Po zahájení činnosti v roce 1953 v Československé akademii věd v rámci její IV. biologicko-lékařské sekce fungovalo pouze pět samostatných pracovišť. Vedle mohutného Biologického ústavu šlo o Laboratoř pro výzkum vyšší nervové činnosti, Laboratoř pro elektronovou mikroskopii v biologii, Sbírka autotrofních rostlin a na Slovensku sídlící Virologický ústav. Článek sleduje postupný rozrod pracovišť, zejména ve dvou etapách - první zvýšení počtu akademických institucí zabývajících se živou přírodou přišlo již na počátku roku 1954, i když se jednalo spíše o laboratoře představující pouhé zárodky pozdějších ústavů. Důležitou roli v celém procesu sehrávala i Geobotanická laboratoř navazující na Geobotanickou komisi fungující již od roku 1952. K dalšímu "velkému třesku" a zvýšení počtu pracovišť ČSAV bádajících v oblasti živé přírody došlo v roce 1962. Jeho základem se stalo rozčlenění Biologického ústavu na několik samostatných institucí. Z dosavadních oddělení a dalších útvarů v rámci Biologického ústavu vznikly např. Parazitologický ústav, Entomologický ústav nebo Ústav experimentální botaniky. V roce 1962 se také definitivně zformoval samostatný Botanický ústav navazující na Geobotanickou laboratoř. Do 60. let tak již Československá akademie věd vstoupila s široce vybudovanou badatelskou strukturou pro vědy o živé přírodě, v níž působila celá řada špičkových vědců pracujících na nejvyšší mezinárodní úrovni. Přispěl k tomu jistě i rozvoj zahraničních kontaktů spojených i s velkými mezinárodními programy, jako byl např. IBP (Mezinárodní biologický program)., A key role was played in the Czechoslovak Academy by the system of research institutes. This part of the series deals primarily with the structure of these institutes and the changes they underwent, while focusing on the issues surrounding the integration of botanical research. After the launch of activities in 1953 at the Czechoslovak Academy of Sciences, only five independent departments operated at the Fourth Biological and Medical Section. This article follows the gradual development of these departments. The first increase in the number of academic institutions dealing with life sciences came in 1954. The next "big bang" and increase in the number of CSAS departments researching life sciences took place in 1962. Hence the Czechoslovak Academy of Sciences entered the 1960s with a broadly based research structure for life sciences, in which numerous top scientists operating at the highest international standard were working. This was also surely facilitated by the development of foreign contacts associated with large international projects, such as IBP (International Biological Programme)., and Martin Franc.
a1_Poslední část seriálu rekapitulujícího pomocí sond vývoj akademií věd v českých zemí od r. 1890 až po konec 20. stol. přibližuje dopady čistek na přelomu 60. a 70. let 20. stol. na činnost Československé akademie věd (ČSAV). 70. léta 20. stol. znamenala pro ČSAV éru celkového úpadku a stagnace, což souviselo jak s výraznou vlnou odchodu předních vědců do exilu, tak s ideologicky podmíněnou perzekucí mnoha významných osobností zastávajících vedoucí pozice ve vědě do r. 1968 a s politickými zásahy do fungování vědy. Zároveň došlo zejména na počátku 70. let k přetrhání mnoha cenných kontaktů mezi ČSAV a centry světové vědy na Západě. Přesto i v tomto období dokázali někteří vědci přicházet s důležitými objevy a pracovat na skutečně mezinárodní úrovni. Stagnace pokračovala i v první polovině 80. let. K jistému zlepšení došlo až po nástupu M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS a s tím spojené politiky tzv. přestavby., a2_V ČSAV tyto změny symbolizovala i změna na nejvyšší pozici - v jejím čele stanul chemik Josef Říman. Řada pracovníků ČSAV se na konci 80. let zapojovala do kritiky stávajících poměrů a později také do rozsáhlých protestů proti zásahu policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Na jednotlivých pracovištích vznikala Občanská fóra a zejména mladší vědci požadovali nejen personální změny, ale také zásadní reformu celé struktury ČSAV. Josef Říman rezignoval a jeho nástupcem se stal vysoce uznávaný chemik Otto Wichterle. Probíhaly velmi intenzivní diskuze o změně podoby ČSAV. Výsledkem se stal návrh zákona o Akademii věd ČR, který parlament schválil v r. 1992. Mimo jiné už nová instituce nepočítala s institucí členů akademie věd a přestala tak plnit úlohu učené společnosti. Tento rok byl také posledním rokem existence společného československého státu - s ním zanikla i Československá akademie věd a její nástupnictví převzala Akademie věd ČR. Na jejím ustavujícím sjezdu na počátku r. 1993 byl do čela zvolen Rudolf Zahradník, který musel především zápolit s dramatickým nedostatkem financí. Situace se v tomto ohledu alespoň krátkodobě zlepšila až v první polovině 21. století., The last part of this series recapitulating the development of the Academy of Sciences in the Czech Lands from 1980 to the end of the 20th century presents the impact of the purges in the early 1970s on the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS) operations. The 1970s were an era of overall decline and stagnation, due to the emigration of leading scientists, ideologically-based persecution of many prominent figures that held leading positions in science and scholarship until 1968, as well as political interference in the operation of science. At the same time many valuable contacts with centres of world science in the West were broken off. Nevertheless, even in this period some scientists managed to make important discoveries and to work at an international standard. The stagnation carried on into the first half of the 1980s, but some improvements were made after M. S. Gorbachev came to power in the Soviet Union and launched perestroika. At CSAS these changes were symbolized by replacements at top levels, as the chemist Josef Říman took over. At the end of the 1980s a number of CSAS staff took part in criticism of existing conditions and subsequently in extensive protests at police operations against demonstrators on 17th November 1989 in Prague. Civic Forum branches were set up at individual establishments and particularly the younger scientists and scholars demanded personal changes and fundamental reforms in the entire CSAS structure. Josef Říman resigned and was replaced by the highly esteemed chemist Otto Wichterle. Intensive discussions followed on changes in the form of CSAS. Parliament then approved the Czech Academy of Sciences (CAS) bill in 1992. At the CAS inaugurating congress in early 1993, Rudolf Zahradník was elected a President. He primarily had to deal with the dramatic lack of funds. This situation did not improve at least in the short term until the beginning of the 21st century., and Martin Franc.
