Perseus v antické zbroji (okřídlená přilba kryjící také levou polovinu tváře, plášť, okřídlené boty), levou rukou před sebou drží hlavu Medúsy, před ním nahý Atlás (vousy, dlouhé vlasy). Atlás sedí na plášti, který v agonii svírá levou rukou, jakoby se jím chtěl na poslední chvíli ochránit před znehybňujícím účinkem Medúsiny hlavy. Za Perseem palma a strom, za Atlantem skála, ve kterou se proměňuje., Bažant 2006#., and Perseus měnící Atlanta ve skálu byl častěji zobrazován až v pozdním šestnáctém století, což svědčí pro to, že na Belvedéru měl být zobrazen celý mýtus. Perseus byl v šestnáctém století chápán jako zosobnění nejvyšší ctnosti a vykonavatel Boží spravedlnosti. Ztotožňovali se s ním panovníci, kteří z nějakých důvodů potřebovali zdůraznit legitimnost své vlády. Křesťanská interpretace Persea jakožto ztělesněné ctnosti osvětluje prominentní místo, které zaujímá ve výzdobě pražského Belvedéru. Perseus je zde pravděpodobně prezentován jako příkladný mírotvorce, jenž přináší řád a blahobyt, což by z něj učinilo dokonalé alter ego Ferdinanda.