Úvod: Většinu karcinomů prsu je možné odstranit prs šetřící operací – parciální resekcí. Tato operace doplněná adjuvantní radioterapií je onkologicky stejně účinná jako mastektomie, četnost lokálních recidiv je také srovnatelná. Pro přijatelný kosmetický efekt je snaha odstranit nádor jen s malým množstvím okolní žlázy. Materiál a metodika: Cílem našeho sdělení bylo zjistit význam pozitivity resekčních okrajů na vznik lokální recidivy karcinomu prsu a vliv na celkové přežití nemocných. Jednalo se o soubor 183 pacientek, u kterých byla v letech 2006–2008 provedena prs šetřící operace pro karcinom. Výsledky: 21 pacientek z našeho souboru nemělo provedenou reresekci při pozitivním resekčním okraji. Všechny podstoupily adjuvantní radioterapii a systémovou léčbu. Žádná dosud neměla lokální recidivu. 17 pacientek žije, 2 zemřely na generalizaci onemocnění, 2 zemřely na jiné onemocnění. Pětileté přežití je 86 %, pětiletý interval bez nemoci 89 %. Závěr: V našem souboru nebyl výskyt lokální recidivy při pozitivním resekčním okraji do 5 let po operaci pozorován. Přístup ke každé pacientce musí být individuální., Introduction: Most carcinomas can be removed by performing breast conserving surgery – partial resection. This operation supplemented with adjuvant therapy is as oncologically efficient as mastectomy, the number of local recurrences is similar, too. Due to acceptable cosmetic effects, there is an effort to remove the tumor only with a small amount of circumjacent gland. Material and methodology: The aim of our report was to find out the influence of positive resection margins on local recurrence of breast cancer and overall survival. In the group, there were 183 patients breast conserving surgery had been performed for carcinoma in from 2006 to 2008. Results: Resection was not performed in 21 patients of our group where resection margins were positive. All of these underwent adjuvant radiotherapy and systemic treatment. So far no patient has had local recurrence. 17 patients are alive, two of them died of the generalization of disease and two patients died of another disease. The five-year survival rate is 86 % and the disease-free interval of five years is 89 %. Conclusion: In our group, there was no local recurrence within five years after surgery if the resection margin was positive. The approach to each patient has to be individual., Ilona Zedníková, Monika Černá, Andrea Ňaršanská, Tomáš Svoboda, Ondřej Hes, and Literatura
Retransplantace plic je v současné době akceptovaným řešením selhání štěpu u pacientů po transplantaci plic. Za 15 let trvání programu transplantace plic v České republice byla první retransplantace provedena 1. 8. 2012. Předmětem sdělení je kazuistika pacientky s lymfangioleiomyomatózou, která poprvé podstoupila transplantaci levé plíce 4. 10. 1998. Postupem času došlo po 12 letech opět k rozvoji chronické respirační insuficience na podkladě syndromu obliterující bronchiolitidy. Pacientka byla znovu zařazena na čekací listinu k retransplantaci a 1. 8. 2012 byla provedena úspěšná transplantace pravé plíce., Nowadays, lung re-transplantation is an acceptable method of treatment in patients with graft failure after lung transplantation. During the 15-year duration of the lung transplant program in the Czech Republic, the first re-transplantation was performed on 1. 8. 2012. This article presents the case report of a female patient with lymphangioleiomyomatosis who underwent single lung transplantation on the left side on 4. 10. 1998. Over 12 years, based on bronchiolitis obliterans syndrome, she developed chronic respiratory insufficiency again. The patient was re-listed on the waiting list and on 1. 8. 2012, successful single-lung transplantation on the right side was performed., and J. Pozniak, J. Kolařík, D. Myšíková, J. Šimonek, J. Schützner, P. Pafko, R. Lischke
Periprosthetic fractures are the third most common reason for revision total hip arthroplasty. Surgical treatment of periprosthetic fractures belongs to the most difficult procedures due to the extensive surgery, elderly polymorbid patients and the high frequency of other complications. The aim of this study was to evaluate the results of operatively treated periprosthetic femoral fractures after total hip arthroplasty. We evaluated 47 periprosthetic fractures in 40 patients (18 men and 22 women) operated on between January 2004 and December 2010. The mean follow-up period was 27 months (within a range of 12-45 months). For the clinical evaluation, we used modified Merle d'Aubigné scoring system. In group of Vancouver A fractures, 3 patients were treated with a mean score of 15.7 points (good result). We recorded a mean score of 14.2 points (fair result) in 6 patients with Vancouver B1 fractures, 12.4 points (fair result) in 24 patients with Vancouver B2 fractures and 12.7 points (fair result) in 7 patients with Vancouver B3 fractures. In group of Vancouver C fractures, we found a mean score of 16.2 points (good result) in 7 patients. Therapeutic algorithm based on the Vancouver classification system is, in our opinion, satisfactory. Accurate differentiation of B1 and B2 type of fractures is essential. Preoperative radiographic images may not be reliable. If in doubt, checking the stability of the prosthesis fixation during surgery should be performed. and M. Korbel, P. Sponer, T. Kucera, E. Procházka, T. Procek