O současném stavu vědění v oblasti toxikologie nanomateriálů a bezpečnosti nanotechnologií jednala ve dnech 29.–30. listopadu 2010 v konferenčním centru Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze-Krči mezinárodní konference odborníků ze 16 evropských zemí a Spojených států. Hlavním cílem setkání bylo kriticky zhodnotit dosud prováděné studie a projekty a formulovat priority výzkumu tak, abychom mohli do pěti let navrhnout dosud neexistující evropskou legislativu v oblasti bezpečného používání nanomateriálů. and Jan Topinka.
Ukázat zahraničním novinářům, co se v naší zemi daří ve vědě a výzkumu, pochlubit se vynikajícími výsledky, představit českou badatelskou komunitu a současně zprostředkovat, aby se informace o nás dostaly ke čtenářům po celé Evropě. To je jedním z cílů studijních cest, které prostřednictvím členských států pořádá pro své členy Evropská asociace vědeckých novinářů EUSJA. Historicky první Study Trip EUSJA v České republice ve dnech 29. listopadu až 1. prosince 2010 získal netradiční celoevropský kontext v podobě sněhové kalamity, která značně zkomplikovala příjezd účastníků. and Marina Hužvárová.
Za početné účasti politické reprezentace včetně premiéra ČR Petra Nečase hostil 14. prosince 2010 Majakovského sál v Národním domě na pražských Vinohradech XXXVII. zasedání Akademického sněmu AV ČR. Premiér, který je současně předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, ve svém úvodním projevu poděkoval Akademii věd za vědecké výsledky za rok 2010 a zdůraznil, že věda a výzkum jsou jedinou oblastí, v níž nebude institucionální podpora v příštím roce klesat. Výdaje podle jeho vyjádření naopak mírně stoupnou z letošních 25,4 miliardy na 25,9 miliardy korun (což se bohužel AV ČR netýká – pozn. red.). Dále také konstatoval, že stávající metodika hodnocení výsledků výzkumu a vývoje je nevyhovující a je nezbytné vypracovat novou. Úkolem je proto nalezení průhledného systému financování vědy, který by byl kontrolovatelný a nezpochybnitelný. „Jakákoli cesta zpochybňování základního výzkumu by byla kulturním barbarstvím nejvyšší úrovně,“ uvedl premiér., Luděk Svoboda., and Rubrika Akademický sněm
Nobelovu cenu za fyziku za rok 2010 získali Andre Geim a Konstantin Novoselov. Královská švédská akademie věd zdůvodnila její udělení slovy „for groundbreaking experiments regarding the two-dimensional material graphene“, tedy za průlomové experimenty týkající se dvojrozměrného uhlíkového krystalu – grafenu. Od udělení ceny 5. října 2010 zveřejnila česká média mnoho článků jak o laureátech, tak i o podstatě a významu jejich objevu; znamenitým zdrojem informací jsou zejména webové stránky Nobelovy nadace. V našem příspěvku se proto omezíme jen na shrnutí nejdůležitějších skutečností. and Ludvík Smrčka.
Evropská výzkumná rada (European Research Council – ERC), která podporuje mladé vědce a jejich projekty v oblasti hraničního výzkumu, letos ocenila prestižním grantem v hodnotě jednoho milionu eur Pavlínu Rychterovou z Institut für Österreichische Geschichtsforschung na univerzitě ve Vídni. Nositelka se rozhodla realizovat grant na dvou vědeckých pracovištích, v Institut für Mittelalterforschung Rakouské akademie věd ve Vídni a v Centru medievistických studií, společném pracovišti Filosofického ústavu Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy. and Gabriela Adámková.