Článek pojednává o problematice oboustranného omylu při uzavírání smlouvy. Náhled na řešení této problematiky je nejprve hledán v zahraničních úpravách. Tyto poznatky jsou dále aplikovány na úpravu českou, a to jak na současný platný občanský zákoník, tak i na občanský zákoník nový. Řešení oboustranného omylu je možné rozdělit na standardní a jiné alternativní řešení. Standardním řešením je aplikace ustanovení o omylu. Speciálním řešením je vytvoření alternativní teorie založené na povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou. Prvním krokem standardního řešení oboustranného omylu je interpretace smlouvy. Pomocí interpretace zjistíme, zdali samotná smlouva problém neupravuje. Dále je nutno zkoumat, zdali se nejedná o rizikovou smlouvu, tedy o takovou, která vylučovala užití ustanovení o omylu (jedná se o takovou smlouvu, která je uzavírána s vědomím toho, že smluvní strany neznají veškeré informace). Nakonec je aplikováno ustanovení o omylu za předpokladu, že se jedná o omyl podstatný, který vyvolala druhá strana. Nesmí se jednat o omyl neomluvitelný. Speciální teorie řešící oboustranný omyl jsou vytvořeny na základě povinnosti jednat v souladu s dobrou vírou a se zněním klauzule rebus sic stantibus. Podle těchto teorií je smlouva považována za neplatnou, jestliže okolnosti, za kterých byla uzavřena, jsou radikálně odlišné od těch, které smluvní strany předpokládaly. and The article describes the problem of the common mistake during the negotiation process. Firstly, the author looks for a solution in the foreign civil codes. These findings are applied on the Czech civil law, especially on the valid civil code and the new civil code. There are two solutions types of the common mistake. First one is the standard solution based on the application of the provision of the mistake. Second (special) one is a creation of the special theory based on duty to act according to the good faith.
The first step of the standard solution of the common mistake is the interpretation of the contract.
The contract itself could regulate the problem, so we could conclude that there is no mistake. The next step is considering the risk allocation of the contract. The high-risk contract excludes the use of the provision of the mistake (the contract is concluded with consciousness that one or both parties do not know all the material facts). The third step is the application of the provision of the mistake. Conditions are that the mistake is fundamental, the mistake is caused by the second party and it is not an inexcusable mistake.
The special theories of the common mistake are based on the duty to act with good faith and rebus sic stantibus clause. According to these theories, the contract is invalid, if this contract was based on facts, which are absolutely different from the facts, which were supposed by the parties.