Wittgenstein describes the process of mastering a rule (adopting a skill) as implanting mechanically a number of specific examples (steps) after which one ''knows how to go on''. Such a two-step concept of learning (e.g. in Cavell) can be understood as the sequence of i) propedeutics limited in time and ii) the subsequent skill to extrapolate the rule in unlimited number of cases (Chomsky’s account of rule). The relationship between the ''propedeutics of examples'' and the mastered skill is, however, more complex. I will refer here to the Wittgensteinian ethics (e.g., Winch) emphasizing the individual’s repeated work (reflection) on specific examples which never ends. I will also point to the empirical evidence (Ingold, in particular) that in the processes of learning an essential role is played by memorizing and copying of given (specific) models, where attention and observation is necessary. Competence is then a physical implantation and individual mastering of such a limited technique, rather than an ability to extrapolate and innovate foremost., Wittgenstein popisuje proces zvládnutí pravidla (osvojení dovednosti) jako mechanického implantování řady konkrétních příkladů (kroků), po nichž ,,ví, jak dál''. Takový dvoukrokový koncept učení (např. V Cavellu) lze chápat jako sekvenci i) propedeutiky časově omezené a ii) následné schopnosti extrapolovat pravidlo v neomezeném počtu případů (Chomskyho pravidlo pravidla). Vztah mezi ,,propedeutikou příkladů'' a zvládnutou dovedností je však složitější. Zmíním se zde o Wittgensteinově etice (např. Winch), která zdůrazňuje opakovanou práci jednotlivce (reflexe) na konkrétních příkladech, které nikdy neskončí. Poukazuji také na empirické důkazy (zejména Ingold), že v procesech učení se základní role hraje zapamatováním a kopírováním daných (specifických) modelů, tam, kde je nutná pozornost a pozorování. Kompetence je pak fyzikální implantace a individuální zvládnutí takové omezené techniky, než schopnost extrapolovat a inovovat především., and Ondřej Beran