkem stavitele a architekta Josefa Hlávky. Mezi prvními členy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění jmenovanými přímo císařem najdeme jediného představitele věd o živé přírodě - žáka Jana Evangelisty Purkyně, botanika Ladislava Josefa Čelakovského. Prvního slavnostního zasedání akademie, které se konalo s velkou pompou v květnu 1891, se však mohli zúčastnit i další přírodovědci zvolení v průběhu prvního roku existence Akademie věd, např. zoolog a paleontolog Antonín Frič, organický chemik Bohuslav Raýman nebo botanik Josef Velenovský., In the second half of the 19th century, one of the proofs of the development of Czech science came to be the creation of the National Academy of Sciences and Arts in 1890, made possible by a generous contribution of the builder and architect Josef Hlávka. Among the first members of the Emperor Franz Joseph Czech Academy of Sciences, Letters and Arts appointed directly by the Emperor was the single representative of the life sciences - a pupil of Jan Evangelista Purkyně, botanist Ladislav Josef Čelakovský. However, the first ceremonial session of the Academy of Sciences in May 1891 was attended by other life sciences specialists elected during 1890, e.g. zoologist and paleontologist Antonín Frič, organic chemist Bohuslav Raýman and botanist Josef Velenovský., and Martin Franc.
Po zahájení činnosti v roce 1953 v Československé akademii věd v rámci její IV. biologicko-lékařské sekce fungovalo pouze pět samostatných pracovišť. Vedle mohutného Biologického ústavu šlo o Laboratoř pro výzkum vyšší nervové činnosti, Laboratoř pro elektronovou mikroskopii v biologii, Sbírka autotrofních rostlin a na Slovensku sídlící Virologický ústav. Článek sleduje postupný rozrod pracovišť, zejména ve dvou etapách - první zvýšení počtu akademických institucí zabývajících se živou přírodou přišlo již na počátku roku 1954, i když se jednalo spíše o laboratoře představující pouhé zárodky pozdějších ústavů. Důležitou roli v celém procesu sehrávala i Geobotanická laboratoř navazující na Geobotanickou komisi fungující již od roku 1952. K dalšímu "velkému třesku" a zvýšení počtu pracovišť ČSAV bádajících v oblasti živé přírody došlo v roce 1962. Jeho základem se stalo rozčlenění Biologického ústavu na několik samostatných institucí. Z dosavadních oddělení a dalších útvarů v rámci Biologického ústavu vznikly např. Parazitologický ústav, Entomologický ústav nebo Ústav experimentální botaniky. V roce 1962 se také definitivně zformoval samostatný Botanický ústav navazující na Geobotanickou laboratoř. Do 60. let tak již Československá akademie věd vstoupila s široce vybudovanou badatelskou strukturou pro vědy o živé přírodě, v níž působila celá řada špičkových vědců pracujících na nejvyšší mezinárodní úrovni. Přispěl k tomu jistě i rozvoj zahraničních kontaktů spojených i s velkými mezinárodními programy, jako byl např. IBP (Mezinárodní biologický program)., A key role was played in the Czechoslovak Academy by the system of research institutes. This part of the series deals primarily with the structure of these institutes and the changes they underwent, while focusing on the issues surrounding the integration of botanical research. After the launch of activities in 1953 at the Czechoslovak Academy of Sciences, only five independent departments operated at the Fourth Biological and Medical Section. This article follows the gradual development of these departments. The first increase in the number of academic institutions dealing with life sciences came in 1954. The next "big bang" and increase in the number of CSAS departments researching life sciences took place in 1962. Hence the Czechoslovak Academy of Sciences entered the 1960s with a broadly based research structure for life sciences, in which numerous top scientists operating at the highest international standard were working. This was also surely facilitated by the development of foreign contacts associated with large international projects, such as IBP (International Biological Programme)., and Martin Franc.