Povrch každé planety, která má atmosféru, je zahříván nejen přímo Sluncem, ale také infračerveným zářením, které je emitováno amosférou a šíří se dolů směrem k povrchu. Na Zemi udržuje tento úkaz, známý jako skleníkový efekt, střední povrchovou teplotu zhruba o 33 K nad hodnotou, kterou by měla bez jeho působení, a tudíž je podstatný pro život na planetě.
Zářivé procesy, které jsou za skleníkový efekt odpovědné, zahrnují především minoritní složky atmosféry, jejichž podíl se může měnit buď přirozenou cestou nebo jako vedlejší důsledek činnosti lidí. Narůstání posledně jmenovaného "příspěvku" určitě podporuje obecný trend globálního ohřívání povrchu Země, i když díky problémům s modelováním složitých zpětnovazebných procesů, např. těch, které zahrnují působení vodních par, ozónu, oblačnosti a oceánů, neni jednoduché přesně předpovídat rychlost očekávaných klimatických změn a jejich lokální průběh.
Tento článek aktualizuje starší referát, v němž autor diskutoval fyzikální procesy uplatňující se při skleníkovém efektu a teoretické i experimentální práce usilující o pochopení vlivu známých i pouze očekávaných změn ve složení atmosféry na klima. V posledních deseti letech došlo k pokroku jak v oblasti získávání dat, tak i v numerických metodách modelování klimatu. Zdá se, že nové výsledky mají tendenci potvrzovat starší předpovědi pokud jde o pravěpodobnost výrazného nárůstu střední povrchové teploty planety v příštích 50-100 letech, téma však nepřestává být kontroverzní., F. W. Taylor ; přeložil Pavel Svoboda., and Obsahuje seznam literatury