Úloha jednostranných a kolektivních sankcí podle mezinárodního práva vzrostla po ukončení „studené války“. Existují nové režimy „chytrých“ a „cílených“ ekonomických, finančních i osobních sankcí. Zcela novým fenoménem je dopad sankcí na nestátní aktéry. Pojem „sankcí“ se tradičně používá na opatření RB podle čl. 41 a 42 Charty OSN.Podle převažujícího názoru je nutno rozlišovat pojem „sankce“ a „protiopatření“ podle Návrhu článků o odpovědnosti států.Regionální organizace mohou přijímat sankce vůči svým vlastním členům, pokud to statut organizace připouští. Proti třetím státům může regionální organizace uplatňovat sankce se zmocněním RB. Je kontroverzní, zda třetí stát může použít sankce v případě porušení závazků erga omnes, pokud nejde o závažné porušení takového závazku. Je zapotřebí, aby obsah sankcí stricto sensu byl i nadále seriózně analyzován, zvláště pak s ohledem na „protiopatření“ a praxi států. and The role of unilateral and collective sanctions in international has been increasing after the ending of the “Cold War”.New regimes of “smart” and “targeted” economic, financial and personal sanctions have been developed. Quite a new phenomenon is the impact of sanctions on non-State actors. The term “sanctions” is traditionally employed to indicate measures taken by the SC Art. 41 and 42 of the UN Charter.“Sanctions” according to prevailing views differ from the notion “countermeasures” as stipulated by the ILC Draft Articles on Responsibility of States.Regional organizations may take sanctions against their own members, if their statute presumes it. Against third states they may impose sanctions legally with authorization of the UNSC. It is controversial whether third states may resort to sanctions in case of a violation of obligations erga omnes, if this violation is not of serious
gravity. The legal content of sanctions stricto sensu remains still to be seriously analyzed, especially with regard to “countermeasures” and the practice of states.
V oblasti mezinárodního ekonomického práva existuje diferencovaná úprava odpovědnosti. Tam, kde je úprava založena na mnohostranných smluvních režimech (zejm.WTO), obecná pravidla odpovědnosti států byla nahrazena speciálními smluvními pravidly. Je pro ně typické několik aspektů, a to
(1) důraz na obnovení porušených výhod spíše než na ochranu formální legality, (2) řešení újmy způsobené bez porušení pravidel některé dohody, ale také újmy vzniklé v důsledku porušení některé dohody WTO (tj. následky nezakázaného i zakázaného chování), (3) propojení pravidel odpovědnosti s přímým donucením a řešením sporů, (4) institucionalizovaný systém řešení sporů vylučuje nebo alespoň omezuje jednostranná opatření (protiopatření) ze strany států.V této oblasti práva hrají významnou roli mezinárodní organizace, včetně úpravy jejich odpovědnosti a protiopatření. I zde obecná pravidla odpovědnosti odkazují na pravidla mezinárodní organizace. Uplatňování protiopatření mezi členskými státy a organizací a vice versa je možné pouze tehdy, když to umožňují pravidla organizace. Ze strany mezinárodních organizací se nejedná o klasická protiopatření, ale o legální opatření (sankce) dovolená podle pravidel organizace and In international economic law there is a differentiated regulation of responsibility and liability for damage. In the areas where the regulation stems from multilateral treaty regimes, such as WTO, general rules on State responsibility have been derogated from by special treaty rules. They
are characterized by several features: (1) focus on restoration of advantages impaired rather than on protection of the formal legality; (2) settlement of losses suffered in no violation cases as well in cases
of violation of certain WTO covered agreement (i.e. consequences of non-prohibited and unlawful acts); (3) links between rules on responsibility, sanctions and dispute settlement; and (4) the institutionalized system of dispute settlement excluding or limiting unilateral countermeasures by States.
In this branch of law the important role is played by international organizations, including their own rules on responsibility and sanctions. Even general rules on responsibility refer to the rules of international organization. The implementation of countermeasures between Member States and
an organization is only possible where provided in the rules of the organization. The measures applied by organizations against Member States are not classical countermeasures but rather lawful measures (sanctions) allowed according to rules of the organization.