Úvod: Management pacientů s břišní sepsí představuje velmi aktuální problematiku, ve které neustále přibývají nové poznatky měnící náhled na přístup ke kriticky nemocnému septickému pacientovi. Metody: Byl proveden průzkum literatury (v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar) zaměřený na studie zabývající se problematikou břišní sepse. Cílem práce je nabídnout review aktuálních trendů v diagnostice, predikci prognózy a především doporučovaných standardů péče o pacienty s břišní sepsí. Výsledky: Břišní sepse je definována jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) s břišní infekcí vyžadující chirurgickou intervenci na kontrolu zdroje infekce, nebo SIRS s infekcí v průběhu 14 dní po větším chirurgickém zákroku. I přes dostupnost různých monitorovacích a skórovacích systémů je nejspolehlivějším diagnostickým nástrojem při identifikaci septického pacienta denní pečlivé vyšetřování pacientů na jednotkách intenzivní péče a pooperačních odděleních. Zlatým standardem při podezření na břišní sepsi je okamžité podání širokospektrých antibiotik, monitorace na lůžku jednotky intenzivní péče, chirurgická intervence a podpůrná intenzivní péče v souladu s platnými guideliny Surviving Sepsis Campaign. Chirurgická revize tzv. „source control surgery“ je základní a jedinou kauzální terapeutickou modalitou v léčbě septického pacienta s nitrobřišním zánětlivým fokusem. V rámci predikce prognózy jsou nejdůležitějšími negativními prediktory klinické známky septického šoku a nutnost vysokých dávek katecholaminů. Závěr: Časná identifikace septického pacienta a promptní implementace komplexního interdisciplinárního přístupu založeného na poznatcích evidence-based medicíny jsou základními předpoklady zlepšování výsledků péče poskytované pacientům s břišní sepsí., Introduction: Abdominal sepsis patient management is an issue of high current importance, and the amount of knowledge keeps increasing and changing the approach to critically ill patients with abdominal sepsis. Methods: Literature search (in MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases) was done, focused on identification of relevant studies. The aim of this paper is to provide a review of current trends in diagnosing and predicting the prognosis of, and recommended treatment standards for patients with abdominal sepsis. Results: Abdominal sepsis is defined as the Systemic Inflammatory Response Syndrome (SIRS) with an abdominal infection requiring a surgical intervention to control the source; or SIRS with an infection within 14 days after any major surgery. Although many different monitoring and scoring systems exist, daily careful clinical examination is the most reliable diagnostic tool in identification of septic patients. Whenever abdominal sepsis is suspected, the gold standard comprises immediate administration of broad-spectrum antibiotics, transferring the patient to the intensive care unit, with surgical intervention and supportive intensive care based on current guidelines of the Surviving Sepsis Campaign. Source control surgery is the principal therapeutic modality for patients with abdominal sepsis. The most relevant negative prognostic factors include clinical signs of septic shock and the necessity of high doses of catecholamines. Conclusion: Early identification of septic patients and prompt implementation of a complex, evidence-based interdisciplinary approach are the principal conditions for improving healthcare outcomes of care provided to patients with abdominal sepsis., and P. Ihnát, M. Peteja, P. Vávra, L. Tulinský, P. Zonča
The aim of this study is to evaluate the results of total hip arthroplasty in patients with Parkinson's disease during a period of five years, focusing on the assessment of the risks and benefits of surgery. During this period we performed total hip arthroplasty in 14 patients (15 hips) with Parkinson's disease. Patients were evaluated by subjective symptoms and objective findings, with a focus on the use of support while walking and walking distance, severity of Parkinson's disease before surgery and at the time of the last follow-up. During the postoperative period, the following parameters were assessed: length of ICU stay, mobilization, complications, the total duration of hospitalization and follow-up care after discharge. Of the 11 patients (12 hips) followed-up 1-5 years with an average of 3 years after operation 8 cases showed progression of neurological disability. 5 patients (6 hips) showed an increased dependence on the use of support when walking and reduced distance that the patient was able to walk. Subjectively, 10 hip joints were completely painless and 2 patients complained of only occasional mild pain in the operated hip. Complications that were encountered were urinary tract infection (5 patients), cognitive impairment (3 patients) and pressure ulcer (2 patients). We did not observe any infection or dislocation of the prosthesis. Three patients fell and fractured the femur and 3 patients in our cohort died during follow up. Implantation of total replacement is possible with judicious indication after careful evaluation of neurological finding in patients with minimal or mild functional impairment of the locomotor system. Prerequisite for a good result is precise surgical technique and optimal implant position with balanced tension of the muscles and other soft tissues around the hip. and PG. Mathew, P. Sponer, T. Kucera, M. Grinac, J. Knízek
„Upside-down stomach syndrome“ je sporadicky se vyskytující typ velké paraezofageální hiátové hernie vyžadující při známkách uskřinutí neodkladné chirurgické řešení. Autoři článku prezentují kazuistiku 53letého nemocného s volvulem žaludku při „upside-down stomach syndromu“. Chirurgický výkon byl komplikován poraněním abdominální části jícnu, které bylo úspěšně léčeno mimo jiné použitím samoexpandibilního metalického stentu. Přes závažný klinický pooperační průběh s nutností revize dutiny břišní, zavedení jícnového stentu, provedení torakotomie pro absces mediastina a sekundárního hojení laparotomie byl pacient po padesáti dvou dnech propuštěn do domácího léčení v uspokojivém stavu, plně realimentován a rehabilitován, se zhojenou perforací jícnu i laparotomií., Upside-down stomach syndrome is a rare type of a large paraoesophageal hiatal hernia, which requires an immediate surgical treatment in case of incarceration. The authors present a case report of a 53-year-old male patient with gastric volvulus related to the upside-down stomach syndrome. Surgical treatment was complicated by an injury to distal oesophagus, which was successfully treated using a self-expandable metallic stent among other methods. Despite the complicated postoperative course with a necessity of reoperation, insertion of an oesophageal stent, thoracotomy for a mediastinal abscess and secondary healing of the laparotomy, the patient was discharged in a good condition with healed oesophageal perforation and laparotomy after 52 days., and L. Hána, M. Kasalický, E. Koblihová, Š. Suchánek, P. Horažďovský, M. Ryska